25 Co 95/2025 - 304

Rubrum

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Moravce a soudkyň JUDr. Miluše Krejzlíkové a Mgr. Miroslavy Lanžhotské ve věci žalobců: a/ [Jméno žalobce A], narozený [Datum narození žalobce A] bytem [Adresa žalobce A] b/ [Jméno žalobce B], narozená [Datum narození žalobce B] bytem [Adresa žalobce B] oba zastoupeni advokátem [právnická osoba] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] o určení vlastnického práva k nemovitostem k odvolání žalobců proti rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 21. listopadu 2024, č. j. 15C 403/2023-241 takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 16.400 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

Odůvodnění

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem: - zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali určení, že žalobce [Jméno žalobce A], nar. [Datum narození žalobce A], bytem [Adresa žalobce B], je spoluvlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti id. vzhledem k celku k nemovitosti, zapsané v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Královéhradecký kraj, Katastrální pracoviště [adresa], pro obec [adresa] a katastrální území [adresa], zapsané na listu vlastnictví [hodnota] jako stavba s č.p. [hodnota], rodinný dům ([adresa]), jež není součástí pozemku parc. č. St. [hodnota] v k. ú. [adresa] (výrok pod bodem I. rozsudku okresního soudu); - zamítl dále žalobu, kterou se žalobci domáhali určení, že žalobce [Jméno žalobce A], nar. [Datum narození žalobce A], a žalobkyně [Jméno žalobce B], nar. [Datum narození žalobce B], oba bytem [Adresa žalobce B], jsou spoluvlastníky spoluvlastnického podílu každý o velikosti id. vzhledem k celku k následujícím nemovitým věcem, a to k: - pozemku parc. č. St. [hodnota], charakterizovanému v katastru nemovitostí jako zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 184 m2, se způsobem ochrany chráněná krajinná oblast – II. – IV. zóny; - pozemku parc. č. [hodnota], charakterizovanému v katastru nemovitostí jako zahrada, o výměře 591 m2, se způsobem ochrany chráněná krajinná oblast – II. – IV. zóny; - pozemku parc. č. St. [hodnota], charakterizovanému v katastru nemovitostí jako zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 33 m2, se způsobem ochrany chráněná krajinná oblast – II. – IV. zóny (původně součástí pozemku parc. č. [hodnota] v katastrálním území [adresa]), to vše uvedené na LV č. [hodnota], vedeném Katastrálním úřadem pro Královéhradecký kraj, Katastrální pracoviště [adresa], pro obec [adresa] a katastrální území [adresa] (bod II.) a - žalobcům uložil povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 65.824 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného (bod III.).

2. V odůvodnění svého rozsudku okresní soud reprodukoval obsah procesních podání účastníků, podal přehled ve věci provedených důkazů a z nich čerpaných skutkových zjištění a vysvětlil, proč nevyhověl části důkazních návrhů. Vycházel z následujícího skutkového stavu. Žalovaný je synem a, b/ žalobců. Darovací smlouvou ze dne 25. 11. 2003 žalovaný spolu se svou sestrou [jméno FO] (dcerou žalobců) bezplatně nabyl od žalobců (z jejich společného jmění /dále jen „SJM“/) vlastnické právo ke stavební parcele č. [hodnota], pozemkové parcele č. [hodnota] zahrada, a od a/ žalobce vlastnické právo ke stavbě s č.p. [hodnota] - objekt k bydlení, situovanému na stavební parcele č. [hodnota], s tím, že každému z obdarovaných svědčil spoluvlastnický podíl o velikosti na předmětných nemovitostech. Na základě kupní smlouvy ze dne 22. 10. 2018 nabyl žalovaný od své sestry [jméno FO] její spoluvlastnický podíl a stal se výlučným vlastníkem předmětných nemovitostí. Pro účely svého bydlení užívají po celou dobu tyto nemovitosti žalobci - b/ žalobkyně souvisle, a/ žalobce s drobnými přestávkami způsobenými navázáním vztahu s jinou ženou z Olomouce, s níž se po rozvodu s b/ žalobkyní následně oženil a poté i rozvedl. V důsledku rozvodu žalobců a navázání vztahu a/ žalobce s jinou ženou došlo k výraznému narušení vztahu žalovaného a jeho sestry [jméno FO] s a/ žalobcem. Oboustranně konfliktní vztah vedl k oboustrannému užívání vulgárních nadávek a invektiv. Jednou došlo k incidentu, kdy se spolu pohádali, vzájemně na sebe křičeli, žalovaný chytl a/ žalobce za tričko pod krkem, b/ žalobkyně mezi ně vběhla, neboť se bála, že by se mohli poprat. Nedošlo při tom k žádnému zranění, nebylo prokázáno, co bylo příčinou konfliktu ani kdo jej vyvolal. Nebylo prokázáno, že by se žalovaný dopustil vůči a/ žalobci násilí. Naopak vztahy žalovaného s b/ žalobkyní byly dlouhodobě nadstandardní, žalovaný b/ žalobkyni vypomáhal. V červnu r. 2023 se žalovaný jednou vyjádřil o b/ žalobkyni neuctivě, použil výraz „kráva“ a stalo se tak v reakci na od ní obdrženou výzvu k vrácení daru ze dne 20. 6. 2023. Žalobkyně b/ připustila, že si toto označení v dané situaci zasloužila, neboť tehdy podepsala plnou moc a výzvu k vrácení daru omylem. Žádné násilí se vůči b/ žalobkyni ze strany žalovaného neodehrálo. Oba žalobci užívají ke svému bydlení nemovitosti žalovaného bezúplatně, sám žalovaný žije jinde. Žalovaný platil pojištění nemovitosti, daň z nemovitostí a úhrady za plyn po dobu dvou let, a to od července r. 2020 do června r. 2023. Žalobci nyní platí provozní náklady spojené s provozem domu, sečou zahradu, provádějí běžné práce okolo nemovitostí. Žalovaný se stal vlastníkem motocyklu zn. JAWA 350, což bylo dne 21. 5. 2007 zapsáno do technického průkazu. Dříve byl vlastníkem tohoto motocyklu a/ žalobce. Žalobce a/ řešil svůj úpadek oddlužením s tím, že insolvenční řízení bylo vedeno Krajským soudem v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]. V dokumentu pro předmětné insolvenční řízení - Seznamu majetku dlužníka ze dne 12. 12. 2013 a/ žalobce neprohlásil, že by motocykl vlastnil.

