6 C 39/2024 - 227

Rubrum

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Klečkovou Kutišovou ve věci žalobců: a) [Jméno žalobce A], narozený [Datum narození žalobce A] bytem [Adresa žalobce A] b) [Jméno žalobce B], narozená [Datum narození žalobce B] bytem [Adresa žalobce B] c) [Jméno žalobce C], narozená [Datum narození žalobce C] bytem [Adresa žalobce A] všichni zastoupeni advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalovaným: 1. [Jméno žalované]., IČO 03296636 sídlem [Adresa žalované] 2. [Anonymizováno]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] pro vydání nemovitosti takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobci 1, 2, 3 domáhají uložení povinnosti žalovaným 1, 2 vyklidit nemovitosti – pozemek parc. č. st. [číslo pozemku] (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je stavba č.p. [číslo popisné] (bydlení), pozemek parc. č. [číslo pozemku] (trvalý travní porost) v k. ú. [adresa] I, zapsané v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Královehradecký kraj, Katastrální pracoviště [adresa] na LV č. [list vlastnictví] a vyklizené je předat žalobcům 1, 2, 3, se zamítá.

II. Žalobci 1, 2, 3 jsou povinni společně a nerozdílně nahradit žalovanému 1 náklady řízení ve výši 1 500 Kč.

III. Žalobci 1, 2, 3 jsou povinni společně a nerozdílně nahradit žalovanému 2 náklady řízení ve výši 3 521, 10 Kč.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 5.2.2024 se žalobci domáhali, aby žalovaným byla uložena povinnost vyklidit nemovité věci - pozemek parc. č. st. [číslo pozemku] (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je stavba č.p. [číslo popisné] (bydlení), pozemek parc. č. [číslo pozemku] (trvalý travní porost) v k. ú. [adresa] I, zapsané v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Královehradecký kraj, Katastrální pracoviště [adresa] na LV č. [list vlastnictví] (dále jen „nemovité věci“) a vyklizené je předat žalobcům, a to ve lhůtě 15 dnů od právní moci rozsudku. Uvedeného se žalobci domáhali s poukazem na to, že jsou na základě ústní smlouvy o rodinném sdružení ze dne 10. 6. 1998 podílovými spoluvlastníky nemovitých věcí (bez specifikace výše spoluvlastnického podílu) a jejich oprávněnými uživateli. Písemný záznam „Dohody o rodinném sdružení [právnická osoba] ze dne 10. 6. 1998,“ vznikl na vyžádání žalovaných a těmto byl předložen v rámci insolvenčních řízení vedených u Krajského soudu v Praze pod sp.zn. KSPH [spisová značka] a KSPH [spisová značka]. Předtím byli žalovaní o existenci spoluvlastnického a užívacího práva žalobců k nemovitým věcem řádně informováni, a to již v okamžiku, kdy v roce 2019 žalovaná 1 svévolně přehlásila odběrné místo na adrese [adresa] [číslo popisné] vedené u společnosti Innogy [právnická osoba]., které bylo dlouhodobě evidováno na žalobkyni 3, která je členy rodinného sdružení pověřena ke správě nemovitých věcí. Členové rodinného sdružení podali v zastoupení [Jméno žalobce A] a společností [právnická osoba] [právnická osoba], IČ [IČO], sídlem [adresa] v rámci insolvenčního řízení KSPH [spisová značka] i insolvenčního řízení KSPH [spisová značka] žaloby na vyloučení majetku ze soupisu majetkové podstaty, a to včetně nemovitých věcí, které jsou vedeny v předmětných insolvenčních rejstřících. Tato žaloba je podávána z toho důvodu, že dle přesvědčení žalobců nezaniká jejich užívací právo k nemovitým věcem vyplývající z práva vlastnického okamžikem soupisu nemovitých věcí do majetkové podstaty v rámci uvedených insolvenčních řízení. Došlo-li ke změně v dispozici s nemovitými věcmi tím, že se jich zmocnily jiné osoby, než jsou členové rodinného sdružení žalobců, je tím zasahováno do vlastnického práva žalobců, porušováno právo žalobců držet a vlastnit majetek a právo držby prostoru považovaného za obydlí v širším slova smyslu. Žalovaní nedisponují souhlasem vlastníků nemovitých věcí, ani jiných oprávněných osob s užíváním nemovitých věcí. Nemovité věci jsou rodinným majetkem, který nenáleží jen insolvenčním dlužníkům (rodičům, ale rovněž žalobcům. Vzhledem k tomu, že žalovaní činí kroky ke zpeněžení nemovitých věcí v rámci insolvenčního řízení, nezbylo žalobcům než podat tuto žalobu. Žalobci mají za to, že jejich vlastnické právo k nemovitým věcem je náležitě doloženo a tyto jsou ze strany žalovaných neprávem zadržovány. Žalobci dále v žalobě vedou obsáhlou polemiku o jimi tvrzených vadách insolvenčních řízení, v jejichž důsledku nemohla podle názoru žalobců rozhodnutí učiněná v insolvenčních řízeních nabýt právních účinků, prohlášení konkurzu, ustanovení osoby insolvenčních správců do funkce a soupisu majetku nevyjímaje. Žalobci se proto domnívají, že jim nezbývá než se ujmout svého vlastnického práva prostřednictvím civilní žaloby, k jejímuž podání mají souhlas i od ostatních spoluvlastníků nemovitých věcí.

2. Žalovaný 1 žalobou uplatněný nárok neuznal v celém rozsahu a navrhnul zamítnutí žaloby. Upřesnil, že usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 15. 11. 2018, č.j. KSPH [spisová značka]-A-470, rozhodl soud o úpadku dlužníka [tituly před jménem] [jméno FO], nar. 14. 11. 1954, bytem [adresa] a prohlásil na majetek jmenované konkurs. Rozhodnutí o úpadku bylo následně potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 3. 2019, č.j. [spisová značka]-A-509. Předchozí insolvenční správce [tituly před jménem] [jméno FO], IČO: [IČO], se sídlem [adresa] byl rozhodnutím insolvenčního soudu ze dne 25. 6. 2020, č.j. KSPH [spisová značka]-B-411, ze své funkce odvolán a současně na je místo byl jmenován žalovaný 1 jako nový správce. Dále k odůvodnění uvedl, že žalobní návrh uplatněný touto žalobou je dalším pokusem osob dlužníkovi blízkých o zatěžování insolvenčního řízení dlužnice [tituly před jménem] [jméno FO]. Dlužnice a jí blízké osoby se ve vzájemné součinnosti již řadu let snaží systematicky a účelově zahlcovat nejen žalovanou 1 jako insolvenčního správce dlužníka, ale zejména soudy neoprávněnými a nedůvodnými podáními a přípisy. Nyní projednávaná žaloba je dalším z řady podání, která představují pouze účelovou a bezpředmětnou snahou žalobců brojit proti oprávněnému postupu žalované č. 1 jako insolvenčního správce dlužníka [tituly před jménem] [jméno FO] a žalované č. 2 jako insolvenčního správce [jméno FO]. V této souvislosti žalovaný 1 poukázal na usnesení Vrchního soudu v Praze v rozhodnutí o odvolání ve věci [incidenční spisová značka] (č.j. [spisová značka], bod 19.), konkrétně: „Odvolacímu soudu je z jeho úřední činnosti známo, že žalobce (i dlužnice) dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu podáváním rozsáhlého množství opakovaných podání a návrhů na zahájení různých řízení, které obvykle dostatečně a srozumitelně neodůvodňuje. Takové počínání lze ovšem pokládat za obstrukční a sudičské (k tomu viz blíže např. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08). Okolnosti, že podání musí obsahovat konkrétní náležitosti předepsané příslušnými ustanoveními o. s. ř. (např. právě srozumitelné vylíčení rozhodujících skutečností), si přitom žalobce musí být vědom, neboť o nich byl soudy opakovaně poučován v rámci jeho předchozí nadstandardní procesní aktivity.“ K údajně uzavřené „Dohodě o rodinném sdružení [právnická osoba] ze dne 10. 6. 1998“ žalovaný č. 1 uvedl, že má jít o dohodu mezi [tituly před jménem] [jméno FO] a žalobci. Argument dohodou o rodinném sdružení se žalobce č. 1 pokusil použít i v již zmíněném incidenčním sporu [incidenční spisová značka], kdy se snažil o vyloučení dané nemovitosti z majetkové podstaty dlužníka. Vrchní soud v Praze v odvolacím řízení neshledal, že by tento listinný důkaz, tehdy pojmenovaný „Potvrzení o obsahu úplného znění Smlouvy o sdružení (společenství) [právnická osoba]“ obsahoval jakákoli konkrétní tvrzení, z nichž by plynul skutkový děj, na jehož základě uplatňuje v tomto řízení své právo, a to v rozsahu, který umožňuje jeho jednoznačnou individualizaci. Jde tedy opět pouze o účelové, blíže nevymezené tvrzení, kterým se žalobci pokouší snížit majetkovou podstatu dlužníka. Nárok na vydání nemovitosti je bezpředmětný, neboť žalovaní jako insolvenční správci nemovité věci sepsali do majetkové podstaty dlužníků [tituly před jménem] [jméno FO] a [jméno FO] a převzali, když takový postup jim ukládá právní řád České republiky, zejména zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, insolvenční zákon, ve znění pozdějších předpisů. Žalovaný 1 považuje žalobu za obstrukční jednání a zjevné zneužití práva na přístup soudu (sudičské jednání) ze strany žalobců.

3. Žalovaný 2 žalobou uplatněný nárok rovněž neuznal v celém rozsahu a navrhnul zamítnutí žaloby. Mimo jiné upřesnil, že usnesením Krajského soudu v Praze č.j. KSPH [spisová značka]-A-287 ze dne 19. listopadu 2018 (viz příloha č. 1) byl zjištěn úpadek dlužníka [jméno FO], nar. 14. 4. 1962, bytem [Adresa žalobce A], IČ: [IČO], na jeho majetek byl prohlášen konkurs a zároveň byla tímto usnesením ustanovena insolvenčním správcem pro toto insolvenční řízení společnost [právnická osoba]., IČ: [IČO]. Usnesením Krajského soudu v Praze č.j.: KSPH [spisová značka]-B-44 ze dne 14. února 2019 (viz příloha č. 2) bylo potvrzeno usnesení schůze věřitelů ze dne 14. února 2019, která odvolala dosavadního správce [právnická osoba]., IČ: [IČO] a ustanovila nového insolvenčního správce [jméno FO], [Anonymizováno], IČ: [IČO] (tj. žalovanou 2). Žádný z žalobců nikdy nebyl a není (spolu)vlastníkem či (spolu)držitelem nemovitých věcí., které jsou v podílovém spoluvlastnictví dlužníka [jméno FO] a jeho manželky dlužnice [tituly před jménem] [jméno FO] – viz LV č. [list vlastnictví], k.ú. [adresa] I v příloze č. 5) a k nimž má žalovaný 2 aktuálně dispoziční oprávnění ke spoluvlastnickému podílu o velikosti ideální 1/2 na Nemovitostech na základě aktuálně platného zápisu pod položkou č. 5 v soupisu majetkové podstaty dlužníka [jméno FO]; druhý spoluvlastnický podíl na Nemovitostech je sepsán v soupisu majetkové podstaty dlužnice [tituly před jménem] [jméno FO] pod položkou č. 12 (v insolvenčním řízení sp.zn. KSPH [spisová značka]). Tvrzená držba žalobců nebyla existentní, nebyla ani nemohla být žádným způsobem prokázána. Žalobci ani nemohli (spolu)vlastnické právo k Nemovitostem vydržet, neboť vzhledem k zápisu v katastru nemovitostí (viz příloha č. 5) nebyli ani nemohli být v dobré víře. Žaloba je dalším z mnoha obstrukčních kroků, které dlužníci a s nimi spřízněné osoby činí za účelem zmaření účelu insolvenčních řízení, která jsou s nimi jako s dlužníky vedena (sp.zn. KSPH [spisová značka] a sp.zn. KSPH [spisová značka]). V tomto případě se snaží zabránit správě Nemovitostí insolvenčními správci (tj. žalovanou 1 a žalovanou 2), které neoprávněně okupovali téměř 5 let (na majetek dlužníků byly prohlášeny konkurzy v listopadu 2018, jak bylo uvedeno výše). Žalobci také nebyli úspěšní v několika sporech o ochranu držby u zdejšího soudu. Smlouva o rodinném sdružení [právnická osoba] ze dne 10. 6. 1998 nebyla uzavřena, neexistovala, neexistuje a pokud by snad existovala, tak by byla absolutně neplatná. Poprvé se zmínka o této ústní smlouvě objevuje až v říjnu 2019 a poprvé byla tato ústní „smlouva“ zachycena v písemném záznamu až v listopadu 2019, a to právě v souvislosti s tím, že insolvenční správci dlužníka [jméno FO] a dlužnice [tituly před jménem] [jméno FO] (tj. žalovaní) chtěli vykonat svá dispoziční oprávnění k Nemovitostem zapsaným v soupisech majetkové podstaty obou nadepsaných dlužníků. V dříve uzavřených písemných smlouvách (např. v nájemní smlouvě uzavřené mezi dlužníky a společností [právnická osoba] [právnická osoba], ze dne 26. března 2007 a v podnájemní smlouvě uzavřené mezi [právnická osoba] a společností [právnická osoba] dne 1. března 2010), podnájemní smlouvě uzavřené mezi [právnická osoba] a [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 27. dubna 2011, nebo podnájemní smlouvě uzavřené mezi [právnická osoba] a společností [právnická osoba]. ze dne 1. 1. 2016) existence Smlouvy o RS [právnická osoba] zmíněna není. Dlužníci a s nimi spřízněné osoby nadto předložili dvě verze písemného zachycení této ústní smlouvy, a to z 29. 11 a z 30.11.2022, které se v čl. 11 zásadně liší. Dle stanoveného účelu a ustanovení ve smlouvě o sdružení (např. čl. 1, 3 nebo 16) lze usuzovat, že smyslem této ústní smlouvy měly být taktéž převody vlastnického práva k nemovitostem. Vzhledem k tomu, že v rámci smlouvy o sdružení mělo být taktéž nakládáno s vlastnickým právem k nemovitým věcem, bylo nutno takovou smlouvu uzavřít v písemné formě, a to ve smyslu ustanovení § 46 odst. 1 zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v tehdejším znění, dle kterého platilo, že smlouvy o převodech nemovitostí musí mít písemnou formu. Žalovaní mají platné dispoziční právo k nemovitým věcem, naproti tomu žalobci žádné právo, natož právo vymahatelné soudně, nemají a žalobu je tak namístě jako nedůvodnou zamítnout.

4. Skutkový stav věci byl v řízení zjištěn v rozsahu potřebném pro rozhodnutí z listinných důkazů předložených účastníky, na jejichž základě soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. – Výpisem z katastru nemovitostí (LV [Anonymizováno] k.ú. [adresa]) bylo prokázáno, že podílovými spoluvlastníky pozemku parc.č. St. [číslo pozemku] (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je stavba č.p. [číslo popisné] ([adresa], bydlení) jsou [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] (rodiče žalobců), každý v rozsahu id. 1/2. Nabývacím titulem (do společného jmění manželů – tehdy bezpodílového spoluvlastnictví manželů) je smlouva kupní ze dne 23.2.1993, vklad práva proveden dne 24.2.1993 a dále dohoda o vypořádání SJM ze dne 22.10.2019, vklad proveden dne 26.10.2020 s právními účinky zápisu k 17.9.2020. – Usneseními vydanými a dokumenty vyhotovenými v rámci insolvenčních řízení manželů [tituly před jménem] [jméno FO] a [jméno FO] bylo zejména prokázáno tvrzení žalovaného 1 o tom, že byl zjištěn úpadek [tituly před jménem] [jméno FO], prohlášen konkurz na její majetek, ustanoven insolvenční správce (žalovaný 1) a proveden soupis majetkové podstaty, kdy do této majetkové podstaty byly rovněž pojaty nemovité věci, jejichž vyklizení je předmětem tohoto řízení (Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 15.11.2018 a ze dne 25.6.2020) a dále prokázáno tvrzení žalovaného 2 o tom, že byl zjištěn úpadek [jméno FO], prohlášen konkurz na jeho majetek, ustanoven insolvenční správce (žalovaný 2) a proveden soupis majetkové podstaty, kdy do této majetkové podstaty byly rovněž pojaty nemovité věci, jejichž vyklizení je předmětem tohoto řízení (Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19.11.2016 a ze dne 14.2.2019, soupis majetkové podstaty). Rovněž byla prokázána tvrzení žalovaných o tom, že žalobci se opakovanými podáními adresovanými insolvenčnímu soudu domáhali vyloučení předmětných nemovitých věcí z majetkové podstaty jejich rodičů, insolvenčních dlužníků [tituly před jménem] [jméno FO] a [jméno FO] (Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 15.1.2021, Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21.10.2022 a Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 21.12.2023 – zamítnutí žaloby žalobce a) na vyloučení nemovitých věcí z majetkové podstaty [tituly před jménem] [jméno FO]; Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29.11.2023, Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21.2.2024 – zamítnutí žaloby žalobkyně b) na vyloučení z majetkové podstaty [jméno FO]) – Usneseními zdejšího soudu sp zn. [spisová značka] - potvrzeno usnesením Krajského soudu v [adresa] sp.zn. [spisová značka], sp zn. [spisová značka] [číslo pozemku], sp zn. [spisová značka], sp zn. [spisová značka], sp zn. [spisová značka] - potvrzeno usnesením Krajského soudu v [adresa] sp.zn. [spisová značka] bylo prokázáno tvrzení žalovaných o tom, že žalobci se opakovanými žalobami podávanými u zdejšího soudu neúspěšně domáhali ochrany držby předmětných nemovitých věcí. – Trestním rozsudkem zdejšího soudu ze dne 16. 11. 2021, č.j. [Anonymizováno] a Usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.1.2024 bylo prokázáno tvrzení žalovaných o tom, že žalobce a) a žalobkyně b) za součinnosti s [jméno FO] odmítli insolvenčním správcům předat předmětné nemovité věci a umožnit jim přístup do nemovitých věcí, tedy společným jednáním s další osobou v insolvenčním řízení mařili výkon funkce insolvenčního správce a tím ohrozili účel insolvenčního řízení, čímž spáchali přečin porušení povinnosti v insolvenčním řízení podle § 225 trestního zákoníku, spáchaný ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku, za což byli pravomocně odsouzeni k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu 1 doku a 6 měsíců. Soud dále provedl k důkazu žalobci navrženou listinou označenou jako „zápis obsahu úplného znění smlouvy o sdružení (společenství) [právnická osoba] ve smyslu ustanovení § 829 a násl. zák..č. 40/1964 Sb. a o společné správě majetku a výkonu vlastnických práv k tomuto majetku ze dne 10.6.1998“ datovaná dne 29.11.2019 (dále jen „smlouva o rodinném sdružení“). Provedení důkazu touto listinou žalobci navrhovali k prokázání svých tvrzení o existenci podílového spoluvlastnictví k nemovitým věcem, jejichž vyklizení je předmětem tohoto řízení. Vlastnické právo žalobců však nebylo uvedenou listinou prokázáno. Z textu smlouvy o rodinném sdružení se mj. podává, že mezi zakládajícími členy rodinného sdružení, konkrétně manželi [tituly před jménem] [jméno FO] a [jméno FO] na straně jedné a [právnická osoba]. na straně druhé, mělo dojít dne 10.6.1998 k uzavření smlouvy o prodeji podniku (čl. 10), přičemž součástí prodeje podniku nebyly nemovitosti, které nebyly součástí podniků, mj. „nemovitosti na adrese [adresa] [číslo popisné] [adresa]“ (takto v listině výslovně označené), které zůstaly v majetku manželů [jméno FO] (čl. 11). Zakládající členové rodinného sdružení poskytli veškerý majetek převáděný na základě smluv o prodeji podniků pro účely rodinného společenství s tím, že věci určené podle druhu se stávají spoluvlastnictvím všech účastníků rodinného sdružení v rozsahu 1/6 pro každého a věci jednotlivě určené jsou v bezplatném užívání všech účastníků rodinného sdružení, konkrétně mj. nemovité věci ve smlouvě uvedené, tedy i „nemovitosti na adrese [adresa] [číslo popisné] [adresa]“ (čl. 12). Dle výslovného znění smlouvy měl být pro potřeby rodinného sdružení poskytnut toliko majetek převáděný na základě smluv o prodeji podniku, tedy z logiky věci nikoliv „nemovitosti na adrese [adresa] [číslo popisné] [adresa]“, které dle výslovného textu smlouvy nebyly součástí prodeje podniků. Soud dále provedl důkaz předloženými čestnými prohlášeními žalobců, z nichž však neučinil žádná pro věc významná skutková zjištění. Uvedenými listinami dokladují žalobci jimi tvrzené užívací právo k nemovitým věcem, jejichž vyklizení je předmětem tohoto řízení. Případné užívací právo žalobců však nebylo třeba v řízení prokazovat, neboť užívací právo není dostatečným právním důvodem k podání reivindikační žaloby. Soud dále provedl důkaz dalšími žalobci navrženými listinami – výzvou insolvenčnímu správci ze dne 18.12.2023 adresovanou [tituly před jménem] [jméno FO], ohlášenému společníkovi [právnická osoba]. a dále výzvou insolvenčnímu správci ze dne 18.12.2023 adresovanou [tituly před jménem] [jméno FO], [Anonymizováno], z nichž však rovněž neučinil žádná pro věc významná skutková zjištění. V textu uvedených dokumentů je obsáhle polemizováno s postupem insolvenčních správců v insolvenčních řízeních manželů [tituly před jménem] [jméno FO] a [jméno FO], v souvislosti s žalobci podanými žalobami o vyloučení majetku (nemovitých věcí, které jsou předmětem tohoto řízení) ze soupisu majetkové podstaty v obou insolvenčních řízeních. Výzvami předestřená argumentace však nemá hmotněprávní (ani procesní) přesah do nyní projednávané věci. Soud neprovedl další žalobci navržené důkazy k prokázání jimi tvrzeného vlastnického práva k nemovitým věcem, jejichž vyklizení je předmětem tohoto řízení, tedy účastnické výslechy žalobců a svědecké výpovědi všech členů rodinného sdružení, celý insolvenční spis vedený u Krajského soudu v Praze pod sp.zn. KSPH [spisová značka] – insolvence [tituly před jménem] [jméno FO] a celý insolvenční spis vedený u Krajského soudu v Praze pod sp.zn. KSPH [spisová značka] – insolvence [jméno FO]. Takto navržené důkazy jsou zjevně nezpůsobilé k prokázání tvrzení o tom, že žalobci měli jimi tvrzené vlastnické právo platně nabýt z titulu smlouvy o rodinném sdružení, když sama smlouva o rodinném sdružení provedená v řízení k důkazu nabytí tvrzeného vlastnického práva nedokládá. Nabytí vlastnického práva k nemovité věci evidované v katastru nemovitostí Soud rovněž vzhledem k výše uvedenému neprovedl další žalobci navržené důkazy k prokázání obsahu smlouvy o rodinném sdružení a k prokázání tvrzení o tom, že žalobkyně b) a žalobkyně c) přistoupily ke smlouvě o rodinném sdružení po nabytí zletilosti a jsou účastnicemi rodinného sdružení, tedy účastnický výslech žalobkyně b) a žalobkyně c) a dále svědecké výpovědi všech účastníků smlouvy o sdružení, neboť takto navržené důkazy se týkají skutečností, které jsou podle hmotného práva pro rozhodnutí o věci bezvýznamné.

5. Zjištěný skutkový stav soud posoudil jednak podle právní normy účinné v době vzniku žalobci tvrzeného titulu, z něhož odvozují existenci vlastnického práva, tedy na základě zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném ke dni 10.6.1998 a dále podle platné právní úpravy, tedy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o.z.) Dle § 46 odst. 1, 2 občanského zákoníku 1964 písemnou formu musí mít smlouvy o převodech nemovitostí, jakož i jiné smlouvy, pro něž to vyžaduje zákon nebo dohoda účastníků. Pro uzavření smlouvy písemnou formou stačí, dojde-li k písemnému návrhu a k jeho písemnému přijetí. Jde-li o smlouvu o převodu nemovitosti, musí být projevy účastníků na téže listině. Dle § 119 odst. 1, 2 občanského zákoníku 1964 věci jsou movité nebo nemovité. Nemovitostmi jsou pozemky a stavby spojené se zemí pevným základem. Dle § 129 odst. 1 odst. 2 občanského zákoníku 1964 držitelem je ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní nebo kdo vykonává právo pro sebe. Držet lze věci, jakož i práva, která připouštějí trvalý nebo opětovný výkon. Dle § 130 odst. 1 občanského zákoníku 1964 je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná. Dle § 133 odst. 1, 2 občanského zákoníku 1964 převádí-li se movitá věc na základě smlouvy, nabývá se vlastnictví převzetím věci, není-li právním předpisem stanoveno nebo účastníky dohodnuto jinak Převádí-li se nemovitá věc na základě smlouvy, nabývá se vlastnictví vkladem do katastru nemovitostí podle zvláštních předpisů, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak. Dle § 829 odst. 1, 2 občanského zákoníku 1964 několik osob se může sdružit, aby se společně přičinily o dosažení sjednaného účelu. Sdružení nemají způsobilost k právům a povinnostem. Dle § 831 občanského zákoníku 1964 vedle pracovní činnosti mohou být účastníci sdružení podle smlouvy povinni poskytnout pro účely sdružení peníze nebo jiné věci. Není-li ve smlouvě určena výše, má se za to, že účastníci jsou povinni poskytnout stejné hodnoty. Dle § 833 občanského zákoníku 1964 poskytnuté peníze nebo jiné věci určené podle druhu jsou ve spoluvlastnictví všech účastníků v poměru k jejich výši, a to sdělením o jejich oddělení od ostatního majetku účastníka nebo předáním pověřenému účastníku. Věci jednotlivě určené jsou v bezplatném užívání všech účastníků. Dle § 834 občanského zákoníku 1964 majetek získaný při výkonu společné činnosti se stává spoluvlastnictvím všech účastníků. Dle § 489 o. z. věc v právním smyslu (dále jen „věc“) je vše, co je rozdílné od osoby a slouží potřebě lidí. Dle § 498 odst. 1 o. z. nemovité věci jsou pozemky a podzemní stavby se samostatným účelovým určením, jakož i věcná práva k nim, a práva, která za nemovité věci prohlásí zákon. Stanoví-li zákon, že určitá věc není součástí pozemku, a nelze-li takovou věc přenést z místa na místo bez porušení její podstaty, je i tato věc nemovitá. Dle § 1040 odst. 1 o. z. kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal. Dle § 3054 o. z. stavba, která není podle dosavadních právních předpisů součástí pozemku, na němž je zřízena, přestává být dnem nabytí účinnosti tohoto zákona samostatnou věcí a stává se součástí pozemku, měla-li v den nabytí účinnosti tohoto zákona vlastnické právo k stavbě i vlastnické právo k pozemku táž osoba.

6. V řízení o žalobě na vydání věci (vyklizení pozemku) jako žalobě na plnění soud existenci vlastnického práva žalobce posuzuje jako otázku předběžnou. Pouze vlastník věci Soud se tedy v prvé řadě zabýval existencí žalobci tvrzeného vlastnického práva, přičemž po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalobci jednak zčásti neunesli břemeno tvrzení a jednak neunesli břemeno důkazní. Žalobci ani po procesním poučení podle ustanovení § 118a odst. 1 o.s.ř. nedoplnili svá skutková tvrzení tak, aby bylo možno jednoznačně identifikovat hmotněprávní vztah, z něhož dovozují svou aktivní legitimaci. Žalobci tvrdili existenci spoluvlastnického práva každého z nich k nemovitým věcem, jejichž vyklizení je předmětem tohoto řízení, nicméně nespecifikovali jaký konkrétní spoluvlastnický podíl každému z žalobců k předmětným nemovitým náleží. Žalobci se dále ve své žalobní argumentaci jakkoliv nevypořádali s faktem, že v době účinnosti právní úpravy spadající do období tvrzeného uzavření smlouvy o rodinném sdružení mohlo být samostatně disponováno s vlastnickým právem k pozemkům a budově, neboť stavba nebyla součástí pozemku. Žalobci ani po poučení podle ustanovení § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. nedoplnili rozhodné skutečnosti o existenci vlastnického práva ani velikosti případných spoluvlastnických podílů k pozemkům parc.č.st. [číslo pozemku] a parc.č. [číslo pozemku] v k.ú. [adresa] I ani neoznačili důkazy, jimiž by měla být existence vlastnického práva k uvedeným nemovitým věcem prokázána, když v textu smlouvy o rodinném sdružení provedené v řízení k důkazu byly uvedeny toliko „nemovitosti na adrese [adresa] [číslo popisné] [adresa]“ (takto v listině výslovně označené. Žalobci dále neunesli důkazní břemeno o tom, že jim svědčí vlastnické právo k nemovitým věcem, jejichž vyklizení se v tomto řízení domáhají, tedy neprokázali svou aktivní legitimaci v řízení. Věcná legitimace, a to jak aktivní na straně žalujícího subjektu, tak i pasivní na straně žalovaného subjektu, je základním stavebním kamenem civilní žaloby. Aby mohla být žaloba úspěšná, musí být u účastníků řízení na straně žalující i žalované dán hmotněprávní vztah ke konkrétní projednávané věci (předmětu řízení). Aktivní věcnou legitimaci tak má v řízení ten, jemuž svědčí tvrzené subjektivní právo, jehož ochrany se v řízení domáhá a pasivní věcnou legitimaci ten, kdo je nositelem tvrzené hmotněprávní povinnosti, případně ten, kdo do subjektivního práva aktivně legitimovaného zákonem neaprobovaným způsobem zasahuje. Klíčovým je v daném případě smlouva