26 Co 312/2024 - 182

Rubrum

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Dany Mazákové a soudců Mgr. Olgy Mičanové a Mgr. Ondřeje Rotta ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [datum narození] bytem [adresa] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [datum narození] trvale bytem [adresa] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] o určení závětního dědice o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 13. září 2024 č. j. 9 C 193/2023-125 takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady odvolacího řízení 8 409 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

III. Žalovaná je povinna nahradit České republice na účet Okresního soudu v Trutnově náklady odvolacího řízení 1 024 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud určil, že žalobce je na základě závěti zůstavitele ze dne [datum] dědicem po zůstaviteli [jméno FO], r. č. [RČ], posledně bytem [adresa], zemřelém dne [datum] (výrok I). Žalované uložil nahradit žalobci náklady řízení [částka] k rukám jeho zástupce do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II).

2. Okresní soud rozhodoval o žalobě žalobce, kterou se domáhal určení, že je dědicem zůstavitele [jméno FO] (dále jen „zůstavitel“) ze závěti (sepsané na počítači a podepsané zůstavitelem za účasti dvou svědků), neboť v dědickém řízení žalovaná (manželka zůstavitele) popřela pravost a platnost závěti a mezi potencionálními dědici vznikl spor o dědické právo. Žalovaná měla za to, že závěť nebyla projevem vlastní svobodné vůle zůstavitele, ale že byl ovlivněn osobami, v jejichž prospěch byla závěť sepsána, poukazovala zejména na vážný zdravotní stav zůstavitele, jeho izolaci v bydlišti žalobce a znemožnění kontaktu s členy rodiny žalované.

3. Okresní soud po provedeném dokazování po skutkové stránce uzavřel, že v průběhu roku [rok] se zdravotní stav žalované i zůstavitele postupně zhoršoval. Rozvíjející se Parkinsonova nemoc nedovolovala žalované, aby nadále pečovala o společnou domácnost, jako tomu bylo v předchozí době. Také proto s péčí o domácnost a s obstaráváním potřebných záležitostí [jméno FO] pomáhala [jméno FO]. Vzhledem k progredující nemoci zajistila rodina sestry žalované [jméno FO] umístění žalované ve specializovaném zařízení v [adresa]. [jméno FO] (dále též jen „zůstavitel“) možnost pobytu v jakémkoliv zařízení vždy odmítal a dával najevo, že hodlá zůstat v místě svého celoživotního bydliště ve [adresa]. Vzhledem k tomu, že zůstavitel nemohl po odvozu žalované do specializovaného zařízení [datum] vzhledem ke svému fyzickému stavu zůstat v místě dosavadního bydliště sám, zajistil žalobce pokračující dialyzační léčbu zůstavitele v místě svého bydliště v [adresa] a se souhlasem zůstavitele jej odvezl do [adresa] [datum]. Nelze dovodit, že by k odvozu zůstavitele do [adresa] došlo proti jeho vůli. Zdravotní problémy se u zůstavitele v rozhodné době projevovaly zejména po fyzické stránce, žádný ze svědků neuvedl jakékoliv skutečnosti, které by vyvolávaly pochybnosti o psychickém stavu zůstavitele, pochybnost o zachování jeho ovládacích a rozpoznávacích schopností ostatně neshledalo ani zdravotnické zařízení [právnická osoba], v němž byl zůstavitel léčen od počátku listopadu [rok] a jež mu umožnilo podepsat [datum] prohlášení o ukončení léčby. Dle okresního soudu rovněž nebylo prokázáno ani to, že chování zůstavitele mohlo být ovlivněno jeho pobytem v novém neznámém prostředí, jeho stavem nesoběstačnosti, případně stavem izolovanosti od blízkých osob (s výjimkou rodiny žalobce). Z výpovědi svědků vyplynulo, že zůstavitel stál za svými rozhodnutími, byl schopný je prosadit, nebyl osobou, s níž by bylo možno snadno manipulovat. Ani z výpovědí svědků [jméno FO], kteří byli přítomni podpisu závěti, nevyplynulo, že by cokoliv v době podpisu závěti vyvolávalo pochybnosti v tom směru, zda zůstavitel jedná svobodně a spontánně, zůstavitel dal jednoznačně a srozumitelně najevo, že obsah závěti odpovídá jeho vůli a věděl, o jaké právní jednání se jedná. Na uvedeném ničeho nemění ani námitka žalované, že zůstavitel se ještě v září a říjnu [rok] vyjádřil v tom smyslu, že byt ve [adresa] „zůstane v rodině“ žalované, či že nebyl důvod k sepisu sporné závěti, když měl zůstavitel před svědky uvést, že má své majetkové záležitosti vypořádané. Důvodnou okresní soud neshledal ani námitku žalované, že by naplněním závěti ve svých důsledcích byla „zbavena střechy nad hlavou“, neboť všem blízkým osobám žalované muselo být již [datum] zřejmé, že se do bytu ve [adresa] žalovaná kvůli zhoršující se Parkinsonově nemoci již nevrátí a navíc pořízení závěti ve svých důsledcích nepovede k pozbytí vlastnického práva žalované k bytu. Pro posouzení platnosti závěti je irelevantní námitka žalované, že na účtu zůstavitele zůstala ke dni jeho úmrtí jen nepatrná částka. S ohledem na uvedené okresní soud uzavřel, že skutková zjištění nenasvědčují tomu, že by závěť podepsaná [jméno FO] nevyjadřovala jeho skutečnou a vážnou vůli. Před přítomnými svědky [jméno FO] dal zůstavitel jednoznačně a srozumitelně najevo, že závěť, byť ji sám nesepsal, jeho skutečnou vůli vyjadřuje. Zůstavitel závěť před oběma svědky podepsal. Z hlediska svého obsahu je pak závěť určitá a srozumitelná. Slyšení svědci [jméno FO] byli osobami způsobilými zúčastnit se pořizování závěti. Nebyli v postavení osob blízkých ve smyslu § 22 odst. 1 o. z., a to ani k zůstaviteli, ani k žalobci či jeho manželce a dceři. Závěť nebyla pořízena v jejich prospěch. Oba jmenovaní závět jako svědci podepsali. Dle okresního soudu tak byly naplněny zákonné podmínky pro pořízení závěti způsobem upraveným v ustanovení § 1534 a násl. o. z. Takto provedený výklad sporné závěti odpovídá i zákonnému požadavku, aby bylo co nejvíce vyhověno vůli zůstavitele [jméno FO]. Proto uzavřel, že sporná závěť zůstavitele je platným právním jednáním, a žalobě vyhověl.

4. Proti rozsudku okresního soudu podala žalovaná odvolání. Namítla, že okresní soud nepřihlédl ke všem jí tvrzeným skutečnostem a označeným důkazům. Zdůraznila, že o zůstavitele pečovala 47 let, žalobce jen posledních 7 týdnů, protože toho již nebyla pro svou nemoc schopná. Manželka žalobce, se kterou zůstavitel neměl dobré vztahy, se o něj začala zajímat až od srpna [rok]. Jejich dceru zůstavitel v podstatě neznal. Ode dne přesunu zůstavitele do bydliště žalobce ([datum]) byl zůstavitel zcela odkázán na péči žalobce a jeho rodiny. Kontakt žalované ani její rodině se zůstavitelem nebyl touto rodinou umožněn, nebyl jim ani umožněn přístup do zdravotnické dokumentace zůstavitele. Nikdo žalovanou ani její rodinu neinformoval o podstatných záležitostech zůstavitele (léčba, zhoršení zdravotního stavu, výjezd na pohotovost, podpis ukončení léčby apod.) Svědkyni [jméno FO] byla upřena i možnost se se zůstavitelem za rodinu žalované rozloučit. Fyzický i duševní stav zůstavitele rapidně chátral, dalo by se říci, že byl zůstavitel na poslední cestě, kdy tuto se rozhodl dne [datum] ukončit podpisem reversu. Po šesti dnech od ukončení léčby zemřel. Ještě v září [rok] považoval zůstavitel při zdravé úvaze své majetkové poměry za vypořádané (co potřeboval, respektive to, co jej spojovalo s žalobcem, žalobci za života daroval). Zbývající majetek rozhodně již neměl v úmyslu nijak dál řešit, neboť byt ve [adresa] chtěl přenechat manželce, resp. její rodině (když on již dostatečně tu svou podaroval), a o to spíše za situace, kdy v tomto bytě převážnou část života skutečně společně s manželkou žili a který získali vlastně jen díky ní. Nejlepší kamarád zůstavitele [jméno FO] vnímal osobnostní změnu zůstavitele v posledním měsíci před jeho odjezdem do [adresa]. Všiml si, že byl na všechno naštvaný a už to zkrátka nebyl on. Svědek [jméno FO] a [jméno FO] se se zůstavitelem vídali sporadicky, jejich výpovědi ve vztahu k psychickému a duševnímu stavu zůstavitele je tedy třeba považovat za neúplné. Závěť podepsal pod vlivem izolace, odkázanosti a zejména pak pod vlivem své nemoci a zhoršujícího se fyzického a duševního stavu, a to aniž by věděl či byl předem informován o tom, o jaký dokument se bude jednat, co bude jeho obsahem, jakého majetku se skutečně týká a jaké právní následky tento dokument může způsobit. Otázkou je i naplnění formální stránky závěti. Žalovaná dále namítala, že okresní soud řádně nepoučil účastníky dle § 118a, § 118b o. s. ř., neprovedl výslech svědkyně [jméno FO], která by se mohla objektivně vyjádřit k fyzickému i duševnímu stavu zůstavitele a celkově k poměrům zůstavitele a jeho manželky až do doby jejich odjezdu. Měla za to, že okresní soud dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním. Poukázala na nesprávnou protokolaci výpovědi svědkyně [jméno FO], není pravdou, že svědkyně byla srozuměna se změnou stanoviska zůstavitele a že věděla, že sepíše závěť. Není rovněž pravdou, že by žádnou roli nehrály důkazy prokazující konečný stav účtu zůstavitele, když z těchto naopak vyplývá nepoctivost, nemravnost a jasný předem promyšlený záměr žalobce a jeho rodiny. Poukázala na další důkazy dokreslující povahu, nemravnost a nepoctivý záměr žalobce, který ještě před smrtí zůstavitele vybral jeho účet a i po jeho smrti nakládal s automobily bez vědomí a souhlasu žalované, která je měla se zůstavitelem ve společném jmění manželů. Zdůraznila, že vůle zůstavitele nemohla být při podpisu závěti ani svobodná, ani vážná. Žalobce nedostal od zůstavitele informace o tom, jakým způsobem a co mu chce zůstavitel přenechat za majetek, žalobce toto vymyslel a zajistil sám, zůstavitel závěť viděl poprvé až těsně před podpisem, ani nebyl schopen ji přečíst, neuvědomil si a ani se žalobcem neřešil, jaký důsledek to bude mít pro žalovanou, netušil, jaký dokument a s jakými právními následky podepisuje. Za nejzásadnější pochybení okresního soudu žalovaná považovala absenci právního posouzení závěti v souladu s dobrými mravy. Poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2019 sp. zn. 24 Cdo 4260/2018 a uvedla, že jednání žalobce bylo účelové, nelze jej povyšovat nad morální zásady a dlouhodobý partnerský (manželský) i majetkový vztah zůstavitele a žalované, která se o zůstavitele ve společné domácnosti starala celých 47 let. To, že zůstavitel za jediného dědice povolal svého synovce, zcela vybočuje z běžné praxe a je neobvyklé, a to na úkor žalované, která díky tomuto počinu přišla o značnou část své jistoty. Tím, že zůstavitel závěť podepsal (byť při nedostatku svobodné a vážné vůle), uvedl žalovanou do existenčně neřešitelné situace. Pokud by byla schopna v bytě dále žít, neměla by na vypořádání žalobce finanční prostředky a byla by nucena se odstěhovat. To jistě zůstavitel nikdy dopustit nechtěl. Pokud chtěl ještě žalobci něco odkázat či darovat, mohlo se to týkat vozidel, která jim byla společná – na rozdíl od bytu, který byl zase společný zůstaviteli a žalované. Rozpor s dobrými mravy lze spatřovat i v okolnostech, za kterých k sepisu závěti došlo (zneužití odkázanosti a špatného fyzického i duševního stavu zůstavitele).

5. Při odvolacím jednání žalovaná shrnula, že závěť hodnotí neplatnou, a to pro nedostatek skutečné a vážné vůle zůstavitele, dále pro formální nedostatky závěti a konečně pro její rozpor s dobrými mravy. Pokud jde o formální nedostatky závěti, bylo prokázáno, že zůstavitel byl v tak špatném stavu, že nebyl schopen závěť přečíst. Byla-li závěť čtena, nemusel jejímu obsahu porozumět, protože špatně slyšel. Mezi výpověďmi svědků závěti jsou drobné rozpory a nebylo zjištěno, jak jeden ze svědků, který zůstavitele vůbec neznal, ověřil jeho totožnost. Jednání žalobce bylo nemravné, a to se zřetelem k tomu, že bez konzultace s rodinou odvezl zůstavitele a od ostatní rodiny ho izoloval. Po dobu, kdy byl zůstavitel u něj, bylo z účtu zůstavitele vybráno [částka] a následně po smrti zůstavitele žalobce převedl automobily na sebe nebo na třetí osobu. Žalobce nechal podepsat závěť zůstaviteli a žalovanou tak poškodil, neboť ze zákona by byla dědicem. V bytě sice nežije, ale do [adresa] jezdí. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobu zamítl.

6. Žalobce se k odvolání vyjádřil. Napadený rozsudek měl za věcně správný. Uvedl, že odvolání žalované obsahuje řadu nepřípustných novot. Popřel, že by zůstavitel neměl dobré vztahy s manželkou žalobce anebo že dceru žalobce vůbec neznal. Nejsou pravdivá tvrzení žalované, že neumožnil kontakt zůstavitele s rodinou žalované, neinformoval o podstatných záležitostech zůstavitele apod., uvedené bylo vyvráceno v řízení před okresním soudem provedeným dokazováním. Zůstavitel měl u sebe svůj mobilní telefon, který využíval, nadto téměř každý druhý den trávil mnoho hodin mimo byt žalobce, kdy podstupoval dialyzační léčbu. Jak vyplývá z SMS komunikace mezi manželkou žalobce a rodinou žalované bylo rovněž v řízení bezpečně prokázáno, že zejména sestra žalované byla opakovaně informována o záležitostech zůstavitele, včetně jeho rozhodnutí o ukončení léčby. Pokud se jedná o automobily žalobce, tyto s řízením nesouvisí, dva koupil od žalobce již v září [rok], o ostatních mu není nic známo. Není ani pravdou, že by zůstavitel svojí závětí dostával žalovanou do neřešitelné životní situace. Ve chvíli, kdy zůstavitel dobrovolně opouštěl [adresa] a odjel se žalobcem do jeho bytu v [adresa], pravděpodobně důvodně předpokládal, že se ani on a ani žalovaná do tohoto bytu už nikdy nevrátí. Bylo rovněž bezpečně prokázáno, že zůstavitel měl k žalobci velmi vřelý vztah, ve své podstatě jej vychoval, měli dlouhodobě společné zájmy, žalobce se opakovaně zajímal o jeho finanční situaci a pomáhal mu s úhradou závazků a zejména, že zůstavitel již za života nakládal se svým majetkem v jeho prospěch. Vztahy zůstavitele a žalované v rozhodném období naopak nebyly nijak harmonické, zůstavitel nesl velmi nelibě vážné onemocnění žalované a nikdy se s ním nesmířil. Za situace, kdy zůstavitel neměl vlastní děti a s žalovanou delší dobu příliš dobře nevycházel, je potom způsob pořízení pro případ smrti, jak jej zůstavitel provedl, a motivace k němu poměrně zřejmá a transparentní. Přání a vůle zůstavitele, jak chtěl uspořádat své věci a naložit se svým majetkem, by mělo být respektováno. Konečně se ohradil proti tvrzením o nemravnosti a nepoctivém záměru žalobce při jednání se zůstavitelem v létě a na podzim roku [rok]. Odrazem vřelých vztahů mezi ním a zůstavitelem pak byl způsob, jakým se žalobce o zůstavitele v závěru jeho života postaral. Při odvolacím jednání doplnil, že ani výpověď svědkyně [jméno FO] skutkový závěr okresního soudu neovlivnila, svědkyně potvrdila, že po mentální stránce byl zůstavitel v pořádku, potvrdila rovněž, že šlo o osobu rozhodnou a není možno uzavřít, že by k jeho převozu do Teplic došlo proti jeho vůli. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.

7. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a že je přípustné (§ 201, a contr. § 202, § 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek okresního soudu, jakož i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl k závěru, že (i po doplnění dokazování výslechem žalovanou navržené svědkyně) odvolání žalované není opodstatněné.

8. Krajský soud doplnil dokazování výslechem svědkyně [jméno FO]. Z její výpovědi zjistil, že s žalovanou se zná osobně, žalobce viděla asi dvakrát, více komunikovala s jeho manželkou. Oslovila ji sousedka zůstavitele a žalované, zda by byla ochotna jim pomáhat, neboť žalovaná už nestíhala vedení domácnosti (zůstavitel byl proto na žalovanou hrubý), do jejich domácnosti, začala chodit cca 2 měsíce předtím, než žalovanou odvezli do [adresa], pomáhala uklízet, někdy přinesla nákup, se zůstavitelem se vídala sporadicky, chodila tam v době, kdy jezdil na dialýzu. Když potom odváželi žalovanou, řešilo se, kdo se bude starat o [jméno FO]. Příbuzní zůstavitele moc s žalovanou nekomunikovali, řešili pouze s ním, jak to bude vypadat, až žalovaná odjede, žalovanou do rozhovoru nezapojovali. Zůstavitel byl proti tomu, že by měl někam odjet, byt byla jeho svatyně, jako kdyby mu sebrali garáž. Když se s ním o tom svědkyně bavila, vždycky říkal, že umře doma. Manželka žalobce jí telefonovala a ona jí slíbila, že zůstaviteli bude pomáhat, v době, kdy se o odjezdu jednalo, byla u něho asi třikrát, byl v dobrém stavu, normálně komunikoval, byl orientovaný. Měla pro zůstavitele zajišťovat nákup a uklízet byt, neměla jej připravovat k odjezdu na dialýzu, v tom byl soběstačný a nikdy to nevyžadoval ani od žalované. Zůstavitel s její pomocí souhlasil, když k němu přišla, byl oblečený, měl uvařené kafe, byl soběstačný. Překvapilo jí, že jí pak zavolala manželka žalobce, že už tam zůstavitel nemůže být sám a že ho odvážejí k sobě. Se zůstavitelem o tom nemluvila. Zůstavitele viděla ještě ten den, kdy odváželi žalovanou. Jevil se jí naprosto v pořádku. Neměla za to, že by byl natolik špatný, že by musel jít např. do nemocnice nebo měl být odvezen. Fyzicky i psychicky se jí jevil v pořádku. S [jméno FO] se bavila o tom, co bude s jejich majetkem, žalovanou to hodně trápilo, říkala, že zůstavitel toho má hodně a ona jenom byt. Zůstavitel před svědkyní mluvil o tom, že byt dá sestře žalované, aby poté nebyly dohady v rodině. Když zůstavitele odvezli, nebyla už v kontaktu s jeho příbuznými ani s ním. Se zůstavitelem nikdy nemluvila o tom, jaký je jeho vztah k žalobci a jeho manželce, nikdy se o nich nevyjadřoval. K osobnosti zůstavitele uvedla, že byl morous, byl rozhodný člověk, to, co chtěl, to měl, o všem si rozhodoval sám a do ničeho si nenechal mluvit. Zůstavitele a žalovanou viděla naposledy v den, kdy žalovanou odváželi příbuzní, žalobce a jeho manželku viděla asi týden nebo 14 dnů předtím, než žalovanou odvezli, kdy byla při osobní schůzce dohodnuta výpomoc pro zůstavitele. Zůstavitel se jí jevil být čiperným, na větší vzdálenost musela na hlase přidat, ale když seděla vedle něj, tak křičet nemusela a slyšel ji.

9. Odvolací soud odkazuje na pečlivé a přesvědčivé odůvodnění napadeného rozsudku, s nímž se ztotožnil. K odvolacím námitkám žalované pak uvádí následující.

10. Z provedeného dokazování, zejména výslechu svědků v jejich vzájemné souvislosti a ve spojení se zprávou zdravotnického zařízení [právnická osoba] vyplývá, že zdravotní stav zůstavitele byl nepříznivý po fyzické stránce, nelze však dovodit žádné pochybnosti o duševním stavu zůstavitele, resp. o zachování jeho ovládacích a rozpoznávacích schopností ke dni pořízení závěti. Jinými slovy, nelze dovodit, že by zdravotní stav zůstavitele vedl k jeho neschopnosti pořídit závěť a rozpoznat a posoudit následky svého jednání. Z provedeného dokazování nevyplývají žádné skutečnosti, které by měly soud vést k závěru o tom, že by volní schopnosti zůstavitele byly omezeny, resp. tento byl v době pořízení závěti omezen ve svobodě rozhodování a závěť nebyla projevem jeho svobodné a vážné vůle. Žádný ze svědků žádné pochybnosti o duševním stavu zůstavitele nevyslovil, naopak potvrdili, že se jim zůstavitel jevil v pořádku, normálně komunikoval, fungovala mu paměť, byl orientován v čase a místě, vnímal o čem a s kým hovoří. Toto pak koresponduje se zprávou zdravotnického zařízení [právnická osoba], kam zůstavitel docházel na dialyzační léčbu a které zůstaviteli umožnilo [datum] podepsat prohlášení o ukončení léčby. Vyslechnutí svědci shodně vypověděli, že zůstavitel svou povahou nebyl osobou, jíž by bylo možno snadno manipulovat, naopak za svými rozhodnutími stál a byl schopen je prosadit. Z provedeného dokazování pak rovněž nelze dovodit, že by zůstavitel netušil, jaký dokument a s jakými právními následky podepisuje. Uvedené bylo vyvráceno výpověďmi svědků [jméno FO] (jakož i samotného žalobce), svědci byli přítomni podpisu závěti, jejich výpovědi se ve vylíčení podstatných okolností shodují a okresní soud o jejich věrohodnosti neměl pochybnosti. Oba svědci pak shodně potvrdili, že zůstavitel se výslovně vyjádřil v tom směru, že obsah závěti odpovídá jeho skutečné vůli, zůstavitel věděl, o jaké právní jednání se jedná. Namítala-li žalovaná, že žalobce nedostal od zůstavitele informace o tom, jakým způsobem a co mu chce zůstavitel přenechat za majetek, pak z výpovědi žalobce vyplývá, že zůstavitel chtěl, aby se závěť „vztahovala na všechno“, tomuto přání zůstavitele pak odpovídá text závěti. Důvodnou nelze shledat ani námitku žalované, že zůstavitel byl v souvislosti se sepsáním závěti ovlivněn jeho pobytem v novém prostředí, stavem nesoběstačnosti a izolovanosti od třetích osob (s výjimkou rodiny žalobce). Z výslechu svědků vyplývá, že s výjimkou neumožnění návštěvy svědkyně [jméno FO] v době před smrtí zůstavitele, měl zůstavitel zachovánu možnost kontaktů s třetími osobami, využíval telefonických kontaktů (byť možnost telefonických kontaktů byla s ohledem na zdravotní stav zůstavitele, jak správně poukázal okresní soud, limitována), mnoho času zůstavitel trávil i mimo byt žalobce