26 C 156/2024 - 108

Rubrum

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Štěpánkovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], IČO [IČO] sídlem [adresa] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky A] sídlem [Adresa advokátky A] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky B] sídlem [Adresa advokátky B] pro vyklizení takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna vyklidit a vyklizenou předat žalobkyni bytovou jednotku označenou č. [Anonymizováno] v domě v části obce [Anonymizováno], postaveném na pozemku parcela č. st. [Anonymizováno], zastavěná plocha a nádvoří, jak jsou tyto nemovité věci zapsány v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrálního pracoviště [označení kat. pracoviště] na listu vlastnictví č. [Anonymizováno] pro k. ú. [označení k.ú.], obec [název obce], umístěnou ve 3. nadzemním podlaží domu č. p. [Anonymizováno] pod adresou [adresa], a to do šesti týdnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalobkyni se vůči žalované právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

III. Stát – Česká republika nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 18. 6. 2024 domáhala po žalované vyklizení bytové jednotky označené č. [Anonymizováno] v domě v části obce [Anonymizováno], postaveném na pozemku parcela č. st. [Anonymizováno], zastavěná plocha a nádvoří, jak jsou tyto nemovité věci zapsány v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrálního pracoviště [označení kat. pracoviště] na listu vlastnictví č. [Anonymizováno] pro k. ú. [označení katastrálního území], obec [Anonymizováno], umístěnou ve 3. nadzemním podlaží domu č. p. [Anonymizováno] pod adresou [adresa] (dále též jen „byt“), s odůvodněním, že na základě nájemní smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne 28. 12. 2011 užívala žalovaná předmětný byt. Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu určitou do 31. 1. 2013 a následně prodlužována vždy o jeden rok za sjednaných podmínek. Dne 18. 10. 2021 byla žalované doručena informace o neprodloužení nájemní smlouvy a došlo tak k jejímu ukončení. Žalovaná podala proti žalobkyni žalobu o neplatnost výpovědi z nájmu bytu, žaloba byla rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 26. 9. 2023 č. j. 23 C 289/2021-263 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 19. 3. 2024 č. j. 69 Co 294/2023-294, který nabyl právní moci dne 15. 4. 2024, zamítnuta. Žalovaná však ani poté a ani přes výzvu žalobkyně, zaslané dne 21. 5. 2024, byt nevyklidila.

2. Žalovaná se k podané žalobě vyjádřil tak, že s touto nesouhlasí. Žalovaná se snažila se žalobkyní dohodnout, není pravda, že by nereagovala na výzvy žalobkyně. Této opakovaně sdělila, že není schopna byt vyklidit, když doposud nenalezla náhradní bydlení. Žalovaná je samoživitelka a osobně pečuje o dvě nezletilé děti, se kterými by se ocitla na ulici. Majetkové poměry žalované jsou velmi špatné, jejím jediným příjmem jsou přídavky na děti, nemá žádné úspory ani majetek. Žalovaná je vážně nemocná, trpí chronickými zdravotními problémy, které ji limitují ve výkonu práce. Žalovaná nemá prostředky na úhradu kauce a tržního nájemného. Žalovaná rovněž řeší zdravotní stav dcery, která má pouze jednu ledvinu, která nyní řádně nefunguje.

3. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění: - Z výpisu z katastru nemovitostí, že žalobkyně je vlastníkem budovy č. p. [Anonymizováno], rod. dům, stojící na pozemku parcela č. st. [Anonymizováno] plocha a nádvoří, který je rovněž ve vlastnictví žalobkyně, jak je zapsáno na LV [Anonymizováno] u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrálního pracoviště [označení kat. pracoviště] pro katastrální území [označení katastrálního území]. - Z výzvy k předání bytu č. [Anonymizováno] v domě č. p. [Anonymizováno], z podací stvrzenky a z dodejek do vlastních rukou, že žalobkyně zaslala dne 21. 5. 2024 výzvu k předání bytu, a to do 3. 6. 2024 do 16:00 hodin. Výzva byla žalované odeslána na adresu [adresa] a byla vložena do domovní schránky žalované dne 4. 6. 2024, a na adresu [adresa], kde byla vložena do domovní schránky dne 13. 6. 2024. - Ze zprávy Policie České republiky, Obvodní oddělení [Anonymizováno], ze dne 24. 6. 2024, že místostarostka žalobkyně, paní [jméno FO], dne 3. 6. 2024 v 16:43 hodin telefonicky oznámila policii, že na adrese [adresa] vlastní obec [adresa] bytovou jednotku, kde mají problémového nájemníka, který i přes opakované výzvy nechce byt opustit. Ve věci podala vysvětlení žalovaná, která mimo jiné uvedla, že v bytě bydlí 13 let, v současné době tam bydlí sama, její dvě děti, [jméno FO] a [jméno FO], bydlí v obci [adresa] u jejího kamaráda, [jméno FO], navštěvují tam rovněž základní školu. Od prázdnin letošního roku si chce děti vzít k sobě. Žalovaná je nezaměstnaná, nemá nárok na příspěvek na bydlení ani jiné dávky. Pomáhá jí rodina. Z bytu se nemá kam odstěhovat, nemá kam jít, nemá peníze. - Z pokladního dokladu, že dne 25. 6. 2024 byl žalovanou proveden vklad na účet č. [č. účtu] ve výši 6 278 Kč. - Z potvrzení o přijaté platbě kartou, že žalovaná zaplatila dne 28. 6. 2024 částku 1 000 Kč a dne 24. 6. 2024 částku 1 100 Kč společnosti [právnická osoba]. - Z výpisu z účtu č. [č. účtu], vedeného na majitele [jméno FO], že z tohoto účtu odešla dne 24. 4. 2024 částka ve výši 6 278 Kč se zprávou pro příjemce „nájem duben 2024“, dne 22. 5. 2024 částka ve výši 3 000 Kč se zprávou pro příjemce „nájem květen 2024“ a dne 23. 5. 2024 částka 3 278 Kč se zprávou pro příjemce „nájem květen 2024“, vše na účet č. [č. účtu]. - Z výpisu z účtu č. [č. účtu], vedeného na majitelku [jméno FO], že v květnu, červnu a červenci 2024 byla na tento účet připsána částka ve výši vždy 2 050 Kč, vše odesláno úřadem práce a označeno jako přídavek na dítě. - Za zprávy Územní správy sociálního zabezpečení pro Moravskoslezský a Olomoucký kraj ze dne 26. 7. 2024, že žalovaná není v registru pojištěnců jako zaměstnanec zaměstnavatele, není vedena v evidenci jako OSVČ a nepobírá důchod z ČSSZ Praha. - Ze zprávy Magistrátu města Olomouce, Odboru agendy řidičů a motorových vozidel ze dne 30. 7. 2024, že žalovaná neprochází evidencí v registru silničních vozidel jako provozovatel a vlastník vozidla. - Ze zprávy Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Olomouci ze dne 31. 7. 2024, že žalovaná je v evidenci uchazečů o zaměstnání v době od 7. 3. 2024 dosud. Podporu v nezaměstnanosti nepobírá. - Z prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech ze dne 31. 7. 2024, že žalovaná zde uvedla, že má dvě děti, [jméno FO], nar. [datum], a [jméno FO], nar. [datum]. Je svobodná. Žalovaná dále uvedla, že má výdaje s nájemným ve výši 6 278 Kč měsíčně a s veškerými výdaji jí pomáhá rodina. Má zdravotní potíže – myom, čeká ji operace. - Z platebního rozpisu, zaslaného Úřadem práce České republiky – krajské pobočky v Olomouci, přehled dávek, vyplacených žalované v období od 8. 3. 2019 do 9. 7. 