26 Co 197/2024 - 120

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Burešové a soudců JUDr. Tomáše Němce a Mgr. Daniely Jandové ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: Česká republika – Státní pozemkový úřad, IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] o určení vlastnictví k části nemovitosti o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 17. dubna 2024, č. j. 10 C 44/2023-97 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku [částka], do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Okresní soud v Kladně (dále jen „soud prvního stupně“) rozhodl shora označeným rozsudkem tak, že se určuje, že žalobce je vlastníkem části pozemku původně označeného [Anonymizováno]. č. 14/1 o výměře 1 000 m2, a to konkrétně části označené jako 14/2 o výměře 152 m2 a části pozemku, původně označeného jako p. č. [hodnota] o výměře 155 m2, a to konkrétně té části, označené jako 918/2 o výměře 1 m2, vše zapsáno na listu vlastnictví č. [hodnota] vedeném u Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno] [Anonymizováno], katastrální pracoviště [adresa], pro Katastrální území a obec [adresa], dle geometrického plánu přerozdělení pozemku vyhotoveného [tituly před jménem] [jméno FO], [adresa], č. plánu č. [hodnota]-110/2023 ověřeného úředně oprávněným zeměměřickým inženýrem [tituly před jménem] [jméno FO] dne [datum] pod č. 2581/2012 s tím, že nedílnou součástí tohoto rozsudku je geometrický plán č. [hodnota]-110/2023 (výrok I.) a uložil žalované povinnost nahradit žalobci na nákladech řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce (výrok II.).

2. Soud prvního stupně vyšel ze skutkových zjištění, že žalobce získal v roce 1997 na základě darovací smlouvy do svého výlučného vlastnictví nemovitosti - pozemek p. č. st. 80 (zastavěná plocha a nádvoří) o výměře 297 m, jehož součástí je stavba – rodinný dům č. p. [Anonymizováno], vše zapsáno v katastru nemovitostí Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno] [Anonymizováno], katastrální pracoviště [adresa], pro obec a katastrální území [adresa], na listu vlastnictví č. [hodnota] (dále i jen ,,předmětné nemovitosti“). Tyto nemovitosti žalobce od dárkyně (své tety) přijal a od roku 1997 až do roku 2015 užíval. Během užívání žalobce plot, ohraničující pozemek tak, jak jej přijal (dále jen ,,Pozemek“), neposunul a nedostalo se mu po celou dobu užívání nemovitostí od žádné třetí osoby upozornění, že by užíval i pozemek (nebo jeho část), který mu vlastnicky nenáleží. V roce 1999 provedl přístavbu rodinného domu na Pozemku. V této souvislosti se obrátil na [právnická osoba] ve [Anonymizováno], odbor výstavby životního prostředí, který požádal o kolaudační rozhodnutí. [právnická osoba] ve [Anonymizováno] žalobci užívání přístavby rodinného domu č. p. [Anonymizováno] v [Anonymizováno] povolil, aniž by byl ze strany úřadu žalobce upozorněn na nesrovnalosti v rozsahu faktického užívání Pozemku v porovnání s rozsahem jeho vlastnického práva k nemovitostem. V roce 2015 žalobce prodal předmětné nemovitosti [jméno FO], na kterého převedl nemovité věci ve stejném rozsahu, v jakém byl v roce 1997 obdarován. [jméno FO] při tomto převodu v roce 2015 žalobce ani [jméno FO] nebyli upozorněni na případné nesrovnalosti ve výměře či označení Pozemku, případně na odlišné vlastnické právo. Po osmi letech od uzavření kupní smlouvy mezi žalobcem a [jméno FO] žalovaná kontaktovala [jméno FO] s výzvou k uzavření nájemní/pachtovní smlouvy a k placení nájemného, s tím, že část Pozemku o výměře 155 m2 užívá [jméno FO] bez právního důvodu, protože není v jeho vlastnictví.

3. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil za použití § 3028 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), § 134 odst. 1 a § 130 odst. 1 zákona č. 40/1994 Sb., občanský zákoník účinný do [datum] (dále jen ,,obč. zák.“), tak, že žalobce v roce 1997 nabyl na základě notářského zápisu formou darovací smlouvy jako obdarovaný do svého výlučného vlastnictví předmětné nemovitosti, tj. dům č. p. [Anonymizováno] a pozemek p. č. st. [Anonymizováno] o výměře 297 m. Žalobce se stal v souladu s § 129 odst. 1, § 130 odst. 1 věta první a § 134 odst. 1 obč. zák. rovněž držitelem i té části Pozemku, ke které v předmětném sporu uplatňuje vlastnické právo žalovaná. Žalobce poté, kdy v roce 1997 nabyl předmětné nemovitosti do svého vlastnictví, neprojevil žádnou neopatrnost. Při běžném ohledání nelze po žalobci spravedlivě požadovat, aby pozemek p. č. st. [Anonymizováno], deklarovaný v darovací smlouvě, nechával po uzavření darovací smlouvy před notářem sám odborně přeměřovat a nelze ani po něm žádat, aby rozměr Pozemku přesně pouhým okem odhadl. Současně nelze pominout, že v roce 1999 požádal [právnická osoba] ve Slaném, odbor výstavby životního prostředí, o kolaudační rozhodnutí, kdy sám [právnická osoba] ve Slaném žalobci povolil užívání přístavby rodinného domu na Pozemku, aniž by žalobce upozornil na nesrovnalosti v rozsahu mezi skutečným užíváním Pozemku žalobcem a jeho vlastnickým právem k nemovitosti. Tímto rozhodnutím byl žalobce orgánem státní správy utvrzen v tom, že žádná nesrovnalost ve výměře a faktickém užívání Pozemku nebyla shledána. Od tohoto okamžiku byl žalobce zcela jistě v dobré víře a po dobu minimálně deseti let je oprávněným držitelem. Žalobce proto vlastnické právo ke sporné části Pozemku vydržel, a to již ke dni [datum] v souladu s § 134 a § 130 o. z. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a ve věci úspěšnému žalobci byla přiznána plná náhrada nákladů řízení.

4. Proti tomuto rozhodnutí podala žalovaná odvolání, které odůvodňuje tím, že v darovací smlouvě mezi žalobcem a [jméno FO] je uveden pouze pozemek p. č. st. 80 spolu s domem, není zde označen žádný jiný sousední pozemek. Náhledem do katastru nemovitostí mají hranice pozemků p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a p. č. st. [Anonymizováno] znázorněné na grafické příloze projektu přístavby, který byl součástí kolaudačního rozhodnutí jasnou přímou linii bez jakýchkoliv výčnělků. Z předložených důkazů naopak vyplývá, že pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] navazující na pozemek p. č. st. [Anonymizováno] má ve snímku katastrální mapy v roce 1997 do dnešní doby neměnné hranice. I kdyby soud dospěl k závěru, že žalobce byl v době uchopení držby v dobré víře, že je oprávněným držitelem části pozemků parc č. [Anonymizováno][Anonymizováno] a [Anonymizováno], nejpozději při zjišťování podkladů pro povolení přístavby domu dobrou víru k oprávněné držbě pozbyl. Již z náhledu do těchto dokladů jasně vyplývá poloha hranice žalobcem vlastněným pozemkem p. č. st. [Anonymizováno] s žalovanou vlastněným pozemkem parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa]. Přístavba domu a osazení jímky k domu byly realizovany na pozemku parc. č. st. [Anonymizováno], tudíž ujištění stavebního úřadu nemá vliv na dobrou víru vztahující se k pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]. Žalovaná se domnívá, že z provedeného dokazování vyplývá, že žalobce musel mít po dobu, kdy vlastnil pozemky povědomí o tom, že výměra pozemků, jejichž je vlastníkem neodpovídá výměře užívaných pozemků. Podmínka dobré víry proto nemohla být splněna. Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

5. Žalobce ve vyjádření k odvolání uvedl, že žalovaná přede dnem [datum] nevyzvala žalobce ani [jméno FO] k úhradě za užívání pozemků ani jinak neseznámila žalobce se sporným vlastnictvím pozemků. Ze zaměření vyhotoveným pro potřeby přístavby v roce 1997 i z kopie historické katastrální mapy je jednoznačné, že žalobce nemohl být v podezření, že užívá část pozemků žalované. [jméno FO] ani žalobci do dne [datum] nebyl znám jakýkoli požadavek třetí osoby, který by zpochybňoval část kupní smlouvy ze dne [datum]. Předmětné nemovitosti byly převedeny ze žalobce na [jméno FO] ve faktickém stavu bez jakýchkoli změn v oplocení. Po celou dobu vlastnictví žalobce neměl žádnou důvodnou pochybnost o tom, že je výlučným vlastníkem i sporných částí pozemků. Právní předchůdkyně žalobce [jméno FO], užívala dům č. p. [Anonymizováno] a pozemek p. č. st. [Anonymizováno] ve stejném rozsahu jako žalobce a následně [jméno FO]. Žalobce byl nejméně od roku 1999 po dobu minimálně deseti let oprávněným držitelem sporného pozemku v dobré víře, že mu sporná část pozemku náleží. S odkazem na shora uvedené žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.

6. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou a včas (§ 202 a contrario, § 201, § 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení, které mu předcházelo podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

7. Na základě přezkoumání obsahu spisu soudu prvního stupně odvolací soud nezjistil, že by řízení před soudem prvního stupně trpělo některými ze zmatečnostních vad uvedených v § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), odst. 3 o. s. ř., či jinými vadami před soudem prvního stupně, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí a jejichž náprava by nemohla být zjednána za odvolacího řízení, k nimž je odvolací soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti.

8. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, jak je zřejmý z obsahu soudního spisu a shrnut v bodě 2. odůvodnění tohoto rozsudku shora, přičemž lze též odkázat na 3. až 17. odstavec odůvodnění napadeného rozsudku.

9. Skutkové a právní závěry soudu prvního stupně jsou správné, odvolací soud se s nimi ztotožňuje, v podrobnostech odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku a vzhledem k odvolacím námitkám uvádí následující.

10. Soud prvního stupně především správně uzavřel, že žalobce má ve smyslu § 80 o. s. ř. naléhavý právní zájem na určení, že je vlastníkem označených nemovitostí, protože v řízení vydané rozhodnutí určující vlastnické právo má být zaznamenáno do katastru nemovitostí a tím způsobem dosaženo shody mezi stavem právním a stavem zapsaným v katastru nemovitostí.

11. Soud prvního stupně správně uzavřel, že nabytí vlastnického práva vydržením je třeba zkoumat podle práva platného v době, kdy k vydržení došlo (§ 3028 o. z.), proto správně vydržení, ke kterému mělo dojít před [datum], posuzoval podle obč. zák. účinného do [datum].

12. Vydržení bylo definováno v § 134 odst. 1 obč. zák. tak, že oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, po dobu deseti let, jde-li o nemovitost. Základními podmínkami vydržení jsou oprávněná držba podle § 130 obč. zák. a uplynutí stanoveného času, po který má mít oprávněný držitel věc nepřetržitě v držbě. Nepřetržitostí oprávněné držby se rozumí nepřerušený stav, který vyžaduje, aby po uvedenou dobu trvaly stále všechny podmínky oprávněné držby.

