25Co 37/2024

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Kapitánové a soudkyň Mgr. Zdeňky Winklerové a JUDr. Ivety Veselé ve věci žalobkyně: xxx xxx xxx xxx zahraniční osoba registrovaná pod č. xxx sídlem xxx, xxx, England zastoupená advokátem proti žalované: xxx xxx xxx a. s., IČO xxx sídlem xxx, Praha xxx zastoupená advokátkou na určení, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 16. října 2023, č. j. 10 C 42/2023-110, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 6 776 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám xxx advokátky.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I. zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že je osobou, které mají být dle ustanovení čl. 3 písm. d) protokolu č. xxx sepsaného dne 27.8.2020 notářkou xxx J. K., vydány listinné akcie na jméno emitované společností xxx xxx a. s., IČO: xxx, převzaté do notářské úschovy, a výrokem II. žalobkyni uložil zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 10 164 Kč.

2. Takto soud rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhá výše uvedeného určení s tvrzením, že je vlastníkem předmětných akcií. Popisuje, že dne xxx uzavřela se společností xxx xxx smlouvu o převodu listinných cenných papírů, k této smlouvě byl uzavřen dodatek dne xxx a smlouva o zajišťovacím převodu vlastnického práva k akciím, kterou se xxx xxx zavázala ve prospěch žalobkyně převést vlastnické právo ke stejným cenným papírům s odkládací podmínkou, že dluh (z titulu zaplacení ceny akcií) dle původní převodní smlouvy nebude splněn. Dne 27. 8. 2020 uzavřela xxx xxx se žalovanou smlouvu o převodu stejných listinných cenných papírů a smlouvu o zajišťovacím převodu vlastnického práva k akciím s odkládací podmínkou pro případ, že dluh (tj. zaplacení kupní ceny ve výši 3 001 600 EUR nejpozději do 30. 11. 2020 nebude splněn). Žalovaná nezaplatila kupní cenu společnosti xxx xxx xxx, nabyla účinnosti odkládací podmínka a vlastnictví předmětných cenných papírů přešlo zpět na xxx xxx xxx. Ani xxx xxx neuhradila žalobkyni kupní cenu, proto vlastnictví předmětných cenných papírů přešlo zpět na žalobkyni. Za účelem naplnění těchto smluv byly cenné papíry dne 27. 8. 2020 předány do notářské úschovy xxx J. K. Protokol o úschově je natolik zmatečný, že cenné papíry jsou nadále v úschově notářky, která je pro nejednoznačnost smlouvy o notářské úschově odmítá vydat s poukazem na článek 3 písm. d) protokolu z 27. 8. 2020.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, protože ke sporu mezi stranami nedošlo v průběhu trvání notářské úschovy, a proto není možné o požadovaném určení rozhodovat. Zdůraznila, že za obě strany, tedy jak za žalobkyni, tak za žalovanou, jednaly v době podpisu úschovní smlouvy osoby propojené, konkrétně xxx R. Č. a jeho syn xxx O. Č.. Podle žalované žalobkyně nemůže mít na požadovaném určení naléhavý právní zájem, neboť se již domáhá nahrazení projevu vůle žalobou na plnění v jiném řízení, konkrétně v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 13 Cm 162/2021.

4. O věcné příslušnosti bylo rozhodnuto Vrchním soudem v Praze usnesením ze 14. 6. 2023, č. j. Npc 348/2023-48.

5. Obvodní soud zjistil tento skutkový stav: Dne xxx uzavřela žalobkyně se společností xxx novaci původní smlouvy o převodu cenných papírů z xxx, kterou převedla 14 ks listinných akcií společnosti xxx na xxx. Doplatek kupní ceny za tento převod měl být uhrazen do 15. 12. 2020. Téhož dne xxx byla uzavřena smlouva o zajišťovacím převodu vlastnického práva, kterou společnost xxx převedla vlastnické právo k akciím zpět na žalobkyni s odkládací podmínkou, že tento převod nabude účinnosti, pokud do 15. 12. 2020 nebude doplatek kupní ceny ve výši 1 300 000 EUR uhrazen. Téhož dne (xxx) uzavřela smlouvu o převodu stejných cenných papírů xxx a žalovaná, kterou došlo k převodu vlastnictví těchto cenných papírů na žalovanou za částku 3 001 600 EUR s tím, že má být zaplacena do 30. 11. 2022 (pozn. odvolacího soudu: správně má být 30. 11. 2020, viz skutkové zjištění v odstavci 7. odůvodnění rozsudku obvodního soudu). Téhož dne pak byla rovněž uzavřena smlouva o zajišťovacím převodu cenných papírů mezi žalovanou a xxx, kterou je převáděno vlastnické právo k akciím zpět na xxx s odkládací podmínkou, že tento převod nabude účinnosti, nebude-li uhrazena kupní cena dle převodní smlouvy. Dne xxx byly předmětné listinné akcie převzaty na základě protokolu o notářské úschově sepsaného xxx J. K., žalobkyní jakožto příjemcem a žalovanou jakožto složitelem do notářské úschovy, přičemž v tomto protokole strany projevily vůli, jaké závazky mají být zajištěny a za jakých podmínek má notářka listiny, které jsou předmětem úschovy, kterému ze subjektů vydat.

