27 C 152/2023 - 331

Rubrum

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Radkou Podlešákovou ve věci žalobce:[Jméno žalobce A]., IČO [IČO žalobce A], se sídlem [Adresa žalobce A], zastoupený [Jméno žalobce B] [Anonymizováno], advokátem, se sídlem Pivovarská 58/8, 682 01 Vyškov proti žalovanému:[Jméno žalovaného A]., IČO [IČO žalovaného A], se sídlem [Adresa žalovaného A], zastoupený [Jméno žalovaného C], advokátem, se sídlem [Jméno advokáta] [Anonymizováno], o žalobě podle části páté o.s.ř., o zaplacení částky 27 516 046 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá nahrazení rozhodnutí Rady Energetického regulačního úřadu č. j. 07543-19/2022-ERU ze dne 21. 2. 2023 rozsudkem soudu, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 27 516 046 Kč s náklady spojenými s uplatněním pohledávek ve výši 14 400 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z dlužné částky 415 867 Kč od 23. 2. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 1 289 287 Kč od 23. 3. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 2 403 040 Kč od 23. 4. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 3 381 807 Kč od 22. 5. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 2 541 922 Kč od 22. 6. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 110 958 Kč od 19. 7. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 656 504 Kč od 20. 8. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 554 387 Kč od 20. 9. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 793 901 Kč od 20. 10. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 307 800 Kč od 20. 11. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 716 799 Kč od 20. 12. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 343 794 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, a nákladů správního řízení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 16 456 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

Odůvodnění

1. Žalobce se podanou žalobou ve znění úpravy petitu učiněné při ústním jednání soudu dne [datum] domáhá nahrazení rozhodnutí správního orgánu - Rady Energetického regulačního úřadu [Anonymizováno] ze dne [datum] rozsudkem soudu, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 27 516 046 Kč s příslušenstvím, tak jak je blíže specifikováno ve výroku I. tohoto rozsudku shora a dále náhradu nákladů správního řízení.

2. Žalobce uvedl, že žalobou napadené rozhodnutí mu bylo doručeno dne [datum]. Rozhodnutí je podle názoru žalobce nezákonné, nesouladné s judikaturou a platnými právním předpisy, díky čemuž byl žalobce uvedeným rozhodnutím dotčen na svých právech. Žalobce dále uvedl, že napadeným rozhodnutím byl zamítnut rozklad žalobce ve správním řízení podaný proti rozhodnutí Energetického regulačního úřadu [Anonymizováno] ze dne [datum]. Energetický regulační úřad (dále jen jako „ERÚ“) v uvedeném správním řízení zamítl návrh žalobce uplatněný proti žalovanému, kterým se žalobce domáhal zaplacení částky 27 516 046 Kč s příslušenstvím z titulu žalobcem tvrzeného nároku na cenu elektrické energie ze slunečního záření vyrobené výrobním zařízením žalobce v období leden 2019 – prosinec 2019 ve výši podle cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu č. 4/2009 (dále jen tarif 2010). K tomuto žalobce blíže uvedl, že je nástupnickou společností obchodní společnosti [právnická osoba], která zanikla dne [datum] fúzí sloučením ( dále také jako „právní předchůdce žalobce“ ). Žalobce je držitelem licence na výrobu elektřiny č. [hodnota] a provozovatelem výrobny FVE [adresa] II. Uplatněný nárok žalobce odvíjí od licence č. [hodnota] udělené rozhodnutím Energetického regulačního úřadu ze dne [datum] právnímu předchůdci žalobce, společnosti [právnická osoba] Právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o dodávce elektřiny vyrobené z obnovitelného zdroje s podporou formou výkupních cen s převzetím závazku dodat elektřinu do elektrizační soustavy č. [hodnota]-[Anonymizováno], na základě které žalobce vyráběl a dodával do distribuční sítě elektřinu a žalovaný tuto elektřinu odebíral. V souladu s článkem IV. odst. 1 shora uvedené smlouvy uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným vyúčtoval žalobce žalovanému cenu za odebranou elektřinu v období leden 2019 až prosinec 2019, a to fakturami [Anonymizováno] ze dne [datum], [Anonymizováno] ze dne [datum], [Anonymizováno] ze dne [datum], [Anonymizováno] ze dne [datum], [Anonymizováno] ze dne [datum], [Anonymizováno] [Anonymizováno] ze dne [datum], [Anonymizováno] ze dne [datum], [Anonymizováno] ze dne [datum], [Anonymizováno] ze dne [datum], [Anonymizováno] ze dne [datum], [Anonymizováno] ze dne [datum] a [Anonymizováno] ze dne [datum]. Žalovaný žalobci takto vyúčtované částky neuhradil.

3. Žalobce odkázal na bod 1.9 cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu č. 4/2009, které pro rok 2010 stanovilo, že u nově zřizované výrobny elektřiny nebo zdroje se uvedením do provozu se rozumí den, kdy výrobce začal v souladu s rozhodnutím o udělené licence a vzniku oprávnění k výkonu licencované činnosti vyrábět a dodávat elektřinu do elektrizační soustavy při uplatnění podpory formou výkupních cen nebo kdy poprvé začal vyrábět elektřinu při uplatnění podpory formou zelených bonusů. Právní předchůdce žalobce začal vyrábět a dodávat elektřinu do konce roku 2010. Žalobce uvedl, že si je vědom skutečnosti, že bylo zrušeno rozhodnutí o licenci právního předchůdce žalobce ze dne [datum] rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 9. 10. 2015 č. j. 62 A 111/2013-599. Podle názoru žalobce však Energetický regulační úřad nesprávně přisuzuje uvedenému zrušujícímu rozsudku účinky ex tunc, tedy zpětně. Žalobce má za to, že pouze, pokud by soud výslovně rozhodl, k jakému datu licenci zrušuje a toto datum by bylo k jejímu vydání (nebo pozdějšímu, kdy byly splněny podmínky), tak by bylo možné považovat státní podporu ve formě výkupních cen za legálně neakceptovatelnou. Žalobce má za to, že ke zrušení rozhodnutí o licenci došlo s účinky ex nunc.

4. Žalobce nesouhlasí s posouzením neexistence dobré víry na straně žalobce, resp. právního předchůdce žalobce, tak jak to učinil správní orgán v žalobou napadeném rozhodnutí. Podle názoru žalobce ke dni [datum] byla fotovoltaická elektrárna [adresa] funkční a schopná výroby elektrické energie a dodávání elektřiny do elektrizační soustavy. Nebylo povinností žalobce, resp. právního předchůdce žalobce, mít elektrárnu dokončenu celou. Pro získání licence postačovalo její dokončení z pohledu energetického zákona. Žalobce dále uvedl, že některé závěry z odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 62 A 111/2013-599, kterým byla zrušena licence udělená právnímu předchůdci žalobce v roce 2010, byly již překonány. Pravidlo, že k revizi elektrických zařízení a instalací lze přistoupit teprve v okamžiku, kdy jsou plně dokončeny, dotvořila až judikatura Nejvyššího správního soudu, jejíž počátky lze spatřovat v rozsudku z 10. 12. 2015 č. j. 7 As 204/2015-66, tedy cca s odstupem 5 let od jednání, které je vytýkáno právnímu předchůdci žalobce. Podle názoru žalobce jednáním revizního technika [jméno FO] a právního předchůdce žalobce došlo ke konvalidaci dokladů předložených Energetickému regulačnímu úřadu do jejich rozhodnutí. Došlo ke konvalidaci revizní zprávy tím, že byla v licenčním řízení před rozhodnutím ERU doložena řádná revizní zpráva. Provedená revizní činnost nevyvracela závěry revizní zprávy. Revizní zpráva věcně odpovídala činnosti revizního technika. Teprve poté, kdy byla revizní činnost dokončena a její výsledky odpovídaly obsahu revizní zprávy, předložil právní předchůdce žalobce revizní zprávy Energetickému regulačnímu úřadu. Byl tedy podle názoru žalobce v dobré víře, že se stal držitelem licence k výrobě elektřiny. V rámci soudního řízení pak nebyla zrušena samotná licence, ale bylo zrušeno jen formální rozhodnutí o udělení licence, které již nezakládalo žádná materiální práva a povinnosti, takže samotné zrušení tohoto rozhodnutí již podle názoru žalobce nemělo žádné právní účinky.

5. Žalobce dále uvedl, že správním orgánem nebyla vypořádána žalobcem uplatněná námitka o tom, že žalobce skutečně vyrobenou elektrickou energii žalovanému dodal a žalovaný ji následně na trhu zobchodoval. Žalobce dále namítá, že i pokud by obstál názor správního orgánu o nemožnosti přiznat žalobci nárok ve výši odvislé od cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu stanovujícího výši výkupní ceny pro provozovny uvedené do provozu v roce 2010, tak bylo povinností ERÚ rozhodnout o tom, k jakému datu by oprávnění k výrobě elektrické energie (licence) bylo žalobci řádně přiznáno a jaká výše výkupních cen (2010 nebo 2011) by žalobci náležela.

6. Žalovaný nárok uplatněný žalobcem neuznal. Žalovaný namítl, že byl registrován v systému [právnická osoba]. jakožto odběratel elektřiny a zároveň i subjekt odpovědný za odchylky ve vztahu k výrobně [adresa] pouze do [datum]. Ve vztahu k rozhodnému období leden až prosinec 2019 tak žalovaný již neprováděl výkup elektřiny, jak je tvrzeno žalobcem. Byla ukončena odpovědnost za odchylku pro předávací místo výrobny [adresa] a žalovaný od data [datum] nevykonával činnosti subjektu zúčtování. Z tohoto důvodu má žalovaný za to, že není ve věci pasivně věcně legitimován pro rozhodné období. Dále žalovaný odkázal na řízení vedená u Okresního soudu v Českých Budějovicích v rámci nichž byly řešeny shodné spory mezi žalobcem a žalovaným. Konkrétně jde o řízení ve věci sp. zn. 12 C 150/2020, sp. zn. 25 C 339/2020, sp. zn. 27 C 339/2020 a sp. zn. 30 C 339/2020. V rámci těchto řízení byly vydány pravomocné rozsudky, v rámci nichž nebyly nároky žalobce shledány jako oprávněné. Žalovaný dále namítl, že v uvedených věcech rozhodoval taktéž Nejvyšší soud České republiky, který usnesením ze dne [datum] pod sp. zn. 23 Cdo 823/2022 odmítl dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum] č. j. 736/2021-129, usnesením ze dne [datum] pod č. j. 33 Cdo 978/2022-145 odmítl dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum] č. j. 8 Co 785/2021-97 a usnesením ze dne [datum] č. j. 33 Cdo 2041/2022-174 odmítl dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum] č. j. 8 Co 1262/2021-138. Soudy se vyjádřily k otázkám absence dobré víry na straně žalobce ve správnost, zákonnost a neměnnost rozhodnutí o licenci právního předchůdce žalobce. Taktéž se soudy již vyjádřily k otázkám legitimního očekávání žalobce, pokud jde o podporu formou výkupních cen ve výši tarifu 2010, podvodného jednání v rámci původního licenčního řízení či neprokázání bezpečnosti FVE [adresa] v licenčním řízení z důvodu předložení nepravdivé revizní zprávy. Skutečnost, že vydání rozhodnutí o licenci bylo docíleno v licenčním řízení trestněprávním jednáním byla již v předchozích soudních řízeních prokázána, taktéž byly soudy v předchozích řízeních konstatovány závěry, že nárok na podporu žalobci nikdy (od počátku, ex tunc) nevznikl. Žalovaný v tomto odkázal taktéž na usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2033/22 ze dne [datum], popř. usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2120/22 ze dne [datum], když uvedenými usneseními byly odmítnuty ústavní stížnosti žalobce směřující proti rozhodnutím Nejvyššího soudu vydaným v rámci předchozích řízení. Ústavní soud v rámci obou shora uvedených usnesení zdůraznil, že za takového skutkového stavu, jako je v nyní posuzované věci, žalobci nesvědčila dobrá víra ani důvěra v zákonnost a neměnnost rozhodnutí o licenci. Nemůže tedy mít ani legitimní očekávání v další své případné finanční zisky, neboť takové očekávání se může vztahovat zásadně jen k následkům jednání po právu.

