27 C 112/2020-81

Rubrum

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudcem JUDr. Romanem Hlaváčem ve věci žalobce: ; [celé jméno žalobce], narozený dne [datum] bytem [adresa žalobce] zastoupený advokátem [anonymizována tři slova] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti; žalovaným: ; 1) [celé jméno žalované], narozená dne [datum] bytem [adresa žalované] 2) [celé jméno žalovaného], narozený dne [datum] bytem [adresa] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno]. sídlem [adresa] o zaplacení částky 36 000 Kč s příslušenstvím, rozhodl konečným rozsudkem takto:

Výrok

I. Žaloba, aby žalovaný 2/ byl povinen zaplatit žalobci částku 36 000 Kč s 8,5% úrokem z prodlení p.a. od 18. 6. 2018 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému 2/ na nákladech řízení částku 13 745,60 Kč k rukám právního zástupce žalovaného 2/ do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou soudu dne 16. 4. 2020 domáhal se žalobce na žalovaných zaplacení částky 36 000 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnil tím, že na základě inzerátu zveřejněného na internetovém portálu bazos.cz žalobce jako zájemce o koupi nabízeného motocyklu telefonicky kontaktoval žalovaného 2/. Následně žalobce jako kupující uzavřel s žalovaným 2/ jako prodávajícím Kupní smlouvu ze dne 22. 5. 2018, na základě které uvedeného dne žalobce od žalovaného 2/ převzal předmět koupě–motocykl [anonymizována čtyři slova] [číslo], [VIN kód], [registrační značka] a žalobce zároveň žalovanému 2/ předal v hotovosti částku 36 000 Kč jako ujednanou kupní cenu. Žalobce dodatečně zjistil, že žalovaný 2/ sice v minulosti (v období 21. 9. 2016 – 16. 7. 2017) byl vlastníkem předmětu koupě–motocyklu, ale ke dni uzavření kupní smlouvy (22. 5. 2018) se za vlastníka pouze vydával a nebyl skutečným vlastníkem předmětu koupě, takže nebyl ani oprávněn s ním disponovat včetně převedení vlastnického práva k němu. Dle údajů v technickém průkazu vozidla byla skutečným vlastníkem motocyklu v době uzavření kupní smlouvy (resp. od 17. 7. 2017 až do současnosti) žalovaná 1/, která však nebyla účastníkem kupní smlouvy a vůči žalobci tedy nikdy neprojevila vůli převést vlastnické právo k věci. Dle ust. § 8 odst. 2 písm. a) zák. č. 56/2001 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, se žádost o zápis změny vlastníka silničního vozidla nebo oznámení se podává do 10 pracovních dnů ode dne převodu vlastnického práva k silničnímu vozidlu. K zápisu změny vlastníka silničního vozidla na žalobce v zákonné lhůtě resp. nikdy nedošlo, když k němu s ohledem na shora uvedené skutečnosti ani dojít nemohlo. Z vyrozumění Policie ČR [číslo jednací] ze dne 29.1.2020 mj. vyplývá, že„ podezřelý [celé jméno žalovaného], nar. [rok] (žalovaný 2/), do protokolu o podání vysvětlení uvedl, že motorka byla vždy v jeho majetku. Vzhledem k tomu, že jeho kolegyně z práce [celé jméno žalované], nar. [rok] (žalovaná 1/), mu poskytla určitou finanční půjčku, kterou chtěla nějak zajistit, proto podezřelý tuto motorku přepsal na jmenovanou, která ovšem nikdy motorku neužívala a vždy byla v majetku podezřelého. (…) Oficiální majitelka motorky [celé jméno žalované], nar. [rok] (žalovaná 1/), do protokolu o podání vysvětlení potvrdila, že v minulosti zapůjčila svému kolegovi… určitou finanční půjčku, kterou chtěla nějak zajistit a tak se dohodli, že po dobou splatnosti půjčky bude motorka registrována na jmenovanou, přičemž taky potvrdila, že nikdy danou motorku neužívala, tuto výhradně užívala a disponoval s ní jen podezřelý. Jelikož podezřelý již půjčku vrátil, sepsala pro podezřelého plnou moc, aby mohl motorku přepsat“. V této souvislosti se však zdůrazňuje, že avizované přepsání motocyklu z žalované 1/ na žalovaného 2/ nebylo nikdy realizováno a od 17. 7. 2017 do současnosti je jeho vlastníkem zapsaným v registru vozidel stále žalovaná 1/. Žalobce svými přípisy ze dne 6. 6. 2018 písemně vyzval oba žalované k vrácení částky ve výši 36 000 Kč, předané k rukám žalovaného na úhradu kupní ceny, a to ve lhůtě do 17. 6. 2018. Výzvy byly žalovaným 1/ a 2/ doručeny dne 8. 6. 2018, přičemž v určeném termínu splatnosti ani později nebylo žalovanými zaplaceno ničeho. Od 18. 6. 2018 jsou tedy žalovaní v prodlení. Žalobce následně podal na [obec] ČR trestní oznámení pro podezření na spáchání tr. činu podvodu spáchaný ze strany žalovaných, nicméně policejní orgán, který věc prověřoval pod sp.zn. [anonymizováno] [číslo], ve vyrozumění ze dne 29. 1. 2020 žalobci sdělil, že„ nebyly zjištěny skutečnosti důvodně nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin a odůvodňující zahájení úkonů trestního řízení podle § 158 odst. 3 tr. řádu (…) Při posuzování otázky, zda pachatel naplnil znaky příslušného přečinu, je nutné vzít v úvahu i případnou existenci soukromoprávního vztahu. Pokud jde o soukromoprávní vztah, je třeba totiž trvat na tom, aby na ochranu svých majetkových zájmů dbali především samotní účastníci takového vztahu. (…) Při trestněprávním posuzování jednání, které má občanskoprávní základ, je nutno na věc primárně nahlížet z pohledu práva občanského a zvažovat, zda jsou dány podmínky pro nasazení krajního represivního prostředku – trestního práva. Jinak řečeno, proti jednáním porušujícím práva vyplývající z občanskoprávních předpisů je třeba v prvé řadě brojit soukromoprávními prostředky…“. Žalobci tak s ohledem na vyjádření policie nezbývá, než se svého práva domáhat žalobou. Žalobce má za to, že kupní smlouva na motocykl ze dne 22. 5. 2018 je nicotná, neboť zcela chybí projev vůle vlastníka–žalované 1/ k převodu vlastnického práva k předmětu koupě. Kupní smlouvu uzavřel žalobce s žalovaným 2/, kterého však tato smlouva zavazovala k plnění od počátku nemožnému (převedení vlastnického práva kterým nedisponoval). Žalobce se proto domáhá, aby mu žalovaní společně a nerozdílně zaplatili částku 36 000 Kč.

2. Žalovaná [číslo] k věci uvedla, že se stala vlastníkem motocyklu na základě převodu od žalovaného [číslo] který měl zajistit půjčku, kterou mu poskytla. Motocykl byl v držení žalovaného [číslo] protože jej neměla kde skladovat. Když jí půjčku splatil a řekl, že chce motorku prodat, souhlasila s tím a udělila mu k tomu zmocnění. Když vyplňovala plnou moc k přepisu, tak jí žalovaný 2/ říkal, že má na motorku kupce, tak mu dala svolení s tím, že to může prodat. [příjmení] moc byla přiložena při prodeji motocyklu. Žalovaný nárok proto neuznává.

3. Žalovaný [číslo] k věci uvedl, že byl předchozím vlastníkem motocyklu. Poté, co mu žalovaná [číslo] poskytla půjčku, na ni motocykl převedl. Poté, co půjčku splatil, dal se souhlasem žalované [číslo] inzerát k prodeji motocyklu. Žalovaná [číslo] s prodejem souhlasila. Motocykl na sebe zpět nepřeváděl, protože chtěl ušetřit poplatky za převod a běhání po úřadech. Poté, co se ozval žalobce, domluvili si schůzku a mj. i to, že motocykl má mít studený motor, aby se mohlo vyzkoušet, jak startuje. Žalovaný [číslo] žalobci při schůzce při domlouvání prodeje říkal, že je pouze zprostředkovatelem prodeje a že je vlastníkem žalovaná [číslo] tato skutečnost byla patrná i z technických průkazů a plné moci. Chtěl proto sepsat zprostředkovatelskou smlouvu. Žalobce však chtěl podepsat předtištěnou kupní smlouvu, kterou si přivezl, a do ní z občanského průkazu žalovaného [číslo] doplnil jeho iniciály. Žalovaný [číslo] proto smlouvu považuje za platnou a navrhuje žalobu vůči němu zamítnout.

4. Rozsudkem ze dne 2. 12. 2020, č.j. [číslo jednací], soud rozhodl vůči žalované [číslo] částečným rozsudkem tak, že vůči ní žalobu v plném rozsahu zamítnul. Rozsudek odůvodil tak, že žaloba nebyla vůči žalované [číslo] podána důvodně. Žalobce se jak po žalovaném [číslo] tak i po žalované [číslo] domáhá vrácení částky 36 000 Kč předané žalovanému [číslo] při uzavření dle jeho tvrzení nicotné smlouvy, tedy vydání bezdůvodného obohacení. Soud musí konstatovat, že i v případě, kdyby kupní smlouva na motocykl byla v konečném důsledku soudem posouzena jako neplatná či nicotná, strany učinily nesporným, že předávka částky proběhla mezi žalobcem a žalovaným [číslo] nikoliv mezi žalobcem a žalovanou [číslo] že tato při uzavírání kupní smlouvy od žalobce přímo žádnou částku neobdržela. Pokud tedy žalobce tvrdí, že uzavřel písemnou smlouvu se žalovaným [číslo] že je tato smlouva právě z tohoto důvodu nicotná, neboť byla žalobcem uzavřena s nevlastníkem, pak v režimu občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. platí, že aktivní a pasivní věcná legitimace z hlediska práva na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého plněním dle neplatné, zdánlivé či zrušené smlouvy svědčí zásadně pouze smluvním stranám, což v písemné smlouvě byl pouze žalobce a žalovaný [číslo] (viz též např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. 6. 2019, sp. zn. 28 Cdo 694/2019). Tím spíše by žalovaná [číslo] nebyla povinna vrátit peněžní prostředky, pokud by bylo prokázáno, že smlouva byla uzavřena platně, jak tvrdí oba žalovaní, když oba shodně uvádějí, že žalovaná [číslo] udělila plnou moc žalovanému k prodeji motorky a že z její strany byla vůle prodat prostřednictvím žalovaného [číslo] motocykl zájemci o jeho koupi, protože v takovém případě by došlo k převodu vlastnictví na žalobce, a žalobci by tudíž ani nemohlo vzniknout z tohoto důvodu právo na vrácení kupní ceny. Žalovaná [číslo] tedy v řízení nemůže být v žádné z uvedených dvou variant pasivně legitimována a odpovědná za vrácení částky žalobci, a proto již v tomto okamžiku lze učinit jednoznačný závěr, že žaloba vůči ní nebyla podána důvodně.

5. O nároku žalobce vůči žalovanému [číslo] pak soud rozhodl po doplnění dokazování v konečném rozhodnutí.

6. Soud provedl důkaz sdělením podstatného obsahu listin, a to kupní smlouvy ze dne 22. 5. 2018, velkého technického průkazu, předžalobní výzvy včetně dodejky zaslané oběma žalovaným, trestní spisu Policie ČR, sp. zn. [anonymizováno] [číslo], zejména trestní oznámení, plné moci k přepisu vozidla ověřené 10. 5. 2018, podání vysvětlení žalovaného 2/ ze dne 27. 1. 2020, podání vysvětlení žalované 1/ ze dne 27. 1. 2020, vyrozumění o odložení ze dne 29. 1. 2020, sdělení OSZ [obec] a výslechem svědka [celé jméno svědka]. Dále soud provedl dokazování účastnickými výslechy žalobce a obou žalovaných.

7. Na základě provedeného dokazování soud zjistil tento skutkový stav:

8. Z písemné kupní smlouvy ze dne 22. 5. 2018 soud zjistil, že tohoto dne byla podepsána listina označená jako kupní smlouva, jejímž předmětem byla koupě motocyklu [anonymizováno] [registrační značka] za částku 36 000 Kč. V čl. VI. bod 2) je uvedeno, že s kupovaným motocyklem současně kupující přebírá 1 ks klíčů pod vozidla a další doklady, a to velký a malý TP a plnou moc. V kolonce„ kupující“ jsou předtištěny osobní údaje žalobce. Ze shodných skutkových tvrzení žalobce a žalovaného [číslo] vzal soud za prokázáno, že osobní údaje žalovaného [číslo] vyplňoval do kolonky„ prodávající“ žalobce z občanského průkazu žalovaného [číslo]. Ze shodných skutkových tvrzení těchto účastníků, jakož i z výpovědi svědka [celé jméno svědka] vzal soud dále za zjištěno, že předtištěný text kupní smlouvy přivezl na místo uzavření smlouvy žalobce. Z Osvědčení o registraci vozidla část I. (dále jen malý technický průkaz) a Osvědčení o registraci vozidla část II. (dále jen velký technický průkaz) soud zjistil, že je v nich jako vlastník předmětného motocyklu uvedena od 17. 7. 2017 žalovaná [číslo]. Z nedatované plné moci k přepisu vozidla soud zjistil, že v ní žalovaná [číslo] zplnomocňuje k veškerým úkonům na odboru dopravy ohledně vozidla motocykl [anonymizováno] [registrační značka] V plné moci není uvedeno, komu je tato plná moc udělována. Podpis žalované [číslo] byl ověřen na poště dne 10. 5. 2018. Ze shodných skutkových tvrzení žalovaných vzal soud za prokázáno, že žalovaná [číslo] jako vlastník motocyklu udělila žalovanému [číslo] ústně plnou moc k prodeji motocyklu zájemci o koupi. Z výpovědi svědka [celé jméno svědka], jakož i z účastnické výpovědi žalovaného [číslo] vzal soud za zjištěno, že žalobci byla žalovaným [číslo] před podpisem písemné smlouvy sdělena skutečnost, že žalovaný [číslo] pouze zprostředkovává prodej motocyklu za žalovanou [číslo] přítelkyni žalovaného [číslo] která je zapsána v technickém průkazu. Žalovaný [číslo] chtěl zprvu uzavřít zprostředkovatelskou smlouvu, ale žalobce vytáhl svou kupní smlouvu. Žalobce spěchal, takže tlačil na žalovaného [číslo] aby jím přinesenou smlouvu podepsal. Žalovaný [číslo] mu tu smlouvu podepsal, ale s výhradou, že jej ten žalobce už v budoucnu nebude otravovat. Ze shodných skutkových tvrzení účastníků vzal soud za prokázáno, že částka 36 000 Kč byla předána žalobcem žalovanému [číslo] v hotovosti při podpisu smlouvy. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné další skutečnosti rozhodné pro jeho skutkové závěry.

9. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně ani vůči žalovanému [číslo] že ani žalovaný [číslo] nemůže být v řízení v žádné z níže uvedených dvou variant tvrzených žalobcem pasivně legitimován a odpovědný za vrácení částky žalobci. Žalobce podal svou žalobu v původní podobě s tvrzením, že kupní smlouva na motocykl ze dne 22. 5. 2018 je nicotná, neboť byla uzavřena s nevlastníkem, a podání žaloby zdůvodnil mj. tím, že se na základě ní nestal vlastníkem motocyklu, a má obavu, aby vůči němu žalovaná [číslo] jako vlastník nezačala uplatňovat vlastnická práva k motorce na její vydání. Soud nad rámec předmětu řízení podotýká, že občanský zákoník upravuje instituty, které chrání osobu nabyvší věc od nevlastníka před vrácením věci osobě, která se domnívá, že je skutečným vlastníkem, takže tato obava je lichá, neboť by žalobce měl v takové případě prostředky k obraně (viz § 1109 až 1111 občanského zákoníku). Navíc dle vlastního tvrzení žalobce vůči němu ani nikdo ze žalovaných, ani žádná třetí osoba vlastnictví k motorce dosud neuplatňovali. Žaloba zahrnující v sobě předběžnou otázku, že se naopak někdo cítí být nevlastníkem věci, a domáhá se de facto vrácení věci domnělému vlastníkovi, jako je tomu v tomto případě, je proto neobvyklá a nestandardní, nicméně přípustná.

10. Žalobce se zprvu jak po žalovaném [číslo] tak i po žalované [číslo] domáhal vrácení částky 36 000 Kč předané žalovanému [číslo] při uzavření dle jeho tvrzení nicotné smlouvy, tedy vydání této částky z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku. Žalobce v řízení původně tvrdil, že uzavřel písemnou smlouvu se žalovaným [číslo] že je tato smlouva právě z tohoto důvodu nicotná, neboť byla žalobcem uzavřena s nevlastníkem. Jak již soud konstatoval v částečném rozsudku ze dne 2. 12. 2020, v režimu občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. by v takovém případě bylo nutno dovodit, že aktivní a pasivní věcná legitimace z hlediska práva na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého plněním dle neplatné, zdánlivé či zrušené smlouvy svědčí zásadně pouze smluvním stranám, což by v tvrzené zdánlivě uzavřené písemné smlouvě byl pouze žalobce a žalovaný [číslo] (viz též např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. 6. 2019, sp. zn. 28 Cdo 694/2019). Soud však má za to, že v řízení naopak bylo zjištěno, že kupní smlouva mezi žalobcem jako kupujícím a žalovanou [číslo] jako vlastníkem motocyklu a prodávající stranou byla uzavřena platně a že má všechny náležitosti platné kupní smlouvy včetně určitě vymezeného předmětu koupě a kupní ceny, a že vůči žalovanému [číslo] tudíž není žaloba důvodná.

11. Oba žalovaní shodně uvádějí, že žalovaná [číslo] udělila plnou moc žalovanému k prodeji motorky a že z její strany byla vůle prodat prostřednictvím žalovaného [číslo] motocykl zájemci o jeho koupi. V takovém případě došlo k převodu vlastnictví na žalobce, a žalobci by tudíž ani nemohlo vzniknout z tohoto důvodu právo na vrácení kupní ceny. Soud pak nemá důvod jim v tomto ohledu žalovaným o existenci plné moci na prodej motocyklu nevěřit, když ze strany žalobce nebyl snesen žádný argument, uvedeno žádné tvrzení či důkaz o tom, že by tomu tak nebylo, a které by zpochybňovaly tvrzení žalovaných. Na existenci plné moci poukazuje i fakt, že žalovaný [číslo] při uzavírání kupní smlouvy disponoval blanketní plnou mocí udělenou žalovanou [číslo] k přepisu vozidla na registru vozidel s ověřeným podpisem žalované [číslo] tento dokument je uveden i v písemné kupní smlouvě. Soud nad rámec tohoto poukazuje na skutečnost, že i v případě, kdy by zde ze strany žalovaného [číslo] i případně došlo v době uzavření smlouvy k překročení plné moci udělené žalovanou [číslo] nebo by mu plná moc tehdy nebyla udělena, pak posléze i v průběhu řízení byla jasně deklarována vůle žalované [číslo] být vázána jednáním žalovaného [číslo] ohledně prodeje motocyklu, tedy nastala by zde tzv. ratihabice, čili dodatečné schválení právního jednání. Základním premisou pro použití ratihabice je překročení pravomoci, tedy stav, kdy někdo jedná něčím jménem, ale překračuje svoji pravomoc. Takové jednání musí být schváleno zpětně; pokud se tak stane, je právním jednáním vázán ten, kdo je schválil. Zavázán je pak ex tunc, tedy nikoli od okamžiku schválení, ale už od okamžiku jednání (v tomto případě by to bylo již od uzavření smlouvy). Takový způsob je možný nejen v případě, kdy jednající osoba překročí plnou moc, ale i v případě, že jednala bez jakéhokoli oprávnění jednat. Tím dojde ke zhojení původního nedostatku. Nicméně soud vychází z toho, že zde byla prokázána vůle žalované [číslo] prodat prostřednictvím žalovaného [číslo] již před uzavřením předmětné kupní smlouvy a že tedy žalovaný [číslo] byl zmocněn žalovanou [číslo] k uzavření kupní smlouvy a byl oprávněn jménem žalované [číslo] jednat se žalobcem.

12. Pokud jde o vědomost žalobce o skutečném prodávajícím, jak vyplynulo ze zjištěného skutkového stavu, žalobce musel při uzavírání smlouvy vědět, že žalovaný [číslo] není vlastníkem motocyklu, jen zmocněnec žalované [číslo] („ zprostředkovatel“), jelikož mu to žalovaný [číslo] před uzavřením smlouvy řekl (což potvrdil ve svém výslechu i svědek [celé jméno svědka], který slyšel, jak se o tom žalobce a žalovaný [číslo] před podpisem smlouvy bavili), jednak tuto skutečnost žalobce musel při obvyklé míře pečlivosti zjistit z velkého technického průkazu, který i dle svědka [celé jméno svědka] před uzavřením smlouvy k dispozici a kde žalovaná [číslo] jako vlastník byla uvedena. Tvrzení žalobce o tom, že před uzavřením smlouvy neměl doklady, ani plnou moc a ani technický průkaz k dispozici, a dostal jej až po uzavřené smlouvy, je výpovědí svědka vyvrácena. Vědomost žalobce o skutečném vlastníkovi motocyklu, tedy žalované [číslo] podpůrně vyplývá i z vyjádření samotného žalobce učiněného na Policii ČR do úředního záznamu dne 7. 1. 2020, kde žalobce sám spontánně uvedl, že těsně před podpisem smlouvy zjistil, že provozovatelem motocyklu není žalovaný [číslo] ale žalovaná [číslo] která žalovanému [číslo] vystavila plnou moc k přepisu vozidla. Žalovaný [číslo] žalobci uvedl, že žalovaná [číslo] je jeho přítelkyní a že jej požádala, aby za ni motocykl prodal. Pokud žalobce nyní tvrdí, že před podpisem smlouvy informace o skutečném vlastníkovi nezazněla a že na Policii ČR si tuto skutečnost nevybavil přesně, zatímco nyní už si pamatuje, jak to bylo, soud mu neuvěřil. Žalobcovo vysvětlení, proč při svém účastnickém výslechu vypovídal jinak než na Policii ČR, je krajně nepřesvědčivé. Soud poukazuje na to, že na Policii ČR vypovídal s odstupem cca 1,5 roku uzavření smlouvy, a dle svého tvrzení před soudem si to nepamatoval přesně, zatímco nyní s odstupem dalšího roku by si totéž již pamatoval lépe, je nevěrohodné a účelové. Naopak účastnická výpověď žalovaného [číslo] ohledně průběhu uzavírání smlouvy koresponduje s výpovědí svědka [celé jméno svědka], proto soud neměl důvodu nevěřit skutkové verzi tvrzené žalovanými. Soud má za to, že z výše uvedeného zjištěného skutkového stavu plyne jednoznačný závěr, že žalobce věděl při uzavírání smlouvy před podpisem písemné smlouvy, že vlastníkem je žalovaná [číslo] nikoliv žalovaný [číslo] z jeho následného chování, kdy předal dohodnutou částku na kupní ceně 36 000 Kč žalovanému [číslo] s motorkou poté odjel, lze jednoznačně dovodit vůli žalobce i přes toto zjištění kupní smlouvu uzavřít minimálně v ústní podobě. Soud rovněž poukazuje na četnou judikaturu vyšších soudů i Ústavního soudu, která je také promítnuta do ustanovení § 574 občanského zákoníku, dle něhož je na právní jednání třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.04.2017, sp. zn. 21 Cdo 5281/2016, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31.10.2017, sp. zn. 29 Cdo 61/2017 či nález Ústavního soudu ČR ze dne 13.09.2016, sp. zn. I. ÚS 190/15). Soud poukazuje i na samotné vyjádření žalobce, který by motocykl na registru vozidel převedl, pokud by na něm nezjistil vady. Soud proto dospěl k závěru, že zde tedy byla vůle žalobce jako kupujícího a žalované [číslo] jako prodávající a vlastníka motocyklu uzavřít kupní smlouvu jednoznačně deklarovaná a prokázána, když i u samotné žalované [číslo] jako původního vlastníka motocyklu byla jak před uzavřením smlouvy, tak i po jejím uzavření jednoznačně prokázána její vůle zmocnit žalovaného [číslo] k prodeji motocyklu a jeho následného převodu na žalobce. Pokud jde o předloženou písemnou smlouvu, soud poukazuje na to, že to byl právě žalobce, kdo i přes vědomost o tom, kdo je skutečným vlastníkem motocyklu, uvedl do jím předem připravené nesprávnou osobu jako vlastníka a tedy případně svým jednáním způsobil nicotnost písemné verze kupní smlouvy. Soud proto má za to, že by nepochybně bylo i v rozporu s dobrými mravy, aby žalobce, který by neplatnost písemné smlouvy svým jednáním způsobil, aby se tohoto u soudu ještě dovolával ve svůj prospěch. Jelikož soud dovodil platnost kupní smlouvy uzavřené mezi žalobcem a žalovanou [číslo] zastoupenou žalovaným [číslo] na prodej motocyklu minimálně v ústní podobě (přičemž k přepisu vozidla na registru vozidel dle § 8 zákona č. 56/2001 Sb. předložení písemné kupní smlouvy nevyžaduje), musel proto z výše uvedených důvodů v tomto konečném rozsudku žalobu i vůči žalovanému [číslo] v plném rozsahu zamítnout, neboť žalobci v takovém případě nárok na vydání bezdůvodného obohacení vůči žalovanému [číslo] nemohl vzniknout.

13. Pokud jde o žalobcovo novější tvrzení, že v případě, že soud žalobci nepřizná jako bezdůvodné obohacení z nicotné smlouvy, měl by ji přiznat jako bezdůvodné obohacení z důvodu, že žalobce odstoupil od smlouvy pro vady motocyklu, ani v tomto případě není možné vůči žalovanému [číslo] žalobě vyhovět. Soud souhlasí s tvrzením žalobce pouze potud, že by rovněž šlo o bezdůvodné obohacení, nicméně jde o nárok ze zcela jiných důvodů, než pro dosud tvrzenou neplatnost či nicotnost smlouvy, dosavadní provedené důkazy a skutkový stav by proto ani nebylo možno pro tato skutková tvrzení použít. Uplatňovat nároky z vad a odstoupit od smlouvy lze pouze u platně uzavřené smlouvy. V tomto případě je ale právě základním předpokladem existující platně uzavřená smlouva a nároky plynoucí z vad, resp. z odstoupení od smlouvy pak lze uplatňovat pouze vůči smluvní straně této platně uzavřené smlouvy, tedy vůči žalované [číslo] (nikoliv vůči žalovanému [číslo] jako pouhému zmocněnci žalované [číslo]) a vůči ní se v případě úspěchu ohledně svých tvrzení o vadách věci domáhat případného vydání bezdůvodného obohacení. Žalovaný [číslo] proto není ani v tomto případě ve věci pasivně legitimován, a soud proto vůči němu musel i z tohoto důvodu v plném rozsahu zamítnout.

14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a uložil neúspěšnému žalobci povinnost nahradit úspěšnému žalovanému [číslo] na nákladech částku 13 745,60 Kč Náklady řízení zde tvoří odměna právního zástupce žalovaného [číslo] za 4 úkony právní pomoci po 2 540 Kč dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (za převzetí věci a účast u 3 jednání soudu), 4 režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 3 téže vyhlášky a 21% DPH.