25 Co 97/2025 - 148

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Renáty Lukešové a soudců Mgr. Kláry Hrobské a JUDr. Václava Nekoly v právní věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] [Anonymizováno] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] [Anonymizováno] sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení 18 790 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 17. 9. 2024, č. j. 19 C 91/2023-109 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. mění tak, že výše náhrady nákladů řízení činí 13 068 Kč; jinak se v tomto výroku a ve výroku I. potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení 8 705 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

Odůvodnění

1. Rozsudkem ze dne 17. 9. 2024, č. j. 19 C 91/2023-109, rozhodl Okresní soud v Berouně (dále jen „soud prvního stupně“) výrokem I., že se zamítá žaloba na uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 18 790 Kč. Výrokem II. bylo rozhodnuto, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 14 556,30 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného. Předmětem řízení byl nárok žalobce na náhradu majetkové újmy v celkové výši 18 790 Kč, představující částku 5 110 Kč za zhotovení nových brýlí, 2 730 Kč za náhradní díly fotoaparátu, a 10 950 Kč jako odměnu najatému řidiči, který žalobce přepravoval v době, kdy bez brýlí nemohl řídit sám. Žalobce tvrdil, že uvedená škoda mu vznikla v příčinné souvislosti s protiprávním jednáním žalovaného dne 21. 8. 2020. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobci se nepodařilo prokázat, že mu žalobce způsobil rozlomení brýlí, které (spolu s navazujícím uplatněným nárokem na odškodnění za to, že si na své cesty v době, kdy čekal na zhotovení nových brýlí, musel najmout řidiče, kterému platil odměnu), představují největší část uplatněného nároku. Ke strkanici mezi účastníky dne 21. 8. 2020 došlo v důsledku toho, že žalobce odmítal opustit prodejnu žalovaného a vehementně se snažil pořídit si v ní fotografie. Celá potyčka vygradovala z toho důvodu, že žalobce jako první uhodil žalovaného v uličce směřující k zadní části prodejny, jednak rukou a jednak brašnou, a dál si klestil cestu do zadní části prodejny. Činil tak přesto, že žalovaný jednoznačně dával najevo, že s fotografováním své prodejny žalobcem nesouhlasí. Soud prvního stupně konstatoval, že je zcela nepřípustné, aby se žalobce svémocně pouštěl do zajišťování důkazního materiálu pro tato (a možná i další) řízení, a to proti vůli vlastníka fotografovaných prostor, neboť toto je úlohou právě orgánů provádějících tato řízení. Pokud měl žalobce za to, že pro stavební či občanskoprávní řízení je třeba fotografií z provozovny žalovaného, měl jejich opatření řešit cestou práva, a nikoliv svémocně až násilím. Pokud pak žalobci v potyčce, kterou sám vyvolal, vznikla majetková újma (kdy není zřejmé, že by jednání žalovaného představovalo exces v dané konfliktní situaci vyvolané žalobcem), nemůže se úspěšně domáhat náhrady takovéto majetkové újmy, neboť takový postup by představoval zneužití práva, které právní ochrany nepožívá (§ 2 o. z. in fine). Ze všech uvedených důvodů byla žaloba zamítnuta. Soud prvního stupně věc právně kvalifikoval dle ust. § 2894, § 2910, § 2951 odst. 1, § 2952 a § 2900 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“). O náhradě nákladů řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“).

2. Proti shora uvedenému rozsudku podal žalobce včasné odvolání. Uvedl, že není zřejmé, proč v něm soud prvního stupně rekapituluje dosud známé skutečnosti mezi žalobcem a žalovaným, které však žádným způsobem nesouvisí s oprávněností nároku žalobce, který je předmětem nyní projednávané věci. Soud prvního stupně zcela přejal argumentaci žalovaného z předchozího soudního sporu mezi účastníky, projednávaného pod sp. zn. 12 C 169/2021 u soudu prvního stupně, jehož předmětem bylo zřízení služebností. Žalobci však není známo, jaký význam má uvedená rekapitulace pro předmět projednávané věci, kterým je pouze incident mezi žalobcem a žalovaným v srpnu roku 2020. Ani případný širší kontext vztahů mezi žalobcem a žalovaným nemůže mít vliv na zjištění o vzniku škody při tomto konkrétním incidentu. Obdobný závěr vyplývá z rekapitulace průběhu trestního řízení, spojeného s incidentem dne 11. 11. 2020, tj. 3 měsíce po incidentu mezi účastníky, který je předmětem nyní projednávané věci. Již tento postup soudu prvního stupně, kromě dalších vad řízení, v žalobci vzbuzuje důvodnou pochybnost o předpojatosti soudu prvního stupně v celé věci. V tomto ohledu odkazuje žalobce například i na postup soudu prvního stupně při jednání ve věci dne 9. 4. 2024, kdy soud prvního stupně například vytýkal žalobci uplatnění svého nároku těsně před koncem promlčecí lhůty, kdy by za předchozí právní úpravy byl jeho nárok již dávno promlčen. Soudu prvního stupně muselo být ze spisu sp. zn. 12 C 404/2023 známo, že žalobce je ze závažných důvodů nositelem dioptrických brýlí, když tyto má například povinnost nosit i při řízení motorových vozidel dle příslušného záznamu v řidičském průkazu. Je tedy vyloučeno, aby v době konfliktu, který je předmětem projednávané věci, na sobě tyto brýle neměl, když by bez nich v podstatě nic neviděl (nález Ústavního soudu ze dne 20. 8. 2014, sp. zn. I. ÚS 173/13). Z obsahu spisu navíc nevyplývá, že by při daném konfliktu nosil brýle kdokoliv jiný kromě žalobce. Předmětem řízení však nebyla pouze způsobená škoda na dioptrických brýlích, nýbrž i na dalších věcech ve vlastnictví žalobce, konkrétně na náhradních dílech fotoaparátu v celkové hodnotě 2 730 Kč. Z dokazování, zejména z videozáznamu z prodejny, se podává, že to byl právě žalovaný, který udeřil žalobce brašnou od jeho vlastního fotoaparátu a soud prvního stupně k takovému skutkovému závěru dospěl. I přesto však uzavřel, že se žalobci nepodařilo prokázat způsobení škody na brýlích a na to navazující újmu v podobě nákladů na dopravu. Žalobce se neztotožňuje rovněž s právním závěrem soudu prvního stupně, že vzhledem ke všem okolnostem případu nelze přisvědčit nároku žalobce ani z toho důvodu, že se jedná o uplatňování práva v rozporu s dobrými mravy, což nemůže požívat právní ochrany (§ 2 o. z. in fine). Soud prvního stupně měl v daném případě pravděpodobně na mysli ustanovení § 8 o. z. Judikatura Nejvyššího soudu je však ustálena na závěru, že uplatnění tohoto korektivu podléhá zcela výjimečným situacím. Jsou-li pak pochybnosti, musí být chráněn ten, kdo subjektivní právo má a dovolává se jej. Žalobce navíc namítá, že nebyl žádným iniciátorem konfliktní situace, natož pak její „fyzické“ části, což ostatně vyplývá z příslušných videozáznamů. Jednání žalovaného nelze ospravedlnit žádnou zákonnou okolností, která by vylučovala protiprávnost takového jeho jednání. Pokud pak soud prvního stupně naznačil zdůraznění prevenčního imperativu ve smyslu § 2900 o. z., je porušení tohoto imperativu výhradně na straně žalovaného, když právě jeho jednáním vznikla újma žalobci. Pokud by žalobci bylo umožněno pořídit si fotografie veřejných prostor prodejny, navíc při místním šetření stavebního úřadu, kdy úřad žádnou dokumentaci kromě protokolu nepořizoval, nemohla takovým konáním žalobce žalovanému vzniknout žádná újma. Nadto je třeba zdůraznit, že motivem žalobce nebylo fotit prostory prodejny žalovaného, nýbrž přístupovou cestu ke svému domu, neboť část prodejny žalovaného, která v té době byla černou stavbou, zasahovala do koridoru, který byl vymezen jako věcné břemeno přístupu ve prospěch pozemku ve vlastnictví žalobce. Z odůvodnění napadeného rozsudku je zjevná snaha soudu prvního stupně o ospravedlnění jednání žalovaného při dané konfliktní situaci. Žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

3. Žalovaný uvedl k odvolání žalobce, že soud správně zjišťoval a zjistil poměry v sousedských vztazích účastníků řízení. Tyto poměry jsou dlouhodobě konfliktní s výrazným přispěním žalobce. Soud prvního stupně správně zjistil, že žalobce psal o žalovaném sousedce paní [jméno FO] jako o „šikmookém“ atd. Z těchto postojů a jednání žalobce je patrný rasismus a výrazná animozita žalobce vůči žalovanému a jeho rodině, která vyústila ve vícero napadení žalovaného žalobcem a ve více než pět žalob podaných žalobcem a jeho synem proti žalovanému a členům jeho rodiny. Soud prvního stupně dále správně zjistil, že z videozáznamu není patrné, zda žalobce měl brýle v době incidentu vůbec nasazeny. Na tomto místě žalovaný zdůrazňuje, že i svědkyně [jméno FO] ve své výpovědi uvedla, že si nepamatuje, zda měl žalobce nasazeny brýle v době incidentu, respektive, zda žalobce vstupoval do prodejny s brýlemi. Rovněž uvedla, že neví, kdo potyčku začal. Toto svědectví tedy vyvrací žalobou tvrzené argumenty. Z úředního záznamu Policie ČR soud prvního stupně správně zjistil, že nebylo zjištěno úmyslné jednání ani jedné ze stran, které by vedlo ke škodě na majetku. Z provedeného dokazování nevyplynulo, že by iniciátorem incidentu, který je předmětem žaloby, byl žalovaný, jak správně posoudil soud, naopak iniciátorem byl žalobce. Tvrzení žalobce o opaku je proto rovněž nepravdivé. Žalobce jako první uhodil žalovaného. Takové situace se v minulosti děly opakovaně. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a přiznal žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení.

4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, ve smyslu ust. § 212 a § 212a o. s. ř, a zjistil, že odvolání není důvodné.

5. Žalovaný je státní občan [Anonymizováno], jedná se tedy o věc s tzv. mezinárodním prvkem. Soud prvního stupně správně dovodil, že je (zejména s ohledem na bydliště žalovaného v České republice) dána pravomoc soudů České republiky a že je zapotřebí použít jako tzv. rozhodné právo právní řád České republiky. Odvolací soud v tomto směru odkazuje na jeho správné závěry, uvedené v odstavci 17. odůvodnění napadeného rozsudku.

6. Na základě dokazování, provedeného v řízení před soudem prvního stupně, bylo prokázáno, že žalobce a žalovaný spolu od roku 2020 měli neshody, které se týkaly přístavby nemovitosti žalovaného v [Anonymizováno], kterou žalobce označil za černou stavbu a ohledně níž se vedlo stavební řízení. Navazovaly další neshody, kdy žalovaný a jeho rodina nechtěli obsloužit členy rodiny žalobce ve svém obchodě. Na základě oznámení žalobce svolal [právnická osoba] místní šetření na den 21. 8. 2020. Při tomto šetření si žalobce chtěl vyfotografovat interiér prodejny žalovaného. Žalovaný s tím nesouhlasil a snažil se mu v tom zabránit. Žalobce byl neústupný a přes nevoli žalovaného jakožto majitele obchodu se zdráhal opustit prodejnu a pokoušel se pořídit si fotoaparátem fotografie. Otočil se na žalovaného, který jej tahal ven z prodejny, uhodil jej a dál jej bouchl brašnou od fotoaparátu. Dál směřoval k zadní stěně prodejny. Následně žalobce udeřil žalovaný, který se snažil zabránit mu ve fotografování. Oba zaklesnuti do sebe skončili na zemi. Z videozáznamu přitom není bezpečně rozeznatelné, zda měl žalobce při této události nasazeny brýle. Vyslechnutá svědkyně [jméno FO] tvrzení žalobce, že brýle měl, nedokázala potvrdit ani vyvrátit.

7. S takto zjištěným skutkovým stavem věci se odvolací soud ztotožňuje s tím, že má svou oporu v provedeném dokazování a s tím, že nedoznal zásadních změn ani v rámci odvolacího řízení.

8. Při jednání dne 21. 5. 2025 žalobce k výzvě odvolacího soudu doplnil tvrzení a uvedl, že pokud jde o brýle, u nichž požaduje náhradu škody, tyto měl při vstupu do prodejny dne 21. 8. 2020 před předmětným konfliktem nasazeny na hlavě, jednalo se o brýle na dálku, má ještě doma jedny brýle na čtení. V současné době má již pořízené další brýle v řadě, neboť mezitím mu žalovaný rozbil další brýle na dálku. Brýle, u nichž požaduje náhradu, se rozbily tak, že dostal pěstí do nosu a brýle se rozlomily. Šlo o konflikt, takže si přesný postup nedokáže uvědomit, nebylo tam nic na ošetření, možná nějaká drobná oděrka. Dále doplnil, že pokud jde o krytku, šlo o krytku na objektiv. Pokud jde o baterii, šlo o náhradní baterii k fotoaparátu. Obě tyto věci byly v příruční brašně a požaduje náhradu škody, neboť tyto věci se poté v prodejně již nenašly. Žádá tedy náhradu za jejich ztrátu, respektive náklady na pořízení nových takových věcí.