7. Žalovaný dále uvedl, že rozhodnutím Energetického regulačního úřadu ze dne [datum] získal právní předchůdce žalobce, společnost FVE 28, licenci pro výrobu elektřiny č. [RČ] na dobu 25 let pro fotovoltaickou elektrárnu [adresa]. V důsledku účinnosti zákona č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie, a existenci licence, byl žalovaný povinen s [právnická osoba] uzavřít dne [datum] smlouvu o dodávce elektřiny vyrobené z obnovitelného zdroje s podporou formou výkupních cen s převzetím závazku dodat elektřinu do elektrizační soustavy. Smlouva tak byla uzavřena na základě zákonné povinnosti žalovaného vykupovat elektřinu z obnovitelného zdroje. Článek smlouvy zabývající se cenou za vykázanou elektřinu proto není soukromoprávní dohodou o ceně, když cena je jednoznačně stanovena cenovým rozhodnutím ERU. Následně [právnická osoba] zanikla výmazem z obchodního rejstříku ke dni [datum] a jejím právním nástupcem se v důsledku fúze stal žalobce. Žalovaný dále upozornil na majetkové a personální propojení žalobce a [právnická osoba]. Žalobce byl mj. zapsán jako jediný společník společnosti [právnická osoba] již dne [datum]. Dále žalovaný upozornil na skutečnost, že došlo k přezkumu licence [právnická osoba] a jejímu zrušení rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne [datum] č. j. 62 [právnická osoba]/2013-599 s odůvodněním, že revizní zpráva předložená Energetickému regulačnímu úřadu v rámci licenčního řízení společností [právnická osoba] byla vypracována od stolu bez fyzické kontroly výrobny [adresa] a nebyly tedy splněny podmínky pro vydání licence [právnická osoba]. [právnická osoba] nemohla být v dobré víře ve správnost a zákonnost rozhodnutí o licenci, když protiprávního jednání se měl dopustit její bývalý jednatel. Taktéž žalovaný upozornil na skutečnost, že probíhalo trestní řízení u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 10 T 1/2013, v rámci něhož byl jednatel právního předchůdce žalobce [tituly před jménem] [jméno FO] společně s dalšími osobami pravomocným odsuzujícím rozsudkem shledán vinným z trestného činu podvodu, kterého se měl dopustit tím, že předložil Energetickému regulačnímu úřadu revizní zprávu ve vztahu k výrobně [adresa], ačkoliv v době jejího vypracování nebyla tato revizním technikem prokazatelně zpracována, čímž uvedl Energetický regulační úřad a jiné kompetentní subjekty v omyl, v důsledku kterého byla společnosti [právnická osoba] vydána ještě v roce 2010 licence na výrobu elektřiny. V příčinné souvislosti s popsaným jednáním mj. jednatele společnosti [právnická osoba] jakožto právním předchůdcem žalobce, a teď žalobce, na základě neprávem vydané licence [právnická osoba] uplatňovala nárok na podporu ve formě výkupní ceny ve výši tarifu 2010 a v této souvislosti fakturovala žalovanému podporu, ačkoliv [právnická osoba] nárok na podporu ve skutečnosti nikdy nevznikl. Soudy podrobně popsaly, proč dospěly k závěru, že právnímu předchůdci žalobce nemohla svědčit dobrá víra ve správnost a zákonnost rozhodnutí o udělení licence. Soudy taktéž podrobně odůvodnily, proč nebyly splněny podmínky pro vydání licence [právnická osoba] a proč bylo rozhodnutí o licenci vydáno v rozporu se zákonem. Taktéž soudy podrobně odůvodnily ve vztahu k dobré víře společnosti [právnická osoba], že tato nemohla být v dobré víře, že revizní činnosti popsané v revizní zprávě mohly proběhnout způsobem, jakým revizní zprávy popisují, a tedy nemohla být v dobré víře ani ve správnost zákonnost rozhodnutí o licenci, když protiprávního jednání se měl dopustit právě bývalý jednatel [právnická osoba]. [právnická osoba] tak nemohla mít legitimní očekávání a dobrou víru ve vztahu k uplatněnému nároku na tarif 2010.

8. Soud si ve smyslu § 250c o.s.ř. vyžádal spis a vyjádření Energetického regulačního úřadu jakožto správního orgánu, který vydal žalobou napadené rozhodnutí. Správní orgán setrval na závěrech uvedených v žalobou napadeném rozhodnutí, v souladu s nimiž žalobce neměl v rozhodném období nárok na podporu ve formě výkupních cen ve smyslu cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu č.4/2009, neboť nebyla splněna podmínka pravomocného rozhodnutí o udělení licence pro uvedení výrobny elektřiny [adresa] do provozu v roce 2010 ve smyslu cenového rozhodnutí č.4/2009, a tedy pro vznik nároku na podporu ve výši příslušející zdrojům uvedeným do provozu v roce 2010. Energetický regulační úřad zdůraznil, že rozhodující pro posouzení věci je okamžik zrušení rozhodnutí o udělení licence soudem a důvody, které soud k tomuto závěru vedly. Rozhodnutí o udělení licence, na základě něhož byla FVE [adresa] II považovaná za uvedenou do provozu v roce 2010 bylo v rámci správního soudnictví zrušeno pro shledání podstatných vad způsobujících jeho nezákonnost, přičemž závěr o zrušení tohoto rozhodnutí byl mj. založen na absenci dobré víry právního předchůdce žalobce při udělování licence. Licence tehdy na základě předložených podkladů neměla být vůbec udělena, neboť pro to nebyly splněny materiální předpoklady. Zrušující rozhodnutí mělo účinky ex tunc, a to z důvodu absence dobré víry na straně žadatele o udělení licence, tedy právního předchůdce žalobce.

9. Žalobou napadené rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne [datum], jak vyplývá z dokladu o doručení žalobou napadeného rozhodnutí obsaženém ve spise Energetického regulačního úřadu. Žaloba je včasná, neboť byla podána u soudu dne [datum], tedy ve lhůtě stanovené § 247 odst.1 o.s.ř..

10. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav:

11. Z rozhodnutí Energetického regulačního úřadu ze dne [datum] sp. zn. OSS [č. účtu]-ERU, č.j. 07543-10/2022-ERU bylo soudem zjištěno, že ERÚ zamítl návrh žalobce uplatněný proti žalovanému na zaplacení částky 27 516 046 Kč s příslušenstvím. Z odůvodnění předmětného rozhodnutí vyplývá, že nárok uplatněný žalobcem představuje cenu za odebranou elektřinu za období leden 2019 – prosinec 2019, když ze strany žalobce byly vystaveny faktury spolu s měsíčními výkazy o výrobě elektřiny z obnovitelných zdrojů, které žalovaný neuhradil. ERÚ uvedl, že žalobce je držitelem licence na výrobu elektřiny č. [hodnota], je nástupnickou společností právního předchůdce ([právnická osoba] ), který ke dni [datum] zanikl fúzí sloučením, provozovatelem výrobny FVE [adresa] II. Žalovaný je držitelem licence na obchod s elektřinou č. [RČ], kdy tento jakožto provozovatel regionální distribuční soustavy je mj. povinně vykupujícím ve smyslu ustanovení § 2, resp. § 10 a 13 zákona o podporovaných zdrojích, jímž se stal ode dne [datum] v důsledku právních změn provedených nabytím účinnosti zákona o podporovaných zdrojích. Právní předchůdce žalobce a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o dodávce elektřiny vyrobené z obnovitelného zdroje s podporou formou výkupních cen s převzetím závazku dodat elektřinu do elektrizační soustavy č. [hodnota]-PV-S 711004, jejímž předmětem byl výkup elektřiny vyrobené právním předchůdcem žalobce jako výrobcem z obnovitelného zdroje elektřiny, na kterou se vztahovala podpora ve formě výkupních cen ve smyslu zákona o podporovaných zdrojích, kdy za tuto se žalovaný jako povinně vykupující zavázal řádně zaplatit výkupní cenu v souladu s příslušným cenovým rozhodnutím Energetického regulačního úřadu. Pro rozhodnutí předmětu sporu bylo podle názoru ERÚ nezbytné meritorně posoudit otázku, zda výrobna navrhovatele splňovala všechny podmínky pro uvedení výrobny do provozu v roce 2010, resp. zda právnímu předchůdci žalobce vznikl nárok na podporu pro zdroje uvedené do provozu v roce 2010. V tomto ERÚ poukázal na § 6 odst. 1 písm. b bod 1 zákona č. 180/2005 Sb., o podpoře využívání obnovitelných zdrojů, podle něhož úřad stanovil vždy na kalendářní rok dopředu výkupní ceny na elektřinu z obnovitelných zdrojů samostatně pro jednotlivé druhy obnovitelných zdrojů a zelené bonusy tak, aby pro zařízení uvedená do provozu po dni nabytí účinnosti tohoto zákona bylo při podpoře výkupními cenami dosaženo patnáctileté doby návratnosti investic za podmínky splnění technických a ekonomických parametrů, kterými jsou zejména náklady na instalovanou jednotku výkonu, účinnost využití primárního obsahu energie v obnovitelném zdroji a doba využití zařízení, které jsou stanoveny prováděcím právním předpisem. Pro rok 2010 stanovilo cenové rozhodnutí ERÚ č. 4/2009 v bodě 1.9, že u nově zřizované výrobny elektřiny nebo zdroje s uvedením do provozu se rozumí den, kdy výrobce začal v souladu s rozhodnutím o udělení licence a vzniku oprávnění k výkonu licencované činnosti vyrábět a dodávat elektřinu do elektrizační soustavy při uplatnění podpory formou výkupních cen nebo kdy poprvé začal vyrábět elektřinu při uplatnění podpory formou zelených bonusů. ERÚ uvedl, že právní předchůdce žalobce inicioval dne [datum] správní řízení o udělení licence na výrobu elektřiny, jehož výsledkem bylo dne [datum] vydání rozhodnutí o udělení licence č. j. 14553-8/2010-ERU, na základě kterého původně vzniklo oprávnění k výrobě elektřiny ode dne [datum] na dobu 25 let. Rozhodnutí o udělení licence však bylo pravomocně zrušeno rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne [datum] č. j. 62 [právnická osoba]/2013-599. Následně v rámci pokračujícího správního řízení ERÚ dne [datum] pod č. j. 14553-111/2010-ERU rozhodl v důsledku univerzální sukcese vůči žalobci o zamítnutí žádosti o udělení licence na žádost původního vlastníka z důvodu vydání licence žalobci v předmětné výrobně dne [datum] s datem vzniku oprávnění ode dne [datum], neboť ve smyslu § 8 odst. 3 energetického zákona není možno udělit oprávnění k licencované činnosti pro totožné energetické zařízení dvěma subjektům. Původní vlastník tedy sice získal licenci již v roce 2010, ale předmětné rozhodnutí o udělení licence bylo Krajským soudem v Brně zrušeno z důvodu, že pro udělení licence nebyly splněny veškeré předpoklady, neboť předložené revizní zprávy nebyly způsobilé technické předpoklady prokázat. ERÚ dále ve svém rozhodnutí uvedl, že rozhodnutí o zrušení licence má účinky ex tunc, tedy zpětně, a to s ohledem na absenci dobré víry právního předchůdce žalobce v zákonnost udělení licence. ERÚ taktéž odkázal na trestní řízení vedené pod sp. zn. 10 T 1/2023 u Krajského soudu v Brně v rámci něhož bylo mj. pravomocně rozhodnuto o tom, že jednatel společnosti [právnická osoba] se dopustil podvodu, když vedle dalších skutečností uvedl v omyl také Energetický regulační úřad, předložením nepravdivých dokumentů za účelem vydání rozhodnutí o udělení licence ve vztahu k fotovoltaické elektrárně [adresa] II. V souvislosti se jmenovanou výrobnou byly úmyslně zpracovány nepravdivé revizní zprávy, ačkoliv ve skutečnosti výrobna nebyla dokončena, resp. na této nebyla nainstalována ani podstatná část fotovoltaických panelů, část nízkého napětí elektrárny také neexistovala, stejně tak trafostanice, v důsledku čehož byly také další osoby uznány vinnými ze zvlášť závažného zločinu podvodu a odsouzeny. Závěry vyplývající z uvedeného trestního rozsudku, jsou postaveny na obdobném základě jako citovaný rozsudek zrušující rozhodnutí o původně udělené licenci, tedy na tom, že se jednalo o podvodné jednání řady osob s cílem získat ke konci roku 2010 licenci na výrobu elektrické energie pro předmětnou výrobnu v souvislosti s nárokem na výkupní ceny elektrické energie pro zdroje uvedené do provozu do [datum]. Právní předchůdce žalobce jako žadatel o licenci v dané případě neprokázal bezpečnost elektrárny a licence mu napadeným rozhodnutím neměla být udělena. K udělení licence došlo na základě vědomě nepoctivého jednání právního předchůdce žalobce, resp. jeho jednatele. Taktéž soud v rámci rozhodnutí o zrušení rozhodnutí udělujícího licenci uvedl, že žadateli o licenci nemohla svědčit dobrá víra v zákonnost rozhodnutí o udělení licence, když tento si musel být vědom toho, že revizní činnost nebyla provedena řádně. ERÚ na základě shora uvedených skutečností dospěl k závěru, že výrobnu FVE [adresa] nelze považovat za výrobnu uvedenou do provozu v roce 2010, jelikož bylo zjištěno, že v roce 2010 byla licence získána podvodným jednáním.

12. Z rozhodnutí Rady Energetického regulačního úřadu ( dále jen jako „Rada ERÚ ) ze dne [datum] č. j. 07543-19/2022-ERU, bylo soudem zjištěno, že jím byl zamítnut rozklad podaný žalobcem proti rozhodnutí ERÚ č. j. 07543-10/2022-ERU ze dne [datum], a napadené rozhodnutí bylo jakožto věcně správné potvrzeno. Rada ERÚ v rámci odůvodnění rozhodnutí uvedla, že žalobce svůj nárok na podporu elektřiny z obnovitelných zdrojů v cenách roku 2010 založil na uvedení předmětné elektrárny do provozu v roce 2010 jeho právním předchůdcem, dále na jemu v současné době uvedené licenci na výrobu elektřiny k této elektrárně, na zrušení rozhodnutí o udělení licence z roku 2010 s právními účinky ex nunc a na správnosti revizní zprávy z roku 2010. V souladu s cenovým rozhodnutím č. 4/2009 bylo mj. pro uvedení výrobny do provozu v roce 2010, resp. ke vzniku nároku na podporu za elektřinu vyrobenou ve fotovoltaické elektrárně nutné, aby byla pravomocně udělena licence na výrobu elektřiny. Licence udělená právnímu předchůdci žalobce rozhodnutím ze dne [datum], resp. toto rozhodnutí bylo zrušeno rozsudkem Krajského soudu v Brně č. j. 62 A 111/2013-599 ze dne [datum] pro shledání podstatných vad způsobujících jeho nezákonnost, přičemž závěr o zrušení tohoto rozhodnutí byl založen na absenci dobré víry právního předchůdce navrhovatele při udělování licence. Rada ERÚ souhlasila se závěry vyslovenými ERÚ ohledně toho, že ke zrušení rozhodnutí o udělení licence na výrobu elektřiny Krajským soudem v Brně došlo s účinky ex tunc, neboť účinky zrušujícího ex nunc judikatura váže na existenci dobré víry účastníka, která v daném případě s ohledem na protiprávní jednání jednatele právního předchůdce žalobce nebyla dána. Nárok žalobce na podporu souvisí s rozhodnutím o udělení licence právnímu předchůdci žalobce z roku 2010 a jeho oprávnění k výkonu podnikatelské činnosti, což byla podmínka pro vznik nároku na podporu, která byla splněna pouze formálně, jelikož rozhodnutí o udělení licence bylo vydáno v rozporu s právními předpisy z důvodu, které leží pouze na straně právního předchůdce žalobce. Rada ERÚ ve svém rozhodnutí zdůraznila, že v této věci není rozhodující smlouva uzavřená mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným, neboť tato mohla upravit pouze některé aspekty výplaty podpory, ale nemohla upravovat nebo zakládat povinnosti nad rámec zákona. Rada ERÚ tedy stejně jakožto ERÚ dospěla k závěru, že v důsledku zrušení rozhodnutí o udělení licence z roku 2010 rozsudkem Krajského soudu v Brně s účinky ex tunc, právní předchůdce žalobce nesplnil podmínky uvedení výrobny FVE [adresa] II. do provozu v roce 2010 a v důsledku toho mu nemohl vzniknout ani nárok na podporu za elektřinu vyrobenou v jeho výrobně ve výši stanovené pro zdroj uvedený do provozu v roce 2010. Na základě shora uvedených skutečností nemohl takový nárok přejít ani na navrhovatele.

13. Další důkazy soud v odůvodnění tohoto rozsudku neuvádí, neboť je neprovedl pro nadbytečnost, k čemuž se blíže vyjádří v rámci odůvodnění tohoto rozsudku níže. Soud vzal v souladu s §250e o.s.ř. za svá skutková zjištění správního orgánu.

14. Podle § 135 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ( dále jen jako „o.s.ř.“) soud je vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo jej spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení (odst.1 ). Jinak otázky, o nichž přísluší rozhodnout jinému orgánu, může soud posoudit sám. Bylo-li však o takové otázce vydáno příslušným orgánem rozhodnutí, soud z něho vychází (odst.2 )

15. Podle § 6 odst. 1 písm. b) bod 1 zákona č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů (zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů) ve znění účinném v době, kdy měla být předmětná výrobna uvedena do provozu ( tedy v roce 2010 ), úřad stanoví vždy na kalendářní rok dopředu výkupní ceny za elektřinu z obnovitelných zdrojů samostatně pro jednotlivé druhy obnovitelných zdrojů a zelené bonusy tak, aby pro zařízení uvedená do provozu po dni nabytí účinnosti tohoto zákona bylo při podpoře výkupními cenami dosaženo patnáctileté doby návratnosti investic za podmínky splnění technických a ekonomických parametrů, kterými jsou zejména náklady na instalovanou jednotku výkonu, účinnost využití primárního obsahu energie v obnovitelném zdroji a doba využití zařízení a které jsou stanoveny prováděcím právním předpisem. Na základě ust. § 2c zákona č. 265/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen, ve znění účinném v rozhodné době, Energetický regulační úřad mimo jiné vykonával působnost při uplatňování, regulaci, sjednávání a kontrole cen v oblasti energetiky, a vydával rozhodnutí o regulaci cen včetně pravidel pro klíčování nákladů, výnosů a hospodářského výsledku regulovaných a neregulovaných činností. Podle ust. § 10 odst. 1 zákona č. 526/1990 Sb. o cenách, ve znění účinném v rozhodné době, cenové orgány stanovily cenovým rozhodnutím podle ust. § 3 odst. 2 uplatněný způsob a podmínky cenové regulace, úředně stanovené ceny, pravidla a postupy pro stanovování těchto cen a jejich změn.

16. Žalobce se včas podanou žalobou domáhá nahrazení rozhodnutí správního orgánu a v důsledku toho zaplacení částky 27 516 046 Kč s příslušenstvím na základě tvrzení, že mu v období leden až prosinec 2019 vznikl proti žalovanému nárok na zaplacení podpory výkupních cen elektřiny podle cenového rozhodnutí ERÚ č. 4/2009 (dále také „Tarif 2010“). Žalobce již dříve u podepsaného soudu podal proti žalovanému několik žalob, jejichž skutkový základ je v podstatě totožný, když žalobce se vždy domáhal zaplacení podpory výkupních cen elektřiny podle cenového rozhodnutí ERÚ č. 4/2009, pouze požadoval zaplacení za elektřinu vyrobenou v různých období. V tomto soud odkazuje např. na řízení vedené u podepsaného soudu pod sp.zn. 27 C 339/2020, 12 C 150/2020 nebo pod sp. zn. 25 C 339/2020. Žaloby žalobce byly ve všech uvedených případech soudem pravomocně zamítnuty s odůvodněním, že žalobci nevznikl nárok na zaplacení podpory výkupních cen elektřiny podle cenového rozhodnutí ERÚ č. 4/2009, neboť předmětnou výrobnu nelze považovat za výrobnu uvedenou do provozu v roce 2010. V několika ze shora uvedených řízeních rozhodoval taktéž Nejvyšší soud České republiky, který odmítl dovolání žalobce podaná proti rozhodnutím odvolacího soudu. V tomto soud odkazuje např. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum] č.j. 23 Cdo 823/2022-174, kterým bylo odmítnuto dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne [datum] č. j. 8 Co 736/2021-129, usnesení ze dne [datum] pod č. j. 33 Cdo 978/2022-145, kterým bylo odmítnuto dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne [datum] č. j. 8 Co 785/2021-97 a usnesení ze dne [datum] č. j. 33 Cdo 2041/2022-174, kterým bylo odmítnuto dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum] č. j. 8 Co 1262/2021-138. V několika případech byla žalobcem podaná i ústavní stížnost, a i ta byla odmítnuta Ústavním soudem ( v tomto soud odkazuje např. na usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2033/22 ze dne [datum], popř. usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2120/22 ze dne [datum] ).

17. Jak již soud uvedl výše, skutkový základ věci je v posuzovaném případě (s výjimkou období, za které měla být elektřina vyrobena) totožný se skutkovým základem ve shora uvedených věcech, kde již bylo soudy pravomocně rozhodnuto. Žalobce je držitelem licence na výrobu elektřiny č. [hodnota], je nástupnickou společností právního předchůdce ([právnická osoba] ), který ke dni [datum] zanikl fúzí sloučením. Žalobce je provozovatelem výrobny FVE [adresa] II. Žalovaný je držitelem licence na obchod s elektřinou č. [RČ], kdy tento jakožto provozovatel regionální distribuční soustavy je mj. povinně vykupujícím ve smyslu ustanovení § 2, resp. § 10 a 13 zákona o podporovaných zdrojích, jímž se stal ode dne [datum] v důsledku právních změn provedených nabytím účinnosti zákona o podporovaných zdrojích. Právní předchůdce žalobce a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o dodávce elektřiny vyrobené z obnovitelného zdroje s podporou formou výkupních cen s převzetím závazku dodat elektřinu do elektrizační soustavy č. [hodnota]-[Anonymizováno], jejímž předmětem byl výkup elektřiny vyrobené právním předchůdcem žalobce jako výrobcem z obnovitelného zdroje elektřiny, na kterou se vztahovala podpora ve formě výkupních cen ve smyslu zákona o podporovaných zdrojích, kdy za tuto se žalovaný jako povinně vykupující zavázal řádně zaplatit výkupní cenu v souladu s příslušným cenovým rozhodnutím Energetického regulačního úřadu. Právní předchůdce žalobce inicioval dne [datum] správní řízení o udělení licence na výrobu elektřiny, jehož výsledkem bylo dne [datum] vydání rozhodnutí o udělení licence č. j. [Anonymizováno], na základě kterého původně vzniklo oprávnění k výrobě elektřiny ode dne [datum] na dobu 25 let. Rozhodnutí o udělení licence však bylo pravomocně zrušeno rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 9. 10. 2015 č. j. 62 A 111/2013-599 pro shledání podstatných vad způsobujících jeho nezákonnost, přičemž závěr o zrušení tohoto rozhodnutí byl založen na absenci dobré víry právního předchůdce žalobce při udělování licence. Následně v rámci pokračujícího správního řízení ERÚ dne [datum] pod č. j. 14553-111/2010-ERU rozhodl v důsledku univerzální sukcese vůči žalobci o zamítnutí žádosti o udělení licence na žádost původního vlastníka z důvodu vydání licence žalobci v předmětné výrobně dne [datum] s datem vzniku oprávnění ode dne [datum], neboť ve smyslu § 8 odst. 3 energetického zákona není možno udělit oprávnění k licencované činnosti pro totožné energetické zařízení dvěma subjektům.

18. Žalobce podanou žalobou polemizuje se závěry rozhodnutí správního soudu, kterým byla zrušena licence původně udělená právnímu předchůdci žalobce a se závěry trestního soudu, který konstatoval protiprávní jednání právního předchůdce žalobce. Takové polemiky již v tomto řízení nejsou na místě, neboť soudu v řízení podle části páté o.s.ř., resp. v civilním řízení nepřísluší posuzovat správnost rozsudků vydaných v jiném řízení. Soud je v civilním řízení v souladu s § 135 o.s.ř. vázán jak závěry správního soudu o tom, že licence byla zrušena, tak závěry trestního soudu o tom, že došlo k protiprávnímu jednání na straně právního předchůdce žalobce.

19. Pro posouzení nároku žalobce uplatněného v tomto řízení žalobou podle části páté o.s.ř. je podstatné posouzení otázky, zda rozhodnutí o zrušení licence udělené původně právnímu předchůdci žalobce, má účinky ex tunc ( tedy zpětně ), a zda tedy výrobna žalobce splňovala všechny podmínky pro uvedení výrobny do provozu v roce 2010, resp. zda právnímu předchůdci žalobce vznikl nárok na podporu pro zdroje uvedené do provozu v roce 2010. Soud se ohledně tohoto posouzení nemá v úmyslu odklonit od závěrů vyslovených v rámci řízení tak jak jsou specifikována pod bodem 16 odůvodnění tohoto rozsudku shora. Výrobnu FVE [adresa] II nelze považovat za výrobnu uvedenou do provozu v roce 2010, k čemuž soud odkazuje např. na závěry vyslovené usnesením Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2033/22 ze dne [datum], kde i Ústavní soud pro účely posouzení nároku uplatněného žalobcem zdůrazňuje, že právnímu předchůdci žalobce ani žalobci nesvědčí dobrá víra ani důvěra v zákonnost a neměnnost rozhodnutí o licenci. Žalobce proto nemůže mít podle Ústavního soudu legitimní očekávání ve své další případné finanční zisky založené na protiprávně získané licenci, neboť takové očekávání se může vztahovat zásadně jen k následkům jednání, které je po právu. Soudy již v předchozích řízeních konstatovaly a Ústavní soud se také v rámci např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 2033/22 ze dne [datum] ztotožnil s konstatováním, že k tomu, aby vznikl žalobcem uplatněný nárok na podporu ve formě výkupních cen v cenách roku 2010, by musela být fotovoltaická elektrárna [adresa] provozována žalobcem uvedena do provozu do [datum]. K tomuto bylo nutné, aby vedle schopnosti dodávat elektřinu do elektrizační soustavy bylo ve prospěch žalobce vydáno pravomocné rozhodnutí o udělení licence. Krajský soud v [adresa] v rámci rozsudku č.j. 8 Co 736/2021-129 ( vydaného v řízení o žalobě podané žalobcem vedeném u podepsaného soudu pod sp.zn. 12 C 150/2020 ) proto posuzoval primárně otázku účinků zrušení udělení licence. Poukázal na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne [datum] č. j. 10 T 1/2013-5650, kterým bylo rozhodnuto, že [tituly před jménem] [jméno FO], jednatel právního předchůdce žalobce, a [jméno FO], revizní technik, se dopustili zvlášť závažného zločinu podvodu. V rámci posouzení účinků rozsudku, kterým bylo zrušeno rozhodnutí o udělení licence pro FVE [adresa], krajský soud odkázal na nálezy Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. I. ÚS 946/16 a ze dne [datum] sp. zn. I. ÚS 17/16, které řeší (v poměrech umístění a provozu FVE) danou otázku komplexně. Zejména krajský soud poukázal na závěry v těchto rozhodnutích vyslovené ve vztahu k nezákonnosti aktu veřejné moci způsobené především či výlučně ze strany oprávněného ze správního rozhodnutí. Jde zejména o situace, v nichž oprávněný orgány veřejné moci úmyslně uvedl v omyl uvedením nepravdivých skutečností, předložením nepravdivých podkladů, případně dosáhl příznivého rozhodnutí jiným protiprávním způsobem (např. jednáním majícím znaky trestného činu). Za takové situace nemůže být dána ani dobrá víra ve správnost takového rozhodnutí, ani důvěra v jeho zákonnost a neměnnost. Přistoupí-li správní orgán ke zrušení napadeného rozhodnutí za takové situace, zpravidla nebude důvodu, proč osobu oprávněnou z tohoto rozhodnutí chránit před dopady jejího protiprávního jednání (ledaže by bylo třeba chránit práva třetích, nezúčastněných osob). Právě o takovou situaci jde v posuzované věci, neboť nezákonnost v daném případě byla způsobena výlučně ze strany právního předchůdce žalobce jakožto adresáta správního rozhodnutí, a to jednáním jednatele právního předchůdce žalobce, ve spolupráci s revizním technikem, kdy výlučně jejich protiprávním jednáním se právnímu předchůdci žalobce podařilo licenci získat do konce roku 2010.

20. Jak vyplývá ze shora uvedeného, je třeba konstatovat, že rozhodnutí o zrušení rozhodnutí o udělení licence má účinky ex tunc (tj. zpětně ), neboť účinky zrušujícího rozhodnutí ex nunc judikatura váže na existenci dobré víry účastníka. [adresa] víra právního předchůdce žalobce však daném případě s ohledem na protiprávní jednání jednatele právního předchůdce žalobce nebyla dána. Právní předchůdce žalobce nesplnil podmínky pro uvedení výrobny FVE [adresa] II. do provozu v roce 2010 a v důsledku toho mu nemohl vzniknout ani nárok na podporu za elektřinu vyrobenou v jeho výrobně ve výši stanovené pro zdroj uvedený do provozu v roce 2010. Pakliže takový nárok právnímu předchůdci žalobce nevznikl, nemohl přejít ani na žalobce.

21. Soud poté neshledává jako oprávněný ani argument žalobce, že v případě, že ERÚ měl za to, že žalobce nemá nárok na výkupní ceny podle Tarifu 2010, bylo povinností ERÚ rozhodnout o tom, k jakému datu by oprávnění k výrobě elektrické energie (licence) bylo žalobci řádně přiznáno a jaká výše výkupních cen (2010 nebo 2011) by žalobci nesporně náležela. Žalobce uplatnil u ERÚ jakožto správního orgánu proti žalovanému pouze nárok na zaplacení plnění ve výši podle Tarifu 2010, tím žalobce vymezil předmět řízení a v intencích takto žalobcem vymezeného předmětu řízení správní orgán rozhodl. Žalobce jiný nárok v daném řízení před správním orgánem neuplatnil. Jak správní orgán, tak následně soud v řízení o žalobě podané žalobcem podle části páté o.s.ř. rozhoduje pouze o konkrétním nároku v konkrétní výši tak jak je žalobcem u správního orgánu uplatněn.

22. S ohledem na konstatování, že nárok žalobce není co do základu dán ze shora uvedených důvodů, nevedl soud jakožto nadbytečné dokazování ohledně výše žalobcem uplatněného nároku. Soud také jako nadbytečné nevedl dokazování k tvrzení žalobce ohledně údajné dokončenosti FVE [adresa] v roce 2010 a údajné dobré víry tvrzené žalobcem, a to s ohledem na závěry rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 62 A 111/2013-599 ze dne [datum] a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne [datum] č. j. 10 T 1/2013-5650, kde byla konstatována nedokončenost předmětné výrobny v roce 2010, a protiprávní jednání právního předchůdce žalobce, když závěry těchto rozsudků jsou pro soud v civilním řízení závazné. Vzhledem k tomu, že soud má za to, že nárok žalobce není dán s ohledem na výše uvedené důvody, nevedl soud jakožto nadbytečné dokazování ani k argumentu žalovaného, že žalovaný byl registrován v systému [právnická osoba]. jakožto odběratel elektřiny a zároveň i subjekt odpovědný za odchylky ve vztahu k výrobně [adresa] pouze do [datum], a že tedy v roce 2019, za který žalobce požaduje elektřinu zaplatit, již žalovaný odběratelem elektřiny v případě žalobce nebyl.

23. Soud po přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí dospěl ze shora uvedených důvodů k závěru, že rozhodnutí správního orgánu je věcně správné, bylo vydáno v souladu se zákonem, není proto na místě jej nahradit rozsudkem soudu. Z tohoto důvodu soud podanou žalobu v souladu s § 250i o.s.ř. zamítl.

24. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo soudem rozhodnuto v souladu s § 142 odst.1 o.s.ř., když účastníkem, který byl ve věci zcela úspěšným, je žalovaný, proto má proti žalobci právo na náhradu nákladů řízení. Náhrada nákladů řízení je tvořena odměnou za 4 úkony právní služby po 3 100 Kč/úkon podle § 9 odst.4 písm.d) vyhlášky č.177/1994 Sb.( převzetí zastoupení, 2krát písemné podání ve věci samé a účast při jednání soudu ), dále náhradou hotových výdajů právního zástupce žalovaného ve výši 1200 Kč v souladu s § 13 odst.3 cit.vyhlášky a 21% DPH.

25. Lhůta k plnění ohledně náhrady nákladů řízení byla žalobci uložena podle § 160 odst.1 o.s.ř.

Poučení