26 Co 321/2025 - 620

Rubrum

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dany Mazákové a soudců Mgr. Ondřeje Rotta a Mgr. Olgy Mičanové, ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený dne [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného A], narozený dne [Datum narození žalovaného A], IČO: [IČO žalovaného A] sídlem [Adresa žalovaného A] zastoupený [Jméno žalovaného B] bytem [Adresa žalovaného B] o zaplacení 1 163 344,50 Kč s příslušenstvím o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 20. srpna 2025 č. j. 13 C 40/2020-590 takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se ve výrocích I a IV potvrzuje.

II. Ve výroku III se rozsudek okresního soudu mění takto: Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení před okresním soudem 688 586,30 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení 36 452,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému zaplatit žalobci 946 935 Kč s úrokem z prodlení 10 % z 946 935 Kč od 9. 2. 2020 do zaplacení (výrok I) a v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení 216 409,54 Kč (správně 216 409,50 Kč) s úrokem z prodlení 10 % ročně z 216 409,54 Kč (správně 216 409,50 Kč) od 9. 2. 2020 do zaplacení žalobu zamítl (výrok II). Žalovanému uložil nahradit žalobci náklady řízení 748 711,20 Kč (výrok III) a České republice na účet Okresního soudu v [adresa] náklady řízení 69 096,30 Kč (výrok IV).

2. Okresní soud vyšel z toho, že žalobce se po žalovaném původně domáhal zaplacení 1 185 685,50 Kč s příslušenstvím z titulu nároku na náhradu škody. Tu měl způsobit žalovaný, který na základě zakázkového listu č. [hodnota] s datem objednávky 15. 1. 2019 provedl pro žalobce zvýšení výkonu motoru – chiptuning u vozidla tovární značky [Anonymizováno] [SPZ]. V důsledku tohoto zvýšení výkonu motoru mělo dle žalobce dojít k totálnímu neopravitelnému poškození motoru. Žalobce tvrdil, že jej žalovaný neupozornil na to, že takovou úpravou může dojít k poškození motoru. Proto po žalovaném požadoval náhradu škody, která mu měla být způsobena takto provedeným neodborným postupem žalovaného. Škodu žalobce vyčíslil na 983 835,54 Kč za náklady na opravu vozidla, 61 262 Kč jakožto náklady na demontáž motoru z důvodu posouzení vady, 12 342 Kč ve formě nákladů za znalecký posudek za účelem posouzení příčiny zničení motoru, 9 999 Kč jakožto nákladů za odtah vozidla a 118 247 Kč coby nákladů na diagnostiku motoru, parkovné a servisní práce.

3. Žalovaný nesporoval, že pro žalobce provedl na základě výše uvedeného zakázkového listu u předmětného vozidla softwarovou úpravu s cílem navýšení výkonu motoru. Tvrdil však, že jím provedená úprava nebyla nevhodná, a namítal, že nebylo prokázáno, že by škoda vznikla takto provedenou úpravou. Sporoval rovněž výši škody, která údajně měla žalobci vzniknout, a tvrdil, že případná výměna poškozených částí motoru by měla být mnohem levnější, než jak ji žalobce vyčíslil.

4. Okresní soud ve věci rozhodl svým předchozím rozsudkem (ze dne 28. listopadu 2023 č. j. [spisová značka]), k odvolání žalovaného však odvolací soud rozsudkem ze dne 4. června 2024 č. j. [spisová značka] rozsudek okresního soudu potvrdil pouze částečně – co do zaplacení 22 341 Kč s příslušným úrokem z prodlení. Přisoudil tak žalobci nárok na náhradu škody 12 342 Kč za znalecký posudek, který si žalobce nechal vypracovat, a 9 999 Kč jakožto nákladů za odtah vozidla. Ve zbývající části odvolací soud rozsudek okresního soudu zrušil a věc vrátil k novému rozhodnutí. V tomto svém předchozím rozsudku odvolací soud uzavřel, že nárok žalobce je dán co do základu. Dovodil, že v řízení byla prokázána příčinná souvislost mezi softwarovou úpravou motoru provedenou žalovaným a poškozením motoru spočívajícím v jeho zadření. Rovněž dospěl k závěru, že předmětem žaloby je nárok na náhradu škody způsobené porušením právní povinnosti stanovené v ustanovení § 2594 o. z., neboť zhotovitel (žalovaný) neupozornil objednatele na nevhodnost jím daného příkazu. Jedná se tedy o odpovědnost za škodu způsobenou porušením zákona ve smyslu § 2910 o. z., přičemž § 2911 o. z. vychází z domněnky zavinění ve formě nedbalosti. S ohledem na to, že žalovaný je podnikatelem, který se profesionálně zaobírá úpravou motorových jednotek s cílem zvýšení výkonu motoru, je možno žalovanému přičíst zavinění minimálně ve formě nevědomé nedbalosti.

5. Okresní soud, vycházeje z výše uvedeného právního názoru odvolacího soudu, proto v dalším řízení posuzoval nárok žalobce na náhradu škody ve výši 983 835,54 Kč jakožto nákladů na opravu vozidla, 61 262 Kč jakožto nákladů na demontáž motoru z důvodu posouzení vady a 118 247 Kč coby nákladů na diagnostiku motoru, parkovné a servisní práce.

6. Za tímto účelem okresní soud nechal znalcem [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] zpracovat doplněk znaleckého posudku, znalce znovu vyslechl, a i na základě dalších v řízení provedených důkazů uzavřel, že žaloba je zčásti důvodná.