2024 s tím, že od července 2021 pobírá žalovaná přídavky na děti, aktuálně ve výši 970 Kč měsíčně na [jméno FO] a ve výši 1 080 Kč měsíčně na [jméno FO]. Úřad práce dále dne 30. 7. 2024 sdělil, že žalovaná nepobírá dávky pomoci v hmotné nouzi ani příspěvek na péči. - Z evidence práv pro osobu, že pro žalovanou nejsou v katastru nemovitostí evidována vlastnická ani jiná věcná práva. - Ze spisu Okresního soudu v Olomouci sp. zn. 23 C 289/2021, že žalovaná podala jako žalobkyně dne 7. 12. 2021 žalobu o určení, že výpověď z nájmu bytu č. [Anonymizováno] v domě č. p. [adresa], doručená žalované (v uvedeném řízení jako žalobkyni) dne 18. 10. 2021, není oprávněná. Dne 28. 12. 2011 byla mezi žalovanou jako pronajímatelem a žalobkyní jako nájemcem uzavřena nájemní smlouva na byt č. [hodnota] v domě č. p. [adresa] na dobu určitou (1. 2. 2012 až 31. 1. 2013), která se automaticky prodlužovala o rok, pokud pronajímatel nepodal nejpozději tři měsíce před skončením nájemní smlouvy výpověď. Takto prodlužována byla nájemní smlouva do roku 2021. Žalobkyně zaslala žalované listinu, označenou jako „výpověď z nájmu bytu číslo [Anonymizováno] v domě č. p. [adresa] -– sdělení o neprodloužení nájemní doby“, která byla žalované doručena dne 18. 10. 2021, kterou odvolací soud posoudil jako sdělení, že nájem nebude prodloužen, aniž by byl třeba jakýkoli kvalifikovaný důvod k ukončení nájmu uplynutím doby určité. S účinností od 1. 2. 2022 tak k automatické prolongaci již nedošlo a nájem skončil uplynutím doby dne 31. 1. 2022. Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 26. 9. 2023 č. j. 23 C 289/2021-263, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 19. 3. 2024 č. j. 69 Co 294/2023-300, který nabyl právní moci dne 15. 4. 2024, byla žaloba žalobkyně zamítnuta. V řízení bylo mimo jiné zjištěno, že dcera žalované, [jméno FO], je žákyní [označení školy], kterou navštěvovala od 1. 9. 2019. Tutéž školu navštěvoval i syn žalované, [jméno FO], a to od 1. 9. 2020. Starosta obce [jméno FO], dne 17. 5. 2023 sdělil soudu, že žalovaná a její dvě děti od roku 2015 nebo 2016 trvale žijí v obci [adresa] u pana [jméno FO]. Svědci, slyšení u jednání dne 12. 5. 2023, a to [jméno FO], [adresa], [jméno FO] shodně uvedli, že žalovaná v bytě nebydlí, jezdí tam pouze občas, cca 2 x až 3 x měsíčně. U jednání dne 24. 7. 2023 vypověděl svědek, pan [jméno FO], že děti žalované jsou u něho stále posledních 4 až 5 let. Poslední rok a půl (před výslechem svědka) žalovaná jezdila za dětmi pouze na víkendy, někdy si je vzala na víkend domů. Žalovaná (tehdy v pozici žalobkyně) vypověděla, že její děti bydlí posledních několik let ve [název obce] u pana [jméno FO]. Jediným příjmem žalované byly již tehdy přídavky na děti, žalovaná nepracovala, trpěla dvěma chronickými onemocněními, děti u sebe nemohla mít z finančních důvodů. Žalobkyně dala žalované výpověď z nájmu předmětného bytu již dne 17. 10. 2019, žalovaná podala k Okresnímu soudu v Olomouci žalobu o určení neoprávněnosti této výpovědi, řízení bylo vedeno pod sp. zn. 19 C 344/2019. Rozsudkem ze dne 29. 1. 2021 č. j. 19 C 344/2019-130, který nabyl právní moci dne 3. 3. 