26 Co 91/2022-207

Rubrum

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Dany Mazákové a soudců Mgr. Olgy Mičanové a Mgr. Ondřeje Rotta ve věci žalobce: ; [anonymizována dvě slova], [IČO] ; sídlem [adresa] proti žalovaným: ; 1. JUDr. [jméno] [příjmení], narozený dne [datum] ; bytem [adresa] 2. [jméno] [příjmení], narozená dne [datum] bytem [adresa] oba zastoupení advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o povinnost společně a nerozdílně vyúčtovat a předložit vyúčtování o odvolání žalobce a žalovaných proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 29. prosince 2021 č. j. 13 C 148/2019 - 155 takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I potvrzuje.

II. Ve výroku II se rozsudek okresního soudu mění takto: Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně vyúčtovat a předložit vyúčtování žalobci: -) záloh na vodné a stočné zaplacené žalobcem žalovaným za období 1. 1. 2015 – 30. 6. 2015 v souvislosti s nájmem nebytových prostor o celkové výměře 341,44 m2 v budově číslo popisné [anonymizováno], která je součástí pozemku parcelní číslo stavební [anonymizováno] v [katastrální uzemí], a čtyř parkovacích míst [číslo] přístřešku na kola, to vše nacházející se na pozemku parcelní číslo stavební [anonymizováno] v [katastrální uzemí], vše zapsané na listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí], vedené u [stát. instituce], [stát. instituce], a to vyúčtováním obsahujícím rozúčtování podílu nákladů žalobce na celkových nákladech na vodné a stočné vyúčtovaných dodavatelem služeb vodného a stočného k budově číslo popisné [anonymizováno], která je součástí pozemku parcelní číslo stavební [anonymizováno] v [katastrální uzemí], nacházející se na pozemku parcelní číslo stavební [anonymizováno] v [katastrální uzemí], zapsané na listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí], vedené u [stát. instituce], [stát. instituce], a předložit žalobci faktury dodavatele služeb vodného a stočného, kterými vyúčtoval vodné a stočné k budově číslo popisné [anonymizováno], která je součástí pozemku parcelní číslo stavební [anonymizováno] v [katastrální uzemí], nacházející se na pozemku parcelní číslo stavební [anonymizováno] v [katastrální uzemí], zapsaném na listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí], vedené u [stát. instituce], Katastrální pracoviště Náchod za období 1. 1. 2015 – 30. 6. 2015; - záloh na úklid dvora a příjezdové komunikace na pozemku parcelní číslo stavební [anonymizováno] v katastrálním území Broumov zapsaném na listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí] ve vlastnictví žalovaných včetně zimní údržby zaplacené žalobcem žalovaným za období 1. 1. 2015 – 30. 6. 2015 v souvislosti s nájmem nebytových prostor o celkové výměře 341,44 m2 v budově číslo popisné [anonymizováno], která je součástí pozemku parcelní číslo stavební [anonymizováno] v [katastrální uzemí], a čtyř parkovacích míst [číslo] přístřešku na kola, to vše nacházející se na pozemku parcelní číslo stavební [anonymizováno] v [katastrální uzemí], vše zapsané na listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí], vedené u [stát. instituce], [stát. instituce], a to vyúčtováním obsahujícím vyčíslení skutečných nákladů na úklid dvora a příjezdové komunikace na pozemku parcelní číslo stavební [anonymizováno] v [katastrální uzemí] zapsaném na listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí] ve vlastnictví žalovaných včetně zimní údržby vyúčtovaných dodavatelem služeb úklidu dvora a příjezdové komunikace na pozemku parcelní číslo stavební [anonymizováno] v [katastrální uzemí] zapsaném na listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí] ve vlastnictví žalovaných včetně zimní údržby k budově číslo popisné [anonymizováno], která je součástí pozemku parcelní číslo stavební [anonymizováno] v [katastrální uzemí], nacházející se na pozemku parcelní číslo stavební [anonymizováno] v [katastrální uzemí], zapsané na listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí], vedené u [stát. instituce], [stát. instituce], a předložit žalobci faktury dodavatele služeb úklidu dvora a příjezdové komunikace včetně zimní údržby, kterými vyúčtoval služby úklidu dvora a příjezdové komunikace včetně zimní údržby k budově číslo popisné [anonymizováno], která je součástí pozemku parcelní číslo stavební [anonymizováno] v [katastrální uzemí], nacházející se na pozemku parcelní číslo stavební 163 v [katastrální uzemí], zapsané na listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí], vedené u [stát. instituce], [stát. instituce] za období 1. 1. 2015 – 30. 6. 2015; -) záloh na vytápění žalobcem užívané místnosti [číslo] ve 3. nadzemním podlaží v budově číslo popisné [anonymizováno], která je součástí pozemku parcelní číslo stavební [anonymizováno] v [katastrální uzemí], zaplacené žalobcem žalovaným za období 1. 1. 2015 – 30. 6. 2015 v souvislosti s nájmem nebytových prostor o celkové výměře 341,44 m2 v budově číslo popisné [anonymizováno], která je součástí pozemku parcelní číslo stavební [anonymizováno] v [katastrální uzemí], a čtyř parkovacích míst [číslo] přístřešku na kola, to vše nacházející se na pozemku parcelní číslo stavební [anonymizováno] v [katastrální uzemí], vše zapsané na listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí], vedené u [stát. instituce], [stát. instituce], a to vyúčtováním obsahujícím výpočet poměrné části celkových nákladů na vytápění vyúčtovaných dodavatelem plynu k budově parcelní číslo stavební [anonymizováno] v [katastrální uzemí], nacházející se na pozemku parcelní číslo stavební [anonymizováno] v [katastrální uzemí], zapsané na listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí], vedené u [stát. instituce], [stát. instituce] dle prvotní faktury dodavatele dle podlahové plochy této místnosti v poměru k celkové ploše vytápěných prostor v budově číslo popisné [anonymizováno], která je součástí pozemku parcelní číslo stavební [anonymizováno] v [katastrální uzemí], mimo žalobcem pronajatých prostor v 1. nadzemním podlaží budovy číslo popisné [anonymizováno], která je součástí pozemku parcelní číslo stavby [anonymizováno] v [katastrální uzemí], vytápěných na náklady žalobce, a předložit žalobci faktury dodavatele plynu, kterými vyúčtoval dodávky plynu k budově číslo popisné [anonymizováno], která je součástí pozemku parcelní číslo stavební [anonymizováno] v [katastrální uzemí], nacházející se na pozemku parcelní číslo stavby [anonymizováno] v [katastrální uzemí], zapsané na listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí], vedené u [stát. instituce], [stát. instituce] za období 1. 1. 2015 – 30. 6. 2015; -) záloh na elektrickou energii pro osvětlení žalobcem užívaných společných prostor budovy číslo popisné [anonymizováno], která je součástí pozemku parcelní číslo stavební [anonymizováno] v [katastrální uzemí], a prostor mimo poštovního provozu v 1. nadzemním podlaží, a elektrické energie pro kotel ÚT a čerpadla, která zajišťují vytápění žalobcem pronajatých prostor v 1. nadzemním podlaží budovy, zaplacené žalobcem žalovaným za období 1. 1. 2015 – 30. 6. 2015 v souvislosti s nájmem nebytových prostor o celkové výměře 341,44 m2 v budově číslo popisné [anonymizováno], která je součástí pozemku parcelní číslo stavební [anonymizováno] v [katastrální uzemí], a čtyř parkovacích míst [číslo] přístřešku na kola, to vše nacházející se na pozemku parcelní číslo stavební [anonymizováno] v [katastrální uzemí], vše zapsané na listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí], vedené u [stát. instituce], [stát. instituce], a to vyúčtováním obsahujícím výpočet podílu žalobce na celkových nákladech na elektrickou energii vyúčtovaných dodavatelem elektrické energie k budově číslo popisné [anonymizováno], která je součástí pozemku parcelní číslo stavby [anonymizováno] v [katastrální uzemí], nacházející se na pozemku parcelní číslo stavby [anonymizováno] v [katastrální uzemí], zapsané na listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí], vedené u [stát. instituce], [stát. instituce], jejíž spotřeba je měřena elektroměrem instalovaným pro společné prostory v budově číslo popisné [anonymizováno], která je součástí pozemku parcelní číslo stavební [anonymizováno] v [katastrální uzemí], a ostatní prostory v budově číslo popisné [anonymizováno], která je součástí pozemku parcelní číslo stavební [anonymizováno] v [katastrální uzemí], ve kterých není spotřeba elektrické energie měřena samostatným elektroměrem žalobce, dle počtu osob, které společně s žalobcem užívají jednotku či jiný prostor v budově číslo popisné [anonymizováno], která je součástí pozemku parcelní číslo stavební [anonymizováno] v [katastrální uzemí], a předložit žalobci faktury dodavatele elektrické energie, kterými vyúčtoval elektrickou energii k budově číslo popisné [anonymizováno], která je součástí pozemku parcelní číslo stavební [anonymizováno] v [katastrální uzemí], nacházející se na pozemku parcelní číslo stavební [anonymizováno] v [katastrální uzemí], zapsané na listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí], vedené u [stát. instituce], [stát. instituce], za období 1. 1.2015 – 30. 6. 2015, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaní jsou povinni nahradit žalobci společně a nerozdílně náklady řízení před okresním soudem 7 185,58 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaní jsou povinni nahradit žalobci společně a nerozdílně náklady odvolacího řízení 2 852 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Okresní soud napadeným rozsudkem uložil žalovaným povinným společně a nerozdílně vyúčtovat a předložit vyúčtování žalobci záloh na služby a energie, uvedené ve výroku I rozsudku, zaplacené žalobcem žalovaným za období 1. 7. 2015 – 29. 2. 2016 v souvislosti s nájmem nebytových prostor, parkovacích míst a přístřešku na kola specifikovaných ve výroku I rozsudku, a to vyúčtováním obsahujícím náležitosti uvedené ve výroku I rozsudku, a dále předložit žalobci faktury dodavatelů uvedených služeb a energií za období 1. 7. 2015 – 29. 2. 2016, vše do tří dnů od právní moci rozsudku a v souladu se zákonem č. 67/2013 Sb. (výrok I). Žalobu, jíž se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovaným společně a nerozdílně vyúčtovat a předložit vyúčtování žalobci záloh za služby a energie spojených s užíváním specifikovaných nebytových prostor, parkovacích míst a přístřešku na kola vč. předložení faktur dodavatelů energií a služeb, za období 1. 1. 2015 – 20. 6. 2015, okresní soud zamítl (výrok II). Žalovaným uložil společně a nerozdílně nahradit žalobci náklady řízení 2 395,20 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III).

2. Okresní soud rozhodoval za situace, kdy jeho předchozí rozhodnutí (rozsudek [název soudu] ze dne 23. 10. 2019 č. j. [číslo jednací], kterým bylo žalobě v celém rozsahu vyhověno) bylo usnesením [název soudu] ze dne 18. 6. 2020 č. j. [číslo jednací] zrušeno a věc byla okresnímu soudu vrácena k dalšímu řízení. Okresnímu soudu bylo mj. s ohledem na žalovanými vznesenou námitku promlčení žalovaného nároku uloženo, aby se nejprve zabýval posouzením počátku jednotlivých zúčtovacích období tak, aby bylo možno určit, zda byla žaloba podána pozdě či nikoli a zda je námitka promlčení důvodná.

3. Okresní soud na základě provedeného dokazování uzavřel, že mezi účastníky (resp. právním předchůdcem žalovaných a žalobcem) byla řádně a platně uzavřena dne 18. 2. 2009 smlouva o nájmu nebytových prostor a části parcely ve znění dodatků, a to na dobu neurčitou (dále jen„ nájemní smlouva“). Dle dodatků [číslo] k nájemní smlouvě byly sjednány způsoby úhrady jednotlivých plateb za služby a povinnosti žalovaných doložit jednotlivá vyúčtování za služby k rukám žalobce. Za žalované období žalovaní žádná vyúčtování za služby žalobci nedodali. Žalobce se žalobou domáhal uložení povinnosti žalovaným předložit žalobci vyúčtování za energie a služby. Žalovaní namítali, že podaná žaloba je neurčitá a tudíž nevykonatelná a vznesli námitku promlčení. Žalobce doložil, že řádně hradil sjednané zálohy, žalovaní měli povinnost vyúčtovat služby, jak byly specifikovány v žalobě. Okresní soud uzavřel, že právní vztah účastníků se řídí zejména uzavřenou nájemní smlouvou (ve znění dodatků) a dále o. z. a zákonem č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty.

4. Námitku žalovaných stran promlčení nároku žalobce shledal okresní soud částečně důvodnou. Uzavřel, že žalobci ničeho nebránilo podat žalobu, aniž by vyčkával výsledku rozhodnutí v obdobné věci (vedené u [název soudu] pod spisovou značkou [spisová značka]), neshledal výjimečné okolnosti pro odmítnutí námitky promlčení. Vyšel z toho, že v uvedeném obdobném, předchozím sporu mezi účastníky řízení (sp. zn. [spisová značka]) bylo zúčtovací období mezi účastníky stanoveno v délce 6 měsíců. Počátek zúčtovacího období, které může být dle zákona nejdéle roční, určuje poskytovatel služeb, tedy žalovaní. Žalovaní určili počátek prvního zúčtovacího období od 1. 1. 2015 do 30. 6. 2015, druhého od 1. 7. 2015 do 31. 12. 2015 a třetího od 1. 1. 2016 do 29. 2. 2016. Jelikož žalovaní nepředložili jednotlivé faktury prvotních dodavatelů za služby, za které žalobce zaplatil zálohy, nelze ve smyslu dodatku ke smlouvě č. 3 s určitostí určit, kdy začala běžet lhůta 30 dnů, kterou měli žalovaní k vyúčtování žalobci, po obdržení faktur od prvotních dodavatelů služeb. Okresní soud proto vycházel z ust. § 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. s tím, že žalovaní měli povinnost vyúčtovat služby vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručit žalobci nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období. Za zúčtovací období od 1. 1. 2015 do 30. 6. 2015 měli žalovaní povinnost vyúčtovat zálohy nejpozději do 30. 10. 2015, za období od 1. 7. 2015 do 31. 12. 2015 nejpozději do 30. 4. 2016 a za období od 1. 1. 2016 do 29. 2. 2016 nejpozději do 29. 6. 2016. Obecná doba promlčení je tříletá. Žalobce podal žalobu 30. 4. 2019 a jeho na vyúčtování služeb za období od 1. 1. 2015 do 30. 6. 2015 byl proto promlčen. Z tohoto důvodu okresní soud žalobu v části (za období 1. 1. 2015 do 30. 6. 2015) zamítl, ve zbývajícím rozsahu shledal okresní soud námitku promlčení nedůvodnou a žalobě vyhověl s tím, že s ohledem na zaplacení záloh žalobcem nelze podání žaloby považovat za šikanózní výkon práva. Okresní soud neshledal důvodnými ani námitky žalovaných stran nepřezkoumatelnosti výroku rozhodnutí a nevykonatelnosti žaloby a odkázal na související judikaturu Nejvyššího soudu.

5. Proti výrokům II a III rozsudku podal žalobce včas odvolání. Namítl, že při posuzování námitky promlčení je třeba přihlížet k důvodům hodným zvláštního zřetele, kdy žalobce vyčkával, jak dopadne spor ve stejné věci (avšak za jiné zúčtovací období) vedený [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] tak, aby bylo postaveno najisto, že jeho nárok je oprávněný, a jak má znít petit žaloby, aby byl vykonatelný a žalobě bylo možno žalobě vyhovět. Není-li zachován princip právní jistoty v důsledku nejednotné rozhodovací praxe soudů, pak je zcela neadekvátní, aby soud žalobce sankcionoval za to, že z opatrnosti vyčkával, jak dopadne spor v obdobné věci. V doplnění odvolání žalobce poukázal na znění čl. 3 dodatku [číslo] k nájemní smlouvě s tím, že ujednání stran o povinnosti k vyúčtování služeb ve lhůtě do 30 dnů po obdržení faktur prvotních dodavatelů služeb není určité a okresní soud se s touto námitkou žalobce nevypořádal. Pokud jde o vyúčtování elektrické energie, bylo v čl. 3 dodatku č. 3 Nájemní smlouvy smluvními stranami výslovně sjednáno roční zúčtovací období a tedy minimálně v této části – vyúčtování záloh na elektrickou energii pro osvětlení společných prostor - nemohli žalovaní určit období vyúčtování odchylně od dvoustranného ujednání stran. Tato okolnost pak žalobce vedla k závěru, že při neurčitosti ujednání u ostatních záloh bude aplikováno roční zúčtování (v souladu se zákonem) i na ostatní položky k vyúčtování. Nadto uvedl, že v řízení nebylo prokázáno, že počátek zúčtovacího období byl od 1. 1. 2015 do 30. 6. 2015, od 1. 7. 2015 do 31. 12. 2015 a od 1. 1. 2016 do 29. 2. 2016. Jednalo se pouze o tvrzení žalovaných, faktury od prvotních dodavatelů žalovaní nenavrhli k důkazu, ani nedoložili, k fakturám ničeho netvrdili ani neprokázali. Není možné, aby zúčtovací období bylo určeno žalovanými dodatečně, a to několik let po jeho skončení. Žalovaní navíc nejprve souhlasili s tím, že zúčtovací období bylo započato 1. 1. 2015 a skončilo 31. 12. 2015 a další zúčtovací období bylo započato 1. 1. 2016 a skončilo 29. 2. 2016. Žalobce neobdržel od žalovaných řádné a včasné vyúčtování záloh na služby ani za předchozí období, mezi účastníky nebyla zavedena ani žádná praxe ohledně vyúčtování od dodavatelů. S ohledem na uvedené je nutno se řídit právní úpravou uvedenou v zákoně č. 67/2013 Sb. Za období od 1. 1. 2015 do 31. 12. 2015 měli žalovaní povinnost vyúčtovat zálohy do 30. 4. 2016, žalobce podal žalobu 30. 4. 2019, tedy včas. Vzhledem k tomu, že žalovaní nikdy dobrovolně řádně a včas nevyúčtovali, měl žalobce za to, že námitka promlčení byla žalovanými uplatněna v rozporu s dobrými mravy. Žalobce dále namítl, že okresní soud nezohlednil, že v předchozí věci byly např. zálohy na vodné a stočné zúčtovávány ročně za období roku 2012 a 2013 a až období roku 2014 je rozděleno na 2 půlroční období od 1. 1. 2014 do 30. 6. 2014 a od 1. 7. 2014 do 31. 12. 2014 Okresní soud navíc nezohlednil, že žalovaní mohli určit počátek zúčtovacího období pouze tím, že své určení projevili i ve vztahu k žalobci. Žalovaní však žalobci oznámení zúčtovacího období nesdělili a tím, že řádně nevyúčtovali v termínech, nemohl se o počátku zúčtovacího období dozvědět ani žalobce. Žalobce si mohl první úsudek o počátku zúčtovacích období učinit až ve chvíli, kdy žalovaní provedli řádné vyúčtování a k tomu předali veškeré doklady. Byť bylo později rozhodnuto, že ani vyúčtování ze dne 13. 12. 2016 předložené žalovanými v předchozím soudním řízení (sp. zn. [spisová značka]) není řádné, teprve k 13. 12. 2016 se mohl žalobce dovědět, že žalovaní určili za počátek zúčtovacího období od 1. 1. 2014 do 30. 6. 2014, tedy že žalovaní určili (ve skutečnosti oproti předchozím obdobím ve vztahu k žalobci jednostranně změnili) období zúčtování na kalendářní pololetí (oproti obvyklému období vyúčtování jeden kalendářní rok), tříletá subjektivní promlčení lhůta tak uplynula až 13. 12. 2019 a námitka promlčení vznesená žalovanými je nedůvodná. Rozporoval, že jeho subjektivní promlčecí lhůta mohla plynout již od 31. 10. 2015, neboť projev vůle žalovaných určující délku zúčtovacího období se k tomuto datu do sféry dispozice žalobce nedostal. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu ve výroku II. změnil a žalobě plně vyhověl.

6. Proti výrokům I a III rozsudku podali odvolání žalovaní. Namítli, že žaloba není důvodná, soudní praxe se ustálila v názoru, že pronajímatel by měl předložit nájemci řádné vyúčtování (tj. v souladu s předpisy jej regulujícími) a nájemce s ním seznámit, avšak není povinností pronajímatele vydávat či předkládat žalobci jakékoliv faktury mezi žalovanými a třetími osobami. V řízení vůbec nebylo ze strany žalobce tvrzeno, že takové faktury existují, natož aby byly tyto faktury nějak specifikované. Pokud soud takovou povinnost žalovaným uložil, je jeho rozhodnutí v této části materiálně nevykonatelné a jde nad rámec povinností, které lze po pronajímateli žádat. Z výroku rozhodnutí nelze zjistit, které konkrétní faktury mají žalovaní předkládat, nebylo zkoumáno, zda tyto faktury existují, ani zda je mají žalovaní u sebe. Navíc ne všechny služby prvotních dodavatelů musely být nutně fakturovány, mohly být placeny například v hotovosti, na paragon a podobně. Žalovaní trvali na vznesené námitce promlčení, uvedli, že skončilo-li druhé zúčtovací období k 31. 12. 2015, pak žalovaní měli vystavit vyúčtování služeb podle smluvního ujednání v termínu do 30 dnů od obdržení účetních dokladů prvotních dodavatelů služeb. Žalobce se tak mohl poprvé domáhat vydání vyúčtování po žalovaných po uplynutí 30 dnů po skončení zúčtovacího období, poprvé tedy 31. 1. 2016. Neučinil-li tak ani po dobu dalších tří let, ale až 30. 4. 2019, je i zde jeho nárok na vystavení vyúčtování za toto zúčtovací období promlčen. Dále namítli, že žalobce své tvrzení o zaplacení záloh do skončení prvního jednání ve věci nijak neprokázal a k prokázání tohoto svého tvrzení ani nenavrhl žádný konkrétní důkaz, učinil tak až po zrušení rozsudku soudu prvního stupně a dávno po zákonné koncentraci řízení, k takovému důkazu soud nemůže přihlížet. Navrhli, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil a žalobu zcela zamítl.

7. Žalobce ve vyjádření k odvolání žalovaných ohledně námitky materiální nevykonatelnosti výroku rozsudku ukládajícího předložení faktur odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2016 sp. zn. 26 Cdo 1261/2015 a usnesení Nejvyššího soudu z 18. dubna 2005, sp. zn. 22 Cdo 492/2005 s tím, že dle Nejvyššího soudu je vykonatelný i výrok, kterým se ukládá povinnost předložit soubor dokladů. Odvolacímu soudu příp. ničeho nebrání výrok upřesnit formulací, že se žalovaným ukládá předložit doklady (jako celek) od prvotních dodavatelů služeb. K námitce promlčení vznesené žalovanými žalobce odkázal na své odvolání s tím, že jeho nárok není promlčen ani za období 1. 1. 2015 do 30. 6. 2015. Pokud jde o námitku prolomení zásady zákonné koncentrace řízení, žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 1. 2013 sp. zn. 23 Cdo 1241/2011 a ze dne 27. 6. 2013 sp. zn. 29 Cdo 604/2012. Žalobce v průběhu řízení řádně tvrdil, že zálohy ve výši 140 000 Kč zaplatil, přičemž žalovaní toto v průběhu prvního řízení před okresním soudem prvního stupně nijak nerozporovali a námitku vznesli až před odvolacím soudem, proto byl žalobce v souladu s poučovací povinností soudu poučen o tom, že své tvrzení je povinen též doložit důkazem, což učinil. Za této situace byl postup soudu zcela správný a nejednalo se tak o nezákonné prolomení koncentrace řízení. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek ve výroku I. potvrdil.

8. Žalovaní ve vyjádření k odvolání žalobce uvedli, že zúčtovací období může být nejdéle dvanáctiměsíční, ale může být i kratší. Jeho délku určuje poskytovatel služeb, tedy žalovaní. Mezi roky 2012 a 2014 bylo žalovanými provedeno vyúčtování až na základě soudního sporu (rozsudku [název soudu] č. j. [číslo jednací] ve spojení s rozsudkem [název soudu] č. j. [číslo jednací]), přičemž zde byla délka zúčtovacího období určena jako šestiměsíční. Šestiměsíční zúčtovací období použil ve svém rozhodnutí soud a podle jeho rozhodnutí i žalovaní. Použití šestiměsíčního zúčtovacího období v předchozích letech, stejně jako jeho použití v rozhodnutí soudu, je dostatečným projevem určení délky zúčtovacího období ze strany žalovaných. Žalovaní neprojevili ve vztahu k žalobci vůli změnit délku zúčtovacího období na roční, žalobce mohl a měl legitimně očekávat, že zúčtovací období pro rok 2015 (a část roku 2016) bude ve stejné délce jako pro roky předchozí. V žalovaném období tak byla celkem tři zúčtovací období, za období od 1. 1. 2015 do 30. 6. 2015 měli žalovaní povinnost vyúčtovat zálohy nejpozději do 30. 10. 2015. Subjektivní délka promlčecí lhůty je tři roky. Žalobce měl tedy podat žalobu nejpozději ke dni 30. 10. 2018 a nárok žalobce za uvedené období je promlčen. Odvolací soud by proto odvolání žalobce neměl vyhovět.

9. Při odvolacím jednání se k dotazu odvolacího soudu nebyl žádný z účastníků schopen vyjádřit k tomu, kdo vypracoval dodatek [číslo] nájemní smlouvy.

10. Po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a je přípustné (a contr. 202 o. s. ř.), přezkoumal odvolací soud napadený rozsudek a shledal odvolání žalobce důvodným.

11. Okresní soud projednávaný případ po právní stránce správně posoudil dle o. z. a dále podle zák. č. č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, a to v souladu s § 3074 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), dle něhož se nájem řídí tímto zákonem (o. z.) ode dne nabytí jeho účinnosti, i když ke vzniku nájmu došlo před tímto dnem; vznik nájmu, jakož i práva a povinnosti vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

12. Podle § 629 odst. 1 o. z. trvá promlčecí lhůta tři roky.

13. Dle § 1 písm. a), bod 1. zákona č. 67/2013 Sb. je poskytovatelem služeb vlastník nemovitosti nebo vlastník jednotky v domě rozděleném na jednotky v případě, že je byt užíván na základě nájemní smlouvy. Dle § 2 písm. c) zákona č. 67/2013 Sb. je zúčtovacím obdobím období, za které poskytovatel služeb provede rozúčtování a následné vyúčtování nákladů; zúčtovací období je nejvýše dvanáctiměsíční a jeho počátek určí poskytovatel služeb. Dle § 7 zákona č. 67/2013 Sb. není-li jiným právním předpisem stanoveno jinak, skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtuje poskytovatel služeb příjemci služeb vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručí příjemci služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období (odst. 1). Poskytovatel služeb ve vyúčtování musí uvést skutečnou výši nákladů na služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi, včetně uvedení celkové výše přijatých měsíčních záloh za služby tak, aby výše případných rozdílů ve vyúčtování byla zřejmá a kontrolovatelná z hlediska způsobů a pravidel sjednaných pro rozúčtování (odst. 2). Finanční vyrovnání provedou poskytovatel a příjemce služeb v dohodnuté lhůtě, nejpozději však ve lhůtě 4 měsíců ode dne doručení vyúčtování příjemci služeb (odst. 3).

14. Žalobce tvrdí, že v žalovaném období byl nájemcem nebytových prostor a žalovaní byli v postavení pronajímatelů. Dále tvrdil, že mu za zažalované období nebylo doručeno vyúčtování záloh na služby, které mu byly v souvislosti s nájmem poskytovány. Žalovaní nesporovali, že vyúčtování žalobci nedoručili, bránili se (mimo jiné) námitkou promlčení zažalovaného nároku, dále namítali, že podaná žaloba je neurčitá a tudíž nevykonatelná. Okresní soud správně uzavřel, že mezi účastníky (resp. žalobcem a právním předchůdcem žalovaných) byla 18. 2. 2009 platně sjednána nájemní smlouva na dobu neurčitou a žalobce vstoupil do postavení pronajímatele nebytových prostor. Dodatky [číslo] k nájemní smlouvě byly sjednány způsoby úhrady jednotlivých plateb za služby a povinnosti žalovaných doložit jednotlivá vyúčtování za služby k rukám žalobce. Žalované jako pronajímatele stíhala povinnost vyúčtovat žalobci zálohy na služby za období specifikované v žalobě, tj. od 1. 1. 2015 do 29. 2. 2016, kdy došlo k ukončení nájemního vztahu.

15. Stěžejní obranou žalovaných byla námitka promlčení žalovaného nároku, kterou žalovaní opakovaně na svoji obranu vznesli. Již v předchozím zrušujícím usnesení odvolacího soudu (usnesení [název soudu] ze dne 18. 6. 2020 č. j. [číslo jednací]) odvolací soud s odkazem na citovanou judikaturu Nejvyššího soudu (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2017 sp. zn. 26 Cdo 3256/2015, publikovaný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 3/2018), uzavřel, že právo nájemce domáhat se po pronajímateli vyúčtování záloh na služby, které mu zaplatil, je hmotněprávní nárok mající majetkový charakter a jako takový podléhá promlčení. Okresní soud se proto správně zabýval otázkou běhu promlčecí lhůty, vymezením jednotlivých zúčtovacích období, jejich počátku a konce a posouzením, zda žaloba byla podána včas (v promlčecí lhůtě) či nikoli. Okresní soud správně vyšel z ust. § 2 písm. c) § 2 písm. c) zákona č. 67/2013 Sb., dle něhož počátek zúčtovacího období určí poskytovatel služeb s tím, že zúčtovací období, za které poskytovatel služeb provede rozúčtování a následné vyúčtování nákladů, je nejvýše dvanáctiměsíční. Ve smyslu uvedeného ustanovení je zřejmé, že zúčtovací období se nemusí krýt s kalendářním rokem a jeho délka nesmí překročit 12 měsíců, může však být kratší, počátek či délka zúčtovacího období může být určena odchylně pro jednotlivé služby. Standardní délka zúčtovacího období je 12 měsíců, může být kratší; má-li být kratší, předpokládá se, že se zkrácením zúčtovacího období příjemci služeb souhlasí.

16. Odvolací soud se v souzené věci neztotožnil se závěrem okresního soudu stran šestiměsíční délky zúčtovacích období. Okresní soud vycházel z obdobného sporu mezi účastníky za předcházející období (vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]) s tím, že v předchozích obdobích (roky 2012 až 2014) bylo vyúčtování služeb provedeno žalovanými až na základě výsledku soudního sporu a zúčtovací období bylo šestiměsíční, šestiměsíční zúčtovací období použil ve svém rozhodnutí v předchozí věci (sp. zn. [spisová značka]) soud a podle jeho rozhodnutí i žalovaní v souzené věci. Žalobci lze přisvědčit, že z předcházejícího soudního řízení nelze praxi stran, pokud jde o délku zúčtovacího období, dovodit. Žalobce správně poukázal na skutečnost, že např. zálohy za vodné a stočné byly za období let 2012 a 2013 zúčtovány ročně a teprve v roce 2014 bylo stanoveno šestiměsíční zúčtovací období. Nadto v této souvislosti nelze rovněž pominout, že projev vůle žalovaných stran stanovení počátku (a ve výsledku tedy i délky) jednotlivých zúčtovacích období byl vůči žalobci učiněn nejdříve v průběhu předcházejícího soudního řízení poté, co žalovaní předložili vyúčtování služeb soudu (z obsahu připojeného spisu [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] vyplývá, že se tak stalo až 13. 12. 2016, tedy po podání žaloby v této (dále jen„ souzené věci“). V souzené věci nadto žalovaní nejprve souhlasili se šestiměsíčním zúčtovacím obdobím a svou vůli změnili teprve v závěrečném návrhu. Je tedy zřejmé, že žalovaní sami nebyli konzistentní v určení počátku (a délky) jednotlivých zúčtovacích období a nelze tak souhlasit s tvrzením žalovaných, že žalobce mohl a měl legitimně očekávat, že zúčtovací období pro rok 2015 (a část roku 2016) bude ve stejné délce jako pro roky předcházející. Žalobci je třeba dále přisvědčit, že ze znění čl. 3 dodatku č. 3 nájemní smlouvy vyplývá, že pokud jde o vyúčtování záloh na elektrickou energii, bylo účastníky výslovně sjednáno, že pronajímatel (žalovaní) vyúčtuje nájemci (žalobci) podíl na nákladech za elektrickou energii způsobem uvedeným v tomto článku dodatku jednou ročně, jinými slovy stran vyúčtování záloh na elektrickou energii bylo účastníky výslovně dohodnuto roční zúčtovací období a žalovaní takovou dohodu následně nemohli jednostranně měnit. Za situace, kdy nelze dovodit praxi účastníků stran délky zúčtovacího období a tato nebyla (s výjimkou elektrické energie, kde bylo výslovně sjednáno roční zúčtovací období) výslovně dohodnuta v nájemní smlouvě (ve znění jejích dodatků) a projev vůle žalovaných o počátku zúčtovacích období byl učiněn až v průběhu tohoto soudního řízení (projevená vůle nadto nebyla konzistentní), je třeba vycházet ze zásady, že zúčtovací období v případě dlouhodobých nájmů je v zásadě dvanáctiměsíční (a takovouto délku zúčtovacího období mohl důvodně očekávat i žalobce) a pro případ zkrácení zúčtovacího období se předpokládá, že s tímto bude příjemce služeb souhlasit (tím spíše, nebyla-li mu ani jiná délka zúčtovacího období před podáním žaloby žalovanými v souzené věci sdělena). S ohledem na výše uvedené proto odvolací soud vycházel z toho, že zúčtovací období za jednotlivé služby bylo dvanáctiměsíční, a to první zúčtovací období od 1. 1. 2015 do 31. 12. 2015 a druhé zúčtovací období od 1. 1. 2016 do 29. 2. 2016.

17. Odvolací soud se dále zabýval otázkou, v jaké lhůtě byli žalovaní povinni předložit žalobci vyúčtování služeb. V čl. 3 dodatku č. 3 nájemní smlouvy bylo účastníky sjednáno, že zálohy na služby pronajímatel vyúčtuje nájemci nejpozději do 30 dnů od obdržení faktur prvotních dodavatelů těchto služeb a vyúčtování zašle nájemci na uvedenou adresu. Současně byla sjednána splatnost přeplatků či nedoplatků a bylo dohodnuto, že součástí vyúčtování všech služeb účtovaných pronajímatelem budou kopie faktur prvotních dodavatelů těchto služeb. Uvedené ujednání stran povinnosti žalovaných vyúčtovat nájemci zálohy na služby nejpozději do 30 dnů od obdržení faktur prvotních dodavatelů těchto služeb, shledal odvolací soud neurčitým. Z uvedeného ujednání není zřejmý způsob fakturace jednotlivých služeb, zda budou fakturovány čtvrtletně/pololetně/ročně, za jaké služby apod.), žádný z účastníků se současně při odvolacím jednání nebyl schopen vyjádřit k tomu, kdo dodatek [číslo] nájemní smlouvy vypracoval, žalovaní ve svém vyjádření ze dne 4. 11. 2020 (čl. 108 spisu) uvedli, že předmětné nemovitosti prodali a žádné doklady vztahující se k nemovitostem a jejich provozu nemají k dispozici, k obdržení faktur prvotních dodavatelů se nebyli schopni vyjádřit. Za této situace bylo dle odvolacího soudu namístě postupovat dle ust. § 7 odst. 1 zák. č. 67/2013 Sb. s tím, že žalované tížila povinnost vyúčtovat zálohy za služby nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období. V případě prvního zúčtovacího období tak byli žalovaní povinni vyúčtovat zálohy na služby nejpozději do 30. 4. 2016 a v případě druhého zúčtovacího období nejpozději do 29. 6. 2016. Tříletá promlčecí lhůta pro první zúčtovací období skončila 30. 4. 2019 a za situace, kdy byla žaloba podána 30. 4. 2019, byla podána včas (a rovněž byla podána včas i pro zúčtovací období druhé, následující). K tomu, nad rámec uvedeného, odvolací soud uvádí, že i pokud by bylo možno na citované ujednání účastníků v čl. 3 dodatku č. 3 nájemní smlouvy stran termínu vyúčtování záloh na služby pohlížet jako na určité (a s výjimkou elektrické energie) uvažovat o šestiměsíčním zúčtovacím období, byla by námitka promlčení nároku žalobce vznesená žalovanými v průběhu řízení v rozporu s dobrými mravy. V souzené věci nelze odhlédnout od okolností souzené věci a zjištěných skutkových závěrů, kdy žalobce se dlouhodobě po žalovaných domáhal a domáhá splnění jejich zákonných (i smluvních) povinností, žalobce vedl ve stejné věci (za jiné období) s žalovanými soudní řízení, žalovaní se plnění svých povinností dlouhodobě vyhýbají, přestože jim bylo a muselo být známo, že žalobce žádá předložení (řádného) vyúčtování (a za jaké období a jaké služby) tak, aby bylo možno stanovit výši příp. přeplatku/nedoplatku (a přivodit i jeho splatnost) plynoucího z vyúčtování úhrad za plnění za dobu, kdy byl žalobce nájemcem. Žalovaní se plnění svých zákonných (a smluvních) povinností dlouhodobě vyhýbají, vyúčtování v předchozím soudním řízení předložili až pod tíhou soudního sporu (poté, co nebyli v řízení před soudem prvního stupně úspěšní a nadto ani toto vyúčtování nebylo řádné), odmítají předložit faktury prvotních dodavatelů s tím, že toto není (v přímém rozporu s ujednáním stan v dodatku [číslo] nájemní smlouvy) jejich povinností, k určení počátku zúčtovacího období přistoupili až v průběhu soudního řízení (a nadto jej měnili) a žalobce tak objektivně ani nemohl před zahájením řízením dovodit počátek a délku zúčtovacích období a kdy příp. došlo k obdržení faktur prvotních dodavatelů žalovanými. Pokud za této situace žalovaní namítají promlčení žalovaného nároku (nadto za období předcházející projevu vůle žalovaných vůči žalobci stran určení počátku zúčtovacích období), nelze než uzavřít, že výkon práva žalovaných vznést námitku promlčení je v rozporu s dobrými mravy a žaloba je důvodná. Skutečnost, že žalobci ničeho nebránilo podat žalobu, aniž by vyčkával výsledku rozhodnutí v předchozí (obdobné) věci na výše uvedených závěrech odvolacího soudu ničeho nemění.

18. Ani ostatní odvolací námitky žalovaných odvolací soud neshledal důvodnými. Odvolací soud se již v předchozím zrušujícím usnesení v souzené věci vyjádřil k námitce žalovaných stran neurčitosti petitu, materiální nevykonatelnosti výroku napadeného rozsudku a práva domáhat se vydání faktur od prvotních dodavatelů, jakož i nezákonného prolomení zásady koncentrace řízení a odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu. Z citovaných rozhodnutí Nejvyššího soudu vyšel ve svém odůvodnění i okresní soud a odvolací soud na ně ve stručnosti odkazuje. Stran povinnosti vydání faktur od prvotních dodavatelů odvolací soud dodává, že účastníky byla toto povinnost (resp. povinnost předložit kopie faktur prvotních dodavatelů služeb jako součást vyúčtování) výslovně v dodatku č. 3 nájemní smlouvy sjednána. Odvolací soud však dodává, že pro případ případného výkonu rozhodnutí by bylo předložení i jiných dokladů (než faktur) dokládajících skutečnou spotřebu, z nichž vycházelo vyúčtování, možno považovat za dostačující.

19. S ohledem na výše uvedené odvolací soud shledal žalobu v celém rozsahu důvodnou a proto rozsudek okresního soudu ve výroku I jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.) a ve výroku II jej změnil a žalobě plně vyhověl (§ 220 odst. 1, písm. a) o. s. ř.).

20. V souladu s § 224 odst. 2 o. s. ř. změní-li odvolací soud rozhodnutí, rozhodne i o nákladech řízení u soudu prvního stupně. Žalobce byl v řízení zcela úspěšný, žalované proto stíhá povinnost hradit žalobci náklady řízení. O výši náhrady nákladů řízení žalobce odvolací soud rozhodl dle § 151 odst. 3 o. s. ř., dle něhož soud účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Náklady žalobce v řízení před okresním soudem tvoří: 7 x paušální náhrada po 300 Kč dle § 1, 2 a 3, písm. a), c) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za 7 úkonů (žaloba, výzva k plnění, účast u jednání soudu dne 16. 10. 2019, sepis vyjádření ze dne 31. 7. 2019, sepis vyjádření ze dne 21. 10. 2020, účast u jednání dne 6. 4. 2021, závěrečný návrh), náhrada cestovních výdajů 1 655,58 Kč za cestu z Prahy do Hradce Králové a zpět osobním automobilem tovární značky Audi, [registrační značka], o průměrné spotřebě 5,20 litrů a ceně motorové nafty 33,60 Kč a opotřebení 4,10 Kč/km, náhrada cestovních výdajů ve výši 1 430 Kč za cestu z Prahy do Hradce Králové a zpět osobním automobilem tovární značky Citroen, [registrační značka], o průměrné spotřebě 6,10 litrů a ceně motorové nafty 27,20 Kč a opotřebení 4,40 Kč/km a náhrada zaplaceného soudního poplatku 2 000 Kč, celkem tedy 7 185,58 Kč.

21. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení před odvolacím soudem vychází z § 224 a § 142 o. s. ř. Odvolací soud přiznal úspěšnému žalobci, právo na náhradu nákladů řízení, které tvoří 4 x paušální náhrada po 300 Kč dle § 1, 2 a 3, písm. a), c) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za 4 úkony (odvolání, vyjádření k odvolání žalovaných, příprava k odvolacímu jednání a účast u jednání odvolacího soudu 16. 6. 2022), dále náhrada cestovních výdajů ve výši 1 652 Kč za cestu z Prahy do Hradce Králové a zpět (celkem 234 km) osobním automobilem tovární značky Hyundai, [registrační značka], o průměrné spotřebě 5,3 litrů a ceně benzínu 44,50 Kč a opotřebení 4,70 Kč/km, tj. celkem 2 852 Kč.

22. Lhůtu k plnění odvolací soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

Poučení