26 Co 230/2021-116

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Burešové a soudců JUDr. Tomáše Němce a Mgr. Daniely Jandové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení 73 860 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně a žalované proti rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 2. 8. 2021, č. j. 10 C 152/2020 – 81 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku III. zrušuje a řízení se v tomto rozsahu zastavuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích I. a II. potvrzuje.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 23 409 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení 0 Kč.

Odůvodnění

1. Okresní soud v Nymburce shora označeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 57 840 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 12 200 Kč od [datum] do zaplacení, spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 450 Kč od [datum] do zaplacení, spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 450 Kč od [datum] do zaplacení a spolu ze zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 20 740 Kč od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu v části o zaplacení částky 16 000 Kč (výrok II.), uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované částku 4 898 Kč, představující složenou jistotu, dále částku 4 616 Kč, představující kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení, a dále zákonný úrok z prodlení z částky 4 898 Kč ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 15 606 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (výrok IV.).

2. Soud prvního stupně vyšel ze skutkového zjištění, že žalobkyně a žalovaná se dne [datum] v Podnájemní smlouvě (dále jen,, Podnájemní smlouva“) dohodly, že žalovaná bude užívat od září 2018 byt [číslo] na adrese [adresa], a za užívání bude žalobkyni platit měsíční nájemné 8 200 Kč, poplatek za provozní služby 2 500 Kč a zálohy na energie a vodu 1 450 Kč, od [datum] pak nájemné ve výši 8 400 Kč měsíčně a poplatek za provozní služby ve výši 2 600 Kč měsíčně. Žalovaná složila vratnou kauci ve výši 24 600 Kč. Žalovaná do konce roku 2019 zaplatila každý měsíc na účet žalobkyně částku 12 150 Kč, v lednu 2020 nezaplatila na účet žalobkyně žádnou částku, v únoru 2020 částku 12 100 Kč, v květnu 2020 částku 12 150 Kč a v měsících červnu, červenci a srpnu 2020 vždy částku 12 450 Kč. Dne [datum] se účastnice dohodly na tom, že žalovaná předá byt žalobkyni k [datum] a uhradí veškerá poškození vzniklá v bytě jeho užíváním. K předání bytu došlo dne [datum], kdy žalovaná odsouhlasila žalobkyni vytčené závady v bytě. Celkové náklady na opravu bytu včetně vymalování a úklidu činily 11 302 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě nedoplatku za spotřebované energie a dodávku vody ve výši 20 739,80 Kč za období od [datum] do [datum] s datem splatnosti do [datum]. Žalobkyně nevyplatila žalované žádnou částku z vratné kauce, kterou započítala na úhradu oprav v bytě a poplatků za užívání bytu v září 2020.

3. Z hlediska právního posouzení soud prvního stupně s odkazem na § [číslo], § [číslo] odst. 1, § 2225 odst. 1, zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) uzavřel, že dle platně uzavřené Podnájemní smlouvy užívala žalovaná byt [číslo] na adrese [adresa] (dále jen„ předmětný byt“), od [datum] do [datum]. Žalovaná nezaplatila nájemné, zálohy na energie a poplatky za služby za červen, červenec a srpen 2020 a nedoplatek na zálohách a vyúčtování za dodávku energie a vody za rok 2020, a to v rozporu s ustanovením § [číslo] odst. 1 a § 2247 o. z. Ke vzniku dluhu došlo tak, že v roce 2020 zaplatila žalovaná ve prospěch žalobkyně na nájemném a souvisejících zálohách a poplatcích dne [datum] částku 12 100 Kč, dne [datum] částku 12 150 Kč a ve dnech [datum], [datum] a [datum] vždy částku 12 450 Kč Tyto platby byly započteny vždy na nejstarší dluh tak, jak je podrobně popsáno v bodě 42. rozsudku soudu prvního stupně. Soud prvního stupně vzal za prokázáno, že žalovaná neuhradila nedoplatek z vyúčtovaných záloh za období 1. 1. – [datum]. Jednotlivá vyúčtování energií neobsahovala rozpor v záznamech o počátečním a koncovém stavu měřidla, rozpor v identifikaci uvedených měřidel a stav měřidel byl zaznamenán i v předávacím protokolu, který žalovaná podepsala a jehož sepsání musela být přítomna. Vyúčtování spotřebované energie a dodávky vody bylo žalované řádně doručeno a stanovena lhůta k zaplacení nedoplatku. Žalobkyně jako poskytovatelka služeb má ve smyslu § 2 písm. a) bod 1. zák. č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty (dále jen„ zákon č. 67/2013 Sb.“) právo na zaplacení nedoplatku z vyúčtování poskytnutých energií a dodávek vody. Nárok žalobkyně na zaplacení dlužného nájemného, souvisejících záloh a poplatků ve výši 37 100 Kč a zaplacení nedoplatku z vyúčtovaných záloh za období 1. 1. – [datum] ve výši 20 740 Kč shledal soud prvního stupně důvodný. Soud prvního stupně zároveň přiznal žalobkyni i úrok z prodlení v zákonné výši určené podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

4. V části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 16 000 Kč z titulu poplatku za užívání bytu v měsíci září 2020 po skončení nájmu, shledal soud žalobu nedůvodnou a v této části ji zamítl s odůvodněním, že ujednání účastnic v článku IX., odst. 12 Podnájemní smlouvy o povinnosti podnájemce zaplatit nájemci 1 000 Kč za každý den užívání bytu po skončení nájmu, je vzhledem k okolnostem ujednání zjevně nepřiměřené ve smyslu § 2239 o. z. a žalobkyně má právo pouze na zaplacení náhrady ve výši ujednaného nájemného podle § 2295 o. z. V této části proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

5. Soud prvního stupně se v řízení dále zabýval zápočtem vratné kauce na částku 13 298 Kč jako části poplatku za užívání bytu po skončení nájmu a zápočtu na částku 11 302 Kč jako náhrady škod způsobených žalovanou v bytě, a uzavřel, že žalobkyně oprávněně započetla na vratnou kauci, kterou žalovaná složila k [datum] v částce 24 600 Kč, náklady na opravy a vady bytu v částce 11 302 Kč, a dále, že byl oprávněný zápočet za užívání bytu žalovanou v září 2020 jen v částce 8 400 Kč. Žalobkyni tak zůstala k dispozici část vratné kauce ve výši 4 898 Kč, která má být podle § 2254 odst. 2 o. z. vrácena žalované. Uložil tedy žalobkyni povinnost k zaplacení této částky spolu s úrokem z prodlení z této částky a zároveň uložil žalobkyni zaplatit žalované částku 4 616 Kč jako kapitalizovaný úrok ze složené kauce.

6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když uzavřel, že žalobkyně byla v řízení částečně úspěšná, a to přibližně ze 70 %, proto celkovou výši nákladů řízení žalobkyně snížil o hodnotu úspěchu žalované, tj. o 30 % a přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení v celkové výši 15 606 Kč.

7. Proti tomuto rozsudku podaly obě účastnice včasné odvolání.

8. Odvolání žalobkyně směřovalo proti věcnému zamítavému výroku II. a proti výroku III., kterým byla uložena žalobkyni povinnost zaplatit žalované tam specifikované částky. Žalobkyně vytýkala soudu prvního stupně nesprávné právní hodnocení věci, pokud vycházel ze zákonné úpravy„ nájmu“, ačkoliv ve věci neexistoval vztah nájemní ale podnájemní. Soud pak nesprávně vycházel při zamítnutí nároku na zaplacení poplatku za užívání bytu sjednaného v Podnájemní smlouvě z argumentace ohledně § 2235 o. z. I kdyby toto ustanovení zákona použil soud výjimečně analogicky, pak pro absenci nájemního vztahu nelze aplikovat ustanovení § 2295 o. z. a je třeba vycházet ze samostatné úpravy ujednané účastnicemi v článku IX. bod 12. Podnájemní smlouvy. Toto ujednání není nepřiměřené, bylo sjednáno pro případ protiprávního chování žalované a zohledňuje náklady žalobkyně za to, že třetí osoba bez právního důvodu užívá její majetek. Žalobkyně má tak právo na smluvně sjednanou částku 1 000 Kč denně za užívání bytu po skončení podnájmu, tj. za období 1. – [datum]. Ve výroku III. napadeného rozsudku soud prvního stupně rozhodl o nároku žalované, aniž by tento nárok žalovaná vznesla, a navíc i kdyby uplatněn byl, pak v rozporu s ustanovením § 98 o. s. ř. by se maximálně mohlo jednat o procesní obranu, nikoliv o vzájemný návrh. Nastala tak absurdní situace, kdy žalobkyně má plnit pod hrozbou exekuce žalované, ze které se ani v již stávající exekuci nedaří pohledávku žalobkyně vymoci. Závěr soudu prvního stupně o kapitalizovaném úroku ze složené kauce je podle žalobkyně nesprávný a pro ni překvapivý, protože si není vědoma, že by se provádělo dokazování ohledně výše korunových úvěrů poskytnutých bankami; navíc žalobkyně není bankou, aby se na ni vztahovaly předpisy o korunových úvěrech. Strany podnájemní smlouvy se kromě toho dohodly, že kauce nebude úročena. Žalobkyně navrhla, by odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích změnil tak, že výrokem II. bude rozhodnuto o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 16 000 Kč a výrok III. bude zrušen.

9. Žalovaná svým odvoláním napadla vyhovující věcný výrok I. rozsudku soudu prvního stupně v rozsahu 9 514 Kč a závislý výrok IV. o nákladech řízení. Žalovaná v odvolání uvedla, že v rámci svých námitek uplatnila vůči žalobním nárokům v celkové výši 73 840 Kč mimo jiné i své protipohledávky z titulu vyúčtování jistoty na nájemném, které soud uznal oprávněnými v celkové výši 9 514 Kč, měl tyto protipohledávky formálně posoudit jako procesní obranu a nárok žalobkyně o ně snížit. Tedy na základě provedeného dokazování měla být žaloba zamítnuta v rozsahu 25 514 Kč. Nesprávným shledala žalovaná rovněž výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastnicemi, protože při úspěchu žalované v rozsahu 35 % žalobkyni náleží náklady řízení ve výši 30 % Tomu odpovídá částka 11 704,84 Kč. Žalovaná považuje rozhodnutí za nespravedlivé, protože po celou dobu nájmu platila nájemné a pokud nikoliv z jejího zavinění neodešla platba z účtu, pak si žalobkyně měla dle ústní dohody čerpat nájemné ze složené jistoty. Nájemné za měsíc září 2020 žalovaná nezaplatila z důvodu tíživé rodinné finanční situace. Žalovaná zpochybňovala vyúčtování za dodávku energií a vody za rok 2020, protože je mnohem vyšší než v předchozím období. V minulosti naopak měla žalovaná vždy přeplatek. Žalovaná se rovněž vyjádřila ke stavu bytu v době jejího odstěhování. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil ve výroku I. tak, že žalobkyni přiznanou částku sníží o 9 514 Kč a ve výroku IV. tak, že sníží nárok žalobkyně podle správného poměru úspěchu ve věci.

10. Vyjádření žalované k odvolání žalobkyně obsahuje shodnou argumentaci jako její odvolání proti napadenému rozsudku.

11. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou a včas (§ 202 a contr., § 201, § 204 odst. 1 o. s. ř.) přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení, které jeho vydání předcházelo podle ust. § 212 a § 212a odst. 1 a 5 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je zčásti důvodné, odvolání žalované důvodné není.

12. Soud prvního stupně provedl dokazování v rozsahu dostatečném pro rozhodnutí ve věci, na základě kterého dospěl ke správným skutkovým závěrům, které však čásrečně nesprávně hodnotil.

13. Občanské soudní řízení se zahajuje zásadně na návrh (§ 79 odst. 1 o. s. ř.), ve kterém navrhovatel skutkově odůvodní svůj nárok a žalobním návrhem vymezí předmět řízení.

14. V posuzované věci se žalobkyně žalobou po žalované domáhala zaplacení částky 37 100 Kč jako dluhu na podnájemném, zálohách na služby a paušálním poplatku za služby za měsíce červen až srpen 2020, částky 16 000 Kč jako smluveného poplatku za užívání bytu žalovanou po ukončení podnájmu a částky 20 740 Kč jako dluhu žalované z vyúčtování služeb spojených s podnájmem bytu za rok 2020, celkem tak požadovala částku 73 860 Kč.

15. Žalovaný obecně může za řízení uplatnit svá práva vůči žalobci vzájemným návrhem (§ 97 odst. 1 o. s. ř.), a to i uplatněním své pohledávky k zápočtu (§ 98 o. s. ř.). Pro vzájemnou žalobu platí vše, co občanský soudní řád s tímto procesním úkonem spojuje, to znamená, musí obsahovat obecné náležitosti podání podle § 42 odst. 4 o. s. ř. a další náležitosti spojené s návrhem na zahájení řízení a k návrhu je žalobce povinen připojit listinné důkazy, jichž se dovolává (§ 79 odst. 1 a 2 o. s. ř.). Pro započtení nároku žalovaného zákon žádné zvláštní náležitosti nevyžaduje, kompenzační projev však musí splňovat obecné náležitosti - z námitky započtení musí být zřejmé, jaká pohledávka a v jaké výši se uplatňuje k započtení proti pohledávce věřitele (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3799/2007). Kompenzační projev musí být výslovný a natolik určitý, aby druhý účastník nemohl mít žádné pochybnosti o tom, že prostřednictvím soudu byl vůči němu učiněn hmotněprávní úkon (ať už přímo vůči žalobci nebo vůči soudu). Úkon směřující ke kompenzaci pohledávek může učinit pouze účastník, a není-li tu takový úkon, nemá soud oprávnění sám vzájemné pohledávky účastníků zúčtovat (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 118/2016).

16. Žalovaná neuplatnila vůči žalobkyni svoji v odvolacím řízení tvrzenou pohledávku kompenzačním projevem ani vzájemným návrhem. Sdělení žalované ve vyjádření doručeném soudu dne [datum], že disponuje vůči žalobkyni nárokem na vrácení složené jistoty ve výši 24 600 Kč, není zákonem předpokládaným procesním úkonem směřujícím ke kompenzaci pohledávek, tím spíš pak nesplňuje náležitosti vzájemné žaloby. Z uvedeného procesního úkonu žalované kompenzační námitka nevyplývá a je tak důvodná odvolací námitka žalobkyně, že žalovaná žádný úkon směřující k uplatnění její pohledávky v tomto řízení formálně nevznesla.

17. Soud prvního stupně tedy nepostupoval správně, pokud se zabýval oprávněností nároku žalované na vrácení složené jistoty, zápočtem jednotlivých podle tvrzení žalobkyně žalovanou dlužených částek na složenou jistotu a oprávněností úroku ze složené kauce, protože pro rozhodování o tomto návrhu chyběla jedna z podmínek řízení, a to řádný návrh na zahájení řízení (§ 79 o. s. ř.), případně úkon žalované směřující ke kompenzaci pohledávek (§ 98 o. s. ř.).

18. Odvolací soud se tak zabýval účastníky vymezeným předmětem odvolacího řízení, tedy odvoláním proti věcnému vyhovujícímu výroku I. a proti věcnému zamítavému výroku II. napadeného rozsudku.

19. Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

20. Podle § 2217 odst. 1 občanského zákoníku, nájemné se platí v ujednané výši, a není-li ujednána, platí se ve výši obvyklé v době uzavření nájemní smlouvy s přihlédnutím k nájemnému za nájem věcí za obdobných podmínek.

21. Podle § 2239 občanského zákoníku ve znění účinném do 30. 6. 2020, nepřihlíží se k ujednání ukládajícímu nájemci povinnost zaplatit pronajímateli smluvní pokutu, ani k ujednání ukládajícímu nájemci povinnost, která je vzhledem k okolnostem zjevně nepřiměřená.

22. Podle § 2275 občanského zákoníku, v případě, že nájemce v bytě sám trvale nebydlí, může dát třetí osobě do podnájmu byt nebo jeho část pouze se souhlasem pronajímatele.

23. Podle § 2 písm. a) bod 1. zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, v platném znění (dále jen zákon č. 67/2013 Sb.), se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem služeb vlastník nemovitosti nebo vlastník jednotky v domě rozděleném na jednotky v případě, že je byt užíván na základě nájemní smlouvy.

24. Podle § 7 zákona č. 67/2013 Sb., není-li jiným právním předpisem stanoveno jinak, skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtuje poskytovatel služeb příjemci služeb vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručí příjemci služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období (odst. 1). Finanční vyrovnání provedou poskytovatel a příjemce služeb v dohodnuté lhůtě, nejpozději však ve lhůtě 4 měsíců ode dne doručení vyúčtování příjemci služeb (odst. 3).

