26 Co 269/2024 - 257

Rubrum

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dany Mazákové a soudců Mgr. Olgy Mičanové a Mgr. Ondřeje Rotta ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalovanému: [Jméno zainteresované osoby 1/0][Datum narození zainteresované osoby 1/0] [Adresa zainteresované osoby 1/0] zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0] za účasti vedlejšího účastníka na straně žalovaného: [Jméno zainteresované společnosti 0/0], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] o zaplacení 125 487,50 Kč s příslušenstvím k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 3. 7. 2024, č. j. 13 C 4/2023-220 takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se v odvoláním napadené části výroku I, jíž bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni 41 622,90 Kč s příslušenstvím, mění takto: Žaloba o zaplacení 41 622,90 Kč s 8,25% úrokem z prodlení od 1. 11. 2020 do zaplacení se zamítá.

II. V části výroku I, jíž bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni 45 775 Kč s 8,25% úrokem z prodlení od 1. 11. 2020 do zaplacení, se rozsudek okresního soudu potvrzuje.

III. Žalovaný a vedlejší účastník na straně žalovaného jsou povinni společně a nerozdílně plně nahradit žalobkyni náklady řízení před okresním soudem ve výši 48 239 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaný a vedlejší účastník na straně žalovaného jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Hradci Králové náklady vzniklé v řízení před okresním soudem 15 789,94 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. Okresní soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 96 963,40 Kč s 8,25 % úrokem z prodlení od 1. 11. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I). Žalobu o zaplacení 28 524,10 Kč s 8,25 % úrokem z prodlení od 1. 11. 2020 do zaplacení, zamítl (výrok II). Žalovanému a vedlejšímu účastníkovi na straně žalovaného uložil aby společně a nerozdílně nahradili žalobkyni náhrady řízení 63 884 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III). Žalovanému a vedlejšímu účastníkovi na straně žalovaného uložil, aby společně a nerozdílně nahradili České republice – na účet Okresního soudu v Hradci Králové náklady řízení 14 526,75 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV). Žalobkyni uložil zaplatit České republice – na účet Okresního soudu v Hradci Králové náklady řízení 1 263,19 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok V).

2. Žalobkyně požadovala zaplacení 133 911,50 Kč jako náhradu škody odvíjející se od události ze dne 13. 11. 2019, kdy jí žalovaný jako řidič osobního automobilu způsobil těžkou újmu na zdraví. Dle žalobního tvrzení šlo o nárok na peněžitou náhradu za vytrpěné bolesti v roce 2019 ve výši 79 712,50 Kč (dále také bolestné), nárok na náhradu vynaložených cestovních nákladů (8 424 Kč) a nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s péči o zdraví poškozené žalobkyně (dále také náklady léčení) ve výši 45 775 Kč. V průběhu řízení vzala žalobu o zaplacení 8 424 Kč s příslušenstvím zpět.

3. Okresní soud zjistil, že žalovaný byl trestním příkazem Okresního soudu v [adresa] sp. zn. [spisová značka] ze dne 29. 4. 2020 uznán vinným, že dne 13. 11. 2019 jako řidič osobního automobilu nevěnoval dostatečnou pozornost situaci v silničním provozu, vjel na přechod pro chodce, kde srazil žalobkyni přecházející silnici. Žalobkyně po střetu utrpěla zranění, které ji omezovalo v obvyklém způsobu života po dobu nejméně 3 měsíců (zejména [Anonymizováno] [Anonymizováno]); byla léčena ve [adresa] (dne 20. 11. 2019 byla operována a hospitalizována do 29. 11. 2019) a poté byla propuštěna s tím, že je imobilní s potřebou trvalé dopomoci k sebeobsluze. Znaleckým posudkem č. [spisová značka] znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] bylo dle okresního soudu prokázáno, že bolest, kterou žalobkyně utrpěla v roce 2019 a 2022, odpovídá 580 bodům. V souladu s doporučením znalkyně okresní soud navýšil ohodnocení o 20 bodů. Okresní soud dále zjistil, že po úrazu byla žalobkyně odkázána na dopomoc při osobní hygieně, obstarávání stravy a léků, zejména však při jakémkoliv pohybu po domácnosti, když z důvodu poranění pravé ruky nemohla k pohybu používat berle a uvedený stav trval minimálně v období od 30. 11. 2019 do 27. 2. 2020 (tj. 89 dní) a uzavřel, že o žalobkyni důvodně pečovala její matka [tituly před jménem] [jméno FO].

