26 C 162/2020-239

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní JUDr. Štěpánkou Dvouletou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] sídlem [adresa žalobkyně] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] bytem [adresa žalovaného] zastoupený advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení vlastnického práva takto:

Výrok

I. Soud zamítá žalobu o určení, že žalobce je vlastníkem stavby [adresa], která je součástí pozemku parc. [číslo] v katastrálním území Hostivař, obec Praha ([list vlastnictví] pro pozemek, LV čl. 94 pro stavbu, oboje pro katastrální území Hostivař, obec Praha).

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému k rukám právní zástupkyně žalovaného náhradu nákladů řízení ve výši 55 820 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce 22. 4. 2020 proti žalovanému podal žalobu o určení vlastnického práva ke stavbě [adresa], která se dnem 1. 1. 2014 stala součástí pozemku parc. [číslo] v katastrálním území Hostivař, obec Praha, když dnem 16. 6. 2002 uplynula lhůta 80 let práva stavby ze smlouvy o stavebním právu z 26./ 27. 5. 1922 k tehdejšímu pozemku č. kat. [číslo] [část obce], obec Praha, a žalovaný je v rozporu se skutečným stavem v katastru nemovitostí evidován jako vlastník.

2. Ve věci soud rozhodl rozsudkem z 11. 3. 2021, č. j. [číslo jednací], kterým soud určil, že žalobce je vlastníkem stavby [adresa], která je součástí pozemku parc. [číslo] v katastrálním území Hostivař, obec Praha (dále soud neuvádí katastrální území), když soud dospěl k závěru, že ke dni účinnosti zákona č. 172/1991 Sb. byly splněny všechny tři podmínky stanovené v § 1 odst. 1 citovaného zákona k přechodu vlastnického práva k pozemku parc. [číslo] na žalobce. Rozsudek zrušil Městský soud v Praze usnesením z 17. 8. 2021, č. j. [číslo jednací], se závazným právním názorem, že vlastnické právo na žalobce k pozemku parc. [číslo] nepřešlo dle zákona č. 172/1991 Sb., když žalobce (jeho právní předchůdce – Národní výbor hl. m. [obec]) jako řádný hospodář za užívání pozemku nepožadoval odpovídající protiplnění (pachtovné sjednané ve smlouvě o právu stavebním), tedy aby generoval příjem z majetku, který spravuje (nebyla naplněna třetí podmínka). Dále Městský soud v Praze zaujal závazný právní názor, že byla splněna první podmínka § 1 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb., když pozemek parc. [číslo] byl ve vlastnictví Československého státu, při vzniku federace nepřešel do vlastnictví [obec] a Slovenské federativní republiky (podle čl. 4 odst. 4 a čl. 7 úst. zákona č. 143/1968 Sb., o československé federaci), neboť nesouvisel s úkoly svěřenými do působnosti [obec] a Slovenské federativní republiky, a zůstal tak ve vlastnictví České republiky. Pozemek parc. [číslo] byl k 24. 1. 1991 ve vlastnictví České republiky. Dále Městský soud v Praze zaujal závazný právní názor, že byla splněna i druhá podmínka § 1 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb., tj. že právo hospodaření příslušelo Národnímu výboru hl. m. [obec] Městský soud v Praze uložil soudu zabývat se tím, zda žalobce vydržel vlastnické právo k pozemku parc. [číslo] (pro vznik držby je nezbytné naplnění dvou předpokladů – 1/ vůle s věcí nakládat jako s vlastní a 2/ faktické ovládáni věci – panství nad věcí). Pokud by soud dospěl k závěru, že na žalobce přešlo vlastnické právo k pozemku parc. [číslo] na základě vydržení a že žalobce je ve sporu aktivně věcně legitimován, uložil Městský soud v Praze zabývat se tím, zda nedošlo k vydržení vlastnického práva k předmětné stavbě žalovaným.

3. Po rozhodnutí odvolacího soudu žalobce doplnil, že držbu pozemku parc. [číslo] vykonával prostřednictvím žalovaného (jeho právních předchůdců), tzn. že jejich prostřednictvím se držby chopil dnem účinnosti zákona č. 172/1991 Sb., tj. dnem 24. 5. 1991, když nastoupil do právního vztahu založeného smlouvou o stavebním právu. Od 24. 5. 1991 je oprávněným držitelem pozemku, když byl v dobré víře, že splnil všechny podmínky přechodu vlastnického práva k pozemku dané zákonem č. 172/1991 Sb. Z důvodu smlouvou zřízeného stavebního práva měl k pozemku tzv. holé vlastnictví. In eventum vlastnické právo vydržel k 1. 1. 2019 (mimořádné vydržení).