2021, bylo žalobě vyhověno. Krajský soud dále shledal na straně žalované (v uvedeném řízení v pozici žalobkyně) okolnosti zvláštního zřetele hodné dle § 150 o. s. ř. pro nepřiznání náhrady nákladů řízení, mimo jiné z důvodu poměrů na straně žalované (tehdy žalobkyně). - Z výpovědi žalované, že se snažila se žalobkyní domluvit, ale toto nebylo možné. Žalovaná je v péči gynekologa, byl jí objeven myom a před cca dvěma lety jí byla doporučena operace. Na tuto se žalovaná doposud neobjednala z důvodu své nejisté situace. Další podrobnosti ke svému zdravotnímu stavu žalovaná odmítla sdělit. Zdravotní stav žalovanou neomezuje při hledání bydlení, problém je, že nemá finanční rezervy. Omezuje ji však při hledání zaměstnání, má bolesti břicha, nemůže zvedat nic těžkého. Toto je nahlášeno i na úřadu práce. Zaměstnání hledá prostřednictvím úřadu práce i sama, obvolává inzeráty. Syn žalované, [jméno FO], stále bydlí ve [název obce] u pana [jméno FO], do školy chodí v [název obce]. Žalovaná jej jezdí do [název obce] navštěvovat, ve [název obce] byl naposledy před půl rokem. [jméno FO] studuje 1. ročník [označení školy], je tam na internátě. Dva až tři víkendy v měsíci jezdí za žalovanou do [název obce], ostatní víkendy jezdí do [název obce], kde má kamarády. Naposledy u ní byla dcera na víkend před výslechem. Žalovaná dětem posílá přídavky na děti, dále jí vypomáhá rodina. Na bydlení se žalovaná zatím informovala v azylovém domě, řekli jí, že mají plno a potřebovali vědět konkrétní termín, který žalovaná neměla k dispozici. Žalovaná je kontaktovala v říjnu 2024, poté již ne, řekli jí, že se ozvou. Zdravotní stav dcery žalované, [jméno FO], která se narodila s jednou ledvinou, je zatím řešen léky, chodí na kontroly, příští bude 6. 1. 2025 a mělo by se rozhodnout, zda i nadále budou postačovat léky či bude třeba operace. Pokud by se její stav nezlepšil, hrozí jí dialýza, případně transplantace ledviny. Dcera je prozatím schopna být sama na internátu i přes své zdravotní problémy. Od doby rozhodování o neoprávněnosti výpovědi nájmu bytu se v poměrech žalované nezměnilo vůbec nic, spíše má ještě větší psychické a finanční problémy. Vůči žalované jsou vedeny exekuce, dávky jsou jí zasílány na účty dětí, důvod odmítla sdělit. Žalovaná odmítla dále uvést lékaře své dcery, nesdělila, kdo z rodiny a jak konkrétně jí finančně pomáhá, neuvedla, proč říká, že je matka samoživitelka, když s ní její děti fakticky nežijí. Žalovaná není schopna finančně vyžít bez pomoci přátel a rodiny. Žalovaná je vyučena v oboru provoz služeb, může tedy vykonávat např. pozici prodavačky, uklízečky nebo nějakou práci v obchodě. Žalovaná nechtěla uvést, kdy naposledy pracovala a kdy a na jaké inzeráty naposledy odpovídala.

4. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně je výlučným vlastníkem budovy č. p. [Anonymizováno], rod. dům, stojící na pozemku parcela č. st. [Anonymizováno], zastavěná plocha a nádvoří, který je rovněž ve vlastnictví žalobkyně, jak je zapsáno na LV [Anonymizováno] u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrálního pracoviště [označení kat. pracoviště] pro katastrální území [označení katastrálního území]. Bytovou jednotku č. [Anonymizováno] v této budově užívala žalovaná na základě nájemní smlouvy ze dne 28. 12. 2011. Nájemní vztah skončil ke dni 31. 1. 2022. Od této doby žalovaná byt stále užívá, a to i přes opakované výzvy ze strany žalobkyně k jeho vyklizení, naposledy ze dne 21. 5. 2024, kterou byla žalované dána lhůta k vyklizení do 3. 6. 2024. Poprvé se žalobkyně pokusila ukončit nájemní vztah se žalovanou již v roce 2019. Žalovaná byt užívá sama, její syn, [jméno FO], nar. [datum], žije v obci [název obce] u pana [jméno FO], již od září 2020 navštěvuje základní školu v [název obce]. Žalovanou v bytě navštěvuje zcela sporadicky. Dcera žalované, [jméno FO], nar. [datum], byla od září 2019 žákyní základní školy v [adresa] a bydlela rovněž ve [název obce] u pana [jméno FO]. Nyní navštěvuje střední školu v [adresa], je na internátě, žalovanou navštěvuje občas o víkendech. Co se týče osobní a majetkové situace žalované, je zcela nemajetná, jejím jediným příjmem jsou přídavky na obě děti, aktuálně v celkové výši 2 050 Kč měsíčně. Finančně jí pomáhá rodina. Za byt platí částku 6 278 Kč měsíčně. Je nezaměstnaná, v evidenci úřadu práce, podporu v nezaměstnanosti nepobírá. Je vyučena v oboru provozu služeb, může vykonávat například pozici prodavačky nebo uklízečky. Vyjma přídavků na děti nepobírá jiné dávky. Osobní a majetková situace žalované se od rozhodování soudu ve věci žaloby na určení, že výpověď z nájmu je neoprávněná (sp. zn. 23 C 289/2021), nezměnila. Žalovaná trpí gynekologickými obtížemi, má myom. Dcera žalované, [jméno FO], trpí rovněž zdravotními obtížemi, narodila se s jednou ledvinou, která momentálně nefunguje správně, zatím je řešena medikamenty. V říjnu 2024 žalovaná v rámci řešení své bytové situace kontaktovala azylový dům, řekli jí, že mají plno a že potřebují od žalované vědět konkrétní termín, tento jim žalovaná nesdělila.

5. Dle ustanovení § 1040 občanského zákoníku kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal. Žalovat o vydání věci nemůže ten, kdo věc svým jménem nabyvateli zcizil, aniž byl jejím vlastníkem, a teprve poté k ní vlastnické právo nabyl; nabytím vlastnického práva zcizitelem se nabyvatel stává vlastníkem věci.

6. Dle ustanovení § 1041 občanského zákoníku, kdo se domáhá, aby mu věc byla vydána, musí ji popsat takovými znaky, kterými se rozeznává od jiných věcí téhož druhu. Vydání movité věci, kterou nelze rozeznat podle odstavce 1, zejména jedná-li se o peníze nebo o cenné papíry na doručitele smíšené s jinými věcmi téhož druhu, se lze domáhat, jen lze-li z okolností seznat vlastnické právo osoby, jež právo uplatňuje, a nedostatek dobré víry osoby, na níž je požadováno vydání věci.

7. Soud zhodnotil všechny provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žalobě žalobkyně je třeba zcela vyhovět. Žalobkyně v řízení prokázala, že je vlastnicí bytu označeného č. [Anonymizováno], který se nachází v budově č. p. [Anonymizováno], rod. dům, stojící na pozemku parcela č. st. [Anonymizováno], zastavěná plocha a nádvoří, která je rovněž ve vlastnictví žalobkyně, jak je zapsáno na LV [Anonymizováno] u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrálního pracoviště [označení kat. pracoviště] pro katastrální území [označení katastrálního území]. Žalovaná nemá žádný právní titul k užívání bytu, když nájemní vztah z nájemní smlouvy ze dne 28. 12. 2011, která byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovanou, skončil uplynutím doby ke dni 31. 1. 2022 (prokázáno spisem Okresního soudu v Olomouci sp. zn. 23 C 289/2021). Žalovaná tuto skutečnost ani v řízení nerozporovala, pouze tvrdila, že nárok žalobkyně na její vyklizení je v rozporu s dobrými mravy, když žalovaná je zcela nemajetná, nezaměstnaná, matka dvou nezletilých dětí, a navíc trpí zdravotními problémy a v případě rozhodnutí, že je povinna byt vyklidit, by se ocitla na ulici. Důvody k odepření výkonu práva, tedy k zamítnutí žaloby pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. § 8 občanského zákoníku, soud neshledal. Dobrými mravy rozumíme souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3047/2020 ze dne 24. 11. 2020). Zásada souladu výkonu práv s dobrými mravy pak představuje významný korektiv, který v odůvodněných případech dovoluje zmírňovat tvrdost zákona a dává soudci prostor pro uplatnění pravidel slušnosti. Pojem dobré mravy nelze vykládat pouze jako soubor mravních pravidel užívaných jako korektiv či doplňující obsahový faktor výkonu subjektivních práv a povinností, ale jako příkaz soudci rozhodovat praeter legem či dokonce contra legem, pokud jde o reprobaci jednání příčícího se dobrým mravům. Dobré mravy v tomto pojetí tedy jsou souhrnem etických obecně uznávaných a zachovávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými mravními zásadami a právními principy. Takto provedený výklad pojmu dobré mravy ve svém souhrnu prostupuje i Listinou základních práv a svobod (k tomu srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3653/11 ze dne 5. 6. 2012). V rozsudku ze dne 29. 1. 2020 sp. zn. 29 Cdo 2136/2018 se pak Nejvyšší soud vyjádřil k posouzení práva realizovaného žalobou na vyklizení z hlediska dobrých mravů a případného zneužití tohoto práva, přičemž z těchto závěrů zejména plyne, že v případě neoprávněného zásahu do vlastnického práva užíváním nemovitosti (její části) bez právního důvodu odpovídá žalobě o vydání věci dle § 126 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák.), (reivindikační žalobě) žaloba o vyklizení nemovitosti (její části). Dobrými mravy se rozumí souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních (srov. shodně např. již rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 1997, sp. zn. 3 Cdon 69/96, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 8, ročník 1997, pod číslem 62). Za výkon práva v rozporu s dobrými mravy lze považovat pouze takové jednání, jehož cílem není dosažení účelu a smyslu sledovaného právní normou, nýbrž které je v rozporu s ustálenými dobrými mravy vedeno přímým úmyslem způsobit jinému účastníku újmu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2000, sp. zn. 21 Cdo 992/99, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 2000, pod číslem 126). Z toho, že argumentem rozporu s dobrými mravy má být odepřen výkon práva, vyplývá, že odpovídající úsudek soudu musí být podložen důkladnými skutkovými zjištěními a že musí současně přesvědčivě dokládat, že tato zjištění dovolují v konkrétním případě závěr, že výkon práva je s dobrými mravy skutečně v rozporu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 1997, sp. zn. 2 Cdon 473/96, uveřejněný pod č. 16/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Při posouzení, zda argumentem rozporu s dobrými mravy má být odepřen výkon práva, musí být zváženy jak důvody, pro něž se použití citovaného ustanovení dožaduje ten, kdo má povinnost nemovitost vyklidit, tak všechny rozhodné okolnosti na straně toho, kdo se vyklizení domáhá. Oněmi rozhodnými okolnostmi jsou pak ty, které mohou ovlivnit odpověď na otázku, zda lze po žalobci spravedlivě požadovat, aby se ochrana jeho práva podmínila či odložila (srov. opět rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 1997, sp. zn. 3 Cdon 69/96, a obdobně též rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 4. 1994, sp. zn. 2 Cdo 45/94, uveřejněný pod č. 36/1996 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Na základě § 3 odst. 1 obč. zák. nelze (prostřednictvím argumentu, že výkon práva je v rozporu s dobrými mravy) konstituovat právo, které jinak z pozitivní právní úpravy nevyplývá, nýbrž lze jen omezit stávající právo (srov. opět rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 1997, sp. zn. 3 Cdon 69/96, a nález Ústavního soudu ze dne 20. 12. 1995, sp. zn. II. ÚS 190/94, uveřejněný pod č. 87/1995 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu České republiky). Skutečnost, že výkon vlastnického práva realizovaný žalobou na vyklizení bytu (nebo nemovitosti sloužící k bydlení) je uplatňován v rozporu s dobrými mravy, se podle okolností daného případu projeví buď určením delší než zákonné lhůty k vyklizení (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) nebo i zamítnutím žaloby (pro tentokrát). Na základě provedeného dokazování soud v projednávané věci neshledal důvod k odepření výkonu práva žalobkyně. Žalovaná na svou obranu opakovaně a dlouhodobě (již v řízení sp. zn. 23 C 289/2021) v první řadě uvádí, že je matka samoživitelka a pečuje o své dvě děti. Již v řízení o určení neoprávněnosti výpovědi z nájmu bytu bylo prokázáno, že žalovaná o své dvě nezletilé děti osobně nepečuje, když tyto již minimálně od roku 2019 žijí v obci [název obce] u pana [jméno FO] ([jméno FO] tam v září 2019 nastoupila povinnou školní docházku v [označení školy], [jméno FO] nastoupil tamtéž o rok později). Na této situace se ani do doby vyhlášení tohoto rozsudku nic nezměnilo, sama žalovaná vypověděla, že [jméno FO] stále žije ve [název obce], na víkend u ní byl naposledy před půl rokem. [jméno FO] bydlí na internátě v rámci studia stření školy v [adresa], občas žalovanou o víkendu navštíví, jinak je ve [název obce]. Rovněž při podání vysvětlení na Policii České republiky v červnu 2024 uvedla, že v bytě v současné době bydlí sama, její dvě děti bydlí v obci [název obce] u jejího kamaráda, [jméno FO] (zpráva Policie České republiky, Obvodní oddělení [Anonymizováno], ze dne 24. 6. 2024). O úmyslu vzít si děti k sobě žalovaná hovořila již v rámci řízení sp. zn. 23 C 289/2021 a přesto, že rozhodnutí v této věci je pravomocné již téměř rok, nenastala v tomto směru žádná změna. Žalovaná dále argumentuje svou neutěšenou finanční situací a nemožností si z tohoto důvodu najít jiné bydlení. K dotazům v rámci své účastnické výpovědi však pouze uvedla, že jednou, v říjnu 2024, kontaktovala azylový dům, kde aktuálně měli plno, nicméně chtěli vědět termín, kdy žalovaná jejich služby bude potřebovat. Žalovaná jim dle své výpovědi sdělila, že neví, neboť jí není znám výsledek řízení o žalobě na její vyklizení. Je s podivem, že žalovaná takto postupovala za situace, kdy již minimálně cca rok ví, že užívá byt žalobkyně bez jakéhokoliv právního titulu a že má povinnost jej vyklidit. Nic dalšího ke způsobu, jakým si hledá bydlení, žalovaná neuvedla. Totéž se týká hledání zaměstnání. Žalovaná je již řadu let nezaměstnaná, tvrdí, že žádnou práci nemůže najít, ačkoliv by mohla pracovat na pozici uklízečky či prodavačky. Při svém výslechu odmítla sdělit podrobnosti o tom, jakým způsobem si práci hledá. Ve stejné situaci byla žalovaná již v rámci řízení sp. zn. 23 C 289/2021. Ačkoliv žalovaná dále tvrdila (shodně jako v rámci řízení sp. zn. 23 C 289/2021), že ji v hledání zaměstnání limituje zdravotní stav, odmítla k tomuto sdělit podrobnosti, nechtěla sdělit jméno lékaře, ke kterému dochází. V řízení pak dále nebylo prokázáno tvrzení žalované, že ji v hledání bytu a zaměstnání imituje zdravotní stav její dcery [jméno FO], když tato v tuto chvíli vede běžný život, přes týden je schopna sama pobývat na internátu a žalovaná s ní v určených časech dochází na kontroly a vyšetření k lékaři, což nepochybně žádným způsobem nemá vliv na možnost žalované hledat si bydlení a práci. Soud tedy uzavírá, že žalované je již řadu let známo (když první „výpověď“ z nájmu bytu jí byla dána již v roce 2019), že žalobkyně nechce, aby užívala předmětný byt. Nájemní vztah skončil již v lednu 2022, tedy před třemi lety. Od právní moci rozsudku ve věci řízení o určení neoprávněnosti výpovědi z nájmu bytu uběhl již téměř rok. Žalovaná po celou dobu od zahájení předchozího řízení v roce 2021 argumentuje zcela shodně, nepravdivě tvrdí, že osobně pečuje o dvě nezletilé děti, pokud je detailněji dotazována na svoje finanční a zdravotní poměry, odmítá odpovídat, stejně tak jako neodpovídá na otázky, jak konkrétně si hledá zaměstnání. Přitom tyto okolnosti sama namítá v rámci své obrany v řízení. Žalovaná dle svých vlastních slov může pracovat jako uklízečka či prodavačka a lze tak jen těžko uvěřit tomu, že po dobu řady měsíců a dokonce i let by se jí takové zaměstnání nepodařilo nalézt. Žalovaná měla nepochybně dostatek času k vyřešení své bytové situace, je však zřejmé, že vyklizení bytu oddaluje, čeká až na soudní rozhodnutí, nevyvíjí žádnou větší aktivitu k nalezení jiného bydlení. Za této situace nelze po žalobkyni spravedlivě žádat, aby i nadále strpěla užívání bytu žalovanou, navíc pokud by soud rozhodl o zamítnutí žaloby „pro tentokrát“ pro rozpor s dobrými mravy, nic by to na situaci nezměnilo (sama žalovaná vypověděla, že od doby řízení o určení neoprávněnosti výpovědi z nájmu bytu se v jejích poměrech nezměnilo nic) a pouze by nejspíš vyvstala potřeba dalšího soudního řízení. Žalovaná by navíc měla vzít v úvahu, že za byt platí pouze částku 6 278 Kč měsíčně, která vychází z nájemného, sjednaného v již zaniklé nájemní smlouvě, již cca tři roky se však na úkor žalobkyně užíváním bytu bezdůvodně obohacuje a s ohledem na aktuální tržní ceny za užívání bytů je otázkou, zda je taková částka dostačující a zda nebude muset žalobkyni doplácet další finanční částku. Soud tedy po provedeném dokazování žalobě žalobkyně vyhověl, neboť bylo prokázáno, že předmětné nemovité věci jsou ve výlučném vlastnictví žalobkyně a žalované nesvědčí k jejich užívání žádný titul poté, co byl ukončen nájemní vztah účastníků a žalobkyně s dalším užíváním bytu ze strany žalované nesouhlasila.

8. Ačkoliv má soud za prokázané, že nárok žalobkyně na vyklizení bytu není v rozporu s dobrými mravy, lhůtu k plnění stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce šesti týdnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť i přes veškeré shora uvedené argumenty nemá zájem na tom, aby žalovaná skončila dle svých slov „na ulici“ a takto (zcela minimálně) prodloužená lhůta k plnění poskytne žalované další čas k tomu, aby si alespoň provizorně vyřešila svou bytovou situaci a mohla splnit povinnost k vyklizení bytu.

9. Ze všech shora uvedených důvodů soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.

10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 150 o. s. ř., když žalobkyně byla plně procesně úspěšná a žalovaná by tak měla povinnost nahradit jí náklady řízení. Soud však v návaznosti na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 19. 3. 2024 č. j 69 Co 294/2023, který v řízení o určení neoprávněnosti výpovědi z nájmu bytu shledal okolnosti zvláštního zřetele hodné dle § 150 o. s. ř. pro nepřiznání náhrady nákladů řízení, spočívající mimo jiné v poměrech žalované, rozhodl o tom, že žalobkyni se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává, když majetkové poměry žalované se od doby citovaného rozhodnutí krajského soudu žádným způsobem nezměnily, žalovaná je zcela nemajetná a bez příjmů. Závěr o nemajetnosti žalované se pak promítl i do rozhodnutí krajského soudu ohledně ustanovení právního zástupce žalované ze dne 26. 9. 2024 č. j. 69 Co 209/2024.

11. O náhradě nákladů řízení státu ve výroku III. rozsudku pak bylo rozhodnuto dle ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř., podle kterého má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Náklady státu představují finanční prostředky vynaložené na odměnu ustanovené právní zástupkyni žalované, když rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 26. 9. 2024 č. j. 69 Co 209/2024-75 byla žalované jako zástupkyně z řad advokátů ustanovena [Jméno advokátky B] s tím, že stát platí náklady v rozsahu 90 %. V řízení byla procesně neúspěšná žalovaná, stát proto v tomto případě nemá právo na náhradu vynaložených nákladů spočívajících v zaplacení 90 % odměny ustanovené zástupkyni žalované a soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.

Poučení