26 Co 131/2024 - 297

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Burešové a soudců Mgr. Daniely Jandové a JUDr. Tomáše Němce ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované osoby 0/0], Dis., narozená [Datum narození zainteresované osoby 0/0] bytem [Adresa zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalovanému: [Jméno zainteresované osoby 1/0], narozený [Datum narození zainteresované osoby 1/0] bytem [Adresa zainteresované osoby 1/0] zastoupený advokátkou [Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0] o zaplacení částky 136 420 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 23. 1. 2024, č. j. 9 C 114/2022–256 ve spojení s usnesením Okresního soudu v Nymburce ze dne 4. 4. 2024, č. j. 9 C 114/2022–273 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadeném výroku I. a ve výroku III. potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku [částka], do tří dnů od právní moci rozsudku České republice – Okresnímu soudu v [adresa].

Odůvodnění

1. Okresní soud v [adresa] (dále jen „soud prvního stupně“) shora označenými rozhodnutími uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení, částku [částka] a částku [částka] (výrok I.); zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a zaplacení částky [částka] (výrok II.); uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám České republiky – na účet nebo do pokladny Okresního soudu v [adresa] (výrok III.).

2. Soud prvního stupně vyšel ze skutkového zjištění, že účastníci uzavřeli dne [datum] nájemní smlouvu, na jejímž základě žalobkyně užívala byt č. [hodnota] ve vlastnictví žalovaného na adrese [adresa], [jméno FO] (dále jen „Byt“), za sjednané nájemné [částka] měsíčně a zálohu na služby [částka] měsíčně. Nájem po prodloužení skončil dne [datum]. S prvním nájemným dne [datum] předala žalobkyně žalovanému v hotovosti jistotu ve výši [částka]. Ve vyúčtování služeb souvisejících s užíváním Bytu žalobkyní za rok 2016, 2017 a 2018 není uvedena výše žalobkyní zaplacených záloh, celková spotřeba jednotlivých energií, chybí údaj o jednotkové ceně jednotlivých energií, není uvedeno, kdo vyúčtování vyhotovil, pro koho je vystaveno, jakého bytu se týká, není datováno ani podepsáno, je v něm uvedena pouze celková částka požadovaná za jednotlivé služby a energie, která byla vydělena číslem [hodnota], tj. zprůměrována za měsíční období. Vyúčtování za rok 2019 bylo součástí dopisu žalovaného adresovaného žalobkyni, který obsahoval pouze částku [částka] požadovanou k úhradě. Podle provedených listinných důkazů žalobkyně opakovaně požadovala po žalovaném předložení řádného vyúčtování, ze kterého by byla patrná konkrétní spotřeba energií; její požadavky žalovaný opakovaně odmítal jako nedůvodné a ve výzvách k zaplacení nedoplatků na službách a energiích jsou uváděny souhrnně dlužné částky za jednotlivé kalendářní roky. Žalobkyni tak nebylo předloženo řádné vyúčtování za roky 2016-2019, požaduje proto po žalovaném pokutu v zákonné výši [částka] denně za každý den prodlení s předložením řádného vyúčtování. [právnická osoba] hlediska právního posouzení soud prvního stupně uzavřel, že mezi účastníky byla uzavřena nájemní smlouva podle § 2201 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“); nájemce poskytl pronajímateli podle § 2254 odst. 1 o. z. jistotu pro případ neplnění povinností vyplývajících z nájmu; odkázal na ustanovení § 2254 odst. 2 o. z., podle něhož má nájemce právo na úroky z jistoty od jejího poskytnutí alespoň ve výši zákonné sazby. Nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení pak posuzoval podle § 1968 o. z. Soud prvního stupně vyhodnotil žalobu jako tři nároky žalobkyně vůči žalovanému, a to požadavek na zaplacení jistoty, požadavek na zaplacení zákonného úroku ze složené jistoty a požadavek na zaplacení zákonné pokuty za prodlení žalovaného se splněním povinnosti předložit žalobkyni jako nájemci vyúčtování služeb poskytovaných v souvislosti s nájmem bytu.

4. Soud prvního stupně uzavřel, že žalovaný přijatou jistotu žalobkyně nevyúčtoval, nájemní vztah skončil dne [datum] a žalovaný tak byl povinen jistotu ve výši [částka] vrátit žalobkyni do [datum]; protože tak neučinil, ode dne [datum] je s jejím zaplacením v prodlení. Argumentaci žalovaného, že složená jistota byla započtena na nedoplatky žalobkyně na službách a dluh na nájemném, soud neshledal důvodnou a neposuzoval ji jako procesní obranu žalovaného, neboť se jednalo o tvrzení obecné, nebylo zřejmé, v jaké části mělo dojít k jednostrannému započtení, jaká pohledávka za žalobkyní byla započtena, kdy a jakým způsobem. Žalovaný uvedené nejasnosti neodstranil ani po poučení podle § 118a odst. 1 a 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Důvodnou neshledal soud prvního stupně ani námitku promlčení tohoto nároku, protože obecná tříletá promlčecí lhůta podle § 619 a 629 o. z. počala žalobkyni běžet [datum] a pokud žalobu podala dne [datum], k promlčení nároku nedošlo.

5. Nárok na zaplacení částky [částka] jako zákonného úroku z prodlení ze složené jistiny [částka] shledal soud plně důvodným, výše úroku nebyla mezi účastníky sjednána, a proto soud určil úrok postupem podle § 1802 o. z., když vycházel ze statistických údajů České národní banky, konkrétně z úroků spořicích účtů domácnosti, které jsou svým charakterem obdobné jako úrok ze složené jistoty.

6. Podle soudu prvního stupně je důvodný i nárok na zaplacení částky [částka], která představuje zákonnou pokutu za prodlení žalovaného se splněním povinnosti předložit žalobkyni jako nájemci řádně a včas vyúčtování služeb poskytovaných v souvislosti s nájmem Bytu. Účastníci si nesjednali ve smlouvě výslovně zúčtovací období, pouze vymezili jeho maximální délku, soud tedy považoval za zúčtovací období pro potřeby určení počátku povinnosti pronajímatele vyúčtovat služby poskytované s nájmem Bytu, období určené faktickými úkony účastníků – jeden kalendářní rok. Žalovaný tak byl povinen předložit vyúčtování služeb žalobkyni nejpozději do čtyř měsíců po skončení zúčtovacího období, tj. vždy do 30. 4. následujícího roku v souladu s ustanovením § 7 odst. 1 zák. č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytu a nebytových prostorů v domě s byty, ve znění platném a účinném od [datum] do [datum] (dále jen „PlnByt“). Soud prvního stupně odkázal na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu ohledně předepsaných náležitostí ve vyúčtování s tím, že ani případná absence námitek proti vyúčtování nemůže zhojit nesprávnosti vyúčtování. Soud prvního stupně shledal, že vyúčtování předkládaná žalovaným postrádala potřebné náležitosti (stanovené i vyhláškou č. 269/2015 Sb., o rozúčtování nákladů na vytápění a společnou přípravu teplé vody pro dům), stejně jako údaje o ceně za jednotlivé služby a množství dodané služby (§ 11 odst. 1 písm. c) zák. č. 563/1991 Sb., o účetnictví). Žalovaný ve vyúčtování uváděl pouze druh služby a celkovou roční cenu vydělenou počtem měsíců v kalendářním roce. Z vyúčtování však nevyplývá, jaká byla skutečná spotřeba žalobkyně, jakým způsobem k ceně za službu žalovaný dospěl, u jednotlivých energií nebyl uveden ani údaj o jejich jednotkové ceně, nebylo zohledněno, jakou částku zaplatila žalobkyně na zálohách. Pokud jde o vyúčtování služeb za rok 2019, pak bylo vyúčtování součástí dopisu žalovaného, kde byla uvedena pouze celková částka žalovaným požadovaná jako nedoplatek. Žalovaný je tak v prodlení s plněním své povinnosti řádně vyúčtovat žalobkyni zálohy na služby od [datum] za rok 2018 a od [datum] za rok 2019. Výše pokuty vyplývá z ustanovení § 13 odst. 1 PlnByt ve výši [částka] denně. Ani tento nárok žalobkyně nepovažoval soud prvního stupně za promlčený, neboť žalobkyně mohla své právo uplatnit poprvé ve vztahu k prodlení s předložením vyúčtování za rok 2018 dne [datum], lhůta by tak marně uplynula dne [datum], avšak žalobkyně svůj nárok uplatnila žalobou dne [datum] a k promlčení tak nedošlo. Bez právního významu shledal soud prvního stupně námitky žalovaného, že nebylo zjištěno, o jakou částku byla žalobkyni vyúčtováním poškozena a že svým jednáním neměl v úmyslu ji poškodit. Soud pak neshledal důvodným ani návrh žalovaného na moderaci pokuty, a to ani po zohlednění aktuální judikatury Nejvyššího soudu, kdy musí přihlédnout nejen k okolnostem známým již v době sjednávání smluvní pokuty, ale též k okolnostem, které zde byly při porušení smluvní povinnosti, jakož i k okolnostem, které nastaly po jejím porušení, mají-li v porušení smluvní povinnosti nepochybně původ a byly-li v době porušení povinnosti předvídatelné. V posuzované věci se jedná o zákonnou pokutu, nelze tedy posuzovat, zda stanovená denní sazba je v rozporu s dobrými mravy, zda byla sjednána platně. Žalobkyně se aktivně opakovaně domáhala předložení řádného vyúčtování, nejedná se tedy o případ, kdy by pasivně vyčkávala co nejdelší možnou dobu ve snaze uplatnit pokutu v co nejvyšším rozsahu a tím se finančně obohatit. Naopak žalovaný přistupoval k věci pasivně, na požadavky žalobkyně reagoval odmítavě, obecnými a nekonkrétními tvrzeními ji utvrzoval ve správnost jeho verze vyúčtování a pouze se domáhal vyčíslených nedoplatků. Ani námitku žalovaného, že žalobkyně nezaplatila nájemné a zálohy na služby za poslední dva měsíce trvání nájmu, nepovažoval soud prvního stupně za podstatnou, navíc za situace, kdy o tomto nároku již bylo pravomocně rozhodnuto. Soud tak shledal důvodným návrh žalobkyně na zaplacení pokuty ve výši [částka] denně za období od [datum] do [datum]. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že žalobkyni přiznal nárok na náhradu nákladů řízení v plném rozsahu, protože byla v řízení neúspěšná pouze v nepatrné části.

7. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný odvolání, ve kterém vytýkal soudu prvního stupně, že se nezabýval okamžikem předložení vyúčtování žalobkyni, které přinejmenším za rok 2019 bylo i podle tvrzení žalobkyně včasné. Žalovaný připustil, že žalobkyni předložil ručně psané vyúčtování, jehož přílohou byly veškeré výpočty od jednotlivých dodavatelů služeb, nicméně z vyúčtování je zřejmé, že je činí žalovaný vůči žalobkyni a vztahují se k nájmu Bytu. Způsob výpočtu zprůměrováním skutečně provedených plateb dodavatelům energií po odečtení záloh ze strany žalobkyně je jednoznačný. Žalobkyně evidentně věděla a ví, co jí bylo vyúčtováno, pouze nesouhlasila s výší nedoplatku vypočteného žalovaným a vypočetla si přeplatek. Žalovaný se však logicky domníval, že když žalobkyně v bytě bydlí celý rok a vypočte si narozdíl od něho přeplatek, je její výpočet nesprávný. Soud prvního stupně podle žalovaného odmítl moderaci pokuty, ale nepřihlédl ani minimálně ke zjištěným okolnostem v průběhu celého soudního řízení a chování žalobkyně v průběhu a po ukončení nájemního vztahu. Nesprávně soud prvního stupně rozhodl o vyloučení vzájemného nároku žalobkyně do samostatného řízení, čímž se žalovaný cítí poškozen. Soud prvního stupně rovněž nezohlednil, že žalobkyně žádá smluvní pokutu z údajné absence jednání přesto, že sama svůj primární závazek nesplnila, když neuhradila žalovanému zálohy na energie za období listopad a prosinec 2019. Žalovaný vytýká soudu prvního stupně, že se nezabýval jeho kompenzační námitkou, ačkoliv žalobkyně byla o zápočtu jistoty několikrát informována. Zamítnutí kompenzační námitky bez poskytnutí poučení o možnosti odstranění jejích vad považuje žalovaný za nezákonný postup soudu, stejně jako zamítnutí doplnění dokazování nejméně výslechem svědka [jméno FO], který se mohl vyjádřit ke způsobu a času předání vyúčtování i chování žalobkyně. Žalovaný nárok žalobkyně na zaplacení zákonné pokuty považuje za odporující dobrým mravům a navrhl proto, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu v plném rozsahu zamítne.

8. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání žalovaného uvedla, že žalovaný v řízení neprokázal, že žalobkyni předložil řádné vyúčtování služeb spojených s nájmem Bytu. Žalovaným po koncentraci předložené listiny připojené k odvolání jen potvrzují skutečnost, že žalovaný nebyl a není schopen řádné vyúčtování vypracovat. Pokud žalovaný připomínal dluh žalobkyně na nájemném za listopad a prosinec 2019, pak se žalobkyně snažila takto přimět žalovaného ke splnění povinnosti předložit jí řádné vyúčtování a poslední dva nájmy proto uhradila do notářské úschovy, bohužel nebyla poučena, že úschova tak, jak byla koncipována, nenahradila zaplacení nájemného, soud jí proto uložil správně povinnost nájemné pronajímateli uhradit. Žalobkyně tedy nebyla nikdy v průběhu nájmu v prodlení s žádnou úhradou nájemného a služeb. Nedůvodná je argumentace žalovaného o rozporu přiznaného nároku s dobrými mravy, žalobkyně rozpor s dobrými mravy shledává spíše v jednání žalovaného. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

9. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou a včas (§ 202 a contr., § 201, § 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení, které jeho vydání předcházelo podle ust. § 212 a § 212a odst. 1 a 5 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

10. Výrok II. rozsudku soudu prvního stupně nebyl odvoláním dotčen a nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 věta první o. s. ř.).

11. Na základě přezkoumání obsahu spisu soudu prvního stupně odvolací soud nezjistil, že by řízení před soudem prvního stupně trpělo některými ze zmatečnostních vad uvedených v § 229 odst. 1 odst. 2 písm. a), b) odst. 3 o. s. ř. či jinými vadami před soudem prvního stupně, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a jejichž náprava by nemohla být sjednána za odvolacího řízení, k nimž je odvolací soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti.

12. Námitkou žalovaného, že soud prvního stupně nesprávně rozhodl o vyloučení vzájemného nároku žalobkyně k samostatnému projednání, se odvolací soud nemohl zabývat, protože usnesení Okresního soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], o vyloučení nároku žalobkyně k samostatnému projednání (nárok uplatněný v řízení žalobce [jméno FO] proti žalované [Jméno zainteresované osoby 0/0], [Anonymizováno], o zaplacení částky [částka] s přísl.), nabylo dne [datum] právní moci. Soud prvního stupně procesně nepochybil, pokud jako nadbytečné neprováděl další navrhované dokazování a svůj postup přiléhavě vysvětlil (bod 39. a 40. napadeného rozsudku), správné jsou i jeho závěry o nedůvodnosti námitky promlčení a nedůvodnosti návrhu žalovaného na moderaci pokuty. Soud prvního stupně tedy zcela správně zhodnotil žalobkyní uplatněné nároky, které jsou předmětem odvolacího řízení, jako důvodné.

13. Skutkové a právní závěry soudu prvního stupně jsou správné, odvolací soud se s nimi ztotožňuje, v podrobnostech odkazuje na správné odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a vzhledem k odvolacím námitkám uvádí následující.

14. Žalovaný odvolání směřoval proti celému vyhovujícím výroku I., nicméně konkrétní námitku ve vztahu k uložení povinnosti zaplatit žalobkyni jistotu a z ní vyplývající zákonný úrok z prodlení, neuvedl, zásadní odvolací námitka žalovaného však směřovala k jím uplatněné kompenzační námitce ve vztahu k požadavku žalobkyně na vrácení jistoty.

15. Podle § 1982 odst. 1 o.z., platí, že dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se započtením obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení.

16. Podle § 1987 odst. 1 o. z., k započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem.

17. Podle § 1987 odst. 2 o. z. pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není.

18. Mají-li věřitel a dlužník vůči sobě navzájem pohledávky, jejichž splnění je téhož druhu, mohou přivodit jejich zánik započtením. Musí to být pohledávky, které lze uplatnit před soudem a nejsou nejisté nebo neurčité. K započtení nedochází automaticky, ale je třeba právního jednání, v jeho důsledku závazek zanikne. Jsou-li splněny předpoklady stanovené zákonem, může subjekt závazku provést započtení jednostranným prohlášením.

19. Aktivní pohledávka (použitá k započtení) musí být splatná (§ 1982 odst. 1 věta druhá o. z.), uplatnitelná u soudu (§ 1987 odst. 1 o. z.), nesmí být nejistá a neurčitá (§ 1987 odst. 2 o. z.). S ohledem na smyslu a účel § 1987 odst. 2 o. z. je pak zásadně nutné míru nejistoty ohledně aktivní pohledávky posuzovat relativně, ve vztahu k pohledávce pasivní; za nejistou či neurčitou lze aktivní pohledávku považovat zpravidla toliko tehdy, je-li míra nejistoty ohledně ní vyšší, než je tomu v případě pasivní pohledávky. Jelikož ustanovení § 1987 odst. 2 o. s. ř. sleduje především ochranu věřitele pasivní pohledávky, je na něm, aby se případně dovolal neplatnosti jednostranného právního jednání, jímž dlužník proti pasivní pohledávce započítává svojí (aktivní) pohledávku za věřitelem (§ 580 odst. 1, § 586 o. z.). Rozpor jednostranného započtení tudíž zakládá toliko relativní neplatnost (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]).