4. Žalovaný nesporoval existenci smlouvy o stavebním právu z 26./ 27. 5. 1922 a existenci dnes pozemků parc. [číslo] parc. [číslo]. Žalovaný sporoval aktivní věcnou legitimaci žalobce, když nebyly splněny podmínky zákona č. 172/1991 Sb. pro převod pozemku ani stavby z vlastnictví České republiky do vlastnictví žalobce. Vlastnické právo žalobce nenabyl vydržením.

5. S ohledem na vyjádření žalovaného soud vyšel ze smlouvy o stavebním právu z 26./ 27. 5. 1922 (ohledně níž byla provedena intabulace v PK vložka [číslo]; navazující vložka PK [číslo]), kterou zemský správní výbor v [obec] jménem fondu českých zemských statků jako majitele zemského statku v [část obce] zřídil Družstvu pro postavení úřednických a dělnických domků, zapsanému společenstvu s ručením obmezeným v [část obce] na částku pozemku zemského statku č. k. [číslo] v [část obce], zapsaného na vložce čís. [číslo] desk zemských, za účelem zastavení plochy právo stavební dle zákona [číslo] ř. z., o stavebním právu, na dobu 80 let s tím, že po ukončení stavebního práva uplynutím doby 80 let (tj. na dobu do 15. 6. 2002) spadají veškeré stavby na něm do vlastnictví zemského fondu, který zaplatí za budovy odškodné ve výši plné jich hodnoty v této době přechodu.