25. Podnájemní vztah založený smlouvou trval mezi účastnicemi od [datum] do [datum], fakticky žalovaná předmět nájmu vyklidila [datum]. Podle Podnájemní smlouvy ze dne [datum] a jejího dodatku ze dne [datum] se žalovaná zavázala platit měsíčně podnájemné ve výši 8 200 Kč, od [datum] ve výši 8 400 Kč, paušální měsíční platbu za provozní služby ve výši 2 500 Kč, od [datum] částkou 2 600 Kč, a zálohy na služby ve výši 1 450 Kč, tj. celkem v období od [datum] do [datum] měsíčně částku 12 150 Kč a počínaje [datum] částku 12 450 Kč měsíčně. Žalobkyně tvrdila a prokázala, že žalovaná v roce 2020 zaplatila dne [datum] částku 12 100 Kč, kterou žalobkyně započetla na úhradu nájemného za leden 2020 s tím, že zůstal nedoplatek ve výši 50 Kč. Žalovaná zaplatila dne [datum] částku 12 150 Kč, tuto platbu žalobkyně započetla v částce 50 Kč na neuhrazenou část nájemného za leden 2020 a ve zbývající části na neuhrazené nájemné a související zálohy a platby za únor 2020. Platba žalované ze dne [datum] v částce 12 450 Kč byla započtena na nedoplatek ve výši 50 Kč za únor 2020 a nedoplatek za březen 2020, částka 250 Kč pak byla započtena na duben 2020. Platba žalované ze dne [datum] v částce 12 450 Kč byla započtena na nedoplatek za duben 2020 a částka 250 Kč započtena na květen 2020. Platba z účtu žalované ze dne [datum] ve výši 12 650 Kč byla započtena na nedoplatek za květen 2020 a v částce 250 Kč na červen 2020. Přes poučení podle § 118a o. s. ř. poskytnuté žalované při jednání dne [datum], žalovaná neoznačila ani neprokázala žádné další platby ve prospěch žalobkyně v roce 2020.

26. Žalobkyně nijak nepochybila, když si platby poukazované žalovanou v roce 2020 započetla na nejdříve splatné dluhy. V případě placení podnájemného a služeb a poplatků s podnájmem spojených se nejedná o plnění ve splátkách, ale o opakující se plnění. Pokud žalovaná svoji povinnost platit uvedené platby plnila prostřednictvím trvalého příkazu na svém bankovním účtu, pak tímto způsobem neurčovala, za které období je podnájemné placeno, pokud navíc hradila částky nepravidelně a ne vždy ve výši odpovídající předpisu, pak vzhledem k tomu, že zaplacené částky nepostačovaly na úhradu celého dluhu, žalobkyně započítávala došlá plnění na nejdříve splatný dluh podle zásady priority. Ke shodným závěrům ohledně započtení plnění k úhradě některého z více dluhů věřitele dospěla i soudní praxe s tím, že uvedené závěry se uplatní i v případě povinnosti platit nájemné (rozsudek Nejvyššího soud sp. zn. 26 Cdo 687/2014). Tyto závěry pak musí dopadat i na vztah podnájemní a placení podnájemného. Soud prvního stupně tedy správně uzavřel, že žalovaná dluží na podnájemném a službách s podnájmem spojených částku 37 100 Kč.

27. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná neuhradila nedoplatek z vyúčtovaných záloh (při započtení všech předepsaných záloh) za období od [datum] do [datum] ve výši 20 740 Kč. Vyúčtování záloh splňuje všechny náležitosti vyúčtování podle § 7 zák. č. 67/2013 Sb., vyúčtování bylo žalované řádně doručeno. Ve lhůtě poskytnuté k zaplacení ani přes následnou upomínku žalovaná dlužnou částku nezaplatila a neuplatnila vůči vyúčtování ve smyslu § 8 odst. 2 zák. č. 67/2013 Sb. námitky. V řízení před soudem prvního stupně i v odvolání žalovaná tvrdila obecně, že vyúčtování služeb není správné, v odvolání s argumentací, že v minulosti vždy na zálohách vznikl přeplatek. Odvolací soud zopakoval dokazování vyúčtováním služeb spojených s bydlením v předmětném bytě za období let 2019 a 2020 a uzavřel, že pokud jde o náležitosti, jsou vyúčtování shodná, rozdílná výše nákladů na služby vyplývá z rozdílného počtu náměrných jednotek, koncový stav přístrojů označených i výrobním číslem uvedený v individuálním rozúčtování za rok 2019 odpovídal počátečnímu stavu přístrojů na rozúčtování za období roku 2020 a rozdíl v počátečním a koncovém stavu přístrojů byl uveden v předávacím protokolu ze dne [datum], který žalovaná podepsala. Je tedy zřejmé, že hodnoty spotřebované energie a vody na jednotlivých přístrojích byly řádně zaznamenány, vynásobeny cenou za jednotku a tak byla řádně vypočtena cena spotřebovaných energií. Rozdíl ve vyúčtování za rok 2019 a 2020 lze tak vysvětlit tím, že zálohové platby pro žalovanou se nijak nezvyšovaly, naopak podle předloženého vyúčtování vzrostla spotřeba energií. Odvolací námitka žalované, že vyúčtování za rok 2020 není správné, tak není důvodná.

28. Podnájem je tradičně označován jako pronájem nájemního práva, tj. úplatné zřízení užívacího práva třetí osobě (podnájemci) nájemcem. Nájemce v takovém případě s třetí osobu uzavírá tzv. podnájemní smlouvu, tj. nájemní smlouvu, jejíž doba trvání je omezena nejvýše na dobu trvání nájemního vztahu mezi pronajímatelem a nájemcem. Veškeré povinnosti pronajímatele vůči třetí osobě plní nájemce a naopak své povinnosti plní třetí osoba vůči nájemci, nikoliv vůči pronajímateli, se kterým není v žádném právním vztahu. Právní vztah mezi nájemcem a podnájemcem je svou povahou zvláštním druhem nájmu, vztahem akcesorickým ke vztahu nájemnímu, na něm závislým. Vztah mezi nájemcem a podnájemcem je založen na základě dispozičního oprávnění nájemce. Obsah vztahu mezi nájemcem a třetí osobou se řídí zákonnou úpravou podnájmu (§2215 a § 2216 o. z.), vztah, jehož předmětem je podnájem bytu nebo jeho části se řídí ustanovením § 2274 až § 2278 o. z.

29. Vzhledem k tomu, že občanský zákoník neobsahuje podrobnější úpravu podnájmu bytu, soud při posouzení oprávněnosti uplatněného nároku postupuje podle ustanovení upravujících nájem bytu, které je třeba přiměřeně použít i v poměrech podnájmu bytu (§ 10 odst. 1 o. z.), zejména co se týká sankcí postihujících podnájemce. Opačný přístup by mohl vést k obcházení zákona a nájemci bytu sami chráněni zákonem vůči vlastníkovi bytu by mohli vůči podnájemníkům uplatňovat neomezené sankce.

30. Patřilo-li v době uzavření předmětné podnájemní smlouvy mezi účastnicemi ([datum]) mezi zakázaná ujednání podle § 2239 o. z. ujednání ukládající nájemci povinnost zaplatit pronajímateli smluvní pokutu, pak takový zákaz musí dopadat i na vztah podnájemní, tedy na ujednání ukládající třetí osobě (podnájemci) zaplatit nájemci sjednanou smluvní pokutu.

31. Pokud Podnájemní smlouva uzavřená mezi účastníky dne [datum] obsahuje v článku IX. bod 12. ujednání o povinnosti podnájemce zaplatit nájemci částku 1 000 Kč za každý započatý den užívání bytu po dobu, kdy je podnájemce s vyklizením a předáním bytu v prodlení, jedná se o ujednání zakázané, tedy nicotné, ke kterému se nepřihlíží a je bez právního významu, že v textu podnájemní smlouvy není takové ujednání označeno jako smluvní pokuta, protože svým charakterem ujednání o smluvní pokutě naplňuje.

32. Soud prvního stupně tedy postupoval správně, pokud jako důvodný přiznal žalobkyni – nájemkyni bytu vůči žalované – podnájemkyni bytu nárok na úhradu dlužného nájemného a na úhradu nedoplatku za služby spojené s podnájmem bytu, a zamítl žalobu na zaplacení smluvní pokuty.

33. Na základě shora uvedených závěrů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III. podle § 221 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil; ve věcných výrocích I. a II. rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako správný potvrdil.

34. O náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 3, § 151 a § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že ve věci úspěšné žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 23 409 Kč. Žalobkyně uplatnila nárok na zaplacení částky 73 860 Kč, byla úspěšná z 80 % (57 840 Kč) při odečtu neúspěchu žalované od úspěchu žalobkyně (80 – 20) má žalobkyně právo na 60 % nákladů řízení, správně soudem prvního stupně určených v bodě 48. napadeného rozsudku v celkové částce 39 016,13 Kč.

35. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 2 a § 151 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy při vyhlášení rozsudku odvolací soud opomněl, že odvolání žalované směřovalo toliko do části výroku I. napadeného rozsudku (9 514 Kč), proto úspěch každé z účastnic v odvolacím řízení byly pouze částečný. Skutečnost, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení proto formálně vyjádřil tak, že povinnost uloženou žalované při vyhlášení rozsudku stanovil nulovou částkou.