26 C 44/2016-262

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl soudkyní Mgr. Ivetou Nedozrálovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o náhradu nemajetkové újmy takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 80 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku

II. Návrh žalobce, aby žalované byla uložena povinnost, zaplatit žalobci další částku ve výši 670 000 Kč se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobce domáhal na soudu vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 1 797 960 Kč s odůvodněním, že žalobce je vlastníkem pozemku parc. č. st. [anonymizováno] (zastavěná plocha a nádvoří) jehož součástí je stavba [adresa] (stavba občanského sdružení), dále vlastníkem pozemku parc. [číslo] (sportoviště a rekreační plocha) a pozemku parc. [číslo] (zahrada), vše zapsáno na [list vlastnictví] pro obec a k.ú. [obec]. Tyto nemovitosti jsou ve společném jmění žalobce a jeho manželky [jméno] [příjmení] a nacházejí se v ulici [ulice] bezprostředně pod železniční stanicí [obec]. V této ulici se nacházejí i jiné prostory sloužící k podnikání, a to restaurační zařízení a tělocvična, které jsou žalobcem pronajímány. Je zřejmé, že nemovitosti, v nichž se nacházejí ubytovací prostory, restaurační zařízení a tělocvična musí být dopravně dostupné pro ubytované osoby, hosty restaurace a osoby navštěvující tělocvičnu, neboť to je esenciální předpoklad toho, aby mohla být v zařízeních podobného typu provozována podnikatelská činnost. Předmětný dům zvaný„ U [anonymizováno]“ je starý více jak sto let, vždy sloužil stejnému účelu a vždy byl pro hosty a návštěvníky bez překážek plně dostupný. Žalobce dům před řadou let zakoupil a začal jej zvelebovat. V roce 2013 přistoupilo [územní celek] k úpravě dopravní situace v ulici [ulice] (Žádost o místní úpravu – [ulice] opatření [číslo] 2013 ze dne [datum]) a nechalo koncem roku 2013 osadit vjezd do této ulice dopravní značkou č. B 11 s dodatkovou tabulkou„ mimo zásobování a držitele karet typu F“. Smyslem tohoto opatření byla eliminace možnosti zajíždění vozidel do této ulice. Tato žádost je v rozporu se souhlasem Policie ČR, [stát. instituce], Územní odbor [obec] venkov – jih, dopravní inspektorát č.j. KRPS- 134422-2/ČJ-2013-011406 ze dne 15.5.2013, doporučující dodatkovou tabulku dopravního značení obsahující dovětek„ mimo návštěvníky provozoven“. Z textu souhlasu dopravního inspektorátu vyplývá, že [územní celek] musí zajistit dopravní obslužnost ulice [ulice], respektive tam umístěné podnikatelské provozovny a jmenovitě taktéž zmiňuje sportovní klub. Výsledné opatření obecné povahy vydané vyhláškou č.j. [číslo] MURI/OSAD [územní celek] a řešící dopravní situaci v ulici [ulice] je však v rozporu se souhlasným stanoviskem dopravního inspektorátu a zejména reálnou dopravní situací v předmětné ulici. Před samotným osazením nového dopravního značení byl žalobce navštíven úředníkem z odboru majetku [územní celek], kde došlo k dohodě o způsobu řešení dopravní situace v dané ulici a to tak, že dopravní značení bude osazeno dodatkovou tabulkou, že se zákaz vjezdu nebude týkat návštěvníků provozoven, což je i obsaženo ve stanovisku dopravního inspektorátu. Dodatková tabulka vylučující zákaz vjezdu návštěvníků provozoven byla v rámci řešení dopravní situace skutečně osazena, avšak po cca 1 měsíci byla v tichosti a velmi nestandardním způsobem odstraněna. Od druhé poloviny roku 2013 se žalobce bezúspěšně snaží donutit [územní celek], aby dodatkovou tabulku zpět osadilo. Zároveň došlo k zahájení až téměř šikanózní kontroly dopravní situace v předmětné ulici ze strany obecní policie, která tak činí jak ve vztahu k rezidentům, tak i zajisté k návštěvníkům a hostům provozoven nacházejících se v této ulici. Díky naprosté eliminaci dopravní obslužnosti došlo od roku 2013 k výraznému poklesu podnikatelské aktivity v zařízeních nacházejících se na místě a taktéž i poklesu ceny nemovitostí. Žalobce zahájil spor s městem Říčany a cílem, aby bylo dodrženo to, co je obsaženo v souhlasném vyjádření dopravního inspektorátu a taktéž požádal dne [datum] Policii ČR, [stát. instituce], Územní odbor [obec] venkov – jih, dopravní inspektorát, o sdělení informace, kdy bylo žalobci na jeho dotaz sděleno, že„ .. [ulice] inspektorát s navrženým dopravním značením B11 souhlasil, ale k navržené dodatkové tabulce bylo sděleno, že se v ulici [ulice] nachází provozovny, nemovitosti a např. sportovní klub a toto je nutné rovněž dopravně vyřešit…“ Taktéž došlo k zahájení komunikace s [územní celek], kdy žalobce požadoval poskytnutí informace, proč [územní celek] v rozporu se souhlasným stanoviskem dopravního inspektorátu odstranilo dodatkovou tabulku umožňující vjezd kromě rezidentů i návštěvníkům provozoven. Žalobce se však dočkal pouze vyhýbavých a zavádějících odpovědí nebo formalistických výzev k doplnění své žádosti. [územní celek] při řešení dopravní situace v předmětné ulici argumentuje zcela nelogickým způsobem, že je jeho zájmem ochránit cca [číslo] cestujících, kteří ulicí [ulice] denně procházejí k přilehlé železniční stanici. Liknavost [územní celek] při řešení dopravní situace v této ulici evokuje záměrně šikanózní přístup k vlastníkům a podnikatelům nacházejícím se v ulici [ulice]. V současné době existuje velmi limitovaný přístup do ulice [ulice] na základě tzv. F karet, jejichž množství je limitováno. Dokonce i rezidenti musí mít pro možnost vjezdu do ulice [ulice] tuto kartu. Tento systém z právního hlediska nic neřeší, neboť samotný vjezd do ulice je považován za přestupek v silniční dopravě, neboť osoba do ulice vjíždějící porušuje zákon o provozu na pozemních komunikacích a následně až po zaparkování vozidla musí vstoupit do přilehlého restauračního zařízení, aby na recepci obdržela F kartu, která možnost vjezdu do ulice zpětně legalizuje. V předmětné ulici tak vznikla dopravní situace, která zcela neadekvátním a neproporcionálním způsobem limituje práva vlastníků a provozovatelů tamějších provozoven a zejména neadekvátně limituje návštěvníky a vystavuje je stíhání v přestupkovém řízení. Nesprávným (nezákonným) postupem [územní celek] vznikly a vznikají žalobci nemalé finanční škody spočívající ve výrazném poklesu tržeb v jím vlastněných provozovnách, úbytek hostů v jím provozovaném ubytovacím zařízení. Od poloviny března 2016 město ignoruje otázku vydání opisů tzv. F karet a dopravní situace je ještě kritičtější, než v situaci limitovaného počtu tzv. F karet. Provozovatelé restauračního zařízení jsou svědky šikanózních jednání ze strany [územní celek], kdy město záměrně vysílá městskou policii do vjezdu ulice [ulice], kteří tam ostentativně vyčkávají na osoby, které vjedou svými vozidly do této ulice. Svůj nárok na náhradu škody uplatnil žalobce u žalované dne [datum], dále po vypracování znaleckého posudku dne [datum], kdy žalobce přesně kvantifikoval vzniklou škodu. Dne [datum] žalovaná nárok žalobce zamítla. Žalobce požaduje z titulu nesprávného (nezákonného) postupu [územní celek], kdy nerespektovalo souhlasné vyjádření dopravního inspektorátu Policie ČR ve způsobu řešení dopravní situace v ulici [ulice] náhradu ušlého zisku za roky 2014 a 2015 ve výši 1 047 960 Kč, který je představován výrazným útlumem podnikatelské aktivity způsobené objektivní nemožností provozování podnikatelské činnosti, úbytkem hostů v jím vlastněném ubytovacím zařízení, ukončením nájemních vztahů v restauračním zařízení, jakož i nájmu tělocvičny. Dále žalobce požaduje i náhradu nemajetkové újmy ve výši 10 000 Kč za každý měsíc trvání protiprávního stavu udržovaného [územní celek], tj. částku 270 000 Kč za rok 2014, 2015 a 3 měsíce roku 2016. K nemajetkové újmě žalobce uvedl, že tato spočívá v útrapách, zklamání, bezmoci a frustraci po mnoholetých snahách žalobce o oživení služeb a veřejného života v ulici [ulice], neboť žalobce nemovitosti zakoupil před řadou let, tyto zvelebil a zahájil provozování ubytovacího a restauračního zařízení.

2. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že nárok žalobce neuznává, neboť zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále také jen„ zákon o odpovědnosti za škodu“, vyžaduje splnění tří podmínek, a to kumulativně, k tomu, aby bylo možno uznat náhradu škody, tj. a) existenci nezákonného rozhodnutí, resp. nesprávného úředního postupu, který způsobilo škodu (resp. ušlý zisk), b) vznik škody (resp. ušlého zisku) a c) příčinnou souvislost mezi nezákonným rozhodnutím a vzniklou škodou, tj. příčinou škody může být jen takové nezákonné rozhodnutí/nesprávným úředním postupem, bez jehož existence by škodný následek nevznikl. Je přitom na žalobci, aby unesl břemeno tvrzení a důkazní, tedy aby prokázal, že mu škoda vznikla v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím. Škoda spočívající v ušlém zisku ve výši 1 047 960 Kč a nemajetková újma ve výši 270 000 Kč (tj. 10 000 Kč měsíčně) měly žalobci vzniknout opatřením obecné povahy (veřejnou vyhláškou) [stát. instituce], odboru dopravně správních agend a dopravy, ze dne 5. 8. 2013, č. j. 45945/2012- MURI/OSAD, na jejímž základě byla umístěna dopravní značka č. B 11„ Zákaz vjezdu všech dopravních vozidel“ s dodatkovou tabulkou E 12„ Neplatí pro zásobování a držitele karet typu F“. Žalovaná posuzovala nárok žalobcův v souladu s § 7 a 13 zákona č. 82/1998 Sb. Dle citovaných ustanovení stát odpovídá za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, z něhož vznikla škoda, a nesprávným úředním postupem. Právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož vznikla škoda. Nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Nicméně v souladu s § 171 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ správní řád“), postupují správní orgány podle části šesté správního řádu (tj. podle § 171 a násl.), pokud zvláštní zákon ukládá vydat závazné opatření obecné povahy, které není ani právním předpisem ani rozhodnutím. Podle § 172 odst. 1 správního řádu mohou k návrhu opatření obecné povahy podávat připomínky dotčené osoby poté, co je návrh vyvěšen na úřední desce, případně zveřejněn jiným obvyklým způsobem. Podle § 174 odst. 4 správního řádu může k návrhu opatření obecné povahy kdokoliv, jehož práva, povinnosti nebo zájmy mohou být opatřením obecné povahy přímo dotčeny, uplatnit u správního orgánu písemné připomínky nebo na veřejném projednání ústní připomínky. Zákon lhůtu pro uplatnění takových připomínek nestanoví, z povahy věci je zřejmé, že tuto lhůtu musí stanovit správní orgán sám. Veřejnou vyhláškou [stát. instituce] ze dne 1. 7. 2013, č. j. 45945/2012- MURI/OSAD, o oznámení o návrhu opatření obecné povahy pro stanovení místní úpravy provozu na pozemních komunikacích a výzva k uplatnění připomínek a námitek, byla určena lhůta k podávání připomínek a námitek 30 dnů ode dne zveřejnění, k němuž došlo dne [datum]. Ovšem ani institutu připomínek ani námitek žalobce v inkriminované době nevyužil. Důvodem pro instalaci dopravního značení byl veřejný zájem na ochraně veřejného pořádku a klidu v lokalitě, který v této záležitosti převažuje nad zájmem soukromým. Lze konstatovat, že ve prospěch opatření obecné povahy realizovaného výše uvedeným dopravním značením svědčí též skutečnost, že se jedná o komunikaci využívanou převážně chodci a cyklisty a zejména skutečnost nekázně řidičů motorových vozidel, kteří zde v minulosti způsobovali kolize vozidel s chodci. K této skutečnosti žalovaná poukazuje také na skutečnost, že se jedná o úsek pozemní komunikace o délce cca 65 m, tedy pouhou 1 minutu pěší chůze. Ke zmírnění této situace byla přijata jako dostačující úprava opatřením obecné povahy dopravní značkou č. B 11„ Zákaz vjezdu všech motorových vozidel“ s výjimkami uvedenými v dodatkové tabulce E 12, kterou je myšleno právě na zákazníky penzionu, restaurace a dalších provozoven sídlících v ulici [ulice]. Následně dne [datum] bylo veřejnou vyhláškou [stát. instituce], č. j. 45945/2012- MURI/OSAD, přijato opatření obecné povahy, které stanovilo úpravu silničního provozu na pozemní komunikaci [ulice] ve městě [obec] a na jehož základě se instalovaly dopravní značky B 11„ Zákaz vjezdu všech motorových vozidel“ a E 13„ Neplatí pro zásobování a držitele povolení“ s termínem instalace dopravního značení do [datum]. Toto opatření obecné povahy nabylo účinnosti patnáctým dnem po vyvěšení, tj. [datum]. Dne [datum], tj. téměř po jednom roce podal žalobce žádost o přezkoumání dopravního značení v ulici Cesta svobody v [obec], která byla v přezkumném řízení podle § 174 správního řádu posouzena [anonymizována dvě slova] [územní celek] podle § 94 a násl. a § 171 a násl. správního řádu Krajský úřad Středočeského kraje však neshledal důvod k zahájení přezkumného řízení. Vzhledem k výše [anonymizováno] žalovaná neshledala žádné pochybení v instalaci takového dopravního značení ani v procesu přijímání opatření obecné povahy. K žalobcem vznesenému nároku na náhradu škody, resp. ušlého zisku a nemajetkové újmy tak nezbývá než konstatovat, že zmiňované opatření obecné povahy [stát. instituce], č. j [číslo] MURI/OSAD, není rozhodnutím, natož pak rozhodnutím nezákonným ve smyslu zákona o odpovědnosti za škodu. Nelze ovšem konstatovat ani nesprávný úřední postup. Z tohoto důvodu nelze dovozovat odpovědnost státu za případnou škodu či nemajetkovou újmu podle zákona o odpovědnosti za škodu. K žalobcem tvrzené škodě spočívající v ušlém zisku dále žalovaná uvedla, že za ušlý zisk je dle ustálené judikatury považována pouze ta újma, jež poškozenému vznikla tím, že v důsledku škodné události nedošlo k takovému rozmnožení jeho majetkových hodnot, jež se dalo očekávat s ohledem na pravidelný běh událostí. Nepostačuje přitom pouhá pravděpodobnost zvýšení majetkového stavu v budoucnu, ale musí být poškozeným najisto postaveno, že nebýt škodní události, tak by se jeho majetkový stav zvýšil. Vymezení ušlého zisku pak musí být podloženo existujícími či reálně dosažitelnými okolnostmi, z nichž lze usuzovat, že škodní událost skutečně zasáhla do průběhu konkrétního děje vedoucího k určitému zisku (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 2. 2012, sp. zn. 28 Cdo 4931/2009). Žalovaná dále konstatovala, že aby mohla být náhrada škody podle zákona o odpovědnosti za škodu přiznána, je třeba v souladu s ustálenou judikaturou prokázat, že majetková újma byla způsobena v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím (resp. nesprávným úředním postupem) orgánu státu tím, že nezákonné rozhodnutí, resp. jeho výkon, skutečně a prokazatelně zasáhl do průběhu děje vedoucího k určitému zisku. Nepostačí proto jen obecná úvaha o vlivu rozhodnutí na podnikatelskou činnost poškozeného (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 6. 2008, sp. zn. 25 Cdo 936/2006). Žalobci bylo poskytnuto celkem 12 ks povolení, z toho 10 ks pro návštěvníky restaurace a penzionu a 2 ks pro zajištění provozu restauračního zařízení a penzionu, a to ihned po instalaci dopravního značení č. B 11„ Zákaz vjezdu všech motorových vozidel“ s dodatkovou tabulkou E 12„ Neplatí pro zásobování a držitele povolení“. V daném případě nebylo vydáno žádné nezákonné rozhodnutí, ani nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu, nelze proto dovozovat odpovědnost státu za případnou škodu a nemajetkovou újmu podle zákona o odpovědnosti za škodu.

3. K vyjádření žalované žalobce uvedl, že od počátku se snažil a snaží dohodnout s [územní celek] na smírném vyřešení nepříjemné a pro něj omezující dopravní situace, která nebude omezující pro vlastníky nemovitostí v předmětné ulici a současně zajistí ochranu veřejného pořádku a klidu v dané lokalitě. Dodatková tabulka vylučující zákaz vjezdu návštěvníků provozoven byla v rámci řešení dopravní situace skutečně osazena, avšak po cca 1 měsíci byla v tichosti a velmi nestandardním způsobem odstraněna. Od druhé poloviny roku 2013 se žalobce bezúspěšně snaží donutit [územní celek], aby dodatkovou tabulku zpět osadilo. V tomto žalobce spatřuje nesprávný úřední postup [územní celek] v jehož důsledku vznikla žalobci uplatněná škoda. Dále žalobce (spolu s manželkou) v průběhu soudního řízení podal u Krajského soudu v Praze návrh na zrušení opatření obecné povahy – veřejné vyhlášky Městského úřadu v Říčanech č.j. [číslo] MURI/OSAD ze dne 5.8.2013. Věc je vedena pod sp. zn. 50 A 13/2016.