4. Poté okresní soud uzavřel, že žalovaný způsobil žalobkyni zranění a je odpovědný k náhradě bolestného dle § 2958 o. z. v rozsahu 600 bodů bodového ohodnocení bolestného, přičemž hodnotu bodu pro rok 2019 určil ve výši 318,85 Kč a pro rok 2022 ve výši 378,39 Kč. Na bolestném dle okresního soudu náleží za rok 2019 žalobkyni 156 236,50 Kč (490 bodů) a za rok 2022 bolestné 41 622,90 Kč (110 bodů), tj. celkem 197 859,40 Kč. Protože žalobkyni již bylo zaplaceno 146 671 Kč, okresní soud na bolestném přiznal žalobkyni 51 188,40 Kč. Ohledně nároku na náhradu nákladů léčení okresní soud uvedl, že ačkoliv původně žalobkyně tento náklad vyčíslila jako ztrátu na výdělku své matky, jedná se skutkově o shodný nárok. Změnu ve způsobu vyčíslení tohoto nároku proto nepovažoval za změnu žaloby. Opačný postup by dle okresního soudu znamenal přepjatý formalismus a zásah do základních práv žalobkyně, zejména do principu plného odškodnění za utrpěnou újmu na zdraví, který zakládá nárok na náhradu nákladů spojených s péčí o nesoběstačnou poškozenou osobu po ukončení léčby garantovaný článkem 31 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (k tomu srov. nález IV. ÚS 444/11). Náklady spojené s péčí o osobu poškozeného nebo domácnost dle § 2960 o. z. zahrnují péči netýkající se přímo zdravotního stavu poškozeného, ale zejména dopadů ublížení na zdraví do oblasti zajištění či obstarání hygieny, stravování vč. přípravy stravy, oblékání, úklidu, nakupování, styku s úřady apod (k tomu srov. Občanský zákoník. Komentář k § 2960. 2. vydání (1. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2022). Dle ustálené rozhodovací praxe má soud při aplikaci § 2960 o. z. uplatnit soudcovské uvážení ve smyslu § 136 o. s. ř., když zákon nedává jednoznačné vodítko pro stanovení adekvátní kompenzace. Podpůrně a přiměřeně má soud vycházet z ocenění přiznávaného pracovníkům pečovatelské služby dle vyhlášky č. 505/2006 Sb., tj. dle úkonů, které by poškozená osoba musela platit profesionální pečovatelské službě za zajištění potřebné péče. V případě osobního plnění je nutné dovodit a prokázat, zda a nakolik poskytovaná péče rodinným příslušníkem přesahuje obvyklý standard rodinné spolupráce, tj. v jakých úkonech, v jaké četnosti či časové dotaci, a toto penzum práce ohodnotit částkou. Přesahuje-li rozsah bezplatné péče o nesoběstačného poškozeného, který v důsledku škodné události není schopen se postarat o sebe a svou domácnost, míru lidské a rodinné solidarity, má poškozený nárok na náhradu škody v tomto rozsahu. Jedná-li se o společnou domácnost pečující osoby s osobou, jež péči vykonává, náleží náhrada za tyto úkony jen v rozsahu, v němž přesahují míru obvyklé rodinné spolupráce, neboť řada činností – úklid, vaření, nákupy, péče o vybavení domácnosti apod. – se týká všech členů domácnosti a není jen ve prospěch poškozeného (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. 11. 2021 sp. zn. 31 Cdo 1904/2021, ze dne 12. 5. 2021 sp. zn. 25 Cdo 3740/2020, ze dne 14. 1. 2015 sp. zn. 31 Cdo 1778/2014 – R 44/2015 civ. a rozhodnutí Nejvyššího soud ČR ze dne 29. 4. 2021 sp. zn. 25 Cdo 5/2021 a ze dne 31. 3. 2021 sp. zn. 25 Cdo 1416/2020, nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 664/19 ze dne 27. 4. 2020). Okresní soud uzavřel, že žalobkyní uplatněný nárok na náhradu péče rozsahu 16 a hodin denně není přiměřený, když v řízení bylo prokázáno, že pečovatelský subjekt by péči odhadoval na cca 4 hodiny denně. Za nepravděpodobné měl okresní soud požadavek na 2 hodiny pro osobní hygienu, 1 hodinu pro péči o vlasy a nehty a 1 hodinu pomoc při použití WC. Dle okresního soudu je adekvátní žalobkyni přiznat náhradu za péči v hodnotě 54 067,50 Kč (4,5 hodiny x 135 Kč x 89 dnů).