9. Odvolací soud zopakoval důkaz videozáznamem ze dne 21. 8. 2020, který je součástí spisu [právnická osoba], a to konkrétně jeho první část v reálném čase od 08:57:10, a dále druhou část až do 9:04.

10. Z tohoto důkazu zejména zjistil, že se jedná barevný záznam ze stabilně umístěné průmyslové kamery v obchodě, provozovaném žalovaným, bez zvuku. Pohled kamery je dovnitř obchodu, v němž jsou po stranách vidět vyšší regály a chladící skříně se zbožím, za nimi pak 2 okna, zčásti zakrytá těmito regály a skříněmi. V pravém horním rohu záznamu je uvedeno datum 21. 8. 2020 a běží zde reálný čas záznamu. Zhruba okolo 8:57:19 vstupuje do prodejny žalobce, oblečený v tílku, kraťasech a letních sandálech, který má přes pravé rameno pověšenou černou brašnu. V 8:57:21 za ním do prodejny přibíhá žalovaný v modré košili s dlouhým rukávem a černých dlouhých kalhotách. Po doběhnutí žalobce jej žalovaný chytá za uvedenou brašnu a snaží se jej odvést pryč. Při tom dojde k otočení žalobce a je vidět, že tento drží v ruce fotoaparát. Dochází k přetahování účastníků, při němž žalobce uhodí žalovaného rukou a poté svou černou brašnou, žalovaný poté odhodí černou brašnu žalobce mezi regály. Do potyčky se zapojuje další osoba, a to žena v černém oblečení. Žalobce se snaží fotit směrem k okénku v zadní části místnosti, v čemž se mu žalovaný snaží zabránit. Za tímto účelem vyleze na balené plastové láhve umístěné rovněž v zadní části místnosti. Žalovaný a žena v černém oblečení se snaží žalobci odebrat fotoaparát. Dochází k přetahování a potyčce, při které končí oba účastníci na zemí, kde žalobce zalehává žalovaného, nadále se perou, do toho zasahuje žena v černém. Poté se oba zvedají, nicméně stále dochází k přetahování a potyčce mezi účastníky, kteří do sebe vrážejí, žalovaný se snaží vzít žalobci fotoaparát. Mezitím dochází na místo další žena v bílém tričku s mikinou okolo hlavy. Nato nejdříve žalovaný a poté žalobce opět padá a strhává s sebou tuto ženu. Poté se přetahují všichni. Po následném zvednutí ze země se žalobce snaží něco najít mezi spadlými plastovými lahvemi, ostatní přihlížejí. Poté žalobce sbírá ze země fotoaparát a černou brašnu. Ostatní ještě prohledávají spadlé plastové lahve na zemi. Žena v černém odnáší pryč z obchodu plnou plastovou lahev s tmavou tekutinou. Poté žena v bílém tričku podává nějaký (blíže neidentifikovatelný) předmět žalobci. Žalobce má nazutý pouze levý sandál, pravou nohu má bosou. Žena v černém se vrací a prohledává opětovně spadlé lahve, poté hází směrem k žalobci jeho druhý sandál. Ten si žalobce nazouvá a odchází z obchodu v cca 9:04:

27. V pravé ruce drží fotoaparát, pod pravým ramenem svírá černou brašnu. Vzhledem ke snížené kvalitě kamerového záznamu, resp. postoji žalobce není zřejmé, zda měl žalobce v době vstupu do prodejny nasazeny brýle a zda je měl nasazeny v průběhu konfliktu se žalovaným, resp. s dalšími popsanými osobami.

11. Po provedení tohoto důkazu vyzval odvolací soud žalobce podle § 118a odst. 3 o. s. ř., aby bez zbytečného odkladu navrhl důkazy ke svému tvrzení, že při vstupu do prodejny dne 21. 8. 2020 před začátkem konfliktu se žalovaným a následně i v jeho průběhu měl nasazeny dioptrické brýle, které byly poté poškozeny právě žalovaným. Dále byl poučen, že je povinen navrhnout důkazy k prokázání skutečnosti, že při vstupu do prodejny dne 21. 8. 2020 před začátkem konfliktu se žalovaným a následně i v jeho průběhu měl v brašně na fotoaparát náhradní baterii a krytku fotoaparátu, které byly v průběhu konfliktu ztraceny. Žalobce byl poučen, že v opačném případě se vystavuje nebezpečí neunesení důkazního břemene a procesního neúspěchu ve věci.

