9 C 114/2022 - 256

Rubrum

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Šárovcovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], Dis., narozená [Datum narození žalobkyně], 289 03 Sloveč zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] o zaplacení částky 136 420 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 000 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení, částku ve výši 620 Kč a částku ve výši 124 800 Kč.

II. Zamítá se žaloba v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do [datum] a zaplacení částky 1 000 Kč.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši a lhůtě, která bude uvedena v samostatném usnesení, k rukám České republiky – na účet nebo do pokladny Okresního soudu v [adresa].

IV. Žalovaný je povinen zaplatit [jméno FO] republice – na účet nebo do pokladny Okresního soudu v [adresa] soudní poplatek za podanou žalobu ve výši 6 821 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Podanou žalobou, resp. vzájemným návrhem podaným žalobkyní v řízení vedeném Okresním soudem v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] a doručeným soudu dne [datum], se žalobkyně domáhala po žalovaném vrácení jistoty 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení, zaplacení úroku ze složené jistoty ve výši 620 Kč a zaplacení zákonné pokuty za prodlení žalovaného s předložením řádného vyúčtování služeb poskytovaných jí v souvislosti s užíváním bytu ve výši 125 800 Kč. K nároku na vrácení jistoty 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení žalobkyně uvedla, že jistotu uhradila žalovanému na základě nájemní smlouvy ze dne [datum], jistotu byl žalovaný, jakožto pronajímatel, povinen vrátit žalobkyni, jakožto nájemci, ke dni skončení nájmu, tj. [datum], což však žalovaný neučinil. S ohledem na nevrácení jistoty pak žalobkyně požadovala rovněž zaplacení částky 620 Kč, jakožto zákonného úroku ze složené jistoty, a to za období od [datum] do [datum] (úrok žalobkyně vypočetla dle statistických dat [jméno FO] národní banky, konkrétně vycházela ze zveřejněné obvyklé sazby úroků z vkladů domácností – v roce 2016 činila úroková sazba 0,22 %, v roce 2017 a 2018 pak 0,21 %, v roce 2019 byla úroková sazba 0,39 %, v roce 2020 dále 0,36 %, v roce 2021 pak 0,26 %, v roce 2022 pak 1,85 % a v roce 2023 to bylo 2,88 %; za rok 2016, tj. za 72 dnů žalobkyně požadovala 4,33 Kč, za rok 2017 celkem 21 Kč, za rok 2018 částku 21 Kč, za rok 2019 částku 39 Kč, za rok 2020 částku 36 Kč, za rok 2021 částku 26 Kč, za rok 2022 částku 185 Kč a za rok 2023, tj. za 90 dnů částku 288 Kč). K požadované zákonné pokutě ve výši 125 800 Kč pak žalobkyně uvedla, že žalovaný jí nepředložil řádné vyúčtování služeb poskytovaných jí v souvislosti s užíváním bytu, pokuta nebyla mezi účastníky sjednána, a proto žalobkyně požadovala pokutu v zákonné výši 50 Kč za každý den prodlení. Podle žalobkyně byl žalovaný povinen předkládat vyúčtování vždy do konce dubna daného roku za rok předcházející, přičemž tuto svou povinnost řádně a včas neplnil. Z důvodu prodlení žalovaného s předložením vyúčtování za rok 2018 žalobkyně konkrétně požadovala zaplacení částky 72 050 Kč (prodlení žalovaného od [datum] do [datum], tj. 1 441 dní po 50 Kč), za prodlení s předložením řádného vyúčtování za rok 2019 žalobkyně požadovala zaplacení částky 53 750 Kč (prodlení žalovaného od [datum] do [datum], tj. 1 075 dní po 50 Kč). K žalovaným vznesenému nároku na moderaci požadované zákonné pokuty pak žalobkyně uvedla, že důvody pro moderaci nejsou dány, žalovaný služby doposud řádně nevyúčtoval, přičemž kdyby svým povinnostem řádně dostál, nemuselo mezi účastníky probíhat ani předchozí soudní řízení, které vedlo ke vzniku dalších nákladů na straně žalobkyně.

2. Žalovaný nároky uplatněné žalobou neuznal a navrhnul zamítnutí žaloby. Vůči všem nárokům vznesl obecnou námitku promlčení, kdy dle jeho názoru uplatnila žalobkyně svůj nárok až dne [datum], přičemž promlčecí tříletá lhůta jí marně uplynula v případě nároku na zaplacení zákonného úroku ve výši 620 Kč (počátek promlčecí lhůty byl s ohledem na datum složení jistoty již dne [datum]), a dále rovněž v případě nároku na zaplacení zákonné pokuty za prodlení s předložením vyúčtování za rok 2018 ve výši 72 050 Kč (pokuta byla požadována za období od [datum] do [datum]). K nároku žalobkyně na vrácení složené jistoty pak žalovaný uvedl, že pokud by v této části byl nárok žalobkyně shledán důvodným, pak dle jeho přesvědčení měla být jistota vrácena až dne [datum] a případné prodlení nastalo až [datum] a nikoli již [datum], jak žalobkyně tvrdila. K vyúčtování služeb souvisejících s užíváním bytu žalovaný uvedl, že vyúčtování za rok 2018 žalobkyně převzala nejpozději dne [datum], vyúčtování za rok 2019 jí zaslal dne [datum] a opětovně dne [datum] a [datum] (součástí vyúčtování byla rovněž vyúčtování od jednotlivých dodavatelů služeb a energií). Dle žalovaného pak požadovaná pokuta ve výši 125 800 Kč odporuje dobrým mravům, jelikož na energiích a službách žalobkyně za tři roky zaplatila částku 36 000 Kč a nyní požaduje pokutu ve trojnásobné výši. Navíc žalobkyně neuhradila žalovanému sjednané zálohy na služby ve výši 1 000 Kč měsíčně za listopad 2019 a prosinec 2019, tedy nesplnila svou primární povinnost, a proto se nemůže domáhat po žalovaném zaplacení pokuty. Dle žalovaného jsou případné nedostatky vyúčtování čistě formálního rázu, přičemž žalobkyně ani netvrdí, na jakou částku mělo správně vyúčtování znít, tedy ohledně jaké částky je vyúčtování nesprávné, ohledně jaké částky byla žalobkyně případně fakticky poškozena. Cílem žalovaného nebylo žalobkyni poškodit, přičemž s ohledem na výši požadované pokuty navrhnul žalovaný moderaci její výše v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 2273/2022.