20. Žalovaný v odvolání označil za kompenzační námitku obsahující zápočet jistoty uplatněné vůči žalobkyni, dopis ze dne [datum], vyúčtování za rok 2019, e-mailovou zprávu ze dne [datum] a dopis ze dne [datum]. Dopis ze dne [datum] však neobsahuje žádný údaj o započítání konkrétní částky, pouze sdělení, že žalovaný trvá na doplatku za období nájmu ve výši [částka], s odkazem na zákonné ustanovení, podle kterého jistota slouží k zápočtu částek. Vyúčtování za rok 2019 obsažené v písemnosti ze dne [datum] a ve stejném znění obsažené v e-mailové zprávě ze dne [datum] neobsahuje žádné sdělení o zápočtu určité konkrétní částky, pouze z něho vyplývá požadavek žalovaného na zaplacení nedoplatku na energiích za rok 2016 ve výši [částka], za rok 2017 ve výši [částka], za rok 2018 ve výši [částka] a za rok 2019 ve výši [částka] s tím, že žalobkyně dosud neuhradila nájemné za listopad a prosinec 2019 a složila kauci [částka]. Proto ji žalovaný vyzval k úhradě částky [částka].

21. Žalovaný zákonem předpokládaným způsobem zápočet konkrétních částek proti konkrétním nárokům žalobkyně neprovedl, soud prvního stupně proto ani nemohl přistoupit k poučení žalovaného o povinnosti odstranit vady kompenzační námitky, protože k zápočtu vzájemných pohledávek jednostranným jednáním žalovaného vůbec nedošlo. Soud prvního stupně správně posoudil nárok žalobkyně na vrácení jistoty podle § 2254 odst. 1 o. z., včetně uložení povinnosti zaplatit úrok z prodlení podle § 1968 o. z. určený ve správné výši podle § 1802 o. z. (body 25. a 28. napadeného rozsudku).

22. Podle § 1181 odst. 1 o. z. vlastník jednotky platí zálohy na plnění spojená nebo související s užíváním bytu (služby) a má právo, aby mu osoba odpovědná za správu domu zálohy včas vyúčtovala, zpravidla nejpozději do čtyř měsíců od skončení zúčtovacího období.

23. Podle § 2 odst. 3 o. z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke [podezřelý výraz] nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

24. Podle § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

25. Podle § 2, písm. a), bod 2 a písm. b), bod 2 zák. č. 67/2013 Sb., se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem služeb společenství vlastníků jednotek (dále jen „společenství“) podle zákona upravujícího bytové spoluvlastnictví, a příjemcem služeb vlastník jednotky podle zákona upravujícího bytové spoluvlastnictví.

26. Podle 4 odst. 1 zák. č. 67/2013 Sb., má poskytovatel služeb právo požadovat na příjemci služeb placení záloh na úhradu nákladů na služby poskytované s užíváním bytu. Výši záloh si poskytovatel služeb s příjemcem služeb ujednají, nebo o ní rozhodne družstvo, nebo společenství.

27. Podle § 7 odst. 1 zák. č. 67/2013 Sb., platí, že není-li jiným právním předpisem stanoveno jinak, skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtuje poskytovatel služeb příjemci služeb vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručí příjemci služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období. Podle odstavce 2 téhož ustanovení musí poskytovatel služeb ve vyúčtování uvést skutečnou výši nákladů na služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi, včetně uvedení celkové výše přijatých měsíčních záloh za služby tak, aby výše případných rozdílů ve vyúčtování byla zřejmá a kontrolovatelná z hlediska způsobů a pravidel sjednaných pro rozúčtování.

28. Podle § 8 zák. č. 67/20130Sb., platí, že na základě písemné žádosti příjemce služeb je poskytovatel služeb povinen nejpozději do 5 měsíců po skončení zúčtovacího období doložit příjemci služeb náklady na jednotlivé služby, způsob jejich rozúčtování, způsob stanovení výše záloh za služby a provedení vyúčtování podle tohoto zákona a umožnit příjemci služeb pořízení kopie podkladů.

29. Podle § 13 odst. 1 zák. č, 67/2013 Sb., jestliže poskytovatel služeb nebo příjemce služeb nesplní svoji povinnost stanovenou tímto zákonem, zejména nesplní-li příjemce služeb povinnost oznámit změnu počtu osob, nebo nedoručí-li poskytovatel služeb včas vyúčtování nebo nesplní povinnosti spojené s právem příjemce služeb nahlížet do podkladů k vyúčtování a povinnosti spojené s vypořádáním námitek, je povinen zaplatit druhé straně pokutu, ledaže by splnění povinností ve stanovené lhůtě nebylo spravedlivé požadovat nebo k nesplnění lhůty došlo zaviněním druhé strany. Podle odstavce 2 téhož ustanovení výši pokuty poskytovatel služeb ujedná alespoň s dvoutřetinovou většinou nájemců v domě, nebo o ní rozhodne družstvo, anebo společenství. Ujednaná výše pokuty nesmí přesáhnout [částka] za každý započatý den prodlení. Nedojde-li k ujednání s nájemci nebo rozhodnutí družstva anebo společenství, činí výše pokuty [částka] za každý započatý den prodlení.

30. Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že vyúčtování žalovaného za roky 2016-2019 nejsou z důvodů chybějících náležitostí řádná. Ostatně sám žalovaný i v odvolání připustil, že žalobkyni předložil ručně psané vyúčtování, jehož přílohou byly veškeré výpočty od jednotlivých dodavatelů služeb. Takové vyúčtování však nesplňuje náležitosti řádného vyúčtování ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení.

31. Nejvyšší soud již opakovaně vyslovil a odůvodnil závěr, že o vyúčtování úhrad za plnění poskytovaná s užíváním bytů (služeb) lze hovořit a vyúčtování může přivodit splatnost nedoplatku plynoucího z tohoto vyúčtování jen tehdy, obsahuje-li všechny předepsané náležitosti a je-li v něm uvedena cena provedené služby ve správné výši; vlastník jednotky musí z obsahu vyúčtování zjistit minimálně takové informace, na základě kterých bude schopen rozpoznat, zda pronajímatelem požadovaná úhrada odpovídá jeho spotřebě či způsobu výpočtu této spotřeby tak, jak byl účastníky dohodnut nebo jak je stanoven právním předpisem. Vyúčtování postrádající některou z předepsaných náležitostí nebo znějící na cenu v nesprávné výši, není řádným vyúčtováním a není způsobilé vyvolat splatnost nedoplatku plynoucího z vyúčtování (např. rozsudek sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka] citované odvolatelkou, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Zároveň Nejvyšší soud uzavřel, že soud v řízení o zaplacení nedoplatku (přeplatku) z vyúčtování služeb zkoumá, zda vyúčtování bylo provedeno řádně a stalo se splatným bez ohledu na to, zda proti němu podal příjemce služeb námitky, neboť ani absence námitek nemůže zhojit případné nesprávnosti ve vyúčtování. Ostatně ani zákon č. 67/2013 Sb., s podáním námitek žádné následky nespojuje, pouze stanoví povinnost poskytovateli služeb na ně nejpozději do 30 dnů od jejich doručení reagovat (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]).

32. Náležitosti (řádného) vyúčtování služeb, které jsou spojeny s užíváním bytu nebo s ním souvisejí, upravuje zák. č. 67/2013 Sb. (vzhledem k tomu, že v dané věci jde o vyúčtování služeb za rok 2017), který v § 2 písm. f) vyúčtováním rozumí vyčíslení skutečné výše nákladů na služby a záloh na jednotlivé služby (demonstrativně vyjmenované v § 3 odst. 1 zákona) v daném zúčtovacím období. V § 7 odst. 2 zákona o službách jsou konkrétně uvedeny náležitosti vyúčtování, které musí obsahovat skutečnou výši nákladů na služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi, včetně uvedení celkové výše přijatých měsíčních záloh za služby tak, aby výše případných rozdílů ve vyúčtování byla zřejmá a kontrolovatelná z hlediska způsobů a pravidel sjednaných pro rozúčtování. Vyúčtování, které musí být doručeno (§ 7 odst. 1 zákon) příjemci služeb (vlastníku jednotky) určí výši přeplatku či nedoplatku na poskytnutých službách, jehož finanční vyrovnání se provede ve lhůtě vyplývající z § 7 odst. 3 zákona o službách. Vzhledem k tomu, že vyúčtování je účetní doklad, mělo by obsahovat i obecné náležitosti, vyplývající z § 11 odst. 1 zák. č. 563/1991 Sb., o účetnictví, které nejsou kryty shora uvedeným vymezením speciálním, zejména v něm musí být uvedeno, kdo a kdy jej vyhotovil.

33. Žalovaným předložená vyúčtování za roky 2016-2018 obsahovala celkovou částku požadovanou za jednotlivé služby a energie zprůměrovanou pro měsíční období. Pro posouzení řádnosti vyúčtování není podstatné, že je psáno rukou, protože zákon neurčuje formální náležitosti vyúčtování. Lze souhlasit s žalovaným, že žalobkyni muselo být zřejmé, kdo vyúčtování vyhotovil, komu je určeno a za užívání jakého byt je účtováno. Listiny označované žalovaným jako vyúčtování, ani doplněné o zúčtování jednotlivých dodavatelů, nesplňují zákonné požadavky, pokud neobsahují údaj o skutečné spotřebě jednotlivých energií, údaj o jednotkových cenách energií a údaj o částkách zaplacených žalobkyní na zálohách. Vyúčtování za rok 2019 pak žalobkyni nebylo předloženo vůbec, protože sdělení žalobce o tom, že žalobkyně má za rok 2019 nedoplatek na energiích ve výši [částka], není řádným vyúčtováním. Žalobkyně z předložených listin nemohla zjistit informaci, zda požadovaná úhrada odpovídá její spotřebě v bytě. Z hlediska posouzení nároku na zaplacení zákonné pokuty pak bylo bez právního významu zkoumat včasnost doručených listin, protože se nejednalo o řádné vyúčtování služeb, takže nemohla nastat splatnost požadovaných částek.

34. Nedůvodná je námitka žalovaného, že žalobou uplatněný nárok na zaplacení pokuty za nedoručení řádného vyúčtování je v rozporu s dobrými mravy.

35. Nejvyšší soud připustil v obecné rovině při posuzování nároku na pokutu podle § 13 odst. 1 zák. č. 67/2013 Sb. aplikaci korektivu dobrých mravů ve smyslu § 2 odst. 3 a § 8 o. z., (rozsudek sp. zn. [spisová značka], rozsudek sp. zn. [spisová značka], usnesení sp. zn. [spisová značka]) vždy s tím, že však jde o postup výjimečný, přičemž zákon nestanoví, z jakých hledisek má soud při aplikaci korektivu dobrých mravů vycházet, proto vymezení hypotézy právní normy v každém konkrétním případě závisí na úvaze soudu, a že ve vztahu k žalobnímu požadavku na zaplacení pokuty je – vzhledem ke dvěma výjimkám v zákonně upraveným – zpravidla vyloučena úvaha o zneužití práva ve smyslu § 8 o. z. (příp. o nepoctivém jednání ve smyslu § 6 odst. 2 o. z.). Uplatněný nárok na zaplacení pokuty z prodlení lze tak odepřít oprávněnému za použití § 8 o. z. jen zcela výjimečně v případech, kdy úsudek o zneužití práva odůvodňují okolnosti, které nelze podřadit pod některou z výjimek z povinnosti platit pokutu z prodlení, jak jsou vymezeny v § 13 odst. 1 (v části věty za spojkou ledaže) zák. č. 67/2023 Sb.

36. Uplatnění nároku na pokutu nelze považovat za zjevné porušení práva jen na základě poměřování závažnosti porušování vzájemných povinností účastníků řízení (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Postup podle § 8 o. z. pak nemůže sama o sobě ospravedlnit ani okolnost, že příjemci služeb nevznikla v důsledku prodlení poskytovatele služeb škoda. Hodnocení závažnosti porušení určité právní povinnosti je primárně vyjádřeno tím jakou sankci za dané porušení ukládá zákon povinnému. Bylo by v rozporu s takto vyjádřeným hodnocením zákonodárce, aby byl povinný nad rámec stanovené sankce postižen ještě tím, že mu budou odepřeny jeho vlastní nároky vůči oprávněnému, nadto za situace, kdy také oprávněný porušoval (byť možná méně závažně) svoje povinnosti v závazkovém vztahu účastníků (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Aplikace korektivu dobrých mravů není namístě ani v případě nepřiměřeně vysoké pokuty, která je výsledkem dlouhodobého prodlení žalovaného se splněním povinnosti. V takovém případě přichází v úvahu aplikace podle § 2051 o. z., který soudu umožňuje nepřiměřeně vysokou pokutu (na návrh dlužníka) snížit s přihlédnutím k hodnotě významu zajišťované povinnosti (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]).

37. V posuzované věci není namístě s ohledem na shora uvedené judikatorní závěry aplikace korektivu dobrých mravů z důvodů uváděných žalovaným, že žalovaná po dobu nájemního vztahu uhradila za energie a služby částku [částka] a požaduje po žalovaném částku třikrát vyšší, za situace, kdy žalovaný netvrdil a neprokázal žádný relevantní důvod, pro který řádné žalobkyní opakovaně požadované vyúčtování neprovedl a nevyhotovil jej dosud.

38. Soud prvního stupně se s odkazem na aktuální k věci se vztahující judikaturu vypořádal správně i s návrhem žalovaného na moderaci pokuty, když uzavřel, že s ohledem na okolnosti věci, jednání účastníků a charakter zákonné pokuty, není návrh důvodný.

39. Zákona úprava vychází z konstrukce, že pronajímatel je povinen zajistit nájemci plnění spojená s užíváním bytu nebo s ním související služby (§ 2247 o. z.). Není-li platba za poskytované služby ujednána paušální částkou (§ 9 zák. č. 67/2013), má pronajímatel právo požadovat na nájemci zaplacení záloh a potom je povinen skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtovat nájemci vždy za zúčtovací období a vyúčtování mu doručit nejpozději do čtyř měsíců od skončení zúčtovacího období, není-li jiným právním předpisem stanoveno jinak (§ 7 zákona). Není povinností nájemce žádat pronajímatele o provedení vyúčtování, naopak je povinností pronajímatele vyúčtování provést a seznámit s ním nájemce ve stanovené lhůtě nezávisle na tom, zda jej nájemce o vyúčtování upomíná. Poruší-li pronajímatel tento závazek ustanovení § 13 odst. 1 PlnByt, zakotvuje ho povinnost zaplatit nájemci pokutu. Nárok na pokutu vzniká nájemci již samotným uplynutím stanovené lhůty a následný výsledek vyúčtování na ni nemá žádný vliv. Nájemce může pokutu po pronajímateli požadovat bez ohledu na to, zda mu porušením povinnosti vznikla škoda (§ 2048 o. z.) (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Podle § 13 odst. 1 PlnByt povinnost k úhradě smluvní pokuty pronajímateli nevzniká ve dvou případech, jestliže by splnění povinnosti provést vyúčtování a doručit je nájemci ve stanovené lhůtě nebylo spravedlivé požadovat nebo jestliže k nesplnění lhůty došlo zaviněním nájemce. To v obecné rovině nevylučuje aplikaci korektivu dobrých mravů ani případnou moderaci pokuty. Soud prvního stupně správně uzavřel, že postup žalobkyně tak, jak vyplývá z komunikace obou stran před podáním žaloby, nelze hodnotit jako účelový, vedený snahou maximalizovat výši nároku, když je zřejmé, že žalobkyně požadovala opakovaně toliko řádné vyúčtování jí poskytnutých záloh na dodávku služeb pronajatého bytu; sama své povinnosti po dobu trvání nájemního vztahu dodržovala (na tom nic nemění skutečnost, že částku odpovídající nájemnému a nákladům na služby za poslední dva měsíce nájemního vztahu složila, byť neúčinně, do notářské úschovy). Naopak žalovaný zaujal k požadavkům žalobkyně odmítavý postoj s vysvětlením, že výpočet žalobkyně, která v bytě bydlí celý rok, je logicky nesprávný, řádné vyúčtování jí neposkytl dosud, a to přesto, že v průběhu řízení připustil jeho nedostatky.

40. Soud prvního stupně proto postupoval správně, když odvoláním napadeným výrokem žalobě vyhověl a rozhodl o nákladech řízení, na jejichž správný výpočet provedený samostatným usnesením odvolací soud pro stručnost odkazuje.

41. Při ústním vyhlášení rozsudku došlo ke zjevné nesprávnosti, když soud opomněl vyhlásit, že rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje i ve výroku III. o nákladech řízení, tuto nesprávnost opravil v písemném vyhotovení rozsudku postupem podle § 164 o. s. ř.

42. Na základě shora uvedených závěrů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadeném vyhovujícím výroku I. a ve výroku III. o nákladech řízení podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

43. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, § 151 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř. a v odvolacím řízení zcela úspěšné žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení v částce [částka], tj. odměna advokáta za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast u jednání odvolacího soudu dne [datum]) po [částka] podle § 11 odst. 1 písm. d) a g) vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), náhrada hotových výdajů za dva úkony právní služby po [částka] podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu a náhrada DPH z odměny a náhrady hotových výdajů ve výši [částka] podle § 137 o. s. ř.

44. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen žalobkyni zaplatit v zákonné lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř., na zákonné platební místo, kterým je podle § 149 odst. 2 o. s. ř. stát, protože žalobkyni zastupoval ustanovený advokát.

Poučení