6. Obvodní soud neprovedl všechny navrhované důkazy a ani nehodnotil všechny provedené důkazy pro nadbytečnost s ohledem na svůj závěr o absenci naléhavého právního zájmu; byl informován o řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 2, pod sp. zn. 46 C 253/2022 i o řízení vedeném Městským soudem v Praze pod sp. zn. 13 Cm 162/2021.

7. Soud prvního stupně po právní stránce odkázal na § 82 a násl. zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen „notářský řád“), a na ust. § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád v platném znění (dále jen „o. s. ř.“) a zdůraznil, že základním předpokladem pro věcné projednání žaloby je po procesní stránce požadavek, že jsou účastníky řízení všechny subjekty, které účastníky řízení být musí, a dále že na určení je naléhavý právní zájem.

8. K otázce dostatku věcné legitimace účastníků řízení připomněl, že podpisem protokolu o převzetí listin do notářské úschovy z xxx došlo mezi notářkou xxx J. K. a žalobkyní a žalovanou k uzavření smlouvy o notářské úschově listin, tj. účastníky této smlouvy jsou všechny tyto tři subjekty. Obvodní soud poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu ČSR sp. zn. 3 Cz 61/87 a rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 4 Cdo 7/94, z nichž se podává, že v řízení o zrušení smlouvy, případně určení neplatnosti se musejí účastnit všichni, kdo smlouvu uzavřeli, neboť účinek takového rozhodnutí se nutně musí vztahovat na všechny účastníky smlouvy. Žalobce nepodal žalobu vůči všem účastníkům tohoto smluvního vztahu (konkrétně účastníkem řízení není notářka xxx J. K., přičemž o nutnosti označit notářku jakožto účastníka řízení soud stranu žalující poučovat nemohl, neboť se nejedná o poučení o procesním právu, ale o právu hmotném) a z tohoto důvodu žalobu zamítl.

9. Žalobkyně se žalobou sice nedomáhá určení platnosti či neplatnosti smlouvy, ale nezbytným předpokladem pro rozhodnutí o jím požadovaném určení je posouzení toho, zda samotná smlouva o notářské úschově je platným právním jednáním, či nikoliv, a od toho se pak odvíjí požadavek na určení, kdo je osobou oprávněnou ve smyslu článku 3 písm. d) tohoto protokolu. Za situace, kdy závěr soudu ohledně požadovaného určení odvisí od vyřešení otázky, zda samotná smlouva o notářské úschově je vůbec platně uzavřenou smlouvou, se takovéhoto řízení nutně musí účastnit všichni účastníci smlouvy. Tento závěr potvrzuje i samotná žalobní argumentace, žalobkyně odkazuje na celou řadu neshod v předmětné smlouvě o úschově a označuje ji za zmatečnou, nejednoznačnou a vnitřně rozpornou. Smlouva o notářské úschově neodkazuje na zajišťovací smlouvu uzavřenou mezi žalobkyní a xxx, na základě níž by žalobkyně měla být nyní vlastníkem předmětných akcií a osobou oprávněnou k vydání těchto akcií z úschovy. Podmínky v článku 3 smlouvy o notářské úschově nejsou jednoznačné, protože odkazují pouze na úhradu kupní ceny mezi společností xxx a žalovanou, nikoliv již na doplatek kupní ceny ve vztahu k žalobkyni; současně smlouva v článku 3 písm. b) a c) zakotvuje možnost vydání listin, které jsou v úschově, samotnému složiteli, tj. žalované, za situace, kdy žalovaná sám své povinnosti nesplní, čímž by ovšem úschova takto vyložená postrádala smysl. Soud by se tedy nutně v rámci požadovaného určení musel zabývat tím, zda samotná smlouva o úschově je pro tyto vnitřní rozpory vůbec dostatečně určitou a zda je platnou, případně v jakém rozsahu a takového řízení se musí účastnit všechny strany smlouvy, aby bylo vůči všem účastníkům smlouvy autoritativně rozhodnuto. Notářka přitom nemá možnost se řízení plnohodnotně účastnit a vznášet argumentaci k posouzení samotné platnosti uzavřené smlouvy o úschově.