6. Spornou skutečností byla otázka věcné aktivní legitimace žalobce, otázka vlastnického práva.

7. V řízení soud provedl důkazy a zjistil z nich: 29. 12. 1921 – byla schválena dokumentace k domu [adresa] [stát. instituce] (důkaz zprávou na čl. 34 spisu a výměrem [číslo jednací] z 29. 12. 1921), 22. 7. 1922 – provedena intabulace smlouvy o zřízení stavebního práva 26./ 27. 5. 1922 pro Družstvo pro postavení úřednických a dělnických domků, zapsanému společenstvu s ručením obmezeným v [část obce] na dobu 80 let, tj. do 15. 6. 2002 (důkaz vložkou PK [číslo]), 2. 11. 1923 – Magistrát hlavního města Prahy povolil Družstvu pro postavení úřednických a dělnických domků, zapsanému společenstvu s ručením obmezeným v [část obce] užívání rodinného domu (důkaz zprávou na čl. 34 spisu a povolením k užívání stavby pod [číslo jednací] – [číslo] z 2. 11. 1923), - 12. 12. 1923 – v PK [číslo] zapsán dům [adresa] na parc. [číslo] (dle KN [číslo]) (důkaz vložkou PK [číslo]; pozemky parc. [číslo] zanikly sloučením do parc. [číslo]), 21. 10. 1926 – v PK [číslo] zapsáno, že vlastníkem je„ Země [ulice], zast. zemským správním výborem pro [obec] v [obec]“ (důkaz vložkou PK [číslo]; dle zprávy na čl. 48 se jednalo o změnu názvu vlastníka), 18. 9. 1928 - sdělení Družstvu pro postavení úřednických a dělnických domků, zapsanému společenstvu s ručením obmezeným v [část obce], že k jeho žádosti z 21. 7. 1927 se zemský správní výbor v sezení konaném 5. 4. 1928 usnesl za souhlasu vlády zrušit stavební právo vložené na části pozemku č. k. [číslo] v [část obce] (rozděleného na parcely [číslo] až [číslo], [číslo], [číslo]) s odprodejem jednotlivých parcel členům nebo družstvu (důkaz dopisem z 18. 9. 1928), 5. 9. 1928 - usneseno, aby zemský správní výbor proti Družstvu pro postavení úřednických a dělnických domků, zapsanému společenstvu s ručením obmezeným v [část obce], vyslovil ochotu za souhlasu vlády zrušit stavební právo vložené na části pozemku č. k. [číslo] v [část obce] (rozděleného na parcely [číslo] až [číslo], [číslo], [číslo]) s odprodejem jednotlivých parcel členům nebo družstvu (důkaz listinou s datem 5. 9. 1928), 22. 4. 1939 - Družstvo pro postavení úřednických a dělnických domků, zapsanému společenstvu s ručením obmezeným v [část obce] uzavřelo s členy družstva [jméno] a [jméno] [příjmení] trhovou smlouvu, kterou jim prodalo dům [adresa] zapsaný ve vložce PK [číslo] se všemi pozemky v této vložce zapsanými (důkaz trhovou smlouvou z 22. 4. 1939; smlouvou schválilo Ministerstvo sociální a zdravotní správy; na vložce [číslo] bylo uvedeno, že jde o vložku stavebního práva), 21. 10. 1939 – ve vložce PK [číslo] poznamenáno zamítnutí žádosti [jméno] a [jméno] [příjmení] za vklad stavebního práva (důkaz zápisem ve vložce PK [číslo] B bod 2; 25. 8. 1950 byla poznámka vymazána), 19. 12. 1940 – ve vložce PK [číslo] poznamenáno zamítnutí žádosti [jméno] a [jméno] [příjmení] za vklad stavebního práva (důkaz zápisem ve vložce PK [číslo] B bod 3; 25. 8. 1950 byla poznámka vymazána), 19. 2. 1941 – ve vložce PK [číslo] podle trhové smlouvy z 22. 4. 1939 zapsáno, že se vkládá převod stavebního práva [jméno] [příjmení] polovinou a [jméno] [příjmení] polovinou (důkaz zápisem ve vložce PK [číslo]), rok 1944 – přečíslování pozemků parc. [číslo] na parc. [číslo] parc. [číslo] (důkaz zpráva na [číslo listu] spisu), 25. 8. 1950 – poznámky [anonymizována tři slova] se vymazávají (důkaz zápisem ve vložce PK [číslo]; podle návrhu Státního notářství pro Prahu 10 j. [číslo jednací] se vložka uzavírá), 19. 3. 1957 – zemřel [jméno] [příjmení]; v rámci dědického řízení řešena [anonymizováno] domku [adresa] v [část obce] postaveného právem stavby na cizím pozemku; dědictví nabyly manželka [jméno] [příjmení] a dcera zůstavitele Marie [příjmení] rovným dílem s tím, že podle tohoto usnesení lze ve vložce PK [číslo] vložit přechod stavebního práva náležejícího [anonymizováno] [jméno] [příjmení] k domu [adresa] zapsanému v PK [číslo] na [jméno] [příjmení] [anonymizováno] a [jméno] [příjmení] [anonymizováno], tj. vzhledem k celku [anonymizováno] (důkaz úmrtním listem, protokolem o projednání dědictví ze spisu Státního notářství I. v [obec] sp. zn. [spisová značka]), 21. 10. 1965 – zemřela [jméno] [příjmení]; v rámci dědického řízení projednávány id. 3/4 rodinného domku [číslo] v [obec]; pozůstalá dcera [jméno] [příjmení] uvedla, že pozemek, na kterém domek stojí, nepatří zůstavitelce, že jde pouze o stavební právo; dědictví potvrzeno [jméno] [příjmení] s tím, že bylo uvedeno v rozhodnutí stavební právo (důkaz oznámením o úmrtí, protokolem o předběžném šetření z 5. 11. 1965, rozhodnutím z 22. 3. 1966, č. j. [číslo jednací] ze spisu Státního notářství pro [část Prahy] zn. 10 D 142/65; po tomto rozhodnutí byla uzavřena vložka PK [číslo]), 24. 1. 1969 – Obvodní národní výbor v [obec a číslo] dle § 65 odst. 3, § 68 hospodářského zákoníku svěřil správu pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] dnem 1. 2. 1969 Národnímu výboru hl. m. [obec] s tím, že rodinný dům [adresa] byl postaven na pozemcích právem stavby (důkaz rozhodnutím Obvodního národního výboru z 24. 1. 1969, [číslo jednací] [číslo]), 5. 3. 1969 – Středisko geodézie pro hlavní město Prahu přijalo návrh Národního výboru hl. m. [obec] na zápis práva správy pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] na základě rozhodnutí Obvodního národního výboru z 24. 1. 1969, č. j. F [číslo] (důkaz návrhem na provedení zápisu do evidence nemovitostí z 3. 3. 1969; dle zprávy na čl. 51 spisu pozemky parc. [číslo], parc. [číslo] byly k 24. 11. 