3. Z nájemní smlouvy ze dne [datum], včetně dodatku z [datum], protokolu o předání bytu ze dne [datum] a plné moci udělené žalovaným, jakožto pronajímatelem ze dne [datum], soud zjistil, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o nájmu bytu, na jejímž základě žalobkyně, jakožto nájemce, užívala byt č. [hodnota] ve vlastnictví žalovaného na adrese [adresa]. Ve smlouvě byl nájem sjednán na dobu určitou od [datum] do [datum], dodatkem pak byl nájem prodloužen do [datum]. Nájemné činilo 9 000 Kč měsíčně, zálohy na služby (plnění poskytovaná s užíváním bytu) 1 000 Kč měsíčně (vodné, stočné, elektřina, plyn, teplá voda). Dle smlouvy měl vyúčtování žalovaný provádět průběžně, nejméně jedenkrát ročně; přeplatek měl být vrácen žalobkyni „do 15 dnů od vyúčtování, tzn. od doručení vyúčtování nájemci“. S prvním nájemným měla být ze strany žalobkyně složena jistota 10 000 Kč za účelem zajištění úhrad za plnění nebo úhrady jiných závazků (např. náhrady škod způsobených nájemcem na vybavení bytu, případně za jeho nadměrné opotřebení po dobu užívání); jistota měla být žalovaným vyúčtována spolu se zálohami na služby a vrácena do jednoho měsíce po ukončení doby nájmu.

4. Z příjmového pokladního dokladu o úhradě nájmu za listopad 2016 a složení kauce pak soud zjistil, že žalobkyně zaplatila v hotovosti nájemné a zálohy na služby 10 000 Kč a kauci 10 000 Kč, a to dne [datum]. Přijetí peněz bylo potvrzeno pronajímatelem.

5. Ohledně uzavření nájemní smlouvy a složení jistoty žalobkyní žalovanému ve výši 10 000 Kč nebyl mezi účastníky spor.

6. Z dopisu žalobkyně ze dne [datum], včetně poštovního podacího lístku, a z e-mailové zprávy žalovaného z [datum] soud zjistil, že účastníci řešili předání bytu žalobkyní žalovanému v souvislosti se skončením nájmu, jako termín předání bytu bylo domluveno datum [datum]. Z protokolu o předání bytové jednotky z [datum] pak soud zjistil, že dne [datum] žalobkyně s ohledem na skončení nájmu předala byt zpět žalovanému.

7. Z ručně psaného vyúčtování za rok 2016, 2017, 2018 soud zjistil, že ve vyúčtování není uvedena výše žalobkyní zaplacených záloh (v daném zúčtovacím období), ve vyúčtování není uvedena celková spotřeba jednotlivých energií (množství spotřebovaných energií – ve vyúčtování je uváděno topení, teplá voda, studená voda, úklid, osvětlení, elektřina, plyn), chybí rovněž údaj o jednotkové ceně jednotlivých energií. Ve vyúčtování je uvedena pouze celková částka v Kč požadovaná za jednotlivé služby a energie, která byla vydělena číslem [hodnota], tj. zprůměrována na měsíční období. Pokud výsledná měsíční částka byla vyšší než 1 000 Kč, pak částka převyšující 1 000 Kč byla vynásoben dvanácti a u takto vypočtené částky bylo uvedeno, že se jedná o „doplatek“. Za rok 2016 bylo žalobkyni předloženo vyúčtování za celý kalendářní rok, tedy byla jí vyúčtována spotřeba za dva měsíce jako průměr za celý kalendářní rok 2016. Na vyúčtováních není uvedeno, kdo je vystavil, pro koho je vyúčtování vystaveno, jakého bytu se týká, není datováno ani podepsáno. Dle ručně psané poznámky žalobkyně jí byla tato vyúčtování předložena [datum].

8. Ze vzájemné e-mailové a poštovní korespondence žalobkyně a žalovaného, resp. zástupkyně žalovaného, soud mimo jiné zjistil, že se žalobkyně opakovaně domáhala předložení vyúčtování a vrácení přeplatků, opakovaně vyslovovala nesouhlas s vyúčtováním provedeným žalovaným, kdy toto žalovaný opakovaně odmítal, odkazoval na učiněné vyúčtování a požadoval po žalobkyni zaplacení jím vyčíslených ročních nedoplatků. Jednalo se především o dopisy žalobkyně adresované zástupkyni žalovaného ze dne [datum], [datum], včetně poštovních podacích lístků, e-mailové zprávy žalovaného z [datum], kterými požadoval zvýšení záloh na služby od [datum] (přílohou dopisu žalovaného byl předpis příspěvku a záloh na služby pro byt žalovaného z [datum], které zpracovalo pro žalovaného, jakožto vlastníka bytu, stavební bytové družstvo), dopis žalobkyně ze dne [datum], jakožto odpověď na požadované zvýšení záloh, včetně poštovního podacího lístku. Z dopisu žalobkyně ze dne [datum], včetně poštovního podacího lístku, soud zjistil, že žalobkyně nesouhlasila s vyúčtováním, které jí žalovaný předložil, provedla sama výpočet plateb za služby a energie dle skutečné spotřeby, a žádala žalovaného o opravu vyúčtování. Z e-mailové zprávy žalovaného ze dne [datum] pak soud zjistil, že žalovaný odkázal žalobkyni s ohledem na její nesouhlas s vyúčtováním energií, především spotřeby vody, přímo na dodavatele energií, u něhož měla dle žalovaného vyúčtování přímo reklamovat.

9. Z dopisu zástupkyně žalovaného ze dne [datum] pak soud zjistil, že žalovaný odmítl požadavky žalované na opravu vyúčtování s tím, že žalobkyni byly předloženy faktury vystavené žalovanému ze strany dodavatelů energií, přičemž za listopad a prosinec 2016 měla být žalobkyni vyúčtována spotřeba jako roční průměr, kdy dle žalovaného byla spotřeba energií předchozím nájemcem nižší, než faktická spotřeba žalobkyně, a proto žalovaný trval na úhradě vyčísleného nedoplatku. Dále pak bylo v dopise ze strany žalovaného potvrzeno, že žalobkyně má právo na zákonný úrok ze složené jistoty, který měl činit za období od [datum] do [datum] celkem 2 549 Kč s tím, že na zaplacení takového úroku měl žalobkyni nárok vzniknout za předpokladu, že byt řádně předá zpět žalovanému s nepoškozeným vybavením a nulovým doplatkem za služby a energie v roce 2019.