3. Dopisem ze dne 20. 6. 2023 a, b/ žalobci prostřednictvím svého zástupce odvolali dar vůči žalovanému, spočívající ve spoluvlastnickém podílu o velikosti na výše uvedených nemovitostech v katastrálním území (dále jen „k. ú.“) [adresa], a vyzvali žalovaného k součinnosti ohledně provedení změny zápisu v katastru nemovitostí, a to z důvodu tvrzeného neuctivého jednání žalovaného vůči a, b/ žalobcům, které žalovaný opakovaně urážel a a/ žalobci opakovaně vyhrožoval, že ho vyhodí z domu, vulgárně ho napadal a dopustil se vůči němu dokonce i fyzického násilí, když ho několikrát chytil pod krkem, vyhrožoval mu a nadával, dále proto, že a/ žalobce zjistil, že žalovaný zfalšoval podpis a/ žalobce na plné moci k přepisu motocyklu. Žalovaný na tuto výzvu reagoval dopisem ze dne 29. 6. 2023 tak, že se uvedené skutečnosti nezakládají na pravdě a poukázal na existenci plné moci udělené mu za účelem přepisu motocyklu. Dne 12. 7. 2023 b/ žalobkyně odvolala svou plnou moc udělenou [tituly před jménem] [jméno FO] k zastupování ve věci vrácení daru a vzala zpět rovněž své odvolání daru učiněné dopisem ze dne 20. 6. 2023. Žalobce a/ nadále trval vůči žalovanému na vrácení daru, což zopakoval v dopisu ze dne 11. 7. 2023. Dne 30. 10. 2023 byla ze strany a, b/ žalobců zaslána žalovanému opětovná výzva k vrácení daru a byly zopakovány skutečnosti a důvody uvedené v předešlých výzvách. Žalovaný na každou výzvu žalobců reagoval nesouhlasně. V říjnu r. 2023 žalovaný uzamkl patro domu, předtím - po předchozím upozornění vystěhoval žalobcům jejich věci z patra a přemístil je do spodní části domu. Žalobci od této doby užívají v domě přízemí a balkon, suterén, který se skládá z dvojgaráže, kotelny, dílny, sklepa, bývalé sušárny, dále mají k dispozici zahradu, zahradní domek a bývalý kurník. Od doby, kdy žalobci uplatnili vůči žalovanému svůj nárok na vrácení daru, se vztahy mezi žalobci a žalovaným přerušily. Nebylo prokázáno, že by žalovaný odepřel poskytnout a, b/ žalobcům pomoc, naopak bylo prokázáno, že žalobci žalovaného o žádnou pomoc nežádali. Dopisy ze dne 8. 12. 2023, adresovanými žalobcům ze strany žalovaného, žalovaný v reakci na situaci způsobenou výzvami k vrácení daru nabídl oběma žalobcům k odprodeji poloviční spoluvlastnický podíl na nemovitostech ve [adresa] s tím, že prodej je ochoten realizovat za jimi stanovenou cenu, kterou by byli ochotni za tento podíl zaplatit, jinak nabídne nemovitosti ve veřejné inzerci či společnostem, které se na realitním trhu zabývají výkupem podílů.

