91 Co 122/2022- 86

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Aleše Nezdařila a soudkyň Mgr. Markéty Jiráskové a JUDr. Blanky Trávníkové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa] o zaplacení [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 27 C 121/2021-51, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok I.) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na nákladech řízení v částce [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky [částka] s příslušenstvím jako náhrady nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup v řízení vedeném před finančním arbitrem pod sp. zn. FA/SR/ZP [číslo] 2017.

3. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že řízení před finančním arbitrem vedené pod sp. zn. FA/SR/ZP [číslo] 2017 bylo zahájeno dne [datum] na návrh žalobce proti společnosti [právnická osoba] Předmětem řízení bylo vydání bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy investičního životního pojištění, kdy žalobce namítal neplatnost smlouvy z důvodu omylu na jeho straně při jejím uzavírání, z důvodu její neurčitosti, rozporu se zákonem a dobrými mravy a nezpůsobilosti instituce takovou smlouvu uzavřít. Protože měl návrh řadu nedostatků, vyzval arbitr dne [datum] žalobce k jejich odstranění. Žalobce částečně doplnil návrh dne [datum] s tím, že si má arbitr potřebné podklady opatřit sám jiným způsobem. Dne [datum] oznámil arbitr zahájení řízení instituci a vyzval ji k vyjádření se k návrhu, poskytnutí vysvětlení a předložení dokumentace vztahující se k předmětu sporu. Instituce předložila své vyjádření a podklady arbitrovi dne [datum]. Arbitr vyzval žalobce dne [datum] k vyjádření se k jeho právním závěrům a ke zvážení zpětvzetí návrhu, což žalobce neučinil a vyzval arbitra k rozhodnutí ve věci. Arbitr vyzval žalobce dne [datum], aby se vyjádřil k námitce promlčení, kterou instituce vznesla ke všem nárokům, a aby zvážil ukončení pojištění s výplatou odkupného ve výši [částka] a zpětvzetí návrhu na zahájení řízení. Žalobce dne [datum] sdělil, že s předběžným právním posouzením nesouhlasí a o zpětvzetí návrhu na zahájení řízení neuvažuje. Arbitr vyzval dne 3. a [datum] žalobce a instituci, aby se seznámili s podklady pro vydání rozhodnutí. Žalobce požádal dne [datum] arbitra o zaslání spisové dokumentace v elektronické podobě. Instituce se seznámila s poklady k rozhodnutí v sídle kanceláře arbitra dne [datum]. Dne [datum] předložil žalobce arbitrovi vyjádření k podkladům s požadavkem na vyslovení neplatnosti pojistné smlouvy s tím, že pojištění trvá a žalobce potřebuje postavit najisto práva a povinnosti vyplývající z pojistné smlouvy. Arbitr shromáždil veškeré podklady rozhodné pro vydání nálezu dne [datum], kdy byla doručena poslední relevantní informace pro vydání nálezu. Arbitr vydal nález dne [datum], kterým rozhodl, že není příslušný rozhodnout o předmětu sporu spočívajícím v úrazovém pojištění a pojištění hospitalizace následkem nemoci nebo úrazu, že se jedná podle § 9 písm. a) zákona o finančním arbitrovi o nepřípustný návrh, řízení o něm proto podle § 14 odst. odst. 1 písm. a) zákona zastavil. Arbitr dále zjistil, že pojistná smlouva je v části životního pojištění absolutně neplatná, protože jsou neplatná ujednání o počátečních správních nákladech a o rizikovém pojistném, která jsou neoddělitelná od dalších ujednání pojistné smlouvy. Protože pojištění sjednané pojistnou smlouvou stále trvalo, dovodil arbitr právní zájem žalobce na určení neplatnosti pojistné smlouvy v části životního pojištění ve výroku nálezu. Arbitr dále dovodil, že se instituce z neplatné pojistné smlouvy bezdůvodně obohatila a po zohlednění námitky promlčení, kterou důvodně vznesla, rozhodl o tom, že je povinná vydat žalobci bezdůvodné obohacení ve výši [částka] s příslušenstvím; ve zbývající části návrh žalobce zamítl.

4. Soud I. stupně zároveň vyšel ze zjištění, že prvoinstanční řízení před finančním arbitrem bylo ukončeno nálezem arbitra ze dne [datum], kdy arbitr rozhodl, že pojistná smlouva ze dne [datum], [číslo] je v části životního pojištění od počátku neplatná, a dále uložil [obec] pojišťovně žalobci uhradit částku [částka] s úrokem z prodlení a ve zbytku návrh žalobce zamítl. Dne [datum] podala proti nálezu námitky instituce. Arbitr vyzval dne [datum] žalobce k podání vyjádření k námitkám instituce. Žalobce podal proti nálezu finančního arbitra námitky dne [datum]. Arbitr vyzval dne [datum] instituci k vyjádření se k námitkám žalobce. Instituce se k námitkám žalobce vyjádřila dne [datum]. Dne [datum] vyzval arbitr instituci, aby mu předložila podklady o aktuálním stavu pojištění z pojistné smlouvy, což instituce učinila [datum]. Arbitr vydal rozhodnutí o námitkách dne [datum], když neshledal, že by ve věci rozhodl věcně nesprávně, setrval tak na svém právním závěru, a nález potvrdil. Řízení o námitkách započalo dne [datum] a skončeno bylo rozhodnutím o námitkách dne [datum], které bylo žalobci doručeno dne [datum]. Žalobce s rozhodnutím finančního arbitra nesouhlasil a podal žalobu na přezkum jeho rozhodnutí podle § 244 a násl. o. s. ř.

5. Soud I. stupně dále zjistil, že žalobce uplatnil svůj nárok na náhradu žalobou požadované újmy u žalované dne [datum]. Žalovaná sdělením ze dne [datum] konstatovala porušení práva žalobce na přiměřenou délku řízení. Uvedla, že v řízení pod sp. zn. FA/SR/ZP [číslo] 2017 došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty druhé zákona č. 82/1998 Sb. tím, že v řízení došlo k průtahům. Žalovaná se žalobci omluvila za nepřiměřeně dlouhou celkovou dobu řízení a za to, že finanční arbitr neinformoval účastníky o prodloužení lhůt k vydání rozhodnutí.

6. Na podkladě těchto skutkových zjištění soud I. stupně uzavřel s odkazem na § 13 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění (dále i jen„ OdpŠk“), § 1 odst. 1, § 8, § 12 odst. 3, § 14, § 15 odst. 1 a § 16 odst. 2 zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, že žaloba není důvodná.

7. Soud I. stupně uzavřel, že nárok žalobce není promlčen. Dále soud I. stupně zhodnotil průběh řízení před finančním arbitrem tak, že trvalo od [datum] do [datum], tedy 27 měsíců a 25 dnů. Posuzovaný případ byl hmotně právně složitý, když šlo současně o posouzení platnosti smlouvy investičního životního pojištění, od jejíž neplatnosti žalobce odvíjel nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Žalobce namítal neplatnost z důvodu omylu na jeho straně při jejím uzavírání, její neurčitosti, rozpor se zákonem a dobrými mravy a nezpůsobilosti instituce takovou smlouvu uzavřít. Jednotlivé úkony byly činěny pravidelně, při vydání rozhodnutí však došlo k průtahům. Od zahájení řízení dne [datum] do data shromáždění podkladů rozhodných pro vydání nálezu, do [datum], uběhlo 321 dnů, tj. 10 měsíců. Od shromáždění veškerých podkladů k vydání nálezu dne [datum] do vydání nálezu dne [datum] uběhlo 214 dnů, cca 7 měsíců. Arbitr překročil nejzazší lhůtu k vydání nálezu danou mu § 15 zákona o finančním arbitrovi, tj. 180 dnů o 34 dny. Celková délka trvání námitkového řízení činila 301 dní. Arbitr překročil lhůtu o 241 dní, cca o 8 měsíců, přičemž pochybil v tom směru, že lhůtu pro vydání rozhodnutí o námitkách administrativním nedopatřením opakovaně neprodloužil.

8. Soud I. stupně konstatoval, že absolvování řízení před finančním arbitrem není nezbytnou podmínkou pro přístup k soudu a zároveň soudní řízení na řízení před finančním arbitrem nenavazuje (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]). Z uvedeného důvodu se dle soudu I. stupně nejedná se o řízení ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod, publikované ve Sbírce zákonů pod č. 209/1992 Sb. (dále i jen„ Úmluva“), a nevztahuje se tak na něj ani stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum], Cpjn 206/2010, uveřejněné pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále i jen„ Stanovisko“). Soud I. stupně uzavřel, že v tomto případě se tak nemůže jednat o řízení za nepřiměřenou délku řízení podle § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk, do úvahy zde připadá nesprávný úřední postup podle § 13 odst. 1 věty druhé OdpŠk.

9. Soud I. stupně vyšel z toho, že žalobce svou žalobou tvrdí, že rozhodnutí finančního arbitra bylo vydáno po uplynutí zákonem předpokládané lhůty, tj. požaduje náhradu nemajetkové újmy podle § 13 odst. 1 věty druhé OdpŠk, proto je povinen prokázat existenci škodného jednání, vznik újmy a příčinnou souvislost mezi takovým jednáním a vznikem újmy. Žalobce však svá tvrzení ohledně vzniku újmy, její výše a existence příčinné souvislosti mezi újmou a namítaným rozhodnutím finančního arbitra po zákonem stanovené lhůtě dle soudu I. stupně nijak nedoložil. Soud I. stupně měl za to, že žalobcem v žalobě tvrzený stav existenční nejistoty nemohl reálně vůbec nastat, a to již s ohledem na skutečnost, že ten mohl být způsoben také jednáním samotného žalobce, když pojistnou smlouvu uzavřel na dobu 30 let a zavázal se po celou uvedenou dobu platit sjednané pojistné. Sám se neplatnosti pojistné smlouvy začal dovolávat až po několika letech jejího trvání; dovolal-li by se neplatnosti pojistné smlouvy dříve, nemohl by mít obavy, že přijde o značnou část svých finančních prostředků.

10. Soud I. stupně dále s přihlédnutím k rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 63 Co 213/2020-96, vysvětlil, že celkovou délku řízení představující 27 měsíců nepovažuje za výrazně nepřiměřenou a měl tudíž za to, že v tomto případě lze konstatovat porušení práva na rozhodnutí věci v přiměřené lhůtě a poskytnout omluvu jako dostatečnou satisfakci, což se již stalo. V posuzovaném případu finanční arbitr překročil lhůtu pro vydání nálezu a rozhodnutí o námitkách. Soud I. stupně měl však za to, že uvedeným nesprávným úředním postupem nebyla žalobci způsobena morální újma, která by měla svůj původ v narušení základních atributů morální integrity žalobce, tj. jeho důstojnosti, cti, dobré pověsti, svobody pohybu, rodinného života, apod., ve smyslu platné judikatury, za kterou by mu náleželo zadostiučinění v penězích podle § 31a OdpŠk. Z uvedených důvodů soud I. stupně žalobu jako nedůvodnou zamítl.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně poukazem na § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního a přiznal úspěšné žalované právo na náhradu nákladů řízení ve výši [částka] za 3 úkony po [částka] (vyjádření ze dne [datum] a [datum] a účast u jednání dne [datum]).

12. Žalobce napadl rozsudek soudu I. stupně včasným a přípustným odvoláním z důvodu podle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. Uvedl, že napadený rozsudek je nesprávným a v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí odvolacího soudu (zejm. s rozsudky Městského soudu v Praze sp. zn. 68 Co 98/2020, sp. zn. 29 Co 417/2020, sp. zn. 19 Co 371/2021, ale i sp. zn. 62 Co 213/2020, který nesprávně citoval soud I. stupně). Žalobce nesouhlasil se závěrem soudu I. stupně o tom, že žalobce tvrdil průtahy finančního arbitra v řízení, a tedy neuplatňoval odškodnění nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení. V případě odškodnění za nepřiměřenou délku řízení se újma poškozeného z hlediska judikatury předpokládá, soud I. stupně proto nesprávně konstatoval, že žalobce nedostatečně tvrdil vznik újmy. Podle žalobce pak nemůže být pochyb o nepřiměřené délce řízení, a to i ve světle rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 62 Co 213/2020. V tomto rozhodnutí totiž městský soud konstatoval, že za hraničně přiměřenou délku řízení lze považovat řízení v trvání do 24 měsíců. Dané řízení však trvalo 28 měsíců. Žalobce celkovou délku řízení nikterak negativně neovlivňoval, ba naopak opakovaně vyzýval finančního arbitra k činnosti a k vydání rozhodnutí. Byl to pak finanční arbitr, který v řízení byl dlouhodobě nečinným a v průběhu řízení mnohdy více než čtyři měsíce nečinil žádný úkon. Žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že žalobě vyhoví a uloží žalované povinnost zaplatit žalobci náklady řízení.

13. Žalovaná se k odvolání žalobce vyjádřila tak, že prvotně žalobce uplatňoval pouze nárok na odškodnění nemajetkové újmy z těch důvodů, že finanční arbitr nevydal nález ani rozhodnutí o námitkách v zákonných lhůtách. Teprve až v odvolání žalobce uvádí, že vždy požadoval náhradu za nepřiměřenou délku řízení. Žalovaná dále uvedla, že bylo prokázáno, že žalobce měl významný podíl na délce řízení před finančním arbitrem, kdy již samotný návrh na zahájení řízení vykazoval závažné nedostatky a k výzvě finančního arbitra nedoložil vyžadované podklady nutné pro rozhodnutí. Finanční arbitr proto dokonce žalobce vyzval, aby zvážil svůj další postup v řízení, když jej zároveň upozornil na institucí vznesenou námitku promlčení nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Po seznámení s podklady pro rozhodnutí žalobce upravil svůj návrh tak, že vedle návrhu na plnění uplatňuje též nárok na určení a navrhl, aby finanční arbitr rozhodl, že pojistná smlouva je neplatná a instituce je povinna zaplatit žalobci veškeré zaplacené pojistné po odečtení mimořádného výběru spolu s úrokem z prodlení. Z uvedeného důvodu byl arbitr nucen prodloužit lhůtu k vydání nálezu a vyzvat žalobce k doložení podkladů k jím nově tvrzeným skutečnostem. Žalobce na výzvu finančního arbitra ovšem vůbec nereagoval, neprokazoval ani své tvrzení, že pojistné i nadále hradí. Na rozdíl od žalobce požadované podklady poskytla pouze instituce. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně potvrdil.

14. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

15. Odvolací soud nejprve postupem podle § 213 odst. 2 o. s. ř. za použití § 213a odst. 1 o. s. ř. zopakoval dokazování spisem finančního arbitra sp. zn. FA/SR/ZP [číslo] 2017, neboť soud I. stupně z jím provedeného důkazu neučinil zcela přesná skutková zjištění, jak bude uvedeno dále.

16. Soud I. stupně nepochybil, když na jím zjištěný skutkový stav věci aplikoval příslušná ustanovení zákona č. 229/2002 Sb. a zákona č. 82/1998 Sb., jež v odůvodnění napadeného rozsudku citoval. Jím na podkladě správně určené právní normy provedené posouzení věci však odvolací soud nesdílí.

17. Soud I. stupně především vyšel z nesprávného předpokladu, že s ohledem na to, že žalobce v žalobě tvrdí, že rozhodnutí finančního arbitra bylo vydáno po uplynutí zákonné lhůty, pak nepožaduje náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku (celého) řízení podle § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk, ale pouze za nedodržení zákonných lhůt podle § 13 odst. 1 věty druhé OdpŠk. Odvolací soud naopak z obsahu spisu zjistil, že již ze žaloby vyplývá, že se žalobce domáhá náhrady nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku celého řízení, což je mimo jiné zjevné i z výpočtu výše nemajetkové újmy (celková doba řízení 27 měsíců a 25 dnů, [částka] za první dva roky řízení a [částka] za každý další měsíc, navýšení o 20 % z důvodu nevydání nálezu a rozhodnutí o námitkách v zákonných lhůtách a nevydání rozhodnutí o prodloužení lhůty).

18. Soud I. stupně dále dospěl k chybnému závěru, že na posuzované řízení nedopadá čl. 6 odst. 1 Úmluvy s odůvodněním, že absolvování řízení před finančním arbitrem není nezbytnou podmínkou pro přístup k soudu a zároveň soudní řízení na řízení před finančním arbitrem nenavazuje. Soud I. stupně zřejmě vyšel z již překonané judikatury Nejvyššího soudu (viz např. rozsudek ze dne 21. 3. 2018, sp. zn. 30 Cdo 1174/2016), dle které„ právo na přiměřenou délku řízení garantované čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod se vztahuje výlučně na řízení soudní, k jehož celkové délce lze přečíst délku správního řízení tehdy, pokud absolvování správního řízení bylo podmínkou přístupu k soudu a zároveň obě řízení probíhala ve věci spadající do věcné působnosti uvedeného ustanovení.“.

19. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 570/20, totiž uvedl, že„ z ústavního pořádku vyplývá, že každý má v řízení, v jehož rámci rozhodují orgány veřejné správy o jeho základních právech a svobodách, právo na projednání věci bez zbytečných průtahů podle čl. 38 odst. 2 Listiny. Při porušení tohoto práva – nepřiměřenou délkou takového řízení – pak dotčenému jednotlivci svědčí právo na náhradu škody způsobené mu nesprávným úředním postupem podle čl. 36 odst. 3 Listiny. Při rozhodování o zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nesprávným úředním postupem nelze odhlížet od toho, že bylo ve správním řízení rozhodováno o základním právu nebo svobodě, a proto je povinností obecných soudů zohlednit celkovou délku řízení, jež teprve ve svém souhrnu vedlo k realizaci základního práva; jinak se obecné soudy dopustí nepřípustného snížení procesní ochrany dotčeného jednotlivce. Na správní řízení o základních právech a svobodách, jakož i na případné navazující soudní řízení, je tedy třeba z ústavněprávního hlediska nahlížet jako na řízení jediné. Není-li jeho délka přiměřená, uplatní se vzhledem k zásadnímu významu základních práv a svobod v souladu s čl. 38 odst. 2 Listiny domněnka vzniku nemajetkové újmy. Přitom není třeba zkoumat, zda předmětem řízení bylo občanské právo nebo závazek ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy a judikatury Evropského soudu pro lidská práva. Otázku, zda řízení bylo skončeno bez zbytečných průtahů (v přiměřené lhůtě) ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny, přitom nelze zodpovědět pouhým posouzením toho, zda v daném řízení byly dodrženy zákonné lhůty.“.

20. Na citovaný nález Ústavního soudu poté reagoval Nejvyšší soud rozsudkem velkého senátu svého občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 31 Cdo 2402/2020, uveřejněném pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, v němž konstatoval, že„ právo na projednání věci v přiměřené době, které je obsahově shodné s právem na projednání věci bez zbytečných průtahů ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny, mají účastníci správních řízení, na něž dopadá čl. 6 Úmluvy, nebo jejichž předmětem je základní právo nebo svoboda, a to bez ohledu na to, zda na daná správní řízení navazoval či nenavazoval soudní přezkum.“.

21. Odvolací soud dospěl na rozdíl od soudu I. stupně k závěru, že na posuzované (správní) řízení před finančním arbitrem dopadá čl. 6 odst. 1 Úmluvy, neboť byla splněna kritéria formulovaná judikaturou Nejvyššího soudu nutná pro podřazení správního řízení pod věcnou působnost citovaného článku Úmluvy (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 344/2014, uveřejněný pod [číslo] 2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní), tj. 1) jde o spor o právo nebo závazek, který je opravdový a vážný a jehož rozhodnutí má přímý vliv na existenci, rozsah nebo způsob výkonu daného práva nebo závazku v poměrech účastníka, 2) toto právo nebo závazek má základ ve vnitrostátním právu a 3) je soukromoprávní povahy.

22. Právo uplatněné žalobcem v namítaném řízení, tj. právo na vydání bezdůvodného obohacení získaného institucí na úkor žalobce plněním podle neplatné pojistné smlouvy, je právem soukromoprávní povahy a má základ ve vnitrostátním hmotném právu. Je přitom nerozhodné, zda původ ve vnitrostátním právu má či nemá procesní úprava správního řízení, v němž se o opravdovém a vážném právu nebo závazku soukromoprávní povahy s původem ve vnitrostátním právu rozhoduje. Zároveň se jednalo o spor o právo, které je opravdové a vážné a jehož rozhodnutí má přímý vliv na existenci, rozsah nebo způsob výkonu daného práva v poměrech žalobce. Z uvedeného důvodu se v souzené věci jedná o nárok podle § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk, kdy je třeba při posuzování přiměřenosti délky řízení vycházet ze Stanoviska a související judikatury (Nejvyššího soudu a Evropského soudu pro lidská práva).

23. Odvolací soud připomíná, že k porušení práva na přiměřenou délku soudního řízení ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy a tím i nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk, nedochází tehdy, není-li věc projednána v ideální době, ve které by projednána být mohla, ale teprve tehdy, není-li projednána v době odpovídající její složitosti a významu předmětu řízení pro poškozeného /§ 31a odst. 3 písm. b) a e) OdpŠk/, přičemž důvody, proč k tomu došlo, spočívají v postupu orgánu veřejné moci /§ 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk/, a to buď zcela nebo v míře významně převažující podíl poškozeného /§ 31a odst. 3 písm. c) OdpŠk/ na celkové délce projednávání věci. Zároveň musí být celková délka řízení nepřijatelná (zásah do uvedených základních práv poškozeného musí mít nezbytnou intenzitu), tj. působící poškozenému újmu spojenou s nejistotou ohledně výsledku řízení, kterou nelze v právním státě, založeném na úctě k právům a svobodám člověka (viz čl. 1 odst. 1 Ústavy), tolerovat (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 1355/2012 nebo ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 2098/2012).

24. Soud I. stupně se kritérii uvedenými v § 31a odst. 3 OdpŠk zabýval pouze okrajově, nicméně téměř správně stanovil celkovou délku řízení na 2 roky a 4 měsíce, tj. od podání návrhu žalobcem na zahájení řízení před finančním arbitrem dne [datum] do právní moci rozhodnutí finančního arbitra o námitkách dne [datum] /kritérium podle § 31a odst. 3 písm. a) OdpŠk/, dospěl ke správnému závěru o vysoké složitosti řízení /kritérium podle § 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk/ a správně vyhodnotil i nedostatky v postupu finančního arbitra během řízení /kritérium podle § 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk/.

25. Odvolací soud konstatuje, že délka posuzovaného řízení byla výrazně ovlivněna právě jeho vysokou složitostí, a to jak hmotněprávní (řízení o nároku na vydání bezdůvodného obohacení z důvodu tvrzené neplatnosti smlouvy o investičním životním pojištění PROFI INVEST [číslo] ze dne [datum], in eventum o určení, že náklady a poplatky účtované institucí podle uvedené smlouvy nebyly smluvními stranami platně sjednány, a následně rozšířený o určení neplatnosti pojistné smlouvy, je právně značně složité; arbitr se zabýval existencí naléhavého právního zájmu na požadovaném určení, námitkou absolutní neplatnosti smlouvy pro neurčitost mnoha smluvních ujednání či pojmů a pro rozpor se zákonem o ochraně spotřebitele, námitkami promlčení, apod. nález byl odůvodněn na 18 stranách), tak skutkovou (bylo třeba zkoumat rozsáhlou smluvní dokumentaci, podání účastníků obsahovala větší množství listinných důkazů, když jen vyjádření instituce čítalo i s přílohami 100 stran, bylo třeba rozlišit platby pojistného na jednotlivé druhy pojištění za různá časová období, posoudit mimořádné výběry, apod.) i procesní (řízení mezi spotřebitelem a finanční institucí podléhalo zásadě vyšetřovací, kdy finanční arbitr není vázán návrhem a aktivně opatřuje důkazy, účastníci se k věci opakovaně písemně vyjadřovali, neboť v řízení před finančním arbitrem se nekonají žádná ústní jednání, při kterých by účastníci své návrhy mohli přednést a reagovat na vyjádření druhé strany, arbitr měl povinnost nejprve usilovat o smírné vyřešení sporu, teprve poté se mohl zabývat věcí samou, žalobce musel být vyzýván k odstranění vad návrhu a doplnění podkladů). Lze proto shodně se soudem I. stupně uzavřít, že posuzované řízení bylo velmi složité.

26. Žalobce se na délce řízení negativně podílel tím, že na výzvu finančního arbitra k odstranění nedostatků návrhu na zahájení řízení reagoval tak, že výzva arbitra není relevantní, že neobdržel před uzavřením smlouvy žádné dokumenty, že si není vědom toho, že by obdržel výpisy pojištění a že požadovaná částka odpovídá uhrazenému pojistnému do března [rok]. Dne [datum], tedy po seznámení se s podklady pro vydání nálezu, požádal žalobce arbitra o zaslání listin ze spisu s tím, že se k podkladům vyjádří do 15 dnů. K zaslaným podkladům se však žalobce vyjádřil až dne [datum] (zaslány mu byly dne [datum]). Pozitivně se žalobce na délce řízení podílel tak, že dne [datum] vyjádřil očekávání, že finanční arbitr rozhodne nálezem v zákonné lhůtě, dne [datum] vyzval arbitra k odstranění nečinnosti a k vydání rozhodnutí o námitkách /kritérium podle § 31a odst. 3 písm. c) OdpŠk/.

27. Význam předmětu řízení pro žalobce /kritérium podle § 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk/ lze hodnotit jako běžný. Žalobce se domáhal určení neplatnosti pojistné smlouvy a vydání bezdůvodného obohacení ve výši [částka], nejednalo se tedy o případ řízení, jemuž by ustálená judikatura přiznávala typově vyšší význam /část IV. písm. d) Stanoviska 28. Podle § 15 odst. 1 zákona č. 229/2002 Sb. arbitr rozhoduje ve věci samé bez zbytečného odkladu nálezem, nejdéle však do 90 dnů od shromáždění všech podkladů nutných pro rozhodnutí; nelze-li ve zvlášť složitých případech, vzhledem k povaze věci rozhodnout ani v této lhůtě, lhůta se přiměřeně prodlouží, nejvýše o dalších 90 dnů. Arbitr účastníky řízení bezodkladně vyrozumí o prodloužení lhůty a její délce.

29. Podle § 16 odst. 2 zákona č. 229/2002 Sb. arbitr rozhodnutím o námitkách nález potvrdí nebo změní, nebo usnesení potvrdí, změní nebo zruší. Arbitr rozhodne o námitkách do 30 dnů ode dne jejich doručení arbitrovi; ve zvlášť složitých případech rozhodne nejdéle do 60 dnů; nelze-li vzhledem k povaze věci rozhodnout ani v této lhůtě, může ji arbitr přiměřeně prodloužit.

30. Odvolací soud shledal v postupu finančního arbitra pochybení /kritérium podle § 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk/, když došlo k průtahům v období od srpna 2018 do ledna 2019 (od reakce žalobce na výzvu arbitra k uzavření smíru či zpětvzetí návrhu do výzvy arbitra účastníkům k seznámení se s podklady pro vydání nálezu), což mělo za následek nedodržení zákonné lhůty k vydání nálezu (jak je uvedeno dále), a v období od [datum] do [datum] (od vyjádření instituce k námitkám žalobce do výzvy arbitra instituci k předložení podkladů) a od října 2019 do dubna 2020 (od zaslání podkladů arbitrem účastníkům řízení k seznámení do vydání rozhodnutí o námitkách). Co se týká období od [datum] do [datum] (od doručení obsáhlého vyjádření instituce k návrhu žalobce arbitrovi do výzvy arbitra k uzavření smíru nebo ke zpětvzetí návrhu), pak je odvolací soud nehodnotí jako průtah v podobě nečinnosti finančního arbitra, když je zjevné, že se arbitr musel seznámit s rozsáhlou dokumentací a veškerými argumenty a námitkami účastníků řízení.

31. Lhůta 90 dnů (+ 90 dnů ve zvlášť složitých případech, což je i nyní posuzované řízení) k vydání nálezu podle § 15 odst. 1 zákona č. 229/2002 Sb. nezačala běžet dne [datum], kdy byl finančnímu arbitrovi doručen návrh na zahájení řízení, jak se domnívá žalobce, ani dne [datum], jak dovodil soud I. stupně, ale dne [datum], kdy arbitr shromáždil dostatek podkladů nutných pro rozhodnutí a zároveň obdržel vyjádření žalobce k výzvě arbitra k uzavření smíru, resp. ke zpětvzetí návrhu. Arbitr tak byl povinen vydat nález do [datum] (tj. nejpozději do 180 dnů od shromáždění všech podkladů nutných pro rozhodnutí). Arbitr však teprve dne [datum] vyzval účastníky k předložení dalších podkladů a k seznámení se s podklady pro vydání nálezu. Nález byl finančním arbitrem vydán až dne [datum] (nikoliv dne [datum], jak uvedl soud I. stupně), zákonná lhůta byla překročena o 4 měsíce (nikoliv o 7 měsíců, jak uvedl soud I. stupně). Nelze však přehlédnout, že v mezidobí od února [rok] do dubna [rok] se účastníci vyjadřovali k podkladům založeným ve spise, dopisem ze dne [datum] pak arbitr oznámil účastníkům prodloužení lhůty k vydání nálezu do [datum].

32. Lhůta 30 dnů (+ 30 dnů ve zvlášť složitých případech, případně + přiměřeně prodloužená lhůta, nelze-li vzhledem k povaze věci rozhodnout ani v této lhůtě) k rozhodnutí o námitkách podle § 16 odst. 2 zákona č. 229/2002 Sb. začala běžet ode dne doručení námitek arbitrovi, tj. dne [datum] (podání námitek institucí), resp. dne [datum] (podání námitek žalobcem), arbitr tak byl povinen o námitkách rozhodnout do [datum], případně do nijak neomezené prodloužené lhůty, kterou však arbitr neprodloužil, ačkoliv ještě v září [rok] vyzýval instituci k předložení aktualizovaných podkladů. Arbitr o námitkách rozhodl až dne [datum], tedy o 7 měsíců později (nikoliv o 8 měsíců později, jak konstatoval soud I. stupně, když vycházel z nesprávného data podání námitek účastníky řízení).

33. Odvolací soud konstatuje, že nedodržení zákonem stanovených lhůt k učinění úkonu arbitrem nevede bez dalšího k závěru o nesprávném úředním postupu. Je pouze skutečností, která se promítne do hodnocení kritéria postupu orgánů veřejné moci během řízení, a to s ohledem na to, že se jedná o nárok dle § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk (nikoliv podle § 13 odst. 1 věty druhé OdpŠk). V této věci má však odvolací soud za to, že k nesprávnému úřednímu postupu došlo, neboť zákonné lhůty stanovené pro vydání nálezu a pro rozhodnutí o námitkách byly finančním arbitrem překročeny o několik měsíců, aniž by arbitr účastníkům oznámil prodloužení těchto lhůt, popřípadě činil nezbytné úkony směřující k vydání rozhodnutí.

34. Porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je nesprávným úředním postupem ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk, samo o sobě zakládá vyvratitelnou domněnku v tom směru, že jím byla způsobena dotčeným osobám imateriální újma, za kterou jim náleží přiměřené zadostiučinění ve smyslu § 31a odst. 1 OdpŠk. Je pak věcí státu, zda se na základě okolností konkrétního případu pokusí danou domněnku vyvrátit (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2010, sp. zn. 30 Cdo 958/2009). Žalovaná domněnku vzniku nemajetkové újmy nevyvracela, naopak ji sama odškodnila formou konstatování porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě ve svém sdělení ze dne [datum] a zároveň se žalobci za nepřiměřeně dlouhou celkovou dobu řízení omluvila.

35. Odvolací soud má za to, že zásah do práva žalobce na rychlé projednání věci nebyl natolik intenzivní, aby vedl k nutnosti odškodnit jej v penězích. Celková délka řízení před finančním arbitrem zdaleka nedosáhla průměrné délky soudních řízení vedených o obdobných nárocích, jak je odvolacímu soudu známo z jeho úřední činnosti, která trvají cca 3 roky (viz např. řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 20 C 13/2018 nebo řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 30 C 127/2017). Tímto poměřením nelze dospět k závěru, že by délka posuzovaného řízení byla natolik nepřijatelná, že by bylo třeba přistoupit k odškodnění nemajetkové újmy žalobce peněžitou formou. Odvolací soud též přihlédl k námitkám žalované, která poukázala na to, že se žalobce začal dovolávat neplatnosti pojistné smlouvy až po pěti letech jejího trvání, že i přes namítanou neplatnost pojistné smlouvy dál platil pojistné na tuto smlouvu, nebo že u žalobce nelze hovořit o stavu existenční nejistoty, když pojistnou smlouvu uzavřel na dobu 25 let a po celou tuto dobu se zavázal platit pojistné.

36. Soud I. stupně správně zamítl žalobu v celém rozsahu jako nedůvodnou s odůvodněním, že konstatování porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě včetně písemné omluvy, které se již žalobci od žalované dostalo před zahájením řízení, je dostačující formou zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

37. Odvolací soud tak s ohledem na veškeré uvedené skutečnosti rozsudek soudu I. stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, a to včetně správného výroku o nákladech řízení, jehož znění odpovídá § 142 odst. 1 o. s. ř.

38. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 151 odst. 3 o. s. ř., když v odvolacím řízení byla zcela úspěšná žalovaná. Žalované vznikly v odvolacím řízení náklady ve výši [částka] za tři úkony po [částka] /písemné vyjádření k odvolání žalobce ze dne [datum], příprava účasti na jednání a účast na jednání před odvolacím soudem dne [datum] dle § 1 odst. 3 písm. a), b) a c) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., které odvolací soud uložil zaplatit žalobci. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 211 a § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., když k určení lhůty delší nebo stanovení plnění ve splátkách neshledal odvolací soud důvod.

Poučení