10. Ohledně náhrady nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že náklady žalované sestávají z nákladů na zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená z tarifní hodnoty dle § 9 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT”) neboť se jedná o požadavek na určení osoby oprávněné k vydání akcií, tedy na určení finančně neocenitelné (přičemž hodnota akcií byla v převodních smlouvách ze stejného dne vyčíslena dvěma zcela odlišnými částkami a dokazování v tomto směru by bylo nehospodárné) za 3 úkony právní služby § 11 odst. 1 písm. a), d), g) AT (převzetí věci, vyjádření a účast na ústním jednání), tj. odměna po 2 500 Kč/1 úkon, náhrada hotových výdajů podle ustanovení § 13 odst. 1, 4 AT a náhrada DPH; tj. celkem 10 164 Kč.

11. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání a domáhá se toho, aby odvolací soud napadení rozhodnutí zrušil. Zopakovala, že jí požadovaný výrok rozsudku měl být podkladem pro vydání akcií z úschovy na základě ust. čl. 3 písm. d) Protokolu. Podle žalobkyně nemusí být účastníky řízení všichni účastníci smlouvy, protože předmětem řízení není samotná neplatnost smlouvy, ale tato má být v řízení řešena toliko jako otázka předběžná. Z judikatury Nejvyššího soudu pak vyplývá, že řeší-li soud platnost právního jednání jako otázku předběžnou, může si závěr o platnosti či neplatnosti učinit i v případě, že účastníkem řízení není žádný z účastníků tohoto právního jednání (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3.4.2002, sp. zn. 21 Cdo 679/2001 nebo ze dne 23.6.2005, sp. zn. 21 Cdo 2770/2004. V bodě 13 odůvodnění navíc soud uvedl, že „žalobu zamítl pro nedostatek právního zájmu daného absencí jedné ze stran úschovní smlouvy v rámci tohoto řízení.“ Posouzení, zda v řízení o určení byli žalováni všichni účastníci, se vztahuje k věcné legitimaci, nikoli k naléhavému právnímu zájmu na požadovaném určení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3.4.2002, sp. zn. 21 Cdo 679/2001). Žalobkyně má dále za to, že došlo k odepření spravedlnosti s ohledem na to, že tentýž soud v řízení vedeném pod sp. zn. 46 C 253/2022 zamítl žalobu podanou proti notářce, kde v odůvodnění výslovně konstatoval, že „odstranění rozporů v protokolu však nelze dosáhnout reivindikační žalobou proti notářce, když tato je schovatelem, nikoliv tvůrcem vůle žalobkyně a společnosti xxx ls, a.s.“ a že „výklad nebo nahrazení vůle žalobkyně xxx, a.s. není a nemůže být v tomto řízení řešeno ani jako otázka předběžná. Tuto otázku je namístě vyřešit v samostatném řízení vedeném právě mezi tvůrci této vůle, a to žalobkyní a společností xxx a.s. Teprve bude-li tato otázka vyřešena (vůle nahrazena), je možné se po žalované domáhat vydání akcie z úschovy, pokud žalovaná nebude rozhodnutí soudu respektovat a akcii nevydá.“ Rozsudek obvodního soudu byl ještě před jednáním v této věci potvrzen Městským soudem v Praze, a to výslovně včetně závěru o tom, že výklad sporného Protokolu je třeba řešit v řízení mezi žalobkyní a žalovanou. Přesto nyní nadepsaný soud takovou žalobu zamítl jako nepřípustnou, a to bez meritorního projednání. Spor o to, komu mají být akcie vydány, je sporem pouze mezi žalobkyní a žalovanou, které akcie složily do notářské úschovy k zajištění závazku zaplatit za ně kupní cenu. Na právní postavení notářky xxx J. K. nemá žádný vliv, zda akcie z úschovy vydá žalobkyni či žalované. Notářka xxx J. K. bude moci být samostatně žalována až následně, nevydá-li akcie z úschovy ani na podkladě soudního rozhodnutí vydaného v řízení mezi žalobkyní a žalovanou.

12. Žalovaná považuje napadené rozhodnutí za správné a navrhla jeho potvrzení.

13. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek dle § 212 a § 212a o.s.ř. včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

14. Soud prvního stupně zcela správně mlčky dovodil svou mezinárodní příslušnost k projednání a rozhodnutí v této věci s mezinárodním prvkem představovaným skutečností, že žalobkyně je právnická osoba založená podle cizího práva a se sídlem v zahraničí, danou sídlem žalované v ČR dle čl. 4 bod 1 ve spojení s čl. 63 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění), dále jen „Brusel I bis“, účinného od 10. 1. 2015 (řízení bylo zahájeno dne 2. 3. 2023).

15. Pokud jde o právní hodnocení věci, tak soud prvého stupně přiléhavě použil české právo pro posouzení otázek souvisejících s notářskou úschovou dle s čl. 3 bod 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (tzv. Řím I.), neboť smlouva o úschově ze dne 27. 8. 2020 byla uzavřena v České republice mezi českou notářkou, zahraniční právnickou osobou a českou společností v českém jazyce a ve svém předmětu pak výslovně odkazuje na české právo - konkrétně § 86 a násl. zákona č. 358/1992 Sb., notářský řád.

16. Pro úplnost pak odvolací soud dodává, že pravidla pro řízení o úschovách upravená v § 289 a násl. zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízení soudních, jsou pro notářskou úschovu nepoužitelná. Věcná legitimace 17. Institut naléhavého právního zájmu na požadovaném určení je třeba odlišovat otázky věcné legitimace účastníků řízení. Obvodní soud nezamítl žalobu pro absenci naléhavého právního zájmu. Celé odůvodnění přezkoumávaného rozsudku (s výjimkou nepřesného zdůvodnění toho, proč soud neprováděl výslechy navržených osob) se totiž týká jen nedostatku věcné legitimace s připomenutím toho, že o svém předběžném právním názoru ohledně nedostatku věcné legitimace soud nepoučuje. V souladu s tímto názorem obvodní soud také žalobkyni ve smyslu § 118a o. s. ř. nepoučoval, což je v případě absence věcné legitimace procesně správný postup. A naopak - v případě zamítnutí žaloby pro nedostatek naléhavého právního zájmu (který je podmínkou stanovenou nikoliv hmotným, ale procesním právem), by soud musel procesní poučení žalobkyni poskytnout. Dle protokolu o jediném soudním jednání dne 16. 10. 2023 takové poučení poskytnuto nebylo a odvolací soud tak z postupu soudu a obsahu přezkoumávaného rozhodnutí nemá pochyb o tom, že žaloba byla zamítnuta pro nedostatek věcné legitimace.

18. Není pochyb o tom, že předpokladem úspěšnosti žaloby o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není (určovací žaloby), jsou po procesní stránce skutečnosti, že účastníci mají věcnou legitimaci a že na požadovaném určení je naléhavý právní zájem. Věcnou legitimaci v řízení o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, má ten, kdo je účasten právního vztahu nebo práva, o něž v řízení jde, nebo jehož právní sféry se sporný právní vztah nebo sporné právo týká (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2015, sp. zn. 30 Cdo 366/2015, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 6/2016). Znamená to tedy, že v případě žaloby na určení dle § 80 o. s. ř. je třeba rozlišovat jak aktivní věcnou legitimaci žalobce, tak i jeho naléhavý právní zájem na požadovaném určení; věcná legitimace a naléhavý právní zájem v tomto smyslu tudíž nejsou splývajícími pojmy, přičemž z existence jednoho nelze bez dalšího dovozovat existenci druhého. Současně však platí, že není-li žalobce aktivně věcně legitimován, nemůže mít ani naléhavý právní zájem na požadovaném určení, neboť nemůže přirozeně doložit, že by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým nebo bylo jinak ohroženo (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2002, sp. zn. 20 Cdo 1866/2000, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 45/2003, nebo ze dne 9. 12. 2008, sp. zn. 28 Cdo 2506/2008). Uvedené závěry přitom symetricky platí i v případě nedostatku tzv. pasivní věcné legitimace žalovaného nebo žalovaných (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3469/2009).

19. Odvolací soud se tak ztotožňuje se závěrem obvodního soudu, že s otázkou věcné legitimace rovněž úzce souvisí i posouzení otázky naléhavého právního zájmu. To, že účastníky řízení o určení právního poměru nebo práva musí být všichni ti, o jejichž práva či povinnosti v řízení jde, nelze vztahovat na notářku, protože v tomto řízení požadované určení se netýká přímo práv a povinností notářky; žalobkyní požadované rozhodnutí by mohlo vytvářet jen vyřešení předběžné otázky pro určení povinností notářky. Odvolací soud tak nedostatek věcné legitimace účastníků neshledal. K existenci naléhavého právního zájmu 20. Z obsahu spisu soudu prvního stupně odvolací soud zjistil, že mezi účastníky je vedena řada sporů. Žalobkyně dokládala, že proti žalované podala u Městského soudu v Praze dne 16. 12. 2020 žalobu na vydání předmětných akcií (viz č.l. 63 - 69 spisu). K tomu odvolací soud dodává, že je mu z jeho činnosti ve smyslu § 121 o. s. ř. známo, že řízení bylo vedeno pod sp. zn. 47 Cm 110/2020 a bylo pravomocně zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku.