4. Prvostupňový soud shledal naléhavý právní zájem na požadovaném určení podle ust. § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „OSŘ“), vysvětlil, že na danou věc je nutno aplikovat ust. § 630 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2023 (dále jen „obč. zák.“), popsal časovou posloupnost požadavků a, b/ žalobců na vrácení daru a jimi uváděné skutečnosti, kterými svůj požadavek odůvodňovali. Uvedl dále obecná východiska, která vyplývají z judikatury a odborné literatury, a zevrubně se zabýval jednotlivými skutky uváděnými a, b/ žalobci: 1/ tvrzené zfalšování žalobcova podpisu na plné moci k převodu motocyklu – k tomu okresní soud poznamenal, že toto tvrzení bylo vyvráceno hned několika důkazy. Měl za prokázané, že a/ žalobce musel vědět, že mu nesvědčí vlastnické právo k předmětnému motocyklu. Naopak se jeví vcelku reálným, že a/ žalobce se po skončení insolvenčního řízení účelově domáhá svého bývalého majetku, ať již jde o nemovitosti či o motocykl. Ohledně tohoto tvrzeného důvodu, zakládajícího nárok na vrácení daru, měl okresní soud za to, že již byl promlčen; 2/ tvrzení o neposkytnutí pomoci a/ žalobci v době jeho mozkové příhody rovněž bylo provedeným dokazováním vyvráceno, když účastnickými výslechy, jakož i svědeckou výpovědí [jméno FO] (sestry žalovaného a dcery žalobců), bylo prokázáno, že žalovaný v době žalobcovy mozkové příhody nebyl přítomen v bydlišti žalobců a nikdo z rodiny ho ani o této události bezprostředně neinformoval; 3/ tvrzení a, b/ žalobců ohledně neposkytnutí další pomoci ze strany žalovaného – k tomu okresní soud uvedl, že a/ žalobce nebyl schopen soudu sdělit, o jakou pomoc a kdy svého syna (žalovaného) o to žádal a zda tento mu její poskytnutí odepřel. Naopak b/ žalobkyně potvrdila, že jí syn (žalovaný) vždy se vším pomáhal, nyní z důvodu vyhrocení vztahů ho o žádnou pomoc nepožádala, ale vyjádřila přesvědčení, že by ani v takovém případě žalovaný poskytnutí pomoci neodepřel; 4/ tvrzení a, b/ žalobců ohledně slovních invektiv ze strany žalovaného vůči a/ žalobci bylo zčásti prokázáno; současně však bylo prokázáno i to, že a/ žalobce vůči žalovanému vystupoval vulgárně, provokoval jej. Prvostupňový soud při hodnocení výpovědi svědkyně [jméno FO] uvedl, že nelze odhlédnout od komunikace mezi žalovaným a svědkyní, kde se sama sestra žalovaného v souvislosti s výzvou rodičů k vrácení daru vyjadřuje o své matce slovy „blbka“, o otci zase píše jako o „hajzlovi“. Svědkyně měla informace vždy zprostředkované; 5/ tvrzení ohledně použití fyzického násilí žalovaného vůči a/ žalobci (chycení pod krkem) rovněž nebylo prokázáno. Daný incident provází podle okresního soudu časové nesrovnalosti, b/ žalobkyně při svém účastnickém výslechu připustila hádku mezi a/ žalobcem a žalovaným, uvedla, že žalovaný držel otce (žalobce a/) za tričko v místě pod krkem, k žádnému násilí ani zranění nedošlo, šlo o ostřejší výměnu názorů; 6/ ohledně sbalení věcí žalobců bylo prokázáno, že žalovaný nikdy nezamezil žalobcům s těmito jejich věcmi volně nakládat. Žalovaný nechává oba žalobce ve svém domě nadále bydlet, mají k dispozici celou spodní část domu a zahradu, aniž by po nich požadoval či od nich přijímal jakákoli finanční plnění (například nájemné). Žalobcům přitom nesvědčí formální věcné břemeno doživotního užívání předmětných nemovitostí, nemají ani jiný právní titul opravňující je k užívání těchto nemovitostí. Žalovaný jim přesto v tomto užívání nebrání, sám ale nemůže do předmětného domu jezdit a zajišťovat jakoukoli údržbu; 7/ stran nadávky adresované b/ žalobkyni podle okresního soudu z provedeného dokazování vyplynulo, že vztahy žalovaného s matkou (žalobkyní b/) byly vždy dobré, až nadstandardní. Sám žalovaný připustil, že byl jedinkrát vůči matce vulgární a skutečně před b/ žalobkyní pronesl, že toto mohla podepsat jen kráva. Toto ojedinělé hrubé chování vůči b/ žalobkyni považoval okresní soud za exces, jenž judikatura v rámci problematiky vrácení daru připouští; 8/ tvrzení žalobců ohledně úmyslného rozbíjení jejich věcí či další tvrzené chování (úmyslné převracení jídla) nebylo prokázáno. Naopak bylo prokázáno, že jsou to právě a, b/ žalobci, kteří nerespektují vlastnické právo žalovaného.