12. Žalobce k uvedené výzvě uvedl, že skutečnost, že měl brýle nasazeny již při vstupu do prodejny, vyplývá z dosud provedeného dokazování. Nicméně navrhl důkaz ještě svým řidičským průkazem, z nějž vyplývá povinnost žalobce nosit dioptrické brýle při řízení vozidla. Pokud jde o zničení těchto brýlí, tvrdí žalobce, že je zničil žalovaný, což plyne rovněž z provedeného videozáznamu. Žalovaný inicioval tento incident a nebýt jeho, k potyčce by nedošlo. Pokud pak jde o příslušenství fotoaparátu, žalobce tvrdí, že je běžnou součástí této brašny a již přítomnost této brašny prokazuje, že jej měl u sebe. Žalobce si samozřejmě neeviduje, kde, co má. Dále uvedl, že ze závěru videozáznamu je zřejmé, že si odnáší polovinu brýlí. Dále uvedl, že ten, kdo alespoň trochu fotí, s sebou nosí náhradní baterii a krytku fotoaparátu.

13. Z černobílé fotografie jako na č. l. 27 spisu odvolací soud zjistil, že na fotografii jsou poškozené brýle a dále brašna na fotoaparát a příslušenství fotoaparátu.

14. Z řidičského průkazu žalobce, evidenční číslu [Anonymizováno], bylo odvolacím soudem zjištěno, že na zadní straně v levém dolním rohu pod [hodnota]. Žalobce k uvedenému důkazu uvedl, že se jedná o kód, dle kterého by měl při řízení nosit dioptrické brýle. Z uvedeného řidičského průkazu bylo dále zjištěno, že datum jeho vydání je 29. 3. 2021 a datum jeho platnosti do 29. 3. 2031. Žalobce vzhledem k datu vydání uvedeného řidičského průkazu 29. 3. 2021 a k datu škodné události 21. 8. 2020 navrhl doplnit dokazování kartou řidiče.

15. Podle § 2894 odst. 1 o. z. povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody).

16. Podle § 2900 o. z. vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného.

17. Podle § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co co tím způsobil.

18. Podle § 2951 odst. 1 o. z. škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích.

19. Podle § 2952 o. z. hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu.

20. Předpokladem vzniku obecné odpovědnosti za škodu (újmu) je dle § 2910 o. z. protiprávní úkon, tedy jednání, které je v rozporu s objektivním právem, existence škody (újmy), příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním škůdce a vznikem škody (újmy), a zavinění. Porušením právní povinnosti je míněn objektivně vzniklý rozpor mezi tím, jak osoba skutečně jednala a tím, jak jednat měla, aby dostála povinnosti ukládané jí právním předpisem či jinou právních skutečností. Protiprávní jednání musí být poškozeným prokázáno, stejně jako vznik škody (újmy) a příčinná souvislost mezi porušením právní povinnosti jako příčinou a škodou (újmou) a jejím rozsahem jako následkem těchto příčin.

21. Na základě dokazování provedeného soudem prvního stupně, a doplněného odvolacím soudem, dospěl i odvolací soud k závěru, že žalobce neunesl důkazní břemeno a ani po poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř. neprokázal, že mu vůbec vznikla škoda na zničených brýlích a ztracené náhradní baterii a krytce fotoaparátu a že tuto škodu způsobil právě žalovaný. Jak správně uzavírá soud prvního stupně, z videozáznamu, provedeného k důkazu soudy obou stupňů, není seznatelné, zda měl žalobce při vstupu do prodejny před začátkem konfliktu se žalovaným dne 21. 8. 2020, a následně i v jeho průběhu, nasazeny dioptrické brýle, jak tvrdil (resp. zda je měl vůbec u sebe), a zda měl u sebe náhradní baterii a krytku fotoaparátu (žalobce sám uvedl, že v předmětné příruční černé brašně nosí i fotoaparát), které by mu pak navíc měly být poškozeny právě žalovaným (i vzhledem k dalším osobám, zúčastněným na potyčce dne 21. 8. 2020). Uvedenou skutečnost pak neprokázaly ani další provedené důkazy jako např. výslech svědkyně [jméno FO] (která nebyla schopna se k tomuto vyjádřit). Rovněž fotografie na č. l. 27 spisu či řidičský průkaz žalobce nejsou samy o sobě schopny tuto tvrzenou skutečnost prokázat. Odvolací soud tak uzavírá, i při zohlednění zásady volného hodnocení důkazů dle § 132 o. s. ř., že žalobce zůstal pouze v rovině tvrzení, pokud uváděl, že mu právě žalovaný, a právě při tomto konfliktu zničil (poškodil, došlo k jejich ztracení) právě tyto tvrzené movité věci. Mj. z neunesení důkazního břemene ohledně poškození brýlí pak plyne i nedůvodnost nároku žalobce na náhradu škody v podobě nákladů, vynaložených na služby najatého řidiče.

22. Pokud tedy chybí základní předpoklady odpovědnosti žalovaného za škodu, a to vznik škody, případně příčinná souvislost mezi jednáním žalovaného a vznikem této škody, je nadbytečné se zabývat dalšími předpoklady odpovědnosti žalovaného za škodu, jako je protiprávní jednání žalovaného, potažmo otázkou výše škody, případného spoluzpůsobení škody žalobcem apod.

23. Žaloba tedy není důvodná a po právu, a soud prvního stupně rozhodl správně, pokud ji v plném rozsahu zamítl.

24. Proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle ust. § 219 o. s. ř. ve věcném (zamítavém) výroku I. potvrdil.

25. Pokud jde o nákladový výrok II. napadeného rozsudku, soud prvního stupně správně dle § 142 odst. 1 o. s. ř. rozhodl, že je to žalobce, kdo je povinen nahradit náklady řízení žalovanému, a správně rovněž stanovil lhůtu k plnění dle § 160 odst. 1 o. s. ř. a místo plnění dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Nesprávně však stanovil výši těchto nákladů, resp. počet úkonů právní služby. Náklady řízení žalovaného tvoří odměna právního zástupce za celkem 5 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení dne 29. 12. 2023, účast při jednání soudu prvního stupně dne 9. 4. 2024, dne 17. 9. 2024, účast při jednání soudu prvního stupně dne 3. 9. 2024, trvajícím po dobu delší než 2 hodiny-zde odměna za 2 úkony právní služby) z tarifní hodnoty 18 790 Kč dle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění (dále jen „AT“), ve výši 1 860 Kč za úkon právní služby, tj. 9 300 Kč, 5 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT, tj. 1 500 Kč, a 21 % DPH z částky 10 800 Kč ve výši 2 268 Kč, celkem tedy 13 068 Kč. Odvolací soud nepřiznal odměnu za úkon právní služby – nahlížení do spisu dne 9. 2. 2024. Tento úkon je součástí úkonu právní služby převzetí a příprava zastoupení a odvolací soud jej nepovažuje za účelný vzhledem k obsahu spisu a procesním úkonům účastníků řízení.

26. Rozsudek soudu prvního stupně byl proto podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změněn ve výroku II. pouze pokud jde o výši přiznaných nákladů řízení (správně 13 068 Kč); jinak byl v tomto výroku dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrzen.

27. Pokud jde o náklady odvolacího řízení, v tomto stádiu řízení byl opět procesně plně úspěšný žalovaný. Má tedy podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů odvolacího řízení proti žalobci. Náklady žalovaného tvoří odměna za 2,5 úkonu právní služby (sepis vyjádření k odvolání žalobce, účast při jednání odvolacího soudu dne 21. 5. 2025, účast při vyhlášení rozsudku dne 28. 5. 2025 – zde odměna ve výši ) při hodnotě 1 860 Kč za úkon právní služby dle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 5. AT, účinného od 1. 1. 2025 (dále jen opět jako „AT“) (vycházeno z tarifní hodnoty 18 790 Kč), tj. 4 650 Kč, 3 režijní paušály po 450 Kč dle § 13 odst. 4 AT, tj. 1 350 Kč, cestovné na trase [adresa] a zpět dne 28. 5. 2025 ve výši 594 Kč, náhrada za promeškaný čas za 4 půlhodiny po 150 Kč dle § 14 odst. 3 AT na cestě z [adresa] a zpět dne 28. 5. 2025, a 21 % DPH z částky 7 194 Kč ve výši 1 510,74 Kč, celkem tedy 8 705 Kč po zaokrouhlení. Při určení výše cestovného vycházel odvolací soud z údajů uvedených ve velkém technickém průkazu použitého vozidla a z vyhlášky č. 475/2024 Sb.

28. Odvolací soud stanovil k plnění náhrady nákladů odvolacího řízení lhůtu v délce tří dnů v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. Platební místo těchto nákladů bylo určeno k rukám právního zástupce žalovaného, který je advokátem (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení