27 C 15/2022-29

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Lukáškovou ve věci žalobců: A. [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce a žalobkyně] B. [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobce a žalobkyně] oba zastoupeni advokátem Mgr. [jméno] [jméno] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení částky 46 599,96 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům částku 46 599,96 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 46 599,96 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům na nákladech řízení částku 22 174 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. [jméno] [jméno].

Odůvodnění

1. Žalobci se domáhali žalobou došlou soudu dne [datum] zaplacení částky 46 599,96 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení s odůvodněním, že z Geometrického plánu pro rozdělení pozemku parc. [číslo] o výměře 9348 m2 tak, aby z daného plánu bylo zřejmé, co je předmětný zábor ze strany žalovaného a na zbylé dva pozemky oddělené předmětnou komunikací. Jedná se o Geometrický plán [číslo] vyhotovený [právnická osoba] s.r.o., [IČO], se sídlem [adresa]. Na základě tohoto návrhu geometrického plánu došlo k vyčlenění pozemku [číslo] o výměře 533 m2, jež je právě částí pozemku [číslo] o výměře 9348 m2, to vše v k. ú. [část obce]. Žalovaný na předmětném pozemku umístil komunikaci bez souhlasu jeho vlastníků, tj. žalobců. Ačkoliv se žalobci pokoušeli se žalovaným dohodnout, tento reagoval na přípisy žalobců, avšak odmítl s nimi uzavřít nájemní smlouvu a hradit nájem, ze strany žalovaného jde jen o návrhy na odprodej pozemku, s čímž však žalobci nesouhlasí. Žalobci požadují prioritně odstranění asfaltové plochy a vyřazení této komunikace z pasportu komunikací, což žalovaný neakceptuje. Žalobci odkázali na rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1, č.j. 30 C 161/2019-34 ze dne 29. 9. 2020. Předmětem byla obdobná věc, kdy žalobci požadovali úhradu bezdůvodného obohacení za předcházející období tří let. Soud prvého stupně v sumáři rozhodl tak, že minimální cena bezdůvodného obohacení v rozsahu záboru pozemku [číslo] k. ú. [část obce] je 3 883,33 Kč za 1 měsíc. Se zřetelem k výše uvedenému rozhodnutí vyzvali žalobci dne [datum] žalovaného předžalobní upomínkou k úhradě bezdůvodného obohacení za období od [datum] do [datum], tj. za období 12 měsíců, které činí částku 46 599,96 Kč (12 x 3 883,33 Kč). Této částky se žalobci domáhají v tomto řízení, a to včetně zákonného příslušenství.

2. Žalovaný ve svém vyjádření soudu uvedl, že nárok uplatněný v žalobě neuznává. Dle tvrzení žalobců má být na části pozemku parc. [číslo] o celkové výměře pozemku 9.348 m2 v k. ú. [část obce], obec Praha, umístěna„ stavba asfaltové plochy (bezejmenná komunikace)“, kterou žalobci považují za černou stavbu,„ která by neměla být zařazena do sítě komunikací“. Žalobci však v žalobě nikterak nevysvětlují, z čeho dovozují, že vlastníkem předmětné komunikace je žalovaný. Pokud se podle názoru žalobců nejedná o komunikaci, nýbrž černou stavbu, která nemá být zařazena do sítě komunikací. Rovněž tak není z žaloby zřejmé, proč se žalobci domnívají, že je předmětná komunikace černou stavbou. Žalovaný má za to, že tyto skutečnosti by měli žalobci vylíčit, neboť zákonné vlastnictví obce se vztahuje pouze k místním komunikacím, nikoli k černým stavbám, které komunikacemi nejsou. Žalovaný dále nesouhlasí s tvrzením žalobců, že by předmětný pozemek jakýmkoli způsobem užíval. Pokud by předmětná komunikace byla komunikací ve smyslu zákonném, byla by užívána velkým množstvím blíže nespecifikovaných osob, nikoliv žalovaným; jednalo by se o tzv. obecné užívání. Žalovaný nemá možnost, jak toto obecné užívání omezit nebo vyloučit. Žalovaný dále uvádí, že není postaveno najisto, v jaké míře má předmětná komunikace zasahovat předmětný pozemek, tedy jaká část pozemku by měla být bezdůvodně využívána. Žalobci odvozují výměru této užívané části dle Geometrického plánu [číslo] vyhotoveného [právnická osoba] s.r.o. ze dne [datum] vytvořeného za účelem rozdělení pozemku, které však nebylo realizováno. Tento Geometrický plán zcela zjevně neurčuje, na jak velké části pozemku se nachází komunikace. Údaj o výměře 533 m2 je tak pouhým tvrzením žalobců bez opory v důkazech. Žalovaný dále namítl, že není ve věci pasivně legitimován, neboť komunikace je veřejným prostranstvím. Žalovaný poukázal v této souvislosti např. na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 276/2019. V dané věci se nepochybně jedná o veřejné prostranství, k vydání bezdůvodného obohacení by tedy měla být pasivně věcně legitimována příslušná městská část, na jejímž území se komunikace a pozemek nachází. Nad rámec uvedeného pak žalovaný poukázal na obicter dictum nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 581/14, v němž se uvádí, že postrádá logiku, aby měl samosprávný subjekt platit individuálnímu vlastníkovi za užívání nemovitosti, kterou jako veřejný statek užívá blíže neurčený počet osob; právní vztah mezi obcí a vlastníkem nemovitosti má za okolností obdobných nyní projednávané věci přinejmenším převažující povahu veřejnoprávní, nikoli soukromoprávní.“ Není důvodu, aby na tento závěr nebyl brán zřetel i v tomto řízení, neboť i zde jsou všechny stavební prvky užívány neurčeným počtem osob, nikoli žalovaným samostatně. S ohledem na výše uvedené žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl a přiznal žalovanému náhradu nákladů řízení.

3. Soud vzal za prokázaný skutkový stav věci, jenž vyplynul z výpisu z katastru nemovitostí pro pozemek parc. [číslo] [list vlastnictví], kat. úz. [část obce], z Ortofotomapy pozemku parc. [číslo] [list vlastnictví] v kat. úz. [část obce], z návrhu geometrického plánu, že z Geometrického plánu pro rozdělení pozemku parc. [číslo] o výměře 9348 m2 tak, aby z daného plánu bylo zřejmé, co je předmětný zábor ze strany žalovaného a na zbylé dva pozemky oddělené předmětnou komunikací. Jedná se o Geometrický plán [číslo] vyhotovený [právnická osoba] s.r.o., [IČO], se sídlem [adresa]. Na základě tohoto návrhu geometrického plánu došlo k vyčlenění pozemku [číslo] o výměře 533 m2, jež je právě částí pozemku [číslo] o výměře 9348 m2, to vše v k. ú. [část obce]. Žalovaný na předmětném pozemku umístil komunikaci bez souhlasu jeho vlastníků, tj. žalobců. Ačkoliv se žalobci pokoušeli se žalovaným dohodnout, tento reagoval na přípisy žalobců, avšak odmítl s nimi uzavřít nájemní smlouvu a hradit nájem, ze strany žalovaného jde jen o návrhy na odprodej pozemku, s čímž však žalobci nesouhlasí. Žalobci požadují prioritně odstranění asfaltové plochy a vyřazení této komunikace z pasportu komunikací, což žalovaný neakceptuje.

4. Jak soud zjistil z rozsudku zdejšího soudu ze dne 29. 9. 2020, č. j. 30 C 161/2019-34, že předmětem rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. 9. 2020, č. j. 30 C 161/2019-34, byla obdobná věc, když žalobci požadovali úhradu bezdůvodného obohacení za předcházející období tří let. Soud prvého stupně na základě svého dokazování rozhodl tak, že minimální cena bezdůvodného obohacení v rozsahu záboru pozemku [číslo] k. ú. [část obce] je 3 883,33 Kč za 1 měsíc. Z dokazování provedeného soudem shora jmenovaným soudem přitom vyplynulo, že podle výpisu z KN a geometrického plánu [číslo] které byli předloženy žalobci a jsou též přílohou znaleckého posudku [číslo] vypracovaného Ing. [jméno] [příjmení], byli žalobci vlastníky pozemku parc. [číslo] o výměře 9 348 m2, lesní pozemek, zapsaného na listu vlastnictví [číslo] vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], [katastrální uzemí], [územní celek]. Uvedený pozemek byl na základě geometrického plánu [číslo] rozdělen na mj. pozemek parc. [číslo] o výměře 533 m2, ostatní plocha, na kterém se nachází předmětná komunikace, což soud zjistil i nahlížením do KN. Z dopisu ze dne [datum] zaslaného žalovanou právnímu zástupci žalobců, ze kterého zjistil, že žalovaná navrhovala odkoupení pozemku parc. [číslo] o výměře 533 m2 od žalobců a kde žalovaná souhlasila s použitím geometrického plánu [číslo] jako podkladu pro majetkové vypořádání mezi žalobci a žalovanou. Žalovaná dále uznala, že na pozemku se nachází místní komunikace IV. Třídy [ulice].

5. Soud dále vyšel z nesporných tvrzení stran, že předmětný pozemek je z důvodu umístění pozemní komunikace v obecném užívání.

6. Soud zjistil z dopisu žalovaného adresovaného právnímu zástupci žalobců ze dne 11. 7. 2017, č. j. S- MHMP/93459/2017 ohledně majetkoprávního vypořádání pozemku parc. [číslo] v kat. úz. [část obce], že žalovaný věděl, že na části pozemku parc. [číslo] zapsaném na [list vlastnictví] pro kat. úz. [část obce] se nachází komunikace [ulice], která je místní komunikací IV. třídy ve vlastnictví žalovaného, který měl zájem na majetkoprávním vypořádání předmětného pozemku ve vlastnictví žalobců, a to jeho odkoupením. Z uvedeného důkazu jasně plyne, že žalovaný si je vědom svého vlastnictví předmětné komunikace. Pro soud z uvedeného jasně plyne, že pasivní věcná legitimace v této věci je, pokud jde o žalovaného, dána.

7. Stejná skutečnost vyplynula i ze znaleckého posudku [číslo] vypracovaného Ing. [jméno] [příjmení] ve věci vedené zdejším soudem pod sp. zn. 30 C 161/2019, jehož vypracování bylo objednáno samotným žalovaným, který si byl vědom skutečnosti, že se na předmětném pozemku nachází komunikace v jeho vlastnictví a zjišťoval hodnotu obvyklého nájemného za užívání pozemku parc. [číslo] byla hodnota obvyklého nájmu pro daný případ v období mezi [datum] a [datum] stanovena na 155 333 Kč, tj. 3 883,33 Kč měsíčně. Navíc podle uvedeného posudku bylo i ve shora citované věci plněno dobrovolně žalovaným, tudíž soud neměl pochybnost o výši bezdůvodného obohacení, kterou použil i v této projednávané věci, aniž by z důvodu hospodárnosti řízení nechal vypracovávat nový znalecký posudek.

8. Soud dále vyšel rovněž ze znaleckého posudku [číslo] vypracovaného Ing. [jméno] [jméno] ve věci vedené zdejším soudem pod sp. zn. 30 C 161/2019, jehož vypracování objednali žalobci a který zjišťoval obvyklou cenu bezdůvodného obohacení a stanovení jednotkové výše obvyklé ceny nájemného za kalendářní měsíc za užívání pozemku parc. [číslo] byla výše obvyklého nájemného za užívání daného pozemku v období mezi [datum] a [datum] stanovena na 426 400 Kč, tj. 10 660 Kč měsíčně.

9. Z řízení vedeného zdejším soudem pod sp. zn. 63 C 86/2021, konkrétně ze zpětvzetí žaloby v uvedené věci ze dne [datum] ve spojení s usnesením o zastavení řízení ze dne 18. 6. 2021, č. j. 63 C 86/2021-20, z dopisu žalovaného právnímu zástupci žalobce ze dne [datum] a z dokladu o zaplacení bezdůvodného obohacení žalovaným ve věci vedené pod sp. zn. 63 C 86/2021, že v obdobné věci, která se týkala téhož pozemku a bezdůvodného obohacení za jeho bezesmluvní užívání, jen za jiné období od [datum] do [datum] v celkové výši 46 599,66 Kč, bylo žalovaným uhrazeno v dané výši na základě shora citovaného znaleckého posudku a žalovaná částka byla žalovanou zaplacena dne [datum]. Jedná se o obdobnou věc, jako je tato i věc vedená zdejším soudem pod sp. zn. 30 C 161/2019. Z uvedeného je patrné, že si je žalovaný vědom svého postavení vlastníka předmětné komunikace a bezesmluvního užívání pozemku ve vlastnictví žalobců.

10. Jak soud zjistil z předžalobní upomínky ze dne [datum], se zřetelem k výše uvedenému rozhodnutí zdejšího soudu vyzvali žalobci dne [datum] žalovaného předžalobní upomínkou k úhradě bezdůvodného obohacení za období od [datum] do [datum], tj. za období 12 měsíců, které činí částku 46 599,96 Kč (12 x 3 883,33 Kč). Této částky se žalobci domáhají v tomto řízení, a to včetně zákonného příslušenství.

11. Po právní stránce soud hodnotil věc jednak podle ustanovení § 2991 zák. č. 89/1992 Sb., občanského zákoníku, v platné znění (dále jen „o. z.“), podle kterého, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odstavec 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odstavec 2). Podle § 2991 o. z. se nikdo nesmí bezdůvodně obohacovat na úkor jiného. Podle § 2999 odst. 1 o. z., není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právo na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu, v jakém se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání. Soud vzal rovněž zřetel na ustanovení Podle § 34 zák. č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), veřejným prostranstvím jsou všechna náměstí, ulice, tržnice, chodníky, veřejná zeleň, parky a další prostory přístupné každému bez omezení, tedy sloužící obecnému užívání, a to bez ohledu na vlastnictví k tomuto prostoru.

12. Soud dále vyšel z platné judikatury v rozsudcích Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 2. 2006, sp. zn. 33 Odo 396/2004, ze dne 31. 1. 2006, sp. zn. 33 Odo 1253/2005, a ze dne 31. 1. 2006, sp. zn. 33 Odo 1064/2005, že není-li v občanskoprávní rovině např. smlouvou upraveno obecné užívání veřejného prostranství, zahrnujícího byť i jen z části pozemky vlastnicky náležející třetí osobě, má to za následek vznik bezdůvodného obohacení na straně obce plněním bez právního důvodu, neboť i když existuje právní důvod užívání veřejného prostranství, nejde o titul, podle kterého by obci vzniklo oprávnění, aby takové plnění ze strany třetí osoby (strpění užívání jejího majetku) bylo poskytováno bezplatně.

13. Plnění bez právního důvodu je jednou ze skutkových podstat bezdůvodného obohacení založenou na tom, že mezi zúčastněnými osobami chybí od počátku právní vztah, který by zakládal právní nárok na předmětné plnění, jež může spočívat například v tom, že bylo něco dáno nebo bylo ve prospěch někoho konáno. O obohacení lze hovořit tehdy, dostalo-li se takovým plněním majetkové hodnoty tomu, komu bylo plněno, takže v jeho majetku došlo buď ke zvýšení aktiv, nebo ke snížení pasiv, případně se jeho majetkový stav nezmenšil, ač by se tak za běžných okolností stalo. Plněním bez právního důvodu je i užívání cizí věci, v konkrétním případě pozemku, bez platné smlouvy, např. smlouvy o nájmu, či jiného titulu opravňujícího věc užívat, čímž vzniká uživateli majetkový prospěch, bezdůvodné obohacení, které je povinen vydat podle § 2991 o. z. Bezdůvodným obohacením, jde-li o demonstrativní výčet skutkových podstat bezdůvodného obohacení v poměrech nové soukromoprávní úpravy, je výslovně i majetkový prospěch získaný protiprávním užitím cizí hodnoty podle § 2991 odst. 2 o. z.

14. Soud dále vyšel z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. 25 Cdo 2578/98, uveřejněný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a rozsudků Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 2. 2014, sp. zn. 28 Cdo 2746/2013, a ze dne 23. 4. 2018, sp. zn. 28 Cdo 138/2018, podle kterého, protože takový uživatel není schopen spotřebované plnění v podobě užívání cizí věci vrátit, je povinen nahradit bezdůvodné obohacení peněžitou formou podle § 2999 odst. 1 o. z. Majetkovým vyjádřením tohoto prospěchu je částka, která odpovídá částkám vynakládaným obvykle v daném místě a čase na užívání obdobného předmětu nájmu a kterou by nájemce za obvyklých okolností byl povinen platit podle nájemní smlouvy. Jestliže je v daných poměrech výše obvyklého nájemného závislá i na účelu a způsobu užívání, musí soud přihlédnout k tomu, jak ten, kdo se tímto způsobem obohatil, věc skutečně užíval a jaké nájemné by za takové užívání věci byl nucen za normálních okolností platit. Výše plnění za užívání cizí věci (pozemku) bez právního důvodu se proto odvozuje od prospěchu, jenž získal obohacený, který je povinen vydat vše, co sám získal podle § 2999 o. z.

15. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 4. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4874/2014, za bezdůvodné obohacení tedy není možno považovat jakýkoliv prospěch, jehož by mohl vlastník věci (ochuzený) teoreticky dosáhnout, nýbrž pouze ten prospěch, o nějž na jeho úkor obohacený buď zvýšil svůj majetkový stav anebo o nějž se jeho majetkový stav nezmenšil, ač by se tak za běžných okolností stalo.

16. Pokud šlo o námitku týkající se právní problematiky výše náhrady, tj. rozsahu bezdůvodného obohacení, vycházel soud z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. 25 Cdo 2578/98, ze dne 17. 7. 2008, sp. zn. 30 Cdo 5484/2007, ze dne 2. 9. 2009, sp. zn. 28 Cdo 2777/2009, ze dne 14. 4. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2063/2009, jimiž byl formulován a odůvodněn závěr, že výše náhrady za bezdůvodné obohacení poměřuje se zpravidla s obvyklou hladinou nájemného v daném místě a čase, přičemž bylo-li nájemné v posuzovaném období regulovanou cenou, nemůže výše bezdůvodného obohacení přesáhnout částku omezenou cenovými předpisy; tento závěr odvolací soud beze zbytku akceptoval (viz dále). Bylo-li nájemné v posuzovaném období regulovanou cenou, nemůže výše bezdůvodného obohacení přesáhnout částku omezenou cenovými předpisy viz. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4005/2015, a ze dne 17. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 3507/2013, a usnesení téhož soudu ze dne 1. 3. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4543/2016).

17. Soud vzal na zřetel skutečnost, že nájemné z pozemků nesloužících k podnikání nájemce bylo v posuzovaném období regulováno a jeho výše byla omezena maximální cenou stanovenou cenovými výměry Ministerstva financí, vydávanými na základě zmocnění zák. č. 526/1990 Sb., o cenách, neznamená to bez dalšího, že v konkrétním případě nemůže být obvyklá cena, nájemné, nižší než cena regulovaná. Bylo na soudu, aby zjišťoval cenu obvyklou, obvyklé nájemné, i v případě, je-li cena regulována stanovením maximální ceny, jestliže účastníci řízení tvrdí nebo v řízení vyjde jinak najevo, že obvyklá cena může být nižší než cena maximální; závěru soudu proto musí předcházet skutkové zjištění o výši obvyklého nájmu viz. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. 5. 2014, sp. zn. 28 Cdo 3684/2013, a usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 8. 2015, sp. zn. 28 Cdo 2830/2015, a ze dne 27. 1. 2016, sp. zn. 28 Cdo 3946/2015, založené na znaleckém posudku či jiných podkladech dostatečně vypovídajících o nájemném obvyklém v daném místě a čase viz. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 3. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1658/2017.

18. Předně je třeba uvést, že názor na otázku, kdo je pasivně věcně legitimován k vydání bezdůvodného obohacení za bezesmluvní užívání nezastavěných pozemků, jež jsou tzv. veřejným prostranstvím (veřejnou zelení, předzahrádkami či veřejnou komunikací pro pěší na sídlišti) se v judikatuře Nejvyššího soudu i Ústavního soudu dlouhodobě vyvíjel a ustálil se na názoru, že bezdůvodně obohaceným subjektem za užívání pozemků, jež jsou veřejným prostranstvím, je územně samosprávný celek, jehož obyvatelům předmětné pozemky fakticky slouží k užívání a ku prospěchu viz. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. 2. 2015, sp. zn. 28 Cdo 4175/2013, nebo ze dne 1. 4. 2016, sp. zn. 28 Cdo 2491/2015, přičemž v případě specifického samosprávného uspořádání [územní celek], jež vyplývá ze zákona č. 131/2000 Sb., tímto subjektem není zpravidla přímo [územní celek] (leda by pozemky sloužily primárně k uspokojování potřeb obyvatel celého města), nýbrž příslušná městská část viz. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 2. 12. 2009, sp. zn. 28 Cdo 1127/2009, neboť právě ta by jinak musela potřeby svých občanů zajistit jiným způsobem viz. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 2. 2014, sp. zn. 28 Cdo 2030/2013, či ze dne 7. 5. 2014, sp. zn. 28 Cdo 3684/2013.

19. V dané věci, kde bylo soudem nepochybně zjištěno, že předmětný pozemek je veřejným prostranstvím se zpevněným povrchem, a ač je v k. ú. [část obce], tj. v obvodu Městské části [obec a číslo] je zřejmé, že nelze vyloučit jeho užívání občany i jiných městských částí. Pasivně věcně legitimovaným je žalovaný, jak vyplynulo ze shora provedených důkazů.

20. Pokud šlo o výši náhrady, resp. rozsah bezdůvodného obohacení; § 458 odst. 1 obč. zák., podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. června 1999, sp. zn. 25 Cdo 2578/98, uveřejněný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále např. rozsudku ze dne 17. 7. 2008, sp. zn. 30 Cdo 5484/2007, ze dne 2. 9. 2009, sp. zn. 28 Cdo 2777/2009; nebo rozsudku ze dne 14. 4. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2063/2009, jímž byl formulován a odůvodněn závěr, že výše náhrady za bezdůvodné obohacení poměřuje se zpravidla s obvyklou hladinou nájemného v daném místě a čase, přičemž bylo-li nájemné v posuzovaném období regulovanou cenou, nemůže výše bezdůvodného obohacení přesáhnout částku omezenou cenovými předpisy.

21. Nájemné z pozemků nesloužících k podnikání nájemce bylo v posuzovaném období regulováno a jeho výše byla omezena maximální cenou stanovenou cenovými výměry Ministerstva financí, vydávanými na základě zmocnění zák. č. 526/1990 Sb., o cenách, neznamená to bez dalšího, že v konkrétním případě nemůže být obvyklá cena, tj. nájemné nižší než cena regulovaná. Je tudíž na soudu, aby zjišťoval cenu obvyklou, obvyklé nájemné i v případě, je-li cena regulována stanovením maximální ceny, jestliže účastníci řízení tvrdí nebo v řízení vyjde jinak najevo, že obvyklá cena může být nižší než cena maximální viz. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. 12. 2012, sp. zn. 28 Cdo 1332/2012, ze dne 8. 1. 2013, sp. zn. 28 Cdo 1425/2012).

22. Soud ve věci této vycházel se zřetelem k dosavadnímu rozhodování o bezdůvodném obohacení týkajícímu se předmětného pozemku a se zřetelem ke skutečnosti, že žalovaný již plnil bezdůvodné obohacení za jiné období ve stejné výši, rovněž ze znaleckého posudku znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] ze dne [datum], [číslo] jenž se týkal odhadu obvyklého nájemného nemovité věci vypracovaného pro účely řízení vedeného zdejším soudem pod sp. zn. 30 C 161/2019, jenž posuzoval užívání předmětného pozemku vymezeného dle Geometrického plánu o výměře 533 m2 a odhadl hodnotu obvyklého ročního nájmu ve výši 46 600 Kč za rok, tj. ve výši 3 883,33 Kč za měsíc, částky odpovídají částce 87,43 Kč/m2/rok. Rovněž v případě ocenění dle výměru MF [číslo] 2012 ze dne [datum], kterým se vydává seznam zboží s regulovanými cenami pro rok 2012, bylo maximální nájemné na obdobné pozemky pro obec Prahu stanoveno částkou 120 Kč/m2/rok. Uvedená částka byla navýšena až výměrem MF [číslo] 2019 ze dne [datum], kterým se vydává seznam zboží s regulovanými cenami pro rok 2019, kdy je maximální nájemné na obdobné pozemky pro obec Prahu stanoveno částkou 134 Kč/m2/rok, tj. výrazně nižší, než jaké žalobci požadují.

23. Soud stanovil se zřetelem k provedenému dokazování a vzhledem k ekonomii sporu za dobu od [datum] do [datum], tj. za období 12 měsíců, částkou 46 599,96 Kč, tj. 12 x 3 883,33 Kč.

24. Vzhledem k tomu, že se žalobcům předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

25. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobcům přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobcům, jež byli v řízení zcela úspěšní, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 22 174 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 330 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 46 599,96 Kč sestávající z částky 2 980 Kč za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava věci, sepis žaloby, předžalobní výzva, vyjádření ve věci, účast u jednání soudu), tj. 14 900 Kč a pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč, tj. 1 500 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21% z částky 16 400 Kč ve výši 3 444 Kč.

Poučení