5. Okresní soud uzavřel, že do okamžiku doručení výzvy k vrácení daru se žalovaný dopustil „nemravného“ jednání ve dvou případech, a to - ostřejší výměna názorů mezi a/ žalobcem a žalovaným, u níž není prokázáno, kdy nastala, a kdy při hádce uchopil žalovaný a/ žalobce za triko v místě pod krkem, aniž by ho však jakkoli zranil či bylo vyvinuto nějaké fyzické násilí, a dále - nelichotivá poznámka na adresu matky (žalobkyně b/) o tom, že toto (myšleno připojení se k výzvě na vrácení daru) mohla učinit pouze kráva, kdy nelze mít za to, že závadnost chování žalovaného naplnila skutkovou podstatu pro vrácení daru podle ust. § 630 obč. zák. (s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR pod sp. zn. 33 Cdo 3012/2009). Znaky skutkové podstaty vrácení daru podle ust. § 630 obč. zák. nenaplňuje pouhý nevděk, ojedinělý exces v chování obdarovaného, případně reakce na nevhodné chování dárce. Musí se jednat o takové chování, které s ohledem na všechny okolnosti konkrétního případu lze kvalifikovat jako hrubé porušení dobrých mravů (dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR pod sp. zn. 33 Cdo 2781/2009). Tím spíše, je-li tento nevděk subjektivně vnímán zejména a/ žalobcem, neboť nelze odhlédnout od toho, že žalovaný nechává své rodiče bezplatně v domě bydlet, ačkoli bezplatně získal pouze poloviční spoluvlastnický podíl, za druhý podíl řádně uhradil ujednanou kupní cenu své sestře. Okresní soud tak dospěl k závěru, že jednostranný právní úkon dárců adresovaný obdarovanému, obsahující výzvu k vrácení daru, byl učiněn, avšak nebyla naplněna druhá podmínka, spočívající v hrubém porušení dobrých mravů. Nebyly prokázány skutečnosti, odůvodňující závěr o existenci chování obdarovaného (žalovaného) vůči dárcům (a, b/ žalobcům) či členům jejich rodiny hrubě porušujícího dobré mravy ve smyslu ust. § 630 obč. zák., ani o absolutní neplatnosti darovací smlouvy podle ust. § 39 obč. zák., neboť žalobci ve vztahu ke skutečnostem relevantním z hlediska skutkových podstat jim příznivých právních norem (těch, z nichž a, b/ žalobci vyvozovali uplatněný procesní nárok) neunesli důkazní břemeno. Okresní soud nedospěl ani k závěru o neplatnosti darovací smlouvy. Předmětná darovací smlouva obsahuje všechny formální i obsahové náležitosti, nebyl zjištěn žádný nátlak ohledně realizace darování, žalobci byli v době realizace darování v produktivním věku – a/ žalobci bylo 55 let, b/ žalobkyni 46 let, žalovanému 25 let, sestře žalovaného [jméno FO] 18 let. Nikdo z nich zjevně netrpěl žádným onemocněním, které by omezovalo jeho rozhodovací nebo volní kompetence. Žalobci dosud předmětné darování nemovitostí nijak nezpochybňovali či nerozporovali. Vymezení předmětu darování bylo jednoznačné a určité, a to včetně odchylného právního režimu pozemků (st. 572 a 758/63), které spadaly do SJM žalobců, a stavby rodinného domu č. p. 307, zapsané výlučně ve prospěch a/ žalobce – v čl. I. předmětné darovací smlouvy je tento dvojí právní režim správně zachycen. Nebyl tak shledán žádný důvod zakládající případnou neplatnost této listiny, respektive tohoto právního úkonu, byť se neplatnosti a, b/ žalobci v rámci tohoto soudního řízení dovolávali. Z popsaných důvodů byla tudíž žaloba a, b/ žalobců na určení jejich vlastnictví k předmětným nemovitostem v důsledku odvolání daru jako nedůvodná v celém rozsahu zamítnuta (viz výrok pod body I. a II. rozsudku soudu prvního stupně). O nákladech řízení rozhodl okresní soud podle ust. § 142 odst. 1 OSŘ, vycházel z procesního úspěchu žalovaného ve sporu (viz výrok pod bodem III. rozsudku soudu prvního stupně; konkrétní výpočet této náhrady rozvedl v bodě 103 odůvodnění.

6. Proti rozsudku okresního soudu se odvolali oba žalobci, přičemž uplatnili odvolací důvody podle ust. § 205 odst. 2 písm. e/ a g/ OSŘ. Vyjádřili přesvědčení, že byly splněny podmínky pro zákonné odvolání daru, tedy nejenom, že byl učiněn jednostranný právní úkon žalobců adresovaný žalovanému obsahující výzvu k vrácení daru, ale byla řádně splněna a prokázána i druhá podmínka pro odvolání daru, tedy hrubé porušení dobrých mravů ze strany žalovaného ve smyslu ust. § 630 obč. zák. Okresní soud podle žalobců bagatelizoval skutková tvrzení o dlouhodobém psychickém a fyzickém nátlaku žalovaného vůči žalobcům, přestože k tomu byly podloženy důkazy. Nevděčné chování žalovaného vůči žalobcům započalo již v období krátce po předání daru a projevovalo se postupně stupňovanými urážkami, vyhrožováním a omezováním, kdy situace se stala neúnosnou v r. 2023. Bylo prokázáno, že žalovaný se k žalobcům choval dlouhodobě hrubě a neuctivě, a to jak slovně, tak i fyzicky. Bylo rovněž doloženo, že žalovaný systematicky zneužíval svého postavení vlastníka nemovitých věcí k omezování žalobců v jejich užívacích právech, když vystěhoval jejich věci do jediné místnosti a uzamkl přístup do dalších částí domu. Výpovědi žalobců a svědkyně [jméno FO] jasně potvrdily, že žalovaný své rodiče, a především svého otce opakovaně verbálně napadal, nadával mu vulgárními výrazy. Hrubé porušování dobrých mravů spatřují žalobci také zejména v neutuchajícím vyhrožování o vystěhování žalobců z domu, který postavili, ve kterém dlouhodobě žijí a tento užívají, opravují a udržují. Tendence k úplnému vystěhování jsou umocněny tím, že žalovaný vystěhoval žalobce do přízemí, jejich věci uzamkl či shromáždil na jedno místo, čímž v nich vzbuzuje důvodnou obavu, že svým výhružkám dostojí. V jejich uctivém věku a po celém životě stráveném v tomto bytě dané jednání nelze než považovat za hrubě porušující dobré mravy. Žalovaný neprojevoval žádný zájem o zdravotní stav otce, nenavštívil ho po mozkové příhodě a odmítl mu pomoci, přestože věděl, že po mozkové příhodě potřebuje náležitou péči. Naopak ho žalovaný opakovaně vystavoval dalším psychickým stresům. Soud prvního stupně uvěřil tvrzením žalovaného, přestože opakovaně obsahovala rozpory s listinnými důkazy (například ohledně převodu motocyklu Jawa 350, převzetí plateb za energie, hrazení provozních nákladů). Žalovaný v rozporu se svým tvrzením, které je uvedeno v protokolu ze dne 19. 6. 2024, že „Zamýšlí nechat rodiče v domě dožít.“, bez vědomí žalobců umístil na balkon nemovitosti ceduli inzerující prodej nemovitosti. Došlo tak ke snížení věrohodnosti výpovědi žalovaného. Žalovaný v r. 2023 žalobce vystěhoval do jiného patra domu, sestěhoval jim jejich osobní věci a zarovnal je do krabic, uzamkl horní patro předmětného domu, rozbil jim nádobí a nábytek, sprostě a urážlivě napadal zejména a/ žalobce nadávkami typu „hajzle, kryple, čůráku“, b/ žalobkyni značil za „krávu“, vyhrožoval žalobcům, a to zejména a/ žalobci, že ho „přehlásí na obecní úřad“, na jaře r. 2023 ho chytil, pravou rukou mu vyhrožoval tak, že v něm vzbudil důvodnou obavu o své zdraví, a levou rukou jej držel pod krkem. Žalobci mají za to, že z objektivního hlediska nelze uzavřít, že by se žalovaný choval ke svým rodičům tak, jak je obecnou morálkou a společenskou slušností předpokládáno, ba naopak. Subjektivně pak jeho chování pociťují jako velice bolestivé a nevděčné, když jim hrozí, že ztratí „střechu nad hlavou“. Byly tedy prokázány skutečnosti, odůvodňující závěr o existenci chování obdarovaného (žalovaného) vůči dárcům (a, b/ žalobcům) či členům jejich rodiny hrubě porušujícího dobré mravy ve smyslu § 630 obč. zák.

7. Okresní soud se podle odvolatelů nesprávně vypořádal s námitkou absolutní neplatnosti darovací smlouvy ze dne 25. 11. 2003. Z provedeného dokazování vyplynulo, že darovací smlouva je neurčitá a nesrozumitelná, a tedy podle ust. § 37 odst. 1 obč. zák. absolutně neplatná, a to zejména v otázce vlastnických poměrů. Nebylo jednoznačně stanoveno, jaký podíl (zda podíl v SJM žalobců, či podíl ve výlučném vlastnictví žalobce) přechází, na které obdarované osoby, což činí smlouvu absolutně neplatnou. Dále je sporná skutečnost, kdy k nakládání s majetkem v SJM chybí dohoda mezi bývalými manželi, že souhlasí se zápisem do darovací smlouvy. Podle žalobců měly existovat dvě vůle darování - první společná, týkající se SJM, a druhá výlučná, týkající se výlučného vlastnictví a/ žalobce. Tomu měly odpovídat vůle obdarovaných. K takovému, zcela jasně určitému převodu však v případě předmětné darovací smlouvy nedošlo a darovací smlouva je tak absolutně neplatným právním jednáním pro svou neurčitost. V případě předmětné darovací smlouvy nebyly jednoznačně určeny vlastnické poměry. Není s naprostou jistotou uvedeno, zda se jedná o převod ideální 1/2 podílu nemovitostí, nebo o převod každé nemovitosti jako celku. Tento nedostatek vyplývá z neurčitého odkazu na listu vlastnictví (dál jen „LV“) č. [hodnota] a LV č. [hodnota], které obsahují různé formy vlastnictví (společné jmění manželů a výlučné vlastnictví). Absence jednoznačného vyjádření vůle dárců i obdarovaných činí darovací smlouvu neplatnou. Žalobci v té souvislosti poukázali na nález Ústavního soudu pod sp. zn. I. ÚS 2337/21 ze dne 19. 7. 2022. Uvedli dále, že nebyli aktivně účastni procesu jejího sepisování, kdy veškeré formality zařizoval žalovaný a následně jim pouze předložil smlouvu k podpisu, aniž by jim umožnil řádně posoudit její důsledky. Žalobci navrhli rozsudek okresního soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení, event. jej navrhli změnit tak, že jejich žalobě bude vyhověno.