4. Žalobce dále v průběhu soudního řízení uvedl, že dne [datum] byl Krajským soudem v Praze vydán rozsudek č.j. 50 A 13/2016-79, kterým bylo návrhu žalobce na zrušení Opatření obecné povahy – veřejné vyhlášky [stát. instituce] č.j. [číslo] MURI/OSAD ze dne 5.8.2013 vyhověno a rozhodnutí je pravomocné. V odůvodnění rozhodnutí soud konstatoval, že v rámci algoritmu přezkumu předmětného opatření obecné povahy bylo shledáno, že opatření obecné povahy nebylo vydáno zákonem stanoveným způsobem. Správní orgán se totiž žádným způsobem nevypořádal se souhlasným stanoviskem dopravního inspektorátu Policie ČR, čímž se stalo toto opatření obecné povahy nepřezkoumatelné. Toto opatření obecné povahy tedy bylo shledáno jako nezákonné, respektive došlo k nezákonnému či nesprávnému úřednímu postupu při jeho vydávání. Mnoho let trvající situace dopravního omezení přístupu k nemovitostem a provozovnám vedla u žalobce k psychickým problémům, které musel žalobce řešit i pomocí psychiatrické léčby. Nepříznivá situace se promítla i do manželského soužití žalobce a jeho manželky, kdy probíhá u Okresního soudu Praha – východ jejich rozvodové řízení vedené pod sp. zn. 34 C 325/2016, jakož i řízení o úpravě poměrů nezletilých dětí, vedené u stejného soudu pod sp. zn. 30 Nc 410/2016. U žalobce došlo k rozpadu rodinného života, který má příčinu ve zmařených plánech žalobce na rozvoj podnikatelské činnosti v ulici [ulice], z tohoto důvodu žalobce za duševní útrapy, jež se projevily narušením mezilidských vztahů a rozpadem manželství, žalobce zvýšil svůj požadavek na náhradu nemajetkové újmy na částku 750 000 Kč.

5. K vyjádření žalobce žalovaná uvedla, že z textu žaloby, žalobcovi repliky k vyjádření žalované i z doplnění žaloby je zřejmé, že žalobce volně zaměňuje, resp. důsledně nerozlišuje, odpovědnost státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím a odpovědnost státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Odlišování výše uvedených důvodů odpovědnosti státu podle zákona o odpovědnosti za škodu je zcela stěžejní, neboť odpovědnost státu z těchto důvodů má různé podmínky. Nárok na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem a nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím jsou 2 různé nároky se samostatným skutkovým základem, a je zásadně na poškozeném, resp. žalobci, aby svůj nárok řádně vymezil, aby jej bylo možné přezkoumat. Žalobce takto učinil v žalobě, kde uvedl, že nesprávný úřední postup, v jehož důsledku mu měla vzniknout škoda a nemajetková újma, spočíval v tom, že„ [územní celek] nerespektuje souhlasné vyjádření dopravního inspektorátu Policie České republiky ve způsobu řešení dopravní situace v ulici [ulice], a to zejména naprostou limitací a de facto vyloučením dopravní obslužnosti předmětné ulic ze strany návštěvníků, zákazníků a hostů tamějších provozoven“. Tentýž nárok žalobce uplatnil v souladu s § 14 zákona č. 82/1998 Sb. u žalované dne [datum] a v omezené míře již dne [datum] u [stát. instituce]. Žalovaná v této souvislosti odkazuje na konstantní judikaturu, podle níž se nesprávným úředním postupem rozumí porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, která však přímo nesouvisí s rozhodovací činností. Ačkoliv není vyloučeno, aby škoda, za kterou stát odpovídá, byla způsobena i nesprávným úředním postupem prováděným v rámci činnosti rozhodovací, je pro tuto formu odpovědnosti státu určující, že úkony tzv. úředního postupu samy o sobě k vydání rozhodnutí nevedou a je-li rozhodnutí vydáno, bezprostředně se v jeho obsahu neodrazí. Pokud tedy žalobce odvozoval svůj nárok od postupu [stát. instituce] (nerespektování stanoviska Policie ČR), který vedl k vydání veřejné vyhlášky č. j. 45945/2012- MURI/OSAD, resp. k vydání opatření obecné povahy, a který se v obsahu opatření obecné povahy přímo odrazil, náhrada škody vzniklé v souvislosti s tímto postupem nemůže být posuzována z titulu nesprávného úředního postupu, nýbrž v souladu s § 7 a 8 zákona o odpovědnosti za škodu z titulu nezákonného rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že opatření obecné povahy nebylo v době posuzování nároku žalovanou zrušeno, nebyla splněna podmínka uvedená v § 8 zákona o odpovědnosti za škodu, pročež nebylo možné dovozovat odpovědnost státu za jakoukoliv škodu či nemajetkovou újmu. Nyní žalobce uvádí, že opatření obecné povahy [stát. instituce] č. j. 45945/2012- MURI/OSAD bylo zrušeno rozsudkem Krajského soudu v Praze č. j. 50 A 13/2016-79, čímž dle názoru žalobce odpadá veškerá procesní obrana žalované. Taktomu ovšem není. Pokud by totiž žalobce chtěl dovozovat svůj nárok na náhradu škody a poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nezákonného rozhodnutí, čímž je myšleno opatření obecné povahy [stát. instituce] č. j. 45945/2012- MURI/OSAD, jedná se, jak již bylo uvedeno, o zcela nový nárok, který dosud nebyl – a vzhledem k době zrušení předmětného opatření obecné povahy ani nemohl být – u žalované uplatněn. V této souvislosti poukazuje na skutečnost, podle § 8 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje. Smyslem tohoto ustanovení je zachování obecné zásady prevence, podle které by měl účastník řízení využít všech procesních prostředků v řízení samotném, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, a které jsou zároveň způsobilé zabránit do práv účastníka řízení. Oznámení o návrhu opatření obecné povahy pro stanovení místní úpravy provozu na pozemních komunikacích (veřejná vyhláška [stát. instituce] č. j. 45945/2012- MURI/OSAD) bylo v souladu s § 172 správního řádu vyvěšeno na úřední desce [územní celek] ode dne [datum] do [datum]. K návrhu opatření obecné povahy může kdokoli, jehož práva, povinnosti nebo zájmy mohou být opatřením obecné povahy přímo dotčeny, uplatnit u správního orgánu písemné připomínky nebo na veřejném projednání ústní připomínky. Vlastníci nemovitostí, jejichž práva, povinnosti nebo zájmy související s výkonem vlastnického práva mohou být opatřením obecné povahy přímo dotčeny, nebo, určí-li tak správní orgán, i jiné osoby, jejichž oprávněné zájmy mohou být opatřením obecné povahy přímo dotčeny, mohou podat proti návrhu opatření obecné povahy písemné odůvodněné námitky ke správnímu orgánu ve lhůtě 30 dnů ode dne jeho zveřejnění. Tyto skutečnosti byly uvedeny v odůvodnění veřejné vyhlášky. Žalobce proti návrhu opatření obecné povahy připomínky ani námitky nepodal, až dne [datum], tedy po více než roce od vydání opatření obecné povahy, resp. stanovení místní úpravy provozu na pozemních komunikacích, požádal o přezkoumání dopravního značení u [stát. instituce]. Žalobce tak nevyužil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, a proto mu nelze nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat. K tvrzené nemajetkové újmě žalovaná uvádí, že i zde platí, že nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím nelze zaměňovat s dříve uplatněným nárokem na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou tvrzeným nesprávným úředním postupem, ke kterému však vzhledem k výše uvedenému nedošlo. Nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím je proto zcela novým nárokem, který u žalované dosud nebyl uplatněn. Žalobce k tomu uvedl, že jednáním [územní celek] došlo ke způsobení duševních útrap, zmaření jeho plánů v rozvoji podnikatelských aktivit v jím vlastněných nemovitostech a tato situace se nakonec promítla i do mezilidských a rodinných vztahů žalobce a vyústila až v rozpad manželství a rodinného života žalobce. Žalovaná je toho názoru, že žalobce vznik tvrzené újmy žádným způsobem neprokázal. Nezbytné je v tomto ohledu zohlednit i skutečnost, že tvrzení žalobce o vzniklé nemajetkové újmě mají základ v ovlivnění podnikatelských aktivit nezákonným rozhodnutím. K tvrzení žalobce žalovaná dále uvádí, že si je vědoma, že existenci nemajetkové újmy nelze vždy zcela exaktně prokázat, to však neznamená, že k jejímu prokázání postačí jakékoliv obecné tvrzení. Pokud tedy žalobce například uvádí, že v důsledku postupu [územní celek] došlo ke zmaření jeho plánů v rozvoji podnikatelských aktivit, je podle názoru žalované nezbytné, aby bylo prokázáno, jaké konkrétní plány měly být zmařeny. Bez toho nebude možné ani posoudit příčinnou souvislost mezi vznikem nemajetkové újmy a nezákonným rozhodnutím, resp. dojít k závěru, že mezi nezákonným rozhodnutím a nemajetkovou újmou, bude-li prokázána, existuje příčinná souvislost. Za zcela nepodložené pak žalovaná považuje tvrzení, že k rozpadu manželství a rodinného života žalobce došlo v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím. I v případě nároku na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu však žalovaná odkazuje na § 8 odst. 3 zákona o odpovědnosti za škodu, podle něhož v tomto případě nelze dovozovat odpovědnost státu.