1990 ve vlastnictví Čs. státu – Národní výbor hl. m. [obec] / [list vlastnictví], právo hospodaření bylo poprvé zapsáno po uzavření pozemkových knih v roce 1966 podle listin v pol.vz. [číslo]; důkaz dopisem z 17. 12. 2020 se zaslaným [list vlastnictví] žalobci), 13. 6. 1973 – zemřela [jméno] [příjmení]; předmětem dědictví byla polovina domku [adresa] postaveného právem stavby, kterou zůstavitelka získala darem podle postupní smlouvy sepsané Státním notářství pro [část Prahy] zn. [anonymizováno] [číslo]; dědictví potvrzeno manželovi [jméno] [celé jméno žalovaného], [datum narození] s tím, že v něm bylo uvedeno právo stavby (důkaz protokolem o jednání z 18. 3. 1974, rozhodnutím z 18. 3. 1974 ze spisu Státního notářství pro [část Prahy] zn. [spisová značka]), 1. 9. 1987 – zemřel [jméno] [celé jméno žalovaného], [datum narození]; dědictví začalo projednávat státní notářství s pozůstalou družkou [jméno] [příjmení], [datum narození]; v rámci dědického řízení byl připojený výpis z evidence nemovitostí, ve kterém bylo uvedeno právo stavby k pozemkům parc. [číslo] parc. [číslo]; státní notářství schválilo dohodu o vypořádání dědictví, že pozůstalý synovec [celé jméno žalovaného], [datum narození] (žalovaný) převezme veškerý nemovitý majetek zůstavitele, tj. 1/2 rodinného domku [adresa] postaveného právem stavby a ostatní majetek, že převezme [jméno] [příjmení] (důkaz oznámením o úmrtí, protokolem o předběžném šetření z 28. 9. 1987, výpisem z evidence nemovitostí, rozhodnutím z 28. 1. 1988 ze spisu Státního notářství pro [část Prahy] zn. [spisová značka]; právo stavby bylo ve vztahu k žalovanému zapsáno na [list vlastnictví] – důkaz tímto listem vlastnictví), k 24. 11. 1990 – pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] byly evidovány v katastru nemovitostí ve vlastnictví Čs. stát – Národní výbor hl. m. [obec] na [list vlastnictví]; právo hospodaření bylo zapsáno poprvé po uzavření pozemkových knih v roce 1966 podle listin v polvz. [číslo] (důkaz zprávou na čl. 51 spisu, [list vlastnictví]), 15. 2. 2001 – zemřela [jméno] [příjmení]; v rámci dědictví notář připojil výpis z katastru nemovitostí, ve kterém bylo zapsáno právo stavby; Obvodní soud pro Prahu 10 schválil dohodu o vypořádání dědiců [celé jméno žalovaného], [datum narození] (žalovaný) a Ing. [jméno] [příjmení], že žalovaný nabývá 1/2 k celku domu [adresa] na cizím pozemku parc. [číslo] (důkaz úmrtním listem, výpisem z katastru nemovitostí, usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 13. 11. 2011, č. j. [číslo jednací] s právní mocí 28. 12. 2001 ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 10 sp. zn. [spisová značka]), 10. 1. 2002 – katastrální úřad přijal od žalobce ohlášení přechodu vlastnického práva k pozemku parc. [číslo] dle zákona č. 172/1991 Sb. (důkaz dopisem z 7. 11. 2001, ohlášením z 7. 11. 2001; katastr nemovitostí žalobce zapsal jako vlastníka na [list vlastnictví] – důkaz [list vlastnictví]), 7. 2. 2002 – katastrální úřad přijal od žalobce žádost o opravu chybného zápisu údajů s tím, že chybí zápis práva stavby pro pozemek parc. [číslo] (důkaz dopisem z 7. 11. 2001), 24. 1. 2002 – žalovaný požádal žalobce o nápravu ve vztahu k zápisům vlastnického práva s tím, že vlastní rodinný domek v [adresa] a pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] přičemž žalovaný v dopise uvedl existenci stavebního práva a genezi na základě čeho se stal vlastníkem rodinného domku a pozemků (důkaz dopisem z 24. 1. 2002), 8. 4. 2002 – žalovaný opět žalobce požádal o řešení situace (důkaz dopisem z 8. 4. 2002), 22. 4. 2002 – žalobce žalovanému potvrdil převzetí jeho dopisu z 8. 4. 2002 ve věci žádosti úplatného převodu pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] (důkaz dopisem z 22. 4. 2002), 20. 6. 2002 - katastrální úřad přijal od žalobce ohlášení přechodu vlastnického práva k pozemku parc. [číslo] dle zákona č. 172/1991 Sb. (důkaz dopisem z 17. 6. 2002 s prohlášením z 17. 6. 2002), 19. 7. 2019 - žalobce žalovaného vyzval, aby ho kontaktoval za účelem řešení otázky užívání pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] bez právního důvodu (důkaz dopisem z 19. 7. 2019), 26. 7. 2019 – žalovaný sdělil žalobci, že vydržel vlastnické právo ke stavbě [adresa], pozemkům parc. [číslo] parc. [číslo] to ke dni 17. 6. 2012 (důkaz dopisem z 26. 7. 2019), 23. 7. 2002 – rada hl. m. Prahy schválila zásady postupu při vypořádání pozemků v rámci vypořádání práva stavby: a) v režimu zákona č. 88/1947 Sb. - před uplynutím doby práva stavby, že hl. m. Praha převede úplatně vlastnické právo k zatíženému pozemku na vlastníka práva stavby a to za cenu administrativní dle znaleckého posudku, který objedná hl. m. Praha, - po uplynutí doby práva stavby, že hl. m. Praha nabude vlastnické právo ke stavbě ze zákona za podmínky poskytnutí určené náhrady ve výši [anonymizováno] hodnoty stavby (dle znaleckého posudku, který objedná hl. m. Praha) v době zániku práva stavby vlastníkovi práva stavby, b) v režimu zákona č. 141/1950 Sb., že hl. m. Praha úplatně převede vlastnické právo k zatíženému pozemku na vlastníka práva stavby za cenu administrativní dle znaleckého posudku, který objedná hl. m. Praha (důkaz usnesením Rady hl. m. Praha [číslo] z 23. 7. 2002), 2. 12. 2019 – žalobce žalovaného vyzval k vydání bezdůvodného obohacení za užívání pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] bez právního důvodu (důkaz dopisem z 2. 12. 2019), 10. 12. 2019 – žalovaný odmítl žádost žalobce o vydání bezdůvodného obohacení (důkaz dopisem z 10. 12. 2019), 5. 2. 2020 – žalovaný oznámil žalobci, že provedl úhradu smluvního pachtovného ve výši 14 838,72 Kč za roky 2018 a 2019 a to z důvodu opatrnosti (důkaz dopisem z 5. 2. 2020 s oznámeními o platbách).

8. Na základě nesporných skutečností a provedených důkazů, které soud hodnotil postupem dle § 132 občanského soudního řádu, soud vyšel z toho a vzal za prokázané, že před uzavřením smlouvy o stavebním právu 29. 12. 1921 [stát. instituce] schválil dokumentaci k domu [adresa]. Po uzavření smlouvy o stavebním právu (stavební právo bylo smlouvou zřízeno na dobu 80 let, tj. na dobu od 15. 6 1922 do 15. 6. 2002; ohledně smlouvy o stavebním právu byla provedena intabulace) Magistrát hlavního města Prahy 2. 11. 1923 povolil Družstvu pro postavení úřednických a dělnických domků, zapsanému společenstvu s ručením obmezeným v [část obce] užívání rodinného domu. Trhovou smlouvou z 22. 4. 1939 Družstvo pro postavení úřednických a dělnických domků, zapsané společenstvo s ručením obmezeným v [část obce] dům [adresa] (postavený právem stavby) zapsaný ve vložce PK [číslo] (na této vložce bylo uvedeno, že jde o vložku stavebního práva) se všemi pozemky v této vložce zapsanými prodalo členům družstva [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Dne 21. 10. 1939 bylo ve vložce PK [číslo] poznamenáno zamítnutí žádosti [jméno] a [jméno] [příjmení] za vklad stavebního práva (25. 8. 1950 byla poznámka vymazána). Dne 19. 12. 1940 bylo ve vložce PK [číslo] poznamenáno zamítnutí žádosti [jméno] a [jméno] [příjmení] za vklad stavebního práva (25. 8. 1950 byla poznámka vymazána). Dne 19. 2. 1941 bylo ve vložce PK [číslo] podle trhové smlouvy z 22. 4. 1939 zapsáno, že se vkládá převod stavebního práva [jméno] [příjmení] polovinou a [jméno] [příjmení] polovinou. Po úmrtí [jméno] [příjmení] 19. 3. 1957 se jeho právními nástupci ohledně 1/2 domu [adresa] v [část obce] postaveného právem stavby staly pozůstalá manželka [jméno] [příjmení] a dcera zůstavitele [jméno] [příjmení] rovným dílem. Po úmrtí [jméno] [příjmení] 21. 10. 1965 se její právní nástupkyní ohledně id. 3/4 domu [adresa] postaveného právem stavby stala pozůstalá dcera [jméno] [příjmení]. Dne 13. 6. 1973 zemřela [jméno] [příjmení] a jejím právním nástupcem ohledně poloviny domu [adresa] postaveného právem stavby se stal pozůstalý manžel [jméno] [celé jméno žalovaného], [datum narození]. Dne 1. 9. 1987 zemřel [jméno] [celé jméno žalovaného], [datum narození] a jeho právním nástupcem ohledně 1/2 domu [adresa] postaveného právem stavby se stal žalovaný. Dne 15. 2. 2001 zemřela [jméno] [příjmení] a jejím právním nástupcem ohledně 1/2 domu [adresa] postaveného právem stavby se stal žalovaný (všechny uvedené osoby věděly o existenci stavebního práva). Před sjednanou dobou trvání stavebního práva 80 let, tj. před 15. 6. 2002, žalovaný 24. 1. 2002 žalobce požádal o vyřešení otázky stavebního práva. Řešení otázky stavebního práva a řešení otázky požadavku na vydání bezdůvodného obohacení pak mezi účastníky probíhalo v letech 2002 až 2020 (toto vyplynulo z dopisů 8. 4. 2002, 22. 4. 2002, 19. 7. 2019, 26. 7. 2019, 2. 12. 2019, 10. 12. 2019, 5. 2. 2020). K 24. 11. 1990 byl jako vlastník pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] zapsán Čs. stát – Národní výbor hl. m. [obec], když rozhodnutím Obvodního národního výboru z 24. 1. 1969, č. j. F [číslo] byly pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] svěřeny do správy Národnímu výboru hl. m. [obec] ([list vlastnictví]). Na základě oznámení z 10. 1. 2002 a oznámení z 20. 6. 2002 dle zákona č. 172/1991 Sb. byl žalobce nejprve zapsán jako vlastník pozemku parc. [číslo] (podání 10. 1. 2002) a následně pozemku parc. [číslo] (podání 20. 6. 2002) na [list vlastnictví]. Právo stavby svědčící žalovanému bylo zapsáno na [list vlastnictví]. Pachtovné žalobce ani jeho právní předchůdce Národní výbor hl. m. [obec] nevybírali. Až 2. 12. 2019 žalobce žalovaného vyzval k vydání bezdůvodného obohacení za užívání pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] bez právního důvodu.

