26 C 55/2015

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl soudkyní Mgr. Kateřinou Sedlákovou ve věci žalobce [údaje o účastníkovi] [údaje o zástupci] proti žalované [údaje o účastníkovi], o zaplacení 62.500 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 39.720 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně od 9.6.2015 do zaplacení, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobce na žalované domáhal zaplacení dalších 22.780 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně od 9.6.2015 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 16.320 Kč k rukám jeho zástupce Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem v [obec a číslo], [ulice a číslo], ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

Žalobce se žalobou, podanou dne 19.6.2015, domáhal náhrady nemajetkové újmy za nepřiměřeně dlouhé daňové řízení. Tvrdil, že dne 9.9.2009 u něj správce daně zahájil daňovou kontrolu, na základě které vydal dne 25.7.2012 dodatečné platební výměry (celkem jich bylo 24). K žalobcovu odvolání byly tyto platební výměry dne 25.11.2014 správcem daně zrušeny a řízení bylo k tomuto dni pravomocně ukončeno. Celková délka řízení tak činila 5 let a dva měsíce. [příjmení] právo neupravuje žádnou lhůtu, ve které má být ukončena daňová kontrola a vyřízeno odvolání proti rozhodnutí. Skutečnost, že v daňovém právu absentují lhůty pro jednotlivé úkony správce daně, je předmětem letité kritiky ze strany Nejvyššího správního soudu. Dle jeho názoru je třeba tento nedostatek odstranit pomocí analogie iuris, tedy podle obecných zásad daného právního odvětví. [příjmení] řízení je svou povahou zvláštním druhem správního řízení, a proto se zde uplatní obecné právní zásady správního práva procesního. Použijí se tedy lhůty podle správního řádu (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 31.8.2005, č.j. 2 Afs 144/2004). Žalobce se dovolává výše uvedeného rozhodnutí a tvrdí, že daňové orgány byly povinny provést daňovou kontrolu a vydat rozhodnutí maximálně ve lhůtě 60 dnů. V daném případě však byla daňová kontrola zahájena dne 9.9.2009 a ukončena až zprávou o daňové kontrole ze dne 2.7.2012. Obdobně byl odvolací orgán povinen rozhodnout o žalobcově odvolání proti dodatečným platebním výměrům ze dne 25.7.2012 nejdéle ve lhůtě 60 dnů. rozporu s tím nebyl spis odvolacímu orgánu vůbec předán během prekluzívní lhůty pro stanovení daně a správci daně posléze nezbylo nic jiného než svá rozhodnutí zrušit a řízení zastavit. Žalobce tvrdí, že v řízení došlo k průtahům (jak uvedeno shora), žádá však odškodnění v souvislosti nikoli jen s jednotlivými průtahy, nýbrž s celkovou délkou řízení, které mu způsobilo nemajetkovou újmu. Vznik této újmy se dle jeho názoru presumuje, neboť žalobce byl v daňovém řízení ohrožen peněžitou sankcí (penálem), které má trestní povahu, a tudíž se na dané řízení vztahuje čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jak ve svém rozsudku sp.zn. 4 Afs 210/2014 dovodil Nejvyšší správní soud. Výši zadostiučinění žalobce odvodil z judikatury Nejvyššího soudu, konkrétně stanoviska sp.zn. Cpjn 206/2010. Žalobce požaduje 15.000 Kč za první dva roky, 3 x 15.000 Kč za další 3 roky a 2 x 1.250 Kč za zbývající 2 měsíce, celkem 62.500 Kč. Uvedený nárok žalobce uplatnil u žalované žádostí ze dne 8.12.2014, žalovaná jej však přípisem ze dne 5.6.2015 odmítla. Vedle této částky žalobce požaduje i zákonný úrok z prodlení od 9.6.2015, když tímto dnem se žalovaná, v důsledku uplynutí šestiměsíční lhůty pro předběžné projednání nároku dnem 8.6.2015, dostala do prodlení. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Ve své písemné obraně ze dne 4.12.2015 podrobně vylíčila skutkový stav věci (který žalobce v zásadě nijak nerozporoval) a který dle jejího názoru o nesprávném úředním postupu ani o vzniku újmy na straně žalobce nesvědčí. [příjmení] kontrola byla u žalobce zahájena na základě podnětu Policie ČR, která šetřila podezření z trestné činnosti vůči žalobcovým jednatelům. Ti také byli rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 26.3.2014, sp.zn. 48 T 3/2013, nakonec odsouzeni za spáchání zločinu zkrácení daně. V daném případě je možno rozdělit řízení do několika etap, jimiž jsou 1) daňová kontrola, probíhající od 9.9.2009 do10.7. 2012 (2 roky a 10 měsíců), 2) doměřovací řízení, které trvalo od 11.7.2012 do 3.9.2012 (54 dnů) a 3) odvolací řízení, zahájené dne 3.9.2012 a ukončené dne 25.11.2014 (2 roky, 2 měsíce). Zákon přitom nestanoví lhůtu, ve které by byl správce daně povinen daňovou kontrolu ukončit, ani lhůtu pro vydání rozhodnutí. Není proto možné souhlasit se žalobcem, že by správce daně měl postupovat ve lhůtách upravených správním řádem. Přiměřenost délky správního řízení je třeba posuzovat podle konkrétních okolností toho kterého případu. V dané věci byla předmětem řízení daň z přidané hodnoty za několik zdaňovacích období, tedy obecně složitá problematika, a bylo třeba prověřit velké množství listinného materiálu (účetnictví žalobce a na základě dožádání i účetnictví jeho dodavatelů), vyslechnout svědky, kteří se tomuto úkonu vyhýbali a museli být předvoláváni opakovaně. Ke složitému postupu ve věci přispěl i sám žalobce špatnou úrovní své spolupráce se správcem daně, komplikovanými okolnostmi svého zastoupení v řízení, zbytečnými stížnostmi na postup správce daně i nedůvodnou správní žalobou. Jeho nadměrná procesní aktivita obstrukčního charakteru, kdy zahlcoval správce daně svými podáními, včetně opakovaných žádostí o prodloužení lhůty, se na délce řízení významně podepsala. Správce daně musel zvládnout velké množství náročných procesních úkonů, během nichž lze vysledovat pouze jediné pochybení, když si neprávně vyhodnotil otázku žalobcova zastoupení v řízení a v určité fází řízení jednal s tím, s kým neměl. V důsledku tohoto pochybení musela být zpráva o daňové kontrole znovu projednána v rámci odvolacího řízení, což nakonec celé řízení prodloužilo natolik, že právo na doměření daně se prekludovalo. Žalovaná je přesvědčena, že právě toto bylo žalobcovým záměrem a považuje za absurdní, aby byl odškodněn za – z jejího pohledu zcela přiměřenou délku řízení – k níž převážně sám účelově přispěl. Na rozdíl od žalobce také zastává názor, že čl. 6 Úmluvy nelze na daňová řízení, která se„ vymykají oblasti občanských práv a závazků navzdory majetkovým důsledkům, které pro daňové poplatníky nevyhnutelně mají“ (rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Ferazzini proti Itálii [číslo]), aplikovat, a proto je žalobce povinen vznik nemajetkové újmy nejen tvrdit, ale i prokázat. Po provedeném dokazování opírajícím se o listinné důkazy, které nebyly žádným z účastníků zpochybněny, dospěl soud k níže uvedeným skutkovým zjištěním: Předně ze správního spisu [anonymizována dvě slova] pro [územní celek], Územní pracoviště pro [část Prahy] (dále jen„ správce daně“), soud zjistil tento průběh daňového řízení: - dne 9.9.2009 zahájil správce daně u žalobce protokolem o ústním jednání, č.j. 250676/09/006934108951, daňovou kontrolu, jejímž předmětem byla daň z přidané hodnoty za zdaňovací období červenec až prosince 2006, leden až prosince 2007 a leden až prosinec 2008. Při tomto ústním jednání žalobce předložil správci daně plnou moc, ve které zmocnil k zastupování ve věci této daňové kontroly c.k. daňovou kancelář a.s., - dne 9.9.2009 vyzval správce (výzvou č.j. 250688/09/006934108951) žalobce k předložení účetních dokladů za účelem prověření zdanitelných plnění od jeho dodavatelů. Žalobce na tuto výzvu reagoval dne 16.9.2009 předložením dokladů, o čemž byl správcem daně sepsán protokol o předání dokladů č.j. 255754/09/006934108951, - dne 30.9.2009 zaslal správce daně dožádání, č.j. 263744/09/006934108951, Finančnímu úřadu pro [část Prahy] prověření skutečností týkajících se jednoho ze žalobcových dodavatelů (společnosti [právnická osoba]). Z odpovědi na toto dožádání, zaevidované dne 13.10.2009 vyplynulo, že žalobcův dodavatel je nekontaktní a neplní vůči finančnímu úřadu své povinnosti, - dne 30.9.2009 zaslal správce daně dožádání, č.j. 264456/09/006934108951, Finančnímu úřadu pro [část Prahy] účelem prověření skutečností týkajících se žalobcova dodavatele [právnická osoba], odpověď dožádaného orgánu byla zaevidována dne 2.12.2009 (vyplývá z ní, že dodavatel je v likvidaci a jeho likvidátor nemá k dispozici žádné doklady), - dne 30.9.2009 zaslal správce daně výzvu k součinnosti třetích osob, č.j. 264320/09/006934108951, společnosti [právnická osoba], u které prověřoval platby na účtu žalobcova dodavatele za období září až říjen 2007; odpověď banky byla zaevidována dne 20.10.2009 (vyplývá z ní, že v uvedeném období nebyla žalobcem provedena žádná úhrada), - dne 30.9.2009 zaslal správce daně výzvu k součinnosti třetích osob, č.j. 264348/09/006934108951, společnosti [právnická osoba], u které prověřoval platby na účtu žalobcova dodavatele za období leden až září 2008; odpověď banky byla zaevidována dne 13.10.2009, - dne 1.10.2009 zaslal správce daně dožádání, č.j. 265502/09/006934108951, Finančnímu úřadu pro [část Prahy] kterou dožádaný orgán odpověděl dne 18.11.2009, - dne 1.10.2009 zaslal správce daně dožádání, č.j. 264957/09/006934108951, Finančnímu úřadu pro [část Prahy] prověření skutečností týkajících se žalobcova dodavatele [právnická osoba]; odpověď na tuto výzvu byla zaevidována dne 12.11.2009 (vyplývá z ní, že žalobcův dodavatel je nekontaktní a neplní své povinnosti vůči finančnímu úřadu), - dne 22.10.2009 se konalo ústní jednání, o kterém byl sepsán protokol, č.j. 278502/09/006934108951, a při němž byly žalobci vráceny účetní doklady a písemnosti, předložené správci daně dne 16.9.2009, - dne 22.10.2009 zaslal správce daně výzvu k prokázání skutečností, č.j. 279337/09006934108951, žalobcovu dodavateli [jméno] [příjmení]; odpověď na tuto výzvu správce daně obdržel dne 8.12.2009, - dne 23.10.2009 zaslal správce daně výzvu k prokázání skutečností žalobcovu dodavateli [právnická osoba]; odpověď na tuto výzvu správce daně obdržel dne 11.11.2009, - dne 5.11.2009 se konalo ústní jednání, o kterém byl sepsán protokol, č.j. 292266/09/006934108951, a při němž žalobce předal správci daně kopie dokumentů, - dne 4.2.2010 zaslal správce daně výzvu k součinnosti třetích osob, č.j. 31789/10/006934108951, společnosti [právnická osoba] za účelem prověření plateb na účtu žalobcova dodavatele za rok 2006; odpověď banky byla zaevidována dne 25.2.2010, - dne 4.2.2010 zaslal správce daně výzvu k součinnosti třetích osob, č.j. 31901/10/006934108951, společnosti [právnická osoba]; odpověď banky byla zaevidována dne 17.2.2010, - dne 5.3.2010 se konalo ústní jednání, o kterém byl sepsán protokol, č.j. 65483/10/006934108951, a při němž správce daně (s ohledem na nález Ústavního soudu sp.zn. I. ÚS 1611/07 o běhu prekluzivní lhůty) zúžil rozsah daňové kontroly na zdaňovací období září až prosinec 2007, leden až prosinec 2007 a leden až prosinec 2008; žalobce při tomto jednání rovněž předložil správci daně další písemné podklady pro daňovou kontrolu, - dne 22.3.2010 zaslal správce daně žalobci e-mail se žádostí o vysvětlení a doložení některých skutečností týkajících se jeho dodavatelů, společností [právnická osoba] a [právnická osoba] v likvidaci, - dne 30.3.2010 žalobce předložil správci daně vyžádané dokumenty a vysvětlení, - dne 21.6.2010 zaslal správce daně žalobci výzvu k prokázání skutečností, č.j. 202274/10/006934108951. Žalobce na tuto výzvu reagoval žádostí o prodloužení lhůty do 22.7.2010, které správce daně vyhověl. Žalobcova odpověď na výzvu správce daně byla zaevidována dne 19.7.2010, - dne 19.7.2010 žalobce předložil správci daně plnou moc, kterou zmocnil k zastupování společnost [právnická osoba], - dne 21.6.2010 zaslal správce daně výzvu k součinnosti třetích osob, č.j. 201278/10/006934108951, společnosti [právnická osoba], na niž obdržel odpověď dne 13.7.2010, - dne 2.9.2010 zaslal správce daně žalobci předvolání k projednání zprávy o kontrole DPH, č.j. 264592/10/006934108951, a rovněž zprávu o kontrole DPH, č.j. 196697/10/006934108951, která obsahovala výsledky kontrolních zjištění, včetně vyhodnocení důkazů. Žalobci byla zpráva doručena dne 8.9.2010, - dne 16.9.2010 doručil žalobce (prostřednictvím svého zástupce [právnická osoba]) správci daně návrh na provedení výslechu 8 svědků, - správce daně dne 22.9.2010 předvolal všech 8 navržených svědků k výslechu na den 20.10.2010 a žalobce o této skutečnosti informoval sdělením ze dne 20.9.2010, č.j. 278495/10/006934108951; ani jeden z výslechů se však neuskutečnil z důvodů, že navržení svědci byli na adresách uvedených žalobcem neznámi či se odstěhovali, - z úředního záznamu ze dne 21.10.2010 vyplývá, že se uskutečnil telefonický rozhovor mezi zástupcem žalobce a správcem daně ohledně dalšího postupu týkajícího se zajištění navržených svědeckých výpovědí (žalobce dal najevo, že zvažuje možnost najmout si detektivní agenturu za účelem vypátrání jejich pobytu; správce daně zvažoval zopakovat předvolání, případně nechat svědky předvést policií), - dne 3.11.2010 zaslal správce daně žalobci předvolání k projednání zprávy o daňové kontrole, č.j. 312933/10/006934108951, na den 1.12.2010 (žalobci doručeno dne 10.11.2010) a současně i zprávu o výsledku daňové kontroly, č.j.311891/10/006934108951 (žalobci doručena dne 9.11.2010), - dne 26.11.2010 vznesl žalobcův zástupce ([právnická osoba]) námitku vůči postupu správce daně, které správce daně rozhodnutím ze dne 15.12.2010, č.j. 336630/10/006934106273, vyhověl s tím, že zpráva o výsledku daňové kontroly ze dne 3.11.2010 měla být zaslána na adresu žalobcova zástupce, - dne 1.12.2010 obdržel správce daně od žalobce sdělení, že žalobce zadal vyhledání svědků detektivní agentuře, - dne 15.12.2010 zaslal správce daně dožádání na místně příslušné finanční úřady (č.j. 339467/10/006934108951, 339377/10/006934108951, [číslo] a [číslo]), v jejichž působnosti se nacházely adresy navržených svědků zjištěné z evidence obyvatel s cílem ověřit, zda se tyto osoby na těchto adresách zdržují; z odpovědí dožádaných finančních úřadů, které správce daně obdržel v období prosince 2010 až února 2011 vyplývá, že navržení svědci se na těchto adresách nezdržují a poštu si nepřebírají, - dne 4.3.2011 zaslal správce daně žalobcovu zástupci ([právnická osoba]) zprávu o kontrole DPH, č.j. 77905/11/006934108951, která mu byla doručena dne 9.3.2011; současně žalobci zaslal i předvolání k projednání této zprávy na den 24.3.2011 (z úředního záznamu ze dne 22.3.2011 však vyplývá, že správce daně se se žalobcovým zástupcem dohodl, že na toto předvolání nebude brán zřetel, a to s ohledem na žalobcovy, v mezidobí vznesené, důkazní návrhy), - dne 8.3.2011 správce daně obdržel žalobcův návrh na výslech svědka [jméno] [příjmení] a na základě tohoto návrhu se rozhodl svědka předvolat prostřednictvím dožádaného Finančního úřadu v [obec] (předvolání bylo svědku doručeno dne 24.3.2011); žalobce byl o této skutečnosti vyrozuměn sdělením ze dne 15.3.2011, č.j. 99931/11/006934108951, - dne 31.3.2011 se uskutečnilo ústní jednání, při němž správce daně vyslechl svědka [jméno] [příjmení], o čemž byl sepsán protokol, č.j. 135059/11/00693410895, - dne 6.4.2011 zaslal správce daně žalobci výzvu k předložení dokladů, č.j. 165139/11/006934108951, která byla žalobci doručena dne 16.4.2011. Žalobce požádal o prodloužení lhůty k předložení dokladů a správce daně této žádosti vyhověl. Odpověď na výzvu k předložení dokladů správce daně obdržel ve stanové lhůtě dne 9.5.2011, - dne 26.4.2011 byla žalobcovu zástupci ([právnická osoba]) a rovněž i žalobci doručena zpráva o daňové kontrole, č.j. 163920/11/006934108951, současně správce daně zaslal žalobci předvolání k projednání zprávy o daňové kontrole na den 2.5.2011, - dne 28.4.2011 obdržel správce daně žalobcův návrh na výslech svědka [jméno] [příjmení], správce daně tomuto návrhu vyhověl a dožádal Finanční úřad v [obec] o provedení výslechu tohoto svědka; dle odpovědi dožádaného finančního úřadu, zaevidované dne 29.8.2011, nebylo dožádání vyhověno, neboť svědek se ani na opakované předvolání k výslechu nedostavil a nepodařilo se jej předvést ani Policií ČR, - dne 29.4.2011 podal žalobcův zástupce ([právnická osoba]) stížnost proti postupu správce daně ve věci předvolání žalobce k projednání zprávy o daňové kontrole, kde namítl, že správce daně po něm v rozporu se zákonem požaduje, aby se seznámil s výsledkem kontrolního šetření až při samotném projednání zprávy o daňové kontrole, z toho důvodu se také odmítá zúčastnit jednání dne 2.5.2011. Správce daně, jak vyplývá z jeho úředního záznamu a vyrozumění stěžovatele ze dne 18.5.2011, uznal, že v předvolání k jednání citoval nesprávné znění daňového řádu, nicméně žalobce nebyl na svých zákonných právech nijak zkrácen, neboť zpráva o daňové kontrole mu byla doručena v předstihu před jejím projednáním), - dne 2.5.2011 žalobce správci daně sdělil, že se mu podařilo zjistit adresu navrženého svědka [jméno] [příjmení], na základě toho správce daně dožádal Finanční úřad v [obec] o provedení výslechu tohoto svědka, dožádaný orgán však této žádosti, jak vyplývá z jeho odpovědi z 23.8.2011, nevyhověl, neboť svědka se nepodařilo předvolat ani předvést, - dne 8.5.2011 byl správce daně informován žalobcovým zástupcem ([právnická osoba]), že připravuje další důkaz v řízení, a sice znalecký posudek (správce daně tento důkazní návrh neakceptoval, jak vyplývá z jeho pozdější zprávy o daňové kontrole z 5.9.2011), - dne 12.9.2011 byla žalobcovu zástupci ([právnická osoba]) a dne 15.9.2011 i žalobci doručena zpráva o daňové kontrole z 5.9.2011, - dne 19.9.2011 obdržel správce daně od žalobcova zástupce žádost o stanovení přiměřené lhůty k vyjádření se k výsledku kontrolního zjištění, na základě této žádosti vydal správce daně rozhodnutí, č.j. 420850/11/006934108951, kterým stanovil lhůtu v délce 15 dnů ode dne doručení rozhodnutí (žalobcovu zástupci doručeno dne 29.9.2011), - dne 26.9.2011 obdržel správce daně od žalobce znalecký posudek, týkající se stanovení hodnoty díla Vacht, vytvořeného žalobcem, a návrh na výslech znalce [příjmení]. [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], který tento posudek vypracoval; správce daně sdělením ze dne 17.10.2011, č.j. 437701/11/006934108951, žalobce vyrozuměl o tom, že tento důkaz neprokazuje sporné skutečnosti (to, že fakturované práce byly provedeny dodavateli uvedenými na daňových dokladech vyloučených z nároku na odpočet daně), a proto jej neprovede, - dne 13.10.2011 byla správci daně doručena žalobcova žádost o prodloužení lhůty k vyjádření se k výsledku daňové kontroly, které správce daně vyhověl rozhodnutím ze dne 19.10.2011, č.j. 439384/11/006934108951, - dne 31.10.2011 správce daně obdržel žalobcovo vyjádření k výsledku kontrolního zjištění; žalobce v něm mimo jiné navrhl výslech svědků, které navrhoval již v minulosti, které se však nepodařilo předvolat ([jméno] [anonymizováno] a [jméno] [příjmení]), - dne 22.11.2011 bylo správci daně doručeno doplnění žalobcova vyjádření, ve kterém navrhl výslech svědka [jméno] [příjmení], kterého rovněž navrhoval již dříve, ale kterého se nepodařilo zkontaktovat, - dne 28.11.2011 žalobce doplnil své vyjádření k výsledku kontrolních zjištění tak, že navrhl výslech dvou svědků ([jméno] [anonymizováno] a [obec] [příjmení]), které rovněž navrhoval již v minulosti a které se nepodařilo předvolat, - dne 6.12.2011 žalobce doručil správci daně třetí doplnění svého vyjádření, ve kterém opakovaně navrhl výslech svědka [jméno] [příjmení], - dne 7.12.2011 zaslal správce daně žalobci sdělení, č.j. 490756/11/006934108951, v němž mu oznámil, že provedl úkony ve věci předvolání navržených svědků (dožádání příslušných finančních úřadů), - dne 20.2.2012 odpověděl dožádaný Finanční úřad ve [obec], že svědka [jméno] [příjmení] se nepodařilo předvolat ani předvést, proto vyžádaný úkon nemohl být proveden, - dne 25.1.2012 byl Finančním úřadem v [obec] (jemuž bylo dožádání správce daně postoupeno Finančním úřadem v [obec]) proveden výslech svědka [jméno] [příjmení], vyřízení dožádání bylo správci daně vráceno 30.1.2012, - dne 20.2.2012 obdržel správce daně návrh žalobce na výslech dalšího svědka (ing. [jméno] [příjmení]), kterého se pokusil vyslechnout prostřednictvím dožádaného Finančního úřadu v [obec], tento úřad dne 2.7.2012 vrátil dožádání jako nevyřízené (svědka se nepodařilo předvolat ani předvést), - dne 24.5.2012 odpověděl dožádaný Finanční úřad v [obec], že nevyhověl žádosti o výslech svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], neboť ti se na předvolání nedostavili a nepodařilo se je předvést ani Policií ČR, - dne 8.6.2012 předvolal správce daně žalobce a jeho zástupce ([právnická osoba]) k projednání zprávy o daňové kontrole a navrhl mu 3 termíny koncem června 2012; na předvolání reagoval žalobcův zástupce tím, že termín koncem června odmítl a žádal o termíny v červenci či srpnu 2012, - dne 2.7.2012 správce daně žalobcovu zástupci sdělil, že jeho návrh na změnu termínu projednání zprávy o daňové kontrole považuje za vyhýbání se projednání závěrů daňové kontroly, a proto současně zasílá žalobci i jeho zástupci zprávu o daňové kontrole s tím, že den jejího doručení bude považován ze den jejího projednání a ukončení daňové kontroly (žalobcovu zástupci doručeno dne 6.7.2012, žalobci dne 10.7.2012), - dne 6.7.2012 podal žalobce stížnost, ve které namítal, že správce daně nevyšel žalobcovu zástupci dostatečně vstříc při sjednání termínu projednání zprávy o daňové kontrole; správce daně shledal tuto stížnost jako nedůvodnou, o čemž žalobce vyrozuměl sdělením ze dne 23.7.2012, č.j. 385521/12/006934106273, - dne 25.7.2012 vydal správce daně celkem 24 dodatečných platebních výměrů na daň z přidané hodnoty za zdaňovací období září 2006 až srpen 2008, kterými byla žalobci doměřena daň z přidané hodnoty v celkové výši 6.798.934 Kč a současně i uložena povinnost uhradit penále; tyto platební výměry byly žalobci a jeho zástupci ([právnická osoba]) oznámeny dne 4.8.2012 a 18.9.2012, - žalobce se dne 3.9.2012 proti všem 24 dodatečným platebním výměrům odvolal, - dne 20.9.2012 zaslal správce daně žalobci a oběma jeho zástupcům ([právnická osoba] a c.k. daňová kancelář, a.s.) výzvu k odstranění vad podání, č.j. 445050/12/006513109524, - v následujícím období (říjen 2012 až březen 2013) byly ze strany správce daně činěny úkony směřující k odstranění vad odvolání, přičemž správce daně komunikoval s oběma žalobcovými zástupci (dne 16.11.2012 pod č.j. 511353/12/006511109524 vyzval všechny zúčastněné k vyjasnění toho, kdo je oprávněn žalobce v řízení zastupovat s poukazem na to, že v daňovém řízení může vystupovat jen jeden zmocněnec); žalobce a jeho zástupci ve svých podáních namítali, že jednak dřívějšímu zástupci (c.k. daňová kancelář, a.s.) nebyla doručena zpráva o daňové kontrole (podání ze dne 16.1.2013), jednak že již marně uplynula prekluzivní lhůta pro stanovení daně (stížnost žalobce z 1.1.2013), - dne 8.4.2013 vydal správce daně sdělení v rámci odvolacího řízení, č.j. 1668189/13/2006-05405-108951, ve kterém uvedl, že správce daně opomenul plnou moc udělenou žalobcem zástupci c.k. daňová kancelář, a.s. a přistoupil k odstranění vad odvoláním napadených rozhodnutí v rámci odvolacího řízení; současně zaslal zástupci c.k. daňová kancelář, a.s. zprávu o daňové kontrole a vyzval ho k projednání zprávy v rámci probíhajícího odvolacího řízení, - dne 12.4.2013 podal žalobce u Městského soudu v Praze žalobu na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu, kterou se domáhal, aby v daňové kontrole nebylo pokračováno, neboť je prováděna po uplynutí prekluzivní lhůty - dle žalobcova názoru prekluzivní lhůta uplynula ke dni 31.12.2012 (řízení o této žalobě bylo zastaveno usnesením Městského soudu ze dne 9.1.2014, sp.zn. 6 A 64/2013, neboť žalobce vzal žalobu zpět), - dne 6.8.2013 obdržel správce daně přípis odvolacího orgánu (Finančního ředitelství pro [územní celek]), v němž mu tento orgán doporučil konkrétní kroky k nápravě vadného postupu – odvolací orgán zde vyjádřil názor, že zprávu o daňové kontrole nelze mít za řádně projednanou kvůli pochybení, kterých se správce daně dopustil v důsledku nesprávného vyhodnocení plných mocí zmocněnců [právnická osoba] a c.k. daňová kancelář, a.s. (odvolací orgán doporučil, aby správce daně před předložením spisu k projednání odvolání vyjasnil rozsah plných mocí, předvolal k projednání zprávy o daňové kontrole za zdaňovací období září 2006 až prosinec 2008 oba zmocněnce a zmocněnce [právnická osoba] vyzval k doplnění odvolání podaného dne 3.9.2012), - dne 12.8.2013 zaslal správce daně žalobci a oběma zmocněncům sdělení, č.j. 4358664/13/2006-05405-106273, v němž je seznámil se závěry, vyplývajícími z přípisu shora, - dne 12.8.2013 předvolal správce daně oba žalobcovy zmocněnce k projednání a podpisu zprávy o daňové kontrole, - dne 12.8.2013 zaslal správce daně žalobcovu zmocněnci ([právnická osoba]) výzvu k odstranění vad dovolání, - dne 16.8.2013 obdržel správce daně podání žalobcova zmocněnce ([právnická osoba]), ve kterém reagoval na přípisy správce daně ze dne 12.8.2013 a v němž požádal o prodloužení lhůty k projednání zprávy o daňové kontrole a prodloužení lhůty k doplnění náležitostí odvolání, - dne 28.8.2013 proběhlo ústní jednání, o kterém byl sepsán protokol, č.j. 4667676/13/2006-05405-106273), kterého se zúčastnil pouze žalobcův zmocněnec c.k. daňová kancelář, a.s. (s ohledem na neúčast zmocněnce [právnická osoba] nebyla zpráva o daňové kontrole projednána a podepsána), - dne 9.9.2013 vydal správce daně rozhodnutí č.j. 4813353/13/2006-05405-106273, kterým prodloužil zmocněnci [právnická osoba] lhůtu k doplnění odvolání do 27.9.2013 a současně tohoto zástupce předvolal k projednání zprávy o daňové kontrole na den 20.9.2013, - dne 4.9.2013 podal žalobce stížnost na postup správce daně, která byla shledána neopodstatněnou, o čemž byl žalobce, resp. jeho zástupce [právnická osoba] vyrozuměn přípisem ze dne 1.11.2013, - dne 20.9.2013 se konalo ústní jednání za účasti obou žalobcových zástupců, o kterém byl sepsán protokol, č.j. 4907427/13/2006-05405-106273; žalobcův zmocněnec [právnická osoba] při něm namítal marné uplynutí prekluzivní lhůty pro vyměření daně ke dni 31.12.2012 a trval na výslechu navržených svědků, - dne 1.10.2013 (a poté ještě i dne 21.10.2013, 6.11.2013, 2.12.2013, 12.12.2013 a dne 6.3.2014) podal žalobce (prostřednictvím zmocněnce [právnická osoba]) doplnění odvolání, - v následujícím období správce daně vyhověl návrhu žalobce a pokusil se opětovně, v rámci odvolacího řízení, předvolat a vyslechnout svědky [příjmení], [příjmení], [příjmení] a [příjmení] (k opětovnému předvolání svědků [příjmení], [příjmení], [příjmení] a [příjmení] nepřistoupil); pokusy o zkontaktování svědka [jméno] [příjmení] (z 14. a 15.11.2013) byly neúspěšné, svědka [jméno] [příjmení] správce daně obeslal dne 25.10.2013 na den 14.11.2013, avšak neúspěšně (dne 13.2.2014 tento svědek telefonicky správci daně sdělil, že je v zahraničí a odmítá vypovídat v daňovém řízení), svědek [jméno] [příjmení] byl dne 8.11.2013 předvolán na den 25.11.2013, avšak k výslechu se nedostavil, svědek [příjmení] byl předvolán k výslechu na den 13.2.2014, kdy také vypovídal (protokol č.j. 918296/14/2006-05405-108951), - dne 12.11.2013 obdržel správce daně přípis, č.j. 5579731/13/2000-14301-107071, ve kterém jej Finanční úřad pro [anonymizována dvě slova] upozornil na nezbytnost urychleného postupu vzhledem k prekluzivní lhůtě pro dodatečné vyměření daně; zároveň žádal o okamžité postoupení doplněného spisového materiálu, případně rozhodnutí o odvolání v rámci autoremedury, - ve dnech 19.9.2013 a 21.11.2013 podal žalobce další stížnosti proti postupu správce daně, které byly prošetřeny a vyřízeny vyrozuměním ze dne 9.12.2013; zde byl žalobce mimo jiné vyrozuměn, že prekluzivní lhůta pro doměření daně uplyne dnem 31.12.2013, - dne 6.12.2013 a následně i dne 30.1.2014 podal žalobce, prostřednictvím zástupce [právnická osoba] stížnost proti postupu úředních osob, - dne 11.12.2013 zaslal správce daně žalobci sdělení v rámci odvolacího řízení, č.j. 5984710/13/2006-05405-108951, ve kterém uvedl, že zástupce zmocněný k projednání zprávy o daňové kontrole ([právnická osoba]) opakovaně nepřistoupil k projednání zprávy o daňové kontrole, a proto správce daně zaslal tuto zprávu zástupci Advokátní daňová kancelář [právnická osoba], kterému byla udělena substituční plná moc dne 17.9.2013 s tím, že den doručení zprávy bude považován za den jejího projednání, - dne 16.1.2014 zaslal správce daně žalobcovu zmocněnci c.k. daňová kancelář, a.s. předvolání ve věci podepsání zprávy o daňové kontrole na den 6.2.2014; na toto předvolání reagoval zmocněnec dne 3.2.2014 podáním, v němž uvedl, že zprávu o daňové kontrole nepovažuje za řádně projednanou, - dne 20.3.2014 obdržel správce daně od Finančního úřadu pro [anonymizováno]. pokyn, aby s ohledem na uplynutí lhůty pro stanovení daně postupoval podle § 111 odst. 6 daňového řádu, napadená rozhodnutí o stanovení daně zrušil a odvolací řízení zastavil, - správce daně přesto učinil další kroky – dne 2.4.2014 požádal Městský soud v Praze, který dne 26.3.2014 vynesl ve věci vedené u něj pod sp.zn. 48 T 3/2013 rozsudek, jímž byli jednatelé žalobce nepravomocně odsouzeni za spáchání zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle ust. § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 trestního zákona k trestu odnětí svobody v trvání šesti let, o poskytnutí písemných podkladů z trestního spisu, - dne 2.6.2014 předložil správce daně spis spolu s odvoláním Odvolacímu finančnímu ředitelství, které však konstatovalo prekluzi lhůty pro stanovení daně a spis s tímto stanoviskem vrátilo správci daně dne 14.10.2014, - dne 25.11.2014 vydal správce daně rozhodnutí (celkem 24 samostatných rozhodnutí), jimiž napadené dodatečné platební výměry zrušil a odvolací řízení s odkazem na § 111 odst. 6 daňového řádu zastavil. Tato rozhodnutí byla dne 25.11.2014 doručena žalobci, který se ještě téhož dne vzdal práva odvolání. Řízení tak bylo pravomocně ukončeno ke dni 25.11.2014. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce předběžně uplatnil u žalované nárok, který je předmětem tohoto řízení, podáním ze dne 8.12.2014, který žalovaná dopisem ze dne 5.6.2015 odmítla a žalovanému žádné zadostiučinění za nemajetkovou újmu neposkytla. Na daný případ soud aplikoval zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o odpovědnosti za škodu“). Konkrétně vyšel z jeho § 13 odst. 1, dle kterého stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle § 31a odst. 1 bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle § 31a odst. 2 se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle § 31a odst. 3 v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním skutkovým okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Předmětem posuzované věci je daňové řízení, v němž byla žalobci na podkladě daňové kontroly dodatečně doměřena daň z přidané hodnoty a současně mu byla uložena i povinnost zaplatit penále. Toto řízení bylo zahájeno dne 9.9.2009 a bylo pravomocně ukončeno dne 25.11.2014, ve svém souhrnu tak trvalo 5 let, 2 měsíce a 16 dnů. Řízení bylo zahájeno za účinnosti zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (platného do 31.12.2010), a dokončeno za účinnosti zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu. Ani zákon o správě daní a poplatků, ani daňový řád nestanoví lhůtu, v níž by byl správce daně povinen ukončit daňovou kontrolu a vydat rozhodnutí v daňovém řízení. S přihlédnutím k judikatuře Nejvyššího soudu ČR (zejména rozsudkům sp.zn. 30 Cdo 344/2014 a 30 Cdo 968/2014) soud zvažoval, zda se ve vztahu k předmětnému správnímu řízení lze zabývat otázkou přiměřenosti jeho (celkové) délky, nebo-li zda na ně dopadají články 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen„ Úmluva“) a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen„ Listina“) garantující právo na projednání věci v přiměřené lhůtě. V opačném případě by mohl být zvažován pouze nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 odst. 1, věty druhé, zákona o odpovědnosti za škodu, tedy ty situace, kdy správní orgán porušil povinnost učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Současně by se neuplatnila ani presumpce vzniku nemajetkové újmy (spočívající v tom, že účastník byl v důsledku nepřiměřené dlouhého řízení uveden do stavu nejistoty a v něm udržován; újmu spojovanou s jiným následkem je účastník povinen tvrdit a prokazovat vždy) a bylo by tedy třeba, aby žalobce prokázal jak vznik újmy, tak i příčinnou souvislost mezi průtahy a vznikem nemajetkové újmy. Soud si nakonec (byť žalobce v průběhu řízení postupem dle § 118a o.s.ř. vedl k tomu, aby právě vznik újmy prokazoval) vyřešil výše uvedenou otázku kladně, tedy že na dané správní řízení články 6 odst. 1 Úmluvy a čl. 38 odst. 2 Listiny dopadají a že tedy je možno zabývat se celkovou délkou daňového řízení z hlediska její přiměřenosti. Uvedenému závěru nasvědčuje to, že ani zákon o správě daní a poplatků, ani daňový řád nestanoví žádnou lhůtu pro ukončení daňové kontroly a pro vydání rozhodnutí o dodatečném vyměření daně (ust. § 99 zákona o správě daní a poplatků a § 262 daňového řádu pak vylučují podpůrné užití správního řádu a tam upravených lhůt). Není-li stanovena lhůta pro úkon či vydání rozhodnutí zákonem, je možno stíhat pouze porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě podle § 13 odst. 1, věty třetí, zákona o odpovědnosti za škodu. Současně je daňový subjekt v řízení, v němž mu může být dodatečně vyměřena daň, ohrožen povinností uhradit penále (§ 37b zákona o správě daní a poplatků, § 251 daňového řádu), které také skutečně žalobci uloženo bylo a které má trestní povahu, jak dovodil Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku sp.zn. 4 Afs 210/2014. Dle závěrů, vyplývajících z tohoto rozhodnutí„ penále podle §37b zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění účinném od 1.1.2007 do 31.12.2010, a podle § 251 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, má povahu trestu; je na ně třeba aplikovat čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod a články 6 a 7 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ([číslo] Sb.)“. Jde-li tedy o řízení, v němž může účastníku při splnění zákonných podmínek vzniknout povinnost zaplatit penále (navázaná na rozhodnutí o doměření daně), jež je svou povahou trestní sankcí, a na které dopadá čl. 6 Úmluvy, je možno postihovat porušení povinnosti rozhodnout v přiměřené lhůtě a aplikovat Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR. Soud se proto zabýval otázkou, zda dobu, po kterou daňové řízení probíhalo, lze hodnotit jako dobu přiměřenou či nikoli. V průběhu celého daňového řízení nelze shledat v postupu správce daně nic, co by bylo třeba hodnotit jako jeho vyloženou nečinnost. Tak, jak to vyplývá ze základních zásad správy daní (§ 5 a násl. daňového řádu), je správce daně povinen správně zjistit a stanovit daň, přitom musí postupovat v souladu se zákony a jinými právními předpisy, šetřit práva a právem chráněné zájmy daňových subjektů i třetích osob a vycházet jim podle možností vstříc. Současně musí postupovat bez zbytečných průtahů, aby rozhodnutí bylo vydáno v co možná nejkratším čase. Je zřejmé, že správce daně musí při svém postupu rozumně vyvažovat dva často protichůdné požadavky, jimiž jsou jak požadavek na úplné a správné zjištění daně (v rámci tohoto procesu je třeba počítat s tím, že správní orgán musí shromažďovat podklady, seznamovat se s nimi, provádět důkazy a vyhodnocovat je, což je činnost, která si vždy vyžádá určitý čas), tak požadavek na co možná nejrychlejší skončení věci. Lze přirozeně očekávat, že správce daně koná tak, aby se vyvaroval procesních pochybení. Pokud jde o procesní aktivitu daňového subjektu, je na správci daně, aby zhodnotil, zda procesní návrhy účastníka jsou smysluplné a směřují k objasnění věci a jejímu rychlému ukončení či zda se jedná spíše o aktivitu obstrukčního rázu, která by mohla vést jen ke zbytečnému prodlužování řízení a které je namístě dostupnými procesními prostředky zabránit. V posuzovaném případě se na nárůstu délky řízení podepsala zejména ta skutečnost, že správce daně si nesprávně vyhodnotil plné moci, kterými žalobce v průběhu daňového řízení zmocnil k zastupování dva různé zástupce. V důsledku toho nebylo možno zprávu o daňové kontrole považovat za řádně projednanou a tyto nedostatky byly odstraňovány až v rámci odvolacího řízení, nebo-li vytvořily překážku pro to, aby žalobcovo odvolání proti dodatečným platebním výměrům (podané již dne 3.9.2012) bylo v rozumné době projednáno. Toto odvolání však nakonec nebylo projednáno ani do uplynutí prekluzivní lhůty pro stanovení daně, tedy do konce roku 2013. Lze tak učinit závěr, že daňové řízení v důsledku pochybení správce daně probíhalo po dobu delší, než kterou by bylo možno označit za dobu přiměřenou. Nemajetková újma způsobená nepřiměřenou délkou řízení (spočívající v nejistotě ohledně jeho výsledku, v níž je účastník řízení udržován) se presumuje. Soud se tedy neztotožnil s námitkou žalované, že by žalobce musel v tomto řízení vznik tvrzené nemajetkové újmy prokázat, ani neuznal za opodstatněné, pokud žalovaná – ve snaze zpochybnit pravdivost tvrzení o vzniku nemajetkové újmy - poukazovala na souběžně probíhající trestní stíhání a nepravomocné odsouzení žalobcova statutárního orgánu (jednatelů [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a Ing. [jméno] [příjmení]) a možnou újmu tímto trestním řízením vyvolanou. Účastníky obou řízení byly odlišné subjekty, stejně tak jako sankce, kterými byly tyto subjekty ohroženy. Byť jsou mezi těmito osobami úzké vazby a vůle žalobce coby právnické osoby je vytvářena prostřednictvím osob, tvořících jeho orgány, a i následky, které s sebou nepřiměřená délka řízení přináší, jsou vnímány především těmito osobami, nelze újmu žalobce vyvolanou tímto daňovým řízením a směšovat s nejistotou, kterou mohli pociťovat jeho trestně stíhaní jednatelé. Žalobce tvrdil, že jeho újma se projevovala jako obavy z možného ohrožení jeho majetkové situace v důsledku doměřené daně a sankce, která by mohla vést až k jeho ekonomické likvidaci. A tato tvrzení, i s ohledem na výši doměřené daně (cca 6,5 mil. Kč) a uložené penále, nelze mít za vyvrácená. Je dále možno přisvědčit žalované, že v dané věci byl nárůst řízení žalobci nakonec„ ku prospěchu“, neboť v důsledku prekluze práva mu nemohla být žádná daň vyměřena, což však na druhou stranu neznamená, že v něm toto řízení, alespoň po určitou dobu, nemohlo vyvolávat tvrzenou nejistotu (újmu nelze spojovat s výsledkem řízení, ale s jeho délkou). Soud má v každém případě za to, že újma žalobci vznikla, nikoli však v tvrzeném rozsahu. Tato újma totiž žalobci nemohla vznikat po celou délku řízení, tedy až do dne jeho pravomocného ukončení (25.11.2014), nýbrž jen do 31.12.2013. Třebaže o tom ještě nebylo formálním způsobem rozhodnuto, musel si být žalobce – a to zvlášť za situace, kdy byl v daňovém řízení zastoupen profesionálem v této oblasti – vědom toho, že po uplynutí prekluzivní lhůty nemůže správce daně již činit žádné kroky směřující k meritornímu projednání věci, a tedy ani prožívat stav nejistoty z výsledku řízení. Jiný výsledek, než zrušení dodatečných platebních výměrů a zastavení odvolacího řízení, již nebylo možno po 31.12.2013 očekávat. To, že prekluzivní lhůta k tomuto okamžiku uplyne, vyplývalo z řady písemných úkonů správce daně, které byly součástí spisu, mimo jiné i z těch, kterými se obracel na žalobce či jeho zástupce (např. vyrozumění ze dne 9.12.2013), sám žalobce byl dokonce přesvědčen, dle obsahu svých podání (a i podle správní žaloby podané k Městskému soudu v Praze dne 12.4.2013), že právo na doměření daně se prekludovalo již ke dni 31.12.2012. Vznik nemateriální újmy nelze předpokládat jen proto, že určité řízení stále formálně trvá, ale tato trvá jen do okamžiku, kdy toto řízení (byť neukončené) je způsobilé takovou újmu vyvolávat – v daném případě jen do okamžiku, do něhož řízení mohlo v žalobci vyvolávat reálnou obavu z ohrožení jeho majetku vyměřenými daňovými povinnostmi. Vzhledem k tomu, že soud má za prokázaný nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce daňového řízení i jím vyvolanou nemajetkovou újmu v období od 9.9.2009 do 31.12.2013 (4 roky, 3 měsíce a 22 dnů), je namístě poškozenému žalobci, který svůj nárok u žalované před zahájením řízení uplatnil (čímž splnil požadavek na předběžné projednání tohoto nároku u příslušného orgánu vycházející z § 14 odst. 3 a § 15 odst. 2 zákona o odpovědnosti za škodu) poskytnout zadostiučinění, a to ve formě peněžní (§ 31a odst. 2), když pouhou konstataci porušení práva nemá soud s přihlédnutím k okolnostem daného případu za postačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění je třeba vyjít z § 31a odst. 3 zákona o odpovědnosti za škodu. V souladu s tímto postupem první krok při stanovení příslušné částky spočívá v určení tzv. základní částky, která vychází z celkové délky nepřiměřeně dlouho trvajícího řízení. V daném případě soud vyšel (v souladu s návrhem žalobce) z částky 15.000 Kč za jeden rok řízení, přičemž za první dva roky trvání řízení byla přiznána částka o polovinu nižší (2 x 7.500 Kč). Základní částka tak činí 49.650 Kč (2 x 7.500 Kč + 2 x 15.000 Kč + [číslo] Kč/3měsíc + 900 Kč/22 dnů). Tuto částku je dále možno snížit či zvýšit v závislosti na zjištěných okolnostech případu vztahujících se ke skutečnostem uvedeným v § 31a odst. 3 zákona o odpovědnosti za škodu (Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky, sp.zn. Cpjn 206/2010). Za složitost případu soud snížil základní částku o 30%, tj. o 14.895 Kč. Přihlédl k tomu, že se jednalo o věc skutkově složitou, a to zejména s ohledem na rozsah provedeného dokazování i různorodost důkazních prostředků. Vedle listin (prověřovány byly nejen podklady od žalobce, ale na základě dožádání i podklady týkající se žalobcových dodavatelů) bylo dokazování zacíleno i na výslech svědků a žalobce v jeho rámci předložil i znalecký posudek, který musel správce daně vyhodnotit. Pokud jde o právní složitost věci, lze asi obecně souhlasit s tvrzením žalované, že problematika daně z přidané hodnoty je složitá, na druhé straně ovšem právě u správce daně lze očekávat velmi dobrou orientaci v této oblasti. Další úpravu základní částky soud provedl pro chování poškozeného (žalobce). Rovněž on k nárůstu celkové délky řízení přispěl svou procesní aktivitou, zejména opakovanými stížnostmi, na jejichž základě byl nadřízenými orgány prošetřován postup správce daně, a které byly převážně shledávány jako nedůvodné. K prodloužení řízení nepochybně přispěly i žalobcovy žádosti o prodloužení lhůt, jimiž reagoval na výzvy ze strany správce daně, žádosti o stanovení jiného termínu ústního jednání (pro seznámení se se zprávou o daňové kontrole) či podání odvolání, které vykazovalo nedostatky, které bylo třeba následně odstraňovat. Z uvedeného důvodu soud snížil základní částku o 10%, tj. o 4.965 Kč. Naopak za postup správního orgánu byla základní částka navýšena o 20%, tj. o 9.930 Kč. Byť žalovaná obhajovala postup správce daně s poukazem na to, že vycházel žalobci vstříc s jeho důkazními návrhy, opakovaně se snažil pátrat po pobytu jím navržených svědků a uskutečnit jejich výslech, prodlužoval žalobci na jeho žádost procesní lhůty a stanovoval mu náhradní termíny, má soud za to, že právě postup tohoto orgánu se na celkové délce řízení významně podepsal. Soud již výše uvedl, že je odpovědností orgánu veřejné moci, aby – i při šetření práv účastníka řízení – postupoval ve věci tak, aby mohla být v rozumném čase ukončena, a pokud má za to, že procesní aktivita účastníka je„ ryze obstrukčního charakteru“, snažil se tomuto záměru s využitím svých procesních možností zabránit. Je na uvážení správního orgánu, zda vyhoví žádostem účastníka o prodloužení lhůt či zda provede jím označený důkaz. V daném případě byly opakovaně (v rámci odvolacího řízení) činěny pokusy o výslech svědků, které byly již dříve neúspěšné. Zcela jednoznačně pak správce daně pochybil při projednání zprávy o daňové kontrole, což mělo za následek nárůst délky odvolacího řízení a v konečném důsledku vedlo k tomu, že právo na doměření daně se prekludovalo. Sotva se lze dovolávat toho, že správce daně byl zmaten větším množstvím plných mocí, které mu byly v řízení předloženy. Pokud si tyto plné moci nesprávně vyhodnotil a v důsledku toho zatížil řízení vadou, jde tato skutečnost výhradně k jeho tíži. Význam řízení pro žalobce soud hodnotí jako zcela běžný, z tohoto důvodu tedy základní částku nijak neupravoval. Lze uzavřít, že z titulu finančního zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu žalobci náleží částka 39.720 Kč. K této částce je možno žalobci přiznat též požadovaný zákonný úrok z prodlení (§ 26 zákona o odpovědnosti za škodu, § 1970 obč. zákoníku, § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) ode dne 9.6.2015, kdy v závislosti na datu předběžného uplatnění nároku u žalované postupem podle § 14 zákona o odpovědnosti za škodu uplynula šestiměsíční lhůta upravená v § 15 odst. 1 téhož zákona. Soud tedy žalobě co do částky 39.720 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 9.6.2015 do zaplacení vyhověl (výrok I), zatímco ve zbytku nároku, co do částky 22.780 Kč s úrokem z prodlení, ji zamítl (výrok II). O nákladech řízení (výrok III) bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 o.s.ř. Žalobce sice v řízení dosáhl jen částečného úspěchu, přiznání výše zadostiučinění však záviselo na úvaze soudu. Soud proto žalobci přiznal plnou náhradu nákladů, sestávající z odměny a náhrad jeho advokáta, určených dle vyhl.č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif). Jedná se o odměnu advokáta za 4 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby a účast u jednání soudu dne 4.5.2016, které přesáhlo dvě hodiny; § 11 odst. 1 písm. a/, d/, g/ advokátního tarifu) po 3.100 Kč (§ 9 odst. 4 písm. a/ advokátního tarifu), celkem 12.400 Kč. Za každý z těchto úkonů náleží dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu paušální náhrada ve výši 300 Kč, celkem 1.200 Kč. Náhrada nákladů řízení ve výši 13.600 Kč byla dále navýšena o daň z přidané hodnoty, jejímž je advokát plátcem (§ 137 odst. 2 o.s.ř.), tj. o částku 2.720 Kč.

Poučení