6. K vyjádření žalované žalobce uvedl, že žalobce od počátku hovoří o tom, že v důsledku nesprávného/nezákonného postupu žalované došlo k vydání vadného a potažmo nezákonného rozhodnutí s tím, že ona nezákonnost byla verifikována rozhodnutím Krajského soudu v Praze v řízení vedeném pod sp. zn. 50 A 13/2016, kde došlo rozsudkem č. j. 50 A 13/2016-79 ke zrušení opatření obecné povahy [anonymizována dvě slova] [obec] č. j. 45945/2OL2 - MURl/OSAD. Již v uplatnění nároku na náhradu škody ze dne [datum] hovoří žalobce o nesprávném, respektive nezákonném postupu, čímž žalobce nepochybně poukazoval na nezákonnost/vadnost rozhodnutí (opatření obecné povahy) samotného. Je nepochybné, že z nezákonného postupu nemůže vzejít zákonné rozhodnutí a naopak. Dle názoru žalobce jde skutečně pouze o slovíčkaření mající za cíl učinit žalovanou věc neprojednatelnou. Žalobce od počátku poukazoval na nesprávný, resp. nezákonný postup při vydávání opatření obecné povahy a potažmo na vadnost/nezákonnost opatření obecné povahy s tím, že tuto skutečnost konstatoval i krajský soud ve svém rozsudku.

7. K výzvě soudu žalobce upřesnil svá skutková tvrzení a uvedl, že náhrady škody a nemajetkové újmy se domáhá z titulu nezákonného rozhodnutí, kterým je opatření obecné povahy Městského úřadu Říčany č. j. 45945/2012- MURI/OSAD ze dne 5.8.2013 a které bylo zrušeno rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 14.10.2016 č.j. 50 A 13/2016-79. Nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy žalobce u žalované uplatnil podáním ze dne [datum], žalovaná nárok žalobce ve svém vyjádření ze dne [datum] odmítla. Dále žalovaná vznesla námitku promlčení ve vztahu k nároku žalobce na náhradu nemajetkové újmy.

8. Ve věci bylo rozhodnuto rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 14.11.2019 č. j. 26 C 44/2016-153 tak, že žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta. Soud uzavřel, že v dané věci se žalobce nemůže domáhat odškodnění za nesprávný úřední postup, ale pouze z titulu nezákonného rozhodnutí. Rozhodnutí, které splňuje definici nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 zákona o odpovědnosti za škodu, bylo opatření obecné povahy [stát. instituce] č. j. 45945/2012- MURI/OSAD ze dne 5.8.2013, které bylo pro nezákonnost zrušeno rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 14.10.2016 č.j. 50 A 13/2016-79. Ve vztahu k majetkové újmě co do částky 1 047 960 Kč byla žaloba zamítnuta pro neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene, neboť žalobce ve vztahu k ušlému zisku ani po poučení soudem nedotvrdil relevantní skutečnosti a důkazy, kterými by prokázal, že k poklesu zisku žalobce při pravidelném běhu událostí došlo v důsledku vydání shora uvedeného nezákonného rozhodnutí. Ve vztahu k nároku žalobce na nemajetkovou újmu soud uzavřel, že tento nárok je s ohledem na vznesenou námitku promlčení, již promlčen. Od [datum] započala běžet dle § 32 odst. 3 zákona o odpovědnosti za škodu šestiměsíční promlčecí lhůta, která uplynula dnem [datum]. Pokud tedy žalobce u žalované tento svůj nárok uplatnil dne [datum], je jeho nárok promlčen a žalovaná důvodně vznesla námitku promlčení.

9. K odvolání žalobce bylo shora uvedené rozhodnutí zdejšího soudu rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 2.9.2020 č.j. 62 Co 191/2020-19 zrušeno co do částky 750 000 Kč a co do rozhodnutí o nákladech řízení, co do částky 1 047 960 Kč bylo rozhodnut potvrzeno. Odvolací soud uzavřel, že zákonná podmínka odpovědnostního titulu žalované je dána, kdy vady správního řízení obecního úřadu v rámci přenesené působnosti státní správy, konkrétně odboru správních agend a dopravy [stát. instituce] ve věcech provozu na pozemních komunikacích měly za následek vydání nezákonného rozhodnutí – veřejné vyhlášky ze dne [datum] – opatření obecné povahy, kdy vady řízení samy o sobě nezakládají odpovědnost státu za škodu z nesprávného úředního postupu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2002 sp. zn. 25 Cdo 2244/2000). Stát podle zákona o odpovědnosti za škodu neodpovídá za škodu, jež vznikla následkem zrušení nezákonného rozhodnutí, nýbrž následkem jeho vydání (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2011 sp.zn. 25 Cdo 4470/2008). Ve vztahu k žalobcem tvrzené majetkové újmě ve výši 1 047 960 Kč odvolací soud uzavřel, že posouzení věci zdejším soudem je správné, ve vztahu k nemajetkové újmě ve výši 750 000 Kč však názor o promlčení nároku žalobce není správný. Od [datum] započala běžet dle § 32 odst. 3 zákona o odpovědnosti státu za škodu šestiměsíční promlčecí lhůta, která by uplynula dnem [datum], nicméně žalobce požadavek na zaplacení nemajetkové újmy ve výši 270 000 Kč uplatnil již v žalobě (která byla podána dne [datum]), tedy nepochybně včas, změnou žaloby ze dne [datum], tedy rovněž včas, žalobu ohledně požadavku na zaplacení nemajetkové újmy rozšířil na částku 750 000 Kč. Požadavek na náhradu škody (byť v jiné výši) uplatnil v rámci předběžného projednání nároku u žalovaného podle § 14 zákona o odpovědnosti státu za škodu rovněž včas. Za tohoto stavu tak lze s přihlédnutím ke všem okolnostem považovat námitku promlčení vznesenou žalovanou za rozpornou s dobrými mravy. Zdejšímu soudu bylo uloženo, aby se zabýval opodstatněností tohoto nároku.

10. Ke svému tvrzenému nároku na nemajetkovou újmu žalobce doplnil, že v období od [datum] do [datum] držel protestní hladovku, kdy na počátku hladovky vážil 78 kg a na jejím konci 57,6 kg. V důsledku protestu proti postupu [územní celek] tak zhubl více jak 20 kg. S ohledem na doporučení lékaře a nátlak rodiny žalobce hladovku ukončil. Celá mnoho let trvající situace dopravního omezení přístupu k nemovitostem a provozovnám žalobce, zmařeným investicím žalobce, jakož i poklesu jeho podnikatelských výdělků se velmi neblahým způsobem podepsala na jeho psychice. Žalobce po mnoho let neúspěšně bojoval s [územní celek], trávil desítky hodin času jednáním s příslušnými institucemi, všechny jeho mnoho let budované podnikatelské záměry v ulici [ulice] se počaly hroutit a dostavily se z těchto důvodů nemalé psychické problémy, které musel žalobce řešit i pomocí psychiatrické léčby. Žalobce se léčil v psychiatrické ambulanci od [datum] do [datum], což časově zapadá do období nedlouho následujícím po počátcích sporů s městem Říčany, respektive po vydání nezákonného rozhodnutí ze dne [datum]. V případě žalobce byla diagnostikována porucha přizpůsobení s prodlouženou depresivní reakcí. Žalobce neužíval psychofarmaka a medikovány byly fytopreparáty (třezalka tečkovaná, ginkgo biloba). Žalobce absolvoval celkem 3 sezení u MUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D. Psychiatrické obtíže se projevovaly v případě žalobce počínaje 2. polovinou roku 2013 depresivními stavy, útrapami, zklamáním, bezmocí a frustraci po dlouholetých snahách o oživení služeb a veřejného života v ulici [ulice], byly značně intenzivní. S ohledem na počáteční depresivní reakce byl nucen využít psychiatrické léčby. Několik let trvající nepříznivá situace se promítla i do manželského soužití žalobce a jeho manželky, což vyústilo až v rozpad manželství. K jistému zlepší psychiky žalobce a pocitu satisfakce došlo v důsledku vydání rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 14. 10. 2016, č. j. 50 A 13/2016–79, kterým bylo nezákonné rozhodnutí zrušeno.