9. K listinám s daty 18. 9. 1928 a 5. 9. 1928 nebylo tvrzeno žalovaným, potažmo ani prokázáno, že by smluvní strany smlouvy o stavebním právu z 26./ 27. 5. 1922 po datech uvedených v těchto listinách uzavřely smlouvu, na základě které by stavební právo zaniklo (do 1. 1. 1951 nebyl podán návrh na extabulaci stavebního práva z PK; ke zrušení stavebního práva nemohlo dojít pouze na základě listin s daty 18. 9. 1928 a 5. 9. 1928, musela by k tomu přistoupit smlouva, ve které by se smluvní strany dohodly na zániku stavebního práva a to do 1. 1. 1951 s extabulací stavebního práva z PK; následně byl princip intabulací a extabulací opuštěn).

10. Smlouva o stavebním právu z 26./ 27. 5. 1922 tedy zanikla uplynutím sjednané doby 80 trvání stavebního práva, tj. dnem 15. 6. 2002.

11. K 24. 11. 1990 byl jako vlastník pozemků parc. [číslo] (na kterém je postavený dům [adresa]), parc. [číslo] zapsán Čs. stát – Národní výbor hl. m. [obec]. Žalobce je právním nástupcem Národního výboru hl. m. [obec]. Žalobce (jeho právní předchůdce) nerušil žalovaného (jeho právní předchůdce) v užívání pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] (respektoval, že osoba oprávněná ze stavebního práva byla poživatelem pozemku, čemuž odpovídala povinnost vlastníka pozemku nerušit toto užívání). Žalobce, jeho právní předchůdce nevybírali pachtovné ujednané ve smlouvě o stavebním právu.

12. Dne 24. 5. 1991 nabyl účinnosti zákon [obec] národní rady č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí. Dle § 1 odst. 1, 2 citovaného zákona do vlastnictví obcí dnem účinnosti tohoto zákona přecházejí věci z vlastnictví České republiky, k nimž ke dni 23. listopadu 1990 příslušelo právo hospodaření národním výborům, jejichž práva a závazky přešly na obce a v hlavním městě [obec] též na městské části, pokud obce a v hlavním městě [obec] též městské části s těmito věcmi ke dni účinnosti tohoto zákona hospodařily (1). Do vlastnictví obcí dnem účinnosti tohoto zákona přecházejí dále věci z vlastnictví České republiky, s nimiž začaly obce a v hlavním městě [obec] též městské části hospodařit po 23. listopadu 1990 způsobem obdobným právu hospodaření, jestliže s nimi takto hospodařily ke dni účinnosti tohoto zákona (2).

13. V prvním odstavci citovaného ustanovení byly uvedeny věci, k nimž právo hospodaření příslušelo přímo místním, městským a obvodním národním výborům, národním výborům měst a Národnímu výboru hlavního města Prahy, přičemž pro přechod vlastnického práva musely být kumulativně splněny 3 podmínky, tj. vlastnictví České republiky, právo hospodaření k 23. 11. 1990, faktický výkon práva hospodaření.

14. Ke dni účinnosti zákona byly splněny první dvě podmínky § 1 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb., nebyla splněna třetí podmínka (řádný výkon práva hospodaření, když žalobce /jeho právní předchůdce/ nevybíral pachtovné). Vlastnické právo na žalobce tedy nepřešlo dle zákona č. 172/1991 Sb. (zde byl soud vázán právním názorem odvolacího soudu, který vyslovil, že nebyla splněna třetí podmínka § 1 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb.).

15. Co se týče otázky vydržení vlastnického práva k pozemku parc. [číslo] žalobce tvrdil, že držbu fakticky vykonával prostřednictvím žalovaných, resp. jejich právních předchůdců, tzn. jejich prostřednictvím se také chopil držby dnem účinnosti zákona č. 172/1991 Sb. (24. 5. 1991), když s ohledem na smlouvu o stavebním právu nastoupil do tohoto smluvního vztahu. Od 24. 5. 1991 je oprávněným držitelem pozemku, když byl v dobré víře, že splnil všechny podmínky přechodu vlastnického práva k pozemku dané zákonem č. 172/1991 Sb. Z důvodu smlouvou zřízeného stavebního práva měl k pozemkům tzv. holé vlastnictví.