5. Žalovaným vznesenou námitku promlčení okresní soud shledal částečně nedůvodnou. Uvedl, že nárok na náhradu za péči o žalobkyni byl uplatněn již v žalobě. Dle § 629 o. z. promlčecí doba trvá 3 roky a její běh počíná od doby, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé (§ 619 o. z.). Žalobkyně mohla náhradu za poskytnutou péči uplatnit bezprostředně po jejím poskytnutí, a proto okresní soud uzavřel, že nárok za dobu od 30. 11. 2019 do 11. 12. 2019 je promlčen (jde o nárok ve výši 7 290 Kč). Okresní soud tedy dospěl k závěru, že žalobkyni vznikl nárok 46 777,50 Kč, přičemž uplatnila-li žalobkyně pouze 45 775 Kč, nemůže překročit její návrh (§ 153 odst. 2 o. s. ř.), proto žalobkyni v souladu s § 2960 o. z. přiznal uplatněných 45 775 Kč.

6. Proti části výroku I podal žalovaný odvolání. Nesporoval závěr okresního soudu, že je povinen na bolestném za rok 2019 doplatit 9 565,50 Kč a odvolání směřoval do té části výroku I, jíž bylo rozhodnuto o nároku na bolestné za rok 2022 ve výši 41 622,90 Kč a dále do té části výroku I, jíž bylo rozhodnuto o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni 45 775 Kč z titulu náhrady nákladů léčení. Ve vztahu k nároku na bolestné za rok 2022 žalovaný namítl, že tento nárok nebyl dle žaloby předmětem sporu. Ve vztahu k nároku na náhradu nákladů léčení, žalovaný namítl, že nárok nebyl v žalobě uplatněn a změnila-li žalovaná žalobní tvrzení až v průběhu soudního řízení, učinila tak až poté, kdy uplynula promlčení lhůta a nárok je promlčen. Navrhl, aby rozsudek okresního soudu byl v odvoláním napadené části změněn a žaloba byla zamítnuta.

7. Odvolání je přípustné a je zčásti důvodné.

8. V souzené věci není sporu o porušení povinnosti žalovaným (to bylo konstatováno i v pravomocném trestním příkazu, kterým je soud vázán), o vzniku škody na zdraví žalobkyně (jak vyplývá z lékařských zpráv a znaleckého posudku) a o příčinné souvislosti mezi porušením povinnosti a škodou (prokázáno znaleckým posudkem). Ani žalovaný nesporoval, že 13. 12. 2019 zasáhl do fyzické integrity žalobkyně a že žalobkyně utrpěla škodu na zdraví; spor účastníků byl dán pouze o výši nároku na bolestné za rok 2019 a dále o to, zda nárok na náhradu nákladů léčení není promlčen. Výrokem I bylo rozhodnuto o dělitelném plnění, proti přisouzené částce 9 565,50 Kč žalovaný nebrojil a v této části rozhodnutí nabylo právní moci, předmětem odvolacího řízení se stala ta část rozhodnutí okresního soudu, jíž bylo rozhodnuto o zaplacení 87 397,90 Kč (bolestné ve výši 41 622,90 Kč a náklady léčení ve výši 45 775 Kč). Věc je třeba posoudit dle § 2958 a § 2960 o. z. K nároku na peněžitou náhradu za vytrpěné bolesti v roce 2019 ve smyslu ust. § 2958 o. z.

9. Obecně je třeba uvést, že v žalobě musí být uvedeno, o čem a na jakém základě má soud ve sporu rozhodnout. Povinností žalobce je proto vylíčit rozhodující skutečnosti, jimiž je dána věc sama, přičemž pojem věc sama je právní teorií i soudní praxí vykládán jednotně jako věc, která je tím předmětem, pro nějž se řízení vede. V řízení, v němž má být rozhodnut spor o právo mezi účastníky, kteří stojí proti sobě v postavení žalobce a žalovaného, je tedy za věc samu pokládán nárok uplatněný žalobou, o němž má být v příslušném řízení věcně rozhodnuto (§ 79 odst. 1 o. s. ř.). Podle § 153 odst. 2 o. s. ř. soud může překročit návrh žalobce a přisoudit něco jiného nebo více, než čeho se domáhá, jen tehdy, jestliže z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky. Vázanost soudu návrhem ve smyslu § 153 odst. 2 o. s. ř. mimo jiné zakazuje, aby soud přiznal žalobci něco jiného než požadoval (tedy aby žalovanému uložil jinou než žalobcem navrhovanou povinnost) nebo aby žalobci přiznal sice požadované plnění, avšak z jiného skutkového základu (z jiného skutku), než který byl předmětem řízení. Takový stav nastal v přezkoumávané věci. Žalobkyně v žalobě zcela nesporně uvedla, že požaduje bolestné za bolest, kterou utrpěla v roce 2019, kdy došlo ke škodné události. Odkázala přitom na zprávu o poškození zdraví ze dne 17. 7. 2020, požadovala bolestné v sazbě hodnoty bodu 318,85 Kč, tj. v sazbě hodnoty bodu pro rok 2019. Z žádné skutečnosti uvedené v žalobě nevyplývá, že by žalobkyně tvrdila, že následně dne 12. 9. 2022 podstoupila [Anonymizováno] a že žádá náhradu bolestného také za tento úkon. Oproti žalobnímu tvrzení bylo ale znalkyni okresním soudem uloženo, aby „stanovila výši bodového ohodnocení bolestného za zdravotní následky úrazu utrpěného žalobkyní při dopravní nehodě nastalé dne 13. 11. 2019“, a proto znalkyně určila bodové ohodnocení i za extrakci osteosyntetického materiálu z pažní kosti, ke které došlo 12. 9. 2022 a u které měla znalkyně za to, že šlo o zákrok v příčinné souvislosti se zraněním žalobkyně, ke kterému došlo v roce 2019. Ani po vyhotovení znaleckého posudku žalobkyně neučinila změnu žaloby, za kterou by bylo třeba považovat také takovou procesní situaci, kdy žalobce sice požaduje stejné plnění, ale na základě jiného skutkového stavu, než ho vylíčil v žalobě, a to buď zcela nového nebo doplněného o další rozhodující skutečnosti. Nárok na bolestné vzniká v okamžiku, kdy bolest ustoupí a je možné její bodové ohodnocení. Vznikne-li bolest v souvislosti s následnou reoperací, jde o nový samostatný nárok na základě jiného skutkového stavu. Žalovaný při jednání dne 2. 7. 2024 vznesl námitku, že znalkyně určila bodové ohodnocení také za bolest spojenou s léčením žalobkyně v roce 2022, přestože takový nárok nebyl předmětem žaloby, ale okresní soud se námitce žalovaného vůbec nevěnoval. Přiznal-li okresní soud bolestné za léčbu v roce 2022 ve výši 41 622,90 Kč (110 bodů x 378,39 Kč), je třeba souhlasit s odvolací námitkou žalovaného, že překročil návrh žalobkyně, neboť přiznal sice požadované finanční plnění, avšak na základě jiného (v žalobě neuvedeného) skutkového základu. Toto pochybení je zdůrazněno tím, že k nároku na bolestné 41 622,90 Kč okresní soud přiznal i nárok na úrok z prodlení, a to již od 1. 11. 2020, kdy k reoperaci a tedy vzniku nároku ještě vůbec nedošlo a prodlení ani nastat nemohlo.

10. V řízení před okresním soudem bylo na základě závěrů znalkyně nesporně zjištěno, že v roce 2019 utrpěla žalobkyně bolesti, které byly znalkyní oceněny 490 body (včetně navýšení). Proti závěrům znalkyně žalobkyně nebrojila, nevznášela námitky, nepředkládala důkazy o dalších tvrzených bolestech. Za vytrpěnou bolest v roce 2019 náleželo žalobkyní 156 236,50 Kč (318,85 Kč x 490 bodů), před zahájením řízení bylo žalobkyni zaplaceno 146 671 Kč, rozhodnutím okresního soudu bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni dalších 9 565,50 Kč, čímž byl nárok žalobkyně na náhradu bolestného za rok 2019 uspokojen (pro úplnost se zdůrazňuje, že nárok na bolestné za bolesti vytrpěné žalobkyní v roce 2022 stojí mimo předmět tohoto soudního řízení). Se zřetelem k tomu nebylo možno žalobě s žádáním dalšího bolestného 41 622,90 Kč s příslušenstvím vyhovět a odvolací soud proto změnil rozsudek okresního soudu v části, jíž bylo žalobkyni přiznáno 41 622,90 Kč s 8,25% úrokem z prodlení od 1. 11. 2020 do budoucna a žalobu v tomto rozsahu zamítl (§220 odst. 1 písm. a) o. s. ř.). K nároku na náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s péči o zdraví poškozené žalobkyně dle § 2960 o. z.

11. K právu poškozené osoby na zdraví náleží dle ustálené judikatury také náhrada toho, co bylo vynaloženo na léčení, která zahrnuje také náklady na potřebnou péči při nesoběstačnosti poškozené osoby. Zákon neuvádí, jaká finanční částka má být na úhradu nákladů na potřebnou péči přiznávána a na tuto otázku odpovídá judikatura Nejvyššího soudu, který v rozhodnutí velkého senátu sp. zn. 31 Cdo 1904/2021 sjednotil dosavadní soudní praxi a uvedl, že při úvaze o výši náhrady, která náleží nesoběstačnému poškozenému za osobní péči poskytovanou mu rodinnými příslušníky nad rámec běžné rodinné spolupráce a solidarity, vychází soud ze zjištění o rozsahu potřebných pečovatelských úkonů, jejich časové náročnosti a z úplaty, která by za ně byla patrně účtována pečovatelskými službami podle příslušného právního předpisu. Žalobkyně v žalobě uvedla, že v době úrazu bydlela v [adresa] a byla studentkou pedagogické fakulty v [adresa], její matka bydlela v [adresa]. V propouštěcí zprávě z nemocnice bylo uvedeno, že žalobkyně není schopna se o sebe postarat, starat se o ní bude matka. Dále žalobkyně tvrdila, že její matka proto dojížděla z [adresa] do [adresa], vařila žalobkyni, myla ji a po celou dobu (od 30. 11. 2019 do 27. 2. 2020 nepracovala z důvodu péče o žalobkyni). Z tohoto žalobního tvrzení vyplývá, že žalobkyně se domáhala náhrady nákladů na potřebnou péči, která jí byla poskytována jako poškozené nesoběstačné osobě. Skutečnost, že výši této náhrady žalobkyně odvozovala ze ztráty na výdělku své matky, která z důvodu péče o žalobkyni nepracovala, nemá na posouzení tohoto nároku dle jeho skutkového vylíčení vliv a odvolací námitka žalovaného není v této části důvodná. Soud totiž není vázán tím, jaké skutečnosti vedly účastníka k vyčíslení výše nároku, naopak jde-li o nárok, který je určován volnou úvahou soudu, může jako podklad pro své závěry využít zcela jiné skutečnosti. Nárok byl žalobkyni okresním soudem přiznán za dobu od 12. 12. 2019 do 27. 2. 2020, žaloba byla podána k soudu dne 12. 12. 2022, tj. v zákonné tříleté lhůtě a okresní soud správně uzavřel, že nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s péči o zdraví poškozené žalobkyně dle § 2960 o. z. není promlčen. Okresní soud odůvodnil podrobně a logicky, jak k výši nákladů dospěl a žalovaný jeho úvahy a závěr o výši nároku v odvolání nenapadal. Odvolací soud nemá důvod závěr okresního soudu o výši nároku zpochybňovat (na podrobné odůvodnění rozhodnutí okresního soudu přitom odkazuje) a proto v této části výroku I okresního soudu potvrdil (§ 219 o. s. ř.). Náklady řízení 12. Odvolací soud částečně změnil rozsudek okresního soudu ve věci samé a proto musel nově rozhodnout i o nákladech řízení u okresního soudu (§ 224 odst. 2 o. s. ř.).

13. Žalobkyně v řízení před okresním soudem uplatnila tři dílčí nároky. Ohledně nároku na náhradu cestovného, bylo řízení po zpětvzetí žaloby zastaveno (pro 8 424 Kč). V této části byla sice žalobkyně procesně neúspěšnou, ale s ohledem na poměr této částky k ostatním nárokům a zpětvzetí žaloby na počátku řízení, odvolací soud tuto procesní situaci při rozhodování o nákladech řízení nezohledňoval. Nárok na peněžitou náhradu za vytrpěné bolesti (bolestné) byl uplatněn ve výši 79 712,50 Kč, žalobkyně byla sice úspěšná pouze do výše 9 565,50 Kč (ohledně 28 524,10 Kč byl nárok zamítnut rozhodnutím okresního soudu a ohledně 41 622,90 Kč byl zamítnut rozhodnutím odvolacího soudu), ale protože rozhodnutí o výši nároku záviselo na znaleckém posudku, bylo žalobkyni přiznáno plné právo na náhradu nákladů (§ 142 odst. 3 o. s. ř.). Nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s péči o zdraví (náklady léčení) byl uplatněn ve výši 45 775 Kč a žalobkyně byla zcela úspěšná. Odvolací soud proto přiznal žalobkyni za řízení před okresním soudem plné právo na náhradu nákladů řízení.