při postupování dialyzační léčby. Svědci vypověděli, že zůstavitel byl rád, že se o něho žalobce stará, z provedeného dokazování nelze dovodit, že by zůstavitel se svým pobytem u žalobce nesouhlasil, resp. že by u něho pobýval proti své vůli. Na uvedeném ničeho nemění ani to, že se zůstavitel před svým odjezdem k žalobci vyjadřoval tak, že si přeje nadále v místě svého původního bydliště ve [adresa] zůstat a dožít tam. Byť k odvozu zůstavitele k žalobci došlo bez dohody s rodinou žalované, rodina žalované, resp. její sestra byla o odjezdu zůstavitele (i jiných záležitostech zůstavitele) informována. Zůstavitel byl v domácnosti žalobce spokojen, nebylo prokázáno, že by s ním bylo v domácnosti žalobce manipulováno. Byť dle výpovědi svědkyně [jméno FO] nebyl zdravotní stav zůstavitele natolik špatný, že by vylučoval jeho pobyt v původním bydlišti i po odjezdu žalované (za současné pomoci ze strany svědkyně), z provedeného dokazování vyplývá, že zůstavitel byl dlouhodobě a vážně nemocný a nebyl zvyklý žít sám. Poukazovala-li žalovaná, že zůstavitel ještě v září a říjnu [rok] projevoval vůli byt ve [adresa] (resp. svůj spoluvlastnický podíl k bytu) převést na rodinu žalované, což potvrdila i svědkyně [jméno FO], je třeba zdůraznit, že uvedené nijak neprokazuje nedostatek svobodné a vážné vůle zůstavitele v listopadu [rok], kdy došlo k pořízení závěti, na základě níž zůstavitel ustanovil svým univerzálním dědicem žalobce. Odvolací soud shledal správným i závěr okresního soudu, že byly naplněny podmínky pro pořízení závěti způsobem upraveným v ust. § 1534 a násl. o. z. Namítala-li žalovaná formální nedostatky závěti s tím, že zůstavitel byl v tak špatném stavu, že nebyl schopen závěť přečíst, a byla-li závěť čtena, nemusel jejímu obsahu porozumět, protože špatně slyšel, mezi výpověďmi svědků závěti jsou drobné rozpory a nebylo zjištěno, jak jeden ze svědků, který zůstavitele vůbec neznal, ověřil jeho totožnost, odvolací soud uvádí, že uvedená tvrzení žalované odporují výpovědi svědků závěti. Tito se ve vylíčení podstatných okolností pořízení závěti shodli a vypověděli, že závěť byla čtena, zůstavitel se svědky způsobem nevzbuzujícím pochybnosti komunikoval, výslovně se vyjádřil v tom směru, že obsah závěti odpovídá jeho skutečné vůli, před svědky závěť podepsal, o totožnosti zůstavitele, kdy jeden ze svědků jej přímo osobně znal, nebyly žádné pochybnosti. Ve světle výše uvedeného jsou nedůvodnými a pro posouzení platnosti závěti nerozhodnými námitky žalované stran nepřesné protokolace výpovědi svědkyně [jméno FO] okresním soudem či námitka stran nepoctivého záměru a jednání žalobce s tvrzením, že žalobce měl před smrtí zůstavitele vybrat peněžní prostředky z účtu zůstavitele či po jeho smrti nakládat s automobily v SJM zůstavitele a žalované bez vědomí a souhlasu žalované.