8. Žalovaný ve vyjádření k odvolání žalobců navrhl prvostupňový rozsudek potvrdit. Okresní soud podle něj provedl dokazování v plné šíři a důkazy správně hodnotil. Žalovaný vyvracel tvrzení žalobců učiněná v jejich odvolání. Uvedl, že to byli žalobci, zejm. a/ žalobce, který uváděl nepravdivá tvrzení, jež po jejich vyvrácení následně upravoval a měnil. Jednalo se kupř. o tvrzení o důvodu neuvedení motocyklu do soupisu v insolvenčním řízení. To, že a/ žalobce nejedná čestně, potvrdila dokonce b/ žalobkyně při jednání okresního soudu dne 19. 6. 2024. Žalovaný zdůraznil, že on vždy vypovídal pravdu. V řízení nebylo prokázáno, že by na plné moci sloužící k převodu motocyklu byl zfalšovaný podpis. I ohledně skutečnosti ze dne 24. 1. 2024 vypovídal žalovaný pravdivě. O tom svědčí vyrozumění Krajského ředitelství Policie Královéhradeckého kraje, kterým je jednoznačně potvrzeno, že uvedeného dne byl z telefonního čísla žalovaného uskutečněn hovor na linku 158, jehož obsahem byly neshody žalovaného s a/ žalobcem a nemožnost žalovaného vstoupit do jeho domu kvůli výměně zámku; policie se za své dřívější pochybení (zprávu) omluvila. K žalobci namítané absolutní neplatnosti darovací smlouvy ze dne 25. 11. 2003 žalovaný uvedl, že smlouva nevykazuje žádnou vadu. V jejím článku I. jsou zcela konkrétně a určitě popsány jak nemovitosti v SJM, tak i nemovitost ve výlučném vlastnictví a/ žalobce. Tomu odpovídají i článek II. Smlouvy a intabulační doložka v čl. VII., jakož i návrh na vklad, který byl povolen rozhodnutím katastrálního úřadu pod č. j. V 4211/2003-605.

9. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že odvolání podaly osoby k tomu oprávněné, včas a že se jedná o odvolání přípustné (ust. § 201, a contr. § 202, § 204 odst. 1 OSŘ), přezkoumal rozsudek okresního soudu v celém jeho rozsahu, přezkoumal rovněž řízení jeho vydání předcházející, přihlížel přitom k možným vadám, ke kterým je povinen přihlížet (ust. § 212 a § 212a OSŘ), projednal věc při jednání (ust. § 214 odst. 1 OSŘ – za omluvené nepřítomnosti dvou účastníků řízení, a to b/ žalobkyně a žalovaného) a dospěl k závěru, že odvolání žalobců není opodstatněné.

10. Odvolací soud souhlasí se závěry soudu prvního stupně uvedenými v odůvodnění přezkoumávaného rozsudku. Prvostupňový soud podle ust. §§ 6, 120 a 153 odst. 1 OSŘ úplně a řádně zjistil skutkový stav, provedené důkazy hodnotil v souladu s ust. § 132 OSŘ a vyvodil z nich adekvátní právní závěry. Na odůvodnění přezkoumávaného rozhodnutí proto odvolací soud odkazuje a k odvolacím námitkám žalobců zaujímá následující stanovisko.

11. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 3. 2020, sp. zn. 33 Cdo 2339/2019, publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 92/2020, byla-li darovací smlouva uzavřena před 1. 1. 2014, je nutné nárok na vrácení daru vždy poměřovat zákonem č. 40/1964 Sb., občanským zákoníkem, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (pod dříve zavedenou zkratkou „obč. zák.“), i když k „nemravnému“ chování obdarovaného, pro které dárce žádá vrácení daru, došlo až po 1. 1. 2014.

12. Podle ust. § 630 obč. zák. dárce se může domáhat vrácení daru, jestliže se obdarovaný chová k němu nebo členům jeho rodiny tak, že tím hrubě porušuje dobré mravy.

13. Žalobci ve svém odvolání proti rozsudku okresního soudu brojí proti hodnocení důkazů provedenému okresním soudem, pokládají jej za nesprávné a předkládají hodnocení vlastní. Podle ust. § 132 OSŘ důkazy hodnotí soud podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. V uvedeném ustanovení je promítnuta zásada volného hodnocení důkazů, která se uplatňuje v nynějším občanském soudním řízení. Hodnocením důkazů se rozumí myšlenková činnost soudu, kterou je provedeným důkazům přisuzována hodnota závažnosti (důležitosti) pro rozhodnutí, hodnota zákonnosti, hodnota pravdivosti, popřípadě hodnota věrohodnosti. Při hodnocení důkazů z hlediska jejich závažnosti (důležitosti) soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, popřípadě v jakém směru). Při hodnocení důkazů po stránce jejich zákonnosti zkoumá soud, zda důkazy byly získány (opatřeny) a provedeny způsobem odpovídajícím zákonu nebo zda v tomto směru vykazují vady (zda jde o důkazy zákonné či nezákonné); k důkazům, které byly získány (opatřeny) nebo provedeny v rozporu s obecně závaznými právními předpisy, soud nepřihlédne. Hodnocením důkazů z hlediska jejich pravdivosti soud dochází k závěru, které skutečnosti, o nichž důkazy (pro rozhodnutí významné a zákonné) podávají zprávu, lze považovat za pravdivé (dokázané) a které nikoli. Vyhodnocení důkazů z hlediska pravdivosti předpokládá též posouzení věrohodnosti důkazem poskytované zprávy podle druhu důkazního prostředku a způsobu, jakým se podle zákona provádí.

