27 C 132/2021-107

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Lukáškovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o náhradě nemajetkové újmy takto:

Výrok

I. Zamítá se žaloba, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 51 750 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 51 750 Kč od [datum] do zaplacení.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na nákladech řízení částku 2 400 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne [datum] domáhala na žalované zaplacení částky 51 750 Kč s příslušenstvím z titulu nemajetkové újmy s odůvodněním, že žalobkyni vznikla nemajetková újma v důsledku nepřiměřené délky soudního řízení před finančním arbitrem (dále jen„ FA“) ve věci vedené pod spis. zn. [spisová značka] [číslo], když řízení před FA trvalo od [datum] do [datum], tedy více jak 37 měsíců, neboť nebyla dodržena lhůta pro vydání rozhodnutí FA podle § 15 odst. 1 zák. č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, v platném znění (dále jen„ ZFA“), neboť FA začala běžet lhůta k vydání nálezu dne [datum], tj. den následující po doručení návrhu na zahájení řízení, nejpozději však den následující po doručení vyjádření ze dne [datum] instituce [právnická osoba], proti níž bylo řízení vedeno, nicméně FA rozhodnutí ve věci vydal až dne [datum rozhodnutí] pod č. j. [spisová značka] [číslo], dále žalobkyně namítala, že FA nedodržel lhůtu pro rozhodnutí o námitkách žalobkyně podle § 16 odst. 2 ZFA, ačkoliv mu byly námitky doručeny dne [datum], přičemž FA měl rozhodnout nejpozději do [datum], nicméně FA rozhodnutí o námitkách č. j. [spisová značka] [číslo] ze dne [datum rozhodnutí] vydal až dne [datum]. Žalobkyně vyzvala žalovanou dne [datum] ke kompenzaci nemajetkové újmy a žalovaná připustila, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu podle § 13 odst. 1 věty druhé zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, v platném znění (dále jen„ OdpŠk“) tím, že v řízení o vydání rozhodnutí o námitkách nebyli účastníci informováni o opakovaném prodloužení lhůty k jeho vydání a v uvedeném řízení lze shledat dílčí průtahy spojené se složitostí řízení. Žalobkyně uvedla, že nesprávným úředním postupem FA jí vznikla nemajetková újma, tudíž by jí mělo být přiznáno peněžité zadostiučinění ve výši 51 750 Kč.

2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě nárok žalobkyně neuznala s odůvodněním, že doba od zahájení řízení do shromáždění podkladů s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], je rozhodné datum, ke kterému se váže počátek běhu lhůt, den, kdy FA shromáždil veškeré podklady rozhodné pro vydání nálezu, tedy den skutečného obdržení posledního relevantního podkladu. Od zahájení řízení dne [datum] do shromáždění podkladů rozhodných pro vydání nálezu včetně opakovaných výzev k seznámení s podklady pro vydání rozhodnutí dne [datum] a dne [datum], avšak v průběhu řízení se objevovaly stále nové skutečnosti, navíc žalobkyně jako navrhovatelka vznesla nový nárok a s FA nekomunikovala, ač jí několikrát FA vyzval k doložení, žalobkyně nereagovala, nato 4x žádala o prodloužení lhůty k vyjádření a předložení potřebných podkladů. Až dne [datum] žalobkyně sdělila FA, že potvrzuje, že platí pojistné pravidelně a že odkazuje na podklady předložené FA institucí. Kompletně shromážděné informace měl FA dne [datum]. Od zahájení do shromáždění podkladů rozhodných pro vydání nálezu uběhly 2 roky a 4,5 měsíce. Doba od shromáždění podkladů k vydání nálezu, tj. od [datum] do vydání nálezu dne [datum], trvala jeden měsíc. V posuzovaném případě nepřekročil FA nejzazší lhůtu 180 dní, když lhůtu pro vydání nálezu opakovaně prodloužil. Překročení lhůty zavinila i žalobkyně, když v řízení nereagovala i na několik urgencí FA, a poté sama několikrát žádala o prodloužení lhůty k vyjádření. V průběhu řízení vznesla i další nárok. Navíc žalobkyně odmítla nabídku smírného řešení sporu s institucí, jež pro ni byla v dané době výhodná. Pokud šlo o rozhodnutí o námitkách, pak žalobkyně i instituce proti nálezu podaly dne [datum] a [datum] námitky a obě se vyjádřily k námitkám protistrany. Žalobkyně předložila další podklady a navrhla doplnění dokazování. Dne [datum] informoval FA žalobkyni i instituci o prodloužení lhůty pro vydání rozhodnutí o námitkách do 30 dnů od zaslání výzvy a vyzval je k vyjádření a předložení podkladů důležitých pro rozhodnutí o bezdůvodném obohacení. Dne [datum] a [datum] žalobkyně požádala o prodloužení lhůty k poskytnutí součinnosti. FA jí vyhověl, požadované podklady však žalobkyně nepředložila. FA proto opakovaně vyzval žalobkyni dne [datum] žalobkyni k předložení podkladů. Žalobkyně dne [datum] předložila požadované podklady. FA vydal dne [datum] rozhodnutí o námitkách. Řízení o námitkách započalo dne [datum], skončeno bylo rozhodnutím o námitkách dne [datum], trvalo 7 měsíců a 3 dny. V posuzovaném případě FA překročil tuto lhůtu o 5 měsíců, když FA do [datum] zjišťoval rozhodné skutečnosti pro rozhodnutí o námitkách od obou stran sporu, přičemž žalobkyně požádala o prodloužení lhůty k vyjádření a nato FA adresoval žalobkyni opakovanou výzvu k vyjádření. FA pochybil pouze tak, že lhůtu pro vydání rozhodnutí o námitkách administrativním nedopatřením dále neprodloužil, když z povahy věci nešlo rozhodnout v 60 denní lhůtě. Podle žalované došlo k nesprávnému úřednímu postupu v rámci shromažďování podkladů v souvislosti s porušením povinnosti učinit úkon v přiměřené lhůtě. Ačkoliv zákon neurčuje FA žádnou lhůtu, po kterou může sbírat podklady po vydání rozhodnutí, může se shromažďování podkladů o celkové délce 2 roky a 4,5 měsíce jevit jako průtahové. Tuto délku lze však přičítat z velké části samotné žalobkyni, která opakovaně nedoplňovala potřebné doklady k rozhodnutí, s FA nekomunikovala, ač jí několikrát FA vyzval k doložení, navíc během řízení vznesla nový nárok a sama 4x žádala o prodloužení lhůty k vyjádření a předložení potřebných podkladů. Co se týče nesprávného úředního postupu v souvislosti s porušením povinnosti FA vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě, došlo k nesprávnému úřednímu postupu jak v řízení pro vydání nálezu, tak v řízení o námitkách. V obou případech se však na průtazích podílela výraznou měrou žalobkyně. Žalovaná měla za to, že u nároku žalobkyně na náhradu nemajetkové újmy je konstatování porušení práva plnohodnotnou formou zadostiučinění předpokládanou zákonem o náhradě škody.

3. Soud vzal za prokázaný skutkový stav věci, jenž vyplynul ze spisu FA vedeného pod sp. zn. [spisová značka] [číslo], že řízení bylo zahájeno dnem doručení návrhu žalobkyně dne [datum], ve kterém se žalobkyně domáhala vydání bezdůvodného obohacení ve výši 138 000 Kč s příslušenstvím. Návrh na zahájení řízení neobsahoval aktuální výpis pojištění, informaci pro zájemce o pojištění osob, modelové příklady týkající se výpočtu odkupného apod., dále sdělení, jaké předsmluvní a smluvní dokumenty byly žalobkyni předloženy před podpisem smlouvy, jakým způsobem dospěla k požadované částce a zda sjednané pojištění trvá. Návrh vykazoval nedostatky, proto žalobkyni vyzval dne [datum] k jejich odstranění a poučil žalobkyni o řízení před FA. V dané době FA vedl 20 řízení s obdobným předmětem, přesto návrh žalobkyně neobsahoval podklady požadované FA. Dne [datum] žalobkyně odstranila vady návrhu částečně. Vysvětlil, jak dospěl k částce, které se domáhá, aniž by doložil, že takové částky instituci zaplatil, ve zbytku sdělil, že žádné jiné podklady nemá k dispozici, ale že jsou pro rozhodnutí FA ve věci nadbytečné. Dne [datum] oznámil FA zahájení řízení Instituci a vyzval ji k vyjádření se k návrhu, poskytnutí vysvětlení a předložení dokumentace vztahující se k předmětu sporu. Instituce žádala FA dne [datum] o prodloužení lhůty k vyjádření. FA žádosti dne [datum] vyhověl. Instituce opakovaně požádala FA dne [datum] o prodloužení lhůty k vyjádření. FA její žádosti dne [datum] vyhověl. Instituce se vyjádřila a předložila podklady dne [datum]. Dne [datum] se FA vyjádřil k výzvě k učinění opatření proti nečinnosti. FA předběžně posoudil shromážděné podklady a dne [datum] vyzval žalobkyni, aby zvážila další procesní postup se zřetelem na námitku promlčení, kterou instituce v řízení vznesla. FA žalobkyni vysvětlil, že nepromlčené právo žalobkyně na zaplacení pojistného je 40 000 Kč, když pojistné se promlčelo marným uplynutím tříleté objektivní promlčecí lhůty v souladu s § 107 odst. 2 obč. zák., neboť bylo zaplaceno déle než 3 roky před zahájením řízení před FA. Instituce žalobkyni nabídla před podáním návrhu smírné řešení sporu formou dohody o narovnání a navrhla žalobkyni zaplatit 126 850 Kč jako jistinu a náklady řízení. Rozhodnutí FA by žalobkyni znevýhodnilo. Dne [datum] se žalobkyně vyjádřila k předběžnému posouzení FA s tím, že nesouhlasí a trvá na projednání a rozhodnutí věci. Dne [datum] FA vyzval proto Instituci, aby se dne [datum] seznámila s podklady pro vydání rozhodnutí a současně ji vyzval k předložení aktuálních podkladů důležitých pro rozhodnutí. Instituce požadované podklady předložila dne [datum]. Dne [datum] se Instituce seznámila s podklady pro vydání rozhodnutí v sídle FA. Dne [datum] FA vyzval žalobkyni k seznámení s podklady pro vydání rozhodnutí a současně jí zaslal podklady pro vydání rozhodnutí v elektronické podobě včetně nově shromážděných podkladů od Instituce. Žalobkyně obdržela podklady dne [datum]. Žalobkyně dne [datum] předložila FA vyjádření ke shromážděným podkladům, doplnila svá tvrzení a argumentaci, navrhla další dokazování a nově disponovala předmětem řízení, když vedle uplatněného nároku na plnění vydání bezdůvodného obohacení ve výši veškerého zaplaceného pojistného a úroku z prodlení z částky 138 000 Kč od [datum] do zaplacení, uplatnila nárok na určení neplatnosti pojistné smlouvy. Dne [datum] FA vyzval žalobkyni k předložení podkladů důležitých pro rozhodnutí o vydání bezdůvodného obohacení, zejména, aby doložila další platby pojistného. Žalobkyně na výzvu nereagovala. FA dne [datum] seznámil Instituci s nově shromážděnými podklady od žalobkyně a poskytl jí lhůtu k vyjádření. Dne [datum], dne [datum] a dne [datum] informoval FA žalobkyni i Instituci o prodloužení lhůty pro vydání rozhodnutí, a to do [datum]. Protože žalobkyně stále nereagovala na výzvu FA, vyzval ji tento dne [datum] opakovaně k předložení podkladů důležitých pro rozhodnutí o vydání bezdůvodného obohacení. Dne [datum] vyzval k předložení podkladů důležitých pro rozhodnutí o bezdůvodném obohacení i Instituci, která předložila podklady dne [datum]. Dne [datum] žalobkyně požádala FA o prodloužení lhůty k poskytnutí součinnosti a FA její žádosti vyhověl. Dne [datum] žalobkyně opakovaně požádala FA o prodloužení lhůty a tento jí vyhověl. Dne [datum] opět žalobkyně požádala o prodloužení lhůty a FA jí vyhověl. Dne [datum] žalobkyně po čtvrté opakovaně požádala o prodloužení lhůty a FA její žádosti vyhověl a seznámil ji s novými podklady od Instituce předloženými [datum]. Žalobkyně [příjmení] sdělila dne [datum], že potvrzuje, že platí pojistné pravidelně a že odkazuje na podklady předložené FA Institucí. FA vydal nález dne [datum], když dovodil neplatnost pojistné smlouvy a uložil instituci povinnost zaplatit žalobkyni částku 62 000 Kč do tří dnů od právní moci nálezu. Ve zbytku návrh zamítl. Rozhodnutí bylo doručeno žalobkyni dne [datum] a Instituci dne [datum]. Instituce podala proti nálezu dne [datum] námitky, FA vyzval téhož dne žalobkyni k vyjádření se k námitkám Instituce. Žalobkyně podala námitky proti nálezu dne [datum], doplnila argumentaci, odkázala no novou judikaturu v oblasti životního pojištění, předložila další podklady a navrhla doplnění dokazování. FA vyzval Instituci dne [datum] k vyjádření se k námitkám žalobkyně. Instituce se vyjádřila dne [datum]. Dne [datum] informoval FA žalobkyni a Instituci o prodloužení lhůty pro vydání rozhodnutí o námitkách do 30 dnů od zaslání výzvy a současně obě vyzval k vyjádření a předložení podkladů důležitých pro rozhodnutí o bezdůvodném obohacení. Dne [datum] žalobkyně požádala o prodloužení lhůty k poskytnutí součinnosti. FA její žádosti dne [datum] vyhověl. Instituce předložila požadované podklady dne [datum]. Dne [datum] žalobkyně opakované požádala o prodloužení lhůty k poskytnutí součinnosti, požadované doklady však nepředložila. FA ji opakovaně vyzval k předložení dokladů dne [datum], avšak žalobkyně předložila tyto až dne [datum] FA vydal dne [datum] rozhodnutí o námitkách, které nabylo právní moci dne [datum] FA námitky žalobkyně i Instituce zamítl a zohlednil přitom platby pojistného a uložil Instituci povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka]. Ve zbývající části uplatněného nároku nález potvrdil.

4. Pokud šlo o právní hodnocení věci, má soud za to, že na posuzované řízení dopadá § 13 odst. 1 věta druhá či věta třetí zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním rozhodnutím (dále jen„ OdpŠk“).

5. Dále má soud se zřetelem k rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 344/2014, za to, že řízení před FA má civilní povahu, proto na ně dopadá čl. 6 odst. 1 Úmluvy, a rovněž i Stanovisko občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010, tudíž jde o posouzení nesprávného úředního postupu z podle § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk, podle kterého je odškodnitelná celková délka řízení a nikoliv jen jednotlivé průtahy.

6. Dále soud postupoval podle § 15 odst. 1 ZFA, podle kterého FA rozhoduje ve věci samé bez zbytečného odkladu nálezem, nejdéle však do 90 dnů od shromáždění všech podkladů nutných pro rozhodnutí; nelze-li ve zvlášť složitých případech, vzhledem k povaze věci rozhodnout ani v této lhůtě, lhůta se přiměřeně prodlouží, nejvýše o dalších 90 dnů. FA účastníky řízení bezodkladně vyrozumí o prodloužení lhůty a její délce.

7. Podle rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2018, č. j. 9 As 36/2018- 37, nebo ze dne 19. 6. 2018, č. j. 4 Afs 110/2018-40, jež shodně interpretují § 15 odst. 1 ZFA vycházejíc ze Směrnice o alternativním řešení spotřebitelských sporů, kdy v první fázi řízení je FA povinen shromáždit veškeré podklady nezbytné pro zjištění relevantního skutkového stavu, přičemž není podstatné, zda tyto podklady FA skutečně posoudil a provedl předběžné vyhodnocení sporu, ale zda měl možnost tak učinit.

8. Podle § 16 odst. 2 ZFA, je FA povinen rozhodnout o námitkách do 30 dnů od jejich doručení FA; ve zvlášť složitých případech rozhodne nejdéle do 60 dnů; nelze-li vzhledem k povaze věci rozhodnout ani v této lhůtě, může ji arbitr přiměřeně prodloužit.

9. Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6.

10. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk je řádné uplatnění nároku na náhradu škody dle uvedeného zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu, když smyslem zákona je stanovení podmínek a podrobností práva dle čl. 36 odst. 4 Listiny.

11. Soud vzal na zřetel rovněž platnou judikaturu Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 19. 11. 2014, č. j. 30 Cdo 3850/2014, podle kterého v řízení o přiměřeném zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle § 31a odst. 2 OdpŠk spolu úzce souvisí konstatování porušení práva poškozeného a omluva státu (orgánu) za toto porušení; není-li omluva vyslovena ve vazbě na konstatování porušení práva, mělo by porušení konkrétního práva poškozeného vyplývat přímo z obsahu omluvy.

12. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1112/2011 či sp. zn. 30 Cdo [číslo] obvykle postačuje v případech, kdy újma způsobená poškozenému se jeví vzhledem k okolnostem případu jako minimální, nebo pokud byla délka řízení v nezanedbatelné míře způsobena chováním či jednáním poškozeného, a celkově tak lze uzavřít, že nesprávný úřední postup nemohl nikterak negativně zasáhnout psychickou sféru poškozeného (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn.).“ 13. Soud má na zřeteli, že řízení spadá pod čl. 6 Úmluvy, tudíž se újma ve vztahu k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení presumuje, nebo-li má se za to, že vznikla, a že morální zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva má být spíše výjimkou.

14. Soud vyšel z v řízení prokázané skutečnosti, že FA shromáždil potřebné podklady a počala mu běžet lhůta pro vydání rozhodnutí ve smyslu § 15 odst. 1 zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi dne [datum], kdy měl FA k dispozici veškeré relevantní informace pro rozhodnutí ve věci samé. Řízení před FA ve věci vedené pod sp. zn. [spisová značka] [číslo] trvalo od [datum rozhodnutí] do [datum], tj. více jak [anonymizováno] měsíců. Žalobkyně podala návrh k FA dne [datum], dne [datum] bylo doručeno FA vyjádření instituce, a to [právnická osoba], proti níž bylo řízení vedeno. FA rozhodnutí ve věci [anonymizováno] dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] [číslo]. Strany doručily FA námitky dne [datum], zákonná lhůta pro rozhodnutí o námitkách byla dne [datum] FA rozhodl o námitkách dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] [číslo] FA vydal dne [datum] rozhodnutí o námitkách. Řízení o námitkách započalo dne [datum], skončeno bylo rozhodnutím o námitkách dne [datum], trvalo 7 měsíců a 3 dny. V posuzovaném případě FA překročil zákonnou lhůtu o 5 měsíců, když FA do [datum] zjišťoval rozhodné skutečnosti pro rozhodnutí o námitkách od obou stran sporu a žalobkyně požádala opakovaně o prodloužení lhůty k vyjádření a doplnění skutkových tvrzení a důkazů a FA ji musel urgovat a doručovat opakované výzvy. FA pochybil, že lhůtu pro vydání rozhodnutí o námitkách administrativním nedopatřením dále neprodloužil, což ve svých podáních reflektoval, žalobkyni se omluvil. Soud má za to, že se zřetelem ke složitosti řízení a konání či nekonání účastníků řízení ve FA stanovených lhůtách k doplnění tvrzení, důkazu a vyjádření v konkrétním případě z povahy samotné věci nešlo rozhodnout v 60 denní lhůtě. Sám FA reflektoval, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu v rámci shromažďování podkladů v souvislosti s porušením povinnosti učinit úkon v přiměřené lhůtě, za což se omluvil. Ačkoli zákon neurčuje FA žádnou lhůtu, po kterou může sbírat podklady po vydání rozhodnutí, vzal soud rozhodné datum dne [datum], kdy měl FA k dispozici veškeré relevantní informace pro rozhodnutí ve věci samé. Z pohledu laika se jeví shromažďování podkladů o celkové délce [anonymizováno] roky a [anonymizováno] měsíce jako průtah v řízení, avšak uvedenou délku je nutno přičítat z velké části samotné žalobkyni, která opakovaně nedoplňovala potřebné doklady k rozhodnutí, s FA nekomunikovala, ač jí několikrát FA vyzval k doložení. Navíc během řízení vznesla nový nárok a sama 4x žádala o prodloužení lhůty k vyjádření a předložení potřebných podkladů. Co se týče nesprávného úředního postupu v souvislosti s porušením povinnosti FA vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě, v řízení bylo prokázáno, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu jak v řízení pro vydání nálezu, tak v řízení o námitkách. V obou případech se však na průtazích podílela výraznou měrou žalobkyně. Soud má za to, že konstatování porušení práva je plnohodnotnou formou zadostiučinění předpokládanou zákonem o náhradě škody. Žalobkyně, pokud šlo o jí uplatňovanou nemajetkovou újmu, tuto řádně netvrdila ani nedokládala příslušnými důkazy.

15. Soud vzhledem ke skutečnosti, že nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle 13 odst. 1 věty druhé a třetí přihlédl soud v souladu s ustanovením § 31a odst. 3 OdpŠk jednak k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného který přispěl k průtahům v řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. V řízení bylo prokázáno, že předmětem řízení před FA byl nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy životního pojištění. Výše nároku žalobkyně k datu vydání nálezu FA činila [částka] s příslušenstvím. K datu podání návrhu na zahájení řízení před FA pojistná smlouva trvala a žalobkyně hradila pojistné, na což FA v návrhu upozornila, tudíž do vydání nálezu se výše bezdůvodného obohacení navýšila z původně požadovaných [částka] s příslušenstvím na shora uvedenou částku. FA v nálezu ve znění rozhodnutí o námitkách konstatoval neplatnost pojistné smlouvy a přiznal žalobkyni plnění ve výši [částka], ve zbývající části návrh žalobkyně zamítl včetně návrhu na zaplacení zákonného příslušenství. Žalobkyně svůj návrh k FA formulovala jako návrh na vydání bezdůvodného obohacení a pro případ, že FA neshledá neplatnost pojistné smlouvy, domáhala se žalobkyně in eventum určení, že náklady a poplatky účtované institucí v souvislosti s pojistnou smlouvou nebyly platně sjednány. Neplatnost pojistné smlouvy, resp. jednotlivých smluvních ujednání, žalobkyně dovozovala z konkrétních ujednání doplňkových pojistných podmínek, tedy z listinných důkazů, které FA předložila s návrhem. Pokud šlo o předmět řízení, soud jej hodnotil jako běžný. Jak žalobkyně jako navrhovatelka, tak Instituce jako odpůrce, si vzájemně obě poskytovaly plnění na základě pojistné smlouvy, kterou žalovaná podle svých slov hodnotila jako neplatnou, a to po celou dobu vedení řízení před FA, tudíž žalobkyně byla po celou dobu pojistně kryta a nemohla jí vzniknout obava z výsledku řízení. Pokud měla obavu, pak šlo o její subjektivní a ničím nepodložený pocit, jež nelze brát v potaz pro rozhodování v tomto řízení. Navíc žalobkyni bylo nabízeno smírné řešení věci ze strany Instituce, když by jeho přijetím získala plnění ve vyšší míře, a to ve výši 126 850 Kč, než nakonec vyplynulo z rozhodnutí FA ve věci samé, tj. částka 72 000 Kč. Bylo rozhodnutím žalobkyně, že nadále hradila sjednané pojistné, na oplátku pak byla po celou dobu pojistně kryta, tudíž se jí dostávalo příslušného protiplnění. Jak uváděl sám FA, řízení před FA v konkrétním případě nebylo jednoduché se zřetelem k předmětu řízení a jeho složitosti, což vyplynulo i ze skutečnosti, že samotná žalobkyně, ačkoliv nemusela být v řízení před FA zastoupena advokátem, si vzala advokáta na plnou moc, aby ji v celém řízení před FA zastupoval. Věděla od samého počátku, že v rámci řízení bude nést jeho náklady, pokud ve sporu neuspěje, tudíž netrpěla žádnou nejistotu. Stejné se týkalo i sporu vedeného u zdejšího soudu podle části páté o. s. ř. vedeného u odvolacího soudu proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ve věci vedené pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobkyně podstatné skutkové okolnosti, resp. čeho se v řízení u FA domáhá, vylíčila ve svém návrhu ze dne [datum]. Ze spisu jasně vyplynulo, že FA s odkazem na platnou judikaturu Nejvyššího správního soudu ČR v rozsudku sp. zn. 9 As 36/2018 a sp. zn. 4 As 110/2018 shromáždil podstatné podklady ve smyslu § 15 odst. 1 ZFA k datu [datum], kdy měl k dispozici veškeré podstatné podklady pro učinění si názoru na řešení věci samé, nic na tom nemění skutečnost, že před uvedeným datem, a to dne 25. 10. 2018, podáním č. j. FA/SR/ZP [číslo], seznámil FA žalobkyni s předběžným právním názorem na řešení věci, když tento byl pouze předběžný a týkal se výhradně neplatnosti smlouvy nikoliv dalších podstatných skutečností pro rozhodnutí ve věci samé. Na věci nic nemění ani skutečnost, že dne [datum] zaslal FA v souladu s § 36 odst. 3 SprŘ žalobkyni spis, aby se s ním seznámila před vydáním nálezu, když ke konečnému rozhodnutí ve věci mu chyběly informace týkající se průběhu pojištění a placení pojistného Instituci, které se v průběhu doby do skončení řízení stále měnilo, což FA nemohl nijak ovlivnit, avšak musel uvedenou skutečnost vzít v potaz při svém rozhodování. V rámci své informační povinnosti však poskytoval žalované podklady tak, aby byl o celém řízení a jeho průběhu dostatečně informována. Soud má za prokázané se zřetelem ke složitosti věci, že FA neměl možnost rozhodnout danou věc v zákonné lhůtě 90 dnů od shromáždění podstatných podkladů a bylo třeba aplikovat prodloužení lhůt, o což opakovaně žádala samotná žalobkyně. FA k opakovaným