7. Okresní soud vyložil, že žalobci vznikla v důsledku jednání žalovaného škoda, která je představována rozdílem ve stavu majetku, který měl nebo mohl mít poškozený, nebýt škodné události, a stavem, který nastal na základě protiprávního jednání škůdce nebo škodné události přičitatelné škůdci. Výše škody musí být stanovena ke dni jejího vzniku. Výkladem toho „co poškozený musí k obnovení nebo nahrazení funkce věci účelně vynaložit“, jsou míněny náklady potřebné na opravu věci do takového stavu, aby mohla zcela plnit funkce, které plnila před jejím poškozením, tj. na obnovu jejích původních vlastností užitných i estetických. Zásadně přicházejí v úvahu dva způsoby určení výše peněžní náhrady za škodu způsobenou na věci. Buď rozdílem obvyklé ceny, jakou věc měla před poškozením, a obvyklé ceny po poškození, nebo výší nákladů potřebných k tomu, aby poškozený uvedl věc do stavu před poškozením, to však jen v případě, že takové náklady nejsou zjevně nepřiměřené obvyklé ceně věci před poškozením. V projednávané věci okresní soud uvážil, že znalec stanovil obvyklou cenu vozidla před jeho poškozením na 1 376 000 Kč. Dále okresní soud vyšel z toho, že samotná hodnota nového motoru a jeho příslušenství činila cca 63,50 % původní hodnoty vozidla, přičemž společně s pracemi žalovaný vydal na opravu vozidla celkem 1 089 322,54 Kč. Za podstatné okresní soud měl i to, že hodnota vozidla se jeho opravou zvýšila pouze o 56 000 Kč (tj. cca o 4 %). Z toho okresní soud s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu dovodil, že žalobce oprávněně požaduje náhradu nákladů na opravu motoru vozidla, když náklady na nový díl, tj. nový motor, nebyly zjevně nepřiměřené obvyklé ceně vozidla před jeho poškozením. Proto okresní soud dále zkoumal náklady potřebné na uvedení věci do původního stavu, neboť v dané věci se v podstatě jednalo o zánovní motor, proto je adekvátní, aby žalobci byla nahrazena hodnota nového motoru shodné kvality.

8. Okresní soud zopakoval, že žalobce požaloval za demontáž původního motoru z vozidla 61 262 Kč a za práce spojené s diagnostikou původního motoru 53 512 Kč, tj. celkem 114 774 Kč. Takové náklady měl okresní soud za excesivní, vycházeje ze závěrů znalce, který uvedl, že položka demontáž motoru má být zahrnuta v položce výměna motoru. Pokud jde o samotnou opravu vozidla, pak soud v souladu se závěry znaleckého posudku považoval za účelně vynaložené náklady na materiál v částce 721 762,80 Kč bez DPH a za práce v částce 48 800 Kč bez DPH (za 15 hodin strávených výměnou motoru a 1 hodinu spočívající v prvotní diagnostice). Okresní soud považoval za účelné rovněž náklady žalobce na parkovné v rozsahu 214 dní za období od 15. 3. 2019 do 15. 10. 2019 v ceně 64 735 Kč, neboť se jednalo o náklady, které žalobce vynaložil na to, aby vozidlo bylo odstaveno v servisu po dobu, kdy žalobce požadoval opravu vozidla, ale žalovaný nejevil zájem situaci řešit.

9. Na základě toho okresní soud uzavřel, že žalobci náleží náhrada odpovídající nezbytným nákladům na opravě motoru a dalších nutných součástí vozidla ve výši celkem 954 900 Kč. Od toho okresní soud odečetl hodnotu původních dílů, které by bylo možno použít, ve výši 16 700 Kč a dále odečetl hodnotu, o kterou bylo vozidlo opravou zhodnoceno (56 000 Kč). K tomu okresní soud přisoudil cenu odpovídající náhradě za parkovné 64 735 Kč. Z toho okresní soud dovodil, že co do 946 935 Kč je žaloba důvodná, a proto v této části žalobě vyhověl a ve zbývající části o zaplacení 216 409,54 Kč žalobu zamítl.

10. V rozsahu, ve kterém žalobě vyhověl, přisoudil okresní soud též úrok z prodlení s odkazem na § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. K tomu okresní soud uvedl, že předžalobní výzvou ze dne 29. 1. 2020 žalobce poskytl žalovanému lhůtu 8 dní k plnění, a že tato výzva byla žalovanému doručena dne 31. 1. 2020. Proto má žalobce právo žádat úroky z prodlení od 9. 2. 2020.

11. Povinnost nahradit náklady řízení ve vztahu mezi účastníky, jakož i ve vztahu k nákladům státu, uložil okresní soud žalovanému coby v řízení neúspěšnému účastníkovi, a to s odkazem na ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. a § 148 odst. 1 o. s. ř., přičemž zdůvodnil, že výše plnění byla v daném případě odvislá od znaleckého posudku.

12. Proti rozsudku, a to pouze proti výroku I, jímž okresní soud žalobě zčásti vyhověl, jakož i proti závislým výrokům III a IV, jimiž okresní soud rozhodl o nákladech řízení, podal žalovaný včas odvolání. Zopakoval svou námitku, že v řízení nebylo jednoznačně prokázáno, že by závada byla způsobena právě jím provedeným zvýšením výkonu motoru, a tvrdil, že příčina mohla být jiná nebo že příčin mohlo být více. Zopakoval rovněž námitku, že žalobce nevydal k přezkumu řídící jednotku vozidla, a že tak nemohlo být zjištěno, zda nedošlo ještě k jinému zásahu do řídící jednotky, který by mohl být příčinou poškození motoru. Namítal, že žalobce závadu řádně nereklamoval. Sporoval též výši škody a tvrdil, že nezbytná oprava vozidla byla možná za cenu 463 110 Kč. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil a žalobu zcela zamítl, a pokud by odvolací soud dovodil, že žalobce má nárok na uhrazení ceny opravy vozidla, tak aby mu bylo přisouzeno maximálně 463 110 Kč.

13. Žalobce se s rozsudkem okresního soudu v odvoláním napadené části ztotožnil a navrhl jeho potvrzení. Zopakoval, že má v důsledku neodborné úpravy, provedené žalovaným, právo na náhradu škody. K žalovaným namítané výši škody poukázal na to, že v důsledku závady bylo nutné provést výměnu celého motoru, že se jednalo o zánovní automobil, že nechal vozidlo opravit v autorizovaném servisu, a že nebylo jeho povinností opravovat automobil jinak a jinde.

14. Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou (§ 201 a § 204 odst. 1 o. s. ř.), odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu, ve kterém byl rozsudek dotčen odvoláním, a dospěl k závěru, že odvolání ve věci samé není důvodné.

15. Žalovaný ve svém odvolání okresnímu soudu v prvé řadě vytýká nesprávná skutková zjištění vyvozená z provedených důkazů (tj. z důvodu uvedeného v § 205 odst. 2 písm. e/ o. s. ř.), protože namítá, že okresní soud posoudil příčinu závady motoru nesprávně, a že nesprávně posoudil, jaká byla výše škody takto vzniklé. Zde je třeba uvést následující. Důkazní řízení je ovládáno zásadou přímosti (§ 122 odst. 1 o. s. ř.). To znamená, že důkazy hodnotí ten soud, před nímž byly provedeny. Takovým soudem byl soud 1. stupně. Odvolací soud tyto důkazy nemohl sám hodnotit, neboť je neprovedl. Kdyby takové důkazy hodnotil, zpronevěřil by se shora zmíněné zásadě přímosti, kterou je občanské soudní řízení ovládáno. Přezkumná činnost odvolacího soudu, pokud jde o správnost skutkového stavu, spočívá v tom, že odvolací soud posoudí, zda okresní soud při hodnocení důkazů postupoval v souladu s příslušnými procesními předpisy, tedy především s ustanovením § 132 o. s. ř. Závěr o tom, že okresní soud dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním, by byl tedy namístě zejména tehdy, jestliže by okresní soud vzal v úvahu skutečnosti, které nevyplynuly z provedených důkazů nebo přednesů účastníků a ani jinak nevyšly za řízení najevo, nebo jestliže by naopak pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly najevo jinak v průběhu řízení, a dále pak pokud by soud při hodnocení jednotlivých důkazů porušil pravidla logického uvažování. Žádného takového pochybení se však okresní soud v tomto případě nedopustil. Jeho skutkové závěry naopak z provedených důkazů logicky vyplývají.

16. Žalovaný z větší části zopakoval námitky, které se vztahují k posouzení příčiny vzniku škody a k posouzení odpovědnosti žalovaného za vzniklou škodu. S těmito námitkami se odvolací soud již vypořádal ve svém předchozím rozhodnutí (rozsudku ze dne 4. června 2024 č. j. [spisová značka]), a proto v této části odvolací soud pouze opakuje následující.

17. Je správný skutkový závěr okresního soudu o tom, že si žalobce s žalovaným sjednal, že žalovaný pro žalobce provede softwarovou úpravu řídící jednotky výše specifikovaného motorového vozidla, jež povede ke zvýšení výkonu motoru. Právě takovou úpravu žalovaný skutečně provedl. Před tím, než žalovaný k takové úpravě přistoupil, neupozornil žalobce na to, že uvedená úprava může vést k nevratnému poškození motoru – konkrétně že v důsledku zvýšení točivého momentu motoru může dojít k zadření motoru. Správný je i závěr okresního soudu o tom, že právě k takovému poškození motoru (podrobně specifikovanému ve znaleckém posudku znalce [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem]) u předmětného vozidla došlo, že žalobce vyzval žalovaného, aby mu nahradil škodu takto vzniklou, a že žalovaný na uplatněný nárok dosud nic neplnil.

18. Dále je třeba zopakovat, že předmětem žaloby je náhrada škody, způsobené porušením právní povinnosti, a to povinnosti, stanovené v ustanovení § 2594 o. z. – že zhotovitel neupozornil objednatele na nevhodnost jím daného příkazu. Jedná se tedy o odpovědnost za škodu způsobenou porušením zákona ve smyslu § 2910 o. z., nikoli o odpovědnost za škodu způsobenou porušením smluvní povinnosti dle § 2913 o. z. Ustanovení § 2910 o. z. hovoří, že škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva. K tomu ustanovení § 2911 o. z. uvádí, že způsobí-li škůdce poškozenému škodu porušením zákonné povinnosti, má se za to, že škodu zavinil z nedbalosti. Kromě porušení zákonné povinnosti, existence škody a příčinné souvislosti mezi škodním jednáním a vzniklou škodou je zde tedy třeba rovněž zavinění škůdce, přičemž § 2911 o. z. vychází z domněnky zavinění ve formě nedbalosti. S ohledem na to, že žalovaný je podnikatelem, který se profesionálně zaobírá úpravou motorových jednotek s cílem zvýšení výkonu motoru, tak pakliže by bylo prokázáno, že příčinou poškození motoru bylo právě navýšení výkonu, bylo by možno žalovanému přičíst zavinění minimálně ve formě nevědomé nedbalosti.

19. Provedeným dokazováním byla současně prokázána příčinná souvislost mezi softwarovou úpravou motoru, provedenou žalovaným, a poškozením motoru, spočívajícím v jeho zadření. Zde je možno odkázat v prvé řadě na závěry znalce [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] Ten jednoznačně uzavřel, že softwarovou úpravou motoru, kterou provedl žalovaný, došlo ke zvýšení výkonu a točivého momentu motoru (znalec ve svém posudku podrobně rozepsal, jaké konkrétní parametry chodu motoru byly provedou úpravou změněny), a že takovou úpravu je z hlediska rizika poškození motoru možno hodnotit jako jednoznačně nevhodnou. Přitom konkrétní program, který byl k úpravě použit (a s jehož pomocí došlo k požadovanému přeprogramování chodu motoru), znalci poskytl sám žalovaný, je tedy nedůvodná jeho námitka, že není možno jednoznačně uzavřít, zda k poškození motoru došlo právě jím pro vedenou úpravou, protože znalec neměl k dispozici řídící jednotku daného motoru. Znalec totiž pracoval právě s údaji o přeprogramování řídící jednotky tak, jak to provedl žalovaný. K tomu je třeba zmínit, že znalec [tituly před jménem] [jméno FO], jakož i znalec [jméno FO] (který byl přítomen, když došlo k demontáži motoru za účelem zjištění závady v autorizovaném servisu) uvedli, že z důvodu odpojení řídící jednotky od motoru by nebylo možné zjistit, jaké všechny úpravy motoru byly provedeny, protože v takovém případě řídící jednotka načte velké množství chybových hlášení, způsobených právě tím, že došlo k jejímu odpojení od motoru. I kdyby tedy znalec měl řídící jednotku k dispozici, nemohl by učinit žádná další podstatná zjištění.