14. V řízení byla žalobkyně zastoupena zástupcem z řad advokátů. Odměnu za jeden úkon právní služby je třeba určit z tarifní hodnoty 95 622,90 Kč (50 000 Kč + 45 622,90 Kč). Tarifní hodnota nároku na bolestné činí dle ustálené judikatury 50 000 Kč (§ 8 odst. 1, § 9 odst. 4 písm. a) a 12 odst. 3 AT), viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2021 sp. zn. 25 Cdo 3771/2020. Odměna za jeden úkon právní služby činí 4 940 Kč. Okresní soud uzavřel, že žalobkyni bylo v řízení před soudem 1. stupně poskytnuto celkem 10,5 úkonu. S tímto závěrem se odvolací soud neztotožnil, protože všechny úkony není možno hodnotit jako účelné. Žalobkyni bylo dle odvolacího soudu účelně poskytnuto 7 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemná předžalobní výzva k plnění, sepis žaloby, účast u jednání dne 10. 5. 2023, 12. 3. 2024 a 2. 7. 2024, vyjádření k výzvě soudu ze dne 25. 3. 2024). Vyjádření ve věci samé z 21. 2. 2023 (č. l. 35), 30. 5. 2023 (č. l. 71) a 14. 12. 2023 (č. l. 118) jsou doplněním rozhodného žalobního tvrzení, které mělo být správně učiněno již v žalobě, ev. jde o zpětvzetí žaloby o zaplacení náhrady cestovného 8 424 Kč a nelze je proto hodnotit samostatně jako účelné úkony právní služby za které by žalobkyni náležela náhrada nákladů vůči žalovanému; ani vyjádření ze dne 18. 10. 2023 není úkonem spojeným s nárokem na odměnu (šlo o jednoduché sdělení, že není požadován výslech znalec). Odměna zástupce žalobkyně proto činí 34 580 Kč (7krát 4 940 Kč). Dále náleží zástupci žalobkyně 7 paušálních náhrad hotových výdajů á 300 Kč, tj. 2 100 Kč (§ 13 odst. 4 AT), náhrada za promeškaný čas za 12 půlhodin a 100 Kč, tj. 1 200 Kč (§ 14 odst. 3 AT), náhrada cestovného za použití osobního automobilu Mazda CX 5 dne 10. 5. 2023 ve výši 663 Kč (průměrná spotřeba paliva benzin 95: 7,5 l/100 km, cena pohonných hmot: 41,20 Kč/litr, trasa Rychnov nad Kněžnou – Hradec Králové a zpět, 2 x 40 km, paušál 5,20 Kč/km, celkem: 8,29 Kč/km x 80 km) a dne 12. 3. 2024 a 2. 7. 2024 ve výši 1 354 Kč (spotřeba benzin 95: 7,5 l/100 km, cena pohonných hmot: 38,20 Kč/litr, trasa Rychnov nad Kněžnou – Hradec Králové a zpět, 2 x 80 km, paušál: 5,60 Kč/km, 8,46 Kč/km x 160 km) a náhrada 21% DPH z přiznané odměny a paušálních náhrad, tj. 8 372 Kč. Celkem činí náklady žalobkyně v řízení před okresním soudem 48 239 Kč.

15. V odvolacím řízení šlo o přezkoumání závěrů okresního soudu ohledně nároku na bolestné 41 622,90 Kč a nákladů léčení 45 775 Kč. Ohledně bolestného však již nešlo o jeho výši, ale základ nároku, tj. zda je dán nárok na bolestné za rok 2022. Úspěch žalobkyně a žalovaného byl tak téměř shodný. Odvolací soud proto s odkazem na ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nepřiznal.

16. V řízení před okresním soudem vznikly státu náklady 15 789,94 Kč (v souvislosti vyplaceným znalečným ve výši 14 839,94 Kč a za vyplacené svědečné ve výši 950 Kč). V řízení před okresním soudem bylo žalobkyni jako úspěšné účastnici soudního řízení přiznáno plně právo na náhradu nákladů řízení a dle ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř. proto stíhá povinnost nahradit vzniklé náklady státu (České republice) žalovaného (a na jeho straně stojícího vedlejšího účastníka).