21. Dne 16. 12. 2020 žalobkyně podala proti notářce xxx J. K. žalobu na vydání předmětných akcií (viz č.l. 70 - 75 spisu). Odvolacímu soudu je z jeho činnosti ve smyslu § 121 o. s. ř. známo, že řízení bylo vedeno pod sp. zn. 37 Cm 155/2020 a vrchní soud věc postoupil Obvodnímu soudu pro Prahu 2 jako soudu věcně příslušnému. Žaloba byla projednána a rozhodnuta Obvodním soudem pro Prahu 2 v řízení sp. zn. 46 C 253/2022. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 12. 4. 2023, č. j. 46 C 253/2022-160 (viz č.l. 78 - 81 spisu) odvolací soud zjistil, že žaloba byla zamítnuta, protože sporný obsah protokolu nelze nahradit výkladem soudu v řízení vedeném proti notářce a tím nahradit vůli všech 3 subjektů, které se na celkové transakci podílely se závěrem, že spornou otázku je namístě vyřešit v samostatném řízení vedeném právě mezi tvůrci této vůle, a to žalobkyní a společností xxx xxx, a.s. Teprve bude-li tato otázka vyřešena (vůle nahrazena), je možné se po žalované domáhat vydání akcie z úschovy, pokud žalovaná nebude rozhodnutí soudu respektovat a akcii nevydá. O odvolání žalobkyně rozhodl rozsudkem č. j. 12 Co 209/2023-186 Městský soud v Praze dne 19. 9. 2023 tak, že rozsudek soudu prvního stupně potvrdil s poukazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2003, sp. zn. 20 Cdo 1981/2002 se shodným závěrem (nutnost vyřešení otázky sporného výkladu smlouvy v samostatném řízení vedeném mezi zdejší žalobkyní a žalovanou).

22. Dále pak žalobkyně doložila protokolem o jednání před soudem prvního stupně ze dne 10. 1. 2023, sp. zn. 13 Cm 162/2021 (č.l. 83 - 103 spisu), že žalobkyně podala proti žalované žalobu o nahrazení vůle a uložení povinnosti vyznačit rubopisy na cenných papírech. Z obsahu žaloby vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn 13 Cm 162/2021 odvolací soud zjistil, že byla sepsána 22. 11. 2021 a žalobkyně (stejná jako v tomto řízení) se domáhá proti žalované (stejné jako je v tomto řízení), kde s poukazem na stejné dvě kupní smlouvy (o převodu listinných cenných papírů) a stejné dvě smlouvy o zajišťovací převodu žalobkyně argumentuje, že je vlastníkem předmětných akcií. Dále vysvětluj, že akcie jsou v notářské úschově xxx J. K., ale mezi žalobkyní a žalovanou je spor, komu mají být cenné papíry z notářské úschovy vydány, protože protokol zachycující smlouvu o notářské úschově je zmatečný, nejednoznačný a vnitřně rozporný (ze stejných důvodů, jako je uváděno v tomto řízení). Notářka xxx J. K. odmítla vydat cenné papíry žalobkyni, proto je nutno doložit notářce příslušnou listinu dle čl. 3 písm. d) Protokolu N 185/2020. Žalobkyni je tak znemožněno disponovat s cennými papíry, přičemž žalovaná nereagovala ani na výzvu k součinnosti k uzavření dohody o odstranění sporného stavu, jejíž uzavření předpokládá právě čl. 3 písm. d) Protokolu N 185/2020. Žalobkyně se pak domáhá, aby soud autoritativně nahradil projev vůle žalované směřující k uzavření dohody, podle které je příjemcem předmětu úschovy žalobkyně a obě strany žádají, aby předmět úschovy žalobkyni vydala. Dále žalobkyně žádá, aby žalované byla uložena povinnost vyznačit, datovat a podepsat převodní rubopis na předmětných akciích.

23. V řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 17 Cm 32/2022 se žalobkyně domáhá v řízení vedeném proti zdejší žalované a společnosti xxx, a.s. jako druhé žalované určení, že je akcionářem druhé žalované a uložení povinnosti zapsat žalobkyni na seznam akcionářů.