14. Protože hodnocení důkazů je vnitřní myšlenkovou činností soudce - soudu, nemusí se pochopitelně shodovat s představami účastníků. Odvolací soud však může zasáhnout do výsledku činnosti soudu prvního stupně při hodnocení důkazů - jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů - pouze tehdy, jestliže způsob, jak k němu soud prvního stupně dospěl, neodpovídá postupu vyplývajícímu z ust. § 132 OSŘ. Za chybu při vytváření skutkových závěrů soudem prvního stupně může být proto považováno, pokud soud vezme v úvahu skutečnosti, které z dokazování ani z přednesů účastníků nevyplývají ani nevyšly při řízení jinak najevo. Dále pokud opomene hodnotit skutečnosti, které vyplynuly z dokazování nebo které vyšly za řízení najevo jinak, a pokud neprovede navrhované důkazy, přestože byly navrženy důvodně. Chybou rovněž je, jestliže v hodnocení důkazů, popř. poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti, je logický rozpor, nebo jestliže hodnocení důkazů odporuje ust. § 133 až § 135 OSŘ. Nelze-li soudu prvního stupně v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry. Znamená to, že hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, z jiných, než výše uvedených důvodů nesmí odvolací soud v rámci své přezkumné činnosti napravovat.

15. Z odůvodnění přezkoumávaného rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že okresní soud své úvahy založil na skutečnostech, které vyplynuly z provedeného dokazování; v souladu s ust. § 132 OSŘ nepominul zahrnout do rámce svých úvah všechny provedené důkazy a přihlédl i k argumentaci uplatněné účastníky řízení. Rozhodnutí okresního soudu není založeno pouze na tvrzeních přednášených žalovaným, jak je v odvolání žalobců namítáno. Žalobci proti skutkovým závěrům okresního soudu v podstatě staví vlastní skutkovou verzi, opírající se o jimi samotnými provedené hodnocení důkazů. Sami přitom při hodnocení důkazů vycházejí pouze z některých z nich, popř. z částí těchto důkazů; vůbec pak neberou v úvahu vzájemnou souvislost mezi jednotlivými provedenými důkazy. K naplnění skutkové podstaty pro vrácení daru směřuje pouze takové závadné jednání obdarovaného vůči dárci nebo členům jeho rodiny, které se zřetelem na všechny okolnosti konkrétního případu z hlediska svého rozsahu a intenzity a při zohlednění vzájemného jednání účastníků právního vztahu nevzbuzuje z hlediska společenského a objektivizovaného pochybnosti o hrubé kolizi s dobrými mravy.

16. Ze shora citovaného zákonného ustanovení plyne, že domáhá-li se dárce (zde - dárci) vrácení daru, musí uvést, jaké chování obdarovaného shledává vůči němu (zde - jim) či členům jeho rodiny hrubě porušující dobré mravy. Dovolací soud ve svých početných rozhodnutích, v nichž se obecně vyjadřoval k aplikovatelnosti ust. § 630 obč. zák., opakovaně vyložil pojem „hrubý rozpor s dobrými mravy“. Přijal a odůvodnil závěr, že k naplnění skutkové podstaty pro vrácení daru směřuje pouze takové závadné jednání obdarovaného vůči dárci (nebo členům jeho rodiny), které se zřetelem na všechny okolnosti konkrétního případu z hlediska svého rozsahu a intenzity a při zohlednění vzájemného jednání účastníků právního vztahu nevzbuzuje z hlediska společenského a objektivizovaného (nikoli jen podle subjektivního názoru dárce) pochybnosti o hrubé kolizi s dobrými mravy. Obvykle jde o porušení mravů značné intenzity nebo o porušování soustavné, a to ať už fyzickým násilím, hrubými urážkami, neposkytnutím potřebné pomoci apod. Ne každé chování, které není v souladu se společensky uznávanými pravidly slušného chování ve vzájemných vztazích mezi lidmi, naplňuje znaky skutkové podstaty ust. § 630 obč. zák. (k tomu srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 9. 2012, sp. zn. 33 Cdo 767/2011, ze dne 28. 11. 2000, sp. zn. 33 Cdo 2425/98, a ze dne 25. 10. 2004, sp. zn. 33 Odo 538/2003, a zde dne 27. 5. 2020, sp. zn. 33 Cdo 4112/2019, publikované v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 19742). Naplnění předpokladů pro vrácení daru je nutné zkoumat pouze ve vztahu k těm konkrétním skutečnostem, které dárce ve výzvě k vrácení daru obdarovanému vytkl a v nichž spatřuje hrubé porušení dobrých mravů, tedy důvod pro vrácení daru (k tomu srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 8. 2007, sp. zn. 33 Odo 1499/2005), jestliže byly v řízení prokázány.

17. V posuzovaném případě jde o to, zda jediné prokázané skutečnosti, tj. incident, při němž uchopil žalovaný a/ žalobce za triko pod krkem, a nadávka pronesená v jednom případě na adresu b/ žalobkyně, mohou odůvodňovat požadavek na vrácení daru. Ojedinělost těchto skutků podle přesvědčení odvolacího soudu ve shodě se závěry soudu prvního stupně k vrácení daru nepostačují. Nadto nelze odhlédnout od konkrétních okolností posuzované kauzy, zejména prokázané dlouhodobé komplikovanosti vzájemného vztahu především mezi a/ žalobcem a žalovaným, jenž má nepochybně svůj původ i v příčinách rozpadu manželství žalobců, v soustavně nevhodném chování samotného a/ žalobce směřovaného vůči žalovanému, v nerespektování vlastnického oprávnění žalovaného k nemovitostem dlouhodobě bezúplatně užívaným a, b/ žalobci atd.

18. K a, b/ žalobci namítané absolutní neplatnosti darovací smlouvy odvolací soud uvádí, že právní úkon je ve smyslu ust. § 37 odst. 1 obč. zák. nesrozumitelný tehdy, jestliže z hlediska způsobu jeho vyjádření nelze stanovit, jaká vůle v něm byla (měla být) projevena; je-li projev vůle sice srozumitelný, avšak není zřejmý jeho věcný obsah, a není tedy možné (objektivně posuzováno) jednoznačně stanovit, co má být předmětem právního úkonu, jde o právní úkon neurčitý. Vznikne-li pochybnost o právním úkonu z hlediska jeho určitosti a srozumitelnosti, je třeba se pokusit pomocí výkladu právního úkonu, provedeného podle ust. § 35 odst. 2 nebo 3 obč. zák., o odstranění takové nejasnosti; právní úkon lze považovat za neurčitý nebo nesrozumitelný, jen jestliže ani pomocí výkladu projevu vůle nelze stanovit, co v něm je obsaženo.

19. Jde-li o výslovný právní úkon, je třeba v označení předmětu právního úkonu rozlišovat, zda vada spočívá jen v jeho nepřesné nebo neúplné identifikaci, kterou lze odstranit postupem podle ust. § 35 odst. 2 obč. zák. (tedy výkladem nejenom podle použitého jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem), nebo zda jde o takový nedostatek, který ani podle použitého jazykového vyjádření, ani podle vůle účastníků právního úkonu nemůže učinit jednoznačným, jakého předmětu se týká (např. z důvodu jeho záměny za jiný předmět). Mohou-li být takové nedostatky odstraněny výkladem natolik, že tu (nadále) nejsou pochybnosti, jaké nemovitosti se právní úkon týká, není možné důvodně odpírat zápis práva do katastru nemovitostí. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (srov. kupř. jeho rozsudek ze dne 9. 3. 2011, sp. zn. 21 Cdo 5171/2009, publikovaný v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 9308) skutečnost, že v listině, která má být podkladem pro zápis do katastru nemovitostí, není nemovitost označena v souladu se všemi požadavky ust. § 5 odst. 1 zákona č. 344/1992 Sb., katastrálního zákona, nezpůsobuje bez dalšího neurčitost nebo nesrozumitelnost právního úkonu. Může-li být takový nedostatek odstraněn výkladem natolik, že tu nejsou pochybnosti, jaké nemovitosti se právní úkon týká, není možné důvodně odpírat zápis práva do katastru nemovitostí. V posuzovaném případě z vymezení předmětu darovací smlouvy a z jejího obsahu muselo být nejen účastníkům smlouvy, ale i katastrálnímu úřadu jasné, jaké nemovitost (podíly) byly převáděny; ostatně sám katastrální úřad změnu vlastnictví podle takto předložené, mezi účastníky uzavřené smlouvy učinil.

20. Odvolací soud s ohledem na shora uvedené závěry prvostupňový rozsudek podle ust. § 219 OSŘ jako věcně správný potvrdil (viz výrok pod bodem I. tohoto rozsudku).

21. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 3 a § 142 odst. 1 OSŘ. V odvolacím řízení byl úspěšný žalovaný, který se ubránil odvolání a, b/ žalobců, přičemž vynaložil náklady za své právní zastoupení advokátem – tj. za dva úkony právní služby po 5.620 Kč, tj. 11.240 Kč (za písemné vyjádření k odvolání a za účast zástupce žalovaného u odvolacího jednání – ust. § 7 bod 5., § 9 odst. 4 písm. a/, § 11 odst. 1 písm. d/ a g/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění /dále jen „AT“/), za dvě paušální náhrady hotových výdajů po 450 Kč, tj. 900 Kč (ust. § 13 odst. 4 AT), za náhradu hotových výdajů – konkrétně za cestovní výdaje ve výši 813,60 Kč (ust. § 13 odst. 5 AT), při celkem ujetých 90 km při jízdě advokáta žalovaného ze sídla jeho kanceláře k odvolacímu soudu a zpět, ceně použité pohonné hmoty – benzín automobilový 98 oktanů 40,50 Kč za 1 litr a amortizační náhradě za použití osobního motorového vozidla 5,80 Kč za 1 km (ust. § 13 odst. 1, 4 AT ve spojení s ust. § 1 písm. b/ a § 4 písm. b/ vyhlášky č. 475/2024 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel), za náhradu za promeškaný čas ve výši 4 započatých půlhodin po 150 Kč, tj. 600 Kč (ust. § 14 odst. 1 a 3 AT), to vše zvýšeno o 21% daň z přidané hodnoty, jíž je advokát žalovaného plátcem (ust. § 14a AT, § 137 OSŘ). Povinnost k náhradě nákladů odvolacího řízení v celkové výši 16.400 Kč pak byla a, b/ žalobcům uložena s místem plnění k rukám zástupce žalovaného (ust. § 149 odst. 1 OSŘ) ve lhůtě tří dnů od (tj. ve lhůtě totožné, jak, o ní rozhodl soud prvního stupně) od právní moci tohoto rozsudku (ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem OSŘ), když tato povinnost váže oba žalobce z titulu jejich postavení společně a nerozdílně.

Poučení