20. Současně z žádného provedeného důkazu nijak nevyplynulo, že by byla provedena nějaká další úprava motoru, v řízení nevyšly najevo jakékoli indicie, že by do motoru bylo ještě nějak jinak zasahováno a žalovaný se omezil pouze na obecná, nijak nedoložená tvrzení, že nelze zcela vyloučit, že poté, co provedl požadované úpravy, nedošlo k nějakým dalším změnám. K tomu je rovněž třeba poukázat na to, že z vyjádření účastníků vyplynulo, že žalobce měl až do okamžiku předmětné závady důvěru ve služby, které žalovaný za účelem úprav automobilů nabízí. Podobnou úpravu motoru u svého předchozího auta totiž nechal provést též žalovaným, a proto se odvolacímu soudu jeví jako nelogické, aby si žalobce (poté, co na předmětném vozidle provedl úpravy žalovaný) nechal provést ještě nějakou další úpravu motoru někým jiným. Jestliže znalec [tituly před jménem] [jméno FO] uzavřel, že úprava, jakou provedl žalovaný, byla z hlediska funkčnosti motoru nevhodná, a že právě taková úprava byla způsobilá zapříčinit poškození motoru, které bylo znalcem zjištěno (v tom se znalec [tituly před jménem] [jméno FO] shoduje se znalcem [jméno FO], který byl přítomen u demontáže motoru v autorizovaném servisu a podrobně popsal rozsah poškození), je třeba dospět logicky k závěru, že právě tato úprava příčinou škody skutečně byla.

21. Z dokazování rovněž plyne, že motor byl poté, co došlo k závadě, demontován, aby byla zjištěna příčina závady, v autorizovaném servisu za přítomnosti znalce Bartoně, který k tomu zpracoval posudek, a za přítomnosti techniků autorizovaného servisu. Jak znalec [jméno FO], tak i svědek [jméno FO] (jeden ze servisních techniků kteří provedli demontáž motoru) popsali stav motoru (včetně množství olejové náplně) shodně a v tomto se uvedené důkazy shodují se závěry znalce [tituly před jménem] [jméno FO]. Ze servisních záznamů rovněž plyne, že vozidlo bylo řádně servisováno v autorizovaném servisu, což ověřil i znalec [tituly před jménem] [jméno FO]. Takže možnost nějaké (další) manipulace s motorem (včetně pochybnosti o množství a kvalitě olejové náplně) se odvolacímu soudu jeví velice nepravděpodobná. Zde odvolací soud znovu opakuje, že žalovaný nepředložil žádné konkrétní důkazy, ze kterých by bylo možno nabýt pochybnosti, že byla provedena ještě nějaká další úprava motoru nebo že by zde byla reálná možnost jakékoli jiné příčiny závady motoru.

22. Nevhodnost dané úpravy motoru vyplývá i z toho, že dle provedených důkazů společnost [právnická osoba] (výrobce předmětného vozidla) vůbec žádný chiptuning pro tento typ svých automobilů nenabízí a považuje ho za nevhodnou úpravu, protože motor je již v továrním nastavení seřízen na horní hranici maximálního možného výkonu. Znalec [tituly před jménem] [jméno FO] k tomu uzavřel, že motor neumožňuje ani krátkodobé navýšení výkonu, aniž by hrozilo jeho poškození, tedy jinými slovy řečeno jakékoli navýšení výkonu by mohlo reálně způsobit danou závadu. Proto je možno považovat za správný závěr o tom, že danou závadu způsobila právě úprava, provedená žalovaným. Ostatně sám znalec [tituly před jménem] [jméno FO] uzavřel, že s pravděpodobností hraničící s jistotou byl jedinou příčinou poruchy motoru právě provedený chiptuning, jímž došlo k navýšení výkonu a točivého momentu motoru. Dle znalce stručně řečeno došlo k zadření motoru, protože byl motor nedostatečně promazáván, k čemuž může dojít právě v důsledku navýšení točivého momentu motoru, kdy zejména při nižších otáčkách může dojít ke zhoršení mazání a následnému zadření motoru. Shodně se k tomu vyjádřil i svědek [jméno FO], který sám má odpovídající odborné znalosti. Znalec [tituly před jménem] [jméno FO] též uvedl, že nic nenasvědčuje tomu, že by olejová náplň byla nedostatečná nebo že by byl použit nekvalitní olej. Takový stav olejové náplně potvrdili i znalec [jméno FO] a servisní technik, kteří byli přítomni u demontáže motoru. S ohledem na to, že poškození jednotlivých částí motoru bylo u všech válců podobné, vyloučil znalec [tituly před jménem] [jméno FO], že by příčinou poškození byla nějaká vada v kvalitě některého z dílů motoru.

23. Jako nekonkrétní a pouze účelová se rovněž jeví obrana žalovaného, že daný typ motoru je považován za poruchový. K tomu znalec [tituly před jménem] [jméno FO] zjistil, že tento typ motoru má běžně nájezd přes 200 000 km a není považován za poruchový. Stejný závěr vyplývá i z výpovědi svědka [jméno FO].

24. K otázce, zda příčina poruchy motoru mohla spočívat i v něčem jiném než jen v navýšení výkonu motoru, které provedl žalovaný, je možno závěrem připomenout, že dle provedených důkazů se jednalo o automobil, který byl řádně servisován, a který po provedení předmětné úpravy nenajel nějakou větší kilometráž. Dle zakázkového listu byla úprava motoru provedena při stavu najetých 24 000 km a k demontáži motoru poté, co došlo k závadě, bylo přistoupeno při stavu 27 933 km. Objednávka chiptuningu byla provedena 15. 1. 2019 a demontáž motoru proběhla 27. 6. 2019. Tj. vozidlo po provedení chiptuningu najelo cca 4 000 km a bylo v provozu cca 5 měsíců (tj. měsíční nájezd činil cca 400 km).

