26 Co 162/2024 - 527

Rubrum

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dany Mazákové a soudců Mgr. Olgy Mičanové a Mgr. Ondřeje Rotta ve věci žalobce: [jméno], narozený [datum narození] bytem [adresa] zastoupený advokátem [jméno] sídlem [adresa] proti žalované: [jméno] bytem [adresa] o majetkovou újmu 50 000 Kč, nemajetkovou újmu 1 000 000 Kč a omluvu k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne 22. ledna 2024 č. j. 3 C 57/2020-454 takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. Okresní soud napadeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z [částka] od [datum] do zaplacení, a do jednoho měsíce od právní moci rozsudku zajistit na své vlastní náklady na úřední desce Obce [adresa], a to v hmotné a elektronické podobě, v [název] novinách a v [název] omluvu v tomto znění: „[jméno] se omlouvá panu [jméno], bytem [adresa], za útrapy způsobené svou lékařskou zprávou, vypracovanou dne [datum]“ (výrok I). Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II), žalobci nepřiznal vůči soudnímu znalci [jméno] právo na náhradu nákladů řízení vynaložených v souvislosti s jednáním [datum] (výrok III) a uložil mu nahradit České republice na účet Okresního soudu v [adresa] náklady řízení [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku a dále další částku, jejíž výše a splatnost bude stanovena navazujícím usnesením Okresního soudu v [adresa] (výrok IV).

2. V odůvodnění rozhodnutí okresní soud vyšel ze zjištění, že žalobce se na žalované, své lékařce z oboru psychiatrie, domáhal náhrady majetkové újmy ve výši [částka] s příslušenstvím, náhrady nemajetkové újmy ve výši [částka] s příslušenstvím a omluvy s tím, že [datum] žalovaná, aniž by jej vyšetřila či jen viděla, sepsala na objednávku policie lékařskou zprávu, v níž uvedla, že detence žalobce je nutná. Tato zpráva žalované se stala základním a stěžejním podkladem pro zajištění žalobce příslušníky Policie ČR na služebně v [adresa] a jeho převoz RZS [Anonymizováno] kraje do Psychiatrické nemocnice [adresa], kde byl přes svůj nesouhlas držen od [datum] do [datum]. Nebýt lékařské zprávy žalované ze dne [datum], nedošlo by k jeho pobytu v psychiatrické nemocnici, ani k uplatňované majetkové škodě a netrpěl by zdravotními problémy, pro které nárokoval imateriální újmu. Žalovaná dle žalobce svým postupem nerespektovala § 38 odst. 1 písm. b), 28 odst. 2 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, v platném znění, jednala v přímém rozporu s dobrými mravy a nepoctivě, nejednala s náležitými znalostmi a pečlivostí, která je s jejím povoláním a lékařským stavem spojena, a s danou náležitou odbornou péčí. Žalovaná nároky žalobce neuznávala a navrhovala, aby žaloba byla zamítnuta.

3. Po provedeném dokazování vč. znaleckého posouzení, zda žalovaná v souvislosti s vydáním své lékařské zprávy z [datum] postupovala s péčí řádného odborníka (tzv. lege artis), okresní soud uzavřel, že žalovaná byla jako lékařka poskytovatelkou zdravotních služeb, u níž si žalovaný tyto služby vyžádal a od roku [rok] je konzumoval. Účastníci tak konkludentně uzavřeli smlouvu o péči o zdraví, dle níž byla žalovaná zavázána pečovat o žalobce v rámci svého povolání o jeho zdraví s péčí řádného odborníka. Vystavením lékařské zprávy ze dne [datum] s naléhavým doporučením k hospitalizaci žalobce v Psychiatrické nemocnici [adresa], aniž by týž den žalovaná žalobce viděla a vyšetřila, žalovaná své povinnosti ze smlouvy s žalobcem neporušila a tzv. non lege artis nejednala. Okresní soud dovodil, že bylo prokázáno, že žalobce má dlouhodobě diagnostikováno onemocnění rekurentní deprese a paranoidní porucha osobnosti, a z tohoto důvodu je dlouhodobě v psychiatrické péči, v letech předcházejících sepsání zprávy žalovanou [datum] byl zejména v ambulantní péči žalované, do jejíž ordinace relativně často docházel, nacházel se ve složité životní situaci, neboť byl účastníkem několika soudních řízení, s jejichž průběhem a výsledky se těžko smiřoval, v roce [rok] mu navíc zemřela manželka a současně sám postupně vysadil léky předpisované na popsané onemocnění, žalobce prezentoval narůstající pocity křivdy, vztahovačnosti a agrese, postupně při medikaci přestal spolupracovat, žalovaná měla poznatky o hrozbách žalobce, a to přímo od žalobce a dále pak nejméně od policie, která ji žádala o součinnost, výsledkem čehož byla doporučující zpráva z [datum]. Skutečnost, že se žalobce [datum] choval běžným způsobem při návštěvě v ordinacích dvou jiných lékařek a po vstupu do prostor OO Policie byl prakticky hned zajištěn, aniž by se stihl jakkoliv projevit, neznamená, že by z tohoto důvodu bylo vyloučeno shledat žalobce bezprostřední hrozbou pro jeho okolí či jeho samotného. Žalovaná byla dlouhodobě odbornou lékařkou žalobce, znala jeho životní situaci i zdravotní stav, jako odbornice dovedla odhadnout obvyklý průběh jeho onemocnění bez příslušné medikace a zvážit hrozby s tím spojené. Žalobce od února [rok] nezastíral pocity nespokojenosti, křivdy a narůstající agresivity vůči okolí, z informací od něho i od policie dne [datum] tedy žalovaná věděla, že výhrůžky žalobce nebyly výsledkem momentálního krátkého tolerovatelného rozrušení, které byl schopen žalobce korigovat, ale jednalo se o dlouhodobější a prohlubující se stav jako projev neléčeného základního onemocnění žalobce, které se nevyvíjelo žádoucím směrem a jehož vývoj bez příslušné medikace nelze jednoduše pozitivně ovlivnit. Žalobce opakovaně důrazně vyhrožoval způsobením újmy několika subjektům a vážnost svého úmyslu [datum] potvrdil dokonce při podávání vysvětlení na policii, připojil navíc dovětky, že je mu všechno jedno, že mu na životě nezáleží. Okresní soud proto shledal důvodným závěr žalované o tom, že žalobce dne [datum] jako osoba trpící duševní poruchou představoval bezprostřední závažnou hrozbu pro sebe i své okolí, již nebylo možno odvrátit jinak než jeho hospitalizací i bez jeho souhlasu. Změnit již probíhající nepříznivý vývoj nemoci by bylo myslitelné nastavením správné medikace, žalobce však již dříve potřebné sám léky vysadil a v tomto ohledu s žalovanou nespolupracoval. Sepsáním zprávy [datum], která nedobrovolnou hospitalizaci žalobce zdravotnickému zařízení doporučila, žalovaná neporušila ustanovení § 38 odst. 1 písm. b) zákona o zdravotních službách, a nezpronevěřila se ani své povinnosti pečovat o žalovaného v rámci svého povolání o jeho zdraví s péčí řádného odborníka, neporušila ani direktivy k poctivému jednání a jednání souladnému s dobrými mravy. Intenzita agresivních postupů žalobce narůstala, a v uvedeném období dosáhla takového stupně, že byly následně shledány přečinem nebezpečného vyhrožování dle § 353 odstavce 1 trestního zákoníku a žalobce za něj byl pravomocně odsouzen. To, že žalovaná za těchto okolností shledala žalobce bezprostřední hrozbou pro jeho okolí a vzhledem k prezentovaným sebevražedným myšlenkám i pro něho, je pouze logickým důsledkem, učiněným v souladu s cit. ustanovením zákona o zdravotních službách. Žalobce nebral léky, a na tomto jeho rozhodnutí žalovaná nebyla schopna nic změnit, neměla jiné prostředky, jak jeho nepříznivě se vyvíjející zdravotní stav a stoupající agresivitu ovlivnit. Žalovaná [datum] přistoupila k sepisu doporučující lékařské zprávy s dostatečnou znalostí a informovaností o zdravotním stavu žalobce a projevech jeho chování, které odpovídalo možnému vývoji nemoci dle standardních medicínských poznatků. Shlédnutí a vyšetření žalobce [datum] za daných okolností tak žalované nemohlo přinést informace nové, a nemohlo ani ovlivnit její rozhodnutí o potřebném řešení žalobcovy situace. Ostatně důvody pro nedobrovolnou hospitalizaci žalobce shledala i psychiatrická nemocnice, a to nejen na základě doporučení žalované, ale též na základě chování a výsledků vlastního vyšetření žalobce při příjmu. Svým postupem se žalovaná nezpronevěřila své lékařské odbornosti, a z provedeného dokazování nevyplynulo ani nic, co by přisvědčilo dojmu žalobce, že [datum] žalovaná nejednala poctivě či v rozporu s dobrými mravy. Okresní soud proto uzavřel, že sepisem zprávy doporučující nutnou hospitalizaci žalobce [datum] žalovaná neporušila povinnost poskytovat zdravotní služby s péčí řádné odborníka dle § 2643 odst. 1 o. z., ani ustanovení § 38 odst. 1 písm. b) či § 28 odst. 2 z. č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, neporušila ani zásadu poctivosti a dobrých mravů a nebyl tak splněn základní předpoklad k tomu, aby žalované mohla vzniknout povinnost k náhradě majetkové i nemajetkové újmy či omluvy. Žalobu žalobce proto v celém rozsahu zamítl. Doplnil, že znalecký posudek znalce [jméno] vypracovaný v jiném řízení (sp. zn. [spisová značka] vedeného u Okresního soudu v [adresa]), na který žalobce poukazoval, nebyl zaměřen na zkoumání postupu žalované, tento znalec neměl k jeho prověření dostatek údajů a pokud jej pod tlakem dotazů žalující strany před Okresním soudem v [adresa] přece jen hodnotil, překročil svůj znalecký úkol, výroky znalce [jméno] nebyly s to zpochybnit závěry znalce [jméno] ustanoveného v této věci. Na souzenou věc nedopadají ani nálezy Ústavního soudu, na které žalobce odkazoval. Okresní soud neshledal důvodným ani požadavek žalobce na tzv. separaci nákladů řízení vůči znalci [jméno] vynaložených v souvislosti s jednáním [datum], na které se znalec bez předchozí omluvy nedostavil. Uzavřel, že jednání [datum] i přes neúčast znalce proběhlo a trvalo déle než hodinu, bylo v něm pokračováno v dokazování, žalobce i žalovaná při něm předestřeli svou argumentaci, k odročení došlo i pro absenci svědkyně [jméno]. Pokud žalobce v souvislosti s tímto jednáním vynaložil náklady, nejde o náklady vynaložené marně a nelze ani uzavřít, že by tyto náklady nevznikly, nebýt nepřítomnosti znalce. O povinnosti k náhradě takových nákladů by bylo uvažováno, pokud by jednání muselo být odročeno ihned po jeho zahájení a toliko z důvodu nepřítomnosti znalce, tak tomu však nebylo.

4. Žalobce se proti rozsudku odvolal. Závěry okresního soudu považoval za chybné, nesprávné, nezákonné a nespravedlivé, v přímém rozporu s dobrými mravy a s veřejným pořádkem a taktéž s rozhodnutími zejména Ústavního soudu ČR, na které v řízení před okresním soudem poukazoval. Namítal, že okresní soud nezohlednil jeho námitky a argumenty předkládané v průběhu řízení, svým postupem nerespektoval Listinu základních práv a svobod, pokud jde o stanovení soudního poplatku žalobci či rozhodování o nákladech řízení vč. znalečného, argumentoval nadbytečností znaleckého zkoumání. Poukazoval na výpovědi svědků [jméno] [jméno] policistů Policie ČR, pracovnice RZS [adresa] i svědeckou výpověď žalované v řízení před Okresním soudem v [adresa], kdy všichni svědci vypovídali ke skutečnostem týkajícím se dne [datum], znalecký posudek [jméno] se však týkal hlavně jiného časového období, a řešil i jiné okolnosti, které nesouvisely s lékařskou zprávou žalované ze dne [datum]. Žalovaná se dle názoru žalobce dopustila i trestného činu dle ust. § 170 a 171 trestního zákoníku, což zůstalo zcela bez povšimnutí okresního soudu. Poukázal na to, že znalec [jméno] uvedl, že by takto nepostupoval (tj. nesepsal zprávu ze dne [datum]), neboť policie mohla sama volat RZS, kdyby docházelo ze strany žalobce k jednání, které předvídá ust. § 38 odst. 1 b) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách nebo ust. § 26 zákona o Policii ČR. Žalovaná projevila svévoli, když nepostupovala jako lékařka, ale jako soukromá osoba. Policista [jméno] jako vedoucí OO Policie [adresa], aby odůvodnil neúspěšný zásah policie [datum], objednal [datum] u žalované lékařskou zprávu, ke které však nebyl žádný důvod, a žalovaná mohla podlehnout nátlaku, případně nějaké protislužbě, jinak by pravděpodobně zprávu nemohla napsat. Všichni zúčastnění měli jediný cíl, a to zbavit se osoby žalobce na co nejdelší čas. Měl za to, že žalovaná se stala členkou organizované skupiny a doplnil, že jednala non lege artis i po jeho propuštění z Psychiatrické nemocnice [adresa]. Namítal, že byl nezákonně a protiprávně bez svého písemného souhlasu převzat a následně i držen v období od [datum] do [datum] v Psychiatrické nemocnici [adresa], k jeho převzetí do zdravotnického zařízení došlo nezákonně a protiprávně, celý jeho pobyt v tomto zařízení byl protiprávní a nezákonný, nebyla dodržována jeho základní lidská práva a svobody, nebyl řádným a náležitým způsobem hájen, resp. zastoupen. Základním a stěžejním podkladem pro jeho nezákonný a protiprávní pobyt byla zpráva žalované ze dne [datum]. Uvedeného dne [datum] u něho nebyla naplněna ani jedna z kumulativních zákonných podmínek pro nedobrovolnou hospitalizaci podle ust. § 38 odst. 1 b) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, zejm. že by bezprostředně a závažným způsobem ohrožoval sebe či své okolí, o čemž svědčí výslechy osob, které s ním uvedeného dne komunikovaly, žalovaná nadto sepsala zprávu, aniž jej uvedeného dne osobně vyšetřovala. Žalovaná při sepisu zprávy ze dne [datum] nepostupovala lege artis, když na jeho jednoznačném přesvědčení nic nemění ani závěr znalce [jméno]. Žalovaná mohla sepis zprávy [datum] odmítnout, mohla požadovat vyšetření jeho osoby. Vyjádřil přesvědčení, že na zprávě žalované ze dne [datum] mělo zájem několik osob či subjektů (např. ZD [adresa], aby tento zemědělský subjekt mohl zničit pšenici zasetou žalobcem, policista [jméno], aby zamezil natáčení celého případu televizí, či samotná žalovaná, neboť – když žalobce napadl [datum] v ordinaci žalované její pes a žalobce jej při své obraně odkopl – žalovanému důrazně sdělila, že na to nezapomene). Měl dále za to, že žalovaná při sepisu zprávy ze dne [datum] nejednala v souladu s dobrými mravy, jednala nepoctivě a nikoli s náležitými znalostmi a pečlivostí a náležitou odbornou péčí. Žalovaná dle žalobce porušila rovněž § 69 zákona o nemocenském pojištění (zejména písm. g/ vést ve zdravotnické dokumentaci údaje o průběhu potřeby ošetřování na základě vlastních vyšetření a lékařských zpráv pořízených jinými lékaři a písm. h/), porušila i zákon o péči o zdraví lidu, např. ust. § 55 odst. 1 tohoto zákona, dle něhož jsou zdravotničtí pracovníci povinni vykonávat zdravotnické povolání svědomitě, poctivě, s hluboce lidským vztahem k občanům a s vědomím odpovědnosti ke společnosti. Zdůraznil, že bezprostředně před svým převzetím do zdravotnického ústavu neohrožoval závažným způsobem sebe a své okolí, nejevil známky duševní poruchy a nebyl žádnou hrozbou pro sebe či své okolí a nebyl žádný důvod pro to, aby byl bez svého písemného souhlasu držen v Psychiatrické nemocnici v [adresa], resp. aby byl vůbec převezen za asistence Policie ČR do tohoto lékařského zařízení. Dne [datum] u něho nebyla naplněna ani jedna z kumulativních zákonných podmínek pro nedobrovolnou hospitalizaci podle ust. § 38 odst. 1 písm. b) zákona o zdravotních službách, zejm. že by bezprostředně a závažným způsobem ohrožoval sebe či své okolí. Každé omezení osobní svobody v podobě hospitalizace bez souhlasu (zdravotnická detence) musí být bezprostředně propojeno s konkrétním ohrožením života nebo zdraví. To, že osoba trpí duševní poruchou (má ji diagnostikovanou), není samo o sobě důvodem pro omezení osobní svobody, pokud tato osoba zároveň nejeví známky duševní poruchy, které by představovaly bezprostřední a závažné ohrožení pacienta nebo jeho okolí bez existence mírnějších alternativ k hospitalizaci. Spojování omezení osobní svobody s postižením, a nikoliv s jeho případnými ohrožujícími projevy, je v rozporu s čl. 14 odst. 1 písm. a) Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením. Žalovaná při zprávě ze dne [datum] jednoznačně pochybila, když si neuvědomila, že to, že žalobce trpí duševní poruchou (má ji diagnostikovanou), není samo o sobě důvodem pro omezení osobní svobody, pokud zároveň nejevil známky duševní poruchy, které by představovaly bezprostřední a závažné ohrožení jeho samého nebo jeho okolí bez existence mírnějších alternativ k hospitalizaci. Při vyšetřeních žalobce [datum] a [datum] (kdy jej žalovaná osobně viděla ve své ordinaci) neměla potřebu kontaktovat příslušníky Policie ČR, aby byl zadržen a převezen k detenci. Učinila tak až [datum], a to v situaci, aniž by jej viděla. Existence konkrétního ohrožení nebyla naplněna. Není zřejmé, proč např. nebyl zadržen příslušníky Policie ČR již [datum], když tento den podával na služebně Policie ČR v Hořicích vysvětlení, ale proč byl zadržen na této služebně až [datum], poté, co navštívil svou praktickou lékařku a svou zubařku, když žádná z těchto lékařek existenci konkrétního ohrožení nepotvrdila. Pochybení žalované stran jejího postupu s péčí řádného odborníka bylo a je natolik zjevné, že nebylo třeba nechávat zpracovávat znalecký posudek. Nesouhlasil se závěrem znalce [jméno], poukázal na výslech znalce [jméno] v řízení před Okresním soudem v [adresa] sp. zn. [spisová značka], který uvedl, že z jemu předložených důkazů neplyne, že [datum] v době od pobytu na policejní stanici v [adresa] do přijetí PN [adresa] by byl žalobce bezprostředně závažným způsobem nebezpečný sobě nebo svému okolí. Dle jeho názoru měl být žalobce odvezen k ambulantní lékařce, která měla posoudit další léčebné opatření, informace o chování žalovaného z policejní stanice do jeho přijetí v PN [adresa] nesvědčily o agresivitě žalobce a jeho nebezpečí. Svědci – příslušníci policie – byli znalí kontextu věci a [datum] reagovali při znalosti věci a předchozích zkušenostech tak, že zavolali záchrannou službu. Poukázal na to, že znalec dále uvedl, že osoba s diagnózou žalobce může být nebezpečná i v takovém případě, kdy se laikům jeví, že má klidné chování. Diagnóza byla žalobci stanovena správně. K dotazu zástupce žalobce, zda postup žalované, která rozhodla o nedobrovolném umístění žalobce zprávou z [datum], aniž by jej viděla, byl postupem v souladu s dostupnými poznatky vědy a medicíny a doporučeními odborných společností, znalec odpověděl, že nikoliv, a dodal, že psychický stav lze popsat jen na základě bezprostředního vyšetření pacienta. S ohledem na rozdílné závěry znalců proto žalobce navrhoval vypracování revizního znaleckého posudku, což však okresní soud zamítl. Nadto znalec [jméno] neměl znalecký posudek znalce [jméno] k dispozici, když byl vyslýchán. Žalobce dále namítl, že okresní soud nepřihlédl k nálezům Ústavního soudu, na které odkazoval, nevypořádal se s jeho argumentací směřovanou k tomu, že diagnóza není více než právo, jak dovodil ve své judikatuře Ústavní soud. Neztotožnil se ani rozhodnutím okresního soudu, jímž mu nebyly přiznány separátní náklady řízení za jednání [datum], když měl za to, že uvedené jednání soudu bylo zmařeno neomluvenou neúčastí znalce. Dále nesouhlasil s tím, že soud vydal navazující usnesení určující výši přiznaného svědečného a znalečného, čímž došlo k navýšení nákladů řízení, které je povinen platit. Dodal, že v odůvodnění rozsudku okresní soud pominul i řadu listin, které byly provedeny k důkazu v průběhu řízení (aniž je specifikoval), a že odůvodnění rozsudku není chronologické. Při odvolacím jednání žalobce dále poukázal na rozpor výpovědi žalované, která byla slyšena jako svědkyně u Okresního soudu v [adresa], na výpověď zdravotní sestry žalované a zdravotní sestry záchranné služby. Měl za to, že soud schválil jeho ústavní léčení, o kterém rozhodla žalovaná, nesprávně. Poukazoval na nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 502/02. Vyslovil přesvědčení, že ze strany žalované to byla pomsta, protože když byl v březnu 2018 v její ordinaci, měla tam psa, do kterého kopl. Žalobce dále poukázal na to, že mu žalovaná [datum] poslala pozvánku na bezplatnou konzultaci v rámci projektu [právnická osoba] s tím, že mu není zřejmé, proč mu toto nenabídla již v únoru nebo březnu [rok], když už žalovaná věděla, že je nebezpečný. Odkázal na metodiku Ministerstva zdravotnictví ze září 2012, která byla vypracována pro soudy, policii i lékaře a kterou žalovaná nedodržela a nedodržel ji ani okresní soud. Měl za to, že žalovaná svojí zprávou ovlivnila výsledek vyšetření v [adresa], i výsledek detenčního řízení. Zdůraznil, že mu nikdy žádný psychiatr nevysvětlil, jakou nemocí vlastně trpí. Poukazoval na znalecký posudek [jméno] z roku [rok], kde bylo konstatováno, že jeho onemocnění není léčitelné detencí. Dále poukázal na rozpor odůvodnění v odstavci 30 a 27 napadeného rozsudku a na judikaturu Evropského soudního dvora o nedobrovolné hospitalizaci psychiatrických pacientů a Úmluvu o právech osob se zdravotním postižením. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobě vyhověl, příp. jej zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.

5. Žalovaná považovala rozsudek okresního soudu za správný. Při odvolacím jednání uvedla, že žalobce již není její pacient, asi před třemi lety mu k jeho žádosti vydala zdravotní dokumentaci. V únoru a březnu [rok] byl v její ordinaci, věděla o tom, že se u něj rozvíjí paranoia, a že vysadil léky. Byla asi 14 dnů před [datum] kontaktována i z obecního úřadu, že jsou se žalobcem problémy, věděla, že se u něj rozvíjí jeho onemocnění, které je řešitelné pouze antipsychotiky. Žalobce trpí kverulantním bludem. Celoživotně se soudí. Má pocit, že je poškozován a okrádán okolím. Pokud je léčen, je možnost s ním zcela normálně komunikovat. Když se vrátil z Psychiatrické nemocnice v [adresa], byl zaléčený, spolupráce s ním byla dobrá, navštívil ji ještě v ordinaci, chtěl potvrzení pro cestovní kancelář. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Práva na náhradu nákladů odvolacího řízení se vzdala.

6. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou (§ 201 a 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. Odvolací soud dospěl k závěru, že okresní soud ve věci provedl řádné dokazování, vypořádal se s relevantními námitkami žalobce a věc správně věcně posoudil. Ve stručnosti proto odkazuje na úplné a přesvědčivé odůvodnění rozhodnutí okresního soudu a k odvolacím námitkám žalobce uvádí následující.

8. S ohledem na v řízení provedené dokazování vč. znaleckého zkoumání odvolací soud uzavřel, že jednáním žalované, která [datum] sepsala, aniž by žalobce uvedeného dne viděla a vyšetřila, lékařskou zprávu, v níž uvedla, že detence žalobce je nutná, nedošlo k porušení § 28 odst. 2, § 38 odst. 1 písm. b) zák. č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejího poskytování, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon o zdravotních službách“(ani jiných zákonných ustanovení, jak namítal v odvolání žalobce), v jednání žalované odvolací soud ve shodě s okresním soudem neshledal ani postup žalované tzv. non lege artis, ani jednání, které by bylo v rozporu s dobrými mravy či porušující direktivy k poctivému jednání (§ 6 odst. 1 o. z.). Žalovaná při sepsání zprávy vycházela ze znalosti životní situace i zdravotního stavu žalobce, byla jeho dlouhodobou lékařkou, z lékařské dokumentace žalobce vyplývá, že žalobce vysadil léky, při medikaci odmítal spolupracovat a žalovaná při sepisu zprávy měla poznatky o hrozbách žalobce, a to minimálně od Policie ČR i přímo od žalobce samotného. Z provedeného dokazování vyplývá, že již [datum] žalobce hrozil svému okolí v souvislosti s hospodařením na pozemku č. [číslo] v k. ú. [adresa] písemně ublížením na zdraví, [datum] ústně zabitím, [datum] ohrožením, [datum] pomstou, [datum] do úředního záznamu o podaném vysvětlení na Obvodním oddělení Policie ČR v [adresa] uvedené výhrůžky potvrdil, opakovaně uvedl, že je mínil vážně a na obranu svého majetku by použil i fyzické násilí. Vyjadřoval se i v tom smyslu, že mu na životě nezáleží, a že přemýšlí o smrti. Žalované bylo známo, že se u žalobce rozvíjí jeho onemocnění, které bylo řešitelné jen léky, jejichž užívání však žalobce odmítal. Žalovaná s ohledem na svou odbornou kvalifikaci dokázala odhadnout obvyklý průběh onemocnění žalobce při absenci užívání předepsané medikace a dostatečně zvážit hrozby s tím spojené. Ostatně její závěr o nutnosti nedobrovolné hospitalizace žalobce potvrdily i následné události, chování žalobce při příjmu v Psychiatrické nemocnici v [adresa] a jeho přijetí k nedobrovolné detenci, jehož zákonnost byla rovněž předmětem soudního přezkumu. Příjem žalobce do psychiatrické nemocnice kvalifikovanou predikci žalované potvrdil. Postup žalované při sepisu zprávy ze dne [datum] shledal soudem ustanovený znalec [jméno] v dané situaci adekvátním a v souladu s posláním lékaře a standardním odborným řešením situace, a to i s přihlédnutím k tomu, že žalovaná žalobce [datum] osobně neviděla a nevyšetřila. Na uvedeném ničeho nemění námitka žalobce, že uvedeného dne [datum] byl v kontaktu s dalšími osobami, když navštívil svou praktickou lékařku a zubařku, které potvrdily, že žalobce se choval standardně, běžným způsobem a nebyly s ním konflikty. Z dokazování je zřejmé, že výhrůžky žalobce nebyly projevem jeho momentálního krátkého, chvilkového rozrušení, které by byl schopen korigovat, ale byly výsledkem jeho dlouhodobého stavu jako projevu neléčeného základního onemocnění žalobce, kdy žalobce opakovaně a se stupňující se tendencí ohrožoval své okolí (potažmo sám sebe, neboť se sám vyjadřoval se i v tom smyslu, že mu na životě nezáleží). Hrozba žalobce pro své okolí (a žalobce samotného), jeho agresivita v čase narůstala a za situace, kdy žalovaná o tomto měla poznatky jak ze své vlastní činnosti jako lékařky žalobce, tak i od třetích osob, a současně tuto hrozbu bylo možno odvrátit jen medikací, kterou ale žalobce odmítal, neměla již jiné prostředky, jak zdravotní stav žalobce a jeho hrozby pro okolí či žalobce samého pozitivně ovlivnit. Skutečnost, že k sepsání zprávy přistoupila až [datum] a nikoli v rámci předchozích návštěv žalobce v její ordinaci, na uvedených závěrech nic nemění. Při posouzení věci se nelze omezit toliko na průběh dne, resp. chování žalobce [datum] těsně předcházející jeho zajištění příslušníky Policie ČR převozu RZS [adresa] kraje do Psychiatrické nemocnice [adresa], ale hrozbu žalobce, její závažnost a bezprostřednost, je třeba hodnotit optikou událostí předcházejících, vč. potvrzení vážnosti výhrůžek žalobce na Polici ČR [datum], tedy pouhý den před zajištěním a převozem žalobce. Odvolací soud přisvědčil závěrům okresního soudu, že bezprostřednost ohrožení nelze vykládat přísně formalisticky tak, že pokud žalobce právě [datum] cca v 9 hodin ráno neprojevoval známky agresivního chování, nebyla bezprostřednost jeho hrozby dána. Ostatně uvedenému svědčí i chování žalobce na příjmu psychiatrické nemocnice, kdy – jak uvedl znalec [jméno] – žalobce vykazoval indicie v chování, které jsou psychiatricky považovány za predispozice k bezprostřední agresi. O závažnosti jednání žalobce a jeho intenzitě dále svědčí i skutečnost, že žalobce byl pravomocně shledán vinným trestným činem nebezpečného ohrožování dle § 353 odst. 1 tr. zák. Lze proto přisvědčit závěru okresního soudu, že shledala-li žalovaná za této situace žalobce bezprostřední hrozbou pro jeho okolí a pro něho samého (s ohledem na jím prezentované sebevražedné myšlenky), šlo o logický důsledek popsaného, a žalovaná při sepisu zprávy z [datum] postupovala v souladu s citovaným ustanovením zákona o zdravotních službách, když byla schopna aktuální stav žalobce správně odhadnout i bez jeho vyšetření v uvedený den. Jiné prostředky, které by mohly pozitivně ovlivnit rozvoj onemocnění žalobce, jeho narůstající agresivitu a hrozbu, kterou žalobce pro své okolí i sebe představoval, žalovaná neměla, jak bylo rozvedeno výše (žalobce vysadil léky a v medikaci odmítal spolupracovat), k dispozici. Nelze uzavřít, jak dovodil žalobce, že by důvodem jednání žalované byla toliko diagnóza žalobce (jeho duševní porucha) bez spojení s ohrožujícími projevy navenek. Okresní soud se rovněž řádně vypořádal s námitkami žalobce směřujícími proti v řízení podanému znaleckému posudku znalce [jméno], jakož i výpovědí znalce [jméno] v jiném soudním řízení (sp. zn. [spisová značka] vedené u Okresního soudu v [adresa], viz protokol o jednání ze dne [datum] č. l. 364 až 366 spisu), na kterou žalobce poukazoval. Okresní soud správně konstatoval, že znalec [jméno] nebyl ustanoven k hodnocení postupu žalované, neměl dostatek informací z doby předcházející přijetí žalobce do Psychiatrické nemocnice [adresa], a pokud se k postupu žalované k dotazu žalobce vyjadřoval, činil tak bez dostatečných informací a překročil rozsah zadání znaleckého úkolu. Znalec [jméno] naproti posuzoval přímo postup žalované, jím podaný posudek z hlediska jeho obsahu odvolací soud ve shodě s okresním soudem shledal logickým, přesvědčivým, jeho závěry objektivně a náležitě odůvodněnými, podloženými obsahem nálezu, žalobci se jej nepodařilo zpochybnit. Znalec byl seznámen s výpovědí znalce [jméno] (protokol o jednání ze dne [datum] u Okresního soudu v [adresa] mu byl před jeho výslechem zaslán) a při svém výslechu na svých závěrech setrval. Odvolací soud ve shodě s okresním soudem shledal znalecký posudek znalce [jméno] dostatečně spolehlivým a objektivní podkladem pro rozhodnutí, důvody pro vypracování revizního znaleckého posudku neshledal. Vystavením zprávy z [datum], aniž by žalovaná žalobce v uvedený den viděla a vyšetřila, žalovaná nepostupovala tzv. non lege artis, ani nelze dovodit, že by jednala nepoctivě či v rozporu s dobrými mravy, jak namítal žalobce. Odvolací soud se zde zcela ztotožnil se závěry okresního soudu, na které ve stručnosti odkazuje. K posouzení, zda žalovaná v souvislosti s vystavením lékařské zprávy [datum] postupovala s péčí řádného odborníka, bylo třeba odborných medicínských znalostí, které soud nemohl posoudit sám, okresní soud proto nepochybil, přistoupil-li k ustanovení znalce k vypracování znaleckého posudku.

9. Odvolací soud dodává, že i pokud by snad došlo k porušení zákonných povinností žalované namítaných ze strany žalobce (k takovému závěru však odvolací soud ve shodě s okresním soudem nedospěl), následným rozhodnutím o detenci žalobce v Psychiatrické nemocnici [adresa] došlo k přetržení příčinné souvislosti mezi porušením povinnosti a následkem v podobě způsobené újmy žalobci, a to minimálně, pokud jde o majetkovou škodu, která měla žalobci vzniknout v důsledku zmařené zahraniční dovolené, ztrát spojených s hospodařením, či újmě v podobě zdravotních problémů, které měly dle žaloby žalobci vzniknout v důsledku jeho pobytu v Psychiatrické nemocnici [adresa]. Zpráva žalované byla jen jedním z podkladů pro následnou detenci žalobce v psychiatrické nemocnici, kam by dle znalce byl žalobce s největší pravděpodobností přijat i bez doporučení žalované, diagnóza žalobce byla při jeho příjmu do nemocnice potvrzena. Důvodnou není ani argumentace žalobce, který měl za to, že žalovaná se svým jednáním dopustila trestného činu (žalobci ničeho nebránilo a nebrání obrátit se se svým podezřením na orgány činné v trestním řízením, což dle obsahu jeho jednotlivých vyjádření zřejmě již učinil). Námitky žalobce, že žalovaná měla při sepsání zprávy z [datum] postupovat na „objednávku“ třetích osob, jako členka organizované skupiny či ve snaze se žalobci pomstít, a všichni zúčastnění jednali s cílem zbavit se žalobce na co nejdelší čas, jsou zcela spekulativní a nepodložené, postrádající oporu v provedeném dokazování. Namítal-li žalobce, že byl nezákonně a protiprávně bez svého písemného souhlasu převzat a následně i držen v období od [datum] do [datum] v Psychiatrické nemocnici [adresa], k jeho převzetí a pobytu do zdravotnického zařízení došlo nezákonně a protiprávně, nebyla dodržována jeho základní lidská práva a svobody, a nebyl řádným a náležitým způsobem zastoupen, je třeba zdůraznit, že otázka zákonnosti převzetí a držení žalobce ve zdravotnickém zařízení, byť žalovaná doporučila přijetí žalobce i bez jeho souhlasu, nebyla předmětem tohoto řízení. Nález Ústavního soudu ze dne 3. 11. 2004 sp. zn. V. ÚS 502/02, na který odkazoval žalobce, na posuzovanou věc nedopadá, neboť řešil skutkově odlišný případ. Ústavní soud v něm řešil otázku porušení ústavních práv stěžovatele, kterému bylo uloženo ochranné léčení v ústavní formě, aniž byly náležitě zjištěny zákonné podmínky pro jeho uložení, kdy dovodil, že obecné soudy se nevyrovnaly s otázkou, zda nebezpečí, které ze strany stěžovatele v případě jeho pobytu na svobodě hrozilo, bylo natolik závažné, že uložení ochranného léčení v ústavní formě bylo v jeho případě nezbytné. Jednání žalované, resp. žalobcem namítané porušení právních povinností žalovanou, však v rozhodnutí o převzetí a držení žalobce v zařízení poskytujícím lékařskou péči nespočívalo.

10. Odvolací soud se ztotožnil i s rozhodnutím okresního soudu a jeho odůvodněním v nákladových výrocích, shledal správným závěr okresního soudu o nepřiznání tzv. separace nákladů řízení žalobci za jednání [datum] v souvislosti s neúčastí znalce na jednání (nelze dovodit, že by šlo o náklady vynaložené marně, které by žalobci jinak – nebýt nepřítomnosti znalce – nevznikly), jakož i rozhodnutí o povinnosti k náhradě nákladů řízení České republice žalobcem. K tomu odvolací soud dodává, že o výši a splatnosti dalších nákladů, které vznikly České republice v souvislosti s vyplaceným svědečným a znalečným (než které byly vyčísleny a České republice vůči žalobci přiznány ve výroku IV napadeného rozsudku), okresní soud rozhodl v usnesení ze dne [datum] č. j. [spisová značka], proti kterému nebylo podáno odvolání a které nabylo právní moci [datum]. Předpoklady pro osvobození žalobce od soudních poplatků odvolací soud neshledal. Důvodnou není ani odvolací námitka žalobce, že okresní soud v odůvodnění napadeného rozsudku nehodnotil řadu listin, které byly provedeny k důkazu v průběhu řízení (o jaké konkrétní listiny se mělo jednat, žalobce blíže nespecifikoval), relevantní není ani námitka, že odůvodnění není „chronologické“. Okresní soud vyložil, z jakých důvodů neprovedl další důkazy, které byly v řízení navrhovány, odůvodnění napadeného rozsudku splňuje zákonné požadavky dané ust. § 157 o. s. ř., zákon soudu neukládá, aby při vymezení důkazů, o které opřel svá skutková zjištění, nutně vycházel z pořadí, v jakém byly v řízení provedeny.

11. S ohledem na výše uvedené odvolací soud rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

12. V odvolacím řízení byla procesně úspěšná žalovaná, které by náleželo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení. Žalovaná se však práva na náhradu nákladů odvolacího řízení vzdala, proto odvolací soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II tohoto rozsudku.

Poučení