11. Konečně žalovaná namítala neplatnost předmětné závěti ze dne [datum] pro rozpor s dobrými mravy. Rozpor s dobrými mravy žalovaná dovozovala z jednání žalobce, které měla za účelové, poukazovala na dlouhodobý manželský a majetkový vztah zůstavitele a žalované, která se zůstavitele starala 47 let (a žalobce toliko 7 týdnů), dále namítala, že uvedené jednání zůstavitele vybočilo z běžné praxe a žalovaná jím přišla o značnou část jistoty a uvedlo jí do neřešitelné situace s tím, že pokud by byla schopna v bytě ve [adresa] žít, neměla by na výplatu vypořádacího podílu a byla by nucena se odstěhovat, což by zůstavitel jistě nechtěl dopustit. Rozpor s dobrými mravy pak žalovaná spatřovala rovněž v okolnostech sepsání závěti (zneužití odkázanosti a špatného fyzického a duševního stavu zůstavitele). Závěr, že předmětná závěť je neplatná pro rozpor s dobrými mravy, odvolací soud nesdílí. Všem zúčastněným muselo být již [datum] v době převozu žalované do specializovaného zařízení zřejmé, že se žalovaná s ohledem na svůj dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav do bytu ve [adresa] nevrátí, žalovaná ostatně ani netvrdí, že by byla schopna v bytě žít (je zřejmé, že její zdravotní stav to vylučuje, byť uvádí, že do [adresa] několikrát do roka jezdí). Jak správně poukázal okresní soud, samotné pořízení závěti ve svých důsledcích ke ztrátě vlastnického práva žalované k předmětnému bytu nevede, pro případ řízení o zrušení spoluvlastnictví přitom zákon pamatuje i na možnosti ochrany spoluvlastníka, jehož oprávněný zájem je vážně ohrožen. Byť nelze zpochybnit dlouhodobý manželský vztah zůstavitele a žalované, z výpovědi svědků vyplynulo, že zůstavitel měl k žalobci vřelý vztah, obdobný vztahu otce a syna, nelze proto dovodit, že jednání zůstavitele, který povolal žalobce za svého jediného dědice, zcela vybočovalo z běžné praxe, jak namítala žalovaná. Účelové jednání žalobce, zneužití odkázanosti a špatného fyzického a duševního stavu zůstavitele, po jehož vlivem mělo dle žalované dojít k sepsání závěti příčící se dobrým mravům, v řízení nebylo prokázáno.