25. Ani námitka žalovaného, že se žalobce zbavil práva na náhradu škody tím, že řádně nereklamoval závady, není důvodná. To, zda žalobce u žalovaného uplatnil práva z odpovědnosti za vady řádně či nikoli, totiž v projednávané věci není rozhodné. V projednávané věci neuplatnil žalobce právo z odpovědnosti za vady díla, nýbrž se domáhá náhrady škody, která mu měla vzniknout porušením zákonné povinnosti žalovaného. Vztah mezi žalobcem a žalovaným je rovněž třeba posoudit jako vztah z tzv. spotřebitelských smluv, protože žalobce v daném vztahu vystupoval jako spotřebitel, který uzavřel smlouvu s žalovaným coby podnikatelem, nabízejícím v rámci své podnikatelské činnosti své služby (viz ustanovení § 1810 o. z. a násl.). Žalovaný se odkazoval na znění obchodních podmínek, jež byly součástí zakázkového listu, jehož prostřednictvím si žalobce u žalovaného sjednal požadovanou úpravu motorové jednotky. Konkrétně je zde uvedeno, že: „V případě reklamace zajistí zhotovitel v závislosti na okolnostech bezplatné odstranění vady, popř. reklamaci vyřídí jiným způsobem v souladu s občanským zákoníkem a zákonem o ochraně spotřebitele. Zákazník je povinen řešit reklamaci u zhotovitele. Jakékoliv jiné řešení a následné požadování jakékoliv náhrady je v takovém případě vyloučeno.“ (viz odstavec obchodních podmínek nadepsaný „Reklamace“). K tomu je třeba uvést, že ustanovení § 1814 odst. 1 písm. a/ o. z. stanoví, že zneužívající jsou vždy ujednání, která vylučují nebo omezují spotřebitelova práva z vadného plnění nebo na náhradu újmy. A navazující § 1815 o. z. k tomu uvádí, že ke zneužívajícímu ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. Odvolací soud jednak upozorňuje na to, že smluvní ujednání, jímž se žalovaný brání, je možno považovat za neurčité, protože ze slovního výkladu nelze jednoznačně dovodit, že by se tímto prohlášením spotřebitel výslovně vzdával práva na náhradu škody. I kdyby tomu tak ale bylo, je třeba uzavřít, že k takovému ujednání nelze přihlédnout, protože by jím byla omezena žalobcova práva (coby spotřebitele) na náhradu škody (újmy) a k takovým ujednáním se s ohledem na výše citovaná ustanovení zákona nepřihlíží (bez ohledu na to, zda se neplatnosti takového ujednání žalobce výslovně dovolal či nikoli).

26. Odvolací soud se neztotožnil ani s námitkou, že nárok žalobce vylučuje ta skutečnost, že žalobce podpisem smluvních podmínek vzal na vědomí, že po provedení úpravy motoru se vozidlo stane nezpůsobilé k provozu na běžných pozemních komunikacích. Žalovaný zde odkazuje na ustanovení obchodních podmínek v odstavci nadepsaném „Ostatní ujednání“. Zde je uvedeno: „Veškeré služby nabízené zhotovitelem jsou určeny pro sportovní použití a není-li uvedeno jinak nejsou určeny a schváleny pro provoz na pozemních komunikacích a vozidlo pozbývá technické způsobilosti.“. Zde je třeba uvést, že toto ustanovení je třeba vykládat ve vztahu k § 37 zákona č. 56/2001 Sb. o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, který vymezuje, kdy je silniční vozidlo technicky nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích, aby v navazujícím ustanovení § 38 odst. 1 písm. a/ zákon stanovil, že provozovatel silničního vozidla nesmí provozovat na pozemních komunikacích vozidlo, které je technicky nezpůsobilé k provozu. Jedná se o předpis práva veřejného, nikoli soukromého, a (ne)způsobilostí k provozu se míní pouze to, že takové vozidlo nemůže být provozováno na pozemních komunikacích, protože nesplňuje technické normy, jež zákon stanoví jako nezbytnou podmínku takového provozu. Uvedené poučení, jež bylo žalobci prostřednictvím smluvních podmínek dáno, je třeba chápat pouze v tom smyslu, že jím žalovaný upozornil na to, že provedenou úpravou vozidlo pozbývá způsobilost k tomu, aby mohlo být provozováno na veřejných pozemních komunikacích, a že pokud by vozidlo bylo na takových komunikacích provozováno, vystavuje se žalobce možnosti správního postihu (k tomu viz § 83 odst. 1 písm. m/ zákona č. 56/2001 Sb., které hovoří o tom, že fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že jako provozovatel vozidla v rozporu s § 38 odst. 1 písm. a/ provozuje na pozemních komunikacích vozidlo, které je technicky nezpůsobilé k provozu). Provedenou úpravou však vozidlo nemělo ztratit schopnost jízdy, ostatně žalobce nepochybně neměl v úmyslu, aby pro něj žalovaný provedl takovou úpravu motoru, aby vozidlo přestalo být pojízdné. K této námitce žalovaný teprve v rámci předchozího odvolacího řízení nově doplnil, že vozidlo bylo určeno pouze k provozování na závodních tratích, kde je používáno v jiném režimu, než na běžných (rozuměj veřejných) komunikacích, a že tento režim pro motor vozidla není škodlivý. Tímto tvrzením však žalovaný porušil zákaz novot, jak jej vymezuje ustanovení § 205a o. s. ř., proto uvedenou skutečnost nemohl žalovaný uplatnit až v odvolacím řízení, a tudíž k tomuto tvrzení nemohl odvolací soud přihlížet. I kdyby však takové tvrzení žalovaný uplatnil včas, nemohlo by být způsobilé přivodit pro něj příznivější rozhodnutí ve věci. A to hned ze dvou důvodů. Jednak z provedených důkazů jednoznačně vyplynulo, že jakékoli navýšení výkonu motoru (tedy i žalovaným provedenou úpravu) je možno považovat za nevhodné, a že může vést k jeho zničení. Tedy že k poškození může dojít bez ohledu na to, v jakém režimu je motor provozován. A současně je třeba odkázat na již zmíněné obchodní podmínky, kde žalovaný (v odstavci nadepsaném „Návod pro použití vozidla po chiptuningu“) poučil žalobce výslovně o tom, že: „Po chiptuningu není potřeba dodržovat žádné speciální postupy, ale pouze základní pravidla – dodržování pravidelných servisních intervalů – nepoužívat tzv. longlife olejů (prodloužený interval výměny), ale standardní interval výměny oleje, nejdéle po 15.000km – u přeplňovaných motorů po dokončení jízdy ponechat vozidlo nastartované bez zátěže po dobu 2 minut – plný výkon motoru používat pouze po zahřátí na provozní teplotu vody a oleje. Veškeré ostatní použití vozidla je shodné s návodem výrobce.“. Tedy nyní uvedené tvrzení žalovaného je rovněž v přímém rozporu s provedeným dokazováním, neboť žalovaný výslovně poučil žalobce o tom, že „není potřeba dodržovat žádné speciální postupy“, a že vozidlo může být i nadále používáno v zásadě ve shodném režimu, jako doporučuje výrobce automobilu.

27. Je tedy možno učinit závěr, že nárok žalobce je co do svého základu dán. Žalovaný totiž (minimálně z nedbalosti) porušil svou zákonnou povinnosti upozornit žalovaného na nevhodnost jím daného příkazu k úpravě motorové jednotky a v příčinné souvislosti s takto provedenou nevhodnou úpravou došlo k poškození motoru. Proto žalovaný odpovídá za škodu, která tím žalobci vznikla.

28. Odvolací soud je rovněž v souladu se soudem okresním v tom, že v rozsahu, ve které bylo žalobě vyhověno, je nárok žalobce důvodný. K tomu je možno zcela odkázat na odůvodnění rozsudku okresního soudu. S ohledem na povahu odvolacích námitek dodává odvolací soud následující. V prvé řadě je třeba uvést, že při určení výše škody na věci se vychází z její obvyklé ceny v době poškození a zohlední se, co poškozený musí k obnovení nebo nahrazení funkce věci účelně vynaložit, jak to výslovně uvádí § 2969 o. z., a že za určitých okolností může být za výši škody vzata kompletní (nezkrácená) cena opravy včetně hodnoty nového náhradního dílu, jímž byl nahrazen poškozený a již dříve opotřebený díl, ale to současně za předpokladu, nedosáhla-li ani po provedení takové opravy celková (tržní) hodnota vozu původní hodnoty před škodní událostí, jak opakovaně judikoval Nejvyšší soud (viz například rozsudek ze dne 1. 8. 2016 sp. zn. 25 Cdo 2062/2016). Znovu je možno též zmínit judikaturu Ústavního soudu, který v nálezu ze dne 19. 3. 2008 sp. zn. II. ÚS 2221/07 uvedl, že smyslem a účelem ustanovení, přiznávajícího poškozenému právo na náhradu škody, je zajistit, aby mu v plné míře byla kompenzována majetková újma. V každém individuálním případě je proto třeba pečlivě srovnat majetkový stav poškozeného před vznikem škody a po provedení opravy poškozeného vozidla, přičemž rozsah náhrady v penězích musí zohledňovat výši veškerých jím vynaložených prostředků nutných k obnovení provozuschopnosti vozidla, tedy původního majetkového stavu.

29. Protože se v daném případě jednalo o zánovní vozidlo, které bylo řádně servisováno v autorizovaném servisu, je možno považovat za oprávněný požadavek na opravu právě v tomto autorizovaném servisu s použitím originálních dílů. Ostatně z dokazování vyplynulo i to, že v České republice není jiný autorizovaný servis pro vozidla dané tovární značky. K námitce žalovaného, že by mohl zajistit potřebný náhradní motor za cenu nižší, než kterou autorizovaný servis účtoval, je třeba uvést, že autorizovaný servis by nemohl na takový motor poskytnout potřebnou záruku, jak ostatně plyne z výpovědi znalce [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] Znalec současně jednoznačně uzavřel, že daná závada nutně vyžadovala výměnu celého motoru a podrobně popsal, které související díly bylo třeba vyměnit, protože s ohledem na charakter závady nebylo možno vyloučit, že daný díl byl rovněž poškozen. Z posudku rovněž plyne, že u autorizovaného dodavatele náhradních dílů není možné objednat samostatný blok motoru (tj. díl, na kterém se závada primárně objevila), ale že je možno dodat pouze sestavu celého motoru bez příslušenství. Znalec rovněž zmínil, že v případě poškození, které bylo v daném případě posuzováno, výrobce (společnost [právnická osoba]) předepisuje výměnu všech dílů, které znalec do svého výpočtu obvyklé ceny opravy dané závady zahrnul. Znalec dále podrobně rozebral, jaká je cena dílů, které bylo nezbytně nutné vyměnit, i jaká je obvyklá cena prací s takovou opravou spojených. Vyčíslil i cenu dílů, které nebylo nezbytně nutné obměnit za nové, ale které v daném případě servis vyměnil – cenu těchto dílů okresní soud od ceny opravy odečetl. Zde se znalec podrobně vyjádřil i k námitkám žalovaného stran toho, které všechny díly bylo či nebylo nutné vyměnit. Ostatně při své výpovědi znalec uvedl i to, že mu je na základě jeho dosavadní odborné činnosti známo, že pokud dochází k výměně poškozených dílů „po částech“ (tj. jen v rozsahu dílů zcela zjevně poškozených, nikoli k výměně celých podsestav), je výsledná cena (při zohlednění nezbytných prací) zpravidla vyšší, než když dojde k výměně celé podsestavy motoru.

30. Žalovaný ke své námitce, že nezbytná oprava měla být výrazně nižší, předložil pouze elektronickou komunikaci, kterou jeho zástupce vedl se společností [právnická osoba]. (podle obchodního rejstříku se jedná o jednu ze tří nástupnických společností, které dne 1. 1. 2023 vznikly rozdělením společnosti [právnická osoba]., jež provedla pro žalobce opravu předmětného vozidla). Z komunikace ale vyplývá pouze to, že je poptávána cena „dílu [hodnota]“, že společnost [právnická osoba]. na to zaslala odpověď, že cena činí 438 625 Kč včetně DPH, a že na doplňující dotaz „o orientační cenu za výměnu“ sdělila, že podle manuálu by výměna zabrala cca 22 hodin, tj. cca 110 000 Kč včetně DPH. K tomu je třeba v prvé řadě uvést, že ani tato listina, předložená žalovaným, neprokazuje tvrzení žalovaného, že náklady na nezbytně nutnou opravu měly činit pouze 463 110 Kč. Z listiny navíc plyne, že je dotazován pouze jeden náhradní díl (bez toho, aby bylo zřejmé, o jaký díl se jedná a zda je to díl nutný právě k takové opravě, jaká byla v daném případě posuzována), a že i vyčíslení ceny souvisejících prací je pouze přibližné. Přitom ze znaleckého posudku plyne, že nezbytně nutná oprava vyžadovala výměnu více než jen jednoho dílu. A navíc znalec (i v rámci doplnění svých závěrů k námitkám žalovaného) podrobně zdůvodnil, které všechny díly bylo v daném konkrétním případě nezbytně nutné vyměnit, jaké práce s tím souvisely i jaká byla cena dílů i prací.

31. Žalobce přitom k prokázání výše škody, která mu byla způsobena, předložil příslušné daňové doklady, ze kterých plyne, že mu právě tento (v České republice jediný) autorizovaný servis vyúčtoval za provedení opravy závady, která vznikla v důsledku pochybení žalovaného náklady ještě vyšší, než jak je vyčíslil do řízení ustanovený znalec. I z toho lze dovodit, že výše škody způsobené náklady na nutnou opravu vozidla, jak ji okresní soud žalobci přisoudil, je oprávněná.

32. K náhradě škody, vyčíslené žalobcem v ceně uhrazených nákladů za parkování, odvolací soud dodává následující. Žalobce sám vyzýval žalovaného, aby si vozidlo převzal a opravil jej, což žalovaný odmítal. To je patrné z výpovědi žalobce a jeho manželky, která podrobně popsala, jak s žalovaným jednali poté, co k závadě došlo. Odpovídá tomu i obsah korespondence, jež žalobce a jeho právní zástupce s žalovaným vedli a ostatně ani výpověď žalovaného s tím není v rozporu. V daném případě bylo účtováno parkovné za období od 15. 3. 2019 (den, kdy k závadě došlo, a kdy žalobce vozidlo nechal do servisu odtáhnout) do 15. 10. 2019. K tomu je třeba uvést, že z dokazování plyne, že z důvodů na straně žalovaného bylo přistoupeno k ohledání motoru znalcem v servisu až dne 27. 6. 2019, a že žalovaný na opakované výzvy žalobce, aby si vozidlo převzal a závadu odstranil (naposledy dne 23. 8. 2019 s urgencí žádosti o odpověď dne 3. 10. 2019), nijak nereagoval. Teprve až dne 16. 11. 2019 v reakci na druhou urgenci žalobce (datovanou 15. 11. 2019) pouze právní zástupce žalovaného zaslal odpověď, ve které toliko uvedl, že „obdržel informaci, že klient tuto situaci vyřeší“. Teprve poté, když bylo zcela zřejmé, že žalovaný nehodlá nároky žalobce nijak uspokojit, zadal žalobce v příslušném autorizovaném servisu opravu vozidla.

33. Žalobce musel zaplatit cenu za parkování odstaveného vozidla za mezidobí od okamžiku, kdy bylo vozidlo do servisu dopraveno, do okamžiku, kdy dal pokyn, aby opravu vozidla provedl autoservis, protože žalovaný jakkoli odmítal svou odpovědnost za škodu na vozidle a nereagoval ani na výzvy, aby závadu na vozidle sám odstranil. I tato škoda tak žalovanému vznikla v příčinné souvislosti s porušením právní povinnosti žalovaného. Konkrétní výši parkovného ani dobu, po kterou bylo parkovné účtováno, žalovaný v průběhu řízení nijak nezpochybnil a žalobce výši této škody doložil příslušnými účetními doklady a doklady o platbě. Je proto možno uzavřít, že i v této části je nárok žalobce co do jeho výše dán.

34. V rozsahu, ve kterém bylo žalobě vyhověno co do jistiny, je s ohledem na ustanovení § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. dán rovněž nárok žalobce, aby mu žalovaný rovněž zaplatil požadovaný úrok z prodlení, a to ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění, kterou žalobce stanovil žalovanému. Z provedených důkazů plyne, že předžalobní výzvou ze dne 29. 1. 2020 žalobce poskytl žalovanému lhůtu 8 dní k plnění, a že tato výzva byla žalovanému doručena dne 31. 1. 2020. Tj. žalobce má právo žádat úroky z prodlení od 9. 2. 2020.

35. Z výše uvedených důvodů odvolací soud rozsudek okresního soudu ve výroku I, jímž okresní soud žalobě vyhověl, potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

36. Správný je i závěr okresního soudu, že jestliže žalovaný v řízení v převažující míře podlehl, přičemž výše plnění byla v daném případě odvislá od závěrů znaleckého posudku, je povinen nahradit náklady řízení, vzniklé státu (§ 148 odst. 1 o. s. ř.) a rovněž náklady řízení žalobce (§ 142 odst. 3 o. s. ř.).

37. Náklady státu (tvořené vyplaceným znalečným) okresní soud vypočetl správně, je proto možno zcela odkázat na odůvodnění prvostupňového soudu. Proto i ve výroku IV odvolací soud rozsudek okresního soudu potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

38. Jinak tomu je ale v případě vyčíslení nákladů řízení žalobce. Okresní soud správně vyčíslil tyto náklady ve formě zálohy na znalečném, zaplaceném soudním poplatku a nákladů právního zastoupení. Správně vypočetl i odměnu advokáta za jednotlivé úkony právní služby, přičemž odlišil jednotlivé úkony podle toho, ve které fázi řízení byly učiněny (s ohledem na to, jaká byla tarifní hodnota sporu). Správně přihlédl i k novelizaci vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu (jež nabyla účinnosti dnem 1. 1. 2025) a odlišil úkony, učiněné advokátem do 31. 12. 2024, a ty, které advokát uskutečnil po tomto datu. Zde je možno zcela odkázat na pečlivé a přehledné vyčíslení nákladů řízení, které okresní soud provedl.

39. Odvolací soud však jinak posoudil účelnost jednotlivých úkonů právní služby a některé z nich, za něž okresní soud přiznal odměnu a paušální náhradu nákladů advokáta, vyhodnotil jako neúčelné. Proto za takové úkony nelze náhradu nákladů žalobci přiznat. Konkrétně se jedná o tyto úkony: - návrh důkazů ze dne 21. 1. 2022, nejedná se o žádný z úkonů právní služby ve smyslu § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu, nejde totiž o písemné podání ve věci samé, ale pouze o návrh na provedení důkazů, které měly být obsaženy již v žalobě - porada s klientem dne 10. 7. 2023, nejedná se náklady účelně vynaložené na uplatnění práv žalobce, porada se sice uskutečnila před jednáním okresního soudu, které proběhlo dne 11. 7. 2023 a při kterém byl vyslechnut svědek Vyskočil, návrh na výslech tohoto svědka navrhl žalobce, avšak již podáním ze dne [datum], porada, uskutečněná až po navržení daného důkazu, proto nebyla nezbytně nutná - účast na jednání u odvolacího soudu dne 4. 6. 2024, jednání proběhlo nikoli v čase 9.50-13.07 hodin, ale v čase 9.50-11.00 hodin a 12.50-13.07 hodin, proto náleží odměna jako za jeden úkon právní služby, nikoli za úkony dva, jak to přisoudil okresní soud - porady s klientem dne 1. 7. 2024 (správně 1. 7. 2025) a dne 20. 8. 2025, nejedná se náklady účelně vynaložené na uplatnění práv žalobce, protože tyto porady se uskutečnily před posledním jednáním okresního soudu, při kterém byl vyhlášen rozsudek a již před tímto jednáním byly provedeny všechny důkazy a zazněla veškerá podstatná žalobní tvrzení, porada proto nebyla nezbytně nutná.

40. V ostatním ohledně vyčíslení nákladů řízení žalobce odvolací soud zcela odkazuje na přehledné a vyčerpávající odůvodnění rozsudku okresního soudu. Proto odvolací soud pouze rekapituluje, že účelně vynaložené náklady právního zastoupení žalobce činí odměna a náhrada nákladů advokáta v dále uvedeném rozsahu. Odměna advokáta činí 365 400 Kč za 29 úkonů právní služby po 12 180 Kč a dva úkony ve výši jedné poloviny po 6 090 Kč (z tarifní hodnoty 969 276 Kč) a 60 500 Kč za 5 úkonů právní služby po 12 100 Kč (z tarifní hodnoty 946 935 Kč) dle § 7 bod 6., § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu. Náklady advokáta tvoří 11 400 Kč jako paušální náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 1, 3 respektive 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném ke dni provedení úkonu za 32 úkonů právní služby po 300 Kč (úkony učiněné do 31. 12. 2024) a za 4 úkony právní služby po 450 Kč (úkony učiněné od 1. 1. 2025). Náklady advokáta tvoří též náhrada jízdného dle § 13 odst. 1, 4 respektive 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za cesty k jednání soudu a zpět 53 030 Kč a náhrada za ztrátu času v souvislosti s těmito cestami 120x 100 Kč (tj. 12 000 Kč) a 30x 150 Kč (tj. 4 500 Kč) dle § 14 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném ke dni uskutečnění dané cesty. K tomu je třeba ještě přičíst DPH sazbou 21 %, kterou je advokát z daného příjmu povinen odvést (§ 2 odst. 1 písm. b/, § 47 odst. 1 písm. a/ zákona č. 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty ve znění pozdějších předpisů, § 137 o. s. ř. a § 23a zákona č. 85/1996 Sb. o advokacii ve znění pozdějších předpisů) ve výši 106 434,30 Kč. Náklady žalobce tvoří též jím zaplacená záloha na náklady státu 16 037 Kč a soudní poplatek za návrh na zahájení řízení 59 285 Kč (okresním soudem správně vypočtené v poměru, ve kterém žalobce s žalobou uspěl). Celkem tedy náklady žalobce za řízení před okresním soudem činí 688 586,30 Kč. Proto odvolací soud rozsudek okresního soudu ve výroku III změnil tak, že žalovanému uložil nahradit žalobci náklady řízení před okresním soudem právě v této výši (§ 220 o. s. ř.).

41. V odvolacím řízení (pokud jde o rozhodnutí ve věci samé) byl žalovaný zcela neúspěšný, proto je povinen nahradit žalobci jeho náklady tohoto řízení (§ 142 odst. 1 o. s. ř., § 224 odst. 1 o. s. ř.). Náklady žalobce za odvolací řízení tvoří odměna a náhrada nákladů jeho advokáta, která byla vyčíslena takto. Odměna advokáta činí 24 200 Kč za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast při jednání odvolacího soudu) po 12 100 Kč (z tarifní hodnoty 946 935 Kč) dle § 7 bod 6., § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu ve znění účinném ke dni poskytnutí právní služby. Dále jsou to náklady advokáta, tvořené 2x 450 Kč jakožto paušální náhradou hotových výdajů advokáta dle § 13 odst. 1, 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném ke dni poskytnutí právní služby za tyto úkony právní služby. Náklady advokáta tvoří též náhrada jízdného dle § 13 odst. 1, 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za cestu k jednání soudu a zpět 3 526 Kč a náhrada za ztrátu času v souvislosti s touto cestou 10x 150 Kč dle § 14 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. K tomu je třeba ještě přičíst DPH sazbou 21 %, kterou je advokát z daného příjmu povinen odvést (§ 2 odst. 1 písm. b/, § 47 odst. 1 písm. a/ zákona č. 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty ve znění pozdějších předpisů, § 137 o. s. ř. a § 23a zákona č. 85/1996 Sb. o advokacii ve znění pozdějších předpisů), ve výši 6 326,50 Kč. Celková výše nákladů žalobce za odvolací řízení tudíž činí 36 452,50 Kč.

Poučení