50 A 13/2016 - 50

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň Mgr. Heleny Nutilové a Mgr. Kateřiny Bednaříkové, v právní věci žalobkyně K. Š., prroti žalovanému Zeměměřickému a katastrálnímu inspektorátu, v Českých Budějovicích, Lidická 11, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 26. 4. 2016, č.j. ZKI CB- O-8/116/2016, takto :

Výrok

Žaloba se zamítá. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích dne 27. 5. 2016 se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 4. 2016, č.j. ZKI CB- O-8/116/2016, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, katastrální pracoviště České Budějovice ve věci návrhu na provedení opravy chybného údaje katastru nemovitostí v kat. úz. Nuzice, a toto prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. Napadenému rozhodnutí je vytýkána vnitřní rozpornost a nesrozumitelnost odporuje dříve vydaným rozhodnutím, katastrální úřad provedl změny v katastrálním operátu, které odporují mapování z roku 1986, přičemž změna není doložena listinami. Takto provedenou změnu je třeba opravit. Pozemek evidovaný zjednodušeným způsobem č. 234 PK žalobkyně nabyla darovací smlouvou v roce 1997. Severní hranice parcely je totožná s katastrální hranicí mezi kat. úz. Nuzice a kat. úz. Hvožďany u Bechyně. Místní šetření pro obnovu operátu bylo provedeno v roce 1986 a platnost obnoveného operátu byla vyhlášena ke dni 14. 12. 1988. Původní parcela měla výměru 4514 m2 a byla při digitalizaci převzata podle parcelních protokolů položkou výkazu změn č. 29/1994. Výměra byla zjištěna grafickým způsobem. Současná výměra zbytkové parcely činí 3569 m2 a byla zjištěna tak, že od původní výměry byly postupně odečítány výměry dílů, které tvořily parcely jiných vlastníků. Takto parcela existovala až do 2. 9. 2010. Do katastrálního operátu byla tato parcela převzata jako parcela č. 275/47 o výměře 1645 m2 . Do doplnění parcely do katastrální mapy byl pořízen neměřický záznam č. 247, ve kterém se uvádí, že zbytek parcely vedené ve zjednodušené evidenci ve výměře 1924 m2 leží v kat. úz. Hvožďany. V roce 2011 bylo opraveno geometrické a polohové určení parcely 275/47 podle neměřického záznamu č. 267, kdy došlo k posunu jižní hranice parcely č. 275/47 pro kat. úz. Nuzice a současně byla zvětšena výměra parcely na 2541 m2. Dále byla vytvořena parcela č. 275/43 o výměře 94 m2 s duplicitním vlastnictvím. Prvně uvedená parcela byla zvětšena na úkor vlastníků sousedních nemovitostí. Žalobkyně namítá, že katastrální úřad nemá v katastrální evidenci kat. úz. Nuzice žádné pravomocné rozhodnutí, na jehož základě by bylo možné provést změnu v geometrickém a polohovém určení původní parcely a změnit její výměru. K provedení změny došlo, přestože řízení nebylo nikdy ukončeno. V novém řízení bylo vydáno rozhodnutí o opravě geometrického a polohového určení a o výměře parcely č. 275/47, v odvolacím řízení došlo ke změně výroku rozhodnutí, přestože parcela 234 zjednodušené evidence nebyla obsahem katastrální evidence kat. úz. Nuzice. Toto rozhodnutí nebylo způsobilé k provedení jakékoli změny v katastrálním operátu. Toto rozhodnutí žalobkyně označuje za nicotné. Současně je nezákonné, protože neměřický záznam č. 267 byl proveden bez souhlasu vlastníků navazujících parcel a obnovený operát nebyl vyložen k veřejnému nahlédnutí před vyhlášením platnosti. Parcela č. 234 byla zakreslena svou větší částí v kat. úz. Hvožďany. Listinu vyhotovenou odborným pracovníkem, jehož správnost potvrdil katastrální úřad, žalobkyně chápe jako pravdivou. Předmětnou část parcely 234 PK vymazal sám katastrální úřad z katastrální evidence bez jakékoli listiny. Žalovaný poukazuje na překryv katastrálních území, v důsledku čehož musí být jedna parcela zmenšena. Z toho žalobkyně dovozuje, že žalovaný usiluje o zdůvodnění nezákonného přesunu části původní parcely do sousedního katastrálního území. Žádná chyba v mapách pozemkového katastru neexistuje. Žalobkyně dovozuje, že zbylá část parcely byla přisloučena do sousední parcely, jimž je koryto vodního toku. Překryt obou katastrálních území je zřejmý z porovnání mapy pozemkového katastru s mapou velkého měřítka. Bylo-li uváděno, že hranice byla vyšetřena v souvislosti s tvorbou mapy velkého měřítka totožně, jako tomu bylo v období stabilního katastru, jen jinak zobrazená, pak jiné zobrazení je chybné zobrazení. Katastrální hranice mezi oběma katastrálními územími je v rozboru s mapou pozemkového katastru, s operátem evidence nemovitostí a jejím zobrazením v polních náčrtech z roku 1986. Přisloučení parcel sousedních vlastníků žalobkyně chápe jako nezákonné a nikdy je nevlastnila. O provedené opravě na hranici svého pozemku č. 275/47 nebyla informována. V roce 1986 byla zaevidována správně vyšetřená hranice v rozporu s výsledky mapování, čímž bylo postupováno v rozporu s podklady. Katastrální úřad nemá doloženo, že parcela 234 pozemkového katastru má jiné geometrické a polohové určení než jak vychází z mapování v roce 1986. Není ani žádná listina dokládající, že část parcely na břehu řeky Lužnice náleží do katastrálního území Hvožďany. K rozdílům při geometrickém a polohovém určení parcely došlo podle žalovaného chybnými postupy při zeměměřických činnostech, je poukazováno na povinnosti podle předpisů o zeměměřictví. V katastrálním území byly provedeny změny na základě listin nezpůsobilých k provedení zápisu. Chybné zakreslení katastrální hranice po mapování v roce 1986 bylo způsobeno právním předchůdcem katastrálního úřadu. Ten je povinen chybu opravit. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že veškerá podání žalobkyně od roku 2009 směřují proti evidovanému geometrickému a polohovému určení a evidované výměře parcely původně PK č. 234, v katastru nemovitostí č. 275/47 a 275/49. Byly prověřeny veškeré podklady a skutečnosti týkající se této parcely. Postup katastrálního pracoviště v řízení o opravě chyby v katastrálním operátu odpovídá po věcné stránce právním předpisům. K žalobním bodům se uvádí, že Katastrální pracoviště České Budějovice rozhodovalo o společné hranici sousedních katastrálních území, tj. Hvožďany u Bechyně a Nuzice. V předchozích řízeních byl založen doklad do vzájemné spolupráci ohledně katastrální hranice, když Katastrální pracoviště Tábor sdělilo, že o této hranici rozhodovat nebude. V napadeném rozhodnutí jsou obsaženy veškeré informace týkající se případu tak, aby vznikl ucelený obraz o historii předmětné parcely a nevznikly pochyby o tom, že katastrální evidence není v souladu s veškerými předloženými výsledky zeměměřických činností a listinami založenými ve sbírce listin. Část pozemku nebyla nikdy přisloučena k řece Lužnici a o tomto tvrzení žalobkyně není žádný podklad či důkaz. Parcely č. 275/47 a 275/49 jsou evidovány v souladu s výsledkem mapování ve své severní části v souladu se zobrazením v mapě pozemkového katastru v dalších částech. Severní hranice není zobrazena v rozporu s výsledkem mapování z roku 1986. V neměřickém záznamu č. 267 byla jižní hranice parcely č. 275/47 překreslena dle zpřesněného rastru mapy pozemkového katastru, když došlo k vypuštění několika identických bodů podle neměřického záznamu č. 247 a místo nich byly využity body z mapování z roku 1986, které byly řádně vyšetřeny, zaměřeny a následně zobrazeny v katastrální mapě. Rozhodnutí vydaná v roce 2011 nejsou nicotná a nezákonná žaloba i kasační stížnost proti těmto rozhodnutím byly zamítnuty. Rozhodnutí z roku 2009, ve kterém bylo uvedeno, že část parcely nachází se v sousedním katastrálním území, bylo žalovaným zrušeno. Překryt map pozemkového katastru obou sousedních katastrálních území je jednoznačně