11. K doplněným tvrzením žalobce žalovaná uvedla, že i nadále zastává názor, že nárok žalobce na náhradu nemajetkové újmy není opodstatněný, když je jen stěží představitelné že by jedno jediné rozhodnutí vedlo bez dalšího ke vzniku tak závažné újmy, jakou žalobce uvádí. Je přesvědčena, že zde není dána příčinná souvislost. Z předchozích vyjádření žalobce adresovaných starostovi [územní celek] vyplývá jeho frustrace z několika hledisek, nejen z důvodu vydání opatření obecné povahy. Například otázka výše daně z nemovitostí, plateb v souvislosti se stavebním řízením apod. Je tedy zřejmé, že frustrace žalobce byla dlouhodobějšího rázu a nelze tak tvrdit, že by toliko předmětné opatření obecné povahy vedlo k jím tvrzené újmě. Pokud jde o hladovku, její zahájení bylo svobodnou vůlí žalobce, pokud mu tato způsobila jakoukoliv újmu, není zde dána příčinná souvislost mezi takto vzniklou újmou a nezákonným rozhodnutím. Držení hladovky nelze brát ani jako účelnou obranu proti nezákonnému postupu či rozhodnutí správních orgánů, o to méně v případě, kdy zde existují instituty práva, které lze k nápravě využít a které žalobce nevyužil. Zmaření investic, jakož i pokles podnikatelských výdělků nebyl v řízení prokázán a s ohledem na požadavek na náhradu ušlého zisku ani nebyl shledán, když v této části byla žaloba zamítnuta. K samotné psychické újmě žalovaná uvedla, že lékařská zpráva předložená žalobcem potvrzuje léčbu v psychiatrické ambulanci v období od [datum] do [datum] a neuvádí žádné bližší informace o důvodech léčby, nikterak tedy neprokazuje příčinnou souvislost mezi touto újmou a vydáním nezákonného rozhodnutí. Ve zjevném kontrastu s tvrzením žalobce o dopadech na jeho psychiku je pro změnu jiná lékařská zpráva, která naopak potvrzuje, že jeho zdravotní stav je v pořádku. Pokud jde o zásah do rodinného života žalobce, tato skutečnost nebyla jakkoliv prokázána, když i v návrhu na rozvod manželství bylo uvedeno, že důvodem je rozdílnost povah a vzájemné odcizení. Stěžejní je však skutečnost, že na základě žalobcem podaného návrhu na zrušení opatření obecné povahy ze dne [datum] bylo opatření dne [datum] zrušeno. Návrh na zrušení mohl být nepochybně podán bezprostředně po vydání napadeného opatření obecné povahy, žalobce, od ledna 2015 navíc zastoupen advokátem, zcela nedůvodně vyčkával na využití prostředku, který jím tvrzený problém trvající od [datum] vyřešil během necelých 3 měsíců. Dle žalované došlo touto nečinností žalobce k přetržení příčinné souvislosti, když tato jeho nečinnost je zcela v rozporu s prevenční povinností ve smyslu občanského zákoníku, kdy ve smyslu zásady vigilantibus iura scripta sunt (bdělému náleží právo), se vyžaduje od každého pečlivá úvaha nad tím, v jakém rozsahu a zejména jakým způsobem zamýšlí o ochranu svého práva usilovat. Dle názoru žalované se tak nečinnost žalobce stala samostatnou a jedinou příčinou vzniku tvrzené újmy, ke které by za včasného využití prostředku obrany v podobě žaloby nedošlo. S výše uvedeným souvisí i nečinnost žalobce ještě před vydáním opatření obecné povahy dne [datum], kdy proti jeho návrhu nebrojil jakoukoliv námitkou. Žalobce sám v dopise starostovi [územní celek] ze dne [datum] uvádí, že nesleduje městské vývěsky, nicméně tato skutečnost nikterak jeho nečinnost právě ve smyslu výše uvedené zásady neomlouvá. I pokud by však vztah příčin a následků mohl být mezi nezákonným rozhodnutím a tvrzenou nemajetkovou újmou shledán, nepochybně byla příčinná souvislost přetržena nečinností žalobce, který podal žalobu proti rozhodnutí až po třech letech od jeho vydání. Nadto je otázkou, zda prvotní příčinnou nebyla již samotná nečinnost žalobce při projednání návrhu opatření obecné povahy, když neuplatnil žádné námitky.

12. Soud ve věci učinil ve vztahu k nemajetkové újmě následující skutková zjištění:

13. Z žádosti ze dne [datum] bylo zjištěno, že odbor správy majetku, oddělení technické správy [stát. instituce], požádal odbor správních agend a dopravy téhož úřadu o stanovení místní úpravy provozu na komunikaci [ulice] v [obec]. Svoji žádost odůvodnil tím, že se jedná o komunikaci převážně využívanou chodci a cyklisty jako cestu mezi nádražím ČD a centrem města. Vzhledem k šířkovým poměrům komunikace a nekázni řidičů motorových vozidel dochází neustále ke vzniku kolizních situací mezi vozidly a chodci. Ke zmírnění uvedených problémů bylo navrženo umístit na tuto komunikaci svislé DZ č. B11„ Zákaz vjezdu všech motorových vozidel“. Vzhledem k nutnosti zachovat dopravní obslužnost zde umístěných 2 provozoven a dostupnost místa pro obyvatele jednoho RD, který se v této lokalitě nachází, bylo navrženo umístění dodatkové tabulky E 12„ Neplatí pro zásobování a držitele povolení“.

14. Z vyjádření Policie ČR, [stát. instituce], Územní odbor [obec] venkov – JIH, dopravní [anonymizováno], č.j. KRPS- 134422-2/ČJ-2013-011406 ze dne 15.5.2013, bylo zjištěno, že dopravní inspektorát s místní úpravou provozu na pozemních komunikacích v ulici [ulice] v obci [obec] spočívající v instalaci DZ B 11 (Zákaz vjezdu všech motorových vozidel) + dodatkovou tabulkou E 13 souhlasí, mimo jiné, za podmínky, že na dodatkové tabulce E 13 bude text ([příjmení] zásobování a návštěvníky provozoven…, nemovitosti č.p….), v ul. [ulice] se dále nachází sportovní klub, toto je nutné rovněž dopravně vyřešit.

15. Z veřejné vyhlášky – opatření obecné povahy, vydané Městským úřadem v Říčanech dne 5.8.2013 pod č. j. 45945/2012- MURI/OSAD bylo zjištěno, že odbor správních agend a dopravy [stát. instituce] stanovil místní úpravu silničního provozu na pozemní komunikaci [ulice] ve městě [obec] a instaloval DZ B11 – Zákaz vjezdu všech motorových vozidel na komunikaci [ulice] a DZ E 13 s textem (Neplatí pro zásobování a držitele povolení). Termín instalace dopravního značení byl určen do [datum]. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že na základě žádosti bylo zahájeno opatření obecné povahy a dne [datum] byla vydána veřejná vyhláška s tím, že ve lhůtě do 30 dnů od vyvěšení mohou účastníci uplatnit své námitky a připomínky. Důvodem žádosti je zamezení vzniku kolizních situací mezi vozidly a chodci.

16. Z fotografií předložených žalobcem bylo zjištěno, že na komunikaci je osazena dopravní značka„ Zákaz vjezdu všech motorových vozidel“ a dodatkovou tabulkou„ Neplatí pro zásobování a držitele povolení typu F“.

17. Z žádosti žalobce ze dne [datum] a z odpovědi Policie ČR, Krajské ředitelství policie Středočeského kraje, Územní odbor [obec] venkov – JIH, dopravní inspektorát ze dne [datum] bylo zjištěno, že k žádosti dopravní inspektorát sdělil žalobci, že se vyjadřoval k žádosti MěÚ [obec] k umístění dopravního značení DZ B 11 (Zákaz vjezdu všech motorových vozidel) + dodatkové tabulky E 13 (Neplatí pro zásobování a držitele povolení) tak, že s navrženým dopravním značením B11 souhlasil, ale k navržené dodatkové tabulce bylo sděleno, že se v ulici [ulice] nachází provozovny a např. sportovní klub a toto je nutné rovněž dopravně vyřešit.

18. Z žádosti žalobce ze dne [datum] bylo zjištěno, že požádal příslušný odbor o vyjádření, z jakého důvodu nebo rozhodnutím koho byla odstraněna od dopravní značky„ Zákaz vjezdu všech motorových vozidel“ dodatková tabulka opravňující vozidla hostů a zákazníků ke vjezdu do prostoru ulice [ulice] přesto, že je předepsána posudkem [ulice] policie ČR.

19. Z dopisu Městského úřadu v Říčanech ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobce byl vyzván k doplnění své žádosti ze dne [datum] o datum narození.

20. Z žádosti žalobce ze dne [datum] bylo zjištěno, že opětovně požádal příslušný odbor o vyjádření, z jakého důvodu nebo rozhodnutím koho byla odstraněna od dopravní značky„ Zákaz vjezdu všech motorových vozidel“ dodatková tabulka opravňující vozidla hostů a zákazníků ke vjezdu do prostoru ulice [ulice] přesto, že je předepsána posudkem [ulice] policie ČR.

21. Z dopisu Městského úřadu v Říčanech ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobci bylo sděleno k jeho žádosti ze dne [datum], že dodatková tabulka opravňující vozidla ke vjezdu do prostoru ulice [ulice] byla v rozporu s opatřením obecné povahy vydaném formou veřejné vyhlášky a byla proto odstraněna.

22. Z žádosti žalobce ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobce požádal [anonymizováno] úřad [územní celek] – odbor dopravy o přezkoumání dopravního značení v ulici [ulice] v [obec], kdy při absenci dodatkové tabulky„ [příjmení] návštěvníků provozoven“ nelze zajistit chod místních provozoven. Žalobce požadoval doplnit chybějící dodatkovou tabulku nebo celé dopravní značení zrušit a nahradit dopravní značkou B 29 – zákaz stání s výjimkou držitelů povolení.