žádostem žalobkyně i Instituce opakovaně prodlužoval lhůty k vyjádření se stran a k doplnění skutkových tvrzení a důkazů, a to právě k žádostem žalobkyně, která bez bližšího odůvodnění žádala o prodloužení, a to i po uplynutí zákonné lhůty pro vydání nálezu. Oprávnění prodloužit lhůtu podle § 15 odst. 1 ZFA má pouze FA. Žalobkyně sic dne [datum] obdržela výzvu FA, aby se vyjádřila k předběžnému právnímu názoru, přičemž reagovala dne [datum], dne [datum] obdržela dokonce od FA spis v souladu s § 36 odst. 3 SprŘ, aby se k němu vyjádřila před vydáním nálezu a zaslala své vyjádření dne [datum]. Dále dne [datum] obdržela výzvu k doložení plateb uskutečněných po [datum] a k upřesnění tvrzení o datu, kdy žalobkyně nabyla na základě konzultace s advokátem vědomost o bezdůvodném obohacení. Protože žalobkyně nebyla schopna doložit relevantní informaci o zaplaceném pojistném, tuto informaci si musel vyžádat FA od Institutuce s odkazem na § 567 odst. 2 zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, a to ve znění do [datum] (dále jen obč. zák.) platí, že„ plní-li dlužník peněžitý dluh prostřednictvím poskytovatele platebních služeb, je dluh splněn připsáním částky na účet poskytovatele platebních služeb věřitele, není-li dohodnuté jinak.“ Je jasné, že uvedenou informaci o datu, kdy bylo pojistné připsáno na účet poskytovatele platebních služeb, měla k dispozici Instituce, nikoliv žalobkyně, proto ji mohla FA poskytnout Instituce, které se FA rovněž dotázal. Žalobkyně sama čtyřikrát požádala finančního arbitra o prodloužení lhůty k doložení požadovaných dokladů, a to dne [datum], [datum], [datum] a [datum]. Dne [datum] zaslal FA žalobkyni výpis uhrazených plateb, které obdržel od instituce a vyzval ji, aby se k platbám vyjádřila, což bylo zcela v souladu s informační povinností FA vůči žalobkyni. Žalobkyně tuto výzvu obdržela dne [datum] a vyjádřila se dne [datum]. Soud nevidí problém ve skutečnosti, že FA v rámci výzvy k seznámení se s podklady dle § 36 odst. 3 SprŘ ze dne 18. 12. 2018 sp. zn. [spisová značka] [číslo] poučil žalobkyni o tom, že rozhodné skutečnosti týkající se předmětu sporu může uvést a důkazy k jejich prokázání označit pouze do skončení řízení o návrhu, tj. do vydání nálezu. K novým skutečnostem a k návrhům na provedení nových důkazů, uvedeným v případných námitkách nebo v průběhu řízení o námitkách, finanční arbitr podle § 82 odst. 4 správního řádu přihlédne jen tehdy, bude-li se jednat o takové skutečnosti nebo podklady, které účastník řízení nemohl uplatnit nebo předložit dříve. A následně že vyzval žalobkyni dne [datum], tj. po uplynutí řádné lhůty k vydání rozhodnutí o námitkách, aby sdělil, zda nedošlo k zániku pojištění, byť v nálezu konstatoval absolutní neplatnost pojistné smlouvy, či zda žalobkyně neuhradila další pojistné, o kterém FA neinformovala, nebo zda neučinila mimořádný výběr. Soud má za to, že pojistná smlouva stále existovala a bylo na základě ní poskytováno vzájemné plnění, až do okamžiku právní moci rozhodnutí o námitkách, kterým bylo ve věci s konečnou platností rozhodnuto i o neplatnosti pojistné smlouvy. Nic na věci nemění, že žalobkyně požádala o prodloužení lhůty k vyjádření dne [datum] a dne [datum]. Dne [datum] žalobkyně obdržela opakovanou výzvu k doložení požadovaných informací a zároveň obdržela prostřednictvím finančního arbitra vyjádření instituce ze dne [datum], které, mimo jiné, obsahovalo i výpis uhrazeného pojistného k datu [datum]. Žalobkyně na výzvu reagovala dne [datum] s tím, že pojištění trvá, mimořádný výběr učiněn nebyl a zaslala přehled plateb odeslaných instituci. Žalobkyně byla účastnicí řízení a FA měl povinnost ji průběžně informovat o stavu řízení a dotazovat se na její stanovisko k vyjádřením Instituce, když uvedené informace byly FA známy již z vyjádření instituce ze dne [datum]. Soud vzal v potaz skutečnost, že [anonymizováno] měsíců byl FA vůči žalobkyni nečinný poté, co jej žalobkyně dne [datum] vyzvala k odstranění nečinnosti. Po zahájení řízení dne [datum] učinil FA vůči žalobkyni první úkon až dne [datum], tj. za [anonymizováno] měsíce. Dále vzal soud v potaz, že mezi vyjádřením FA k nečinnosti ze dne [datum] a výzvou k vyjádření ze dne [datum] uplynulo téměř 6 měsíců, kdy byl FA rovněž nečinný. Soud neviděl neodbornost FA spočívající ve výzvách žalobkyni k předložení podkladů, které nemohla mít k dispozici, nebo dokladů, které již měl k dispozici z dřívějších podání nebo od Instituce. Soud vzal v potaz, že FA rozhodoval v daném období desítky až stovky jiných obdobných případů, což bylo třeba vzít v potaz, tudíž neměl na starosti pouze spory týkající se žalobkyně. Zákon o finančním arbitrovi ukládá finančnímu arbitrovi vydat rozhodnutí ve věci v zákonných lhůtách, a to dle § 15 odst. 1 ZFA ve vztahu k nálezu a dle § 16 odst. 2 ZFA ve vztahu k rozhodnutí o námitkách. Soud má za prokázané, že veškeré podklady pro rozhodnutí měl FA k dispozici dne [datum], tj. zákonná 90 denní lhůta uplynula [datum], když bylo ve věci rozhodnuto nálezem dne [datum], tudíž lhůta k rozhodnutí FA neuplynula dříve, než bylo ve věci FA rozhodnuto, tudíž rozhodl rychleji, než v 90 denní zákonné lhůtě. Pokud šlo o řízení FA o námitkách žalobkyně, FA obdržel námitky proti nálezu dne [datum], resp. [datum], přičemž rozhodnutí o námitkách měl nejpozději vydat dne [datum]. V konkrétním případě FA prodloužil lhůtu pro vydání rozhodnutí až po jejím uplynutí dne [datum]. Uvedené prodloužení bylo neúčinné, tudíž FA vydal rozhodnutí o námitkách dne [datum] a překročil tak zákonnou lhůtu o [anonymizováno] měsíců. FA konstatoval složitost řízení. Posuzovaný spor byl sic skutkově i právně obdobný řízením, která FA již v desítkách až stovkách řešil, nicméně judikatura se v dané oblasti stále vyvíjela a měnila. [jméno] věc měla svou dynamiku, když si strany na základě pojistné smlouvy až do posledních chvil vzájemně plnily, tudíž se situace měnila i v rámci jejich právního vztahu. Pokud šlo o řízení o námitkách, sám FA ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že není možné rozhodnout o námitkách byť jen jedné ze stran sporu do 30 dnů od jejich podání, když FA je povinen námitky předložit druhé straně sporu k vyjádření, následně strany sporu až v námitkovém řízení pochopí vážnost situace a začnou nakládat s předmětem řízení a předkládat další podklady, tudíž je nemožné rozhodnout i ve lhůtě 60 dnů od podání námitek, navíc zákon o finančním arbitrovi nestanoví maximální délku lhůty pro vydání rozhodnutí o námitkách, protože FA může zákonem předpokládanou lhůtu prodloužit. FA poukázal na složitost řízení a jednání účastníků řízení, pro které nelze zobecnit délku, po kterou by řízení o námitkách mělo nebo mohlo v ideálním případě trvat. Pouze lze dovodit, jaké procesní úkony a v jakých lhůtách budou účastníci řízení a FA v řízení činit, resp. jaký průběh řízení mohou účastníci řízení očekávat. Investiční životní pojištění představuje jeden z nejsložitějších a spotřebiteli nejméně pochopených produktů na finančním trhu, který v sobě kombinuje jak prvky pojištění, tak investování, současně zpravidla spotřebitel za sjednání investičního životního pojištění hradí z placeného pojistného provizi v řádek desítek tisíc korun společně s mnoha dalšími poplatky. FA musel zkoumat veškerou smluvní dokumentaci, když každá pojišťovna poskytující produkt investičního životního pojištění jej má jinak konstruovaný, pracuje s jinými modely, výpočty a využívá odlišnou terminologii. FA musel posoudit každé tvrzení spotřebitele i námitku pojišťovny. U každé pojistné smlouvy musel pečlivě posoudit možnou oddělitelnost jejích jednotlivých složek. Skutečnost, že spory ze životního pojištění patří mezi hmotněprávně velmi složité spory, potvrdil ve svém rozhodnutí Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 30 Cdo 367/2013, že složitost řízení zahrnuje ve své konkretizaci jednak počet instancí, v nichž byla věc řešena, a dále složitost věci samé o sobě, tedy nároky skutkové, právní a procesní. Jednotlivé důvody složitosti je třeba vnímat pro účely posouzení, zda došlo k porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě a popřípadě i při úvaze o snížení základní částky přiměřeného zadostiučinění samostatně, neboť každý z nich sám přispívá k prodloužení délky projednávání věci (viz. též rozsudek sp. zn. 30 Cdo 2138/2009 citovaný ve Stanovisku). Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2021, č. j. 7 Afs 190/2019, při výkladu neurčitého pojmu„ zvlášť složitý případ“ musí správní orgán vycházet ze všech okolností rozhodných pro řešený případ a z úrovně náročnosti konkrétního případu. Proto posouzení, zda se v dané věci o zvlášť složitý případ jedná či nikoliv, je vždy výsledkem správního uvážení orgánu, který ve věci rozhoduje. Posouzení toho, zda jde o„ zvlášť složitý případ“ je v kompetenci žalovaného, přičemž nelze odhlédnout od toho, že se jedná o posouzení do značné míry subjektivní, neboť neexistují konkrétní objektivní kritéria pro posouzení složitosti případu. Pokud žalovaný v průběhu základní lhůty pro vydání rozhodnutí o námitkách vyhodnotil případ jako zvlášť složitý, pak byl oprávněn a současně povinen rozhodnout o námitkách do 60 dnů ode dne jejich doručení, tj. do [datum] (eventuálně lhůtu pro rozhodnutí dále přiměřeně prodloužit.

16. Z výše uvedených důvodů soud rozhodl na základě provedeného dokazování tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, kterým žalobu zcela zamítl z důvodu, že ke vzniku nemajetkové újmy požadované žalobkyní nedošlo, neboť intenzita dopadu případného nesprávného úředního postupu nebyla taková, aby žalobkyni vznikla peněžitá nemajetková újma. Soud má za to, že konstatování porušení práva je plnohodnotnou formou zadostiučinění předpokládanou zákonem o náhradě škody a soud ji vzhledem k výsledkům provedeného dokazování považuje v konkrétním případě za dostačující. Soud vyšel ze skutečnosti, že FA seznámil žalobkyni s podklady důležitými pro rozhodnutí o bezdůvodném obohacení předloženými Instituci dne [datum], když sic dne [datum] FA seznámil Instituci se změnou návrhu, avšak pro rozhodnutí ve věci potřeboval další podklady, jež žalobkyně nepředložila. FA vydal nález v zachované 90 denní lhůtě, kdy rozhodnutí o námitkách vydal po uplynutí 30 denní, resp. 60 denní zákonem předpokládané základní lhůtě. FA překročil uvedenou lhůtu o 5 měsíců, když FA až do [datum] zjišťoval rozhodné skutečnosti pro rozhodnutí o námitkách od obou stran sporu. FA pochybil, že lhůtu pro vydání rozhodnutí o námitkách administrativním nedopatřením neprodloužil, když z povahy věci nešlo rozhodnout v 60 denní lhůtě. FA rozhoduje spotřebitelské spory v souladu s právním řádem, kdy při svém rozhodování vychází z podkladů nejen spotřebitele, nýbrž i z vyjádření Instituce, aby se obě strany mohly v řízení účinně bránit. Žalobkyně v průběhu doby měnila svůj návrh, tudíž i FA musel se se změnou seznámit Instituci a dát jí možnost vyjádřit se, navíc žalobkyně nepředkládala podklady podstatné pro rozhodnutí. FA si je musela obstarat u Instituce. Pokud by to FA neučinil, řízení by bylo stiženo vadou, která by měla za následek nezákonnost rozhodnutí. Žalobkyně teprve dne [datum] nově namítla, že Instituce vznesla námitku promlčení v rozporu s dobrými mravy a že se obohatila na úkor žalobkyně úmyslně a že údaje uvedené ve spise FA již nejsou aktuální, neboť uhradila další pojistné, přičemž uvedené tvrzení nijak nedoložila a přednesla nový návrh na provedení důkazu marketingovou kampaní Instituce„ [anonymizována tři slova]“. Žalobkyně upozornila FA, že je nutno dále zkoumat předsmluvní fázi pojistné smlouvy s ohledem na možnou neplatnost pojistné smlouvy, ačkoliv již ve výzvě k odstranění nedostatků návrhu FA zjišťoval průběh a relevantní okolnosti předsmluvní fáze, ke kterým se žalobkyně odmítla vyjádřit s odůvodněním, že toto není pro posouzení sporu relevantní, navíc uplatňovala vedle zaplacení částky [částka] s příslušenstvím ještě určení neplatnosti pojistné smlouvy z důvodu, že pojištění stále trvá. FA se musel seznámit s novým předmětem řízení i Instituci a vyzvat ji k doložení podkladů, když poslední od Instituce obdržel [datum]. Žalobkyně ani po výzvě a opakovaném prodloužení lhůty k vyjádření tyto FA nepředložila, pouze dne [datum] odkázala na podklady předložené Institucí, se kterými se FA seznámil dne [datum]. Soud má za to, že podle rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] nelze těžit ze zahlcení FA stovkami obdobných návrhů, kde jsou posuzovány otázky platnosti kapitálových životních pojištění s přihlédnutím ke každému individuálnímu případu na úkor odpovědnosti státu za jeho úřední postup tam, kde je presumována újma za nepřiměřenou délku řízení. Podle § 6 odst. 1 o. z., každý má povinnost jednat v právní styku poctivě a podle odst. 2 cit. ust. nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého jednání nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Uvedené lze aplikovat i na řízení před FA, který rozhoduje o soukromoprávních nárocích spotřebitelů. Právní zástupci navrhovatelů podávali v převzatých věcech formulářové informace a neposkytovali řádnou součinnosti FA, nesdělovali důležité informace pro rozhodnutí FA, tudíž se podíleli na nepřiměřené délce řízení. Zástupci jednali nepoctivě a nyní těžili z protiprávního stavu, jenž sami vyvolali a nad kterým měli kontrolu, a to počtem zahájených věcí a neposkytováním potřebné součinnosti. Ještě před zahájením řízení u FA navrhla Instituce žalobkyni vyřešení sporu smírnou cestou, která byla ve finále pro žalobkyni nejvýhodnější, avšak žalobkyně ji nevyužila. Další významnou skutečností pro rozhodnutí ve věci této bylo, že žalobkyně byla v době uzavření smlouvy spolupracovníkem zprostředkovatele pojištění a provizně se podílela na odměně na uzavření smlouvy. Další podstatnou skutečností bylo částečné promlčení nároku žalobkyně. V konkrétním případě měla náhrada nemateriální újmy sloužit ke kompenzaci stavu nejistoty, do níž se žalobkyně měl dostat v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení, když jde o psychickou kategorii, jejíž hloubka a rozsah jsou obtížně prokazatelné, avšak uvedené působí jen pro stav nejistoty účastníka nepřiměřeně dlouze vedeného řízení. Skutečnost, že řízení před FA trvalo déle než dva roky, samo o sobě neznamená, že řízení bylo nepřiměřeně dlouhé s odkazem na rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Žalovaná po předběžném projednání nároku žalobkyně dne [datum] konstatovala, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu podle § 13 odst. 1 věty druhé OdpŠk, když v řízení o vydání rozhodnutí o námitkách nebyli účastníci informováni o opakovaném prodloužení lhůty k jeho vydání a v tomto řízení lze shledat dílčí průtahy spojené se složitostí řízení, přičemž se na celkové délce výrazně podílela žalobkyně. Žalovaná konstatovala porušení práva žalobkyně. Žalovaná v konkrétním případě nepřistoupila na výhodné smírné řešení sporu, ačkoliv musela vědět o promlčení části svého nároku, tudíž je možné posoudit vzhledem ke konkrétním okolnostem sporu, že význam řízení pro žalobkyni je nepatrný, když uvedená skutečnost vyvrací presumovanou domněnku vzniku újmy v případě nesprávného úředního postupu podle § 13 odst. 1 věty druhé OdpŠk. Pokud vůbec vznikla žalobkyni újma, dospěl soud k závěru, že je adekvátním zadostiučiněním konstatování porušení práva, když skutečnost, že FA překročil lhůtu pro vydání rozhodnutí, neznamená, že řízení bylo současně nepřiměřeně dlouhé. Žalobkyně navíc své tvrzení ohledně vzniku újmy, její výše a existence příčinné souvislosti mezi újmou a namítaným rozhodnutím FA po zákonem stanovené lhůtě nijak neprokázala kromě žalobkyní tvrzeného stavu existenční nejistoty, psychické a časové zátěže. Žalobkyně jinou újmu netvrdila a nespecifikovala žádné příkoří, které jí bylo nesprávným úředním postupem FA způsobeno. Soud vyšel ze skutečnosti, že žalobkyně uzavřela pojistnou smlouvu na 30 let s tím, že bude platit pojistné. Neplatnosti pojistné smlouvy se začala dovolávat po šesti letech jejího trvání. O možnosti Instituce vznést námitku promlčení se žalobkyně dozvěděla již z dopisu Instituce dne [datum], kterým jí byl předložen i návrh smíru. Odmítla smírné řešení sporu před zahájením řízení u FA, které pro ni bylo velmi výhodné. Navíc toto vše činila jako podřízený pojišťovací zprostředkovatel a sama se na uzavření pojistné smlouvy podílela jako tzv. tipař a za sjednání vlastní pojistné smlouvy inkasovala provizi. V konkrétním případě se nejedná u žalobkyně o kvalifikovanou závažnou nemajetkovou újmu a adekvátní formou zadostiučinění za tuto újmu je samotné konstatování porušení práva spojené s omluvou, neboť žalobkyně se sama podílela na délce řízení, když podala neúplný návrh, jehož nedostatky odstranila až na výzvu. Měnila předmět řízení i po shromáždění podkladů. Neposkytovala aktivně podklady týkající se dalšího zaplaceného pojistného. Odmítla návrh na smír. Opakovaně žádala o prodloužení lhůty k předložení podkladů, které pak nepředložila. Řízení, jež vedla před FA není řízením, kterému by byl přisuzován zvýšený význam pro účastníky.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalovaná byla ve věci zcela úspěšná, proto má právo na plnou náhradu nákladů řízení proti žalobci. Náklady advokátem nezastoupené žalované činí celkem 2 400 Kč podle § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, a to za 8 úkonů po 300 Kč (2x písemné podání ve věci, 3x příprava na jednání soudu, 3x ústní jednání u soudu).

Poučení