46 C 217/2020-142

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Kuchaříkovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] za nějž jedná [země] [anonymizováno 8 slov] sídlem [adresa] pro zaplacení 30 000 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 70 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 70 000 Kč od [datum] do zaplacení, do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 29 930 000 Kč spolu se zákonným úrokem z této částky od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 32 523,82 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se svou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 30 000 000 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady nemajetkové újmy z titulu nezákonného rozhodnutí. Svou žalobu zdůvodnil tím, že byl v řízení vedeném [název soudu], sp. zn. [spisová značka], zproštěn obžaloby z trestných činů porušování povinnosti při správně cizího majetku dle § 255a odst. 1, 2 trestního zákona, pletichy při veřejné soutěži a dražbě dle § 128a odst. 1, 2 písm. a), b) trestního zákona a porušování povinnosti při správě cizího majetku dle § 255 odst. 1, 3 trestního zákona, tj. pro trestné činy, za které bylo možno uložit trest v trvání až osmi let. Žalobce jako tehdejší [anonymizováno 6 slov] společnosti [anonymizována tři slova], byl vystaven nejen trestu odnětí svobody, ale též náhradě škody ve výši 120 657 000 Kč. Žalobce již v přípravném řízení namítal, že v dané věci došlo k porušení základních zásad trestního řízení a bylo vedeno zjevně na objednávku, kauza byla mediálně sledovaná a výsledek řízení nebyl dán veřejnosti dosud na vědomí. V řízení byl závěr znaleckého posudku konzultován s vyšetřujícím policistou, ještě v přípravném řízení se angažovala [anonymizována čtyři slova] [příjmení] a informace ze spisu byly známy též [anonymizováno 6 slov] [anonymizováno]. S ohledem na postup policejního orgánu a dozorujícímu státnímu zastupitelství byl žalobce vystaven trestu odnětí svobody spíše v horní polovině trestní sazby, přičemž žalobce byl v danou dobu vrcholovým manažerem, který nikdy nepřišel do konfliktu s trestním zákonem, pronásledovaly jej sdělovací prostředky, které nectily zásadu presumpce neviny a v rámci vykonstruovaného řízení zvenčí vysoce postavenými osobami. Trestní stíhání trvalo 6 let a 7 měsíců. Žalobce s ohledem na zásahy zvenčí osobami k tomu neoprávněnými, postupem Policie i státního zastupitelství přestal věřit v právo a spravedlnosti, žil v čiré beznaději v očekávání řízení před soudy. V osobnostní sféře došlo k narušení soukromého, rodinného, pracovního a dalších sfér života žalobce, byl vystaven veřejnému opovržení, obával se o svůj majetek. Žalobce byl živitelem rodiny, obával se, že skončí na mnoho let za mřížemi, docházelo k rozvrácení života žalobce a jeho rodiny, vyvolání nejistoty, stresu a pocit nespravedlnosti, přičemž mezi žalobcem a jeho manželkou došlo k narušení manželského soužití, jež se projevovalo hádkami z důvodu obav o budoucnost rodiny, zejména osudem nezletilých dětí. Žalobce nikdy před projednávaným případem nestál před orgány činnými v trestním řízení, cítil se být ponížen, frustrován z toho, že je v demokratické zemi možné si objednat trestní stíhání, byl dlouhá léta prezentován jako jeden z těch, kteří rozkradli [anonymizována tři slova], zřejmě do konce života tak bude žít s cejchem lumpa, ve vztahu k široké veřejnosti došlo ke ztrátě reputace žalobce, narušení vztahu s odbornou veřejností, ale i k narušení vztahů s přáteli a blízkými.

2. Žalovaná žalobou tvrzený nárok neuznala a navrhla jej zamítnout. Žalovaná v rámci mimosoudního projednání konstatovala, že v trestním řízení vedenému proti žalobci došlo v přípravném řízení k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona ČNR č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), (dále jen„ zákon“), kterým je usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 23. 5. 2013 a usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 21. 6. 2013. Žalovaná poskytla žalobci zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve formě konstatování vydání nezákonného rozhodnutí a žalobci se omluvila. Toto konstatování a omluva se vzhledem ke stavu věci jeví jako dostatečné, neboť žalobce se v žádosti ke vzniku nemajetkové újmy vyjadřoval a zásahu do jeho osobního života toliko obecně. Ohledně zájmu sdělovacích prostředků žalobce ničeho neuváděl, žádná konkrétní tvrzení o medializaci věci v rámci předběžného projednání nepředložil a odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu 30 Cdo 4280/2011. Žalovaná má dále za to, že k délce řízení nelze při hodnocení intenzity nemajetkové újmy vzniklé v důsledku nezákonného trestního řízení přihlížet, neboť tento nárok je samostatně projednáván Obvodním soudem pro Prahu 2 pod sp. zn. [spisová značka].

3. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

4. Z podání nazvaného Uplatnění nároku na náhradu škody ve vztahu k poskytnutí zadostiučinění za nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup – náhrada nemajetkové újmy ze dne 29. 5. 2020 je patrné, že se žalobce obrátil na žalovanou s požadavkem na náhradu nemajetkové újmy za trestní stíhání ve výši 30 000 000 Kč. Přípisem ze dne 2. 6. 2020 žalovaná potvrdila přijetí žádosti žalobce dne 1. 6. 2020.

5. Ze stanoviska žalované ze dne 19. 2. 2021 soud zjistil, že žalovaná konstatovala, že v naříkaném řízení došlo v přípravném řízení k vydání nezákonného rozhodnutí, kterým jsou usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 23. 5. 2013 a 21. 6. 2013. Za vydání těchto rozhodnutí se žalovaná omluvila. Konstatování a omluvu považovala žalovaná za dostatečnou, neboť konkrétní následky újmy nebyly prokázány, když žalobce se pouze obecně vyjadřoval ve smyslu vzniku nemajetkové újmy a zásahu do jeho osobního života. Ohledně zájmu sdělovacích prostředků žalovaná dospěla k tomu, že žalobce ničeho neuvádí, žádná konkrétní tvrzení o medializace věci nepředložil, navíc vychází-li medializace z veřejného projednání věci soudem, nelze takovou medializaci bez dalšího přikládat státu k tíži.

6. Z usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 23. 5. 2013 je patrné, že vůči žalobci a dalším 4 osobám bylo zahájeno trestní stíhání pro spáchání trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku dle ust. § 255 odst. 1,2 písm. b) trestního zákona. Usnesením o zahájení trestního stíhání ze dne 21. 6. 2013 bylo vůči žalobci a dalším 4 osobám zahájeno trestní stíhání pro trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku dle ust. § 255 odst. 1, 3 trestního zákona, spáchaného ve spolupachatelství dle § 9 odst. 2 trestního zákona a trestného činu pletichy při veřejné soutěži a dražbě dle § 128a odst. 1, odst. 2 písm. a), b) trestního zákona, spáchaného ve spolupachatelství dle § 9 odst. 2 trestního zákona.

7. Z obžaloby Okresního státního zastupitelství čj. [číslo jednací], podané dne 27. 2. 2014 k [název soudu] je patrné, že žalobce a další 4 osoby byly obžalovány pro trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255a odst. 1, 2 písm. b) trestního zákoníku a trestný čin pletichy při veřejné soutěži a dražbě podle § 128a odst. 1, 2 písm. a), b) trestního zákona a trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, 3 trestního zákona.

8. Rozsudkem [název soudu] ze dne 2. 3. 2017, sp. zn. [spisová značka], byl žalobce spolu s dalšími spoluobžalovanými zproštěn obžaloby státního zástupce ze dne 27. 2. 2014 pro skutek kvalifikovaný jako trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255a odst. 1,2 písm. b) trestního zákona a pro skutek kvalifikovaný jako trestný čin pletichy při veřejné soutěži a dražbě podle § 128a odst. 1, 2 písm. a), b) trestního zákona a trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, 3 trestního zákona, kterého se měl žalobce dopustit při výkonu funkcí [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] společnosti. Poškozenou [anonymizována dvě slova], [anonymizováno], odkázal s uplatněným nárokem na řízení ve věcech občanskoprávních.

9. Z usnesení [název soudu] ze dne 2. 12. 2019 plyne, že státní zástupce podal proti zprošťujícímu rozsudku odvolání v neprospěch obžalovaných, a dále do rozhodnutí o uplatněném nároku na náhradu škody. Ve svých závěrech uvedl, že soud I. stupně nepochybil, pokud obžalované zprostil obžaloby z důvodu, že projednávaný skutek není trestným činem. Soud I. stupně ovšem pochybil ve výroku o náhradě majetkové škody, když poškozenou odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních. Poškozená ke vzniku nároku uvedla, že se připojuje z procesní opatrnosti, jelikož má za to, že tvrzená škoda nevznikla. Nejedná se tak o řádné připojení se s nárokem na náhradu majetkové škody k trestnímu řízení, neboť z něj není patrné, v jaké výši byla náhrada škody uplatněna. Z tohoto důvodu soud výrok o náhradě majetkové škody ohledně všech obžalovaných zrušil. V odůvodnění považoval odvolací soud za podstatné poukázat na okolnosti týkající se znaleckých posudků, ze kterých státní zástupce dovozuje vzniklou škodu a trestní odpovědnost všech obžalovaných. Znalecký posudek [anonymizováno] považuje za nepřezkoumatelný, mimo jiné proto, že při výslechu znalci odmítli sdělit spoluzpracovatele posudku a externí organizace, s nimiž se při vypracování znaleckého posudku radili, znalci se ani nezabývali srovnatelnými projekty v období před rokem 2008 a nezohlednili časové hledisko v tom směru, do kdy měly být podány žádosti o dotace. Odvolací soud se též vyjádřil k posudku společnosti [právnická osoba], jehož zpracovatelé nemístně komunikovali s vyšetřujícím komisařem Policie ČR. Znalecký ústav informoval průběžně o stavu zpracování znaleckého posudku, což samo o sobě nepředstavuje problém. Z obsahu se však komunikace jeví jako domluva ohledně závěrů znaleckého posudku, což je naprosto nepřípustné. Znalecký ústav jako odborná organizace má poskytnout svůj odborný a objektivní názor na věc, přičemž by se neměl nechávat ovlivnit nikým, a to ani vyšetřujícím policistou. K závěrům má znalecký ústav dospět nezávisle na jakémkoli jiném subjektu, ostatně i znalecká doložka obsahuje prohlášení znaleckého ústavu o tom, že jsou si vědomi následků podání nepravdivého, hrubě zkresleného nebo neúplného znaleckého posudku ve smyslu § 346 odst. 1 trestního zákoníku Odvolací soud poukázal i na zcela nemístnou snahu [anonymizována dvě slova] [příjmení], která v průběhu zpracování znaleckého posudku společnosti [právnická osoba] adresovala dopis tomuto znaleckému ústavu na hlavičkovém papíře [anonymizována dvě slova] [země], v němž sděluje, že se dozvěděla o tom, že společnost [právnická osoba] bude oceňovat přístroje společnosti [anonymizována dvě slova], [anonymizováno]. [anonymizováno] vyjádřila také obavy ohledně ocenění přístrojů s tím, že věří, že nebude znalecký ústav postupovat jako [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], kteří vycházeli z cen přístrojů nakoupených od kompletátora. Dále uvedla, že tyto ceny, jak známo jsou cca o 30 % vyšší, než ceny vysoutěžené od přímých dodavatelů. Takové snahy o zásahy do živých kauz jsou však naprosto nepřípustné a nemístné, když je třeba dbát na to, aby závěry znaleckého posudku byly objektivní. Zvláště v situaci, když dopis je nadepsán názvem [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], může komunikace zavdávat příčinu k pochybnostem o správnosti znaleckého posudku vzhledem k možnému ovlivnění ze strany [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. Na to pak navazuje písemná komunikace [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], podle jejího obsahu pak rozhodně nelze dodatek znaleckého posudku považovat za přezkoumatelný a neovlivněný zásahy tzv.„ zvenčí“. Podle názoru odvolacího soudu měl na tento zásadní a podstatný nedostatek možného ovlivňování probíhajícího přípravného řízení, a nevídaný, nemístný a nepřípustný postup orgánu činného v trestním řízení reagovat již státní zástupce v době, kdy vykonával dozor nad probíhajícím vyšetřováním.

10. Žalobce v rámci svého účastnického výslechu uvedl, že má za to, že k trestnímu stíhání vůbec nemuselo dojít, pokud by Policie pracovala se všemi důkazy, včetně těch, které jí sám předával, sám nastudoval těch 20 000 stran spisu, byl 18x na policii sám se se spisem seznámit, neboť za [anonymizována tři slova], předával důkazy, snažil se OČTŘ pomáhat a potom marně ve spise hledal ty věci, které sám osobně předával a které byly např. podstatné pro vypracování znaleckého posudku. Přestože na tuto skutečnost upozorňoval, součástí spisu se staly až v řízení před soudem, kterému důkazy žalobce opětovně předal. Když viděl, jakým způsobem je řízení vedeno, měl pocit, že je úplně bez šance, že se všechno pozitivní zamlčuje, skrývá. Svému advokátovi řekl, že by nejlepší se zastřelit, což ostatně plánoval v případě svého odsouzení. O svém odsouzení byl přesvědčen s ohledem na aktivitu OČTŘ. Situaci vnímal jako beznadějnou, nervově byl na dně, a to až do konce soudního řízení. Žalobce začal nadužívat alkohol, aby spal, budil se kolem jedné, půl druhé hodiny ranní a zaobíral se myšlenkami na trestní stíhání. Trestní stíhání se negativně odrazilo i v jeho intimním životě. Pokud jde o pracovní oblast, podnikat už nebude a nemyslí, že by měl šanci vykonávat nějakou významnou funkci, která by jej mohla někam posunout za situace, kdy při zadání jeho jména do internetového vyhledávače se objeví jeho fotka na lavici obžalovaných a informace o tom, co všechno rozkradl. Žalobce, původně pracoval v [anonymizováno], vystupoval v [anonymizována dvě slova] a jeho obličej byl poměrně známý. Následně nastoupil do [anonymizována dvě slova], kterou vyvedl ze ztráty a vybudoval si v [obec] dobré jméno. K tomu přistoupilo dočasné krizové vedení [anonymizováno] v [obec]. V krizovém řízení viděl něco, čemu by se mohl věnovat. V [anonymizována tři slova], působil jako [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] a skončil zde cca v roce 2011. V době zahájení trestního stíhání již žalobce pracoval v [anonymizována dvě slova] na pozici [anonymizována dvě slova]. Když se zde obsazovaly statutární orgány, tak neoficiálně zaznělo, že kdyby nebyl stíhaný, tak jej do těchto pozic obsadí. V současné době pracuje v [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] na pozici [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. Před zahájením trestního stíhání byl poptáván, po zahájení trestního stíhání, medializaci a v podstatě dosud již není a má za to, že mu za dobu trestního stíhání i s ohledem na jeho věk v podstatě ujel vlak. Co se týká rodinné situace, žalobce má 4 děti, z nichž jedno bylo v době zahájení trestního stíhání nezletilé. Dospělým dětem musel žalobce vysvětlovat, že nekrade a nebylo to úplně příjemné. Nezletilému nic neříkal a tvářil se, že stíhání neexistuje. V manželském životě byl žalobce z nervozity z trestního stíhání hádavý, nicméně manželka jej podržela a stála při něm a věřila mu. Po finanční stránce rodina nestrádala, ale bylo třeba přehodnotit výdaje a nastavit spotřebu aktuálním výdělkům. V době trestního stíhání a jeho medializace byl nucen od známých poslouchat nemístné rýpavé poznámky, téma trestního stíhání řešit nechtěl a utíkal od něj. Žalobce před zahájením trestního stíhání žil společenským způsobem, v [obec] jako malém městě byl známou osobu, účastnil se veřejných akcí, setkání zaměstnanců. Toto bylo ovšem dílem spojeno s jeho pracovní pozicí. Trestní stíhání způsobilo jeho stáhnutí z veřejného života a uzavření do sebe. Lidi moc nevyhledává.

11. Svědek [příjmení] [jméno] [příjmení] v rámci svého výslechu uvedl, že jeho vztah s žalobcem byl profesního rázu, pracovali spolu v [anonymizována tři slova], on na pozici ředitele a žalobce na pozici [anonymizováno]. Soukromě se nestýkali, ale obecně může říci, že žalobce v průběhu trestního stíhání nevypadal dobře, byl šedivý, smutný. V roce 2012 2013 byla na pracovišti depresivní nálada, žalobce byl velmi pečlivý a všechno nesl ze všech nejhůř, neboť mimo svou práci strávil spoustu času hledáním důkazů ve prospěch obhajoby. Frustrovalo ho, že neustále nosil nějaké důkazy na policii a pak zjišťoval, že mizí vše, co bylo ve prospěch obhajoby. Žalobce z toho byl zoufalý, protože se na to dny připravoval a pak zjistil, že to byl to marný boj, zbytečná práce. Frustrace byla dlouhodobá, nicméně svědek může posoudit jen dobu, po kterou spolu dělali v [anonymizována tři slova], tj. cca do roku 2013. Jak se trestní stíhání promítlo v soukromém životě žalobce, neví, nebavili se o tom. Od roku 2013 se vídali pouze za účelem domluvy co předložit soudu nebo pak přímo u soudu. Zde pociťovali beznaděj a pocit, že je vše naplánované. Zjistili, že do trestního řízení zasahují [anonymizována dvě slova], zpochybňují či vyhrožují zpracovateli znaleckého posudku, znaleckému ústavu píše [anonymizováno], se zpracovatelem posudku komunikuje vyšetřovatel ohledně závěrů a konzultuje, jestli v takové podobě znalecký posudek vyhovuje a nevěřili, že je něco takového vůbec možné a naráželi na to, že skutečnosti ve prospěch obviněných nikoho nezajímají, že trestní řízení není nestranné a obávali se výsledku. Pokud se jedná o osobnější sdělení, při setkáních u soudu se mu žalobce svěřil, že bez alkoholu nemůže usnout. Svědek se dále vyjádřil obecně za všech pět spoluobviněných tak, že byli považováni za zloděje z [anonymizována dvě slova], osudy všech byly podobné, měli zničené kariéry, byli nezaměstnatelní jak ve veřejném tak soukromém sektoru. Žalobce měl před sebou zářivou kariéru, která byla trestním stíháním zničena, byl velmi pracovitý a dnes, v [anonymizováno] letech, mu jeho překaženou kariéru už nikdo nevrátí.

12. Svědek [příjmení] [jméno] [příjmení] vypověděl, že jeho vztah s žalobcem byl pracovní, byl předsedou představenstva (později místopředsedeou) a žalobce byl jedním z [anonymizováno]. Svědek žalobce zná jako erudovaného a pracovitého člověka, ovšem toto časem vyprchávalo, protože se čím dál více zaobíral procesem, než svou pracovní činností. Obdobně jako svědek [příjmení] [příjmení] uvedl, že Policii poskytovali veškerou součinnost, předkládali různé materiály, které se do spisu ani nedostaly a následně se do spisu dostali až v řízení před soudem, kdy je zde opětovně založil žalobce. Vyšetřovatelem bylo údajně sděleno, že se jedná o příkaz shora. U soudu žádal, aby byl postup Policie i znaleckého soudu přezkoumána, pokud je mu známo, teď se tím zaobírá [příjmení]. Svědek si nevybavil, zda byl žalobce [anonymizována čtyři slova], ještě v době zahájení trestního stíhání, ale poté odešel k [anonymizováno], měl našlápnuto k pozicím, ke kterým se kvůli trestnímu stíhání nedostal. Pozice nebyl s to upřesnit, ale měl povýšit a k tomu v důsledku trestního stíhání nedošlo. Obecně svědek uvedl, že trestní stíhání působilo na všechny úplně stejně, bylo to hrozné vzhledem k medializaci, všichni si mysleli, že peníze z [anonymizována tři slova], vzali, dokonce i po pravomocném rozsudku v [anonymizována dvě slova] vystoupil člověk, co hovořil o předražených [anonymizováno] z [anonymizována tři slova], prožívali zklamání z průběhu procesu, vývoj v soudní síni nevypadal na příznivý výsledek.

13. Z dopisu [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení] ze dne 15. 11. 2011 adresované [právnická osoba] [anonymizováno] je patrné, že odesílatelka poukazuje na svou funkci, při které se v rámci zasedání [anonymizována dvě slova] dozvěděla, že právě [anonymizována dvě slova] má oceňovat [anonymizováno] z [anonymizována dvě slova], [anonymizováno]. Vyjádřila obavy ohledně informací, které může mít [anonymizována dvě slova] o cenách [anonymizováno] techniky a uvedla, že věří, že [anonymizována dvě slova] nebude postupovat stejně jako auditoři firmy [anonymizováno], kteří vycházeli z cen přístrojů zakoupených od kompletátora, které jsou o 30 % vyšší než od přímých dodavatelů. V e-mailu z 21. 11. 2011 zaslanému [právnická osoba] [anonymizováno] policejnímu orgánu odesílatel přeposlal e-mail [anonymizována dvě slova] [příjmení] ohledně jejích dotazů na tykajících se oceňování [anonymizováno] v [anonymizována dvě slova], [anonymizováno]. a současně přeposlal svou odpověď na přípis [anonymizováno], v němž uvádí, že disponuje odborníky s potřebnou kvalifikací a ocenění bude věnována odpovídající pozornost a na úkol zadaný zadavatelem odpoví co nejlépe. K úrovni přímých zadavatelů se s ohledem na stav šetření odmítl vyjádřit.

14. Dopisem ze dne 16. 5. 2012 [anonymizováno] [jméno], [anonymizována tři slova], zaslaným [anonymizováno] [příjmení], [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [právnická osoba] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [anonymizováno] v místě a čase obvyklé ceny [anonymizováno] přístrojů a zařízení nakoupených společností [anonymizována tři slova]. Na základě analýzy uvedeného znaleckého posudku má pisatel za to, že nebyl vypracován s profesionálním úsilím a na odpovídající kvalitativní úrovni a uvádí konkrétní nedostatky, na základě kterých ke své domněnce dospěl. Závěrem žádá, aby bylo prošetřeno, zda znalecké zkoumání bylo provedeno s profesionálním úsilím a na odpovídající kvalitativní úrovni obvyklé v oboru. Uvedená stížnosti byla [stát. instituce] zaslána [právnická osoba] [anonymizováno] k vyjádření, jak je patrné z přípisu ze dne 31. 5. 2012. Z odpovědi [právnická osoba] [anonymizováno] ze dne 8. 6. 2012 adresované [stát. instituce] vyplývá, že odesílatel stížnost [anonymizována tři slova] považuje za neodůvodněnou. Poměrně obsáhle se vyjadřuje k jednotlivým výtkám a odmítá, že by znalecký posudek nebyl zpracován s přiměřeným profesionálním úsilím. Znalecký ústav dne [datum] zaslal policejnímu orgánu (konkrétně [anonymizováno]. [příjmení]) e-mail, k němuž přiložil i komunikaci s [stát. instituce] a stížnost [anonymizována tři slova] a požádal o informaci, jak se k tomu staví jeho nadřízení. Přípisem ze dne [datum] se v souvislosti s šetřením stížnosti [anonymizována tři slova] dotázalo [stát. instituce] policejního orgánu na aktuální stav řízení v předmětné věci. V odpovědi ze dne [datum] [anonymizována tři slova]. [příjmení] sdělil, že se věc nachází stále ve stavu prověřování, ve věci nebylo vzhledem k nutnosti dalšího šetření dosud rozhodnuto a policejní orgán není oprávněn sdělovat v této souvislosti žádné další informace.

15. Z e-mail znaleckého ústavu [anonymizována dvě slova] adresovanému policejnímu orgánu k rukám [anonymizováno]. [příjmení] ze dne 12. 12. 2012 a 31. 1. 2013 plyne, že znalecký ústav informoval o průběhu prací na znaleckém posudku. E-mailem ze dne [datum] byl znaleckým ústavem policejnímu orgánu zaslán draft doplňku znaleckého posudku po provedených korekcích ke kontrole formální a věcné úplnosti odpovědí. Následně v e-mailu ze dne 20. 3. 2013 byl znaleckým ústavem opětovně zaslán draft znaleckého posudku po doplnění textu dle dispozic policejního orgánu s tím, že nebude-li mít připomínek, doplní jej do zprávy a připraví finální verzi. E-mailem ze dne 28. 3. 2013 pak byla znaleckým ústavem zaslána policejnímu orgánu finální verze.

16. Z monitoringu médií soud zjistil, že dne 3. 7. 2013 vyšel na [webová adresa] článek [anonymizována čtyři slova]: [příjmení] [anonymizováno] [role v řízení]. V něm se uvádí, že protikorupční policie obvinila několik osob v kauze nákupu [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno]. Týž den na [anonymizováno] vyšel článek [anonymizována čtyři slova] [anonymizována čtyři slova]. Je v něm uvedeno, že byli obviněni čtyři bývalí [anonymizována čtyři slova], která spravuje [anonymizována čtyři slova] [anonymizována dvě slova]. Stíhá je za porušování povinnosti při správě cizího majetku a pletichu při veřejné soutěži a veřejné dražbě. Jména policie nesdělila, v článku je však uvedeno, že v [anonymizováno] seděli současný [anonymizována tři slova] [jméno] [příjmení], nynější [anonymizována tři slova] [jméno] [příjmení], [jméno] [jméno], [jméno] [příjmení] a [celé jméno žalobce]. Na [anonymizováno] dne [datum] proběhla reportáž s názvem [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno]. Je v ní zmíněno i obvinění [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno], přičemž nikomu z bývalých [anonymizováno] členů se do vysvětlování nechtělo. [anonymizována tři slova] dne [datum] uvedl, že [anonymizována čtyři slova] [anonymizována čtyři slova], přičemž mezi obviněnými měli být [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], kteří tuto skutečnost nepopřeli, ale nechtěli ji komentovat. Na [anonymizováno] byla dne [datum] odvysílána reportáž s titulkem [role v řízení] [anonymizována tři slova]. Tito měli nakoupit předražené [anonymizována dvě slova] a platit příliš externím spolupracovníkům zpracovávajícím [anonymizována dvě slova]. Jména obviněných policie odmítla sdělit, je jich [anonymizováno]. Přesně tolik mělo tehdy představenstvo členů. Dne [datum] uvedla [anonymizováno] informaci s titulkem [anonymizována čtyři slova] [anonymizována čtyři slova]. Zpráva uvádí, že se mělo jednat o veřejnou zakázku na nákup [anonymizována dvě slova] z roku 2008 s tím, že současné vedení obvinění odmítá. Údajně měli způsobit škodu za 82 milionů a o dalších 38 milionů měla společnost přijít v souvislosti s výběrovými řízeními na expertní poradce při přípravě [anonymizováno] žádostí. Zpráva obsahuje též jmenný výčet tehdejších členů [anonymizováno], a to včetně žalobce. Dne [datum] [anonymizováno] informovala o obvinění čtyř lidí kvůli [anonymizována dvě slova] do [anonymizována dvě slova] s tím, že se jedná o bývalé členy [anonymizováno]. Mělo se jednat o zakázku za téměř půl miliardy předraženou až dvojnásobně. Ve zprávě jsou zmíněna i jména členů představenstva, včetně jména žalobce, s tím, že jej ve funkci v prosinci vystřídala jiná osoba. V zásadě totožné skutečnosti vyplývají z kopií novinových článků z neuvedeného data i periodika s názvem [anonymizováno]: [anonymizována dvě slova] [anonymizována tři slova] nebo [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno]. [anonymizována tři slova] či [anonymizována čtyři slova]. Ve dvou posledně jmenovaných je uvedeno jméno žalobce jako bývalého člena [anonymizováno]. Reportáž nazvanou [anonymizována čtyři slova] [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] odvysílala dne [datum] též [příjmení]. Je v ní uvedeno, že policie obvinila [anonymizována tři slova] vedení firmy kvůli zakázce na nákup [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno], která byla předražená až o 100 %. Bylo zde uvedeno i jméno žalobce jako bývalého člena představenstva.

17. Z článku [anonymizována dvě slova] ze dne [datum] nazvaného [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] v pořadu [anonymizována dvě slova], se [anonymizována dvě slova] ohradila proti tomu, že by uskutečňovala předražené zakázky, reportáž považuje za tendenční, vycházející pouze z dojmů, domněnek a nezávazných tvrzení.

18. V reportáži [anonymizována tři slova] – [obec] ze dne [datum] je zmíněna [anonymizována dvě slova], která je pod palbou kritiky kvůli zakázkám. Vyjadřovala se zde [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], mluvčí [anonymizována dvě slova] O trestním stíhání se v ní však nehovoří.

19. Článek [anonymizováno] ze dne [datum] nazvaný [anonymizováno] [anonymizováno 5 slov], vyčísluje závěr auditů je souhrnně uvedeno, že [anonymizována dvě slova] bylo prověřeno v rámci [anonymizováno] [stát. instituce]. Je zde pouze krátká poznámka o [anonymizována dvě slova], která má kvůli nákupu drahých přístrojů pošramocenou pověst, ovšem je zde zmíněna celá řada dalších [anonymizováno] napříč celou republikou a zmínění [anonymizována dvě slova] je jen okrajové. O trestním stíhání se zde nehovoří.

20. Z výpisu z obchodního rejstříku [právnická osoba] [anonymizováno] (původně [právnická osoba]) soud zjistil, že žalobce zde vykonával od [datum] do [datum] funkci [role v řízení] a od [datum] je [anonymizována dvě slova]. Původním společníkem byly [právnická osoba], která je v současné době jediným [anonymizováno]. Z výpisu z obchodního rejstříku společnosti [právnická osoba] plyne, že žalobce je od [datum] členem [anonymizováno] a z výpisu [anonymizována dvě slova], že žalobce působí jako člen [anonymizováno] od [datum].

21. Na základě výše uvedených skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Proti žalobci a jeho bývalým spolupracovníkům bylo vedeno trestní stíhání na základně usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 23. 5. 2013 a 21. 6. 2013 pro trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku dle ust. § 255 odst. 1,2 písm. b) trestního zákona, trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku dle ust. § 255 odst. 1, 3 trestního zákona a trestného činu pletichy při veřejné soutěži a dražbě dle § 128a odst. 1, odst. 2 písm. a), b) trestního zákona. Dne 27. 2. 2017 byla podána obžaloba pro uvedené trestné činy. Žalobce byl rozsudkem ze dne 2. 3. 2017 obžaloby zproštěn, což bylo potvrzeno unesením odvolacího soudu 2. 12. 2019. V průběhu prověřování a vyšetřování se v případu žalobce angažovaly osoby tzv.„ zvenčí“, a to jak v podobě [anonymizována tři slova], tak [anonymizována tři slova] ve vztahu ke znaleckému ústavu, který pro policejní orgán zpracovával znalecký posudek. Probíhala zde i komunikace znaleckého ústavu s policejním orgánem ohledně obsahu znaleckého posudku. Nad těmito skutečnostmi se pozastavoval i odvolací soud. Žalobce byl v rámci prověřování a vyšetřování osobou určenou ke komunikaci a poskytování součinnosti policejnímu orgánu za [anonymizována dvě slova], ze všech obviněných měl o řízení a obsahu spisu z tohoto důvodu největší přehled. V průběhu řízení žalobce trpěl nespavostí, kterou řešil alkoholem, byl hádavý, celkově nervózní, měl pocit, že veškeré skutečnosti svědčící v jeho prospěch ve spisu nejsou, ačkoliv je do spisu zakládal. Měl proto pocit beznaděje, uvažoval o sebevraždě. Stíhání se odrazilo v jeho intimním životě. Dětem i manželce byl nucen vysvětlovat, že nic neukradl, manželka při něm ovšem stála. K finančnímu strádání žalobce a jeho rodiny nedošlo. V důsledku medializace byl nucen z okolí poslouchat nemístné poznámky. Před trestním stíháním žil žalobce společenským životem, který následně významně omezil, stáhl se z veřejného života. Dílem k tomuto došlo z důvodu opuštění pracovních pozic, dílem v důsledku trestního stíhání. O zahájení trestního stíhání, i se jménem žalobce jako možným obviněným, referovala dne [datum] celá řada médií na regionální i celostátní úrovni. Žalobce byl obžaloby pravomocně zproštěn, přičemž po skončení trestního stíhání uplatnil svůj nárok na náhradu újmy u žalované, která v zákonem stanovené lhůtě o jeho nároku nerozhodla, učinila tak až po podání žaloby, když konstatovala, že v trestním řízení došlo k vydání nezákonného rozhodnutí a žalobci se omluvila.

22. Soud hodnotil provedené důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. Pravost a správnost listinných důkazů nebyla namítána, soud proto neměl důvod z těchto listin při svém rozhodování nevycházet ani jim v rámci hodnocení důkazů přisuzovat nižší hodnotu. Co se týče účastnické výpovědi žalobce, bral soud v potaz jeho osobní zájem na výsledku sporu. Nicméně není důvod mu nevěřit, že byl z celého řízení nervózní, trpěl nespavostí a tu zaháněl alkoholem. Stejně tak soud věřil tomu, že byl hádavý, byl nucen svým blízkým vysvětlovat, že se ničeho nedopustil, i to, že byl odhodlán sáhnout si na život v případě odsouzení nebo že byl terčem zlomyslných posměšných poznámek. Soud dále uvěřil tvrzení žalobce, která ostatně podpořili svědkové, že to byl on, kdo v rámci přípravného řízení spolupracoval s policií, zakládal do spisu podklady, které však následně ve spise nenacházel a tudíž je předložil znovu v řízení před soudem. Taktéž za situace, kdy zjistil, že se do neveřejného přípravného řízení vměšují osoby zvenčí, nelze nevěřit beznaději žalobce, kterou v průběhu řízení pociťoval, ani tomu, že jeho důvěra v osvobozující rozhodnutí byla podlomena. Co se týče svědeckých výpovědí [anonymizováno] [příjmení] a [anonymizováno] [příjmení], soud neměl v zásadě důvod jimi tvrzeným skutečnostem nevěřit, nicméně jednalo se o osoby z pracovního prostředí, osobnější vztahy mezi nimi a žalobcem nebyly, takže o zásazích do osobních sfér žalobce ničeho zásadního nevěděli. Svědci potvrdili, že to byl právě žalobce, kdo za [anonymizována dvě slova] komunikoval s policejním orgánem, měl nastudovaný trestní spis a věděl, jaké listiny předkládal a ve spise listiny svědčící v jejich prospěch nenacházel. Potvrdili pocit beznaděje žalobce ohledně jeho snahy o rozptýlení podezření. Svědkové a žalobce nebyli ve shodě o tom, kdy žalobce skončil ve společnosti [anonymizována dvě slova]. Fáze prověřování a spolupráce žalobce s policejním orgánem však zcela zřejmě předcházela vznesení obvinění, soud proto považuje za pochopitelné, že i tato fáze splývá svědkům v jedno s fází trestního řízení po zahájení trestního stíhání. Soud však neuvěřil domněnkám žalobce i svědků týkajících se vlivu trestního stíhání na kariéru žalobce ani tomu, že se žalobce hodlal pracovně angažovat v oblasti krizového řízení. Žalobce ještě před zahájením trestního stíhání odešel z [anonymizována dvě slova] do nového působiště v [anonymizována dvě slova], kde působil jako [anonymizována dvě slova]. Ostatně žalobce sám sdělil, že dříve v [anonymizováno] pracoval. Taktéž soud neuvěřil, že by žalobci po kariérní stránce tzv.„ ujel vlak“ a nebyl s to navázat na svou slibně rozjetou kariéru nějakou významnou funkcí, která by jej mohla někam posunout. O zničené kariéře a nezaměstnatelnosti, o níž hovořil jeden ze svědků, nemůže být vůbec řeč za situace, kdy žalobce po celou dobu trestního řízení pracoval a působil ve vyšších pozicích, byť zprvu nikoliv v pozicích statutárních orgánů. Z výpisů z obchodního rejstříku je zřejmé, že žalobce opětovně figuruje jako předseda resp. člen představenstva dvou akciových společností, z nichž jedna byla původně společností s ručením omezeným, v níž žalobce ještě v době trestního stíhání působil na pozici jednatele a po změně právní formy jako předseda představenstva – to však již po skončení trestního stíhání. Pokud se jedná o medializaci, k této skutečně došlo, a to jak v regionálním, tak celostátním měřítku. Z provedeného dokazování však vyplývá, že se jednalo o jednu jedinou mediální vlnu ze dne [datum] spojenou se zahájením trestního stíhání. V řadě mediálních zpráv bylo zmíněno i jméno žalobce, jako osoby, která by mohla mezi stíhanými být. Články či reportáže pozdějšího data se netýkaly ani tak trestního stíhání samotného, jako spíše [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], v nich nebyl žalobce výslovně jmenován.

23. Soud ve věci aplikoval zejména následující ustanovení právních předpisů Podle § 1 odst. 1 zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 5 zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle § 7 odst. 1 zákona mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 zákona nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Dle odst. 2 byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Dle odst. 3 nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce. Podle § 13 odst. 1 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Dle odst. 2 právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Podle § 15 odst. 2 zákona se může domáhat náhrady škody u soudu poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Podle § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Dle odst. 2, se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Dle odst. 3, v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

24. Podřazením zjištěného skutkového stavu shora citovaným zákonným ustanovením dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

25. Dle doktríny i konstantní judikatury je nárok na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsouzením, specifickým případem nároku na náhradu škody nezákonným rozhodnutím. Rozhodnutí o zproštění obžaloby je přitom rozhodnutím, které (byť nikoliv výslovně)„ ruší“ účinky zahájeného trestního stíhání, činí rozhodnutí, jímž bylo trestní stíhání zahájeno, ve smyslu zákona„ nezákonným“ a zakládá proto dle soudu nárok na náhradu škody v právním režimu zákona. Uvedené právo nemá pouze ten, kdo si obvinění zavinil sám a ten, kdo byl obžaloby zproštěn nebo proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost nebo že trestný čin byl amnestován. S usneseními o zahájení trestního stíhání je proto třeba s ohledem na způsob skončení trestního stíhání žalobce nakládat v režimu zákona jako s nezákonným rozhodnutím.

26. Odpovědnostní titul v podobě nezákonného rozhodnutí je nezpochybnitelný. Žalobce byl, jak je zřejmé z výsledku trestního stíhání, nezákonně trestně stíhán pro trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku dle ust. § 255 odst. 1,2 písm. b) trestního zákona, trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku dle ust. § 255 odst. 1, 3 trestního zákona a trestný čin pletichy při veřejné soutěži a dražbě dle § 128a odst. 1, odst. 2 písm. a), b) trestního zákona a byl obžaloby pravomocně zproštěn.

27. V souvislosti s žalobcem tvrzeným vznikem nemajetkové újmy soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí pod č. 122/ 2012 a dostupný jako ostatní zde uvedená rozhodnutí NS na stránkách www.nsoud.cz, dle kterého je třeba vycházet z toho, že zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, se poskytuje podle § 31a odst. 2 zákona, jež je normou s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem a jež tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Soudy při stanovení výše zadostiučinění, či jeho formy, vychází především z povahy trestní věci, délky trestního stíhání a především z dopadů trestního stíhání do osobností sféry poškozené osoby. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti. Skutkové vymezení újmy způsobené nezákonným rozhodnutím je významné i z hlediska dokazování, neboť zatímco při nesprávném úředním postupu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení se újma na straně poškozeného presumuje, musí být újma založená jinou skutečností prokázána, není-li zjevné, že by stejnou újmu utrpěla jakákoliv osoba, která by byla danou skutečností postižena, a šlo by tedy o notorietu, kterou dokazovat netřeba (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2555/2010). V rozsudku ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, pak Nejvyšší soud konstatoval:„ Jak bylo již shora naznačeno, v souvislosti s prokazováním vzniku nemajetkové újmy je nesprávnou úvaha odvolacího soudu, že„ sama existence rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, zakládá vyvratitelnou domněnku, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma“. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem (např. rozhodnutím zrušeným pro nezákonnost) tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce (např. práva na rodinný život), a vznik nemajetkové újmy (představované např. úzkostí, nepohodlím, nejistotou) vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk.“ 28. Pokud jde o nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním, ve shodě se závěry učiněnými Nejvyšším soudem ve zmíněném již rozsudku ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, je třeba vycházet z následujících kritérií významných z hlediska vzniku a intenzity nemajetkové újmy způsobené žalobci nezákonným trestním stíháním na: a) délku trestního stíhání b) povahu trestní věci c) dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce d) okolnosti, za nichž ke vzniku nemajetkové újmy u žalobce došlo.

29. Trestní stíhání žalobce trvalo od 23. 5. 2021, kdy mu bylo doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 2. 12. 2019, kdy odvolací soud rozhodl o odvolání státního zástupce. Celkem tak trestní řízení trvalo 6 let a 6 měsíců. Kritérium délky trestního stíhání soud nezohledňoval, neboť nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem v podobě nepřiměřené délky trestního řízení žalobce uplatnil samostatnou žalobou vedenou zdejším soudem pod sp. zn. 27 C 104/2020, o níž bylo rozhodnuto 12. 10. 2021 tak, že byla přiznána částka 16 500 Kč poté, co bylo ze strany žalované plněno částkou 66 000 Kč.

30. Pokud jde o povahu trestní věci, žalobce byl stíhán pro spáchání trestný činu porušování povinnosti při správě cizího majetku dle ust. § 255 odst. 1,2 písm. b) trestního zákona, trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku dle ust. § 255 odst. 1, 3 trestního zákona a trestného činu pletichy při veřejné soutěži a dražbě dle § 128a odst. 1, odst. 2 písm. a), b) trestního zákona, za což mu hrozil trest 2 roky až 8 let. Vzhledem k tomu, že žalobce byl jedním z členů představenstva společnosti a v rámci své funkce měl porušit povinnost jednat s péčí řádného hospodáře, když, lakonicky řečeno, mělo dojít k „ přeplacení“ zakázek, na něž byly čerpány dotace, je tento druh trestné činnosti, zejména s ohledem na historii 90. let a tunelování, obecně spojen s mírně zvýšenou mírou společenského a morálního odsouzení.

31. S ohledem na výše uvedené lze uzavřít, že omluva, jíž se žalobci od žalované dostalo, se soudu s přihlédnutím ke shora vyloženým okolnostem trestního stíhání nejeví jako dostačující. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat. O případ, v němž by obecná slušnost přiznání finanční satisfakce jistě nevelela, ve věci žalobce nejde. V této souvislosti nutno zdůraznit, že nic než zmírnění frustrace trestním stíháním vytrpěné se žalobci stejně dostat nemůže – úplné odčinění (reparace) negativních prožitků, jež žalobci trestní stíhání přineslo, totiž není již z povahy věci možné, a to ani poskytnutím vyšší částky než 70 000 Kč, která byla žalobci soudem přiznána. V řízení byly prokázány dopady do dobrého jména, vážnosti, cti, rodinného a společenského života žalobce, frustrace z postupu policejního orgánu a zmar ze zjištění, že je do trestního stíhání zasahováno„ zvenčí“, které vedlo k pocitu, že řízení nemůže skončit příznivě. Intenzita nejistoty a beznaděje byla v případě žalobce ve srovnání s ostatními spoluobviněnými umocněna jeho pozicí osoby, která byla určena pro poskytování součinnosti policejnímu orgánu a jako takový vnímal trestní stíhání bezpochyby intenzivněji. Na rozdíl od ostatních znal trestní spis, dodával podklady, které následně ve spise nenalézal, což jeho pocity zmaru umocňovalo, podobně jako zjištění, že se z konverzace policejního orgánu a znaleckého ústavu jeví, že nebyl konzultován jen časový harmonogram prací na posudku, ale i samotný závěr. Zásahy do pracovní sféry žalobce nebyly nijak zásadní, trvalé či nevratné. Žalobce působil ještě před zahájením trestního stíhání ve funkci, ve které působil i jeho průběhu. Ještě v době trestního stíhání získal i pozici statutárního orgánu a jeho kariéra tak nebyl zničená, ani nelze dovozovat, že žalobce nebyl poptáván. K zásahům do dobrého jména, vážnosti a cti došlo v souvislosti s medializací kauzy, zde však pouze v souvislosti se zahájením trestního stíhání. Jméno žalobce zaznělo jako jméno jednoho z potenciálně obviněných.

32. S přihlédnutím k rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, se soud zabýval i případy odškodnění srovnatelnými s věcí žalobce. Zde soud provedl srovnání s rozhodnutími Obvodního soudu pro Prahu 2 resp. Městského soudu v Praze ve věcech sp. zn. 10 C 18/2020, 28 C 246/2015, 11 C 26/2018, 51 Co 129/2016, 10 C 260/2012 a 10 C 133/2013.

33. V prvém případě byl poškozený stíhán 7 let pro trestný čin pletichy při veřejné soutěži a veřejné dražbě, došlo k zásahu do jeho dobrého jména, důstojnosti, vážnosti a cti, o trestním stíhání se v negativních souvislostech vědělo, jméno žalobce bylo v souvislosti s trestním stíháním zmiňováno, poškozený musel nejbližšímu okolí vysvětlovat okolnosti trestního stíhání. Zásahy do dobrého jména, důstojnosti, vážnosti a cti byly způsobeny i medializací kauzy, v rámci které byl poškozený zmiňován celým jménem. Zásahy do sféry rodinné, zdravotní, sociální soud nezjistil. Za přiměřené zadostiučinění soud shledal částku 50 000 Kč. Shodnými rysy s případem žalobce je jednak obdobná trestná činnost, pro kterou byl stíhán i žalobce, délka řízení nebyla v obou případech zohledňována, došlo v zásadě k zásahu do podobných sfér života, oba jsou z menších okresních měst, v obou případech byla kauza medializovaná i s uvedením jména. Rozdíl je v pocitu beznaděje žalobce vlivem způsobu vedení přípravného řízení a zásahů zvenčí, které újmu žalobce proti srovnávanému případu zvyšují.

34. Ve druhém případě byl poškozený stíhán 1 rok a 8 měsíců pro trestný čin krácení daně poplatků a podobné povinné platby podle § 240 ods. 1, 3 trestního zákoníku. Byl ohrožen trestem až 10 let. Došlo k částečné změně chování poškozeného, zásahu do jeho rodinného života (do vztahu k manželce i nezletilému synovi), žalobce trpěl depresemi, nadále užívá antidepresiva. Poškozený je vyššího věku, uzavřel se do sebe, měl záchvaty vzteku, byl nekomunikativní, přestal navštěvovat přátele. Přiznané zadostiučinění bylo poskytnuto v částce 34 000 Kč. Shodnými prvky s případem žalobce je jednak hrozba poměrně vysokým trestem, zásahy do rodinného života (byť typově odlišné), snížení sociálních kontaktů, rozdíl je pak v délce trestního stíhání a zdravotní následky, které byly v případě žalobce mírnější.

35. Ve třetím případě řízení trvalo 2 roky a 8 měsíců, poškozený byl stíhán pro přečin zkreslování údajů o hospodaření a jmění podle § 254 odst. 1 alinea třetí, odst. 2 alinea první trestního zákoníku ve spolupachatelství dle § 23 trestního zákoníku. Byl ohrožen trestem až 2 let či zákazem činnosti. Poškozený měl po dobu téměř 8 měsíců záznam v trestním rejstříku jako pravomocně odsouzený, což mělo dopad do jeho pracovní sféry, zanikla mu funkce člena statuárního orgánu, zásahy do rodinných či přátelských vztahů tvrzeny nebyly, poškozený trpěl nespavostí, o odsouzení poškozeného se vědělo v rodině i mezi přáteli. Přiznané zadostiučinění činilo celkem 70 000 Kč. Shodnými rysy s případem žalobce jsou jednak majetková trestná činnost, ovšem s hrozbou nižšího trestu a vedená kratší dobu a povědomí rodiny a okolí o trestním stíhání. Rozdílem je pak odsouzení poškozeného ve srovnávaném případě a zápis v rejstříku trestů, či významné zásady do pracovní sféry, které zvýšení zadostiučinění odvodňují.

36. Ve čtvrtém případě byl poškozený trestně stíhán pro trestný čin krácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle § 148 odst. 1, 3, trestního zákona, byl ohrožen sazbou 1 rok až 8 let, řízení trvalo 2 roky a 4 měsíce, žalobce byl pravomocně odsouzen, musel ukončit dosavadní zaměstnání, ztratil důvěru klientů, hádal se s manželkou, byl ve stresu, nebyl schopen nic řešit, nesoustředil se na rodinu ani na své tři děti. Trpěl neurózou, bolestí žaludku, nechutenstvím. Byla poškozena jeho dobrá pověst, čest a obchodní jméno žalobce, podnikal prostřednictvím třetích osob, aby jeho jméno nikde nefigurovalo. Před zproštěním obžaloby byl pravomocně odsouzen k podmíněnému trestu. Výše zadostiučinění poskytnutého soudem činila 81 665 Kč. Shodnými rysy s případem žalobce je jednak výše trestní sazby, jednak zásahy do rodinného života, nicméně ve srovnávaném případě došlo původně k pravomocnému odsouzení poškozeného a významnému zásahu do pracovní sféry.

37. V pátém případě byl poškozený trestně stíhán pro trestný čin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění dle § 125 odst. 2, 3 trestního zákona ve spojení s trestným činem podvodu dle § 209 odst. 1, 4 trestního zákoníku. Byl ohrožen trestem 5-12 let, trestní stíhání trvalo 1 255 dnů. Poškozený žil ve stresu, zhubl, přestal být aktivní, ztratil sílu být hnacím motorem pracovních aktivit, trpěl nespavostí. Řízení bylo medializováno i s fotografií poškozeného, bylo uvedeno, že byl manažerem několika firem. Celkem bylo poskytnuto zadostiučinění ve výši 100 000 Kč. Shodnými rysy s případem žalobce je jednak stres nespavost i manažerská funkce. Rozdílem pak výše trestu, ztráta pracovního elánu, masivnější medializace.

38. S přihlédnutím k případům odškodnění srovnatelnými s věcí žalobce a zásahům do osobnostních sfér žalobce soud dospěl k závěru, že částka zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání ve výši 70 000 Kč je dostatečná, odpovídá prokázaným zásahům do osobní sféry žalobce a nijak nevybočuje z přiznávaného odškodnění v obdobných případech a výrokem I. tuto částku včetně příslušenství přiznal, ve zbytku žalobu výrokem II. zamítl. Lhůta k plnění byla žalované stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř. v délce 15 dnů s ohledem na specifika plnění ze státního rozpočtu.

39. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce má tedy nárok na plnou náhradu vzniklých nákladů ve výši 32 523,82. Náhradu nákladů řízení představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, odměna advokáta ve výši dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za 6 úkonů právní služby (spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, podání žaloby, doplnění na výzvu soudu dle § 118a, účasti při jednání dne [datum], [datum] a [datum]) ve výši 3 100 Kč za úkon (z tarifní hodnoty 50 000 Kč podle § 9 odst. 4 písm. a/ vyhlášky) a 6x paušální náhrada hotových výdajů advokáta á 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky. Dále byla přiznána náhrada za promeškaný čas a cestovné k jednání soudu a zpět realizované ve dnech [datum], [datum] v plné výši a dne [datum] ve výši poloviční, neboť týž den se zástupce u zdejšího soudu účastnil jednání ve věci 43 C 128/2020. Za promeškaný čas náleží zástupci částka 1 500 Kč, a to za 15 půlhodin v částce 100 Kč za půlhodinu dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 vyhlášky (2,5 x 6 půlhodin připadající na každé jednání), a v náhradě cestovních výdajů za 2,5 cesty k soudu zpět dle ust. § 13 odst. 4 vyhlášky, ve výši 2,5 x 1 330,52 Kč (při vzdálenosti z [obec] do [obec] a zpět 192 km, průměrné spotřebě 9,1 litrů benzínu na 100 km, ceně benzínu dle vyhl. 589/2020 Sb., 27,80 Kč za litr a sazbě náhrad 4,40 Kč za km), to vše (kromě soudního poplatku) spolu s 21% DPH v částce 5 297,53 Kč Lhůta k plnění byla žalované stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř., v délce 15 dnů s ohledem na specifika plnění ze státního rozpočtu.

Poučení