12. Pro úplnost odvolací soud dodává, že neobstojí ani námitka žalované, že okresní soud účastníky nepoučil dle §§ 118a, 118b o. s. ř., což mohlo mít dle žalované za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Byť nedošlo k poučení dle §§ 118a, 118b o. s. ř., účastníci byli okresním soudem před vyhlášením rozsudku poučeni ve smyslu ust. § 119a o. s. ř. a žalovaná ani při odvolacím jednání neuvedla žádné další skutečnosti a neoznačila žádné další důkazy (než shora hodnocené), které by soud měly vést k závěru o neplatnosti sporné závěti. K tomu odvolací soud dodává, že smyslem § 118a o. s. ř. je, aby účastníkovi nebyla zamítnuta žaloba proto, že neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní, aniž byl poučen, že taková břemena má (sp. zn. I. ÚS 212/06). Ústavní soud se tak přihlásil k doktríně, podle níž předvídatelné může být jen takové rozhodnutí, jemuž předchází předvídatelný postup soudu při jednání a dokazování. Účastníci nesmějí být zaskočeni možným jiným posouzením věci soudem, aniž by jim bylo umožněno tvrdit skutečnosti významné z hlediska soudcova názoru a nabídnout k jejich prokázání důkazy. Sleduje se tak důsledně zásada, že kvalifikace skutkových okolností tvrzených účastníky před soudem je věcí soudu. Není v souladu s ústavním pořádkem, aby rozhodnutí soudu nevyřešilo sporné vztahy účastníků jen proto, že se mýlí v kvalifikaci svých vztahů (k tomu srovnej nález Ústavního soudu ze dne 2.9.2010, sp. zn. II. ÚS 1617/10).

13. S ohledem na výše uvedené okresní soud správně uzavřel, že sporná závěť zůstavitele pořízená [datum] ve prospěch žalobce jako závětního dědice, je platným právní jednáním. S okresním soudem lze souhlasit, že takto provedený výklad sporné závěti odpovídá i zákonnému požadavku, aby bylo co nejvíce vyhověno vůli zůstavitele. Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.), když neshledal ani pochybení okresního soudu v nákladovém výroku napadeného rozsudku.

14. V odvolacím řízení byl procesně úspěšný žalobce. Odvolací soud proto uložil neúspěšné žalované nahradit žalobci náklady odvolacího řízení. Tyto náklady tvoří mimosmluvní odměna advokáta za 1 úkon právní služby 2 500 Kč (vyjádření k odvolání dle § 9 odst. 3 písm. a/ adv. tarifu při tarifní odměně 35 000 Kč) a odměna za 1 úkon právní služby 3 700 Kč (účast na jednání odvolacího soudu 7. 1. 2025 při tarifní odměně dle § 9 odst. 3 písm. a/ adv. tarifu 65 000 Kč po změně adv. tarifu s účinností od 1. 1. 2025), 1x režijní paušál 300 Kč a 1x režijní paušál 450 Kč (po změně adv. tarifu od 1. 1. 2025) a náhrada 21 % DPH (1 459 Kč), celkem 8 409 Kč. Náklady řízení odvolací soud uložil žalované nahradit ve lhůtě tří dnů (§160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

15. V odvolacím řízení nesl stát náklady svědečného v souvislosti s výslechem svědkyně [jméno FO] při odvolacím jednání konaném 7. 1. 2025. O svědečném bylo rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 1. 2025 č. j. 26 Co 312/2024–180, jímž bylo svědkyni přiznáno svědečné 1 024 Kč. Dle 148 odst. 1 o. s. ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení státu se řídí podle toho, jakým způsobem bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení mezi účastníky. Odvolací soud proto uložil v řízení neúspěšné žalované nahradit České republice na účet Okresního soudu v Trutnově náklady odvolacího řízení 1 024 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§160 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení