26 Co 278/2024 - 346

Rubrum

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dany Mazákové a soudců Mgr. Ondřeje Rotta a Mgr. Olgy Mičanové ve věci žalobců: a/ [Jméno žalobce A], narozený [Datum narození žalobce A] bytem [Adresa žalobce A] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [adresa] b/ [jméno], narozená [datum narození] bytem [adresa] zastoupena advokátkou [jméno] sídlem [adresa] c/ [jméno], narozená [datum narození] bytem [adresa] zastoupena advokátkou [jméno] sídlem [Adresa advokátky C] proti žalovaným: 1/ [název], IČO [číslo] sídlem [adresa] 2/ [název] IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] za účasti: vedlejší účastnice na straně žalobců [jméno], narozená [datum narození] bytem [adresa] o vyklizení nemovité věci k odvolání žalobců proti rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 18. června 2024 č. j. 6 C 39/2024-227 ve znění opravného usnesení ze dne 9. srpna 2024 č. j. 6 C 39/2024-232 takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobci a/, b/, c/ a vedlejší účastnice na straně žalobců jsou povinni společně a nerozdílně nahradit žalovanému 1/ náklady odvolacího řízení 3 265,23 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobci a/, b/, c/ a vedlejší účastnice na straně žalobců jsou povinni společně a nerozdílně nahradit žalovanému 2/ náklady odvolacího řízení 2 299 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, jíž se žalobci vůči žalovaným domáhali povinnosti vyklidit pozemek parc. č. st. [číslo], jehož součástí je stavba č.p. [číslo], a pozemek parc. č. [číslo], zapsané v katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. [hodnota] pro katastrální území [město] (výrok I). Současně okresní soud uložil žalobcům a/, b/, c/ nahradit společně a nerozdílně do 3 dnů od právní moci rozsudku náklady řízení, a to 1 500 Kč žalovanému 1/ (výrok II) a 3 521,10 Kč žalovanému 2/ (výrok II).

2. Okresní soud vyšel z toho, že se žalobci domáhali po žalovaných vyklizení předmětných nemovitostí s odůvodněním, že jsou na základě ústní smlouvy o rodinném sdružení ze dne 10. 6. 1998 podílovými spoluvlastníky nemovitých věcí (bez specifikace výše spoluvlastnického podílu) a jejich oprávněnými uživateli. Žalobci současně tvrdili, že jim jejich užívací právo k nemovitým věcem nezaniklo ani okamžikem soupisu nemovitých věcí do majetkové podstaty v rámci insolvenčních řízení, vedených vůči [jméno] a [jméno FO]. Došlo-li ke změně v dispozici s nemovitými věcmi tím, že se jich zmocnily jiné osoby, než jsou členové rodinného sdružení žalobců, je tím zasahováno do vlastnického práva žalobců. Žalobci dále tvrdili, že v důsledku jimi tvrzených vad insolvenčních řízení nemohla rozhodnutí učiněná v insolvenčních řízeních nabýt právních účinků (včetně rozhodnutí o jmenování insolvenčních správců a soupisu majetku).

3. Okresní soud z provedených důkazů zjistil, že v katastru nemovitostí jsou podílovými spoluvlastníky předmětných nemovitostí zapsáni [jméno FO] a [Jméno žalobce B] (rodiče žalobců), každý v podílu . Nabývacím titulem (do společného jmění manželů – tehdy bezpodílového spoluvlastnictví manželů) je smlouva kupní ze dne [datum], vklad práva byl proveden dne [datum], a dále dohoda o vypořádání SJM ze dne [datum] s právními účinky zápisu k [datum]. Z insolvenčního rejstříku vyplývá, že byl zjištěn úpadek [Jméno žalobce B], prohlášen konkurz na její majetek, ustanoven insolvenční správce (jímž je žalovaný 1/) a proveden soupis majetkové podstaty, v jehož rámci byly do majetkové podstaty pojaty rovněž předmětné nemovitosti. Byl rovněž zjištěn úpadek [jméno FO], prohlášen konkurz na jeho majetek, ustanoven insolvenční správce (jímž je žalovaný 2/) a proveden soupis majetkové podstaty. I zde byly do majetkové podstaty zahrnuty předmětné nemovitosti. Žalobci se v insolvenčním řízení opakovaně neúspěšně domáhali vyloučení předmětných nemovitých věcí z majetkové podstaty úpadců.

4. Okresní soud k důkazu provedl žalobci předloženou listinou označenou jako „Zápis obsahu úplného znění smlouvy o sdružení (společenství) [právnická osoba] ve smyslu ust. § 829 a násl. zák. č. 40/1964 Sb. a o společné správě majetku a výkonu vlastnických práv k tomuto majetku ze dne [datum]“ datovanou dnem [datum] (dále jen „smlouva o rodinném sdružení“). Uvedenou listinu žalobci navrhovali k prokázání svého tvrzení, že jim svědčí k předmětným nemovitostem podílové spoluvlastnictví. Okresní soud však uzavřel, že vlastnické právo žalobců tato listina neprokazuje. Uvedl, že z textu smlouvy o rodinném sdružení se mj. podává, že mezi zakládajícími členy rodinného sdružení, konkrétně manželi [jméno FO] a [jméno FO] na straně jedné a [právnická osoba] na straně druhé, mělo dojít dne [datum] k uzavření smlouvy o prodeji podniku (čl. 10), přičemž součástí prodeje podniku nebyly nemovitosti, které nebyly součástí podniků, mj. „nemovitosti na adrese [adresa]“ (takto v listině výslovně označené), které zůstaly v majetku manželů [jméno FO] (čl. 11). Zakládající členové rodinného sdružení poskytli veškerý majetek převáděný na základě smluv o prodeji podniků pro účely rodinného společenství s tím, že věci určené podle druhu se stávají spoluvlastnictvím všech účastníků rodinného sdružení v rozsahu 1/6 pro každého a věci jednotlivě určené jsou v bezplatném užívání všech účastníků rodinného sdružení, konkrétně mj. nemovité věci ve smlouvě uvedené, tedy i „nemovitosti na adrese [adresa] (čl. 12). Okresní soud vyložil, že dle výslovného znění smlouvy měl být pro potřeby rodinného sdružení poskytnut toliko majetek převáděný na základě smluv o prodeji podniku, tedy z logiky věci nikoliv „nemovitosti na adrese [adresa]“, které dle výslovného textu smlouvy nebyly součástí prodeje podniků.

5. Okresní soud vyložil, že v řízení o žalobě na vydání věci (vyklizení pozemku) posuzuje soud existenci vlastnického práva žalobce jako otázku předběžnou, přičemž v daném případě dospěl k závěru, že žalobci neunesli břemeno tvrzení ani břemeno důkazní. K tomu okresní soud zmínil, že žalobci ani po poučení dle § 118a odst. 1 o. s. ř. nedoplnili svá skutková tvrzení tak, aby bylo možno jednoznačně identifikovat hmotněprávní vztah, z něhož dovozují svou aktivní legitimaci. Žalobci tvrdili existenci spoluvlastnického práva každého z nich k předmětným nemovitostem, avšak nespecifikovali, jaký konkrétní spoluvlastnický podíl každému z nich náleží. Okresní soud dále připomenul, že v době, kdy mělo dojít k uzavření smlouvy o rodinném sdružení, tehdy účinná právní úprava umožňovala samostatnou dispozici s vlastnickým právem k pozemkům a budově, neboť stavba nebyla součástí pozemku. K tomu okresní soud poukázal na text smlouvy o rodinném sdružení, kde se hovoří pouze o „nemovitosti na adrese [adresa]“. Okresní soud proto uzavřel, že žalobci neunesli důkazní břemeno o tom, že jim svědčí vlastnické právo k předmětným nemovitostem.

6. Dále se okresní soud zabýval žalobci předloženou listinou, jíž žalobci prokazovali existenci smlouvy o rodinném sdružení. Okresní soud poukázal na to, že dokument je sepsán s odstupem 21 let od doby, kdy mělo údajně dojít k uzavření smlouvy, což samo o sobě zakládá vážné pochybnosti o autenticitě smlouvy. Další pochybnosti vzbuzuje fakt, že existují dvě „verze“ úplného znění smlouvy o rodinném sdružení, v nichž je obsažen různý výčet nemovitých věcí. Okresní soud vyšel z toho, že v době, kdy měla být smlouva uzavřena, tehdy účinný občanský zákoník (zákon č. 40/1964 Sb., dále jen „obč. zák.“) nevyžadoval písemnou formu smlouvy o sdružení (upravenou v ustanoveních § 829 a násl. obč. zák.), avšak vyslovil pochybnosti nad tím, že by účastníci ústní smlouvy byli schopni si po 21 letech doslovně vybavit obsah takto uzavřené ústní smlouvy a tento vtělit do písemného dokumentu. Dále okresní soud zdůraznil, že v době, kdy měla být smlouva uzavřena, byly žalobkyně b/ a žalobkyně c/ nezletilé (ve věku 14 a 12 let). Z toho okresní soud dovodil, že velmi pravděpodobně smlouva nebyla v roce 1998 uzavřena, ale pouze dodatečně byla vyfabulována. K tomu okresní soud uvedl, že i kdyby bylo rodinné sdružení v tvrzené době skutečně platně založeno a jeho členové by měli nabýt do svého vlastnictví věci jednotlivě určené, muselo by jít o majetek získaný při výkonu společné činnosti, přičemž nabývací titul by musel splňovat formální i obsahové zákonné náležitosti. Z výpisu z katastru nemovitostí je však zřejmé, že předmětné nemovité věci nabyli již v roce 1993 (tedy ještě před vznikem sdružení) do společného jmění manželů [jméno FO] a [jméno FO]. Žalobci předloženým písemným zněním smlouvy o sdružení tak nemohlo být prokázáno nabytí vlastnického práva žalobců k předmětným nemovitostem.

7. Okresní soud rovněž uzavřel, že žalobci neprokázali ani pasivní věcnou legitimaci žalovaných jako subjektů, které by měly do tvrzeného vlastnického práva žalobců neoprávněně zasahovat. K tomu okresní soud poukázal na to, že žalovaní jsou platně ustanovenými insolvenčními správci v insolvenčních řízeních manželů [jméno FO] a [jméno FO] a v rámci těchto insolvenčních řízení zcela po právu disponují s majetkovými hodnotami sepsanými do majetkové podstaty úpadců, tedy i se spoluvlastnickými podíly v rozsahu ideální [Jméno žalobce B] a v rozsahu ideální [jméno FO].

8. Okresní soud rovněž zmínil, že žalobci citovaná judikatura (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2015 sp. zn. 33 Cdo 4261/2015) na daný případ nedopadá. Z uvedené judikatury totiž plyne, že má-li se konkrétní majetek stát spoluvlastnictvím členů sdružení, musí jít o majetek získaný společnou činností, nikoliv o majetkové hodnoty toliko poskytnuté pro potřeby sdružení – v takovém případě spoluvlastnictví ze zákona vzniká toliko k penězům či jiným věcem druhově určeným, nikoliv k věcem nemovitým jako věcem jednotlivě určeným.

9. Okresní soud dále poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2017 sp. zn. 22 Cdo 2231/2017, dle něhož s věcmi sepsanými do konkursní podstaty je po dobu trvání účinků soupisu majetku do konkursní podstaty oprávněn nakládat toliko správce konkursní podstaty, popř. osoba, jíž k tomu dal správce souhlas, a to i v průběhu sporu o vylučovací žalobě. Správce je tak oprávněn věc zapsanou do konkursní podstaty držet, užívat a požívat její plody a užitky, a to bez zřetele k tomu, zda je úpadce vlastníkem věci. Třetí osoba, byť by byla skutečným vlastníkem věci zapsané do konkursní podstaty, není po dobu trvání účinků soupisu majetku do konkursní podstaty oprávněna se svépomocně chopit její držby, jakož se i domáhat ochrany prostřednictvím reivindikační žaloby, nýbrž právní řád jí poskytuje zvláštní prostředek ochrany, a sice vylučovací (excindační) žalobu opírající se o předpisy procesního práva, podanou proti správci konkursní podstaty. Až poté, co by bylo vyhověno vylučovací žalobě, a správce by dobrovolně odmítl vyloučenou věc z konkursní podstaty vydat, by mohlo být reivindikační žalobě vůči správci vyhověno. Tedy i za situace, kdy by žalobci v řízení prokázali existenci svého vlastnického práva k předmětným nemovitým věcem, nemohli by být s žalobou úspěšní, přičemž předchozí vylučovací žaloby podané v rámci insolvenčních řízeních manželů [jméno FO] a [jméno FO] byly pravomocně zamítnuty.

10. Na základě výše uvedeného okresní soud uzavřel, že žalobci neprokázali existenci práva, jehož ochrany se podanou žalobou domáhají, a neprokázali ani rušivé jednání ze strany žalovaných, a proto žalobu zamítl.

11. Povinnost nahradit náklady řízení žalovaných uložil okresní soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. žalobcům jakožto v řízení zcela neúspěšným účastníkům.

12. Proti rozsudku podali žalobci včas odvolání. V odvolání se k závěrům okresního soudu výslovně nevyjadřovali, pouze obsáhle zopakovali svou argumentaci, kterou přednesli před okresním soudem, že insolvenční řízení úpadců [Jméno žalobce B] a [jméno FO] nebylo řádně zahájeno, a proto ani žalovaní nebyli řádně jmenováni insolvenčními správci. Navrhli, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil a jejich žalobě zcela vyhověl.

13. Oba žalovaní se s rozsudkem okresního soudu ztotožnili a navrhli jeho potvrzení.

14. Žalobce a/ v průběhu odvolacího řízení navrhl (návrh ze dne 20. 3. 2025 datovaný dnem 18. 3. 2025 a následně ze dne 21. 3. 2025 datovaný dnem 20. 3. 2025), aby ve smyslu ustanovení § 107a o. s. ř. vstoupili do řízení na jeho místo [Jméno žalobce B], narozená [Datum narození žalobce B], a [jméno FO], narozený [datum]. Oba tyto návrhy odvolací soud jako nedůvodné zamítl, a to usnesením ze dne 24. 3. 2025 č. j. 26 Co 279/2024-290.

15. Dne 24. 3. 2025 žalobce a/ navrhl, aby do řízení na straně žalobců vstoupila jako vedlejší účastnice [Jméno žalobce B], která podáním ze dne 24. 3. 2025 se vstupem do řízení vyslovila souhlas. Žalovaní proti vstupu vedlejší účastnice do řízení námitky nevznesly. Vedlejší účastnice žádné vyjádření ani návrh ve věci neučinila.

16. Dne 24. 3. 2025 požádal zástupce žalobce a/ o odročení odvolacího jednání s odůvodněním, že právní zástupce žalobce a/ onemocněl infekčním onemocněním, pro které se nemůže jednání účastnit (podání č. l. 293). V žádosti o odročení jednání nijak neupřesnil povahu svého onemocnění, ani okamžik jeho vzniku. Tvrzení o infekčním onemocnění lékařskou zprávou nedoložil. Odvolací soud proto nemohl dospět k závěru, že se jedná a včasnou a důvodnou omluvu (§ 119 o. s. ř.) a žádosti nevyhověl, což zástupci žalobce a/ obratem sdělil (č. l. 327). Nad rámec toho odvolací soud uvádí, že po proběhnutém odvolacím jednání zástupce žalobce a/ sice dne 27. 3. 2025 předložil lékařskou zprávu o svém zdravotním stavu, ale tato zpráva tvrzení o náhlém vzniku infekčního onemocnění neprokazuje (č. l. 340).

17. Pro úplnost odvolací soud dodává, že žalobce a/ v průběhu odvolacího řízení změnil svého právního zástupce a o této změně uvědomil soud krátce před odvolacím jednáním (plná moc advokáta [Jméno advokáta A], datovaná dnem 25. 2. 2025, byla odvolacímu soudu předložena dne 20. 3. 2025), přičemž do té doby byl žalobce a/ zastoupen společně s žalobkyněmi b/ a c/ advokátkou [Jméno advokátky A]. Žalobkyně b/ a c/ změnu právního zastoupení odvolacímu soudu neoznámily a ani nepředložily plnou moc, jíž by k zastoupení v tomto řízení zmocnili jiného zástupce, odvolací soud proto vycházel z toho, že žalobkyně b/ a c/ jsou i nadále zastoupeny advokátkou [Jméno advokátky A].

18. Žalobkyně b/ a c/ ani jejich zástupkyně svoji účast při odvolacím jednání neomluvily ani nepožádaly o odročení jednání.

19. Žalobce a/ požádal o odročení odvolacího jednání též s odůvodněním, že současně podal návrh na vstup vedlejšího účastníka do řízení. Takový návrh však sám o sobě není důvodem pro odročení jednání. Nadto v daném případě byl soudu doručen souhlas vedlejšího účastníka se vstupem do řízení na straně žalobců a současně proti návrhu na vstup žádný z účastníků nebrojil. Nebylo tak ani třeba, aby o tomto návrhu odvolací soud rozhodoval (viz znění § 93 odst. 1, 2 o. s. ř.).

20. Nutno rovněž připomenout, že [Jméno advokátky A] i [Jméno advokáta A] vykonávají svou advokátní praxi jakožto advokáti téže advokátní kanceláře. Žalobce a/ tak měl možnost nechat se při odvolacím jednání zastoupit právní zástupkyní žalobkyň b/ a c/. Kromě toho je třeba uvést, že odvolací soud nařídil jednání s poučením účastníkům, že jejich účast není nutná.

21. S ohledem na výše uvedené odvolací soud ve věci jednal a rozhodl i bez přítomnosti žalobců a jejich zástupců (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

22. Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobami oprávněnými (§ 201 a 204 odst. 1 o. s. ř.), odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

23. Odvolací soud nejprve posuzoval, zda označení žalovaných, tak jak to učinili žalobci a jak je uvedeno v záhlaví rozsudku, odpovídá žalobním tvrzením. Nejvyšší soud ve své judikatuře objasnil, že ve sporu, v němž vystupuje správce konkursní podstaty z titulu své funkce (jako správce konkursní podstaty), má být takto též označován. Takový postup vede k odlišení těch sporů, v nichž označená osoba uplatňuje nebo brání (z titulu funkce správce konkursní podstaty konkrétního úpadce) zájmy konkursní podstaty, od sporů, v nichž vystupuje jako kterákoli jiná fyzická osoba (k tomu viz například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2008 sp. zn. 29 Cdo 2225/2008). Je-li zde logický rozpor mezi označením žalovaného a vylíčením rozhodujících skutečností v žalobě, jde o vadné podání ve smyslu ustanovení § 43 odst. 1 o. s. ř. O vadu žaloby však nejde, vychází-li žalobce při podání žaloby z předpokladu (právního názoru), že ten, koho označil jako žalovaného, je povinen jeho nárok uspokojit, a tento předpoklad byl nesprávný. Žalobce je povinen vylíčit skutkové okolnosti, jimiž svůj nárok zdůvodňuje, a ve spojitosti s žalobním petitem tak vymezuje základ nároku, který je předmětem řízení (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2012 sp. zn. 21 Cdo 4393/2011). V projednávané věci žalobci tvrdí, že žalovaní nebyli řádně jmenováni insolvenčními správci úpadců, a že z toho důvodu ani nebyli oprávněni zahrnout předmětné nemovitosti do konkurzní podstaty. Žalobní tvrzení tudíž spočívá v úvaze, že žalovaní předmětné nemovitosti drží nikoli jakožto insolvenční správci úpadců [Jméno žalobce B] a [jméno FO], a proto označení žalovaných bez přívlastku „insolvenční správce úpadce XY“ je v souladu s žalobními tvrzeními.

24. Pokud jde o posouzení věci samotné, sdílí odvolací soud zcela skutkové i právní závěry okresního soudu, který ve věci provedl odpovídající dokazování, dostatečně zjistil skutkový stav, na daný případ aplikoval příslušná ustanovení zákona a své rozhodnutí pečlivě, přehledně a výstižně zdůvodnil. Žalobci ve svém odvolání pouze zopakovali námitky, které uplatnili v řízení před okresním soudem. S nimi se okresní soud v odůvodnění svého rozsudku zcela vypořádal, proto odvolací soud pro stručnost v prvé řadě plně odkazuje na odůvodnění rozsudku prvostupňového soudu.

25. Jen pro úplnost odvolací soud zdůrazňuje následující.

26. Žalobci svoji žalobu opírali o tvrzení, že jim podle smlouvy o sdružení svědčí spoluvlastnické právo k předmětným nemovitostem, na jehož základě mají k nemovitostem rovněž užívací právo. Aby žalobci mohli s žalobou uspět, museli by v prvé řadě prokázat existenci svojí aktivní legitimace, tj. zda jim uplatněný nárok přísluší (zda jsou podle hmotného práva nositelem tvrzeného nároku či oprávnění). Nedostatek aktivní věcné legitimace vede vždy k zamítnutí žaloby a otázkou pasivní legitimace se poté soud již se zřetelem k zásadě hospodárnosti občanského soudního řízení zabývat nemusí.

27. Jestliže žalobci odvozují zažalovaný nárok na soudní ochranu od svého vlastnického práva, je třeba nejprve zkoumat existenci tohoto práva. Žalobci nejsou v katastru nemovitostí jako vlastníci sporných nemovitostí zapsáni. Okresní soud se zcela správně zabýval tím, zda zapsaný stav v katastru nemovitostí, není v nesouladu se skutečným právním stavem a správně poukázal na to, že spoluvlastnictvím členů sdružení se stává pouze ten majetek, který byl získaný při výkonu společné činnosti (viz § 834 obč. zák.), přičemž v daném případě předmětné nemovitosti nabyli do svého vlastnictví [Jméno žalobce B] a [jméno FO] ještě před vznikem sdružení a žalobci netvrdí, že nemovitosti byly následně získány při výkonu společné činnosti sdružení, ale tvrdí, že nemovitosti byly vloženy do sdružení právě ze strany [Jméno žalobce B] a [jméno FO]. Pokud [Jméno žalobce B] a [jméno FO] dle žalobního tvrzení vložili nemovitosti do sdružení, nemohli žalobci k nemovitostem nabýt spoluvlastnické právo, protože vnesený majetek zůstává ve vlastnictví toho účastníka sdružení, který jej do sdružení vnesl. Naopak při nabývání věcí získaných při výkonu společné činnosti sdružení vzniká spoluvlastnictví všech členů sdružení. Protože sdružení nemá právní subjektivitu, nemůže být majetek získán do vlastnictví sdružení, ale pouze jeho jednotlivých členů (§ 834 obč. zák.). Pokud je však při nabytí nemovitosti evidovaný v katastru nemovitostí jen jeden z více členů sdružení, nenastávají věcně právní účinky ve vztahu ke zbývajícím členům sdružení (ti nejsou automaticky s odkazem na smlouvu o sdružení zapsáni jako podíloví spoluvlastníci do katastru nemovitostí) a otázka vypořádání spoluvlastnictví se mezi členy sdružení řeší až v souvislosti s ukončením účasti některého z nich ve sdružení nebo při rozpuštění sdružení (v souzené věci navíc žalobci netvrdili, že k některé takové právní skutečnosti došlo). Při nabývání věcí sdružením sice vzniká spoluvlastnictví všech členů sdružení, ale jako obligační vztah v rozsahu podílu určeného smlouvou o sdružení, ale mimo člena, který věc do svého výlučného vlastnictví získal, nemají zbývající členové sdružení právo domáhat se soudní ochrany vlastnického práva, tj. i pokud by nemovitosti byly nabyté při společné činnosti sdružení, nebyla by dána aktivní legitimace žalobců (k tomu viz okresním soudem zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2015 sp. zn. 33 Cdo 4261/2015 a dále například rozsudek sp. zn. 33 Cdo 16/2016 ze dne 30. 11. 2017 nebo rozsudek sp. zn. 22 Cdo 3198/2018 ze dne 15. 10. 2019).

28. S ohledem na závěr, že žalobci nejsou v souzené věci aktivně legitimováni, není podstatné, zda žalovaní byli jmenováni insolvenčními správci úpadců po právu či nikoli. Proto odvolací soud jako nepodstatné vyhodnotil odvolací námitky žalobců, jimiž bylo zpochybňováno jmenování žalovaných coby insolvenčních správců úpadců.

29. Jako věcně správné je třeba hodnotit i rozhodnutí okresního soudu o nákladech řízení. Byli to žalobci, kdo v řízení podlehli, a proto jsou povinni nahradit v řízení úspěšným žalovaným jejich účelně vynaložené náklady.

30. Proto odvolací soud rozsudek okresního soudu potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

31. V odvolacím řízení uspěli zcela žalovaní, náleží jim tedy vůči žalobcům, jakož i vůči vedlejší účastnici na straně žalobců, právo na náhradu nákladů za řízení před odvolacím soudem (§ 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř.). Náklady tvoří náhrada jízdného za cestu k jednání odvolacího soudu a zpět (ve výši 2 365,23 Kč ve prospěch žalovaného 1/ a ve výši 1 399 Kč ve prospěch žalovaného 2/) a dále paušální náhrada nákladů nezastoupeného účastníka, přisouzená dle § 151 odst. 3 o. s. ř. a podle § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za tři úkony (sepis vyjádření k odvolání, příprava účasti na jednání, účast na jednání odvolacího soudu) po 300 Kč za jeden úkon, tj. 900 Kč. Celková výše nákladů žalovaného 1/ tudíž činí 3 265,23 Kč a u žalovaného 2/ to je 2 299 Kč.

Poučení