16. Dle § 130 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2013 (k aplikaci tohoto ustanovení soud přistoupil s ohledem na § 3028 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb.), je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná. Dle § 134 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost.

17. Dle § 1095 zákona č. 89/2012 Sb., uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl. Dle § 3066 zákona č. 89/2012 Sb. do doby stanovené v § [číslo] se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou.

18. Institut mimořádné držby promíjí prokázání právního důvodu. I při mimořádném vydržení je základním předpokladem držba.

19. Na základě ohlášení z 7. 11. 2001 dle zákona č. 172/1991 Sb., které katastr nemovitostí přijal 10. 1. 2002, byl žalobce zapsán v katastru nemovitostí jako vlastník pozemku parc. [číslo] na [list vlastnictví] (šlo o první prokázaný úkon ze strany žalobce vztahu k pozemku parc. [číslo]). K období od 24. 5. 1991 do 7. 11. 2001, resp. do 10. 1. 2002 žalobce neprokázal, že by s pozemkem parc. [číslo] fakticky hospodařil, když nevybíral sjednané pachtovné (nečinil tak ani jeho právní předchůdce Národní výbor hl. m. [obec]; dle žalovaného nikomu pachtovné neplatil), či jiným způsobem se o pozemek zajímal, tj. že by se k pozemku parc. [číslo] choval jako vlastník a to při respektování práva stavby, které zaniklo uplynutím doby 15. 6. 2002 (žalobce ani nedotvrdil jaké faktické úkony ve vztahu k pozemku parc. [číslo] z titulu práva hospodaření do 7. 11. 2001, resp. 10. 1. 2002 učinil a kdy, byť při respektování práva stavby). K datu 24. 5. 1991 se tak žalobce držby pozemku parc. [číslo] nechopil, od data 24. 5. 1991 nebylo tedy možné posuzovat běh vydržecí doby. Samotné ohlášení dle zákona č. 172/1991 Sb. není uchopením držby. Knihovní držba není skutečnou držbou a nepožívá ochrany, není totiž naplněna podmínka skutečného, faktického ovládání věci. Pokud žalobce pachtovné nevybíral a ani jiné faktické úkony hospodaření ve vztahu k žalovanému neučinil (při respektování práva stavby) a až 7. 11. 2001, resp. 10. 1. 2002 učinil k pozemku pac. [číslo] oznámení u katastrálního úřadu dle zákona č. 172/1991 Sb., dospěl soud k závěru, že až do 7. 11. 2001 si žalobce nebyl vědom, že by byl vlastníkem pozemku parc. [číslo]. Pokud jde o datum 7. 11. 2001, dobrá víra žalobce, že by byl vlastníkem pozemku parc. [číslo] byla zpochybněna dopisem žalovaného z 24. 1. 2002, kterým požádal žalobce o nápravu ve vztahu k zápisu vlastnického práva k pozemku parc. [číslo] i k pozemku parc. [číslo] kteroužto žádost zopakoval dopisem z 8. 4. 2002, jehož převzetí žalobce potvrdil dopisem z 22. 4. 2002. Žalobce tak vlastnické právo k pozemku parc. [číslo] nevydržel (v řádné vydržecí době, ani v mimořádné vydržecí době), když se držby pozemku vůbec nechopil. Pokud žalobce od 24. 5. 1991 až do 7. 11. 2021, resp. 10. 1. 2002 (podání ohlášení katastrálnímu úřadu) ve vztahu k pozemku parc. [číslo] ničeho neučinil, nemohl být žalobce objektivně v době víře o tom, že je vlastníkem pozemku parc. [číslo]. Soud tedy žalobu zamítl.