10. Z faktury za dodávku elektřiny a plynu a z vyúčtování záloh na služby žalovanému pak soud zjistil, že se jedná o vyúčtování služeb a energií žalovanému, jakožto vlastníkovi bytu, a to jednak ze strany stavebního bytového družstva, a dále ze strany dodavatelů energií. Součástí vyúčtování služeb bylo mimo jiné poštovné, žalovaný měl na zaplacených zálohách na služby a energie dle vyúčtování stavebního bytového družstva přeplatky (v řádu několika tisíců korun ročně), přičemž vyúčtování bylo prováděno pro dvě osoby žijící v bytě.

11. Z e-mailové komunikace žalobkyně a zástupkyně žalovaného z [datum], [datum] a [datum], a dále z dopisu zástupkyně žalovaného ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně byla žalovaným opakovaně vyzývána k úhradě nedoplatků na energiích, přičemž v těchto výzvách nebyly nedoplatky vyúčtovány (nebylo uváděno, za jaké konkrétní energie, v jakých jednotkových cenách a za jakou spotřebu byl nedoplatek vypočten), nebylo tak zřejmé, na základě čeho jsou částky po žalobkyni požadovány k úhradě. Ve výzvách byly uvedeny jen dlužné částky za jednotlivé roky, a to bez dalšího bližšího vysvětlení nebo odůvodnění. Konkrétně je v dopisech požadováno zaplacení dlužné částky za rok 2016 ve výši 775 Kč, za rok 2017 ve výši 5 200 Kč, za rok 2018 se mělo jednat o nedoplatek 1 578 Kč a za rok 2019 měla dlužná částka činit 1 634 Kč.

12. Z e-mailové komunikace žalobkyně a zástupkyně žalovaného z února 2023 pak soud zjistil, že se účastníci snažili o smírné vyřešení vzájemných sporných otázek a nároků.

13. Z výběru dat ze systému ARAD České národní banky pro vklady domácností na spořících účtech soud zjistil, že v roce 2016 činila v období říjen až prosinec nejnižší úroková sazba 0,22 %, v roce 2017 pak byla nejnižší úroková sazba 0,19 % v listopadu, v říjnu 0,22 % a v ostatních měsících 0,21 %, v roce 2018 byla nejnižší úroková sazba v únoru, a to 0,20 %, v září a říjnu 0,24 %, v listopadu 0,26 %, v prosinci 0,27 % a v ostatních měsících 0,21 %, v roce 2019 činila průměrná úroková sazba 0,39 %, v roce 2020 činila průměrná úroková sazba 0,39 %, v roce 2021 pak činila průměrná úroková sazba 0,26 %, v roce 2022 pak průměrná úroková sazba činila 1,85 % a v lednu 2023 činila úroková sazba 2,88 %.

14. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že účastníci dne [datum] uzavřeli nájemní smlouvu, na jejímž základě byla žalobkyně oprávněna užívat byt č. [hodnota] ve vlastnictví žalovaného na adrese [adresa]. Nájem byl ve smlouvě sjednán na dobu určitou od [datum] do [datum], dodatkem k nájemní smlouvě ze dne z [datum] byl nájem účastníky prodloužen do [datum]. Žalobkyně byt z titulu nájmu užívala od [datum] do [datum], sjednané nájemné činilo 9 000 Kč měsíčně, zálohy na služby (plnění poskytovaná s užíváním bytu) 1 000 Kč měsíčně. Dle nájemní smlouvy měl vyúčtování žalovaný provádět průběžně, nejméně jedenkrát ročně; případný přeplatek měl být vrácen žalobkyni do 15 dnů od doručení vyúčtování žalobkyni. Nájemné a zálohy na služby byly splatné vždy do 25. dne v měsíci předem na účet pronajímatele č. [č. účtu]. S prvním nájemným měla být ze strany žalobkyně složena jistota 10 000 Kč, žalobkyně předala žalovanému jistotu ve výši 10 000 Kč v hotovosti dne [datum]. V nájemní smlouvě se žalovaný zavázal vyúčtovat složenou jistotu spolu se zálohami na služby a vrátit ji žalobkyni do jednoho měsíce po ukončení doby nájmu. Ve vyúčtování služeb souvisejících s užíváním bytu žalobkyní za rok 2016, 2017 a 2018, které žalovaný vyhotovil a předal žalobkyni, není uvedena výše žalobkyní zaplacených záloh (v daném zúčtovacím období), ve vyúčtování není uvedena celková spotřeba jednotlivých energií (množství spotřebovaných energií), chybí rovněž údaj o jednotkové ceně jednotlivých energií; ve vyúčtování je uvedena pouze celková částka v Kč požadovaná za jednotlivé služby a energie, která byla vydělena číslem [hodnota], tj. zprůměrována na měsíční období. Za rok 2016 bylo žalobkyni předloženo vyúčtování za celý kalendářní rok (byla jí vyúčtována spotřeba za dva měsíce jako průměr vypočtený z celého kalendářního roku 2016). Na vyúčtováních není uvedeno, kdo vyúčtování vyhotovil (vystavil), pro koho je vystaveno, jakého bytu se týká, není datováno ani podepsáno. V dopisech žalovaného, resp. jeho zástupkyně, není vyúčtování služeb obsaženo, dopisy pouze na vyúčtování odkazují a ve výzvách jsou uváděny souhrnně dlužné částky za jednotlivé kalendářní roky, a to bez dalšího bližšího vysvětlení nebo odůvodnění (konkrétně je v dopisech žalovaného požadováno zaplacení dlužné částky za rok 2016 ve výši 775 Kč, za rok 2017 ve výši 5 200 Kč, za rok 2018 ve výši 1 578 Kč a za rok 2019 pak 1 634 Kč). Žalobkyně opakovaně požadovala po žalovaném předložení řádného vyúčtování, ze kterého by byla patrná konkrétní spotřeba energií, včetně doložení jednotkových cen, rozporovala údaje uvedené ve vyúčtováních předložených jí ze strany žalovaného. Její požadavky žalovaný opakovaně odmítal jako nedůvodné a domáhal se zaplacení nedoplatků na službách a energiích. Ze strany žalovaného byla žalobkyně ujištěna, že má ze zákona nárok na zaplacení úroku ze složené jistoty, který měl dle žalovaného činit za období od [datum] do [datum] celkem 2 549 Kč. Roční úrokové sazby pro vklady domácností na spořících účtech zveřejněné Českou národní bankou byly následující: v období říjen až prosinec 2016 činila nejnižší úroková sazba 0,22 %, v roce 2017 a 2018 byla průměrná úroková sazba 0,21 %, resp. průměrná úroková sazba nebyla nižší než 0,21 %, v roce 2019 a v roce 2020 činila průměrná úroková sazba 0,39 %, v roce 2021 pak činila průměrná úroková sazba 0,26 %, v roce 2022 to bylo 1,85 % a v lednu 2023 pak 2,88 %.