doložený ve správním spise. Přesnost map je definována kódem kvality, přičemž správná je hranice evidovaná s vyšší přesností. Body jsou zobrazeny správně v mapě katastru nemovitostí i náčrtech ze základní mapy velkého měřítka, přičemž tyto náčrty jsou záznamem skutečností v terénu. Šíře parcel byla měřena správně, postup je zaznamenán ve spisu. Hranice je evidována v souladu s výsledky základní mapy velkého měřítka a následně s komplexními pozemkovými úpravami. Chyba v zobrazení výsledku mapování v katastrální mapě je vyloučena, což dokládají seznamy souřadnic S-JTSK, tj. systém jednotné trigonometrické sítě katastrální a plyne z elaborátu základní mapy velkého měřítka a z platné digitální katastrální mapy. Jediný evidenční problém je v číselné hodnotě evidované výměry, kterou žalobkyně požaduje podle stavu pozemkového katastru, přestože je prokázané, že skutečný pozemek nikdy neměl takovou plochu, která byla přiřazena jako výměra svému evidenčnímu obrazu v mapě pozemkového katastru. Změnou výměry nedošlo ke změně plochy pozemku v terénu. Poukazuje se na působnost zeměměřických a katastrálních orgánů, které rozhodují pouze na základě jemu dostupných, případně účastníky jinak předložených listin schopných zápisu v katastru nemovitostí. V projednávané věci bylo vycházeno právě z dostupných podkladů. Žalobkyně v replice setrvala na tom, že část parcely nachází se v řece Lužnici, a proto muselo být rozhodováno v součinnosti Katastrálním pracovištěm v Táboře. Ustanovení § 48 odst. 2 správ. řádu se neuplatní, protože nebylo rozhodováno o oddělené části parcely 234 PK o výměře 1924 m. Je setrváváno na tom, že rozhodnutí označené v žalobě je nicotné a vyjadřuje se k bodům vytýčeným a zaměřeným geometrickými plány, katastrální orgány se nezabývaly východní hranicí parcely, kde dochází k překryvu s řekou Lužnicí, konkrétní rozhodnutí nikdy nenabylo právní moci. Neměřický záznam č. 247 nebyl zrušen rozhodnutím žalovaného. Nebyla shledána žádná chyba v zobrazení severní hranice parcely 234 pozemkového katastru. Katastrální hranice byla zobrazena chybně. Obnovený katastrální operát nebyl vyložen k veřejnému nahlédnutí. Parcela byla převzata do katastrálního operátu až po mapování, jehož platnost byla vyhlášena v roce 1988 a je tudíž nepochybné, že její výměra byla stanovena správně. Postupným odprodejem došlo ke snížení výměry parcely. Ke změně došlo až převzetím parcely do katastrálního operátu. Opravou severní hranice parcely došlo ke změně její plochy v terénu, a bylo změněno geometrické a polohové určení i její výměra. Žalobkyně usiluje o doplnění katastrálního operátu kat. úz. Nuzice o část parcely 234 pozemkového katastru o výměře 1924 m přisloučenou k řece Ložnici do kat. úz. Hvožďany. Listinami, podle kterých má být zcela zapsána, jsou darovací smlouva z roku 1997 mapa pozemkového katastru a polní náčrty č. 50 a 51 vyhotovené při mapování v roce 1986. Ze spisů správních orgánů vyplynuly následující podstatné skutečnosti. Řízení, jehož výstupem je napadené rozhodnutí, bylo zahájeno návrhem na opravu chyby v katastrálním operátu v kat. úz. Nuzice, kdy část návrhu byla vzata zpět a předmětem rozhodování byl návrh, jímž měla být provedena oprava v katastru nemovitostí spočívající v tom, že chybí evidence části parcely 234 zjednodušené evidence o výměře 1924 m2 , která byla omylem připsána do vlastnictví státu. V tomto smyslu požadovala katastrální operát doplnit. Dovodila, že pochybení vzniklo zřejmým omylem při vedení a obnově katastru činností pracovníků katastrálních orgánů. Nabývací titul k parcele č. 234 pro žalobkyni je doložen, přičemž o výměře se uvádí, že činí 4514 m2. K doplnění parcely č. 234 vedené ve zjednodušené evidenci do katastru nemovitostí došlo na základě neměřického záznamu č. 247, který byl vyhotoven 13. 11. 2013. Ve výkazu dosavadního a nového stavu údajů katastru nemovitostí se uvádí, že parcela měla výměru 3569 m2. Výměra parcely zjednodušené evidence činí 1924 m2 a doplňuje se, že zbytek parcely vedené ve zjednodušené evidence leží v kat. úz. Hvožďany, okres Tábor, parcela č. 275/47 má výměru 1645 m2. Polní náčrty č. 50 a 51 byly pořízeny v roce 1987. Platnost polohového bodu 509 je vyznačena od 1. 1. 1971. Parcela č. 234 je vyznačena v mapě označené jako Císařské otisky z roku 1848 a je zjevné, že nachází se v sousedství řeky Lužnice. Ke katastrálnímu území Hvožďany je k dispozici katastrální mapa podle stavu původní mapy z roku 1890. Stav katastrálního území Nuzice, ve kterém se nachází předmětná parcela, dokládá kopie mapy pozemkového katastru. Parcela je zobrazena v mapě evidence nemovitostí z roku 1965 v měřítku 1 : 2880, ve shodném stavu je zachycena v mapě téže evidence z roku 1978. Kopie katastrální mapy zachycuje stav k 12. 11. 2012. Vedle výpisu z katastru nemovitostí jsou doloženy výpisy pozemkové knihy a identifikace parcel z roku 1972. Stav k 18. 11. 2015 je doložen kopií katastrální mapy. Podle informace o parcelách má parcela č. 275/47 výměru 2541 m2 a parcela 275/49 94 m2. Prvně uvedená parcela vlastnicky náleží žalobkyni, u druhé je duplicitní zápis vlastnictví pro žalobkyni a Ing. V. S. Parcela č. 2554/1 nachází v kat. úz. Hvožďany. Je vlastnictvím České republiky s právem hospodaření pro Povodí Vltavy s.p. Praha, přičemž způsobem využití je koryto vodního toku. Katastrální úřad pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště České Budějovice vydal dne 19. 11. 2015 oznámení o neprovedení opravy chyby v údajích v katastru nemovitostí. Z oznámení plyne, že v záležitosti návrhu žalobkyně na opravu údajů v katastru nemovitostí došlo k opravě hranice parcely katastru nemovitostí č. 275/47, kdy byla výměra této parcely zvětšena na 2541 m2 a současně byla vytvořena další parcela č. 275/49 o výměře 94 m2, kde je veden duplicitní zápis o vlastnictví. Rozhodnutí o opravě chyby bylo přezkoumáno krajským soudem a Nejvyšším správním soudem, přičemž obě podání žalobkyně byla zamítnuta. Dále se uvádí, že v podání žalobkyně nejsou obsaženy žádné nové skutečnosti, které by nebyly známy z vyřizování předchozích podání. Výměra parcely není závazným údajem katastru. V katastru nebude doplňována žádná zbývající část parcely č. 234 ve zjednodušené evidenci, protože žádná taková nedoplněná část parcely neexistuje. Žalobkyně vyjádřila s tímto oznámením nesouhlas. Spis byl doplněn o kupní smlouvu, kterou žalobkyně převedla část konkrétních pozemků, seznam souřadnic podrobných bodů pro kat. úz. Nuzice, záznamy podrobného měření změn č. 173 z roku 2001, 177 z téhož roku, č. 220 z roku 2007, č. 247 z roku 2009, č. 267 z roku 2011. Dne 4. 2. 2016 katastrální úřad rozhodl, že nesouhlasu žalobkyně s neprovedením opravy v údajích katastru nemovitostí se nevyhovuje. V odůvodnění se uvádí, že tu nejsou žádné nové skutečnosti, které by nebyly známy při vyřizování předchozích podání žalobkyně. Historický vývoj parcely a postup doplnění této parcely do katastrální mapy je zachycen podrobně v rozhodnutí OR – 524/2011 – 301. O evidovaném geometrickém a polohovém určení parcel v katastru nemovitostí č. 275/47 a 275/49 v kat. úz. Nuzice bylo rozhodováno v řízení pod sp. zn. OR – 46/2012 – 301. Žalobkyně byla účastníkem těchto řízení. Cituje se z rozhodnutí žalovaného z 27. 9. 2011 a uvádí se, že nepřesnost zobrazení severní hranice v mapě pozemkového katastru byla objasněna vyčerpávajícím a srozumitelným způsobem a není zřejmé, z jakého důvodu žalobkyně požaduje doplnit neexistující část parcely pozemkového katastru, jestliže bylo pravomocně rozhodnuto žalovaným a soudem. Dále se reaguje na přílohy k návrhu na opravu a podání žalobkyně z prosince 2015 a 11. 1. 2016. Odvolání žalobkyně bylo projednáno napadeným rozhodnutím, v jehož odůvodnění se popisuje historie evidence parcely č. 234 pozemkového katastru od roku 1828 a uvádí se, že při nedostatku významných bodů v mapovém listě lze předpokládat chyby v měření a zobrazení hranic, které se významně u parcely projeví. Postrádá se mapový rám po celém obvodu mapového listu, což se projeví v nepřesnosti zákresu, proto v odvolacím řízení byl k sobě přiložen rastr mapy pozemkového katastru pro kat. úz. Nuzice a pro kat. úz. Hvožďany u Bechyně. Tyto mapy vytvářejí překryt, což znamená, že mapový podklad obsahoval dvě hranice, avšak ve skutečnosti musela se v terénu nacházet pouze hranice jedna. Jestliže se dvě parcely v sousedních katastrálních územích překrývají, potom zaměřením skutečného průběhu hranice musí dojít u jedné z parcel k úbytku na číselném údaji o výměře. Nepřesnosti v zobrazení hranice dokládají další výsledky zeměměřických činností v lokalitě. Poukazuje se na náčrt z roku 1890, zjištění z rastru mapy a platné digitální katastrální mapy, z čehož se dovozuje, že parcela č. 234 pozemkového katastru byla v některých částech v mapě pozemkového katastru zakreslena širší oproti skutečnosti v terénu. Tak byla parcela evidována do roku 1988, v tomto roce se stala součástí parcely č. 275/3 a byla zakreslená do mapy velkého měřítka. Parcela byla evidována tak, že severní hranice a zároveň hranice katastrálního území byla dána číselně souřadnicemi v systému Jednotné trigonometrické sítě katastrální. Žalobkyně nabyla parcelu do svého vlastnictví v roce 1997 a hranice tohoto pozemku byly měněny dvěma geometrickými plány v souvislosti s odprodejem částí parcely. Severní hranice parcely byla prověřena v roce 2001 v rámci komplexní pozemkové úpravy v katastrálním území Hvožďany u Bechyně. Nebyl shledán rozpor mezi souřadnicemi S -JTSK s mapou velkého měřítka a terénem. V rámci komplexní pozemkové úpravy byly převzaty souřadnice z mapy velkého měřítka. Žalobkyně požádala v roce 2009 o opravu chyby zobrazení parcely, když spatřovala rozpor v zobrazení severní hranice. Byl vytvořen neměřický záznam č. 247, aby byla odstraněna zjednodušená evidence a parcela č. 234 pozemkového katastru byla převedena na parcelu č. 275/47 katastru nemovitostí. V neměřickém záznamu byla správně respektována severní vyšetřená hranice z mapy velkého měřítka a komplexní pozemkové úpravy. Nebyla však správně obnovena jižní hranice parcely z důvodu, že byly respektovány údaje z geometrického plánu jako díla odborného. Žalobkyně se následně domohla zrušení rozhodnutí v záležitosti opravy chyby a bylo možno vyhotovit neměřický záznam č.

267. Byl k dispozici zpřesněný rastr mapy pozemkového katastru, který byl dokladem neodborného počínání ověřovatele geometrického plánu. Došlo k napravení jižní hranice parcely a vytvoření parcely č. 275/49 s duplicitním zápisem vlastnictví. Parcela č. 234 pozemkového katastru o výměře 3569 m2 byla neměřickým záznamem č. 247 převedena na parcelu č. 275/47 katastru nemovitostí o výměře 1645 m2, neměřickým záznamem č. 267 byla parcela č. 275/47 opravena v jižním průběhu hranice a nadále evidována o výměře 2541 m2 a původní parcela č. 234 pozemkového katastru zahrnuje i parcelu č. 275/49 o výměře 94 m2 s duplicitním zápisem. Transformace v lokalitě byla důkladně prověřena v rámci řízení vedeného pod čj. ZKI-O-54-206/2011. Tento postup byl opětovně prověřen a nebyly shledány nedostatky. Rozhodnutí v prve uvedené věci bylo soudy potvrzeno. Z toho, co žalobkyně požaduje v současném řízení lze dovodit, že u parcely č. 275/47 má být evidována výměra dle její evidenční předchůdkyně, parcely č. 234 pozemkového katastru a dle této výměry zakresleny hranice. Odkazuje se na požadavky § 44 katastrální vyhlášky, podle které lze hranici opravit na základě výsledku zjišťování hranic nikoli opravit zjišťování průběhu hranic podle mapy pozemkového katastru. V katastru nemovitostí je zaevidováno vše, co bylo možné a zaevidováno být mělo. V evidenci se nenachází nic, co by přisvědčovalo tvrzení žalobkyně. Je-li žalobkyně přesvědčena, že úbytek na výměře v terénu představuje konkrétní pozemek nebo jeho část, potom jí nezbývá než takový pozemek vymezit jako parcelu geometrickým plánem a domáhat se vlastnického práva soudně. Z evidovaných podkladů jí vyhovět nelze. Obnovit parcelu podle pozemkového katastru není z žádného důvodu možné. Nesplnění podmínky plynoucí z § 44 katastrální vyhlášky spočívá v tom, že objekt zájmu žalobkyně zanikl. Po správním orgánu nelze požadovat, aby rozhodl, že bude evidovat parcelu, ke které není jediný evidovaný podklad vyjma chyby v archivované mapě pozemkového katastru, kterou sama žalobkyně nedokáže nadefinovat a požaduje evidovat určitou výměru, a to kdekoliv. O opravu chyby v evidenci pozemkového katastru nebude možno žádat, protože tato evidence je více jak 60 let překonána a tato parcela byla ze zjednodušené evidence odstraněna, protože v pozemkovém katastru nebylo možné severní hranici parcely opravit. Mapové soutisky, ortofotomapy, měření překrytu, rastrů pozemkového katastru, měření šíře parcely, prověření náčrtu z roku 1980, podklady ke komplexní pozemkové úpravě a přehled číselných bodů digitální katastrální mapy, na které je v napadeném rozhodnutí odkazováno, jsou založeny ve věcných podkladech pro vydání tohoto rozhodnutí. Se zřetelem k tomu, co je namítáno v žalobě z předchozích řízení, je k dispozici žádost o opravu chyby v katastru, kdy řízení o této věci bylo vedeno pod sp. zn. OR 524/2009-301-1. Rozhodnutí žalovaného o této žádosti bylo zrušeno rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 1. 2011 čj. 10A 66/2010-38 a věc byla vrácena k dalšímu řízení. V dalším řízení byla tato věc evidována pod sp. zn. OR-524/2011-301. O žádosti žalobkyně o provedení opravy údajů katastru nemovitostí uplatněném v roce 2009 rozhodl katastrální úřad dne 27. 6. 2011 a toto rozhodnutí bylo žalovaným změněno dne 27. 9. 2011 pod čj. ZKIO-54/206/2011. Žalobu proti tomuto rozhodnutí zamítl dne 18. 4. 2012 pod čj. 10A 106/2011-66 Krajský soud v Českých Budějovicích. O kasační stížnosti žalobkyně rozhodl dne 31. 7. 2013 pod čj. 3As 68/2012-50 Nejvyššího správního soudu tak, že kasační stížnost zamítl. Nejvyšší správní soud uvedl, že parcela pozemkového katastru č. 234 byla jako parcela zjednodušené evidence vedená pouze v souboru popisných informací katastrálního operátu, a proto katastrální orgány postupovaly správně, jestliže vycházely z neměřických záznamů při doplnění parcely dosud evidované zjednodušeným způsobem do souboru geodetických informací. Argumentace žalobkyně dovozující, že část parcely z katastrálního operátu zmizela a byla zřejmě přisloučena k parcele tvořící koryto řeky Lužnice a tím připadla do vlastnictví státu, byla zhodnocena jako nepřípadná, protože k žádnému takovému důsledku nedošlo. Z řízení nevyplynulo, že by část pozemku byla posunuta do jiného katastrálního území, zobrazení a zakreslení sousedních parcel je v souladu s neměřickým záznamem č. 267 a vlastníci sousedních pozemků se opravy hranic parcely č. 275/47 v návaznosti na možnou chybu v zobrazení svých pozemků v katastrální mapě nedomáhali, a tudíž je zjevně nepovažují za sporné, proto nelze žádosti žalobkyně o geometrickém a polohovém určení hranice pozemku a výměře vyhovět v rozsahu větším, než jí na základě zjištění z těchto podkladů náleží. Chyba zákresu sousedních parcel a i u parcely č. 275/47 byla zjištěna v souvislosti s obnovou operátu tvorbou digitální mapy. Zobrazení parcely č. 275/47 bylo převzato ze zcela shodných lomových bodů jako podle neměřického záznamu č.

267. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Předmětem řízení bylo učiněno rozhodnutí v záležitosti opravy chyby v katastru nemovitostí. Katastrální orgány rozhodovaly o návrhu žalobkyně na opravu chyby v katastrálním operátu v kat. úz. Nuzice, přičemž oprava měla být provedena tak, že v katastrálním operátu měla být doplněna parcela č. 234 o výměře 1 924 m2. Tímto postupem mělo být dosaženo souladu údajů v katastru s listinami založenými v katastrálním operátu. Žalobkyně dovodila, že parcela měla být omylem připsána do vlastnictví státu. Oprava chyby v katastrálním operátu je upravena § 36 odst. 1 katastrálního zákona. Podle tohoto předpisu katastrální úřad opraví chybné údaje katastru, které vznikly zřejmým omylem při vedení a obnově katastru nebo nepřesností při podrobném měření, zobrazení předmětu měření v katastrální mapě a při výpočtu výměr parcel, pokud byly překročeny mezní odchylky stanovené prováděcím právním předpisem. Chybné údaje katastru, které vznikly zřejmým omylem při vedení a obnově katastru, a to mimo jiné geometrické a polohové určení katastrální úřad opraví na základě původního výsledku zeměměřické činnosti nebo listiny, která byla podkladem pro zápis tohoto údaje do katastru a v případě chyby vzniklé zřejmým omylem při obnově katastrálního operátu i na základě výsledků zjišťování hranic (§ 44 odst. 2 katastrální vyhlášky). Chybné geometrické a polohové určení, které vzniklo nepřesností při podrobném měření a zobrazení předmětu měření v katastrální mapě, nejde-li o případy podle odstavce dva, opraví katastrální úřad na základě výsledku zeměměřických činností, který je využíván pro vyznačení příslušného předmětu polohopisu do katastrální mapy a písemného prohlášení vlastníků pozemků, že hranice pozemků nebyla jimi měněna, není sporná ani nebyla zpochybněna (§ 44 odst. 3 vyhlášky). Protože doklady předepsané v posledně uvedené právní normě žalobkyně nepředložila, nepřichází v úvahu oprava chyby ve smyslu § 44 odst. 3 katastrální vyhlášky. Jde tu proto o to, zda zřejmý omyl nastal ve výsledku zjišťování hranic pozemku č. 234 pozemkového katastru při jeho doplnění do katastru nemovitostí. Toto pochybení žalobkyně spatřuje v tom, že pozemek č. 275/47 katastru nemovitostí nedosahuje původní výměry pozemku č. 234 pozemkového katastru. V napadeném rozhodnutí je podrobně popsána historie zobrazení pozemku č. 234 v mapových podkladech. Bylo podrobně vysvětleno, že parcela nacházela se na hranici katastrálního území a při zobrazování jednotlivých katastrálních území ostrovním způsobem došlo k překrytu pozemkových map těchto katastrálních území, což se zcela nezbytně muselo projevit v tom, že jeden z pozemků, které se překrývaly, musel mít menší výměru. Oním pozemkem, se kterým se pozemek č. 234 pozemkového katastru překrýval, je korytem řeky Lužnice, která říční koryto za dobu existence doložených mapových podkladů nezměnila. Pozemek, na kterém se vodní tok nachází, leží v sousedním katastru, a nepatřil nikdy žalobkyni ani jejím právním předchůdcům. Již sama skutečnost, že žalobkyně i její právní předchůdci vlastnili pozemky výlučně v katastrálním území Nuzice, znamená, že žádná část pozemku původně v pozemkovém katastru pro kat. úz. Nuzice označená číslem 234 se nemohla nacházet v říčním korytě řeky Lužnice. Pozemek, na němž se vodní tok nachází, patří státu a nebyl nikterak rozšířen o část pozemku ze sousedního katastrálního území, což je zjevné z komplexní pozemkové úpravy, které bylo podrobeno katastrální území Hvožďany u Bechyně. Pro účely rozhodování o návrhu žalobkyně měly katastrální orgány k dispozici technickou zprávu a geodetickou část komplexní pozemkové úpravy, ke které jsou připojeny podklady pro tuto činnost, především mapové podklady a seznam souřadnic podrobných bodů kat. úz. Nuzice. V technické zprávě se uvádí, že hranici s katastrálním územím Nuzice tvoří levý břeh řeky Lužnice. Tento břeh byl z nuzické strany zaměřen v rámci mapování mapy velkého měřítka, celá hranice byla vytýčena 5. 4. 2001 a odsouhlasena. Současně byl zaměřen pravý břeh řeky jako podklad pro tvorbu digitální katastrální mapy Hvožďany. Protože nebyl prokázán žádný hrubý rozpor mezi stavem mapy velkého měřítka a reálným průběhem hranice v terénu, byly v tomto úseku převzaty souřadnice hranice mapy velkého měřítka. Výsledkem činností při tvorbě komplexní pozemkové úpravy sousedního katastrálního území je tudíž jednoznačně doloženo, že žádná část pozemku žalobkyně se nenachází v pozemku říčního toku, není jeho součástí a nenachází se v sousedním katastrálním území. Severní hranice parcely proto odpovídá údajům, které má ve své evidenci katastrální úřad. Bylo-li v neměřickém záznamu č. 247 uvedeno, že část pozemkové parcely právě o výměře, jak je uvedena v návrhu žalobkyně, nachází se v říčním korytě, pak bylo při projednání návrhu žalobkyně o opravu chyby uplatněném v roce 2009 prokázáno, že údaje obsažené v tomto neměřickém záznamu nejsou správné a v říčním korytu se nenachází žádná část původní parcely č. 234 vedené ve zjednodušené evidenci. K chybě došlo pro závady v dříve vyhotoveném geometrickém plánu a toto pochybení bylo napraveno dalším neměřickým záznamem č.

267. Právě na základě neměřického záznamu č. 267 bylo zjištěno, že původní parcela č. 234 pozemkového katastru nebyla doplněna správně, došlo k úpravě hranic pozemku, v důsledku čehož byl pozemek nyní evidovaný v katastru pod č. 275/47 významně zvětšen a dále došlo k vytvoření dalšího pozemku č. 275/49, u kterého je vyznačena duplicita vlastnictví. Údaje obsažené v katastru nemovitostí o parcelách č. 275/47 a 275/49 proto odpovídají listinám, které jsou u katastrálního úřadu založeny. Parcela č. 234 pozemkového katastru byla do katastru nemovitostí doplněna jako parcely prve uvedeného číselného označení, přičemž první z nich má výměru 2 541 m2, parcela s duplicitním vlastnictvím pak je o výměře 94 m2. Již z pouhého součtu těchto výměr je pak zjevné, že žalobkyně nemůže postrádat 1 924 m2 z výměry původní parcely vedené ve zjednodušené evidenci. Při doplnění pozemku původně vedeného ve zjednodušené evidenci nemohlo být postupováno jinak, než celý takový pozemek doplnit do katastru nemovitostí, což se také stalo. Proto tu žádná parcela č. 234 neexistuje a při doplňování tohoto pozemku do katastru nemovitostí při respektování listin založených ve spise nedošlo k žádnému zřejmému omylu. Žalobkyně v podstatě zřejmý omyl dovozuje z rozdílu ve výměře původní parcely evidované ve zjednodušené evidenci a výměry obou pozemků, jak byly doplněny do katastru nemovitostí. Výměra pozemku však ve smyslu § 51 závazným údajem katastru není a shodně tomu bylo v předchozích právních úpravách. Údaje o parcelách č. 275/47 a 275/49 jsou proto evidovány správně. Ke shodnému závěru dospěly katastrální orgány v předchozím řízení a tyto závěry byly jako správné nahlédnuty v přezkumném řízení soudním, kdy žaloba žalobkyně byla zamítnuta a jako správný hodnotil postup katastrálních orgánů Nejvyšší správní soud v rozsudku označeném v předchozí pasáži rozsudku. Od doby rozhodování katastrálních orgánů a soudů nedošlo k žádným skutkovým ani právním změnám. Soud nesdílí názor žalobkyně, že prvostupňové rozhodnutí, jímž nebylo vyhověno nesouhlasu žalobkyně s neprovedením opravy v údajích katastru nemovitostí je nezákonné, jestliže výrok ve svém třetím odstavci obsahuje údaj o tom, jakým způsobem zůstane evidována parcela v sousedním katastrálním území nacházejícím se v okresu Tábor. Katastrální úřad, pracoviště České Budějovice v prvních dvou odstavcích rozhodl o parcelách žalobkyně a jejich evidenci v kat. úz. Nuzice, k čemuž je toto pracoviště příslušné. Výrok obsažený v třetím odstavci lze chápat jako vyčerpání návrhu uplatněného u katastrálního pracoviště v Českých Budějovicích, tvrdila-li žalobkyně, že část původního pozemku nachází se právě v pozemkové parcele, na níž nachází se vodní tok. Žádné pochybení věcné povahy v souvislosti s třetím odstavcem prvostupňového rozhodnutí shledáno nebylo, přičemž z obsáhlé spisové dokumentace je zřejmé, že katastrální pracoviště Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj v Táboře o hranici katastrálního území Hvožďany u Bechyně nerozhodovalo. Jestliže věc žalobkyně o v podstatě shodném návrhu na opravu chyby v katastru nemovitostí byla na podkladě shodných důkazů projednána se stejným výsledkem v nyní projednávané věci jako v předchozím řízení, přičemž nedošlo k žádným skutkovým ani právním změnám, pak nelze než předpokládat obdobnou argumentaci v obou těchto věcech. Jestliže nebylo zjištěno žádné pochybení v evidovaných údajích, pak nebylo zapotřebí zahrnout do řízení jako účastníky vlastníky sousedních pozemků. Z napadeného rozhodnutí je pak zjevné, že žalovaný reagoval na odvolací námitky a zabýval se podklady, které žalobkyně k odvolání připojila. Soud neshledal, že napadené rozhodnutí by bylo vnitřně rozporné a nesrozumitelné. Naopak v napadeném rozhodnutí je podrobně vyložena historie evidence dané parcely a postup jakým byla parcela evidovaná ve zjednodušené evidenci doplněna do katastru nemovitostí a na základě jakých podkladů. Tyto podklady jsou ve spise založeny a v odůvodnění napadeného rozhodnutí se na ně odkazuje. Rozhodnutí je zcela v souladu se závěry rozhodnutí prvostupňového, na žalobkyní předložené doklady je reagováno např. na str. 7 napadeného rozhodnutí, kde se uvádí, že žalobkyně přikládá některým výstupům nižší význam jiným naopak vyšší význam, přičemž nerespektuje odborná a evidenční pravidla katastru nemovitostí. Bylo-li v řízeních označených v bodu III. ad 1 uvedeno, že došlo k přisloučení části parcely žalobkyně k řece Lužnici, pak tato rozhodnutí neexistují, jestliže byla zrušena. Stalo se tak se zřetelem v nesprávně vyhotoveném neměřickém záznamu č. 247, který zohlednil vadný geometrický plán, v důsledku čehož právě v tomto podkladu bylo uvedeno, že část pozemku nachází se v řece Lužnici. Toto pochybení bylo pak odstraněno neměřickým záznamem č.

267. Katastrální orgány vycházely z listinných podkladů a ty zcela správně zhodnotily v zájmu zjištění, zda údaje v katastru evidované jsou správné. Severní hranice parcely byla zjištěna zcela správně, stav v terénu byl zjišťován při pořízení mapy velkého měřítka, ten byl shledán jako správný při vytváření podkladů pro komplexní pozemkovou úpravu sousedního katastrálního území. Pochybení související s mapou pozemkového katastru je v napadeném rozhodnutí vysvětleno, a toto pochybení spočívá v tom, že při pořizování pozemkového katastru byla vždy pořizována samostatná mapa pro každé katastrální území bez návaznosti na sousední katastrální území, přičemž po přiložení rastrů map pro obě katastrální území byl zjištěn překryt. Právě v důsledku toho byla daná parcela zakreslena nepřesně. Tato nepřesnost se pak ve svém důsledku musela projevit při zjišťování hranic. Na způsobu evidence parcely se nic po celou dobu nezměnilo, až v roce 1988 se tato parcela stala součástí parcely č. 275/3, jak je evidována v mapě velkého měřítka. Rozpor mezi mapováním, kterého se žalobkyně dovolává a současnou evidencí údajů v katastru nemovitostí tu není, jestliže severní hranice dané parcely byla zjišťována v rámci provádění komplexní pozemkové úpravy sousedního katastrálního území. Proto tu není nic, co by bylo zapotřebí opravit. V části žaloby označené III. bod 2 žalobkyně podává výčet některých skutečností, zdůrazňuje výměru dané parcely ještě v roce 2010 a poukazuje na údaj v neměřickém záznamu č. 247 o tom, že zbytek parcely nachází se v sousedním katastrálním území. Rozhodnutí z roku 2011 nahlíží jako nicotné, nicméně k neměřickému záznamu č. 267 právě pro nicotnost rozhodnutí uvádí, že není podstatné, z jakých bodů bylo při vyhotovení tohoto záznamu vycházeno. Tento názor žalobkyně o neměřickém záznamu č. 267 soud nesdílí. Předně je zapotřebí uvést, že na základě neměřického záznamu č. 247 byla daná parcela dosud evidovaná ve zjednodušené evidenci doplněna do katastru nemovitostí, přičemž stalo se tak vadně, protože bylo vycházeno z nesprávných údajů předchozího geometrického plánu. Při vyhotovení neměřického záznamu č. 267 bylo vycházeno ze zjištění z mapování z roku 1986, protože tehdy byly body měření řádně vyšetřeny, zaměřeny a zobrazeny v katastrální mapě. Katastrální úřad se zabýval měřickými náčrty č. 50 a 51, geometrickými plány označenými v replice žalobkyně i bodem č. 509, což je zjevné z odůvodnění prvostupňového rozhodnutí, které bylo žalovaným potvrzeno. Se zřetelem k tomu, co v rozhodnutí se uvádí, nemá oporu v odůvodnění rozhodnutí a podkladech pro ně tvrzení žalobkyně o tom, že katastrální orgány se nezabývaly východní hranicí dané parcely. Pro věc má totiž význam okolnost, že daná parcela se stala součástí parcely č. 275/3 a vznikla-li tato parcela z několika parcel, pak parcela č. 234 pozemkového katastru nebyla totožná s parcelou č. 275/3 evidence nemovitostí. Odvolací námitky žalobkyně byly vypořádány a bylo reagováno na žalobkyní předložené písemnosti. Pro věc je podstatné, že údaje o pozemcích žalobkyně č. 275/47 a 275/49 jsou evidovány v souladu s operáty katastrálního úřadu založenými ve spise, přičemž ty odpovídají výsledku zjišťování hranic. Údaje o hranicích pozemku nelze posunout severním směrem tak, jak si to žalobkyně představuje se zřetelem k tomu, jak byl pozemek evidován v minulosti, jestliže je prokazatelně zjištěno, že došlo k překrytu pozemkových map dvou sousedních katastrálních území. Přitom stav v terénu byl zjišťován v roce 1986 a podle těchto zjištění evidován. Severní hranice pozemku byla pak zcela jednoznačně vyšetřena v souvislosti s komplexní pozemkovou úpravou sousedního katastrálního území. Soud poukazuje rovněž na výpis č. 35 pozemkové knihy pro kat. úz. Nuzice, podle kterého se parcela č. 234 role nacházela právě v tomto katastrálním území. Žádná část parcely nebyla součástí koryta vodního toku, jako zemědělský pozemek byla vlastněna právními předchůdci žalobkyně, tak byla evidována a je tak evidována i v katastrálním operátu platném v součinnosti. Opodstatnění nemá další žalobní bod o tom, že tu není žádné pravomocné rozhodnutí zakládající možnost provést změnu geometrického a polohového určení pozemku. Takovým rozhodnutím je rozhodnutí Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v Českých Budějovicích ze dne 27. 9. 2011 čj. ZKI-O-54/206/2001, jímž bylo změněno rozhodnutí katastrálního úřadu ze dne 27. 6. 2011 čj. OR-524/2011-301-30. Právě tímto rozhodnutím bylo určeno, jakým způsobem bude v katastru nemovitostí zapsána parcela zjednodušené evidence č. 234 jako parcela katastru nemovitostí č. 275/47 o výměře 2541 m2 a jak bude v katastrální mapě zobrazena jako spojnice vypočtených lomových bodů podle neměřického záznamu č.

267. Dále byla stejným způsobem zapsána parcela č. 275/49 o výměře 94 m2 s duplicitním zápisem vlastnictví na nově založeném listu vlastnictví. V souladu s tímto rozhodnutím, kdy prvostupňové i druhostupňové rozhodnutí tvoří jeden celek, je původní pozemek evidovaný ve zjednodušené evidenci zapsán. Oporu v předložené spisové dokumentaci nemá tvrzení žalobkyně o tom, že po zrušení původního rozhodnutí o návrhu na opravu chyby v katastru nemovitostí uplatněném žalobkyní v roce 2009 nebylo rozhodováno a řízení zůstalo neukončeno. Řízení o tomto návrhu žalobkyně doručeném v roce 2009 bylo ukončeno právě uvedeným rozhodnutím Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v Českých Budějovicích z 27. 9. 2011. V tomto řízení bylo pokračováno poté, co rozhodnutí žalovaného bylo zrušeno soudem, přičemž k jediné změně došlo tím, že věc byla evidována pod jinou spisovou značkou, jak soud uvedl ve výčtu podkladů, z nichž vycházel při přezkoumání rozhodnutí, které bylo učiněno předmětem tohoto řízení. Skutečnost, že bylo rozhodováno právě o návrhu žalobkyně na opravu chyby v katastru nemovitostí z roku 2009, je v rozhodnutí úřadů obou stupňů uvedeno. Rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 9. 2011 bylo přezkoumáno krajským soudem a následně v kasačním řízení Nejvyšším správním soudem. V současné době se tímto rozhodnutím pro uplynutí lhůty zabývat nelze. Nicméně z rozhodnutí je zřejmé, že bylo rozhodováno o tom, jak má být evidován pozemek žalobkyně původně vedený ve zjednodušené evidenci. Nevyvstala proto situace, kdy mělo být rozhodováno o neexistujícím pozemku. Zákonností tohoto rozhodnutí se pro prvé uvedené důvody zabývat nelze. Soud rovněž neshledal nicotnost tohoto rozhodnutí, protože netrpí vadami uvedenými v žalobě. Toto rozhodnutí, jímž bylo změněno prvostupňové rozhodnutí a ve výroku je specifikováno, jak budou obě parcely představující původní parcelu ve zjednodušené evidenci zapsány, je vykonatelné a údaje obsažené ve výroku rozhodnutí jsou v katastrálních operátech evidovány. Nenastal proto stav, kdy rozhodnutí by bylo neproveditelné. Proto pro souzenou věc není přiléhavé rozhodnutí Nejvyššího správního soudu citované v žalobě. Jak již bylo uvedeno zákonností tohoto rozhodnutí se pro prve uvedené důvody zabývat nelze. Neměřický záznam č. 267 byl jedním z podkladů, na základě kterého bylo vydáno prve uvedené rozhodnutí, přičemž všichni vlastníci sousedních nemovitostí byli účastníky tohoto řízení, byli o probíhajícím řízení uvědoměni a rozhodnutí jim bylo doručeno. Neměřický záznam byl vytvořen v průběhu správního řízení o opravě chyby v katastru nemovitostí a právě podle tohoto neměřického záznamu bylo provedeno rozhodnutí o opravě chyby v katastru nemovitostí, která se týkala pozemku žalobkyně. Předmětem řízení je pak konkrétní rozhodnutí, nikoli obnovený operát, na jehož právní úpravu je v žalobě poukazováno, ani tu nešlo o zápis právních vztahů ve smyslu zrušeného zák. č. 265/1992 Sb. K žalobnímu bodu 4 na straně 5 žaloby nezbývá než zopakovat, že údaj o tom, že parcela č. 234 pozemkového katastru se měla částečně nacházet v kat. úz. Hvožďany, byla operáty katastrálního úřad vyvrácena. Tam se nenacházela ani podle údajů pozemkového katastru. Především se nepotvrdilo to, co bylo uvedeno v neměřickém záznamu č. 247, podle kterého část parcely nacházela se ve vodním toku, tomuto záznamu předcházel geometrický plán, ve kterém byly obsaženy nesprávné údaje a k odhalení těchto nesprávností došlo následně v průběhu řízení. Hranice pozemku, na kterém nachází se řeka Lužnice, byly prověřovány v terénu při vyhotovení komplexní pozemkové úpravy sousedního katastru a bylo shledáno, že tato hranice je stanovena správně a odpovídá mapě velkého měřítka z roku 1988. Již těmito podklady je vyvráceno to, co uvádí se v neměřickém záznamu č. 247 o tom, že pozemek žalobkyně se stal součástí říčního koryta. Zjištěnou chybu v evidenci katastru musí katastrální orgán opravit a není rozhodné, že vadná informace byla opakovaně potvrzena jako správná. Vadné zobrazení v geometrickém plánu vzdor potvrzení katastrálním úřadem nemůže poskytovat pravdivou informaci o skutečném stavu. Výsledky řízení o opravě chyby je zjištěno, že pozemek původně vedený ve zjednodušené evidenci doplněný do katastru nemovitostí se nachází výlučně v katastrálním území obce Nuzice, nebyl přičleněn do sousedního katastrálního území, což ostatně zcela vyvrací podklady opatřené katastrálními úřady o komplexní pozemkové úpravě sousedního katastru. Rozhodnutí katastrálního úřadu ze 14. 5. 2010 bylo zrušeno a tudíž neexistuje. Jak již bylo uvedeno, návrh žalobkyně na opravu chyby v katastru byl katastrálním úřadem projednán až rozhodnutím z 27. 6. 2011, které bylo změněno rozhodnutí žalovaného ze 27. 9. 2011. Z neexistujícího rozhodnutí nelze proto vycházet při přezkoumání prvostupňového rozhodnutí v projednávané věci. Úsudek katastrálních orgánů o tom, že tu neexistuje žádná nedoplněná část parcely č. 234 pozemkového katastru, je správný a odpovídá předloženým operátům katastrálního úřadu. Povinností katastrálních orgánů je postupně podle potřeby doplňovat do souboru geodetických informací pozemky dosud evidované zjednodušeným způsobem na základě neměřického záznamu nebo záznamu podrobného měření změn zjištěných katastrálním úřadem nebo na základě ohlášení vlastníka doloženého geometrickým plánem. Právě to bylo učiněno v řízení o opravě chyby v katastru, přičemž tato parcela byla ze zjednodušené evidence doplněna do katastru nemovitostí na základě neměřického záznamu č.

247. Není tu proto žádný pozemek evidovaný ve zjednodušené evidenci, který by měl být ve smyslu § 93 odst. 1 katastrální vyhlášky do katastru nemovitostí doplněn. Žalobkyně postrádá část výměry pozemku evidovaného ve zjednodušené evidenci, přičemž nezbývá než zopakovat, že výměra pozemku závazným údajem katastru podle § 51 katastrálního zákona není. Chybějící výměru však žalobkyně vypočetla nesprávně, jestliže doplněné pozemky jsou o výměře 2541 a 94 m2. To znamená, že výměra pozemků činí 2635 m2. Měla-li mít původní parcela evidovaná ve zjednodušené evidenci 3569 m2, pak nedošlo o zmenšení pozemku o 1924 m2 jak tvrdí žalobkyně, ale o 934 m2. Podle platného katastrálního zákona i platné vyhlášky tak, jak byla prve citována, je povinností katastrálního úřadu doplňovat do katastru nemovitostí pozemky evidované ve zjednodušené evidenci. To platilo i podle právních předpisů nahrazených stávající úpravou katastru nemovitostí. Bylo tu proto zákonné zmocnění katastrálního úřadu k doplnění pozemku evidovanému ve zjednodušené evidenci do katastru nemovitostí. V prvostupňovém rozhodnutí se uvádí, že důvod mírného nesouladu zobrazení katastrální hranice v mapě pozemkového katastru a platné katastrální mapě v daném místě byl podrobně popsán v rozhodnutí ZKI čj. ZKI-O-54/206/2011 ze dne 27. 9. 2011. Následuje citace z tohoto rozhodnutí. V této části rozhodnutí je popsána historie evidence tohoto pozemku a ta je uvedena též v napadeném rozhodnutí. V této části poukazuje se právě na překryt obou katastrálních území v pozemkových mapách a uvádějí se důsledky, které to přineslo. V rozhodnutí není popírán nesoulad v zobrazení katastrální hranice v současné katastrální mapě. Úsudek o tom, že při překrývání dvou katastrálních území musí dojít ke zmenšení parcely v jednom z těchto území, je pak zcela logický. Sousedním pozemkem je pak řeka Lužnice, která svůj tok po dobu vlastnictví pozemku žalobkyní jejími právními předchůdci nezměnila. Pozemek byl podle evidence v pozemkové knize druhově označen jako role, nejednalo se o vodní tok. Pozemek č. 234 pozemkového katastru se tudíž musel nacházet jižně od řeky a byl-li hraničním pozemkem v kat. úz. Nuzice, pak překryt pozemkových map v této lokalitě mohl ovlivnit výpočet výměry pozemku. Překryt pozemkových map obou katastrálních území je spisovou dokumentací doložen. K žádnému posunutí části pozemku žalobkyně do sousedního katastrálního území nedošlo ani dojít nemohlo. V pozemkové knize je pozemek č. 234 označen jako role, nikdy nebyl vodním tokem. Sousedním pozemkem označeného pozemku žalobkyně je právě vodní tok nacházející se v kat. úz. Hvožďany. Hranice katastrálního území byla vyšetřena a v roce 1988 zaznamenáná v mapě velkého měřítka a se stejnými výsledky byla prověřena při tvorbě komplexní pozemkové úpravy katastrálního území Hvožďany. To je zcela jednoznačně uvedeno v technické zprávě ke komplexní pozemkové úpravě. Soud poznamenává, že k nepřesnostem v zobrazovacích metodách a tudíž i stanovení výměry pozemků docházelo ať již se zřetelem ke způsobu měření či technickým možnostem. Pro měření byly např. využívány sáhy, což v dokumentaci vztahující se k souzené věci je vyznačeno např. na grafickém podkladu datovaném v roce 1890. Jestliže se mapy dvou katastrálních území překrývaly, pak tu zcela nepochybně chyba existuje. Argumentuje-li žalobkyně ustanovením § 8 katastrálního zákona, tak je zapotřebí připomenout, že v době rozhodování byl účinný nový katastrální zákon publikovaný pod č. 256/2013 Sb., a oprava chyby řídí se ustanovením § 36 zákona. V souzené věci však k žádné opravě údaje v katastru nemovitostí nedošlo, naopak návrh žalobkyně o takovou opravu byl zamítnut. Se zřetelem k formulaci této žalobní výhrady lze usoudit, že ta vztahuje se k předchozímu rozhodnutí, které předmětem tohoto řízení není a být nemůže. Při projednání návrhu žalobkyně o opravu chyby v souzené věci byla žalobkyně obeznámena s tím, že byly shromážděny podklady pro rozhodování a bylo jí umožněno, aby se s těmito podklady obeznámila. Tyto podklady mimo jiné obsahují kopie pozemkových map obou katastrálních území. Pokud se žalobkyně s obsahem spisu neseznámila, nemůže tato okolnost být přičtena k tíží katastrálních orgánů. V roce 1988 byla vyhlášena platnost obnoveného katastru, byla pořízena mapa velkého měřítka a stav byl zjišťován v terénu. Parcela č. 234 pozemkového katastru byla pak zahrnuta do většího půdního celku označeného číslem 275/3. Hranice byla vyšetřena podél říčního koryta, což znamená, že nemohla být jeho součástí. To je seznatelné z grafických operátů založených v dokumentaci katastrálních orgánů. Z mapových podkladů katastrálních orgánů neplyne, že část parcely byla oddělena a sloučena do koryta vodního toku. Toto tvrzení odporuje zákresu v mapě velkého měřítka a je v rozporu rovněž se zjištěními a šetřením hranic pozemků pro účely komplexní pozemkové úpravy sousedního katastrálního území. Je-li na straně 6 žaloby citováno z prvostupňového rozhodnutí o tom, že část původní parcely je v řece Lužnici, pak jedná se o rozhodnutí zrušené, a tudíž neexistující. Proto jím nelze argumentovat. V průběhu řízení bylo zcela jednoznačně prokázáno, že severní hranice pozemku nachází se na hranici katastrálního území Nuzice a pozemek nezasahuje do katastrálního území Hvožďany, a tudíž ani do řeky Lužnice. Nezbývá než zopakovat, že neměřický záznam č. 247 byl chybný a nelze z něj vycházet, je-li jím uvažováno o tom, že část pozemku nachází se v říčním korytě. Je-li v prvostupňovém rozhodnutí uvedeno, že hranice tak, jak byla vyšetřena při tvorbě mapy velkého měřítka, byla vyšetřena totožně jako v období stabilního katastru jen jinak zobrazena, neznamená, že rozhodnutí není souladné se zákonem. Opravu v evidenci lze totiž provést pouze podle výsledku zjišťování hranic, protože jedná se o konkrétní pozemek v terénu, nepřichází v úvahu hranice opravovat tak, jak byly evidovány v dnes již překonaných mapách pozemkového katastru. Nelze provést opravu podle stavu zobrazeného v mapě pozemkového katastru, jestliže takové zobrazení neodpovídá skutečnosti. Katastrální hranice mezi katastrálními územími Nuzice a Hvožďany není v rozporu s pozemkovou mapou a mapou evidence nemovitostí, což dokládá právě mapa velkého měřítka. Náčrty č. 50 a 51, kterých se žalobkyně dovolává, se však netýkají výlučně původní pozemkové parcely žalobkyně, ale jednalo se tu o vyšetření parcely č. 275/3 evidence nemovitostí, jejíž součástí se parcela č. 234 pozemkového katastru stala. Z těchto měřických náčrtů nelze dovodit, že katastrální hranice mezi oběma katastrálními územími byla stanovena nesprávně. Body č. 509 a 537 byly zřízeny první v roce 1971, druhý v roce 1986. Tyto body jsou zobrazeny podle souřadnic, které jsou ve spise založeny. Nejsou proto zobrazeny vadně, jak je tvrzeno v žalobě. Parcela č. 275/47 je zaznamenána v souladu s neměřickým záznamem č. 267 a právě z takto zaznamenané parcely je zapotřebí vycházet při zjišťování rozměrů této parcely. V průběhu předchozího řízení o návrhu žalobkyně o opravu chyby v katastru nemovitostí bylo zjištěno, že jižní část parcely byla evidována nesprávně a jestliže nesprávná evidence údajů o jižní straně parcely byla napravena, pak nemůže se jednat o nezákonné sloučení části parcel jiných vlastníků do parcely žalobkyně. Šíře parcely byla v průběhu řízení rovněž zjišťována a je spisem dokumentována. V tomto ohledu nebyly zjištěny žádné nesprávnosti. Charakteristiky a kritéria přesnosti souřadnic podrobných bodů a zobrazení polohopisu katastrální mapy se stanoví kódy kvality bodů. Současné zobrazování těchto bodů je přesnější, než tomu bylo u pozemkového katastru. Tato kritéria jsou stanovena právním předpisem. V souzené věci je argumentace těmito kódy využita pro účely vypořádání odvolací námitky žalobkyně. Nutno poznamenat, že změna kvality kódů byla předmětem jiného řízení, ve kterém katastrální úřad vydal rozhodnutí dne 17. 4. 2012 a toto rozhodnutí potvrdil žalovaný svým rozhodnutím ze dne 28. 6. 2012 pod čj. ZKI-O-31/131/2012. I toto rozhodnutí bylo napadeno žalobou, která byla rozsudkem zdejšího soudu ze dne 20. 12. 2012 pod čj. 10 A 73/2012-63 zamítnuta. V tomto řízení byla žalobkyně o změně kódu kvality informována. Pro účely vyhotovení neměřického záznamu, na základě kterého byla oprava údajů v katastru provedena, nevyžadoval žádné zjišťování hranic v terénu, a proto nebylo zapotřebí účasti žalobkyně při takovém úkonu. Nutno poznamenat, že ze spisové dokumentace plyne, že žalobkyně se žádného jednání neúčastní, byť je o takové možnosti uvědoměna. Ani v souvislosti s upřesněním kódů kvality však z dokumentace katastrálních orgánů nevyplývá, že je tu chyba v evidenci dané parcely v katastru nemovitostí. Změna kódů kvality pak byla řešena v prve označených rozhodnutích katastrálních orgánů i soudu, přičemž bylo učiněno zjištění, že nebylo postupováno v rozporu se zákonem. Podkladem pro zobrazení katastrální hranice mezi katastrálními územími Nuzice a Hvožďany je mapa velkého měřítka a tato hranice byla vyšetřena při komplexní pozemkové úpravě sousedního katastrálního území. Proto tato hranice není evidována v rozporu s listinami. V souvislosti s mapováním byl vyšetřen stav severní hranice tohoto pozemku, přičemž v mapě velkého měřítka se tato pozemková parcela stala součástí parcely č. 275/3. Zobrazení v mapě pozemkového katastru z předchozí doby přesné není. Není tu žádná listina, která by dokládala, že část pozemku č. 234 pozemkového katastru náleží do katastrálního území Hvožďany. Do tohoto katastrálního území také nebyla žádná část parcely žalobkyně zahrnuta a tam evidována. Parcela je zcela prokazatelně evidována výlučně v katastrálním území Nuzice. Jestliže se při vyhotovování technických podkladů vyskytly chyby, tyto chyby byly odhaleny, pak je povinností katastrálního úřadu tyto chyby odstranit bez ohledu na to, že nebyly respektovány povinnosti osob s úředním oprávněním, které vyplývají ze zákona o zeměměřictví. Pro souzenou věc je rozhodné, že chyba v údajích v katastru nemovitostí byla zjištěna a napravena. To se stalo již v předchozím řízení ukončeném v roce 2011. Chybné geometrické plány podkladem pro evidenci údajů v katastru tu nejsou a neexistuje ani žádné nicotné rozhodnutí, o které by se takto evidované údaje opíraly. Tvrdí-li žalobkyně, že hranice katastrálního území Hvožďany nebyla pro účely komplexní pozemkové úpravy šetřena, pak toto tvrzení nemá oporu ve spise, jestliže opak vyplývá z technické zprávy ke komplexní pozemkové úpravě. Jak již bylo shora uvedeno, tato hranice byla v terénu šetřena. K žalobnímu bodu 7 na straně 8 žaloby soudu uvádí, že žalovaný svou úvahou vypořádával odvolací námitku žalobkyně. Jak již bylo opakovaně uvedeno, katastrální hranice nebyla při mapování v roce 1986 zaznamenána chybně, a proto v tomto ohledu pracovníci katastrálních orgánů, případě jejich právních předchůdců nepochybili. Jestliže tu chyba není, pak není co opravovat. V doplnění tohoto žalobního bodu v replice žalobkyně v podstatě setrvává na nesouhlasném stanovisku o výměře pozemku podle pozemkového katastru. Ten však žalobkyní požadovanou výměru mít nemohl, jestliže byl nepřesně evidován v pozemkovém katastru. K doplnění parcely vedené ve zjednodušené evidenci došlo skutečně v řízení zahájeném v roce 2009 k návrhu žalobkyně na opravu chyby v údajích v katastru nemovitostí. Parcela byla do katastru nemovitostí doplněna, přičemž severní strana parcely byla stanovena správně, další pochybení se týkalo údajů o jižní straně parcely. V předchozí části rozhodnutí, z něhož žalobkyně cituje, se vysvětluje, co brání možné opravě severní hranice parcely, kdy poukazuje se na mapu velkého měřítka, komplexní pozemkovou úpravu sousedního katastru a smluvní jednání. Odpovídá-li severní hranice parcely severní hranici katastrálního území a vyznačení v mapě velkého měřítka, pak v souvislosti s vyřizováním návrhu žalobkyně a opravou údajů v katastru o její nemovitosti nedošlo k žádné opravě hranice pozemkového katastru podle mapy velkého měřítka. Jestliže k žádné opravě v tomto ohledu nedošlo, nebylo zapotřebí žádné listiny. Proto v tomto ohledu napadené rozhodnutí neodporuje zákonu. K neměřickému záznamu č. 247 nezbývá než zopakovat, že údaje v něm byly nesprávné, a proto se takovým záznamem řídit nelze. K citaci z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 7. 2012 nezbývá než poukázat na další rozsudek téhož soudu z 31. 7. 2013 čj. 3 As 68/2012-50, kde na straně 54 a 55 se uvádí, že otázka polohy parcely výlučně v kat. úz. Nuzice ohraničeném řekou Lužnicí byla vyjasněna a neměřickým záznamem č. 267 směrem od koryta řeky posunuta jižní hranice, čímž došlo ke zvětšení výměry parcely původně určené v rozsahu 1645 m2 na 2541 m2. Nejvyšší správní soud shledal, že je dostatečně vyvrácen názor žalobkyně o možném přisloučení parcely do koryta řeky Lužnice. K žádnému takovému důsledku nedošlo. Nezbývá než zopakovat, že žádná část původní parcely evidované ve zjednodušené evidenci nebyla přisloučena do sousedního katastrálního území a zahrnuta do koryta řeky Lužnice. Jak bylo vypočteno v předchozí pasáži rozsudku, pak zbývající část parcely jak ji žalobkyně postrádá, nečiní výměru tvrzenou v žalobě. Problém související s velikostí pozemku a jeho výměrou tak, jak byla odvozena podle mapy pozemkového katastru, má původ právě v tom, že v pozemkové mapě nebyla daná parcela zobrazena správně. S podklady, kterých se žalobkyně dovolává v závěru své repliky, se soud vypořádal, není na sporu, že žalobkyně daný pozemek nabyla do svého vlastnictví, je tu nepřesné zobrazení parcely v pozemkové mapě, o měřických náčrtech č. 50 a 51 bylo pojednáno výše, přičemž výsledky mapování z roku 1986 byly vzaty na zřetel a promítly se do mapy velkého měřítka. Bylo postupováno podle neměřických záznamů č. 247 a 267, přičemž druhým z nich byly odstraněny chyby v údajích v katastru, údaje o dané pozemkové parcele jsou evidovány v souladu s dokumentací předloženou katastrálními orgány a právě grafické operáty katastrálního úřadu jsou oněmi listinami, na základě kterých bylo zapotřebí údaje v katastru evidovat. Na základě těchto listin nebylo shledáno, že by tu existovalo nějaké pochybení v evidovaných údajích, které by bylo způsobeno zřejmým omylem při vedení katastru. Katastrální hranice je zobrazena v souladu s listinami uloženými u katastrálního úřadu a stejně je tomu u parcely č. 234 pozemkového katastru tak, jak byla doplněna do katastru nemovitostí. Katastrální hranice mezi oběma katastrálními územími byla stanovena v době, kdy žalobkyně ještě daný pozemek neměla ve svém vlastnictví a důvod k účasti žalobkyně na komplexní pozemkové úpravě sousedního katastrálního území tu nebyl. Poukazuje-li žalobkyně na zaměření nových parcel z původní parcely, pak zřejmě dovolává se vyhotovených geometrických plánů pro účely převodů, jichž byla sama účastna, a bylo jen na ní, aby se zaměření takto převáděných parcela účastnila. Žádný jiný převod části dané parcely tu není a zobrazení hranic této parcely nestalo se v důsledku zaměření v terénu, ale bylo tak učiněno neměřickým náčrtem. Při opravě chyby v katastru parcela nebyla vytyčována, a proto nebyl o ní pořízen žádný protokol. Soud proto uzavřel, že tu není žádná chyba spočívající v nesprávném zobrazení katastrální hranice mezi oběma katastrálními územími, což bylo naposled zjištěno zcela spolehlivě v souvislosti s pořizováním komplexní pozemkové úpravy katastrálního území Hvožďany a je doloženo technickou zprávou o této úpravě. Severní hranice původní parcely je proto evidována zcela správně a odpovídá rovněž mapování z roku 1986 tak, jak bylo zachyceno v obnoveném operátu a mapě velkého měřítka. Proto tu žádná chyba není a nejsou splněny podmínky ustanovení § 36 odst. 1 katastrálního zákona. Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšnému žalovanému nevznikly v řízení žádné náklady přesahující rámec jeho obvyklé administrativní činnosti.

Poučení