o rodinném sdružení. Z uvedeného dokumentu, resp. z jím písemně zachyceného znění ústní smlouvy o sdružení odvozují žalobci svou aktivní věcnou legitimaci v tomto řízení, když tvrdí, že na základě uvedené smlouvy o sdružení se měli stát nejen oprávněnými uživateli předmětných nemovitých věcí, ale rovněž jejich podílovými spoluvlastníky (bez specifikované výše spoluvlastnického podílu každého z žalobců, kterou žalobci netvrdili ani neprokazovali). Již samotná skutečnost, že dokument je sepsán s odstupem 21 let od doby, kdy mělo údajně dojít k uzavření smlouvy o sdružení, zakládá vážné pochybnosti o jeho autenticitě. Tytéž pochybnosti vzbuzuje rovněž fakt, že existují dvě „verze“ úplného znění smlouvy o rodinném sdružení, v nichž je obsažen různý výčet nemovitých věcí. Je pravdou, že občanský zákoník č. 40/1964 Sb. platný v době tvrzeného uzavření smlouvy o sdružení nevyžadoval písemnou formu smlouvy o sdružení, nicméně stěží si lze představit, že účastníci ústní smlouvy by byli schopni si po 21 letech doslovně vybavit obsah takto uzavřené ústní smlouvy a tento vtělit do písemného dokumentu. Dále je třeba zdůraznit, že v době, kdy byla smlouva o sdružení údajně uzavřena, byly navíc žalobkyně b) a žalobkyně c) nezletilé (14let a 12 let). Dle tvrzení žalobců nebyly žalobkyně b) a žalobkyně c) zakládajícími členy sdružení, těmi byli pouze manželé [tituly před jménem] [jméno FO] a [jméno FO] (rodiče žalobců), žalobce a) a společnost Nakladatelství [právnická osoba] [Anonymizováno] [Anonymizováno], žalobkyně b) a žalobkyně b) měly ke smlouvě o sdružení přistoupit podle tvrzení žalobců až po nabytí zletilosti. K výše uvedenému soud podotýká, že ze všech shora uvedených okolností se jeví být jako velmi pravděpodobné, že uvedená ústní smlouva rodinném o sdružení, k jejímuž uzavření došlo dle žalobních tvrzení již v roce 1998, byla dodatečně vyfabulována. Zvoleno bylo přitom řešení v podobě smlouvy o sdružení dle ustanovení § 829 a násl. občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., a to patrně zejména s ohledem na to, že zákon nestanovil zvláštní požadavky na formu smlouvy (možná i smlouva ústní), sdružení nepožívalo právní subjektivity a nebylo tedy nikde zapisováno, evidováno či registrováno. I za situace, kdy by rodinné sdružení v tvrzené době bylo skutečně platně založeno a jeho členové by měli nabýt do svého vlastnictví, resp. spoluvlastnictví věci jednotlivě určené (zejm. věci nemovité), muselo by jít o majetek získaný při výkonu společné činnosti, přičemž nabývací titul (znějící s ohledem na absenci právní subjektivity sdružení na některého z členů sdružení) by musel splňovat zákonné náležitosti formální i obsahové. Z výpisu z katastru nemovitostí je však zřejmé, že předmětné nemovité věci nabyli do společného jmění manželů [tituly před jménem] [jméno FO] a [jméno FO] již v roce 1993, tedy v době značně předcházející době tvrzeného založení rodinného sdružení. Nejenže tedy není žalobci předloženým úplným zněním smlouvy o rodinném sdružení prokázáno nabytí vlastnického práva k nemovitým věcem, jejichž vyklizení je předmětem tohoto řízení, ale soud má ze všech shora uvedených důvodů vážné pochybnosti o věrohodnosti uvedené žalobci předložené listiny. Žalobci dále neprokázali pasivní legitimaci na straně žalovaných jako subjektů, které by měly do tvrzeného vlastnického práva žalobců zasahovat tak, že jim předmětné nemovité věci zadržují. Žalovaní jsou platně ustanovenými insolvenčními správci v insolvenčních řízeních manželů [tituly před jménem] [jméno FO] a [jméno FO], v jejichž rámci zcela po právu disponují s majetkovými hodnotami sepsanými do majetkové podstaty v rámci obou insolvenčních řízení, tedy i se spoluvlastnickými podíly v rozsahu id. [tituly před jménem] [jméno FO] a v rozsahu id. [jméno FO] k nemovitým věcem, jejichž vyklizení se žalobci v tomto řízení domáhají. Žalobci citovaná a odkazovaná judikatura (zejm. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31.10.2015 pod sp.zn. 33 Cdo 4261/2015) nedopadá na daný případ, a to ani po skutkové, ani po právní stránce. Má-li se konkrétní majetek stát spoluvlastnictvím členů sdružení, musí jít o majetek získaný společnou činností, nikoliv o majetkové hodnoty toliko poskytnuté pro potřeby sdružení – v takovém případě spoluvlastnictví ze zákona vzniká toliko k penězům či jiným věcem druhově určeným, nikoliv k věcem nemovitým jako věcem jednotlivě určeným. Podle usnesení Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. [spisová značka] se dobrá víra držitele musí vztahovat ke všem právním skutečnostem, které mají za následek nabytí věci nebo práva, které je předmětem držby, tedy i k existenci písemné smlouvy o převodu nemovitosti. Pokud se někdo uchopí držby nemovitosti na základě ústní smlouvy o jejím převodu, nemůže být vzhledem ke všem okolnostem v dobré víře, že je vlastníkem věci, a to ani v případě, že je přesvědčen, že taková smlouva k nabytí vlastnictví k nemovitosti postačuje. Držba nemovitosti, která se o takovou smlouvu opírá, nemůže vést k vydržení. Co se týče souvislosti insolvenčního řízení na majetek manželů [tituly před jménem] [jméno FO] a [jméno FO] a projednávané věci, lze v obecné rovině poukázat na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne ze dne 11. 7. 2017 pod sp. zn. [spisová značka], dle něhož s věcmi sepsanými do konkursní podstaty je po dobu trvání účinků soupisu majetku do konkursní podstaty oprávněn nakládat toliko správce konkursní podstaty, popř. osoba, jíž k tomu dal správce souhlas, a to i v průběhu sporu o vylučovací žalobě. Správce je tak oprávněn věc zapsanou do konkursní podstaty držet, užívat a požívat její plody a užitky, a to bez zřetele k tomu, zda je úpadce vlastníkem věci. Třetí osoba, byť by byla skutečným vlastníkem věci zapsané do konkursní podstaty, není po dobu trvání účinků soupisu majetku do konkursní podstaty oprávněna se svépomocně chopit její držby, jakož se i domáhat ochrany prostřednictvím reivindikační žaloby, nýbrž právní řád jí poskytuje zvláštní prostředek ochrany, a sice vylučovací (excindační) žalobu opírající se o předpisy procesního práva, podanou proti správci konkursní podstaty. Až poté, co by bylo vyhověno vylučovací žalobě a správce by dobrovolně odmítl vyloučenou věc z konkursní podstaty vydat, by mohlo být reivindikační žalobě vůči správci vyhověno. Lze tedy dodat, že i za situace, kdy by žalobci v řízení prokázali existenci jejich vlastnického práva k předmětným nemovitým věcem, nemohli by být s žalobou úspěšní, když předchozí vylučovací žaloby podané v rámci insolvenčních řízeních manželů [tituly před jménem] [jméno FO] a [jméno FO] byly pravomocně zamítnuty. Soud tedy ze všech shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že žalobci nejenže neprokázali existenci práva, jehož ochrany se podanou žalobou domáhají, ale ani neprokázali rušivé jednání ze strany žalovaných. Na straně ani jednoho z účastníků řízení tak není dána věcná legitimace. Soud proto žalobu jako nedůvodnou v plném rozsahu zamítnul. Soud pro úplnost podotýká, že nemovité věci v k.ú. velká Úpa I, jejichž vyklizení se žalobci domáhali, neoznačili v petitu žaloby řádně, když u pozemku parc.č. st. [číslo pozemku] nebylo uvedeno, že jde o stavební parcelu, neboť v uvedeném katastrálním území jsou pozemky vedeny ve dvou číselných řadách. Vzhledem ke skutečnosti, že v žalobních tvrzeních je uvedený pozemek označen řádně jako stavební parcela, soud nesprávnost v žalobním petitu považoval za chybu v psaní.

7. O náhradě nákladů mezi účastníky řízení soud rozhodoval podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř.. Žalovaní měli ve věci plný úspěch, mají proto právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva proti žalobcům, kteří ve věci úspěch neměli. Náklady žalovaného 1, který nebyl v řízení právně zastoupen, sestávají z paušální náhrady nákladů dle § 151 odst. 3 o. s. ř. za 5 úkonů (sepis vyjádření ve věci samé, příprava účasti na jednání, účast při jednání dne 18.6.2024 přes 4 hodiny) dle § 1 odst. 3 písm. a), b), c) vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve výši § 2 odst. 3 cit. vyhlášky po 300 Kč, celkem 1 500 Kč. Vyúčtování dalších hotových výloh v podobě cestovného žalovaný 1 soudu nedoložil. O společné a nerozdílné povinnosti žalobců k náhradě těchto nákladů bylo s ohledem na výsledek řízení rozhodnuto výrokem II. Náklady žalovaného 2, který nebyl v řízení právně zastoupen, sestávají z paušální náhrady nákladů dle § 151 odst. 3 o. s. ř. za 5 úkonů (sepis vyjádření ve věci samé, příprava účasti na jednání, účast při jednání dne 18.6.2024 přes 4 hodiny) dle § 1 odst. 3 písm. a), b), c) vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve výši § 2 odst. 3 cit. vyhlášky po 300 Kč, celkem 1 500 Kč. Dále žalovaný 2 vynaložil náklady spočívající v jízdném k jednání soudu v celkové výši 2 021, 10 Kč, když bylo celkem ujeto 272 km vozidlem o průměrné spotřebě dle doloženého technického průkazu 4,73 l/km, při ceně motorové nafty 38,70 Kč/l a sazbě základní náhrady ve výši 5,60 Kč/km dle vyhlášky č. 398/2023 Sb. Celkem jsou tak náklady řízení žalovaného 2 představovány částkou 3 521, 10 Kč (1 500Kč + 2 021,10 Kč). O společné a nerozdílné povinnosti žalobců k náhradě těchto nákladů bylo s ohledem na výsledek řízení rozhodnuto výrokem III. Lhůty k plnění dle výroků II., III. vyplývají z ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. – soudem uloženou povinnost je třeba splnit do tří dnů od právní moci rozsudku.

Poučení