15. Dle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

16. Podle § 2254 odst. 1 o. z., ujednají-li strany, že nájemce dá pronajímateli peněžitou jistotu, že zaplatí nájemné a splní jiné povinnosti vyplývající z nájmu nebo ujednají-li si pro případ porušení těchto povinností smluvní pokutu, nesmí jistota a právo na zaplacení smluvní pokuty v souhrnu přesáhnout trojnásobek měsíčního nájemného. Podle odstavce 2 téhož ustanovení při skončení nájmu pronajímatel vrátí jistotu nájemci; započte si přitom, co mu nájemce případně z nájmu dluží. Nájemce má právo na úroky z jistoty od jejího poskytnutí alespoň ve výši zákonné sazby.

17. Dle § 1802 o. z., mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.

18. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

19. Dle § 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, ve znění platném a účinném od 1. 1. 2016 do 30. 6. 2020 (dále jen „PlnByt“), není-li jiným právním předpisem stanoveno jinak, skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtuje poskytovatel služeb příjemci služeb vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručí příjemci služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období. Dle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel služeb ve vyúčtování musí uvést skutečnou výši nákladů na služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi, včetně uvedení celkové výše přijatých měsíčních záloh za služby tak, aby výše případných rozdílů ve vyúčtování byla zřejmá a kontrolovatelná z hlediska způsobů a pravidel sjednaných pro rozúčtování.

20. Dle § 2 odst. 1 PlnByt se dle písm. a) poskytovatelem služeb rozumí vlastník nemovitosti nebo vlastník jednotky v domě rozděleném na jednotky v případě, že je byt užíván na základě nájemní smlouvy. Dle písm. c) téhož ustanovení je zúčtovacím obdobím období, za které poskytovatel služeb provede rozúčtování a následné vyúčtování nákladů; zúčtovací období je nejvýše dvanáctiměsíční a jeho počátek určí poskytovatel služeb. Dle písm. f) je vyúčtováním vyčíslení skutečné výše nákladů na služby a záloh za jednotlivé služby v daném zúčtovacím období.

21. Podle § 8 odst. 1 PlnByt na základě písemné žádosti příjemce služeb je poskytovatel služeb povinen nejpozději do 5 měsíců po skončení zúčtovacího období doložit příjemci služeb náklady na jednotlivé služby, způsob jejich rozúčtování, způsob stanovení výše záloh za služby a provedení vyúčtování podle tohoto zákona a umožnit příjemci služeb pořízení kopie podkladů. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, případné námitky ke způsobu a obsahu vyúčtování předloží příjemce služeb poskytovateli služeb neprodleně, nejpozději však do 30 dnů ode dne doručení vyúčtování, popřípadě doložení podkladů podle odstavce 1, příjemci služeb. Vyřízení uplatněných námitek musí být poskytovatelem služeb uskutečněno nejpozději do 30 dnů od doručení námitky.

22. Dle § 13 odst. 1 PlnByt, jestliže poskytovatel služeb nebo příjemce služeb nesplní svoji povinnost stanovenou tímto zákonem, zejména nesplní-li příjemce služeb povinnost oznámit změnu počtu osob, nebo nedoručí-li poskytovatel služeb včas vyúčtování nebo nesplní povinnosti spojené s právem příjemce služeb nahlížet do podkladů k vyúčtování a povinnosti spojené s vypořádáním námitek, je povinen zaplatit druhé straně pokutu, ledaže by splnění povinností ve stanovené lhůtě nebylo spravedlivé požadovat nebo k nesplnění lhůty došlo zaviněním druhé strany. Dle odstavce 2 výši pokuty poskytovatel služeb ujedná alespoň s dvoutřetinovou většinou nájemců v domě, nebo o ní rozhodne družstvo, anebo společenství. Ujednaná výše pokuty nesmí přesáhnout 50 Kč za každý započatý den prodlení. Nedojde-li k ujednání s nájemci nebo rozhodnutí družstva anebo společenství, činí výše pokuty 50 Kč za každý započatý den prodlení.

23. Dle § 2051 o. z. nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty.

24. Podle § 2052 o. z. se ustanovení o smluvní pokutě použijí i na pokutu stanovenou pro porušení smluvní povinnosti právním předpisem (penále).

25. V daném případě žalobkyně uplatnila vůči žalovanému tři nároky, kterými se soud postupně zabýval. Prvním nárokem byl nárok na zaplacení (vrácení) jistoty, kterou žalovanému dne [datum] uhradila v souvislosti se sjednáním nájemního vztahu. Dle nájemní smlouvy byl žalovaný povinen složenou jistotu vyúčtovat spolu se zálohami na služby a vrátit ji žalobkyni do jednoho měsíce po ukončení nájmu. Žalovaný přijatou jistotu žalobkyni nevyúčtoval, nájemní vztah skončil dne [datum], a žalovaný tak byl povinen jistotu ve výši 10 000 Kč vrátit žalobkyni do [datum], což neučinil, a ode dne [datum] je s jejím zaplacením v prodlení. Soud proto v této části podané žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč odpovídající složené jistotě, a to včetně zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení (výši úroku z prodlení stanoví § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).

26. Pokud žalovaný ve vztahu k tomuto nároku žalobkyně namítal promlčení, pak tuto námitku soud neshledal důvodnou. Pro případné promlčení nároku žalobkyně je třeba aplikovat obecnou tříletou promlčecí lhůtu dle § 619 a § 629 o. z., která počíná běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Žalobkyně se mohla poprvé domáhat vrácení jistoty poté, kdy žalovanému uplynula lhůta pro její vrácení, tj. dne [datum], tedy promlčecí lhůta počala žalobkyni běžet dne [datum], a pokud žalobu podala dne [datum], k promlčení jejího nároku nedošlo. Obdobně nedošlo k promlčení nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení, neboť nebyla promlčena jistina, právo žalobkyně na zaplacení úroků z prodlení vzniklo ke dni [datum], a proto ani v této části nebyl její nárok promlčen.

27. Žalovaný ve svém vyjádření ve věci pouze v obecné rovině uváděl, že složená jistota byla započtena na nedoplatky žalobkyně na službách a na dluh na nájemném, přičemž však jeho vyjádření bylo zcela obecné a nekonkrétní, soud proto k této námitce žalovaného nepřihlížel (vyjádření žalovaného nebylo možné považovat s ohledem na jeho obsah a nekonkrétnost za kompenzační námitku). Soud toto obecné vyjádření žalovaného neposuzoval jako procesní obranu, neboť nebylo jasné, v jaké části mělo dojít k jednostrannému započtení, jaká pohledávka za žalobkyní byla započtena, kdy a jakým způsobem. Soud o tomto žalovaného poučil, přičemž obecně uváděné započtení nebylo ze strany žalovaného nijak doplněno. Soud přitom žalovaného nepoučoval dle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neboť zcela chyběla tvrzení žalovaného, neboť jeho vyjádření zůstalo zcela nejasné a nesrozumitelné, a to v základní rovině. Ze strany soudu se tak jednalo o čistě účelové obecné tvrzení žalovaného, k němuž soud dále nepřihlížel.

28. Jako druhým nárokem žalobkyně se soud zabýval požadavkem na zaplacení částky 620 Kč, jakožto zákonného úroku ze složené jistoty 10 000 Kč, a to ode dne jejího poskytnutí. Rovněž tento nárok shledal soud plně důvodným, neboť žalobkyně skutečně jistotu žalobci dne [datum] složila, a od tohoto dne (až do vrácení jistoty) má nárok na zaplacení úroku. Výše úroku nebyla mezi účastníky pro tento případ sjednána, a proto je třeba úrok určit postupem dle § 1802 o. z., kdy soud vycházel ze statistických údajů zveřejňovaných Českou národní bankou, přičemž za nejblíže podobné považoval úrokové sazby vyplácené ze vkladů na spořících účtech domácností (není-li úroková sazba stranami určena nebo nelze-li ani výkladem dovodit její výši, určí se podle § 1802 věta druhá o. z.; za místo bydliště dlužníka je pak třeba považovat celé území České republiky; spořící účet domácností je svým charakterem obdobný, jako úrok ze složené jistoty, a to pokud jde o možné využití peněz a jejich budoucí výběr – vrácení, včetně úrokového zhodnocení). Soud proto vycházel z úrokových sazeb použitých při výpočtu žalobkyní a vypočetl úrok z jistoty 10 000 Kč za období od [datum] do [datum] na částku 620 Kč (v roce 2016 za 72 dnů, úrok 0,22 %, celkem 4,33 Kč, v roce 2017 a v roce 2018 úrok 0,21 %, tedy ročně 21 Kč, v roce 2019 úrok 0,39 %, celkem tedy 39 Kč, v roce 2020 úrok 0,36 %, tedy úrok celkem 36 Kč, v roce 2021 úrok 0,26 %, celkem 26 Kč, v roce 2022 úrok 1,85 %, celkem 185 Kč a v roce 2023 za období 90 dnů úrok 2,88 %, celkem 288 Kč). S ohledem na dlouhodobé spory účastníků ohledně jejich nároků pak soud pouze dodává, že sám žalovaný z pozice pronajímatele žalobkyni v jednom ze svých dopisů potvrdil, že skutečně má zákonné právo na úrok ze složené jistoty, přičemž tento úrok vyčíslil za období od [datum] do [datum] na částku 2 549 Kč. V části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 620 Kč, tak byla žaloba rovněž shledána důvodnou a žalovanému byla tato částka uložena k zaplacení.

29. Posledním z uplatněných nároků žalobkyně pak byl nárok na zaplacení částky 125 800 Kč, jakožto zákonné pokuty za prodlení žalovaného se splněním povinnosti předložit žalobkyni, jakožto nájemci, řádně a včas vyúčtování služeb poskytovaných v souvislosti s nájmem bytu. Dle nájemní smlouvy byla žalobkyně povinna platit zálohy na služby související s užíváním bytu, a žalovaný byl povinen tyto služby nejméně jednou ročně žalobkyni vyúčtovat. Účastníci nesjednali ve smlouvě výslovně zúčtovací období (tj. jeho počátek a konec), pouze vymezili jeho maximální délku, a to jeden rok. S ohledem na skutečnost, že žalovaný opakovaně předkládal žalobkyni vyúčtování za kalendářní rok (takto postupoval ve vztahu k roku 2016, 2017 a 2018, a následně nejméně v rovině tvrzení rovněž ve vztahu k roku 2019), považuje soud zúčtovací období za určené faktickými úkony účastníků, kdy žalovaný zúčtovacím obdobím učinil v jednotlivých vyúčtováních kalendářní rok, což žalobkyně akceptovala. Pokud tedy svým faktickým jednáním (nejméně konkludentně) účastníci určili jako zúčtovací období kalendářní rok, byl žalovaný povinen předložit žalobkyni vyúčtování služeb souvisejících s užíváním bytu nejpozději do čtyř měsíců po skončení zúčtovacího období, tj. vždy do 30. 4. následujícího roku, za nějž bylo vyúčtování předkládáno. Za období od [datum] do [datum] byl žalovaný povinen předložit vyúčtování do [datum], za rok 2017 pak do [datum], za rok 2018 mělo být vyúčtování žalobkyni předloženo do [datum] a za rok 2019 měl vyúčtování předložit do [datum].

30. Pokud jde o obsah vyúčtování, pak je judikatura Nejvyššího soudu ČR konstantní v tom směru, že podmínkou splatnosti nedoplatku za služby je skutečnost, že vyúčtování bylo provedeno řádně (tj. v souladu s předpisy jej regulujícími) a nájemce s ním byl seznámen. Vyúčtování musí obsahovat všechny předepsané náležitosti a musí v něm být uvedena cena provedené služby ve správné výši, přičemž tyto právní závěry jsou plně aplikovatelné i na právní úpravu obsaženou v zákoně č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty. Podstatnou náležitostí vyúčtování je vyčíslení skutečné výše nákladů na služby a záloh na jednotlivé služby v daném zúčtovacím období; vyúčtování musí obsahovat skutečnou výši nákladů na služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi, včetně uvedení celkové výše přijatých měsíčních záloh za služby tak, aby výše případných rozdílů ve vyúčtování byla zřejmá a kontrolovatelná z hlediska způsobů a pravidel sjednaných pro rozúčtování (blíže lze odkázat na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. 26 Cdo 1528/2020). Ani případná absence námitek proti vyúčtování pak nemůže zhojit případné nesprávnosti ve vyúčtování (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. 26 Cdo 2778/2019). V případě, že vyúčtování služeb neobsahuje předepsané náležitosti, je poskytovatel služeb v prodlení se splněním své povinnost stanovené v § 7 odst. 1 PlnByt a je povinen zaplatit příjemci služeb pokutu podle § 13 odst. 1 PlnByt (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. 26 Cdo 1528/2020). Povinnost včas vyúčtovat stanovené zálohy na služby není podmíněna splněním povinností, které zákon č. 67/2013 Sb. naopak ukládá příjemci služeb (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. 26 Cdo 2088/2022, shodně též rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. 26 Cdo 2998/2020). Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. 26 Cdo 2181/2022, upravuje náležitosti (řádného) vyúčtování služeb obecně ustanovení § 7 odst. 2 PlnByt - vyúčtování služeb musí obsahovat vedle celkové výše přijatých měsíčních záloh za služby rovněž skutečnou výši nákladů na služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi (těmito dalšími náležitostmi jsou např. náležitosti stanovené vyhláškou č. 269/2015 Sb., o rozúčtování nákladů na vytápění a společnou přípravu teplé vody pro dům, podle níž je mimo jiné nezbytnou náležitostí rozúčtování spotřeby teplé a studené vody uvedení odebraného množství a cena za jednotku v Kč/m3); minimálně tak vyúčtování musí obsahovat údaj o ceně za tu kterou službu a současně též údaj o množství dodané služby (§ 11 odst. 1 písm. c) zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví); z obsahu vyúčtování musí být možné zjistit minimálně takové informace, na základě kterých bude možné rozpoznat, zda pronajímatelem požadovaná úhrada odpovídá spotřebě nájemce či způsobu výpočtu této spotřeby tak, jak byl účastníky dohodnut nebo jak je stanoven právním předpisem.

31. V daném případě soud dospěl k závěru, že vyúčtování služeb poskytovaných žalobkyni v souvislosti s užíváním bytu nebylo ze strany žalovaného provedeno řádně a včas. Žalovaný ve vyúčtování uvedl pouze druh služby a celkovou roční cenu, kterou vydělil počtem měsíců v kalendářním roce (např. ve vyúčtování za rok 2018 je uvedeno: „topení 3 122 : 12 260,20“). Ve vyúčtování tak vůbec nebylo uvedeno, jaká byla skutečná spotřeba žalobkyně, případně jakým způsobem k ceně za službu žalovaný dospěl, u jednotlivých energií nebyl uveden ani údaj o jejich jednotkové ceně (§ 11 odst. 1 písm. c) zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví). Ve vyúčtování rovněž není zohledněno, jakou částku zaplatila žalobkyně na zálohách; žalobkyní uhrazené zálohy nejsou ve vyúčtování vůbec uvedeny. Pokud jde o vyúčtování služeb za rok 2019, pak vyúčtování bylo součástí dopisu žalovaného zaslaného žalobkyni, přičemž v tomto dopise byla uvedena pouze celková žalovaným požadovaná částka jakožto nedoplatek, nikoli však vyúčtování, na základě něhož žalovaný k požadované částce 1 634 Kč dospěl (co požadovanou částku tvoří a jak byla vypočtena). Uvedené údaje jsou přitom nezbytnými náležitostmi vyúčtování, na základě nichž poskytovatel služeb prezentuje způsob výpočtu nedoplatku, a pokud takový způsob výpočtu chybí, neměla žalobkyně reálně možnost překontrolovat výpočet. Dle žalovaného byly podkladem pro výpočet nedoplatků za rok 2019 vyúčtování, která obdržel žalovaný od dodavatelů služeb a energií, a která následně žalobkyni na její žádost předložil. V případě vyúčtování za rok 2019 se tak vůbec nejedná o vyúčtování ve smyslu PlnByt, neboť postrádá shora uvedené podstatné náležitosti, a ani skutečnost, že následně žalobkyně měla na základě svých požadavků k dispozici vyúčtování, která žalovaný obdržel od dodavatelů služeb a energií, nemohla vady vyúčtování za rok 2019 zhojit.

32. Žádné ze žalovaným předložených vyúčtování tak neobsahuje potřebné náležitosti, a proto tato vyúčtování nemohla založit splatnost v nich uvedených nedoplatků. Soud proto dospěl k závěru, že žalovaný nesplnil svou povinnost řádně vyúčtovat žalobkyni stanovené zálohy na služby a s plněním této své povinnosti je v prodlení - v případě vyúčtování záloh na služby za rok 2018 je v prodlení od [datum], neboť vyúčtování byl povinen předložit žalobkyni do [datum], ohledně vyúčtování za rok 2019 je pak žalovaný v prodlení od [datum], neboť toto vyúčtování byl povinen předložit žalobkyni do [datum]. Vzhledem k tomu, že žalovaný nepředložil žalobkyni řádné vyúčtování záloh na služby za rok 2018 a 2019, vzniklo žalobkyni právo na zaplacení pokuty za prodlení žalovaného se splněním této povinnosti dle § 13 odst. 1 PlnByt ve výši 50 Kč za každý den prodlení žalovaného (výše pokuty nebyla účastníky pro tento případ sjednána, a proto je třeba vycházet ze zákonné sazby pokuty, tj. z částky 50 Kč denně). Prodlení žalovaného s předložením vyúčtování záloh na služby za rok 2018 skutečně trvalo v období, za které žalobkyně pokutu požadovala, tj. od [datum] do [datum] (resp. trvá doposud, nicméně žalobkyně svůj nárok omezila datem [datum]), tj. za 1 431 dnů po 50 Kč denně, celkem 71 550 Kč (od [datum] do [datum] celkem [hodnota] dnů, rok 2020 celkem [hodnota] dnů, roky 2021 a 2022 po 365 dnech a období od [datum] do [datum] celkem [hodnota] dnů). Prodlení žalovaného s předložením vyúčtování záloh na služby za rok 2019 pak trvalo od [datum] do [datum] (resp. opět trvá až doposud), tedy za 1 065 dnů po 50 Kč denně, celkem 53 250 Kč (od [datum] do [datum] celkem [hodnota] dnů, roky 2021 a 2022 po 365 dnech a období od [datum] do [datum] celkem [hodnota] dnů). Celkem tak žalobkyni vzniknul za uvedená období prodlení žalovaného nárok na zaplacení zákonné pokuty ve výši 124 800 Kč.

33. Ve vztahu k žalovaným obecně uplatněné námitce promlčení pak soud uvádí, že žalobkyní uplatněný nárok není promlčen, neboť i zde se uplatní obecná tříletá promlčecí lhůta, která počala běžet v den, kdy mohla žalobkyně své právo uplatnit poprvé, tj. ve vztahu k prodlení s předložením vyúčtování za rok 2018 mohla pokutu poprvé požadovat za den [datum], a to dne [datum]. Lhůta tří let by tak marně uplynula dne [datum], avšak žalobkyně svůj nárok uplatnila žalobou již dne [datum] a k promlčení tak nedošlo.

34. S ohledem na námitku žalovaného, že nebylo zjištěno, o jakou částku byla žalobkyně vyúčtováním poškozena, tj. na jakou částku mělo vyúčtování správně znít, pak s ohledem na předmět řízení (zaplacení zákonné pokuty za nepředložení řádného vyúčtování) a s ohledem na zjištěný obsah vyúčtování, která zcela postrádají potřebné podklady pro zjištění výsledné částky vyúčtování (zjištění přeplatku či nedoplatku a jejich výše), soud se tímto dále nezabýval, neboť tyto skutečnosti nejsou pro rozhodnutí ve věci podstatné.

35. Pokud žalovaný namítal, že svým jednáním neměl v úmyslu poškodit žalobkyni, pak taková argumentace není důvodná, neboť v daném případě není podstatné, zda žalovaný řádně vyúčtování žalobkyně nepředložil úmyslně či nedbalostně. Podstatné je, že řádné vyúčtování žalobkyni nepředložil, a to nejen včas, ale vůbec, přičemž toto nebylo způsobeno důvody spočívajícími na straně žalobkyně.

36. Soud pak neshledal důvodným ani návrh žalovaného na moderaci pokuty, kdy žalovaný jako důvod moderace uváděl rozpor pokuty s dobrými mravy, neboť žalobkyní požadovaná pokuta je trojnásobkem zaplacených záloh na služby za tři roky trvání nájmu, a dále jako důvod pro moderaci uváděl, že žalovaný svým jednáním nechtěl žalobkyni poškodit. V daném případě je možné i v případě zákonné pokuty postupovat dle ustanovení občanského zákoníku, která upravují smluvní pokutu, včetně její moderace. S ohledem na vývoj judikatury Nejvyššího soudu ČR je pak možné pokutu rozhodnutím soudu moderovat i přesto, že její výše (dle žalovaného nepřiměřená) je výsledkem délky trvání prodlení žalovaného; nově tedy nejsou rozhodné pouze okolnosti dané v době sjednání smluvní pokuty, ale moderuje se vzniklý nárok. Blíže lze odkázat zejména rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. 31 Cdo 2273/2022, podle něhož se přiměřenost smluvní pokuty ve smyslu o. z. posuzuje s ohledem na to, jakým způsobem a za jakých okolností nastalo porušení smluvní povinnosti utvrzené smluvní pokutou a v jaké míře se dotklo zájmů věřitele, které měly být sjednáním smluvní pokuty chráněny; soud nezkoumá nepřiměřenost ujednání o smluvní pokutě, nýbrž nepřiměřenost konkrétního nároku na smluvní pokutu, přičemž přihlédne nejen k okolnostem známým již v době sjednávání smluvní pokuty, ale též k okolnostem, které zde byly při porušení smluvní povinnosti, jakož i k okolnostem, které nastaly po jejím porušení, mají-li v porušení smluvní povinnosti nepochybně původ a byly-li v době porušení povinnosti předvídatelné. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. 27 Cdo 1354/2023, je pak třeba posoudit, jakým způsobem a za jakých okolností nastalo porušení smluvní povinnosti utvrzené smluvní pokutou, a v jaké míře se toto porušení dotklo zájmů věřitele, které měly být sjednáním smluvní pokuty chráněny; soud nezkoumá nepřiměřenost ujednání o smluvní pokutě, nýbrž nepřiměřenost konkrétního nároku na smluvní pokutu. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. 26 Cdo 4074/2019, nárok nájemce na pokutu za neprovedení vyúčtování podle § 13 odst. 1 PlnByt nezávisí na výsledku vyúčtování; na pokutu se použijí ustanovení o smluvní pokutě obsažená v § 2048 až 2051 o. z..

37. V daném případě se jedná o zákonnou pokutu, tedy v případě její výše nelze posuzovat, zda její denní sazba 50 Kč je v rozporu s dobrými mravy, zda byla sjednána platně (kdy tyto kroky je třeba učinit v případě smluvní pokuty). S přihlédnutím k aktuálním rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR pak ani v rámci moderace smluvní pokuty nemá být zkoumána přiměřenost ujednání o smluvní pokutě, ale samotný uplatněný nárok na smluvní pokutu. V případě zákonem zakotvené pokuty za prodlení s řádným vyúčtováním záloh na služby je jejím hlavním smyslem ochrana slabší smluvní strany, tedy nájemce. Žalobkyně, která hradila žalovanému sjednané zálohy na služby a energie související s nájmem bytu, měla právo na předložení řádného vyúčtování, kdy takové vyúčtování mělo založit její jistotu o tom, kolik za poskytnuté služby skutečně měla v zúčtovacím období hradit, a zda na těchto službách má nějaký přeplatek a bude jí nějaká částka ze strany žalovaného vrácena, nebo zda má na službách nedoplatek, a bude naopak povinna žalovanému ještě za tyto služby doplatit a kolik doplatek bude činit. Z vyúčtování pak měla mít žalovaná možnost zjistit, jaká byla skutečná spotřeba energií a výše nákladů na služby, kdy nic takového ale nebylo žalobkyni poskytnuto. Žalobkyně je již od [datum] v nejistotě, zda bude na službách něčeho doplácet a o jaké částky půjde, nebo zda jí bude část zaplacených záloh žalovaným vrácena (v takové nejistotě je žalobkyně fakticky již od [datum], neboť ani předchozí vyúčtování nebyla provedena žalovaným řádně). Soud rovněž považuje za podstatné to, že se žalobkyně aktivně opakovaně domáhala předložení řádného vyúčtování, nejedná se tedy o případ, kdy by žalobkyně pasivně vyčkávala co nejdelší možnou dobu ve snaze uplatnit pokutu v co nejvyšší možné míře, a tím se finančně obohatit. Byl to naopak žalovaný, kdo k věci opakovaně přistupoval pasivně, na požadavky žalobkyně o předložení řádného vyúčtování reagoval zcela odmítavě, obecnými a nekonkrétními tvrzeními ji utvrzoval ve správnosti vyúčtování a domáhal se zaplacení jím vyčíslených nedoplatků, přičemž navíc se zaplacení údajných nedoplatků domáhal prostřednictvím své právní zástupkyně. Snahu o předložení řádného vyúčtování pak žalovaný vůbec neprojevil, a to ani v průběhu soudního řízení, kdy již sám připouštěl, že vyúčtování trpí jistými formálními nedostatky, jejichž dopad do sféry žalobkyně však bagatelizoval. Žalobkyně je v postavení slabší smluvní strany, neboť vyúčtování služeb bezprostředně souvisí s jejím bydlením v nájemním bytě, tedy se zajištěním jedné z jejích základních životních potřeb, a v případě nejasností může být její bydlení ohroženo. Pokuta za prodlení s předložením řádného vyúčtování dle § 13 PlnByt má tedy především funkci preventivní (nátlakovou), a s tím spojenou funkci sankční. S ohledem na shora uvedené je zřejmé, že zásah do sféry žalobkyně je zcela zásadní, žalovaného ke splnění jeho povinnosti zákonná pokuta nijak nemotivovala, neprojevil žádnou snahu o zjednání nápravy a splnění svých povinností. Zájem žalobkyně na řádném vyúčtování, který je chráněn zákonnou pokutou, tak je zcela zásadním způsobem narušen po dobu téměř sedmi let (vyúčtování za rok 2016 byl žalovaný povinen předložit do [datum]). Není pak podstatné, že v důsledku tohoto opakovaného porušování povinnosti žalovaným nedošlo ve sféře žalobkyně k zásadní majetkové újmě, resp. že na stanovených zálohách za dobu tří let zaplatila jen 36 000 Kč - podstatné naopak je, že žalobkyně až do dnešního dne z důvodu neplnění povinnosti žalovaným neví, jakou částku měla zaplatit. Soud proto ze všech uvedených důvodů návrhu žalovaného na moderaci pokuty nevyhověl, neboť důvody pro tento postup neshledal. Ani námitka žalovaného, že žalobkyně nezaplatila nájemné a zálohy na služby za poslední dva měsíce trvání nájmu, tj. za listopad a prosinec 2019, není pro rozhodnutí v této věci podstatná. Navíc o tomto nároku žalovaného bylo již pravomocně rozhodnuto v řízení vedeném u Okresního soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]. Soud proto shledal nárok žalobkyně na zaplacení pokuty za důvodný, a to pokud jde o pokutu ve výši 124 800 Kč, a i v této části žalobě vyhověl.

