27 C 121/2021-51

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Lukáškovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 23 671 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 23 671 Kč od 11. 3. 2021 do zaplacení se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na nákladech řízení v částce 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1 Žalobce se žalobou došlou soudu dne [datum] domáhal po žalované zaplacení částky 23 671 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem, že žalobce jako spotřebitel zahájil dne [datum] řízení před finančním arbitrem (dále jen„ FA“), vedené pod spis. zn. [spisová značka] [číslo]. Předmětem řízení vedeného proti společnosti [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ instituce“) ve věci vydání bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy investičního životního pojištění. Prvoinstanční řízení před FA bylo ukončeno nálezem FA ze dne 23. 6. 2019, č. j. [spisová značka] [číslo], kdy FA určil, že pojistná smlouva ze dne [datum], [číslo] je v části životního pojištění od počátku neplatná, a dále uložil [obec] pojišťovně zaplatit žalobci částku 136 596,54 Kč s příslušenstvím a ve zbytku návrh žalobce zamítl. Žalobce podal proti nálezu námitky, o nichž FA rozhodl dne [datum] a částečně změnil nález ze dne [datum]. Rozhodnutí o námitkách bylo žalobci doručeno dne [datum]. Řízení bylo rozhodnutím o námitkách pravomocně skončeno. Žalobce s rozhodnutím FA nesouhlasil a podal žalobu na přezkum rozhodnutí FA podle § 244an o. s. ř. Řízení před FA trvalo od [datum] do [datum], tj. 27 měsíců a 25 dnů. Žalobce se na žalované domáhal náhrady nemajetkové újmy způsobené mu nepřiměřeně dlouhou délkou řízení před FA. 2 Žalovaná navrhla žalobu zamítnout s odůvodněním, že v předmětné věci nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu v rámci shromažďování podkladů pro rozhodnutí v souvislosti s porušením povinnosti učinit úkon v přiměřené lhůtě, když od zahájení řízení dne [datum] do data shromáždění podkladů rozhodných pro vydání nálezu, tedy do [datum], uběhl 321 den. V řízení před FA se žalobce domáhal vydání bezdůvodného obohacení ve výši 383 996 Kč s příslušenstvím ode dne marného uplynutí termínu stanoveného v příslušné výzvě instituci do zaplacení z důvodů neplatnosti pojistné smlouvy o investičním životním pojištění [číslo]. Řízení před FA bylo zahájeno dnem doručení návrhu žalobce [příjmení] dne [datum], avšak návrh měl řadu nedostatků, proto finanční arbitr dne [datum] vyzval žalobkyni k odstranění vykázaných nedostatků návrhu. Žalobce doplnil návrh dne [datum], kterým pouze částečně odstranil nedostatky návrhu s tím, že si má finanční arbitr potřebné podklady opatřit sám jiným způsobem. Dne [datum] oznámil finanční arbitr zahájení řízení Instituci a vyzval ji k vyjádření se k návrhu, poskytnutí vysvětlení a předložení dokumentace vztahující se k předmětu sporu. Instituce předložila své vyjádření a podklady finančnímu arbitrovi dne [datum]. Finanční arbitr vyzval žalobce dne [datum], aby se vyjádřil k námitce promlčení, kterou instituce vznesla ke všem nárokům, které žalobkyně v řízení před finančním arbitrem vznesla a aby zvážila ukončení pojištění s výplatou odkupného ve výši 329 264 Kč a zpětvzetí návrhu na zahájení řízení. Žalobce dne [datum] sdělil, že s předběžným právním posouzením nesouhlasí a o zpětvzetí návrhu na zahájení řízení neuvažuje. FA dne [datum] vyzval žalobce, aby se seznámil s podklady pro vydání rozhodnutí. Dne [datum] vyzval FA instituci, aby se seznámila s podklady. Žalobce dne [datum] požádal FA o zaslání spisové dokumentace v elektronické podobě. Instituce se seznámila s poklady k rozhodnutí v sídle Kanceláře FA dne [datum]. Dne [datum] předložil žalobce [příjmení] vyjádření k podkladům s požadavkem na vyslovení neplatnosti pojistné smlouvy ze strany FA s tím, že pojištění trvá a žalobce potřebuje postavit na jisto práva a povinnosti vyplývající z pojistné smlouvy. Podle platné judikatury se rozhodné datum, ke kterému se váže počátek běhu lhůt, kdy finanční arbitr shromáždil veškeré podklady rozhodné pro vydání nálezu, tj. den skutečného obdržení posledního relevantního podkladu. Za den shromáždění poslední relevantní informace ze strany FA pro vydání nálezu je v posuzovaném případě možno považovat den [datum], kdy byla doručena poslední relevantní informace pro vydání nálezu. Doba, po kterou FA shromažďuje podklady rozhodné pro vydání nálezu, není zákonem nijak upravena, tudíž je správní orgán povinen postupovat podle § 6 zák. č. 500/2004 Sb., správní řád, v platném znění (dále jen„ SprŘ“) a činit úkony v přiměřené lhůtě tak, aby nikomu nevznikaly zbytečné náklady, a zároveň tak, aby jeho postup zatěžoval dotčené osoby pokud možno co nejméně. Podklady pro vydání nálezu je však FA oprávněn ve smyslu § 6 odst. 2 SprŘ ve spojení s § 10 odst. 3 zák. č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, v platném znění (dále jen„ ZFA“), požadovat v míře, která mu umožní vydat v řízení rozhodnutí. V konkrétním případě od zahájení řízení dne [datum] do data shromáždění podkladů rozhodných pro vydání nálezu, do [datum], uběhl 321 den, tj. 10 měsíců, což je v daném případě akceptovatelné podle judikatury vyšších soudů. Délka řízení před FA byla zásadně ovlivněna hmotněprávní složitostí daného případu, kdy do celkové délky řízení se citelně promítla obrana pojišťující instituce z hlediska posuzování platnosti smlouvy investičního životního pojištění [číslo] od jejíž neplatnosti žalobce odvíjel nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Žalobce namítal neplatnost z důvodu omylu na jeho straně při jejím uzavírání, její neurčitosti, rozpor se zákonem a dobrými mravy a nezpůsobilosti instituce takovou smlouvu uzavřít. Nelze opomíjet fakt, že řízení před FA má odlišný charakter od soudního řízení. Na délku řízení před FA nelze bez dalšího nahlížet jako na alternativní délku řízení soudního, neboť procesní atributy jsou zde odlišné. Mezi ně patří skutečnost, že řízení u FA podléhá zásadě vyšetřovací, tj. FA poté, co navrhovatel odstraní nedostatky návrhu, které brání projednání sporu, vyzve instituci, proti které návrh směřuje, aby se k návrhu vyjádřila a předložila podklady, které finanční arbitr po posouzení návrhu považuje za relevantní pro posouzení a rozhodnutí sporu mezi navrhovatelem a finanční institucí. Není vyloučeno, aby FA v řízení vyzýval navrhovatele i instituci opakovaně nebo k doplnění předložených vyjádření nebo podkladů, což se s vzhledem k problematice platnosti sjednaného investičního životního pojištění stalo i v posuzovaném řízení před soudním arbitrem. Zákon FA ukládá, aby stranám sporu poskytoval k vyjádření nebo předkládání podkladů vždy 15 denní lhůty a současně stanoví právo strany sporu opakovaně požádat o prodloužení této lhůty. FA může v odůvodněných případech lhůtu o 15 dní prodloužit i opakovaně. FA stranám vyjevil svůj předběžný právní názor a usiloval o smírné řešení sporu. Následně se strany opakovaně vyjadřovaly k předloženým podkladům, což se výrazným způsobem promítlo do délky řízení. FA rozhoduje ve věci samé bez zbytečného odkladu nálezem, má tak učinit do 90 dnů od shromáždění všech podkladů nutných pro rozhodnutí. Lhůta pro vydání rozhodnutí neplyne ode dne zahájení řízení, nýbrž od zajištění podkladů od obou stran sporu i třetích stran a posouzení, že pro rozhodnutí finančního arbitra není zapotřebí dalšího shromažďování. S ohledem na celkovou dobu posuzovaného řízení před FA lze shledat, že pokud řízení ve vztahu k žalobkyni probíhalo 24 měsíců (ve vztahu k doručení návrhu [datum] do doručení rozhodnutí FA o námitkách dne [datum]), pak jde o hraniční posouzení celkové délky řízení coby doby přiměřené, když že nelze těžit ze zahlcení FA stovkami obdobných návrhů, kde jsou posuzovány otázky platnosti kapitálových životních pojištění s přihlédnutím ke každému individuálnímu případu na úkor odpovědnosti státu za jeho úřední postup tam, kde je presumována újma za nepřiměřenou délku řízení. V daném konkrétním případě byl FA po celou dobu posuzovaného řízení činný, mezi jednotlivými pravidelnými úkony nenastala žádná prodleva. Otázka okamžiku zajištění podkladů od obou stran sporu a posouzení, že pro rozhodnutí FA již není zapotřebí dalšího shromažďování, byla soudem I. stupně vytyčena s ohledem na jeho právní názor na věc (v době kdy se obě strany vyjadřovaly a předkládaly podklady). FA je institucí nezávislou a nestrannou, proto nastavení mantinelů pro okamžik vydání nálezu ve věci bude vždy věcí jeho úvahy, zvlášť za situace, kdy posuzuje věc mimořádně obtížnou a vymykající se jeho běžné agendě, kde je jinak předpokládána rychlost, bezplatnost a znalost problematiky. Stejně tak bylo Ústavním soudem konstatováno, že pokud odvolací soud o přiměřenosti délky řízení před FA uvažoval v intencích kritérií zákonodárcem vytyčených pro spravedlivé stanovení výše zadostiučinění kompenzujícího průtahy v řízení, nedopustil se ničeho nesprávného, když předmětná kritéria pro výši zadostiučinění totiž v sobě logicky zahrnují i přiměřenost nebo nepřiměřenost délky řízení posuzovaného za účelem eventuálního odškodnění, když se odvolací soud dostatečně pečlivě a argumentačně přesvědčivě zabýval povahou řízení před finančním arbitrem a odlišnostmi tohoto řízení ve vztahu k řízení před soudem. Dovodil v konturách takového srovnání, že ani před obecným soudem by daný spor netrval kratší dobu, proto ústavní stížnost odmítl jako neopodstatněnou. FA vydal nález dne [datum], když rozhodl, že není příslušný rozhodnout o předmětu sporu spočívajícím v úrazovém pojištění a pojištění hospitalizace následkem nemoci nebo úrazu, že se jedná podle § 9 písm. a) ZFA o nepřípustný návrh, řízení o něm proto FA podle § 14 odst. odst. 1 písm. a) ZFA zastavil. FA na základě shromážděných podkladů a po jejich pečlivém právním posouzení zjistil, že pojistná smlouva je v části životního pojištění absolutně neplatná, protože jsou neplatná ujednání o počátečních, správních nákladech a o rizikovém pojistném, která jsou neoddělitelná od dalších ujednání pojistné smlouvy. Protože pojištění sjednané pojistnou smlouvou stále trvalo, dovodil FA právní zájem žalobce na určení neplatnosti pojistné smlouvy v části životního pojištění ve výroku nálezu. FA dovodil, že se instituce z neplatné pojistné smlouvy bezdůvodně obohatila a po zohlednění námitky promlčení, kterou důvodně vznesla, rozhodl o tom, že je povinná vydat žalobci bezdůvodné obohacení ve výši 145 334 Kč s příslušenstvím, ve zbývající části FA návrh žalobce zamítl. Od shromáždění veškerých podkladů k vydání nálezu dne [datum] do vydání nálezu dne [datum] uběhlo 214 dnů, cca 7 měsíců. FA arbitr překročil nejzazší lhůtu k vydání nálezu danou mu § 15 ZFA, tj. 180 dnů o 34 dny. Do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení nálezu nebo usnesení mohou účastníci řízení před FA podle § 16 odst. 1 ZFA podat proti nálezu nebo usnesení odůvodněné námitky. Počátek běhu lhůt v námitkovém řízení je vázán na den jejich doručení FA, přičemž FA podle § 16 odst. 2 ZFA rozhodne o námitkách do 30 dnů ode dne jejich doručení FA, ve zvlášť složitých případech rozhodne nejdéle do 60 dnů, nelze-li vzhledem k povaze věci rozhodnout ani v této lhůtě, může ji FA přiměřeně prodloužit. Bude-li řízení o námitkách trvat déle než 60 dnů, musí FA účastníky o případném prodloužení lhůty vyrozumět. Dne [datum] podala proti nálezu námitky instituce. FA vyzval dne [datum] žalobce k podání vyjádření k námitkám instituce. Žalobce podal proti nálezu finančního arbitra námitky dne [datum] FA vyzval dne [datum] instituci k vyjádření se k námitkám žalobce. Instituce se k námitkám žalobce vyjádřila dne [datum]. Dne [datum] vyzval FA instituci, aby mu předložila podklady o aktuálním stavu pojištění z pojistné smlouvy, což instituce učinila [datum] FA vydal rozhodnutí o námitkách dne [datum], když neshledal, že by ve věci rozhodl věcně nesprávně, setrval tak na svém právním závěru, a nález potvrdil. Řízení o námitkách započalo dne [datum] a skončeno bylo rozhodnutím o námitkách dne [datum]. Celková délka trvání námitkového řízení činila 301 den. V posuzovaném případě překročil finanční arbitr lhůtu o 241 den, cca o 8 měsíců, přičemž pochybil v tom směru, že lhůtu pro vydání rozhodnutí o námitkách administrativním nedopatřením opakovaně neprodloužil, když z povahy věci nešlo rozhodnout ani v 60 denní lhůtě. V daném případě tedy v řízení k dílčím průtahům došlo. Jednotlivé úkony však byly většinou činěny pravidelně a nelze hovořit o nečinnosti správních orgánů, při vydání rozhodnutí však došlo k průtahům. Existence nesprávného úředního postupu je prokázána, když správní orgán neinformoval účastníky řízení o přiměřeném prodloužení lhůty pro vydání rozhodnutí. Celková délka řízení více jak 27 měsíců je nepřiměřená a v tomto případě lze konstatovat porušení práva na rozhodnutí věci v přiměřené lhůtě za porušené. Soud vzal za prokázaný skutkový stav věci, jednak z že žalobce jako spotřebitel zahájil dne [datum] řízení před finančním arbitrem, vedené pod spis. zn. [spisová značka] [číslo]. Předmětem řízení vedeného proti společnosti [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ instituce“) ve věci vydání bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy investičního životního pojištění. Prvoinstanční řízení před finančním arbitrem bylo ukončeno nálezem finančního arbitra ze dne 23. 6. 2019, č. j. [spisová značka] [číslo], kdy finanční arbitr určil, že pojistná smlouva ze dne [datum], [číslo] je v části životního pojištění od počátku neplatná, a dále uložil [obec] pojišťovně žalobci uhradit částku 136 596,54 Kč s úrokem z prodlení a ve zbytku návrh žalobce zamítl. Navrhovatel podal proti [příjmení] námitky, o nichž finanční arbitr rozhodl dne [datum], kdy tímto částečně změnil nález ze dne [datum]. Rozhodnutí o námitkách bylo žalobci doručeno dne [datum]. Řízení bylo rozhodnutím o námitkách pravomocně skončeno. Žalobce s rozhodnutím finančního arbitra nesouhlasil a podal žalobu na přezkum rozhodnutí finančního arbitra podle § 244 an o. s. ř. Řízení před finančním arbitrem trvalo od [datum] do [datum], tedy 27 měsíců a 25 dnů. 3 Soud vzal za prokázaný skutkový stav, jenž vyplynul ze spisu FA vedeného pod sp. zn. [spisová značka] [číslo], že řízení vedené pod spis. zn. [spisová značka] [číslo] FA bylo zahájeno dnem doručení návrhu žalobce [příjmení] dne [datum]. Protože měl návrh řadu nedostatků, vyzval FA dne [datum] žalobce k odstranění vykázaných nedostatků návrhu. Žalobce doplnil návrh dne [datum], kterým pouze částečně odstranil nedostatky návrhu s tím, že si má FA potřebné podklady opatřit sám jiným způsobem. Dne [datum] oznámil FA zahájení řízení instituci a vyzval ji k vyjádření se k návrhu, poskytnutí vysvětlení a předložení dokumentace vztahující se k předmětu sporu. Instituce předložila své vyjádření a podklady finančnímu arbitrovi dne [datum] FA vyzval žalobce dne [datum] k vyjádření k právním závěrům finančního arbitra, které ve věci činil a k tomu, aby zvážil zpětvzetí návrhu, což žalobce neučinil a vyzval finančního arbitra k rozhodnutí ve věci, které následně finanční arbitr oddaloval zcela irelevantními výzvami k doložení dalších plateb na pojistnou smlouvu a dotazy ohledně trvání smlouvy místo toho, aby rozhodl v zákonných lhůtách. FA vyzval žalobce dne [datum], aby se vyjádřil k námitce promlčení, kterou instituce vznesla ke všem nárokům, které žalobkyně v řízení před FA vznesla a aby zvážila ukončení pojištění s výplatou odkupného ve výši 329 264 Kč a zpětvzetí návrhu na zahájení řízení. Žalobce dne [datum] sdělil, že s předběžným právním posouzením nesouhlasí a o zpětvzetí návrhu na zahájení řízení neuvažuje. FA dne [datum] vyzval žalobce, aby se seznámil s podklady pro vydání rozhodnutí. Dne [datum] vyzval FA instituci, aby se seznámila s podklady. Žalobce dne [datum] požádal FA o zaslání spisové dokumentace v elektronické podobě. Instituce se seznámila s poklady k rozhodnutí v sídle Kanceláře FA dne [datum]. Dne [datum] předložil žalobce [příjmení] vyjádření k podkladům s požadavkem na vyslovení neplatnosti pojistné smlouvy ze strany FA s tím, že pojištění trvá a žalobce potřebuje postavit na jisto práva a povinnosti vyplývající z pojistné smlouvy. FA shromáždil veškeré podklady rozhodné pro vydání nálezu dne [datum], kdy byla doručena poslední relevantní informace pro vydání nálezu. Od zahájení řízení dne [datum] do data shromáždění podkladů rozhodných pro vydání nálezu, do [datum], uběhlo 321 dnů, tj. 10 měsíců. Předmětem řízení vedeného žalobcem u FA proti společnosti [právnická osoba], bylo vydání bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy investičního životního pojištění. Posuzovaný případ byl hmotně právně složitý, když šlo současně o posouzení platnosti smlouvy investičního životního pojištění [číslo] od jejíž neplatnosti žalobce odvíjel nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Žalobce namítal neplatnost z důvodu omylu na jeho straně při jejím uzavírání, její neurčitosti, rozpor se zákonem a dobrými mravy a nezpůsobilosti instituce takovou smlouvu uzavřít. FA vydal nález dne 27. 5. 2019, č. j. [spisová značka] [číslo], jímž rozhodl, že není příslušný rozhodnout o předmětu sporu spočívajícím v úrazovém pojištění a pojištění hospitalizace následkem nemoci nebo úrazu, že se jedná podle § 9 písm. a) ZFA o nepřípustný návrh, řízení o něm proto FA podle § 14 odst. odst. 1 písm. a) ZFA zastavil. FA na základě shromážděných podkladů a po jejich pečlivém právním posouzení zjistil, že pojistná smlouva je v části životního pojištění absolutně neplatná, protože jsou neplatná ujednání o počátečních, správních nákladech a o rizikovém pojistném, která jsou neoddělitelná od dalších ujednání pojistné smlouvy. Protože pojištění sjednané pojistnou smlouvou stále trvalo, dovodil FA právní zájem žalobce na určení neplatnosti pojistné smlouvy v části životního pojištění ve výroku nálezu. FA dovodil, že se instituce z neplatné pojistné smlouvy bezdůvodně obohatila a po zohlednění námitky promlčení, kterou důvodně vznesla, rozhodl o tom, že je povinná vydat žalobci bezdůvodné obohacení ve výši 145 334 Kč s příslušenstvím, ve zbývající části FA návrh žalobce zamítl. Prvoinstanční řízení před FA bylo ukončeno nálezem finančního arbitra ze dne [datum], kdy FA rozhodl, že pojistná smlouva ze dne [datum], [číslo] je v části životního pojištění od počátku neplatná, a dále uložil [obec] pojišťovně žalobci uhradit částku 136 596,54 Kč s úrokem z prodlení a ve zbytku návrh žalobce zamítl. Od shromáždění veškerých podkladů k vydání nálezu dne [datum] do vydání nálezu dne [datum] uběhlo 214 dnů, cca 7 měsíců. FA arbitr překročil nejzazší lhůtu k vydání nálezu danou mu § 15 ZFA, tj. 180 dnů o 34 dny. Dne [datum] podala proti nálezu námitky instituce. FA vyzval dne [datum] žalobce k podání vyjádření k námitkám instituce. Žalobce podal proti nálezu finančního arbitra námitky dne [datum] FA vyzval dne [datum] instituci k vyjádření se k námitkám žalobce. Instituce se k námitkám žalobce vyjádřila dne [datum]. Dne [datum] vyzval FA instituci, aby mu předložila podklady o aktuálním stavu pojištění z pojistné smlouvy, což instituce učinila [datum] FA vydal rozhodnutí o námitkách dne [datum], když neshledal, že by ve věci rozhodl věcně nesprávně, setrval tak na svém právním závěru, a nález potvrdil. Řízení o námitkách započalo dne [datum] a skončeno bylo rozhodnutím o námitkách dne [datum]. Celková délka trvání námitkového řízení činila 301 den. V posuzovaném případě překročil finanční arbitr lhůtu o 241 den, cca o 8 měsíců, přičemž pochybil v tom směru, že lhůtu pro vydání rozhodnutí o námitkách administrativním nedopatřením opakovaně neprodloužil, když z povahy věci nešlo rozhodnout ani v 60 denní lhůtě. V daném případě v řízení k dílčím průtahům došlo. Jednotlivé úkony byly činěny pravidelně, při vydání rozhodnutí však došlo k průtahům. Správní orgán Rozhodnutí o námitkách bylo žalobci doručeno dne [datum]. Řízení bylo rozhodnutím o námitkách pravomocně skončeno. Žalobce s rozhodnutím finančního arbitra nesouhlasil a podal žalobu na přezkum rozhodnutí finančního arbitra podle § 244 an o. s. ř. Řízení před finančním arbitrem trvalo od [datum] do [datum], tedy 27 měsíců a 25 dnů. Žalobce vyčíslil výši kompenzace nemajetkové újmy částkou 23 671 Kč. Jak soud zjistil z výzvy žalované ze dne [datum] a z vyrozumění žadateli ze dne [datum], žalobce vyzval žalovanou dne [datum] ke kompenzaci nemajetkové újmy. Žalovaná na výzvu reagovala dopisem nazvaným Sdělení ve věci žádosti ze dne [datum] doručeným právnímu zástupci žalobce dne [datum], v němž konstatovala, že v řízení sp. zn. [spisová značka] [číslo] došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty druhé OdpŠk tím, že v řízení došlo k průtahům. Žalovaná se zároveň ve své reakci na výzvu žalobce omluvila za nepřiměřeně dlouhou celkovou dobu řízení pod sp. zn. [spisová značka] [číslo] a konstatovala porušení práva na přiměřenou délku řízení, zároveň se omluvila za to, že FA neinformoval účastníky o prodloužení lhůt k vydání rozhodnutí. Žalobce nepovažoval omluvu a konstatování porušení práva ze strany žalované za přiměřenou kompenzaci nemajetkové újmy, tudíž podal žalobu. 4 Po právní stránce soud věc hodnotil tak, že FA nevydal nález ani rozhodnutí o námitkách v zákonných lhůtách, tudíž žalobce uplatnil žalobou nemajetkovou újmu podle § 13 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, v platném znění (dále jen„ OdpŠk“). Soud vycházel ze skutečnosti, že žalovaná je podle § 6 odst. 1 a 3 OdpŠk příslušná k jednání jménem státu ve věcech náhrady škody způsobené rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem finančního arbitra. Podle § 15 odst. 1 ZFA platí, že FA rozhoduje ve věci samé bez zbytečného odkladu nálezem, nejdéle však do 90 dnů od shromáždění všech podkladů nutných pro rozhodnutí; nelze-li ve zvlášť složitých případech, vzhledem k povaze věci rozhodnout ani v této lhůtě, lhůta se přiměřeně prodlouží, nejvýše o dalších 90 dnů. FA účastníky řízení bezodkladně vyrozumí o prodloužení lhůty a její délce. Podle znění § 16 odst. 2 ZFA pak platí, že FA rozhodnutím o námitkách nález potvrdí nebo změní, nebo usnesení potvrdí, změní nebo zruší. FA rozhodne o námitkách do 30 dnů ode dne jejich doručení arbitrovi; ve zvlášť složitých případech rozhodne nejdéle do 60 dnů; nelze-li vzhledem k povaze věci rozhodnout ani v této lhůtě, může ji FA přiměřeně prodloužit. Soud vzal na zřetel, že FA je podle § 1 odst. 1 ZFA mimosoudní orgán k řešení sporů na finančním trhu, který bezplatně rozhoduje spory mezi zákazníky a finančními institucemi ve stejném rozsahu jako obecný soud. FA závazně rozhoduje soukromoprávní spory podle platných ustanovení ZFA a SprŘ, avšak nedisponuje podobnými prostředky a procesními pravidly jako obecný soud, který rozhoduje podle právních předpisů upravujících občanské soudní řízení. Navíc řízení před FA si mohou spotřebitelé zvolit jako alternativu k civilnímu soudnímu řízení, když v řízení před FA nemá navrhovatel důkazní povinnost jako v řízení před soudem, kde musí svůj nárok prokázat a na podporu svých tvrzení předkládat důkazy. V řízení před FA se uplatňuje především zásada vyšetřovací, kdy FA není podle § 12 odst. 3 ZFA vázán návrhem a omezen důkazy navrhovatele, nýbrž sám si aktivně opatřuje a volně hodnotí důkazy, což přispívá k ochraně spotřebitele, jenž vždy nemusí být schopen správně označit důkazy hovořící v jeho prospěch. Řízení před FA mohou spotřebitelé zvolit jako alternativu k civilnímu řízení u soudu. Absolvování řízení před FA není nezbytnou podmínkou pro přístup k soudu a zároveň soudní řízení na řízení před FA nenavazuje podle např. rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 4. 2007, č. j. 2 Afs 176/2006-96, který charakterizuje okruh působnosti FA z hlediska procesních prostředků, které FA používá, tím, že řízení před ním je fakultativní, tj. není povinné a navrhovatel má volbu, zda se návrhem na zahájení řízení obrátí na arbitra, anebo na soud, a je návrhové podle § 8 a § 14 ZFA, tj. nejedná se o řízení ve smyslu Čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod vyhlášené Sdělením federálního ministerstva zahraničních věcí [číslo] Sb. a nevztahuje se tak na něj ani stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn.: Cpjn 206/2010 (dále jen„ stanovisko“), které podává vodítka, jakým způsobem má soud posoudit přiměřenost délky řízení (zohlednění celkové délky řízení, započtení doby, po kterou v řízení figuroval právní předchůdce apod.) a jak stanovit výši přiměřeného zadostiučinění (náležitosti hodnocení výše zadostiučinění, jeho snížení apod.). Stanovisko tak stanoví„ silnou, ale vyvratitelnou domněnku“, že nepřiměřená délka řízení znamená pro stěžovatele morální újmu a žádné důkazy v tomto ohledu se v zásadě nevyžadují, neboť újma vzniká samotným porušením práva účastníka řízení na projednání věci v přiměřené lhůtě, k čemuž dospěl i Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 344/2014, kdy judikoval, že„ porušil-li správní orgán ve správním řízení povinnost učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě, jde sice o nesprávný úřední postup podle § 13 odst. 1 OdpŠk, avšak vyvratitelná domněnka se neuplatní. V tomto případě se tak nemůže jednat o řízení za nepřiměřenou délku řízení podle § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk. Do úvahy zde připadá nesprávný úřední postup podle § 13 odst. 1 věty druhé OdpŠk. Jsou tak postižitelné pouze průtahy v řízení, tedy ty situace, kdy správní orgán porušil povinnost učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Skutková podstata nesprávného úředního postupu podle § 13 odst. 1 věty druhé OdpŠk spočívající v překročení zákonné lhůty stanovené pro úkon či vydání rozhodnutí však v sobě automaticky nezahrnuje skutkovou podstatu nesprávného úředního postupu podle § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk spočívající v nepřiměřeně dlouhé délce řízení, ale jedná se o zcela samostatnou skutkovou podstatu. Jinými slovy, skutečnost, že FA překročil lhůtu pro vydání rozhodnutí, neznamená, že řízení bylo současně nepřiměřeně dlouhé, způsobené dlouhodobou nečinností FA. Žalobce svou žalobou tvrdí, že rozhodnutí FA bylo vydáno po uplynutí zákonem předpokládané lhůty, tj. nepožaduje náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřeně dlouhou dobu vedení řízení podle § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk, nýbrž požaduje kompenzaci újmy, která mu vznikla v důsledku vydání rozhodnutí po uplynutí zákonem předpokládané lhůty, tj. náhradu podle § 13 odst. 1 věty druhé OdpŠk a při určení výše náhrady aplikuje shora uvedené Stanovisko, které se však použije pouze při výpočtu náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou vedení řízení. Žalobce je povinen prokázat existenci škodného jednání, vznik újmy a příčinnou souvislost mezi takovým jednáním a vznikem újmy. V případě, že by FA porušil zákonem stanovené lhůty pro vydání rozhodnutí, musí žalobce prokázat skutečný vznik újmy a její výši a příčinnou souvislost mezi protiprávním jednáním FA a vznikem újmy. Žalobce v projednávaném případě svá tvrzení ohledně vzniku újmy, její výše a existence příčinné souvislosti mezi újmou a namítaným rozhodnutím FA arbitra po zákonem stanovené lhůtě nijak nedokládá. Žalobcem v žalobě tvrzený stav existenční nejistoty nemohl reálně vůbec nastat, a to již s ohledem na skutečnost, že žalobcem tvrzený stav existenční nejistoty, kterým odůvodňuje utrpění nemajetkové újmy a její výši, mohl být způsoben také jednáním samotného žalobce, když pojistnou smlouvu uzavřel na dobu 30 let a zavázal se po celou uvedenou dobu platit sjednané pojistné. Sám se neplatnosti pojistné smlouvy začal dovolávat až po několika letech jejího trvání; dovolal-li by se neplatnosti pojistné smlouvy dříve, nemohl by mít obavy, že přijde o značnou část svých finančních prostředků, když výše investovaných finančních prostředků se přirozeně odvíjí od délky trvání smluvního vztahu, tudíž bylo v moci žalobce, aby eliminoval na smlouvu zaplacenou částku a předešel případnému promlčení části nebo celého svého nároku včas. V takovém případě tak lze vůbec pochybovat o založení příčinné souvislosti mezi nedodržením zákonem stanovené lhůty pro vydání rozhodnutí a údajným vznikem újmy v podobě a výši odvíjející se od celkové délky řízení popsané žalobcem v žalobě. Žalobce nesprávně vychází při určení výše této náhrady ze stanoviska, které se při stanovení výše nemajetkové újmy v případě porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě nepoužije, a navíc jej nesprávně opírá o celkovou dobu trvání řízení před FA, když řízení není limitováno zákonnou lhůtou až do okamžiku shromáždění podkladů. Nesprávný úřední postup lze spatřovat pouze v tom, že FA vydal nález až po uplynutí zákonem stanovení lhůty, a současně neprodloužil lhůtu pro vydání rozhodnutí o námitkách. Celkovou délku řízení představujíce 27 měsíců však soud, s odkazem na shora citovaný rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. 9. 2020, č. j. 63 Co 213/2020-96, nepovažuje za výrazně nepřiměřenou a má tudíž za to, že v tomto případě lze konstatovat porušení práva na rozhodnutí věci v přiměřené lhůtě a poskytnout omluvu jako dostatečnou satisfakci, což se již stalo. V posuzovaném případu FA překročil lhůtu pro vydání nálezu a rozhodnutí o námitkách. Soud má však za to, že uvedeným nesprávným úředním postupem nebyla žalobci způsobena morální újma, která by měla svůj původ v narušení základních atributů morální integrity žalobce, tj. jeho důstojnosti, cti, dobré pověsti, svobody pohybu, rodinného života, apod., ve smyslu platné judikatury, za kterou by jí náleželo zadostiučinění v penězích podle § 31a OdpŠk. Žalobci nedodržením lhůty finančním arbitrem nemohla vzniknout nemajetková újma v tvrzeném rozsahu způsobená jejím tvrzeným, ale nikoliv prokázaným, stavem existenční nejistoty již jen s ohledem na skutečnost, že ZFA nestanoví maximální délku lhůty pro vydání nálezu a rozhodnutí o námitkách a FA může zákonem předpokládanou lhůtu prodloužit. Žalobce nemohl předpokládat, že FA vydá nález do 90 dnů, či rozhodne o námitkách účastníků do 30, resp. 60 dnů od podání námitek, když spor, který byl předmětem řízení, patří k těm nejsložitějším sporům, k jejichž řešení je FA příslušný. Za dílčí porušení práva spočívající v neoznámení dalšího prodloužení lhůty pro vydání nálezu a rozhodnutí o námitkách se žalovaná omluvila přípisem z dne [datum]. Konstatování porušení práva a omluva je přitom plnohodnotnou formou zadostiučinění předpokládanou OdpŠk a soud ji v tomto případě považuje za dostačující s odkazem na platnou judikaturu v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 11. 2014, č. j. 30 Cdo 3850/2014, podle kterého v řízení o přiměřeném zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle § 31a odst. 2 OdpŠk spolu úzce souvisí konstatování porušení práva poškozeného a omluva státu za toto porušení; není-li omluva vyslovena ve vazbě na konstatování porušení práva, mělo by porušení konkrétního práva poškozeného vyplývat přímo z obsahu omluvy. 5 Pokud šlo o námitku promlčení nároku žalobce, lze považovat den [datum], kdy bylo vydáno rozhodnutí o námitkách, za počátek promlčení. Žádost byla doručena žalované dne [datum], šestiměsíční zákonná promlčecí lhůta dle § 32 odst. 3 OdpŠk končila dnem [datum], tj. neuplynula, neboť po dobu projednání nároku u žalované promlčecí lhůta neběží. Ke dni podání žádosti ze zákonné promlčecí lhůty zbývalo 19 dnů. Výsledek předběžného projednání byl žalobci, resp. jeho právnímu zástupci, sdělen dne [datum], tudíž uvedeným dnem lze mít projednání nároku za ukončené. Žaloba byla podána dne [datum], tj. 9 dnů ode dne oznámení předběžného projednání nároku žalovanou. Nárok žalobce není promlčen. 6 Z výše uvedených důvodů soud rozhodl na základě provedeného dokazování tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, kterým žalobu zcela zamítl, neboť dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, když nebyly splněny zákonné podmínky pro přiznání náhrady škody. 7 O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaná byla ve věci zcela úspěšná, proto má právo na plnou náhradu nákladů řízení proti žalobkyni. Náklady advokátem nezastoupené žalované činí celkem 900 Kč podle § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, a to za 3 úkony po 300 Kč, kterými jsou 2x vyjádření ze dne [datum] a [datum] a účast na jednání dne [datum].

Poučení