27 C 104/2020- 115

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Lucií Šenkovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] pro zaplacení 246 789 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 16 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 2. 12. 2020 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci úrok z prodlení z částky 66 000 Kč ve výši 8,25 % ročně od 2. 12. 2020 do 22. 2. 2021, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba se zamítá co do částky 164 289 Kč s příslušenstvím.

IV. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši, jenž bude specifikována v písemném vyhotovení rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhal zaplacení částky 246 789 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p.a. od 2. 12. 2020 do zaplacení jako nemajetkové újmy, která mu měla vzniknout porušením jeho práva na projednání věci v přiměřené lhůtě v řízení u [název soudu] pod sp.zn. [spisová značka]. Ve věci byl žalobce postaven na základě obžaloby před soud pro spáchání trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku dle § 255a odst. 1, 2 tr. zákona a dále pro trestný čin pletichy při veřejné soutěži a dražbě dle § 128a odst. 1, 2 písm. a), b,) tr. zákona a trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku dle § 255 odst. 1, 3 tr. zákona, tedy pro trestné činy za které bylo možno uložit souhrnný trest odnětí svobody v trvání až osm let. S ohledem na trestněprávní kvalifikaci byl žalobce jako tehdejší člen představenstva a současný ředitel společnosti [anonymizována tři slova], [IČO] stíhán pro trestné činy, kdy byl reálně vystaven hrozbě trestu odnětí svobody bezprostředně spojeného s mnohaletým přímým výkonem ve věznici a náhradě tvrzené škody ve výši 120.657.000 Kč. Řízení trvalo 6 let a 7 měsíců. Žalobce vychází ze základní částky 17 000 Kč rok. Věc nebyla nijak složitá, proto navýšení o 30 %. Žalobce se na délce řízení nijak nepodílel, navýšení rovněž o 30 %. Postup orgánů veřejné moci, který byl veden pod„ taktovkou osob vně orgánů“ vede k navýšení o 50 %, a konečně z důvodu významu řízení pro žalobce navýšení o dalších 50 %.

2. Žalovaná učinila nesporné, že žalobce u ní dne 29. 5. 2019 uplatnil nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nesprávný úřední postup v řízení vedeném u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Žalovaná uplatněný nárok posoudila tak, že v daném případě došlo k nesprávnému úřednímu postupu v tom směru, že celková délka řízení nebyla přiměřená a poskytla žalobci zadostiučinění v penězích ve výši 66 000 Kč. Řízení vedené u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] probíhalo ve vztahu k současnému žalobci ode dne doručení prvního usnesení o zahájení trestního stíhání (23. 5. 2013) do právní moci rozhodnutí [název soudu] (2. 12. 2019) po dobu 6 let a 6 měsíců. Řízení proběhlo v rámci přípravného řízení a na dvou stupních soudní soustavy. Ve věci bylo rozhodnuto jednou soudem prvního stupně, jednou soudem odvolacím. U soudu prvního stupně k neodůvodněným prodlevám v řízení nedocházelo. Nicméně jako průtah žalovaná vyhodnotila dobu od předložení spisu [název soudu] do jeho dalšího úkonu ve věci. Při stanovení konkrétní výše zadostiučinění dospěla žalovaná nejprve k základní částce 82.500 Kč s tím, že za 1 rok řízení náleží částka 15 000 Kč, přičemž za první dva roky náleží částka v poloviční výši (tj. 7 500 Kč). Tato základní částka pak byla snížena s ohledem na složitost projednávané věci o 30 %. Naopak zvýšena byla základní částka o 10 % z důvodu zvýšeného významu řízení pro žalobce. Předmětné trestní řízení lze hodnotit jako složité, a to zejména po skutkové stránce, o čemž svědčí i rozsáhlost trestního spisu a rozsah provedeného dokazování (výslechy obviněných, mnoha svědků, množství listinných důkazů, vypracování většího množství znaleckých posudků a v návaznosti na to výslechy znalců). Jednalo se o trestné činy porušování povinností při správě cizího majetku a pletichy při veřejné soutěži a dražbě. Ve věci vystupovalo více obviněných. Posuzovaná činnost obviněných souvisela s přípravou a realizací veřejných zakázek a s žádostmi o dotace. Žalobce, ani další obvinění se na délce řízení nepodíleli. Význam řízení zhodnotila žalovaná jako zvýšený, jednalo se o trestní řízení, které skončilo pro žalobce zproštěním obžaloby proto, že skutek popsaný v obžalobě, který se stal, není trestným činem, když nebyla naplněna subjektivní stránka trestného činu, tj. zavinění ve formě hrubé nedbalosti.

3. Mezi účastníky bylo v řízení nesporné, že žalobce uplatnil svůj nárok předběžně u žalované podáním doručeným žalované dne 29. 5. 2019. Žalovaná v rámci předběžného projednání nároku shledala nárok žalobce z části důvodným; dospěla k závěru, že v daném případě došlo k nesprávnému úřednímu postupu v tom směru, že celková délka řízení nebyla přiměřená a poskytla žalobci zadostiučinění v penězích ve výši 66 000 Kč. Tuto částku žalobci uhradila dne 22. 2. 2021 Tyto skutečnosti tak nebyly předmětem dokazování.

4. Podáním došlým soudu dne 24. 3. 2021 vzal žalobce žalobu částečně zpět co do částky 66 000 Kč, kterou mu žalované zaplatila na účet 22. 2. 2021. Soud řízení proto v rozsahu zpětvzetí žaloby ve výroku I. dle § 96 odst. 2 o.s.ř. zastavil.

5. Ze spisu [název soudu] sp. zn. [spisová značka] vzal soud za prokázané následující. Spis má celkem 65 svazků. Usnesením o zahájení trestního stíhání pěti spoluobviněných vč. žalobce ze dne 23. května 2013 bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku dle § 255a odst. 1, 2 písm. b) trestního zákona. Dne 29. května 2013 byla podána žádost o vyhlášení celostátního pátrání po osobě [anonymizováno] [jméno] [jméno]. Následně dne 18. 6. 2013 bylo celostátní pátrání odvoláno. Dne 21. 6. 2013 bylo vydáno usnesení o zahájení trestního stíhání pěti obviněných mimo jiné žalobce pro trestní čin porušování povinnosti při správě cizího majetku dle § 255 odst. 1, 3 trestního zákona spáchaného ve spolupachatelství dle § 9 odst. 2 trestního zákona a trestného činu pletichy při veřejné soutěži a dražbě dle § 128a odst. 1, odst. 2 písm. a), b) trestního zákona spáchaného ve spolupachatelství dle § 9 odst. 2 trestního zákona, kterého se měli dopustit. Poté byly obviněnými podávány stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání (dne 3. 7. 2013, 10. 7. 2013), které následně v průběhu měsíce července 2013 doplňovali. Státní zástupce Okresního státního zastupitelství dne 26. 7. 2013 zamítl stížnosti spoluobviněných proti usnesení o zahájení trestního stíhání. V červenci a září 2013 probíhaly výslechy obviněných. Ve svazku II spisu kde jsou od čl. 337 do 731 založeny listinné důkazy. Ve svazku III jsou podání vysvětlení od čl. 732 do čl. 1202 a listinné důkazy. Svazek IV obsahuje opět listinné důkazy od čl. 1203 do čl. 1370. Svazek V od čl. 1371 do čl. 1815 obsahuje zápisy z jednání představenstva [anonymizována tři slova] založeny. Svazek VI jsou založeny expertní poradenství plus podání nabídek [ulice] [anonymizováno] [obec] od čl. 1816 do čl. 2084. Svazek VII obsahuje opět expertní poradenství od čl. 2085 do čl. 2574, stejně tak i svazek č. VIII, od čl. 2575 do čl. 3029 založeny listinné důkazy. Svazek č. IX obsahuje opět expertní poradenství, listinné důkazy od čl. 3030 do čl. 3607. Dále listinné důkazy obsahuje i svazek X od čl. 3608 do čl. 3816 a svazek XI od čl. 3817 do čl. 4096. Svazek XII obsahuje protokol o vydání věci ze dne 14. června 2011, usnesení o vrácení věci ze dne 19. 11. 2013, protokol o vrácení věci ze dne 19. 12. 2013, protokol o vydání věci ze dne 28. 3. 2011, z listopadu 2013 usnesení o vrácení věci, vč. předávacích protokolů, stížnost proti usnesení o vrácení věci od obviněného [celé jméno žalobce] z listopadu 2013 a stížnost [anonymizováno] [jméno] [jméno], které byly zamítnuty dne 5. 12. 2013, protokoly o vrácení věcí z května 2013 a rovněž založeny listinné důkazy. Svazek XIII obsahuje listinné důkazy od čl. 4527 do čl. 4820. Ve svazku XIV jsou založeny vyjádření a listinné důkazy, elektronická komunikace od čl. 4821 do čl. 5241. Svazek XV obsahuje opět listinné důkazy od čl. 5242 do čl. 5579. Svazek XVI obsahuje listinné důkazy od čl. 5580 do čl. 5994. Svazek XVII obsahuje listinné důkazy od čl. 5995 do čl. 6293. Svazek XVIII také obsahuje listinné důkazy. Ve svazku XIX jsou listinné důkazy, a to technická specifikace nabídek čl. 6524 až 7127. Svazek XX obsahuje listinné důkazy od čl. 7128 do čl. 7227. Ve svazku XXI je opatření o přibrání znalce ze dne 15. března 2011, znalecký posudek od čl. 7228 do čl. 7635, který pokračuje i ve svazku XXII od čl. 7646 do čl. 7967. Ve svazek XXIII je příloha části třetí znaleckého posudku, dále opatření o přibrání znalce znaleckého ústavu ze dne 19. 12. 2012 a znalecký posudek znaleckého ústavu končí na čl. 8310. Svazek XXIV obsahuje zprávu o mimořádném auditu, o auditu systému o provedení dohodnutých postupů k expertní analýze přístrojů založeny na čl. 8311 až 8508. Svazek XXV obsahuje protokoly o vydání věci z roku 2011 a protokoly o vrácení věci z prosince 2013. Svazek XXVI obsahuje úřední záznamy ze šetření [anonymizována dvě slova] [obec], úřední záznamy z jednání z roku 2012, úřední záznamy o podaném vysvětlení od čl. 8686 do čl. 8898. Svazek XXVII obsahuje úřední záznamy o podaném vysvětlení od čl. 8899 do čl. 9092. Svazek XXVIII obsahuje úřední záznamy o podaném vysvětlení od čl. 9093 do čl. 9328. Svazek XXIX – založeny listinné důkazy od čl. 9329 do čl. 9622. Svazek XXX obsahuje listinné důkazy od čl. 9623 do čl. 9879. Stejně tak i Svazek XXXI – od čl. 9880 do čl. 10137, svazek XXXII – od čl. 10138 do čl. 10334. Rovněž svazek XXXIII obsahuje listinné důkazy od čl. 10335 do čl. 10619. Svazek XXXIV obsahuje listinné důkazy od čl. 10620 do čl. 10888, svazek XXXV obsahuje listinné důkazy od čl. 10889 do čl. 11121, svazek XXXVI obsahuje listinné důkazy od čl. 11122 do čl. 11468, svazek XXXVII obsahuje listinné důkazy od čl. 11469 do čl. 11829, svazek XXXVIII obsahuje listinné důkazy od čl. 11830 do čl. 12155, svazek XXXIX obsahuje listinné důkazy od čl. 12156 do čl. 12457, svazek XL - obsahuje listinné důkazy od čl. 12458 do čl. 12764, svazek XLI obsahuje listinné důkazy od čl. 12765 do čl. 13028, svazek XLII obsahuje listinné důkazy od čl. 13029 do čl. 13300, svazek XLIII obsahuje listinné důkazy od čl. 13301 do čl. 13570, svazek XLIV obsahuje listinné důkazy od čl. 13571 do čl. 13734, svazek XLV obsahuje listinné důkazy od čl. 13735 do čl. 14024, svazek XLVII obsahuje listinné důkazy od čl. 14311 do čl. 14548, svazek XLVIII - obsahuje listinné důkazy od čl. 14549 do čl. 14992, svazek XLIX obsahuje listinné důkazy od čl. 14993 do čl. 15476, svazek L obsahuje listinné důkazy od čl. 15477 do čl. 15649, svazek LI obsahuje listinné důkazy od čl. 15650 do čl. 16115, svazek LII obsahuje listinné důkazy od čl. 16116 do čl. 16300, svazek LIV obsahuje listinné důkazy od čl. 16477 do čl. 16810, svazek LV obsahuje listinné důkazy od čl. 16811, svazek LVI obsahuje listinné důkazy do čl. 17649, svazek LVII obsahuje listinné důkazy od čl. 17650 do čl. 17809, svazek LVIII obsahuje listinné důkazy od čl. 17810 do 18036, svazek LIX obsahuje listinné důkazy od čl. 18037 do čl. 18268, svazek LX obsahuje listinné důkazy od čl. 18269 do čl. 18564, svazek LXI obsahuje listinné důkazy od čl. 18565 do čl. 18713, svazek LXII obsahuje listinné důkazy od čl. 18714 do čl. 18944, svazek LXIII obsahuje listinné důkazy od čl. 18945 do čl. 19278, svazek LXIV obsahuje listinné důkazy od čl. 19279 do čl. 19643. Svazek LXV obsahuje vyrozumění o možnosti prostudovat trestní spis ze dne 27. 12. 2013, výpis z evidence přestupků, co se týká žalobce [jméno] [příjmení] ke dni 4. 12. 2013, není vedeno přestupkové řízení, opis evidence rejstříku trestů žalobce ke dni 3. 12. 2013, nejsou žádné informace o odsouzení dotyčné osoby, záznam o prostudování spisu, co se týče žalobce ze dne 24. 1. 2014, ukončení vyšetřování. Dne 14. 2. 2014 byl podán návrh na podání obžaloby proti žalobci a dalším čtyřem spoluobviněným. Dne 27. 2. 2014 byla podána obžaloba v rozsahu 35 stran, dne 16. 9. 2014 rozhoduje [název soudu] o návrhu [název soudu] na odnětí trestní věci a přikázání jinému soudu tak, že tento návrh se zamítá. Ve věci bylo nařízeno hlavní líčení na dny 17. 9., 18. 9., 22. 9., 24. 9., 25. 9. a 30. 9. 2015, předvoláni svědci na den 22. 9. 2015, 7 svědků na den 24. 9. 2015, 7 svědků na 25. 9. 2015, 4 svědci na den 30. 9. 2015. Právní zástupce žalobce žádá o přeložení termínu nařízených hlavních líčení z důvodu kolize. Dále je ve spise opis z evidence rejstříku trestů ke dni 16. 9. 2015, žalobce bez záznamu. Hlavní líčení se konalo dne 17. 9. 2015, žalobce přítomen osobně, dále dne 22. 9. 2015, žalobce přítomen osobně, dne 24. 9. 2015, žalobce přítomen osobně, dne 25. 9. 2015 žalobce přítomen osobně, dne 30. 9. 2015, žalobce přítomen osobně, dne 24. 11. 2015 žalobce přítomen osobně, dne 26. 1. 2016 žalobce přítomen osobně, přerušeno do 4. 2. 2016, žalobce přítomen osobně dne 4. 2. 2016, přerušeno do 11. 2. 2016, žalobce přítomen osobně, další hlavní líčení dne 18. 2. 2016, žalobce přítomen osobně, opět slyšeni svědci, hlavní líčení dne 25. 2. 2016, žalobce omluven, nebyl přítomen, slyšeni svědci, přerušeno do 10. 3. 2016, žalobce přítomen osobně, slyšeni svědci, odročeno na dne 17. 3. 2016, žalobce přítomen osobně, slyšen znalec, další hlavní líčení dne 24. 3. 2016, výslechy znalců, listinné důkazy, žalobce osobně, za účelem předvolání dalších svědků hlavní líčení dne 31. 5. 2016 a 7. 6. 2016, dne 31. 5. 2016 voláno 12 svědků a na 7. 6. 2016 volán znalecký ústav, dne 31. 5. 2016 proběhlo, žalobce přítomen osobně, zrušeno hlavní líčení dne 7. 6. 2016, další hlavní líčení dne 23. 8. 2016, opět voláni svědci, dále hlavní líčení nařízeno na den 14. 10. 2016 a 14. 11. 2016, voláni svědci, proběhlo dne 14. 10. 2016 a 4. 1. 2017, odročeno na den 7. 2. 2017, 9. 2. 2017 a 17. 2. 2017. Dne 17. 2. 2017 hlavní líčení proběhlo, stejně tak 7. 2. 2017, žalobce přítomen osobně, další hlavní líčení dne 2. 3. 2017, žalobce přítomen osobně, vyhlášen rozsudek, kdy žalobce a stejně tak obžalovaní zproštěni obžaloby pro skutek kvalifikovaný jako trestný čin porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, 2 písm. b) trestního zákona a pro skutek kvalifikovaný jako trestný čin pletichy při veřejné soutěži a dražbě podle § 128a odst. 1, 2 písm. a), b) trestního zákona a trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, 3 trestního zákona, dle § 226 písm. b) trestního řádu. Rozsudek v rozsahu 81 stran. Podáno odvolání okresním státním zastupitelstvím dne 5. 12. 2017, doplněno dne 22. 12. 2017, spis předložen [název soudu] 25. 1. 2018, který nařídil veřejné zasedání na 2. a 3. 12. 2019, kdy 2. 12. 2019 rozhodl, že se rozsudek zrušuje ve výroku o náhradě majetkové škody ohledně všech obžalovaných, s právní mocí dne 2. 12. 2019.

6. Z žalobce předloženého monitoringu tisku vzal soud za prokázané, že dne [datum] že o trestní stíhání žalobce informovala celostátní i lokální média, v článcích byl jmenován žalobce. Trestní stíhání žalobce bylo zmiňováno rovněž v reportážích České televize.

7. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:

8. Podle § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ OdpŠk“) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 OdpŠk se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit. Podle § 3 OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, („ úřední osoby“), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona („ územní celky v přenesené působnosti“).

9. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle odst. 2 cit. ust. právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

10. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 téhož ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle § 31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

11. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Podle § 15 odst. 1 a 2 OdpŠk přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

12. Žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na zadostiučinění újmy a náhradu škody předvídanou § 14 OdpŠk, neboť nárok u žalované předběžně uplatnil.

13. Žalovaná odpovídá za škodu podle OdpŠk za současného splnění tří předpokladů: 1) existence odpovědnostního titulu, tedy nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vzniklou škodou, přičemž z existence jednoho předpokladu (např. vznik škody) nelze automaticky dovozovat existenci dalšího (např. odpovědnostního titulu).

14. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidské práva nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Evropský soud pro lidská práva ve své judikatuře upřednostňuje celkový pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne 11. 10. 2005) a průtah, jenž se vyskytne jen v určité fázi řízení, toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Žirovnický proti České republice ze dne 9. 7. 2002). Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Kubizňáková proti České republice ze dne 21.6.2005).

15. Kritéria § 31a odst. 3 OdpŠk se použijí i na zjištění, zda byla délka řízení přiměřená.

16. Celková délka řízení ve vztahu k žalobci činila 6 let a 6 měsíců, když trestní řízení žalobce bylo zahájeno dne 23. 5. 2013 a pravomocně skončeno dne 2. 12. 2019 (rozhodnutím [název soudu]).

17. Řízení probíhalo v rámci přípravného řízení a na 2 stupních soudní soustavy. Ve věci bylo rozhodnuto jednou soudem prvého stupně a jednou odvolacím soudem.

18. Věc je po skutkové stránce značně složitá; o tom svědčí rozsáhlost trestního spisu, množství důkazního materiálu (listinných důkazů i znaleckých posudků) i množství vyslechnutých svědků. Jednalo se o trestní řízení, ve kterém byly projednávány trestné činy porušování povinností při správě cizího majetku a pletichy při veřejné soutěži a dražbě, přičemž se mělo jednat o rozsáhlou trestnou činnost, do které bylo množství osob. Posuzovaná činnost obviněných souvisela s přípravou a realizací veřejných zakázek a s žádostmi o dotace. Posouzení tohoto druhu trestné činnosti je značně složité nejen po stránce skutkové, ale i po stránce právní.

19. Žalobce se na délce řízení žádným způsobem nepodílel, naopak s orgány činnými v trestním řízení spolupracoval. Účastníkům nelze přičítat k tíži využití svých procesních práv a podávání opravných prostředků, je však zřejmé, že prodloužení, ke kterému dojde tím, že se nadřízení orány musí těmito opravnými prostředky vypořádat, nelze klást ani k tíži žalované.

20. Pokud se jedná o postup orgánů činných v trestní řízení, v přípravném řízení ani před soudem prvního stupně nebyly shledány žádné neodůvodněné průtahy, k určitému průtahu došlo po předložení spisu [název soudu] do jeho dalšího úkonu ve věci (jak to rovněž konstatovala v rámci předběžného projednání nároku i žalovaná), kdy věc byla předložena odvolacímu soudu dne 25. 1. 2019, veřejné zasedání bylo nařízeno až na den 2. 12. 2019, tedy cca 1 rok a 10 měsíců po předložení věci.

21. Dle ustálené judikatury je vyšší význam předmětu řízení presumován u řízení, která mají pro jejich účastníky zvýšený význam, jako např. věci trestní, věci péče o nezletilé, pracovněprávní spory, věci osobního stavu aj. Nejde-li o vyjmenované případy domněnky vyššího významu předmětu pro poškozeného, je pro něj význam předmětu řízení standardní (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 30Cdo 515/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. 30Cdo 2542/2014). V daném případě je jednalo o trestní stíhání žalobce, které navíc bylo značným způsobem medializováno. Žalobce hrozil trest odnětí svobody v trvání 2 – 8 let a dále náhrada škody ve výši až 120 657 000 Kč. Je zřejmé, že předmětný řízení mělo pro žalobce zvýšený význam již jen z toho důvodu, že se jednalo o řízení trestní, ale i z důvodu poměrně vysokého trestu a případné vysoké náhrady škody, které žalobci hrozili.

22. Soud vzal do úvahy všechna shora uvedená kritéria jednotlivě i v jejich souhrnu a ve shodě s účastníky dospěl k závěru, že v posuzovaném řízení došlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě, neboť celková délka řízení nebyla s ohledem na shora uvedené závěry přiměřená. Odpovědnostní titul v podobě nesprávného úředního postupu je proto dán.

23. V případě § 31a odst. 2 OdpŠk jde o normu s relativně neurčitou hypotézou, vyžadující, aby soud s ohledem na konkrétní skutkové okolnosti každého individuálního případu sám vymezil okolnosti významné pro určení výše náhrady. Základním vodítkem pro určení vhodné formy satisfakce je podmínka, že se musí jednat o zadostiučinění přiměřené, tedy takové, které poskytne poškozené osobě vhodnou a zároveň účinnou nápravu. Přičemž peněžité zadostiučinění lze v případě nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení považovat za pravidlo.

24. V důsledku nepřiměřené délky řízení vznikla žalobci nemajetková újma. Presumovaný vznik újmy žalovaná v řízení nevyvracela, naopak v rámci předběžného projednání nároku žalobci částečně plnila částku 66 000 Kč. Soud se však zabýval otázkou, zda je takto poskytnuté zadostiučinění přiměřeným.

25. Ke stanovení výše odškodnění přistoupil soud v souladu se stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010. Při stanovení výše základní částky vycházel soud z délky řízení, která činí 6 let a 6 měsíců; tato délka řízení je nepřiměřená. Soud proto stanovil základní částku ve výši 15 000 Kč, přičemž za první 2 roky řízení přísluší žalobci polovina této částky. Celkem tedy 82 500 Kč. Tuto základní hodnotu odškodnění je však třeba s ohledem na kritéria § 31a odst. 3 OdpŠk upravit, a to jejím snížením o 30% za shora popsanou skutkovou, procesní a právní složitost věci a s ohledem na skutečnost, že věc byla řešena na dvou stupních soudní soustavy. Soud naopak základní odškodnění zvýšil o 30% za zvýšený význam předmětu řízení pro žalobce. Za odpovídající tak považuje částku 82 500 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná žalobci již poskytla částku 66 000 Kč, přiznal žalobci částku 16 500 Kč (výroku I.), co do zbytku žalobu zamítl (výrok III).

26. Důvodným shledal soud nárok žalobce na zaplacení úroku z prodlení z částky 66 000 Kč. Žalobce se domáhal úroku z prodlení v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob. Žalobce předběžně uplatnil nárok u žalované dne 29. 5. 2020, žalovaná se proto dostala do prodlení uplynutím 6-ti měsíců od předběžného uplatnění nároku (nárok věřitele na zaplacení úroků z prodlení vzniká podle § 1970 o. z. tehdy, nesplní-li dlužník svůj peněžitý dluh řádně a včas, tedy je-li v prodlení, a zároveň dle § 15 odst. 2 OdpŠk domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen), tj. uplynutím dne 29. 11. 2020 (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. 25Cdo 2060/2001). Žalobce požadoval úrok z prodlení od data 2. 12. 2020, soud mu jej takto přiznal.

27. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř. Soudu je z jeho činnosti známo, že lhůta patnácti dnů odpovídá organizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná jako organizační složka státu řídí.

28. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. V řízení byl co do základu úspěšný žalobce a má tak právo na náhradu nákladů řízení. Ty se sestávají z odměny advokáta ve výši 12 400 Kč (4 x 3 100 Kč) dle § 7 odst. 4 advokátního tarifu za 4 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a/, d/ a g/advokátního tarifu (převzetí zastoupení, podání žaloby, částečné zpětvzetí žaloby, účast na jednání před soudem 1. stupně dne). Dále žalobci náleží náhrada hotových výdajů s poskytnutými úkony právní služby dle § 13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu ve výši 4 x 300 Kč, tedy celkem 1 200 Kč, náhradu nákladů právního zástupce: cestovného za jízdu k jednání soudu osobním automobilem [anonymizována dvě slova], [registrační značka] [anonymizováno] [číslo], při průměrné spotřebě pohonných hmot Natural 98 9,6 l na 100 km na trase [obec] - [obec] a zpět (2 x 96 Km) ve výši 1.425 Kč a náhradu za promeškaný čas ve výši 600 Kč Náklady řízení dále tvoří částka odpovídající 21% DPH ve výši 3 281,25 Kč podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. a zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč Celkem činí náklady řízení částku 20 906,25 Kč.