38. V části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do [datum] a zaplacení pokuty 1 000 Kč, byla žaloba zamítnuta. Jak již bylo uvedeno výše, žalovaný se dostal do prodlení s vrácením jistiny ve výši 10 000 Kč až ke dni [datum], pokud tedy žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení z této částky ještě za období od [datum] do [datum], nebyl její nárok důvodný. Obdobně pak jako nedůvodný shledal soud nárok v části pokuty ve výši 1 000 Kč, kdy žalovaný se dostal do prodlení s předložením řádného vyúčtování k [datum], resp. [datum], a nikoli již ke dni [datum], resp. [datum]. Důvodnou tedy byla shledána pokuta ve výši 124 800 Kč, a pokud žalobkyně požadovala částku 125 800 Kč, byla její žaloba ohledně částky 1 000 Kč zamítnuta.

39. Soud zamítl návrh žalobkyně na doplnění dokazování listinami, které se týkají notářské úschovy peněz (doklad o vkladu hotovosti ve výši 20 000 Kč na účet č. [č. účtu] žalobkyní dne [datum], potvrzení notářky o přijetí částky 20 000 Kč ze dne [datum], protokol sepsaný notářkou dne [datum], [Anonymizováno], ohledně složení částky 20 000 Kč žalobkyní, jakožto nájemného a zálohy na služby za měsíce listopad a prosinec 2019 do notářské úschovy, faktura vystavená notářkou za notářskou činnost na částku 1 694 Kč), dále listinami, které se týkají předchozího řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka], z něhož byl vzájemný návrh žalobkyně vyloučen k samostatnému řízení (elektronický platební rozkaz – jeho první strana č.j. EPR [č. účtu], e-mailová zpráva zástupkyně žalovaného z [datum] týkající se nedoplatku nájemného), listinami týkajícími se zdravotního stavu žalobkyně (lékařské zprávy a poukazy na vyšetření) a fotografiemi měřidel k výši spotřeby energií. Tyto důkazy byly s ohledem na předmět řízení a již provedené dokazování zcela nadbytečné, s předmětem řízení přímo nesouvisely.

40. Dále soud zamítl návrh žalovaného na doplnění dokazování výslechem svědka [jméno FO], jehož výpovědí mělo být dle žalovaného prokázáno, že žalovaný nechtěl předloženými vyúčtováními žalobkyni poškodit, a proč vyúčtování provedl takovým způsobem. Uvedené skutečnost však nejsou pro rozhodnutí soudu ve věci podstatné, nemohou mít vliv ani na případnou moderaci zákonné pokuty. Soud proto i tento důkazní návrh jako nadbytečný zamítnul.

41. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v plném rozsahu, jelikož byla v řízení neúspěšná pouze v nepatrné části předmětu řízení. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla v řízení zcela osvobozena od soudních poplatků a byl jí ustanoven zástupce z řad advokátů, sestávají náklady řízení z náhrady hotových výdajů ustanoveného advokáta a z odměny za zastupování. Konkrétní výše nákladů řízení a lhůta k plnění bude určena samostatným usnesením, neboť je nejdříve třeba přiznat zástupci žalobkyně odměnu a tuto ze strany státu proplatit, a teprve po nabytí právní moci takového usnesení bude určena konkrétní výše nákladů, které je povinen žalovaný zaplatit. Náhradu nákladů spočívajících v zastoupení žalobkyně ustanoveným zástupcem je pak žalovaný povinen zaplatit státu - Okresnímu soudu v Nymburce (§ 149 odst. 2 o. s. ř.).

42. Žalovanému byla dále uložena povinnost zaplatit státu soudní poplatek za podanou žalobu, neboť žalobkyně byla od placení soudních poplatků v plném rozsahu osvobozena, a to v souladu s ustanovením § 2 odst. 3 věty první zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Výše soudního poplatku byla vypočtena z předmětu řízení, tj. z částky 136 420 Kč dle položky 1 bodu 1. písm. b) Sazebníku soudních poplatků a činí 6 821 Kč.

43. Lhůta pro splnění povinností uložených žalovanému tímto rozsudkem byla soudem stanovena na základě § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů od právní moci rozsudku.