13. Soud prvního stupně správně zjistil, že žalobce nabyl na základě notářského zápisu sepsaného dne [datum] [tituly před jménem] [jméno FO], notářkou ve [Anonymizováno], pod sp. zn. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno], N [Anonymizováno]/[Anonymizováno], jako obdarovaný do svého výlučného vlastnictví dům č. p. [Anonymizováno] a pozemek st. p. č. [hodnota] o výměře 297 m v katastrálním území a obci [adresa]. Zároveň se stal držitelem i těch částí pozemků, které jsou předmětem řízení. Během užívání předmětných nemovitostí nijak neposunoval plot ohraničující Pozemek a nedostalo se mu po dobu užívání od žádné třetí osoby upozornění, že užívá Pozemek nebo jeho část, která mu vlastnicky nenáleží. V roce 1999 provedl přístavbu rodinného domu a [právnická osoba] ve Slaném, odbor výstavby životného prostředí, vydal dne [datum] kolaudační rozhodnutí, kterým povolil užívání přístavby s tím, že stavebník prokázal právo k pozemku výpisem z katastru nemovitostí. Kupní smlouvou uzavřenou dne [datum] žalobce prodal (darovací smlouvou nabyté) předmětné nemovitosti [jméno FO], který je užívá ve stejném rozsahu, jak je nabyl, s plotem ohraničujícím Pozemek nijak nemanipuloval. Žalovaná je vlastníkem pozemků sousedících s pozemkem st. p. č. [hodnota], tj. pozemku parc. č. 14/1 o výměře 1000 m a pozemku parc. č. [hodnota] o výměře 155 m v k. ú. [adresa], oba zapsané na LV č. [hodnota] vedeném u Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno] kraj[Anonymizováno] katastrální pracoviště [adresa], pro katastrální území a obec [adresa]. Žalobce užívá spolu s pozemkem parc. č. st. [Anonymizováno] i část pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] o výměře 152 m2 a část pozemku parc. č. [hodnota] o výměře 1 m2 V roce 2022 kontaktovala žalovaná vlastníka nemovitostí [jméno FO] s výzvou k uzavření nájemního vztahu ohledně části pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] o výměře 149 m.

14. Při hodnocení zákonných podmínek vydržení soud prvního stupně správně hodnotil způsobilost předmětu vydržení, existenci titulu vydržení, dobrou víru žalobce i splnění vydržecí doby, nesprávně však, podle odvolacího soudu, určil počátek vydržecí doby.

15. Předmětem vydržení je část pozemku ve vlastnictví žalované - parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] o výměře 1000 m, a to konkrétně část o výměře 152 m a část pozemku označeného jako parc. č. [hodnota] o výměře 155 m, a to konkrétně část o výměře 1 m, vše v katastrálním území a obci [adresa] (dále i jen ,,sporné pozemky“). To znamená ty části, které žalobce začal užívat v souvislosti s darováním pozemku p. č. st. 80 a které byly a jsou ohraničeny stávajícím oplocením spolu s tímto pozemkem.

16. Obdobnou situací se zabýval rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] se závěrem, že způsobilým předmětem vydržení vlastnického práva je i pozemek, který je částí parcely. Předpokladem vzniku držby k části cizího pozemku sousedící s pozemkem nabytým do vlastnictví je určité reálné vymezení této části podle přírodou či člověkem vytvořených trvalých útvarů, např. jejím „připlocením“ k nabytému pozemku. Závěry uvedeného rozhodnutí dopadají na posuzovanou věc v tom směru, že i jen části pozemků připlocené k pozemku st. p. č. [hodnota] jsou způsobilým předmětem vydržení.

17. K vydržení se vyžaduje, aby držitel byl se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří (§ 130 obč. zák.).

18. Žalobce užíval předmětné nemovitosti v tom rozsahu, v jakém je převzal od své právní předchůdkyně za situace, kdy sporné pozemky byly spolu s darovaným Pozemkem pod společným oplocením. Držba žalobce se proto opírá o tzv. domnělý titul, kterým je darovací smlouva. Žalobce byl se zřetelem k uvedeným okolnostem v dobré víře, že je vlastníkem i těchto pozemků.

19. Nedůvodná je námitka žalované, že žalobce náhledem do katastru nemovitostí měl zjistit, že hranice pozemků parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a p. č.st. [Anonymizováno] znázorněné na grafické příloze projektu přístavby v roce 1999, který byl součástí kolaudačního rozhodnutí, mají jasnou přímou linii bez jakýchkoliv výčnělků. Jinými slovy, že žalobce mohl v době přístavby zjistit, že tvar Pozemku zakreslený v dokumentaci k provedení přístavby domu neodpovídá reálné situaci.

20. Při posouzení dobré víry držitele v soulad zápisu ve veřejném seznamu se skutečným právním stavem, je třeba vždy brát v úvahu zachování náležité opatrnosti nabyvatele.

21. Při hodnocení dobré víry je vždy třeba brát v úvahu, zda držitel při běžné (normální) opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu dnaého případu po každém požadovat, neměl, resp. nemohl mít, po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti o tom, že mu věc nebo právo patří. Držitel není ,,vzhledem k okolnostem“ v dobré víře v případě, že je subjektivně přesvědčen, že mu věc nebo právo patří, avšak při zachování obvyklé opatrnosti by musel vědět, že tomu tak není (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Oprávněná držba se zakládá na omylu držitele, který se domnívá, že je vlastníkem držené věci nebo subjektem vykonávaného práva. Oprávněná držba se nemůže zakládat na takovém omylu držitele, kterému se mohl při normální opatrnosti vyhnout. Jde o opatrnost normální, obvyklou, posuzovanou z objektivního hlediska. Omyl držitele musí být být omluvitelný. Omluvitelným je omyl, ke kterému došlo přesto, že mýlící se postupoval s obvyklou mírou opatrnosti, kterou lze se zřetelem k okolnostem konkrétního případu po každém požadovat. Pokud omyl přesahuje rámec běžného, obvyklého posuzoaání věci, není omluvitelný (usnesení Nejvaššího soudu sp. zn. [spisová značka]).

22. Podle názoru odvolacího soudu pod požadavek běžné opatrnosti nelze podřadit ověřování faktické polohy pozemku, pokud nabyvatel nemá pochybnosti při nabytí pozemku ani kdykoliv později po dobu trvání vlastnictví o rozsahu a hranicích pozemku. Žalobce užíval (po dobu, kdy předmětné nemovitosti vlastnil) Pozemek v hranicích, rozsahu a tak oplocený, jak jej nabyl, jeho užívání nebylo narušeno ze strany žádné třetí osoby informací o neoprávněném užívání části Pozemku. Za této situace žalobce nijak neporušil běžnou opatrnost, pokud v době přístavby domu na Pozemku nevěnoval pozornost zakreslení hranic pozemků v grafické příloze projektu pro povolení přístavby a nenabyl tak pochybost o poloze darovaného a jím užívaného pozemku, zvlášť pokud jej ani stavební úřad v rámci povolení a kolaudace stavby na Pozemku na žádnou nesrovnalost neupozornil. Nabytí Pozemku a držba sporných pozemků, historicky společně zaplocených a společně užívaných, představuje omluvitelný omyl žalobce.

23. Důvodnou neshledal odvolací soud ani námitku žalované, že žalobce musel mít povědomí o tom, že výměra pozemků, jejichž je výlučným vlastníkem (297 m) neodpovídá výměře pozemků užívaných (450 m).

24. Při hodnocení výměry Pozemku žalobcem vlastněným a pozemků držených ve vztahu k dobré víře držitele, se judikatura ustálila v závěru, že omluvitelný omyl, a tedy i oprávněnou držbu, nelze vyloučit ani v případě, že výměra drženého pozemku dosahuje až 50 % výměry pozemku koupeného, výjimečně i více, např. půjde-li o pozemek nepravidelného tvaru, v nepřehledném terénu, nebo držitel byl do omylu uveden znalcem (např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). V posuzované věci sporné pozemky dosahují 34 % rozlohy darovaného Pozemku. [jméno FO] výměra drženého pozemku tak vzhledem judiktorním závěrům a vzhledem ke konkrétmím (shora uvedeným) okolnostem věci nevylučuje objektivní dobrou víru žalobce.

25. Odvolací soud (na rozdíl od soudu prvního stupně) dospěl k závěru, že běh vydržecí doby se odvíjí od notářského zápisu sepsaného dne [datum], na základě kterého žalobce nabyl Pozemek do výlučného vlastnictví na základě darovací smlouvy.

26. Ústavněprávně konformní interpretací zákonných podmínek vydržení je nutno dospět k závěru, že vydržecí doba začíná běžet až okamžikem, kdy se vydržitel ujme oprávněné držby, tj. začne v dobré víře s věcí nakládat jako s vlastní (nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 875/14). Aby došlo k vydržení, musí oprávněná držba podmíněná dobrou vírou držitele, trvat po celou zákonem stanovenou dobu, tj. u nemovitostí 10 let. Žalobce se ujal oprávněné držby, tzn. začal v dobré víře se spornými pozemky nakládat jako s vlastními, když předmětné nemovitosti získal do svého výlučného vlastnictví. Žalobce byl od počátku v dobré víře, že mu náleží jím užívaný Pozemek, tedy pozemek včetně pozemků sporných. Stavební řízení týkající se přístavby na jím vlastněném Pozemku nemohlo jeho dobrou víru nijak přerušit a nemohlo být ani počátkem vydržecí doby, protože už v době předchozí (od nabytí předmětných nemovitostí) byl žalobce v dobré víře, že mu vlastnicky náleží i sporné pozemky.

27. Na posuzovanou věc zcela dopadají závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], podle kterého nabude-li někdo pozemek a přitom se v důsledku omluvitelného omylu (vyvolaného např. tím, že mu převodce předá pozemek v hranicích, jak jej sám užíval) uchopí i držby části sousední parcely, bude držitelem oprávněným a jeho držba může vyústit ve vydržení. Jedním z hledisek pro posouzení omluvitelnosti omylu držitele v takovém případě je i poměr plochy koupeného a skutečně drženého pozemku. Omluvitelný omyl, a tedy i oprávněnou držbu, nelze vyloučit ani v případě, že výměra drženého pozemku dosahuje až 50 % výměry pozemku koupeného výjimečně i více, například půjde-li o pozemek nepravidelného tvaru v nepřehledném terénu, nebo držitel byl do omylu uveden znalcem. Při zvažování otázky, zda osoba, která se spolu s koupeným pozemkem ujala držby části sousední parcely, byla se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že je vlastníkem i této části parcely (tedy pozemku vymezeného hranicí držby), je třeba přihlédnout i k tomu, že pozemky byly pod společným oplocením, že právní předchůdce je užíval ve stejném rozsahu a takto je také kupujícímu jako předmět kupní smlouvy předal. Je též třeba přihlédnout k postoji původního vlastníka části sousední parcely; pokud léta její užívání držitelem trpěl, je třeba vyjít z toho, že ani on nepředpokládal, že předmětem držby souseda je i část jeho parcely.

28. V posuzované věci žalobce užíval předmětné nemovitosti v tom rozsahu, v jakém je převzal od své právní předchůdkyně, sporné pozemky byly s darovaným Pozemkem pod společným oplocením. Sporné pozemky (části pozemků) dosahují cca 1/3 rozlohy darovaného Pozemku. Žalovaná po dlouhou dobu (nejméně od roku 1997 do roku 2023) neprojevila o sporné pozemky žádný zájem, užívání postupně nabyvšími držiteli trpěla, tedy nepředpokládala, že předmětem držby je i část jejích pozemků.

29. Žalobce splnil všechny zákonné podmínky pro vydržení věci a soud prvního stupně proto správně rozhodl, že je vlastníkem ve výroku napadeného rozhodnutí konkretizovaných částí pozemků.

30. Na základě shora uvedených závěrů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

31. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, §142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. a v odvolacím řízení úspěšnému žalobci přiznal náhradu nákladů řízení ve výši [částka] za zastoupení advokátem, tj. odměna advokáta za dva úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. g) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokáta a náhrada advokáta za poskytování právních služeb (advokátní tarif) po [částka] podle § 6 odst. 1 a § 7 advokátního tarifu, náhrada hotových výdajů za dva úkony právní služby po [částka] podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu a náhrada za DPH z odměny a náhrady hotových výdajů ve výši [částka].

32. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna zaplatit žalobci v obecné lhůtě určené podle § 160 odst. 1 o. s. ř., na zákonné platební místo, kterým je podle § 149 odst. 1 o. s. ř. zástupce žalobce.

Poučení