20. Při rozhodování věci soud dále aplikoval rozhodnutí [ústavní nález] z 23. 5. 2017, [ústavní nález] z 29. 11. 1996, rozhodnutí NS ČR sp. zn. [spisová značka] z 10. 12. 2019. Na věc soud dále aplikoval Obecný zákoník občanský, vyhlášený císařským patentem z 1. 6. [číslo], [číslo] Sb. z. s., který byl v době vybudování stavby [adresa] platný a účinný, a pojednával o právu vlastnickém v hlavě druhé - § 353 a násl. Obecně platná zásada „superficies solo cedit“ zakotvená v Obecném zákoníku občanském (stavba nebyla samostatnou věcí, stavba byla součástí pozemku a vlastníkem stavby byl tedy vlastník pozemku), neplatila však bezvýjimečně. Pokud stavebník stavěl na cizím pozemku, musel mít k tomuto pozemku věcné právo, a to tzv. právo stavby. Tímto zákonem byl zvláštní předpis a to zákon [číslo] ř. z., který byl nahrazen zákonem č. 88/1947 Sb., o právu stavby (zákon č. 88/1947 Sb. je stále součástí českého právního řádu; nebyl zrušen). Podle zákona z 26. 4. 1912, [číslo] ř. z., o právu stavby, mohl být pozemek zatížen věcným zcizitelným a děditelným právem mít stavbu na povrchu nebo pod povrchem půdy, a toto právo mohlo být založeno pouze na určitých pozemcích (§ 2) a vzniklo, jakmile bylo knihovně zapsáno jako břemeno pozemku (§ 5). Právo stavby nemohlo být zřízeno na méně než 30 let a ne více než na 80 let (§ 3). Právo stavby bylo věcí nemovitou, stavba na základě stavebního práva nabytá nebo zřízená byla příslušenstvím stavebního práva, stavebnímu oprávněnci příslušela ke stavbě práva vlastníka a co do pozemku, pokud nebylo ve smlouvě o právu stavebním ustanoveno něco jiného, práva poživatelova (§ 6) Zaniklo-li právo stavby, připadla stavba vlastníku pozemku (§ 9). Výmaz stavebního práva mohl být povolen před uplynutím času, na které bylo zřízeno s tím omezením, že právní účinek vzhledem k zástavním a jiným věcným právům nastával teprve po jejich výmazu (§ 8). Ten, kdo stavbu postavil, byl pouze oprávněným ke stavbě a příslušela mu„ práva vlastníka“ na dobu vymezenou ve smlouvě a po uplynutí doby práva stavby se stavba stávala vlastnictvím vlastníka pozemku (připadla vlastníku pozemku). Právo stavby bylo právem věcným, a to zcizitelným a děditelným. Zřízeno mohlo být pouze jako právo dočasné a považovalo se za věc nemovitou. Stavba nebyla věcí samostatnou, podle zákona [číslo] ř. z. byla příslušenstvím práva stavby a podle zákona č. 88/1947 Sb. byla součástí práva stavby. Po zániku práva stavby připadla stavba vlastníku pozemku. Podle ustanovení § 562 zákona č. 141/1950 Sb. se ustanoveními tohoto zákona řídí, pokud není dále ustanoveno jinak, i právní poměry vzniklé před 1. lednem 1951; do tohoto dne se tyto právní poměry řídí právem dřívějším. Podle ustanovení § 564 zákona č. 141/1950 Sb. právní poměry týkající se práva stavby, založené před 1. lednem 1951, zůstávají nedotčeny a jen na ně lze napříště užít ustanovení zákona č. 88/1947 Sb., o právu stavby. Podle § 854 zákona č. 40/1964 Sb. se řídí ustanoveními tohoto zákona i právní vztahy vzniklé před 1. 4. 1964 pokud tímto zákonem nebylo stanoveno jinak; vznik těchto právních vztahů, jakož i nároky z nich vzniklé před 1. 4. 1964 se však posuzují podle dosavadních předpisů. Dle § 3054 zákona č. 89/2012 Sb. stavba, která není podle dosavadních právních předpisů součástí pozemku, na němž je zřízena, přestává být dnem nabytí účinnosti tohoto zákona samostatnou věcí a stává se součástí pozemku, měla-li v den nabytí účinnosti tohoto zákona vlastnické právo k stavbě i vlastnické právo k pozemku táž osoba.

21. Ostatní navržené důkazy soud zamítl, když provedené důkazy umožnily věc rozhodnout, část navržených důkazů se týkala jiných pozemků. Pokud žalobce při jednání soudu 8. 3. 2022 učinil návrhy na důkazy vyžádáním listin ze sbírky listin katastrálního úřadu, finančního úřadu, archivu, soud jeho návrh zamítl, neboť není povinností soudu důkazy za žalobce zajišťovat (bylo v moci žalobce, aby důkazy obstaral sám).

22. Dle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu a contrario žalovanému přísluší náhrada nákladů řízení za 5 000 Kč soudní poplatek za odvolání a za právní zastoupení 15 x 2 500 Kč za hlavní úkon (převzetí věci, vyjádření z 13. 6. 2020, z 23. 8. 2020, z 6. 11. 2020, z 2. 12. 2020, z 17. 12. 2020, 2x z 19. 2. 2021, z 25. 3. 2021, z 22. 7. 202, z 20. 2. 2022, odvolání z 20. 3. 2021, účast při jednání soudu 11. 3. 2021, 17. 8. 2021, 8. 3. 2022), 15 x 300 Kč režijní paušál, vše dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., 8 820 Kč 21 % DPH.

Poučení