24. Podle § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

25. Odvolací soud poučil žalující stranu při jednání dne 7. 3. 2024, aby doplnila tvrzení o existenci naléhavého právního zájmu požadovaného určení, neboť ten není dán potřebou vyřešení předběžné právní otázky, protože stejná předběžná otázka je řešena i v žalobě na plnění v již zahájeném řízení. Žalobu na plnění pak představuje právě žaloba vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn 13 Cm 162/2021.

26. Žalobkyně sdělila, že naléhavý právní zájem shledává v tom, že podaná žaloba na nahrazení projevu vůle, komu mají být akcie vydány, není žalobou na plnění ohledně sporného bodu smlouvy nebo vydání akcií, žaloba je koncipována jinak, a navíc o ní doposud není rozhodnuto. Nelze předjímat, zda bude úspěšná a zda tedy odstraní předmět sporu, předměty řízení nejsou zcela totožné. Žaloba má nahradit vůli druhé strany vydat akcie. V případě zamítnutí obou žalob (tedy jak ve věci sp. zn. 13 Cm 162/2021), tak v této věci pro nedostatek naléhavého právního zájmu, tak se účastníci dostanou do situace, kdy úschova bude i nadále trvat a spor vyřešen nebude, situace bude neřešitelná. Žalobkyně nemůže žalovanou žalovat na vydání akcií, protože žalovaná je nedrží. V řízení proto notářce, která má akcie v úschově, pak žalobkyně úspěšná nebyla a byla soudy odkázána na zahájení tohoto řízení.

27. Žalovaná nemá za to, že zamítnutím obou žalob by situace byla neřešitelná, odkazuje na text protokolu s tím, že dle smlouvy o úschově je osobou oprávněnou k vydání akcií žalovaná, které doposud vydány nebyly, protože o to notářku zatím nepožádala. Aktuálně nelze předjímat neúspěch v řízení o žalobě na plnění a ani dopady takového rozhodnutí. Přednost před určovací žalobou má žaloba na plnění, která je vedena u Městského soudu v Praze. Soudy zde nejsou k tomu, aby žalobkyni pomáhaly s tím, jak se dostat k akciím a napravovaly případně nedostatky spojené s petitem žaloby na plnění.

28. Otázka platnosti smlouvy o úschově (a případně osoby oprávněné) má jen charakter předběžné otázky, kterou bude řešit soud v již zahájeném a paralelně probíhajícím řízení o nahrazení projevu vůle žalované. Okruh předběžných otázek, které soud není oprávněn řešit, jsou v ust. § 135 odst. 1 o. s. ř. a o žádný ze zde uvedených taxativních případů se nejedná. Současně však zodpovězení otázky platnosti smlouvy o úschově a výkladu jejích jednotlivých ustanovení v rámci již probíhajícím paralelním řízení lze mít za souladné se zásadou hospodárnosti řízení, požadavkem na co nejrychlejší a účinné vyřešení právních vztahů k předmětu úschovy a potlačování nežádoucího množení sporů.

29. Podle ustálené judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu je určovací žaloba podle § 80 o. s. ř. preventivního charakteru a má místo tam, kde (1) její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, (2) v případech, v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků; tyto funkce určovací žaloby přitom korespondují s podmínkou naléhavého právního zájmu (viz např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2020, sp. zn. 26 Cdo 1524/2019, ze dne 29. 8. 2001, sp. zn. 21 Cdo 1618/2000, uveřejněný pod číslem 51/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či nález Ústavního soudu ze dne 20. června 1995, sp. zn. III. ÚS 17/95, z poslední doby pak např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2019, sp. zn. 28 Cdo 197/2019). Petit určovací žaloby musí být formulován tak, aby rozhodnutí soudu vyřešilo celý obsah nebo dosah sporného právního poměru nebo práva. Jedině tak je schopna určovací žaloba odstranit stav ohrožení práva žalobce nebo nejistotu v jeho právním postavení (viz výše rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3378/2009).

30. Naléhavý právní zájem na určení práva byl pak dovozen tam, kde má být soudní rozhodnutí určující právo zaznamenáno do veřejného seznamu a tímto způsobem dosaženo shody mezi stavem právním a stavem zapsaným ve veřejném seznamu (srov. zejm. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 8. 1999, sp. zn. 2 Cdon 756/97, uveřejněný pod číslem 7/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), avšak tato judikatura není aplikovatelná v posuzované věci, neboť ani zamítavé ani vyhovující rozhodnutí nemůže být podkladem pro jakýkoliv zápis do veřejného seznamu a seznam akcionářů není veřejným seznamem (viz § 266 odst. 2 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích).

31. Žaloba domáhající se určení podle § 80 o. s. ř. nemůže být zpravidla opodstatněna tam, kde lze žalovat na splnění povinnosti (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne 24. 2. 1971 sp. zn. 2 Cz 8/71, uveřejněný pod č. 17 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1972), případně lze uplatnit jinou žalobu, která lépe, než určovací žaloba konečným způsobem vyřeší právní vztah mezi účastníky (tedy např. žalobou na nahrazení souhlasu s vydáním úschovy).

32. Dále není zpravidla opodstatněna tehdy, má-li požadované určení jen povahu předběžné otázky ve vztahu k posouzení, zda tu je či není právní vztah nebo právo, a to zejména tehdy, jestliže taková předběžná otázka neřeší nebo nemůže (objektivně vzato) řešit celý obsah nebo dosah sporného právního vztahu nebo práva. Stav ohrožení práva žalobce nebo nejistota v jeho právním postavení se totiž v takovém případě neodstraní toliko tím, že bude vyřešena předběžná otázka, z níž bez dalšího právní vztah (právo) významný pro právní poměr účastníků ještě nevyplývá, ale až určením, zda tu právní vztah nebo právo je či není. Za nedovolenou lze považovat určovací žalobu právě tam, kde neslouží potřebám praktického života, nýbrž jen ke zbytečnému rozmnožování sporů.

33. Naléhavý právní zájem na určení práva totiž vyjadřuje způsob právní ochrany, které se má žalobkyni dostat. Způsobem právní ochrany, která má být poskytnuta žalobkyni, se rozumí hmatatelný výsledek ochrany, který spočívá buď v jakési bezprostřední (přímé) konkrétní ochraně či zlepšení postavení žalobkyně, nebo v založení nové možnosti žalobkyně domáhat se (na základě tohoto výsledku) dalšími právními postupy své ochrany svého postavení. Odvolací soud však žádný skutečný přínos žalobkyní požadovaného určení neshledává.

34. V daném případě není pochyb o tom, že konečným zájmem žalobkyně je určení jejího vlastnictví předmětných akcií, jejich vydání z notářské úschovy a současně provedení rubopisu na těchto akciích v její prospěch. Nic z toho však podaná žaloba neřeší. Pouhý rozsudek o vyhovění či zamítnutí žaloby na určení osoby oprávněné dle čl. 3 písm. d) protokolu č. N 185/2020 nepostačuje k tomu, aby žalobkyně byla zapsán jako vlastník akcií, aby na ni akcie byly převedeny rubopisem a ani k jejich vydání z úschovy. Jinak řečeno, deklaratorní rozhodnutí o určení osoby oprávněné dle čl. 3 písm. d) protokolu č. N 185/2020 ke dni vyhlášení rozsudku odvolacího soudu, není s to odstranit stav nejistoty účastníků ohledně toho, zda někomu z nich budou akcie z úschovy vydány a ani ohledně toho, kdo je jejich vlastník. Již z toho je tak zřejmé, že projednávaná žaloba je zcela zbytečným množením soudních řízení bez jakéhokoliv praktického dopadu.

35. Žaloba, kterou se žalobce domáhá nahrazení projevu vůle, je žalobou na plnění. Otázka výkladu smlouvy o notářské úschově (zda je smlouva platná a případně kdo je příjemcem úschovy) tak má charakter jen předběžné otázky, přičemž zcela shodnou předběžnou otázku si řeší i Městský soud v Praze v žalobě na plnění (nahrazení projevu vůle a provedení rubopisu). Současně se pak žalobkyně domáhá nejen provedení rubopisu v svůj prospěch, ale rovněž určení, že je akcionářem společnosti, která akcie vydala. To znamená, že všechny předběžné otázky (platnost a význam kupních a zajišťovacích smluv, dohody o novaci i smlouvy o notářské úschově) jsou samostatně řešeny v žalobách na plnění. Z vyhovujícího výroku pak navíc neplyne, zda jsou splněny podmínky pro vydání akcií osobě oprávněné, tedy zda takový rozsudek umožní notářce vydat akcie přes nesouhlas žalované. Navíc i kdyby soud v tomto řízení žalobě vyhověl, tak notářka tímto rozsudkem vázána není a určovací žaloba tak nemůže eliminovat nutnost řady dalších žaloba na plnění. z pohledu činnosti soudů pak není vhodné ani to, že hrozí, že stejná předběžná otázka bude vyřešena různými soudy různě.

36. Z přednesu žalobkyně při odvolacím jednání vyplynulo, že žalobkyně určovací žalobu podala preventivně, kdyby podaná žaloba na nahrazení projevu vůle (tj. žaloba na plnění) nebyla úspěšná. Odvolací soud připomíná, že naléhavý právní zájem na určení požadovaném ve smyslu § 80 o. s. ř. zkoumá soud podle stavu ke dni vyhlášení rozsudku (srov. zejm. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2015, sp. zn. 21 Cdo 811/2014, uveřejněný pod číslem 79/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nelze tak pro úvahy o existenci naléhavého právního zájmu spekulovat s různými okolnostmi, které nenastaly a možná ani nenastanou, podmínka existence naléhavého právního zájmu musí být ke dni vyhlášení rozsudku odvolacího soudu dána.

37. Pro úvahy odvolacího soudu o existenci naléhavého právního zájmu je určující též to, že notářka odmítla akcie žalobkyni vydat a žalobkyně se domáhá svých práv u soudu nejen v tomto řízení, ale i v žalobě na nahrazení projevu vůle žalované souhlasit s vydáním úschovy, povinnosti vyplnit rubopis a určit ji jako akcionáře. Tvrzené právo žalobkyně je tedy již tedy porušeno, proto prevence (v podobě určování právního vztahu) ztrácí jakýkoliv smysl a žalobkyně již nemůže mít žádný právní zájem na určování daného práva, nýbrž má už jedině zájem na odstranění následků porušení práva, tedy určení jí jako akcionáře, převodu akcií rubopisem a vydání akcií z notářské úschovy na základě (byť i jen nahrazeného) souhlasu žalované.

38. Pokud žalobkyně odkazuje na porušení práva na spravedlivý proces v podobě odepření spravedlnosti (či spíše porušení práva na legitimní očekávání) v souvislosti s důvody vedoucími k zamítnutí její žaloby podané proti notářce, tak odvolací soud zdůrazňuje, že ano Obvodní soud pro Prahu 2 v rozsudku č. j. 46 C 253/2022-160 a ani odvolací soud v rozsudku č. j. 12 Co 209/2023-186 neinstruovaly žalobkyni k podání žaloby na určení. Ve svém odůvodnění uvedly pouze tolik, že notářka nemůže akcie vydat bez souhlasu zdejší žalované a že spor mezi zdejší žalobkyní a žalovanou musí být vyřešen v samostatném řízení. Z obsahu rozhodnutí se však nepodává, že by soudy nabádaly k podání žaloby na určení a ani že by věděly o již probíhajícím řízení o žalobě na plnění. Z odůvodnění rozsudků tak plyne jen to, že notář nemůže vydat věci z úschovy, pokud není dán souhlas složitele, který se řízení na uložení povinnosti vydat předmět úschovy neúčastní.

39. Odvolací soud má rovněž za to, že je třeba přistupovat k posuzování vhodnosti podání určovací žaloby nikoliv extenzivně. Vrcholné soudní instituce již v minulosti judikovaly, že při určovacích žalobách musí jít vždy o určení povinnostního vztahu, nikoliv o zjištění pouhé okolnosti skutkové (tj. zjištění vůle účastníků), třebas by tato byla spornou, neboť taková žaloba na určení není způsobilá zjednat pevný základ pro právní vztahy procesních stran.

40. Odvolací soud tak uzavřel, že naléhavý právní zájem na požadovaném určení v nyní souzené věci jistě žaloba nesplňuje, a to právě proto, že již v roce 2021 byl zahájeno řízení o žalobě na plnění, která může všechny sporné otázky vyřešit, zatímco ani věcné rozhodnutí o žalobě na určení v tomto řízení neodstraní stav nejistoty v právních poměrech účastníků 41. Odvolací soud proto napadené rozhodnutí jako ve výroku správné potvrdil (byť z jiného důvodu) a to včetně akcesorického výroku o nákladech řízení, proti němuž žádné konkrétní námitky vzneseny nebyly a odvolací soud ani žádné pochybení neshledal (§ 219 o. s. ř.).

42. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení žalované vznikly náklady na právní zastoupení za 2 úkony právní služby (§ 11 odst. 1 AT) za vyjádření k odvolání žalobkyně a účast na jednání u odvolacího soudu dne 7. 3. 2024 po 2 500 Kč/úkon, když za tarifní hodnotu se považuje částka 35 000 Kč dle § 7 AT a § 9 odst. 3 písm. a) AT + 2x náhrada hotových výdajů po 300 Kč stanovená podle § 13 odst. 4 AT, vše zvýšeno dle § 151 odst. 2 věta druhá o. s. ř. o 21% DPH 1 176 Kč, tj. celkem 6 776 Kč.

43. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř., o místě k plnění bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř.