45 C 211/2020-76

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Takácsovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastupování státu ve věcech majetkových sídlem [adresa] pro zaplacení 50 000 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 250.000,00 Kč spolu s 8,25 % úrokem z prodlení ročně z částky 250.000,00 Kč od 2.12.2020 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobce domáhá na žalované zaplacení částky 49.750.000,00 Kč spolu s 8,25 % úrokem z prodlení ročně z částky 49.750.000,00 Kč od 2.12.2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 32 828,44 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal na žalované náhrady nemajetkové újmy ve výši 50 000 000 Kč s příslušenstvím, způsobené mu nezákonným trestním stíháním u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp.zn. 3 T 49/2014. Žalobce byl obžalován pro spáchání trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku dle § 255a odst. 1, 2 tr. zákona, pro trestný čin pletichy při veřejné soutěži a dražbě dle § 128a odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zákona a trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku dle § 255 odst. 1, 3 tr. zákona, tedy pro trestné činy za které bylo možno uložit souhrnný trest odnětí svobody v trvání až osm let. Během trestního řízení vedeného u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp.zn. 3 T 49/2014 a následně před Krajským soudem v Ústí nad Labem pod sp. zn. 4 To 41/2018 bylo ve věci žalobce rozhodnuto rozsudkem ze dne 2.3.2017, č.j. 3 T 49/2014-20341, že se žalobce dle ust. § 226 písm. b) tr. řádu zprošťuje obžaloby. Proti tomuto rozhodnutí bylo státním zástupcem podáno odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem svým usnesením ze dne 2.12.2019, č.j. 4 To 41/2018-20458, s tím, že odvolání nebyla přiznána důvodnost. Věc byla pravomocně ukončena dne 2.12.2019. Žalobce byl na vrcholu svého života v prestižním postavení vystaven represi Policie ČR a státního zastupitelství na objednávku zvenčí zcela nedůvodně, když povědomí okolí žalobce, který žil společenským životem bylo narušeno nezhojitelným způsobem. Výsledek řízení nebyl veřejnosti dán řádně dosud na vědomí, což považuje žalobce za chybné, když i předsedkyně senátu v rámci veřejného zasedání o odvolání intervenujícímu státnímu zástupci dala podnět k prověření zjevné trestné činnosti vyšetřujícího policisty, jeho nadřízených, dozorujících a dohledových státních zástupců, senátora Senátu parlamentu ČR, dvou náměstků ministrů a znaleckého ústavu, či ústavů. Do dnešní doby nebylo žádným způsobem dáno žalobci na vědomí, jak prověření probíhá či jestli vůbec bylo zahájeno. Žalobce uplatňuje náhradu nemajetkové újmy v intencích ust. § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. v platném znění v částce 30 000 000 Kč, neboť tento mimořádný případ je dle žalobce srovnatelný s justiční vraždou Milady Horákové. Následky způsobené trestním řízením spočívají v morálním narušení osobnosti v době trestního stíhání a narušení soukromé, rodinné, pracovní a dalších sfér života žalobce. Žalobce uplatnil svůj nárok u žalované žádostí ze dne 29.5.2020. Žalovaná do dne podání žaloby o nároku nerozhodla.

2. Žalovaná neuznala žalobou tvrzený nárok, přičemž učinila nesporným, že u ní žalobce dne 29.5.2020, uplatnil prostřednictvím svého právního zástupce svůj tvrzený nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu, který vyčíslil ve výši 50.000.000 Kč. Důvod nároku spatřoval žalobce v nezákonném rozhodnutí v řízení vedeném u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 3 T 49/2014. Žalovaná uplatněný nárok v rámci mimosoudního projednání posoudila tak, že v daném případě došlo k vydání nezákonného rozhodnutí. Žalovaná poskytla žalobci zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve formě konstatování vydání nezákonného rozhodnutí a žalobci se omluvila. Žalovaná stručně shrnula průběh řízení a doplnila, že v trestním řízení vedeném proti současnému žalobci došlo v přípravném řízení k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., kterým je usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 23.5.2013 a usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 21.6.2013. Za vydání těchto rozhodnutí se žalovaná žalobci omluvila. Toto konstatování a omluva se vzhledem ke stavu věci jeví jako dostatečné. Nemajetková újma musí být žalobcem tvrzena s konkrétními následky a dostatečně prokázána, což v tomto případě žalovaná v rámci předběžného projednání neshledala. Žalobce se ve své žádosti pouze obecně vyjadřoval ve smyslu vzniku nemajetkové újmy a zásahu do jeho osobního života. Soudy obou stupňů v rámci trestního řízení přitom dospěly k závěru, že žalovaný skutek se stal, nebyla však naplněna subjektivní stránka. Ohledně zájmu sdělovacích prostředků žalobce ničeho neuváděl, žádná konkrétní tvrzení o medializaci věci v rámci předběžného projednání nepředložil. Žalovaná má za to, že omluva a konstatování vydání nezákonného rozhodnutí jsou dostatečné ve vztahu ke všem kritériím stanoveným judikaturou pro přiznávání zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou na základě nezákonného trestního stíhání. Žalobce dále neuvedl žádné konkrétní případy ke srovnání dané kauzy s jinými odškodňovacími řízeními, přičemž označila srovnání jeho případu s případem Milady Horákové za krajně nevhodné. Dále doplnila, že náhrada nemajetkové újmy za délku řízení, již byla předmětem řízení u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 26 C 213/2020, proto k délce řízení nelze při hodnocení intenzity nemajetkové újmy vzniklé v důsledku nezákonného trestního stíhání vůbec přihlížet. Na základě shora uvedeného žalovaná navrhla, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítnul a přiznal žalované náhradu hotových výdajů.

3. Uplatněním nároku na náhradu škody ve vztahu k poskytnutí zadostiučinění za nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup ze dne 29.5.2020 se žalobce, obsahově totožným podáním, jako je žaloba, domáhal na žalované nemajetkové újmy v rozsahu 50 mil. Kč, a rovněž také nemajetkové újmy v rozsahu 246.789,00 Kč za nepřiměřenou délku řízení.

4. Sdělením Ministerstva spravedlnosti ze dne 31.5.2020, byl žalobce informován o tom, že Ministerstvo spravedlnosti obdrželo 29.5.2020 jeho žádost o předběžné projednání nároku.

5. Stanoviskem Ministerstva spravedlnosti ze dne 19.2.2021 byl nárok žalobce vypořádán s tím, že žalobci byla poskytnuta omluva a konstatováno vydání nezákonného rozhodnutí.

6. Dle lékařské zprávy ze dne 25.8.2016 žalobce trpí depresemi, nespí. Žalobci byla medikována [anonymizováno], kdy byla stanovena [anonymizována dvě slova], a [anonymizováno] porucha s tím, že tedy žalobce docházel k lékaři, MUDr. [jméno] [příjmení].

7. Dle zdravotních záznamů ze dne 26.9.2016 a 1.12.2016 nastavená medikace u totožného lékaře trvá.

8. Dle zdravotního záznamu z 15.6.2017 MUDr. [anonymizováno] pacient byl převážně zklidněn na neprobl. lék. kombinaci, a dále z 2.11.2017, kdy rovněž převážné zklidnění pacienta trvá na neprobl. lék. kombinaci.

9. Svědek [příjmení] [jméno] [příjmení] ve věci vypověděl, že byl provozně technický náměstek a podřízený žalobce ve společnosti [anonymizována dvě slova], žalobce byl generálním ředitelem. Stejně jako žalobce byl i on trestně stíhán v dané věci. Sdělení o zahájení trestního stíhání mu bylo předáno v květnu 2013, již na jiném pracovišti. Ze společnosti odešel v roce 2011 kvůli neustálé mediální masáži, v jejímž důsledku si připadal jako největší gauner. Využil svého vzdělání strojaře v teplárenství a odešel do tohoto oboru. V době vyšetřování se žalobcem úzce spolupracoval, informoval jej o podkladech, které byly předávány policii, probírali jednotlivé důkazy, znalecké posudky apod. Vzájemně si vyměňovali informace, jaké zjistili ze spisu, který měl 20 tisíc stran. V průběhu řízení před policií docházelo ke ztrátě některých listin, na což marně upozorňoval a tyto pak doplňoval i ve fázi řízení před soudem. Na absentujících důkazech přitom byl založen znalecký posudek obhajoby, zatímco policejní posudek tyto důkazy zcela pomíjel. Ze spisu přitom vyplynulo, že policie komunikovala se znalci ve smyslu úpravy znaleckého posudku, který v prvotní fázi svědčil ve prospěch obviněných, ale musel být upraven. Společnost [anonymizována dvě slova] zaměstnávala cca 5 000 zaměstnanců v 5 nemocnicích, včetně [příjmení] nemocnice, v zásadě o velikosti nemocnice fakultní. Mediální masáž s trestním stíháním tak uváděla titulky, z nichž vyplývalo, že obžalovaní vše rozkradli a jsou to lumpové. Články jsou dodnes dohledatelné na internetu včetně fotografií obžalovaných při jednání. Dle názoru svědka stejně jako on, ani žalobce situaci nevnímal odlišně, hovořili spolu během vzájemných schůzek, nicméně až do sdělení zahájení trestního stíhání stále věřili, že dokáží podezření vyvrátit svými důkazy, které do spisu zakládali. Vyšetřující kapitán [příjmení] přitom lhal o jednotlivých důkazech, které jsou ve spisu k dispozici i o pokladech pro vypracování znaleckého posudku, někdy až tak evidentně, že to v obviněných vzbuzovalo vztek a zoufalství. Jestliže byl dotázán na důvody trestního stíhání, vždy jen gestem naznačil prstem zdviženým ke stropu, což obvinění chápali jako pokyn shora. Pokud jde o jeho chování před obviněnými obecně, vystupoval s naprostým nezájmem o jejich osoby, domlouval si soukromé schůzky s kolegyní, rozebíral své soukromé záležitosti, jakoby u jejich rozhovoru nebyl nikdo cizí, studující spis. Jakým způsobem trestní stíhání působilo na rodinu žalobce či jeho zdraví, nemohl svědek odpovědět, na této úrovni spolu nehovořili, nebyli si natolik blízcí. Svědek si již nevybavil, zda se s žalobcem bavil o tom, jakým způsobem byla doručována obžaloba. Hovořil s ním však jistě o důsledcích, sám svědek např. zvažoval sebevraždu, protože v jeho širokém okolí se o stíhání hovořilo, bydlel v [obec], kde se věc rozkřikla a neušel nejapným vtípkům na téma, kolik si nakradl. Žalobce měl podobné zážitky, oběma se špatně spalo. Svědek po určitou dobu nadužíval alkohol. Pokud jde o působení žalobce ve společnosti [anonymizována dvě slova] a.s., tento byl ze společnosti propuštěn, což bylo ventilováno i ve veřejném prostoru. Oba přitom v daném trestním řízení vnímali jako negativní okolnost opakované výměny státních zástupců, obžaloba přitom pokračovala v nastavené linii Policií ČR a kapitánem [příjmení], aniž by přihlédla k tvrzení obžalovaných. Při prvním výslechu u soudu tak svědek předával přímo soudci svazek důkazů, které ze spisu zmizely. Celou situaci rozebíral se žalobcem. Do řízení přitom zasahoval Ing. [jméno], tehdejší náměstek ministra financí a tehdejší senátorka MUDr. [příjmení], která tlačila na„ správné“ zpracování dodatku zpracovaného znaleckého posudku [právnická osoba] [anonymizováno]. To celé působilo svědkovi i žalobci velké obavy, mimo jiné se jednalo i o náhradě škody, kterou měli způsobit, což představovalo částku asi sto třicet milionů. Jednalo se i ve společnosti o případném připojení do trestního řízení s náhradou škody. Pro oba by to mělo likvidační důsledky. Jestli se žalobce v důsledku trestního stíhání odstěhoval, svědek nevěděl. Když byl poté vyhlášen prvoinstančním soudem zprošťující rozsudek mimo jiné na základě důkazů, které obžalovaní založili do spisu v průběhu soudního řízení na pokyn soudce, všichni obžalovaní, včetně Ing. [celé jméno žalobce], doufali, že již nebude státním zástupcem podáno žádné odvolání, když věc byla dostatečně osvětlena. Přesto se státní zástupce proti rozsudku odvolal a kauza běžela dále. V tu chvíli si již netroufali doufat v naději. V řízení totiž byly například vyslýcháni zástupci Fakulty biomedicínského inženýrství, kteří zpracovali znalecký posudek a svědek s doslechu od svého zástupce slyšel, že to byla absolutní fraška, neuměli podpořit svoje argumenty, které v tom znaleckém posudku používali a nebyli schopni obhájit svůj vlastní znalecký posudek, který jim zadali orgány činné v trestním řízení. Poté proběhlo cca po roce odvolací řízení, při kterém paní předsedkyně senátu věci pojmenovala tak, jak to viděli i obžalovaní, když uvedla, že tak bezprecedentní ovlivňování důkazů, ještě nikdy ve své kariéře neviděla. Vyzvala pak i státní zástupkyni, aby se tím zabývala. Zda to bylo vyslyšeno, však již svědek nevěděl. Pokud jde o sdělovací prostředky, svědek je po sdělení obvinění přestal sledovat, měl obavy, že se v nich uvidí zrovna, když budou někde poblíž děti. Styděl se za to, byť věc s těmi dospělejšími probral. Zda to tak bylo i u žalobce svědek nevěděl. I na internetu byl průběh líčení, ale nikdy tam nebylo, že by došlo k nějakému posunu v důkazech. Jejich postoj byl de facto neměnný, věc je jasná, obžalovaní jsou vinni a způsobili ohromnou škodu. Zda média informovala o závěru kauzy, svědek nezaznamenal. Pokud jde o policii, nikdo z policie nebo státního zastupitelství se svědkovi neomluvil, byť dostal jakousi náhradu, jejíž výši ani nechtěl komentovat. Zda se někdo omluvil žalobci či jakým způsobem se jeho život ubíral po skončení toho trestního řízení nevěděl. Jestliže se se žalobcem bavil, šlo spíše o podobné prožitky daného trestního stíhání, hovořili o nespavosti, sebevražedných myšlenkách, psychice apod. [anonymizována dvě slova] v té době byla velkou soukromou nemocnicí velikosti fakultní nemocnice, jako je [ulice] nemocnice či [část obce], s miliardovým obratem, generální ředitel ji nejen řídil, ale také reprezentoval na úrovni jednání s vedením kraje, směrem k ministerstvu atd. Zda byly trestně právní záležitosti probírány i na jejím představenstvu svědek již nevěděl, ukončil svou činnost v společnosti v roce 2011. Pokud jde o nějaké profesní ambice žalobce, sice se o tom se žalobcem nebavil, ale svědek výslovně uvedl, že z jeho pozice bylo možné jít už jen do politiky.

10. Svědek [příjmení] [jméno] [příjmení] ve věci uvedl, že celé trestní stíhání začalo pro tehdejší představenstvo společnosti [anonymizována dvě slova] během jeho jednání, na které se dostavila poměrně halasně skupina několika plukovníků a podplukovníků Policie ČR a rozdala jednotlivá obvinění. Protože museli projít celou budovou od vrátnice až do sedmého podlaží, věc se poměrně rychle rozkřikla a následně byla často publikována i v médiích. Jestliže následně věc skončila zproštěním, nebylo již v soudní síni tolik novinářů jak zpočátku, na závěrečném jednání byl mimo povinných účastníků pouze stážista soudu. Ve zprávách se pak objevila velmi krátká zpráva. To již nestačilo k očištění účastníků řízení, kteří si cejch viníků ponesou po zbytek své profesní kariéry a stejně tak jejich rodina. Svědek kvitoval zaslanou omluvu z Ministerstva spravedlnosti, nicméně konstatoval, že ta již není veřejnou a poškozeným tak nezbývá než se domáhat finančního odškodnění. Vzhledem k tomu, že svědek byl blízkým spolupracovníkem žalobce, věděl, že v tu dobu měl dceru na studiích a matku, hovořili o spolu o nich. [anonymizována dvě slova] vznikla sdružením pěti největších nemocnic Ústeckého kraje, žalobce byl po výběrovém řízení jmenován jako její první ředitel. Svědek uvedl, že již na počátku prověřování veřejné zakázky, týkající se několika projektů na doplnění zdravotnické techniky v hodnotě cca půl miliardy do nemocnic [anonymizována dvě slova], která byla potřebná pro plnění smluv se zdravotními pojišťovnami, vznikly mezi obviněnými obavy, protože s tím nikdo neměl zkušenosti. Věc byla ihned široce publikována v médiích. Kolega [příjmení], který působil jako provozně technický náměstek byl pověřen dohledáváním podkladů, které se následně odevzdávali. Nikdo tehdy neměl zkušenosti s podobným projektem. Během veřejné zakázky se měnila i pravidla, jak se mají hodnotit určité situace či technická podpora. Současně byla vypsána dotace, ale v [anonymizována dvě slova] nebyl žádný specialista na dotace, proto věc řešili její zaměstnanci, včetně svědka a žalobce. Naštěstí soud celou situaci zvážil řádně, došlo k vysvětlení situace a zproštění všech obvinění. Když bylo trestní stíhání zahájeno, byl to šok, věc musela být nahlášena vedení [anonymizováno] kraje, kterému de facto společnost patří, když funkci valné hromady vykonává Rada [příjmení] kraje, v čele s hejtmanem. To samo o sobě nelze vnímat pozitivně. Pokud jde o způsob, jakým bylo zahájení trestního stíhání oznámeno, svědek se s ničím podobným nesetkal. Současně konstatoval, že policisté sice nepřišli uniformovaní, ale už od vrátnice se šířily zvěsti, že se v prostoru společnosti pohybují, proto se tam legitimovali. Nešlo přitom o běžný útvar, ale něco jako je dnes Národní centrála boje proti organizovanému zločinu. Po oznámení zahájení trestního stíhání byl následně žalobce odvolán z funkce a bylo velice těžké jej vůbec udržet v zaměstnání. To se nicméně povedlo díky tomu, že je jedním z mála odborníků v oblasti pro nukleární medicínu. Svědek uvedl, že žalobce měl jistě ambice dále pracovat na této pozici, která byla v zásadě nejvyšší manažerskou pozicí, [anonymizována dvě slova] byla členem Asociace nemocnic ČR a žalobce tak byl i členem představenstva této asociace. Trestní stíhání tak mohlo mít dopady i pro případné další zaměstnání v jiném zdravotnickém zařízení, když se rozkřiklo. Pokud jde o samotné vyšetřování, kapitán [příjmení] v podstatně celou dobu naznačoval, že je zde pokyn shora. Současně podstatné věci nebyly ve spisu k dohledání a musely se doplňovat až před soudem. I krajský soud si všiml e-mailové komunikace dvou náměstků ze dvou ministerstev, kteří ovlivňovali posudky a jeho zpracovatele. Pokud je svědkovi známo, i přes pokyn soudkyně krajského soudu k prošetření věci státní zástupkyni, nebyla věc nijak vyšetřována. Svědek konstatoval, že se mu do rukou dostala zpráva OLAfu z Bruselu, z které vyplynulo, že celá záležitost vznikla na podnět dvou členů Senátu a byť nebyla uvedena jména, bylo možné odhadnout, o koho se jednalo. To působilo velice negativně, působilo to jako politická objednávka a vytvářelo na obviněné tlak. Svědek konstatoval, že viděl diametrální rozdíl v průběhu vyšetřování a následně v průběhu soudního procesu. Soudní řízení proběhlo realisticky a přineslo očekávaný pozitivní výsledek, zatímco během vyšetřování měl nejen on, ale i ostatní obvinění obavy z jeho směřování. Svědek neměl důvěru v policii a ani žalobce, když o věci spolu hovořili. Po podání obžaloby jejich nedůvěra pokračovala. Před Okresním soudem v Ústí nad Labem řízení probíhalo několik let, možná 3-4 roky a probíhalo ještě odvolací řízení. Obvykle stát zastupovali mladší agresivní státní zástupci, kteří věc hodnotili ve prospěch obžaloby, nehledali důkazy ve prospěch obžalovaných. Věc byla silně medializována, řada zaměstnanců má přitom zřízeny informační denní svodky ze všech médií a měli o tom přehled. [příjmení] potom ve zprávách se znovu rozebíral celý proces. Až po nějaké době začala média používat spojení„ údajně zmanipulované zakázky“, ale na počátku nikoliv. Následně po skončení řízení zpráva o pozitivním výsledku pro obžalované byla stěží k zaznamenání. Odvolání z pozice ředitele nesl žalobce určitě velmi špatně, protože žádnou vinu nenesl a nebyl důvod jej odvolávat, když měl výsledky v hospodářské činnosti a vedení organizace. Společně s ním bylo vyměněno celé představenstvo. Svědek uvedl, že se žalobcem vystoupení znalců během hlavního líčení, když tito nebyli schopni obhájit vlastní posudek a vyjádřit se na místě. Následně se ukázalo, že posudek byl zadán studentům k vypracování. Zástupci [právnická osoba] [anonymizováno] přitom komunikovali e-mailem s náměstkem, kterému se jejich prvotní posudek nelíbil a vyžádal si jeho přepracování. Na to vyhotovila společnost dodatek a přímo se dotázala zadavatele, zda již takto posudek vyhovuje. Žalobce tehdy věc nesl těžce psychicky, stejně jako ostatní, neměl to jednoduché ani v rodině, kdy tam došlo k úmrtí apod. Radost z vyhlášení zprošťující rozsudek soudu prvního stupně vystřídaly další obavy z podaného odvolání státního zastupitelství v kontextu se zasahováním ze strany náměstků ministrů a případného dovolání. K tomu naštěstí nedošlo. Jestli byl v té době ještě žalobce zaměstnancem [anonymizována dvě slova] si již svědek nebyl jistý. Pod tlakem tehdejšího předsedy představenstva byl donucen ukončit i pracovní poměr na pozici technické a nakonec se stejně jako svědek odstěhoval i z kraje.

11. Mezi účastníky nebylo sporu o obsahu daného trestního spisu, tedy že spis má celkem 65 svazků. Usnesením o zahájení trestního stíhání pěti spoluobviněných včetně žalobce ze dne 23.5.2013 bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku dle § 255a odst. 1, 2 písm. b) trestního zákona. Dne 29.5.2013 byla podána žádost o vyhlášení celostátního pátrání po osobě MUDr. [jméno] [jméno]. Následně dne 18.6.2013 bylo celostátní pátrání odvoláno. Dne 21.6.2013 bylo vydáno usnesení o zahájení trestního stíhání pěti obviněných mimo jiné žalobce pro trestní čin porušování povinnosti při správě cizího majetku dle § 255 odst. 1, 3 trestního zákona spáchaného ve spolupachatelství dle § 9 odst. 2 trestního zákona a trestného činu pletichy při veřejné soutěži a dražbě dle § 128a odst. 1, odst. 2 písm. a), b) trestního zákona spáchaného ve spolupachatelství dle § 9 odst. 2 trestního zákona, kterého se měli dopustit. Poté byly obviněnými podávány stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání (dne 3.7.2013, 10.7.2013), které následně v průběhu měsíce července 2013 doplňovali. Státní zástupce Okresního státního zastupitelství dne 26.7.2013 zamítl stížnosti spoluobviněných proti usnesení o zahájení trestního stíhání. V červenci a září 2013 probíhaly výslechy obviněných. Ve svazku II spisu, kde jsou od čl. 337 do 731 založeny listinné důkazy. Ve svazku III jsou podání vysvětlení od čl. 732 do čl. 1202 a listinné důkazy. Svazek IV obsahuje opět listinné důkazy od čl. 1203 do čl. 1370. Svazek V od čl. 1371 do čl. 1815 obsahuje zápisy z jednání představenstva [anonymizována dvě slova], a.s. založeny. Svazek VI jsou založeny expertní poradenství plus podání nabídek [ulice] nemocnice [obec] od čl. 1816 do čl. 2084. Svazek VII obsahuje opět expertní poradenství od čl. 2085 do čl. 2574, stejně tak i svazek č. VIII, od čl. 2575 do čl. 3029 založeny listinné důkazy. Svazek č. IX obsahuje opět expertní poradenství, listinné důkazy od čl. 3030 do čl. 3607. Dále listinné důkazy obsahuje i svazek X od čl. 3608 do čl. 3816 a svazek XI od čl. 3817 do čl. 4096. Svazek XII obsahuje protokol o vydání věci ze dne 14.6.2011, usnesení o vrácení věci ze dne 19.11.2013, protokol o vrácení věci ze dne 19.12.2013, protokol o vydání věci ze dne 28.3.2011, z listopadu 2013 usnesení o vrácení věci, včetně předávacích protokolů, stížnost proti usnesení o vrácení věci od obviněného Ing. [jméno] [příjmení] z listopadu 2013 a stížnost MUDr. [jméno] [jméno], které byly zamítnuty dne 5.12.2013, protokoly o vrácení věcí z května 2013 a rovněž založeny listinné důkazy. Svazek XIII obsahuje listinné důkazy od čl. 4527 do čl. 4820. Ve svazku XIV jsou založeny vyjádření a listinné důkazy, elektronická komunikace od čl. 4821 do čl. 5241. Svazek XV obsahuje opět listinné důkazy od čl. 5242 do čl. 5579. Svazek XVI obsahuje listinné důkazy od čl. 5580 do čl. 5994. Svazek XVII obsahuje listinné důkazy od čl. 5995 do čl. 6293. Svazek XVIII také obsahuje listinné důkazy. Ve svazku XIX jsou listinné důkazy, a to technická specifikace nabídek čl. 6524 až 7127. Svazek XX obsahuje listinné důkazy od čl. 7128 do čl. 7227. Ve svazku XXI je opatření o přibrání znalce ze dne 15.3.2011, znalecký posudek od čl. 7228 do čl. 7635, který pokračuje i ve svazku XXII od čl. 7646 do čl. 7967. Ve svazku XXIII je příloha části třetí znaleckého posudku, dále opatření o přibrání znalce znaleckého ústavu ze dne 19.12.2012 a znalecký posudek znaleckého ústavu končí na čl. 8310. Svazek XXIV obsahuje zprávu o mimořádném auditu, o auditu systému o provedení dohodnutých postupů k expertní analýze přístrojů založeny na čl. 8311 až 8508. Svazek XXV obsahuje protokoly o vydání věci z roku 2011 a protokoly o vrácení věci z prosince 2013. Svazek XXVI obsahuje úřední záznamy ze šetření nemocnice v [obec], úřední záznamy z jednání z roku 2012, úřední záznamy o podaném vysvětlení od čl. 8686 do čl. 8898. Svazek XXVII obsahuje úřední záznamy o podaném vysvětlení od čl. 8899 do čl. 9092. Svazek XXVIII obsahuje úřední záznamy o podaném vysvětlení od čl. 9093 do čl. 9328. Svazek XXIX – založeny listinné důkazy od čl. 9329 do čl. 9622. Svazek XXX obsahuje listinné důkazy od čl. 9623 do čl. 9879. Stejně tak i Svazek XXXI – od čl. 9880 do čl. 10137, svazek XXXII – od čl. 10138 do čl. 10334. Rovněž svazek XXXIII obsahuje listinné důkazy od čl. 10335 do čl. 10619. Svazek XXXIV obsahuje listinné důkazy od čl. 10620 do čl. 10888, svazek XXXV obsahuje listinné důkazy od čl. 10889 do čl. 11121, svazek XXXVI obsahuje listinné důkazy od čl. 11122 do čl. 11468, svazek XXXVII obsahuje listinné důkazy od čl. 11469 do čl. 11829, svazek XXXVIII obsahuje listinné důkazy od čl. 11830 do čl. 12155, svazek XXXIX obsahuje listinné důkazy od čl. 12156 do čl. 12457, svazek XL - obsahuje listinné důkazy od čl. 12458 do čl. 12764, svazek XLI obsahuje listinné důkazy od čl. 12765 do čl. 13028, svazek XLII obsahuje listinné důkazy od čl. 13029 do čl. 13300, svazek XLIII obsahuje listinné důkazy od čl. 13301 do čl. 13570, svazek XLIV obsahuje listinné důkazy od čl. 13571 do čl. 13734, svazek XLV obsahuje listinné důkazy od čl. 13735 do čl. 14024, svazek XLVII obsahuje listinné důkazy od čl. 14311 do čl. 14548, svazek XLVIII - obsahuje listinné důkazy od čl. 14549 do čl. 14992, svazek XLIX obsahuje listinné důkazy od čl. 14993 do čl. 15476, svazek L obsahuje listinné důkazy od čl. 15477 do čl. 15649, svazek LI obsahuje listinné důkazy od čl. 15650 do čl. 16115, svazek [jméno] obsahuje listinné důkazy od čl. 16116 do čl. 16300, svazek LIV obsahuje listinné důkazy od čl. 16477 do čl. 16810, svazek LV obsahuje listinné důkazy od čl. 16811, svazek LVI obsahuje listinné důkazy do čl. 17649, svazek LVII obsahuje listinné důkazy od čl. 17650 do čl. 17809, svazek LVIII obsahuje listinné důkazy od čl. 17810 do 18036, svazek LIX obsahuje listinné důkazy od čl. 18037 do čl. 18268, svazek LX obsahuje listinné důkazy od čl. 18269 do čl. 18564, svazek LXI obsahuje listinné důkazy od čl. 18565 do čl. 18713, svazek LXII obsahuje listinné důkazy od čl. 18714 do čl. 18944, svazek LXIII obsahuje listinné důkazy od čl. 18945 do čl. 19278, svazek LXIV obsahuje listinné důkazy od čl. 19279 do čl. 19643. Svazek LXV obsahuje vyrozumění o možnosti prostudovat trestní spis ze dne 27.12.2013, výpis z evidence přestupků, co se týká žalobce ke dni 4.12.2013, není vedeno přestupkové řízení, opis evidence rejstříku trestů žalobce ke dni 3.12.2013, nejsou žádné informace o odsouzení dotyčné osoby, záznam o prostudování spisu, co se týče žalobce ze dne 24.1.2014, ukončení vyšetřování. Dne 14.2.2014 byl podán návrh na podání obžaloby proti žalobci a dalším čtyřem spoluobviněným. Dne 27.2.2014 byla podána obžaloba v rozsahu 35 stran, dne 16.9.2014 rozhoduje Krajský soud v Ústí nad Labem o návrhu Okresního soudu v Ústí nad Labem na odnětí trestní věci a přikázání jinému soudu tak, že tento návrh se zamítá. Ve věci bylo nařízeno hlavní líčení na dny 17.9, 18.9, 22.9, 24.9, 25.9 a 30.9.2015, předvoláni svědci na den 22.9.2015, 7 svědků na den 24.9.2015, 7 svědků na 25.9.2015, 4 svědci na den 30.9.2015. Právní zástupce žalobce žádá o přeložení termínu nařízených hlavních líčení z důvodu kolize. Dále je ve spise opis z evidence rejstříku trestů ke dni 16.9.2015, žalobce bez záznamu. Hlavní líčení se konalo dne 17.9.2015, žalobce byl přítomen osobně, dále dne 22.9.2015, žalobce byl přítomen osobně, dne 24.9.2015, žalobce byl přítomen osobně, dne 25.9.2015 žalobce byl přítomen osobně, dne 30.9.2015, žalobce byl přítomen osobně, dne 24.11.2015 žalobce byl přítomen osobně, dne 26.1.2016 žalobce byl přítomen osobně, přerušeno do 4.2.2016, žalobce byl přítomen osobně dne 4.2.2016, přerušeno do 11.2.2016, žalobce byl přítomen osobně, další hlavní líčení dne 18.2.2016, žalobce byl přítomen osobně, opět slyšeni svědci, hlavní líčení dne 25.2.2016, žalobce byl omluven, nebyl přítomen, slyšeni svědci, přerušeno do 10.3.2016, žalobce byl přítomen osobně, slyšeni svědci, odročeno na den 17.3.2016, žalobce byl přítomen osobně, slyšen znalec, další hlavní líčení dne 24.3.2016, výslechy znalců, listinné důkazy, žalobce osobně, za účelem předvolání dalších svědků hlavní líčení dne 31.5.2016 a 7.6.2016, dne 31.5.2016 voláno 12 svědků a na 7.6.2016 volán znalecký ústav, dne 31.5.2016 proběhlo, žalobce byl přítomen osobně, zrušeno hlavní líčení dne 7.6.2016, další hlavní líčení dne 23.8.2016, opět voláni svědci, dále hlavní líčení nařízeno na den 14.10.2016 a 14.11.2016, voláni svědci, proběhlo dne 14.10.2016 a 4.1.2017, odročeno na den 7.2.2017, 9.2.2017 a 17.2.2017. Dne 17.2.2017 hlavní líčení proběhlo, stejně tak 7.2.2017, žalobce byl přítomen osobně, další hlavní líčení dne 2.3.2017, žalobce byl přítomen osobně, byl vyhlášen rozsudek, kdy žalobce byl zproštěn obžaloby pro skutek kvalifikovaný jako trestný čin porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, 2 písm. b) trestního zákona a pro skutek kvalifikovaný jako trestný čin pletichy při veřejné soutěži a dražbě podle § 128a odst. 1, 2 písm. a), b) trestního zákona a trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, 3 trestního zákona, dle § 226 písm. b) trestního řádu. Rozsudek byl v rozsahu 81 stran. Podáno odvolání okresním státním zastupitelstvím dne 5.12.2017, doplněno dne 22.12.2017, spis byl předložen Krajskému soudu v Ústí nad Labem 25.1.2018, který nařídil veřejné zasedání na 2. a 3.12.2019, kdy 2.12.2019 rozhodl, že se rozsudek zrušuje ve výroku o náhradě majetkové škody ohledně všech obžalovaných, s právní mocí dne 2.12.2019.

12. V rámci své účastnické výpovědi žalobce uvedl, že od února 2007 začal vykonávat funkci ředitele [anonymizována tři slova], do které mělo být podle záměru [anonymizováno] kraje začleněno všech jeho pět velkých nemocnic. Tento obtížný úkol, zvlášť v tehdejším, turbulentním prostředí českého zdravotnictví, splnil během necelých šesti měsíců. Šlo o do té doby ve zdravotnictví ojedinělou transformaci, kterou následně prezentoval na několika odborných fórech, kde bylo o mé zkušenosti veliký zájem z široké odborné veřejnosti včetně států bývalého východního bloku. V té době začal působit ako zástupce [anonymizována tři slova] v Asociaci velkých fakultních nemocnic. Od září 2007 tak šest let řídil akciovou společnost s přibližně 7 000 zaměstnanci, která zajišťovala přes 80 % zdravotní péče [anonymizováno] kraje. Protože v rámci transformace bylo sloučeno pět nemocnic, z nichž některé svým vybavením neodpovídaly aktuálním potřebám, byly za využití evropských fondů pořízeny do těchto nemocnic různé přístroje od drobnějších po CT, některé v řádu desítek milionů korun. Po několika měsících se žalobce i jeho spoluobvinění z představenstva tehdejší [anonymizována dvě slova] dozvěděli, že budou stíháni pro zneužití evropských peněz. Věc začal vyšetřovat policejní útvar pro odhalování korupce a finanční kriminality a od počátku vyšetřování bylo řízení vedeno hodně zvláštním způsobem. [příjmení] [příjmení] obviněným neustále říkal, že nechápe co se děje a naznačoval prstem směrem nahoru. Přestože byl do spisu zakládán jeden důkaz za druhým, který obvinění vyvracel, jen přikyvoval a věc se stále táhla. [příjmení] jiné byl vypracován drahý posudek renomovaných auditorských společností, který obviněné zprošťoval obvinění. Přesto byl policií zadán posudek nový u firmy [anonymizována dvě slova], který rovněž vyšel ve prospěch obviněných. Přesto byla věc předána státnímu zástupci, podle kterého je zapotřebí podat obžalobu. Poté firmě tomu [anonymizována dvě slova] začala vyhrožovat senátorka [příjmení], ale také náměstek ministra financí [jméno] (člen účetního dvora v Bruselu) a náměstek ministra spravedlnosti [příjmení], že jestli ten posudek neupraví, tak jim nechá sebrat licenci. Na to navazovala přímo ve spisu komunikace, zda je již upravený posudek vyhovující. Obvinění nabyli dojmu, že celý proces je vedený na objednávku, což se u každého z nich podepsalo i na psychickém stavu. Žalobce sám byl přesvědčen, že budou odsouzeni, protože navzdory jejich aktivitě vyvrátit obvinění, nebyly jejich důkazy brány v úvahu, dokonce se ztrácely přímo u kapitána [příjmení]. Žalobce tak měl velký strach. Vzhledem k tomu, že byl označován za hlavu celé skupiny, nesl i medializaci velmi těžce. Po třech měsících od podání obžaloby byl odvolán z místa ředitele [anonymizována dvě slova] s účelovým zdůvodněním řadou drobných (a smyšlených) pochybení. V té době vedl představenstvo nechvalně známý komunista, bývalý dlouholetý kádrový náměstek Severočeských hnědouhelných dolů, což na žalobce působilo zcela likvidačně. Podobně na tom byli ostatní, byť věc již každý řešil po svém. Žalobce konstatoval, že mu byl naprosto rozvrácen život, bylo mu 51 let, měl jsem za sebou velmi úspěšnou 28 letou kariéru ve zdravotnictví, která byla najednou pryč. V médiích byl označován za korupčníka, co rozkrádal peníze zdravotnictví a v řadě příspěvků na internetu jej označovali za„ šmejda“. V té době začal mít problémy se spaním, navštěvoval lékaře, nakonec jej poslal na psychiatrii, kam žalobce docházel asi rok a půl, bral [anonymizováno]. Celých 8 let tak žalobce žil v nejistotě, vykonával práci, která se namanula, což byl obrovský skok z prestižní funkce a respektu kolegů, kdy se zúčastňoval setkání na Ministerstvu zdravotnictví. V soudní fázi řízení se navíc státní zástupce odvolal zcela automaticky. Proběhlo nepočítaně výslechů, řada z nich již s odstupem času zcela zbytečně, svědci si již nepamatovali podstatné okolnosti, natož detaily. Přesto se státní zastupitelství odvolalo a obžalovaní tak čekali zhruba další rok a půl, než proběhl ten odvolací soud u Krajského soudu v Ústí nad Labem, pak další rok do vyhotovení rozsudku a zhruba půl roku, zda nebude podáno dovolání. Poté ve svých [anonymizováno] letech mohl žalobce znovu začít budova kariéru, nicméně věc zůstává v paměti lidí a je to vlastně nemožné. Občas vypomáhal jako radiologický fyzik, kterých je málo. Žalobce přestal jezdit na jakýkoli setkání bývalých spolužáků, protože během chvilky se téma objevil a byl středem nejapných vtipů. Do zahájení svého trestního stíhání si žalobce nedokázal představit, že by se něco podobného mohlo v demokratickém státě stát, šlo o trestní stíhání na objednávku se vším všudy. Jeho matka se s trestním stíháním svého syna a ztrátou jeho profesní kariery nikdy nevypořádala. Stejně tak dřívější mezilidské vztahy již nelze obnovit, trestní stíhání nebylo zapomenuto a žalobce uzavřel, že mu tím byl ukraden celý život, když má několik let do důchodu a ztratil svou pozici. Byť je s věcí již smířený, stále nedokáže pochopit, že se 23 let po revoluci mohlo něco takového stát, že do věci byl negativně angažován člověk, který se prezentuje v médiích a zasedá v Evropském soudním dvoře, že to vše nebyl nijak vyšetřeno, navzdory pokynu předsedkyně odvolacího senátu. Dodnes vlastně neví, z jakého popudu bylo trestní stíhání zahájeno. Ze Severočeského kraje se odstěhoval v naději, že jej již nikdo nebude dál pronásledovat. Žalobce rovněž popsal scénu předání sdělení o zahájení trestního stíhání za účasti vysoce postavených důstojníků policie. Došlo k tomu navzdory tomu, že se přebírání písemností nijak nevyhýbal. Stíhání od počátku nechápal. Společnost byla první, které se podařilo dostat do zdravotnictví 500 mil. Kč z evropských fondů, ani ministerstvo pro místní rozvoj tehdy nebylo schopné podat užitečné informace o čerpání dotací. Přesto společnost uspěla, aniž by jí bylo cokoliv vytčeno. Žalobce proto nechápal, z jakého důvodu je stíhání vůbec vedeno. Konstatoval, že sice nemůže policejním orgánů vyčítat přímý nátlak či výhrůžky, ale současně jim nelze upřít určitý nevyhnutelný postup, následně předání věci státnímu zástupci. Ten opsal vše, co mu policie dala, včetně upraveného posudku a dle žalobce„ šel za odměnu“ do [obec]. Rovněž [příjmení] [příjmení] byl podobně povýšen na bezpečnostního ředitele na Ministerstvo financí. Věc tak žalobce přirovnal ke scénám z mafiánských filmů. Ingerence ministerských náměstků byla prozrazena nedopatřením, když kapitán [příjmení] nechal ve spise zprávy, které objevil jeden z obhájců obviněných. Pokud by na to nedošlo, bylo by odsouzení žalobce jisté. Pokud jde o členy rodiny, ti žalobci věřili a plně jej podporovali. Starší dcera však od spolužáků musela snášet různé narážky a tito jí ukazovali fotografie žalobce v novinách. Žalobce se postupně přestal zúčastňovat setkání širší rodiny, protože nakonec diskuse vždy sklouzla k trestnímu stíhání. Partnerka žalobce, která s ním žila 19 let, následně neunesla neustálou mediální masáž a opakované telefonáty a vztah s ním ukončila. Jako odborník s blízkou specializací oboru činnosti tvůrcům znaleckého posudku, zadaného policií, žalobce konstatoval, že jejich odborný projev při hlavním líčení neodpovídal jejich kvalifikaci. Jednalo se spíše o napadání ceny posudku, který v rámci veřejné zakázky byl vyhotoven v době, kdy tyto údaje běžně dostupné na internetu nebyly. Znalci uváděli, že podobný posudek by dokázali vyhotovit dle informací dostupných na internetu během dvou týdnů, ale v době, kdy jej zadával v rámci veřejné zakázky, to neplatilo. Žalobce vyjádřil pochybnost, že by skutečně znalci z běžně dostupných informací dokázali sestavit materiál v takovém objemu, jaký byl tehdy v rámci žádosti o dotaci předkládán. Žalobci bylo rovněž vyčítáno, že nečetl každou stranu dokumentů, což však není s ohledem na jeho pozici reálné. Dodatek [právnická osoba] [anonymizováno] byl následně vyhotoven po výhružce senátorky [příjmení], kterou uvedla přímo na hlavičkovém papíře Senátu ČR, když požadovala, aby nebylo přihlíženo k pořizovacím cenám majetku tak, jak to udělala [právnická osoba] při vyhotovení posudku obžalovaných. Ta je přitom jedním ze čtyř světových odborníků v tomto oboru. Obě znalecké společnosti přitom museli projít velké množství případů, aby mohly porovnat obvyklé ceny majetku. Po zásahu politiků však byl policejní posudek změněn dokonce nadvakrát tak, aby vyhovoval objednávce a dospěl k závěru, že nakoupený majetek byl předražen. Žalobce konstatoval, že [anonymizována dvě slova] je největším zdravotnických zařízením v republice, s obratem cca 10 miliard korun, zajišťující péči v okruhu [anonymizováno] kraje s přesahem do Libereckého, do Karlovarského, ale i Středočeského kraje. Po zbavení žalobce funkce generálního ředitele již nemohl tuto společnost zastupovat a již nebyl ani členem vedení [anonymizována dvě slova] bere žalobce dosud, byť v menším množství. V době výkonu funkce generálního ředitele nebyl politicky činný. Zda byl ústav [anonymizována dvě slova] za nepravdivý znalecký posudek jakkoli postižen žalobce nevěděl, vzhledem k tomu, že ničeho v řízení nepředložili s odkazem na to, že jsou informace na severech ve Spojených státech, asi pak nijak nebyli stíháni. Žalobce ani nikdo z dalších obviněných podnět k prošetření v tomto směru nepodával. Byl však předsedkyní senátu podán podnět k prošetření státním zástupcem konkrétních osob, a to bývalé senátorky [příjmení], obou náměstků Ministerstva financí i Ministerstva spravedlnosti, možná i [anonymizována dvě slova]. Žádné bližší informace již žalobce o tomto šetření nemá a nebyl ani pozván k nějakému prošetřování. Dle žalobce to je důkaz, že se tím již nikdo nechce zabývat. Žalobce uzavřel, že do podobné funkce by již po těchto zkušenostech nešel.

13. Žalobce navrhl soudu pro srovnání případy doc. [příjmení] a doc. ing. [příjmení] nebo radní [příjmení] (posledně jmenovaný, vedený u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp.zn. 10 C 89/2021). Soudu je však z jeho činnosti známo, že oba svědci, kteří v dané věci vypovídali, rovněž uplatnili jako žalobce u zdejšího soudu nárok na náhradu vzniklé nemajetkové újmy z totožného trestního stíhání, a to každý ve výši 30 000 000 Kč s příslušenstvím. Dle názoru soudu tak právě tyto případy poskytují nejpřiléhavější porovnání s případem žalobce, když se jednalo o totožnou délku trestního řízení, totožné obvinění z trestných činů, totožnou hrozbu trestní sazbou včetně případné náhrady majetkové škody v případě uplatnění této škody osobou, které byla škoda způsobena. Odlišné jsou pouze dopady do osobnostní sféry jednotlivých poškozených, byť nikoliv výrazně.

14. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 č.j. 43 C 128/2020- 139 ze dne 24.1.2022 byla poškozenému [příjmení] [jméno] [příjmení] přiznána náhrady nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání ve výši 80 000 Kč s příslušenstvím, ve zbývající části byla žaloba o zaplacení 29 920 000 Kč s příslušenstvím zamítnuta. Tamní poškozený trpěl úzkostí, obavou o rodinu, o tři děti. Nejmladší syn byl v tu dobu dlouhodobě vážně nemocný. Nejstarší dcera měla velké obavy, jestli nepůjde žalobce do vězení, jestli bude moct jít na tu vysokou školu. Žalobce byl jediným přispěvatelem do rodinného rozpočtu. Manželka žalobce v momentě, kdy se zjistila nemoc syna, tak se ihned dohodla na ukončení pracovního poměru a 5 nebo 6 let zůstala se synem nejprve v nemocnicích, a pak v domácí péči. Žalobce v době zahájení trestního stíhání pracoval v pozici ekonomického náměstka v [anonymizována dvě slova]. Po odvolání ředitele [anonymizována dvě slova], Ing. [celé jméno žalobce], byl žalobce na podzim 2013 pověřen jejím řízením. Na základě výběrového řízení se žalobce stal v roce 2014 ředitelem [anonymizována dvě slova] a v této pozici působil až do roku 2020, kdy byl po dalších krajských volbách odvolán. Žalobce byl před zahájením trestního stíhání aktivně politicky činný. Byl předsedou oblastního sdružení [anonymizováno] a za tuto stranu byl zvolen do zastupitelstva [anonymizováno] kraje. V důsledku negativního vnímání trestního stíhání žalobce spolustraníky sice nerezignoval na své politické funkce, ale v dalších volebních obdobích již nekandidoval, a to přesto, že jej tato činnost bavila a chtěl své aktivity v této oblasti rozvíjet. Nalézací soud byl přesvědčen, že tamní poškozený nemohl v důsledku vedeného trestního stíhání pokračovat v pedagogické činnosti na vysoké škole, a to pro ztrátu zájmu ze strany vysoké školy. Oproti tomu soud I. stupně shledal, že v řízení nebylo prokázáno, že by došlo k významným zásahům do výkonu povolání ekonoma. Žalobce již před zahájením trestního stíhání vykonával pozici ekonomického náměstka v [anonymizována dvě slova], přičemž po zahájení trestního stíhání byl nejprve po odvolání Ing. [celé jméno žalobce] z funkce ředitele pověřen jejím řízením a posléze byl v rámci výběrového řízení dokonce vybrán do pozice ředitele [anonymizována dvě slova]. Tuto pozici vykonával až do roku 2020, kdy byl odvolán na základě výsledků krajských voleb. Žalobce tedy po zahájení trestního stíhání vykonával nepochybně významnější pozici než před zahájením trestního stíhání. Odvolací soud přiznal tamnímu poškozenému dalších rozsudkem č. j. 58 Co 126/2022- 150 ze dne 28.4.2022, celkem tedy bylo přiznáno tamnímu poškozenému 150 000 Kč.

15. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 č.j. 46 C 217/2020-142 ze dne 1.11.2021 přiznal soud tamnímu poškozenému ing. [jméno] [příjmení] částku 70 000 Kč s příslušenstvím. Žalobce byl v rámci prověřování a vyšetřování osobou určenou ke komunikaci a poskytování součinnosti policejnímu orgánu za [anonymizována dvě slova], ze všech obviněných měl o řízení a obsahu spisu z tohoto důvodu největší přehled. V průběhu řízení žalobce trpěl nespavostí, kterou řešil alkoholem, byl hádavý, celkově nervózní, měl pocit, že veškeré skutečnosti svědčící v jeho prospěch ve spisu nejsou, ačkoliv je do spisu zakládal. Měl proto pocit beznaděje, uvažoval o sebevraždě. Stíhání se odrazilo v jeho intimním životě. Dětem i manželce byl nucen vysvětlovat, že nic neukradl, manželka při něm ovšem stála. K finančnímu strádání žalobce a jeho rodiny nedošlo. V důsledku medializace byl nucen z okolí poslouchat nemístné poznámky. Před trestním stíháním žil žalobce společenským životem, který následně významně omezil, stáhl se z veřejného života. Dílem k tomuto došlo z důvodu opuštění pracovních pozic, dílem v důsledku trestního stíhání. Soud dospěl k závěru, že tamní poškozený byl z celého řízení nervózní, trpěl nespavostí a tu zaháněl alkoholem. Stejně tak soud věřil tomu, že byl hádavý, byl nucen svým blízkým vysvětlovat, že se ničeho nedopustil, i to, že byl odhodlán sáhnout si na život v případě odsouzení nebo že byl terčem zlomyslných posměšných poznámek. Soud však neuvěřil domněnkám žalobce i svědků týkajících se vlivu trestního stíhání na kariéru žalobce ani tomu, že se žalobce hodlal pracovně angažovat v oblasti krizového řízení. Žalobce ještě před zahájením trestního stíhání odešel z [anonymizována dvě slova] do nového působiště v ČEZ Teplárenské, kde působil jako specialista akvizic. Ostatně žalobce sám sdělil, že dříve v teplárenství pracoval. Taktéž soud neuvěřil, že by žalobci po kariérní stránce tzv.„ ujel vlak“ a nebyl s to navázat na svou slibně rozjetou kariéru nějakou významnou funkcí, která by jej mohla někam posunout. O zničené kariéře a nezaměstnatelnosti, o níž hovořil jeden ze svědků, nemůže být vůbec řeč za situace, kdy žalobce po celou dobu trestního řízení pracoval a působil ve vyšších pozicích, byť zprvu nikoliv v pozicích statutárních orgánů. Z výpisů z obchodního rejstříku je zřejmé, že žalobce opětovně figuruje jako předseda resp. člen představenstva dvou akciových společností, z nichž jedna byla původně společností s ručením omezeným, v níž žalobce ještě v době trestního stíhání působil na pozici jednatele a po změně právní formy jako předseda představenstva – to však již po skončení trestního stíhání. Odvolací soud navýšil přiznané zadostiučinění v dané věci rozsudkem č. j. 15 Co 91/2022 – 170 ze dne 3.5.2022 o další částku 130 000 Kč s příslušenstvím, celkem tedy bylo poškozenému přiznáno 200 000 Kč s příslušenstvím.

16. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ ODŠZ“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

17. Dle § 2 ODŠZ odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

18. Dle § 3 odst. 1 písm. a), b), c) ODŠZ stát odpovídá za škodu, kterou způsobily: a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").

19. Dle § 5 ODŠZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

20. Dle § 7 odst. 1 a 2 ODŠZ mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

21. Dle § 8 odst. 1, 2 a 3 ODŠZ lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

22. Dle § 10 odst. 1 a 2 ODŠZ má právo na náhradu škody způsobené rozhodnutím o trestu ten, na němž byl zcela nebo zčásti vykonán trest, jestliže v pozdějším řízení byl obžaloby zproštěn nebo bylo-li proti němu trestní stíhání zastaveno ze stejných důvodů, pro které soud v hlavním líčení rozhodne zprošťujícím rozsudkem. To neplatí, nařídí-li zastavení trestního stíhání prezident republiky, uživ svého práva udílet milost nebo amnestii. Právo na náhradu škody má i ten, kdo byl v pozdějším řízení odsouzen k mírnějšímu trestu, než který byl na něm vykonán na podkladě zrušeného rozsudku. Náhrada škody náleží jen se zřetelem k rozdílu mezi trestem vykonaným na základě původního rozsudku a trestem uloženým rozsudkem novým.

23. Dle § 13 odst. 1 a 2 ODŠZ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

24. Dle § 14 odst. 1 a 3 ODŠZ nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v zákoně. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

25. Dle § 15 odst. 2 ODŠZ se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

26. Dle § 26 ODŠZ pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

27. Dle § 31a odst. 1, 2 a 3 ODŠZ bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle Dle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo Dle § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k : a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

28. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že proti žalobci a jeho bývalým spolupracovníkům bylo vedeno trestní stíhání na základě usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 23.5.2013 a 21.6.2013 pro trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku dle ust. § 255 odst. 1, 2 písm. b) trestního zákona, trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku dle ust. § 255 odst. 1, 3 trestního zákona a trestného činu pletichy při veřejné soutěži a dražbě dle § 128a odst. 1, odst. 2 písm. a), b) trestního zákona. Dne 27.2.2014 byla podána obžaloba pro uvedené trestné činy. Žalobce byl rozsudkem ze dne 2.3.2017 obžaloby zproštěn, což bylo potvrzeno unesením odvolacího soudu 2.12.2019. V průběhu prověřování a vyšetřování se v případu žalobce angažovaly osoby tzv.„ zvenčí“, a to jak v podobě senátorky Parlamentu ČR, tak náměstka ministra financí ve vztahu ke znaleckému ústavu, který pro policejní orgán zpracovával znalecký posudek. Probíhala zde i komunikace znaleckého ústavu s policejním orgánem ohledně obsahu znaleckého posudku. Nad těmito skutečnostmi se pozastavoval i odvolací soud O zahájení trestního stíhání, i se jménem žalobce jako možným obviněným, referovala dne 3. 7. 2013 celá řada médií na regionální i celostátní úrovni. Žalobce byl obžaloby pravomocně zproštěn, přičemž po skončení trestního stíhání uplatnil svůj nárok na náhradu újmy u žalované, která v zákonem stanovené lhůtě o jeho nároku nerozhodla, učinila tak až po podání žaloby, když konstatovala, že v trestním řízení došlo k vydání nezákonného rozhodnutí a žalobci se omluvila. Žalovaná tak uznala, že žalobci byla způsobena nemajetková újma vydáním nezákonného rozhodnutí. Provedenými důkazy, zejména výslechy svědků i samotného žalobce bylo v řízení prokázáno, že předmětným trestním řízením, které navazovalo na vydaná nezákonná rozhodnutí, došlo nepochybně k zásahu do osobní sféry žalobce. Přestože byl žalobce přesvědčen, že postupoval s kolegy dle platných předpisů, orgány činné v trestním řízení pokračovaly ve vyšetřování, a to bez ohledu na závěry prvotního znaleckého posudku zpracovaného [právnická osoba] [anonymizováno], které hovořily ve prospěch žalobce a dalších spoluobviněných, a navíc za současného ovlivňování ze strany třetích osob. Žalobce tak spolu s ostatními nabývali postupně dojmu, že je zde zájem blíže neurčených vlivných osob, aby byli odsouzeni, a to bez ohledu na skutečnost, zda se trestné činnosti dopustili či nikoliv. Žalobce tak v důsledku tohoto postupu ztratil víru v nestrannost orgánů činných v trestním řízení, a to Policie ČR a státního zastupitelství. Soud I. stupně současně považuje za věrohodné i tvrzení žalobce, že po dobu trestního stíhání žalobce žil ve stresu, trpěl nespavostí a úzkostí z nejistého výsledku trestního řízení, neboť totožné projevy se u dosud bezúhonných poškozených ve většině případů vyskytují.

29. Na základě uvedeného nalézací soud posuzoval, zda je žalovanou poskytnuté zadostiučinění formou konstatování porušení práva a omluvy dostačujícím zadostiučiněním vzniklé nemajetkové újmy, přičemž dospěl k závěru, že nikoliv. Zdejší soud je přesvědčen, že za předmětný zásah do osobní, rodinné a pracovní sféry žalobce trvající 6 let a 6 měsíců, kdy žalobce byl ohrožen trestem odnětí svobody na 2 až 8 let náleží žalobci peněžité zadostiučinění, k témuž závěru ostatně dospěl soud i v případě dalších dvou obžalovaných v téže kauze (viz shora). Při určení výše peněžitého zadostiučinění se soud zabýval případy odškodnění srovnatelnými s věcí žalobce, když v daném případě jako nepřiléhavější zhodnotil právě případy dalších dvou stíhaných v téže kauze, tedy obou svědků, kteří v dané věci vypovídali. Odlišné (byť nepatrně) byly pouze dopady do osobnostní sféry poškozených. Všichni poškození trpěli úzkostí a nespavostí, jejich rodiny je však podporovali. Co se týče projevů okolí, všichni trpěli určitým stigmatem stíhané osoby a důsledky toho si nesli i jejich rodiny. V případě sp.zn. 43 C 128/2020 nedošlo k zásahu do pracovního života, když naopak to byl tamní poškozený, kdo vstoupil do funkce po současném žalobci, naopak však došlo k zásahu do života pedagogického a politického, kdy dále již nekandidoval v rámci volebního období a nebyla mu umožněna přednášková činnost na vysoké škole. Současně nebyl prokázán zásadní zásah do jeho zdraví. V důsledku toho všeho došlo k ohrožení rodinného rozpočtu, když jeho manželka doma pečovala o vážně nemocného syna. V případě sp.zn. 46 C 217/2020 nebyly prokázány zásahy do života profesního, na rozdíl od současného žalobce, který přímo v důsledku trestního stíhání byl z funkce odvolán a již nedokázal pro skončení trestního stíhání na svou karieru navázat. Stejně jako současný žalobce i on uvažoval o sebevraždě, oba byly frustrováni marným bojem s byrokracií, kdy do trestního spisu zakládali důkazy své neviny, aby poté zjistili, že tyto byly ztraceny a nikdo se jimi nezabývá. Stejně tak oba poškození vyhledali lékařskou pomoc, přičemž v případě poškozeného ing. [příjmení] tato již nadále není nutná, zatímco žalobce se (byť v menší míře) léčí dosud. Zatímco však u tamního žalobce nedospěl soud k závěru, že došlo k zásahu do jeho pracovní sféry, když zaměstnání ukonči sám ještě před zahájením trestního stíhání, současný žalobcem byl v přímém důsledku trestního stíhání odvolán, jeho pracovní poměr následně skončil a s odstupem času již je vyhlídka podobně významného pracovního místa (krátce před důchodem) velmi nepravděpodobná. Rovněž soud neshledal důvodu neuvěřit tvrzením žalobce, že v důsledku trestního stíhání skončil jeho vztah s dlouholetou družkou. Soud současně přihlédl k tomu, že právě žalobce byl v kauze s ohledem na svou pozici generálního ředitele vnímán jako hlavní podezřelý a mezi všemi třemi poškozenými tak byl zasažen nejvíce. Jestliže prvnímu z poškozených byla přiznána částka 150 000 Kč s příslušenstvím, druhému z poškozených 200 000 s příslušenstvím, dospěl soud k závěru, že adekvátním odškodněním v dané věci pro žalobce je částka 250 000 Kč. Soud proto tuto částku žalobci společně s úrokem z prodlení ve výroku ad. I přiznal, ve zbývající části žalobu jako nedůvodnou zamítl výrokem ad..

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 32 828,44 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne 27. 5. 2020, z částky 3 100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 22. 11. 2020, z částky 3 100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 27. 9. 2022, z částky 3 100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 26. 10. 2022, z částky 3 100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 2. 12. 2022 a z částky 3 100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 7. 2. 2023 včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši 5 078,05 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 27. 9. 2022 náhrada 1 679,90 Kč za 192 ujetých km (44,50 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 9,1 l /100 km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 2. 12. 2022 náhrada 1 679,90 Kč za 192 ujetých km (44,50 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 9,1 l /100 km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 7. 2. 2023 náhrada 1 718,25 Kč za 192 ujetých km (41,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 9,1 l /100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 25 478,05 Kč ve výši 5 350,39 Kč.

Poučení