23. Z dopisu žalobce ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobce u žalované z důvodu nesprávného (nezákonného) postupu orgánu veřejné moci v rámci řešení dopravní situace a dopravního značení v ulici [ulice] v [obec] uplatnil svůj nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy ve výši 1 287 960,30 Kč.

24. Z dopisu žalované ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaná nárok žalobcem který byl u ní předběžně uplatněn dne [datum], odmítla.

25. Z dopisu žalobce ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobce požádal žalovanou o sdělení ve věci uplatněného nároku na náhradu škody, neboť došlo k určitému posunu v této věci, když opatření obecné povahy, vydané [stát. instituce] dne 5.8.2013 pod č. j. 45945/2012- MURI/OSAD, bylo zrušeno rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 14.10.2016 čj. 50 A 13/2016-79. Žalobce požádal o sdělení, zda žalovaná v kontextu této skutečnosti nedospěla k jinému závěru ve věci uplatněného nároku žalobce na náhradu škody.

26. Z dopisu žalobce ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobce u žalované z důvodu nezákonného rozhodnutí - veřejné vyhlášky – opatření obecné povahy, vydané Městským úřadem v Říčanech dne 5.8.2013 pod č. j. 45945/2012- MURI/OSAD, které bylo zrušeno rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 14.10.2016 čj. 50 A 13/2016-79, uplatnil svůj nárok na [anonymizováno] škody a nemajetkové újmy ve výši 1 797 960 Kč.

27. Z dopisu žalované ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaná nárok žalobcem který byl u ní předběžně uplatněn dne [datum], odmítla a ve vztahu k nemajetkové újmě uvedla, že nárok žalobce na náhradu nemajetkové újmy je promlčen.

28. Ze spisu Krajského soudu v Praze sp. zn. 50 A 13/2016 bylo zjištěno, že dne 14.10.2016 byl pod čj. 50 A 13/2016-79 vydán rozsudek, kterým k návrhu žalobce a jeho manželky [jméno] [příjmení] bylo opatření obecné povahy [stát. instituce] č. j. 45945/2012- MURI/OSAD ze dne 5.8.2013 zrušeno kde dni právní moci tohoto rozsudku. Rozsudek nabyl právní moci dne [datum]. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo zrušeno pro nepřezkoumatelnost a pro nedostatečné odůvodnění, neboť se k rozporu s podmínkami uvedenými ve stanovisku policie vůbec nevyjadřuje.

29. Ze spisu Okresního soudu Praha – východ sp. zn. 34 C 325/2016 bylo zjištěno, že manželství žalobce a jeho manželky [jméno] [příjmení] bylo k jejich společnému návrhu rozsudkem ze dne 14.2.2017 čj. 34 C 325/2016-24 rozvedeno dle § 757 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, aniž by byly zjišťovány příčiny rozvratu manželství.. [příjmení] společném návrhu na rozvod manželství, který účastníci podali dne [datum], je uvedeno, že důvodem rozvratu jejich manželství byla rozdílnost jejich povah a vzájemné odcizení, jako manželé již několik let nežijí, málo spolu komunikují.

30. Ze spisu Okresního soudu Praha – východ sp. zn. 30 P 363/2017 bylo zjištěno, že dne [datum] byl podán návrh na úpravu poměrů k nezl. [jméno] [příjmení] a nezl. [jméno] [celé jméno žalobce] na dobu před a po rozvodu manželství rodičů. V návrhu je uvedeno, že rodiče nezl. dětí nevedou společnou domácnost více jak půl roku, žalobce (otec nezl. dětí) podniká jako OSVČ v oboru ubytovacích služeb, jeho čistý měsíční příjem činí cca 35 000 Kč. Dne [datum] vydal soud rozsudek č.j. 30 Nc 410/2016-33, kterým schválil dohodu rodičů o úpravu poměrů před a po rozvodu manželství rodičů.

31. Z prohlášení [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že žalobce je jeho dlouholetý kamarád, pamatuje si jej jako veselého a optimistického člověka, proto byl velice překvapen, jak jej snaha o lidské řešení problémů nastalých se zástupci [územní celek] připravuje o dobrou náladu a jeho nálada byla čím dále více ponurá. Žalobce se snažil být stále více sám, byl svědkem jeho rodinných neshod, neboť více času věnoval řešení problémů s úředníky města a neměl čas na rodinu. Nastalá situace vedla k úbytku klientely, klesajícímu příjmu z podnikání, velkému nervovému vypětí žalobce z nedostatku financí a rozpadu rodiny, který skončil rozvodem.

32. Z otevřeného dopisu žalobce ze dne [datum], který byl adresován starostovi [územní celek] bylo zjištěno, že žalobce se na starostu obrátil v záležitostech, které považuje za důležité. Týkaly se vlivu vedení města na obec jako celek – jeho strukturu, kulturu, architekturu a urbanismus. Žalobce uvedl, že právě prožívá úřednickou zvůli z městského úřadu s negativním účinkem na své podnikání. Dále se vyjadřuje k otázce daní, výstavbě města, placené inzerci, své podnikatelské činnosti v nemovitostech v ulici [ulice] a dopravní situaci v této ulici.

33. Z lékařské zprávy MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobce se léčil v zařízení [právnická osoba] v období od [datum] do [datum]. Důvodem léčení byla porucha přizpůsobení s prodlouženou depresivní reakcí, neužíval žádná psychofarmaka, jen fytopreparáty (třezalka tečkovaná, ginkgo biloba), lékaře navštívil celkem 3x.

34. Z vyjádření žalobce ze dne [datum], které bylo adresováno [stát. instituce], bylo zjištěno, že žalobce na doporučení lékaře, nátlak rodiny a okolí a dále s ohledem na svou fyzickou kondici, oznámil přerušení protestní akce (protestní hladovky za lepší město), která započala [datum] a byla ukončena [datum].

35. Z lékařské zprávy MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne [datum] bylo zjištěno, že dne [datum] jí byla městskou policií oznámena hladovka, kterou zahájil žalobce dne [datum]. Lékařka žalobce kontaktovala, nabízené vyšetření odmítl s tím, že se cítí zdráv. V telefonu mluvil srozumitelně, hlas měl plný, solný, známky únavy či vyčerpání v jeho hlase nepozorovala. Dne [datum] se dostavil k vyšetření s úvahou o ukončení hladovky, všechna potřebná laboratorní vyšetření byla v rámci širší normy, s mírnou iontovou dysbalancí snadno korigovatelnou při započetí normálního příjmu potravy. Během hladovky zhubl 20 kg.

36. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že žalobce zná od základní školy, nějakou dobu se nevídali, teď se schází cca 23 -24 let při oslavách a různých příležitostech. Žalobce vlastní penzion U [anonymizováno], byla tam dána značka zákaz vjezdu. Žalobce se snažil sjednat nápravu a stále se to neřešilo. Žalobce byl bavič, vymýšlel různé akce i pro děti, jejich rodiny se setkávají. Najednou se odmlčel, strašně zestárnul, nebavil se, byl tichý, smutný. Když se setkali třeba po 14 dnech, tak se zhrozila, jak zestárl. Žalobce o svých problémech moc nemluvil, potom už na oslavy nechodil, když ho pozvali, tak nepřišel. Z doslechu ví, že měl nějaké problémy v rodině, asi se zhoršila i jeho finanční situace, ví, že držel hladovku, se synem se stýká, dcera se s ním moc stýkat nechce. [příjmení] došlo po odstranění té značky malinko ke zlepšení, ale žalobce je už úplně někdo jiný.

37. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že žalobce je jeho kamarád. Osazením značky zákaz vjezdu bylo žalobci znemožněno podnikání, žalobce už nebyl v takové pohodě jako byl dříve, kdy s ním byla legrace, byl to pohodový člověk a najednou musel řešit plno věcí kolem sebe, držel nějakou dietu, rapidně se změnil.

38. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že žalobce je jeho kamarád od jara 2018. Kauzu hladovka sledoval, protože chodil kolem domu žalobce, na zdi domu byla informační tabule, kde okolí seznámil s tím, co se tam děje, že mu město zakázalo vjezd do provozovny a že drží hladovku, což svědka zaujalo. Připadalo mu to jako zoufalý krok zoufalého člověka. Jeho zdravotní stav nezná, ale znal provoz restaurace. Nájemce, který tam byl, tak skončil a svědek si dovede představit, že to mělo vliv i na rozvod a na osobní život žalobce, neboť sám si prožíval něco podobného. Snížili se klienti penzionu a přestala fungovat restaurace, výpadek financí a celý proces podnikatelské činnosti se dokáže po psychické stránce na člověku podepsat.

39. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že žalobce zná od dětství. Žalobce má objekt, kde mu nějakým způsobem znemožnili podnikání tím, že tam dali ceduli nevjíždět. Díky tomu měl žalobce nějaké zdravotní problémy, protože místo toho, aby se věnoval svému podnikání a rodině, musel řešit tyto věci. S žalobcem se scházeli o víkendech, potom žalobce místo toho, aby se k nim připojil, tak neměl čas nebo náladu, pořád něco řešil s právníkem nebo s tím subjektem, který s ním nechtěl komunikovat. Pořád řešil, jak situaci napravit a nezbýval mu čas na jeho klasický život, na rodinu, na podnikání, utíkaly mu peníze a to potom souviselo s jeho nervozitou. Když nebyly peníze, neměl čas na rodinu, tak se to celé sesypávalo. Svědek ví, že měl nějaké rodinné spory, že se nestará o rodinu a zabývá se pouze firmou. Ví, že žalobce držel hladovku. Žalobce byl sportovec, hodně času trávil s dětma v přírodě, jezdili společně na kola na Šumavu a potom byl kost a kůže, třásl se, nebyl schopen se pořádně najíst.

40. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že žalobce zná 6 let, byl majitelem penzionu, který si pronajala v roce 2015 O soukromém životě žalobce nic neví,, ví pouze, že žalobce chodil jako tělo bez duše, že v penzionu není moc lidí. Žalobce říkal, že je nemocný, hrozně zhubl, mysleli si, že má nějakou vážnou nemoc. Byl takový šedý, chodil smutný, slyšela, že žalobce držel hladovku. Je jí známo, že se rozvedl, důvody rozvodu nezná.

41. Z ostatních provedených důkazů soud neučinil žádná skutková zjištění významná pro rozhodnutí v této věci.

42. V této věci učinil soud na základě provedeného dokazování skutková zjištění, z nichž plyne následující skutkový závěr.

43. Mezi účastníky bylo nesporné, že dne [datum] odbor správy majetku, oddělení technické správy Městského úřadu v Říčanech, požádal odbor správních agend a dopravy téhož úřadu o stanovení místní úpravy provozu na komunikaci [ulice] v [obec]. Svoji žádost odůvodnil tím, že se jedná o komunikaci převážně využívanou chodci a cyklisty jako cestu mezi nádražím ČD a centrem města. Vzhledem k šířkovým poměrům komunikace a nekázni řidičů motorových vozidel dochází neustále ke vzniku kolizních situací mezi vozidly a chodci. Ke zmírnění uvedených problémů bylo navrženo umístit na tuto komunikaci svislé DZ č. B11„ Zákaz vjezdu všech motorových vozidel“. Vzhledem k nutnosti zachovat dopravní obslužnost zde umístěných 2 provozoven a dostupnost místa pro obyvatele jednoho RD, který se v této lokalitě nachází, bylo navrženo umístění dodatkové tabulky E 12„ Neplatí pro zásobování a držitele povolení“. Policie ČR, [stát. instituce], Územní odbor [obec] venkov – JIH, dopravní inspektorát, pod č.j. KRPS- 134422-2/ČJ-2013-011406 dne 15.5.2013 ve svém stanovisku s místní úpravou provozu na pozemních komunikacích v ulici [ulice] v obci [obec], spočívající v instalaci DZ B 11 (Zákaz vjezdu všech motorových vozidel) + dodatkovou tabulkou E 13 souhlasil, mimo jiné, za podmínky, že na dodatkové tabulce E 13 bude text ([příjmení] zásobování a návštěvníky provozoven…, nemovitosti č.p….), v ul. [ulice] se dále nachází sportovní klub, toto je nutné rovněž dopravně vyřešit. Veřejnou vyhláškou – opatřením obecné povahy, vydanou [stát. instituce] dne 5.8.2013 pod č. j. 45945/2012- MURI/OSAD byla stanovena místní úprava silničního provozu na pozemní komunikaci [ulice] ve městě [obec] a instalována DZ B11 – Zákaz vjezdu všech motorových vozidel na komunikaci [ulice] a DZ E 13 s textem (Neplatí pro zásobování a držitele povolení). Termín instalace dopravního značení byl určen do [datum]. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že na základě žádosti bylo zahájeno opatření obecné povahy a dne [datum] byla vydána veřejná vyhláška s tím, že ve lhůtě do 30 dnů od vyvěšení mohou účastníci uplatnit své námitky a připomínky. Důvodem žádosti je zamezení vzniku kolizních situací mezi vozidly a chodci. Rozsudkem Krajského soudu v Praze sp. zn. 50 A 13/2016 -79 ze dne 14.10.2016 bylo opatření obecné povahy [stát. instituce] č. j. 45945/2012- MURI/OSAD ze dne 5.8.2013 zrušeno kde dni právní moci tohoto rozsudku. Rozsudek nabyl právní moci dne [datum]. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo zrušeno pro nepřezkoumatelnost a pro nedostatečné odůvodnění, neboť se k rozporu s podmínkami uvedenými ve stanovisku policie vůbec nevyjadřuje. Dopisem ze dne [datum] žalobce u žalované z důvodu nesprávného (nezákonného) postupu orgánu veřejné moci v rámci řešení dopravní situace a dopravního značení v ulici [ulice] v [obec] uplatnil svůj nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy ve výši 1 287 960,30 Kč. Žalovaná dopisem ze dne [datum] žalobcem uplatněný nárok odmítla. Po zrušení opatření obecné povahy [stát. instituce] [číslo jednací] MURI/OSAD ze dne 5.8.2013 rozsudkem Krajského soudu v Praze sp. zn. 50 A 13/2016 -79 ze dne 14.10.2016 a po upřesnění v průběhu soudního řízení, že žalobce svůj nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy odvíjí nikoliv od nesprávného úředního postupu [stát. instituce], ale od nezákonného rozhodnutí, kterým je opatření obecné povahy [stát. instituce] č. j. 45945/2012- MURI/OSAD ze dne 5.8.2013, které bylo pro nezákonnost zrušeno rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 14.10.2016 č.j. 50 A 13/2016-79, žalobce opětovně u žalované svůj nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy uplatnil podáním ze dne [datum]. Žalovaná nárok žalobce ve svém vyjádření ze dne [datum] odmítla a ve vztahu k nemajetkové újmě uvedla, že nárok žalobce na náhradu nemajetkové újmy je promlčen. Manželství žalobce a jeho manželky [jméno] [příjmení] bylo k jejich společnému návrhu rozsudkem Okresního soudu Praha – východ ze dne 14.2.2017 čj. 34 C 325/2016-24 rozvedeno dle § 757 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, aniž by byly zjišťovány příčiny rozvratu manželství. Ve společném návrhu na rozvod manželství, který účastníci podali dne [datum], je uvedeno, že důvodem rozvratu jejich manželství byla rozdílnost jejich povah a vzájemné odcizení, jako manželé již několik let nežijí, málo spolu komunikují. Žalobce se léčil v zařízení [právnická osoba] v období od [datum] do [datum]. Důvodem léčení byla porucha přizpůsobení s prodlouženou depresivní reakcí, neužíval žádná psychofarmaka, jen fytopreparáty (třezalka tečkovaná, ginkgo biloba), lékaře navštívil celkem 3x. V období od [datum] do [datum] s ohledem na postup města Říčany držel žalobce protestní hladovku, v jejímž důsledku zhubl více jak 20 kg. S ohledem na doporučení lékaře a nátlak rodiny a okolí žalobce hladovku ukončil. O tom, z jakého důvodu drží hladovku, žalobce veřejnost informoval informační tabulí na zdi svého domu. Dne [datum] se žalobce dostavil k lékařskému vyšetření, kdy bylo zjištěno, že všechna potřebná laboratorní vyšetření byla u žalobce v rámci širší normy, s mírnou iontovou dysbalancí snadno korigovatelnou při započetí normálního příjmu potravy. Ze svědeckých výpovědí ([jméno] Malé, [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]) a z prohlášení [jméno] [příjmení] vyplynulo, že před vydáním veřejné vyhlášky [stát. instituce] dne [datum] byl žalobce veselý a optimisticky naladěný člověk, po vydání vyhlášky, kdy začal věci řešit s právníkem nebo na úřadě, se odmlčel, začal se stranit přátel, nebavil se, byl tichý, smutný, dle svědků zestárl. Žalobce o svých problémech moc nemluvil, potom už na oslavy nechodil, když ho pozvali, tak nepřišel. Svědek [příjmení] dále uvedl, že žalobci nezbýval čas na jeho běžný život, na rodinu, na podnikání, přicházel o peníze, měl rodinné spory, že se nestará o rodinu a zabývá se pouze firmou. O těchto jeho problémech z doslechu věděla i svědkyně [příjmení].

44. Podle § 1 odstavec 1 písmeno a) zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen„ zákon o odpovědnosti za škodu“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 5 tohoto zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, nebo nesprávným úředním postupem. Podle § 7 odstavec 1 tohoto zákona, právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odstavec 1 a 2 zákona, nárok na náhradu škody způsobené nezákonným způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Podle § 13 odst. 1 citovaného zákona odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, přičemž nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle odst. 2 má právo na náhradu škody ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Podle § 32 odst. 1zákona o odpovědnosti za škodu, nárok na náhradu škody podle tohoto zákona se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí. Podle odstavce 2 tohoto zákona, nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

45. Z citovaných ustanovení vyplývá, že zákon o odpovědnosti za škodu rozlišuje dvě základní formy objektivní odpovědnosti státu za škodu. První z nich je nezákonné rozhodnutí, kdy nárok na náhradu škody tímto rozhodnutím způsobené může uplatnit jen sám účastník řízení, v němž bylo toto rozhodnutí vydáno, a jen za předpokladu, že pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem (soud v občanskoprávním řízení totiž není povolán k tomu, aby si sám zákonnost rozhodnutí posuzoval). Druhou formou odpovědnosti je nesprávný úřední postup, který představují úkony, jež se bezprostředně neodrazí v obsahu vydaného rozhodnutí (nemůže se tedy jednat o vadné postupy v řízení, které měly za následek nesprávné rozhodnutí a odrazily se v jeho obsahu). V tomto případě je k uplatnění náhrady škody legitimován každý, komu byla nesprávným úředním postupem škoda způsobena, tedy i ten, kdo účastníkem řízení nebyl.

46. Předně je třeba konstatovat, že byla naplněna podmínka předběžného uplatnění nároku podle § 14 odst. 3 tohoto zákona, a je tedy možné věc projednat soudně. Žalobce primárně dovozoval nesprávný úřední postup žalované z důvodu nesprávného (nezákonného) postupu orgánu veřejné moci v rámci řešení dopravní situace a dopravního značení v ulici [ulice] v [obec] a z tohoto důvodu uplatnil u žalované svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy. Teprve v průběhu soudního řízení, kdy došlo ke zrušení opatření obecné povahy [stát. instituce] č. j. 45945/2012- MURI/OSAD ze dne 5.8.2013 rozsudkem Krajského soudu v Praze sp. zn. 50 A 13/2016 -79 ze dne 14.10.2016, žalobce svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy odvíjí nikoliv od nesprávného úředního postupu [stát. instituce], ale od nezákonného rozhodnutí, kterým je opatření obecné povahy [stát. instituce] č. j. 45945/2012- MURI/OSAD ze dne 5.8.2013, které bylo pro nezákonnost zrušeno rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 14.10.2016 č.j. 50 A 13/2016-79. Z tohoto důvodu žalobce opětovně u žalované svůj nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy uplatnil podáním ze dne [datum]. Žalovaná nárok žalobce ve svém vyjádření ze dne [datum] odmítla a ve vztahu k nemajetkové újmě uvedla, že nárok žalobce na náhradu nemajetkové újmy je promlčen. Ke vznesené námitce promlčení soud uvádí, že její posouzení již bylo předmětem odvolacího řízení, kdy Městský soud v Praze ve svém rozhodnutí ze dne 2.9.2020 čj. 62 Co 191/2020-190 uzavřel, že s přihlédnutím ke všem okolnostem je tato vznesená námitka v rozporu s dobrými mravy. Soud se tedy zabýval, zda tvrzený nárok žalobce na náhradu nemajetkové újmy je důvodný. V dané věci se žalobce nemůže domáhat odškodnění za nesprávný úřední postup, ale pouze z titulu nezákonného rozhodnutí. Rozhodnutí, které splňuje definici nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 zákona o odpovědnosti za škodu, bylo opatření obecné povahy [stát. instituce] č. j. 45945/2012- MURI/OSAD ze dne 5.8.2013, které bylo pro nezákonnost zrušeno rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 14.10.2016 č.j. 50 A 13/2016-79. Objektivní odpovědnost státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem je založena na současném splnění tří podmínek: 1) nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi vydáním nezákonného rozhodnutí nebo nesprávným úředním postupem a vznikem škody. Tyto podmínky byly v řízení prokázány. Bylo prokázané vydání nezákonného rozhodnutí, vyhlášky ze dne [datum], i vznik nemajetkové újmy na straně žalobce a příčinná souvislost mezi vydáním tohoto nezákonného rozhodnutí a vznikem nemajetkové újmy žalobci. Výpovědí svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] a z prohlášení [jméno] [příjmení] bylo prokázané, že před vydáním veřejné vyhlášky byl žalobce veselý a optimisticky naladěný člověk, který se běžně účastnil společenských akcí se svými přáteli. Po vydání vyhlášky, která omezila jeho podnikatelské aktivity, začal věci řešit s právníkem nebo na úřadě, odmlčel se, začal se stranit přátel, nebavil se, byl tichý, smutný, dle svědků zestárl. O svých problémech moc nemluvil, na oslavy už nechodil, když ho pozvali, tak nepřišel. V důsledku řešení nastalé situace mu nezbýval čas na jeho běžný život, na rodinu, na podnikání, přicházel o peníze, měl rodinné spory, že se nestará o rodinu a zabývá se pouze firmou. Vyhledal lékařskou pomoc, v období od [datum] do [datum] se léčil v zařízení [právnická osoba] pro poruchu přizpůsobení s prodlouženou depresivní reakcí, neužíval psychofarmaka, jen fytopreparáty, lékaře navštívil celkem 3x. Následně v období od [datum] do [datum] držel i protestní hladovku, v jejímž důsledku zhubl více jak 20 kg. S ohledem na doporučení lékaře a nátlak rodiny a okolí žalobce hladovku ukončil. Po ukončení hladovky dne [datum] se dostavil k lékařskému vyšetření, kdy bylo zjištěno, že všechna potřebná laboratorní vyšetření byla u žalobce v rámci širší normy, s mírnou iontovou dysbalancí. Rodinné neshody žalobce vyústily podáním návrhu na rozvod manželství dne [datum], kdy dne [datum] rozsudkem Okresního soudu Praha – východ bylo manželství žalobce rozvedeno. Jednotlivé důkazy, realizované v průběhu soudního řízení, soud hodnotil jak jednotlivě, tak ve vzájemné souvislosti. Z nich bylo zjištěno, že před vydáním vyhlášky žil žalobce běžným životem, po jejím vydání se zaměřil na řešení problémů, které její vydání žalobci způsobilo, ještě v témže roce vyhledal lékařskou pomoc v psychiatrickém zařízení, o cca rok později držel protestní hladovku. Došlo i ke změně jeho chování ve vztahu ke svému okolí, jak popsali svědci, k problémům v rodině, které v roce 2016 vyústily v podání návrhu na rozvod. I když byla vyhláška dne [datum] rozsudkem Krajského soudu v Praze zrušena, její vydání se výrazně promítlo do rodinného, společenského a pracovního života žalobce a soud mezi vydáním tohoto nezákonného rozhodnutí (vyhlášky) a vznikem nemajetkové újmy shledává příčinnou souvislost. Na straně žalobce došlo k újmě, která se s ohledem na dobu, než byla vyhláška zrušena, prohlubovala, žalobce nejprve řešil své zdravotní problémy za pomoci lékaře, následně až držel protestní hladovku. Skutečnost že žalobce podal žalobu ke Krajskému soudu v Praze na zrušení vyhlášky až s určitým časovým odstupem, nemůže jít k tíži žalobce, neboť tak učinil v zákonné lhůtě a z tohoto důvodu tak nemohlo dojít k přerušení příčinné souvislosti. Dále se soud zabýval výší nemajetkové újmy. Vzhledem k tomu, jaký dopad mělo vydání nezákonného rozhodnutí na život žalobce, soud přiznal žalobci výši nemajetkové újmy v částce 80 000 Kč. Soud zde přihlédl k tomu, že žalobce sice měl zdravotní problémy (lékaře navštívil 3x), které však nebyly léčeny psychofarmaky, tedy nedosahovaly takové intenzity, že by bylo nutno nasadit takovou léčbu. Následně zvolil po cca 7 měsících protestní hladovku, kdy sice lze tento postup žalobce v jistém úhlu pochopit, nicméně měl a mohl volit právní cestu řešení svého problému, což i později učinil. Změnu chování žalobce ke svému okolí, kdy se z něj stal člověk uzavřený člověk stranící se svého okolí, lze rovněž pochopit s ohledem na to, jaký dopad na jeho podnikatelské aktivity vydání vyhlášky mělo, nicméně každý člověk v průběhu svého života řeší určité vlivy mající dopad na jeho pracovní či rodinné a společenské aktivity. Žalobce se však zaměřil pouze na svou podnikatelskou činnost a v důsledku toho došlo i k problémům v jeho rodině. Za této situace soud výši nemajetkové újmy žalobce ohodnotil částkou 80 000 Kč a ve zbývající části žalobu jako nedůvodnou zamítl.

47. Soud dále zamítl návrh na realizaci důkazu výslechem svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], neboť výslechem těchto svědků by nebyly zjištěny žádné skutečnosti mající význam pro rozhodnutí v dané věci a žalobce, který jejich výpověď navrhl, v průběhu soudního řízení uvedl, že na jejich výpovědi již netrvá.

48. Výrok o náhradě nákladů řízení se řídí ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V dané věci byl žalobce neúspěšný ve svém nároku na náhradu majetkové újmy, naopak úspěšný byl ve svém nároku na náhradu nemajetkové újmy (za použití § 142 odst. 3 o.s.ř., kdy rozhodnutí o výši plnění záviselo na rozhodnutí soudu), úspěch a neúspěch účastníků jak tak stejný, z tohoto důvodu soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení