8 Co 810/2024 - 375

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy Mgr. Miloše Póla a soudců JUDr. Pavla Toufara a JUDr. Zuzany Völflové v právní věci žalobkyně: [zainteresovaná společnost]., IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0], sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/1], zastoupená [Jméno zástupce zainteresované společnosti] advokátem, sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] proti žalované: [Jméno zainteresované společnosti 1/0], IČO [IČO zainteresované společnosti 1/0], sídlem [Adresa zainteresované společnosti 1/0], zastoupená [Jméno zainteresované osoby 0/0], advokátem[Adresa zainteresované osoby 0/0], o žalobě podle části páté o.s.ř., o zaplacení částky 27 516 046 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 3. 2024, č.j. 27 C 152/2023-331, takto:

Výrok

Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladu odvolacího řízení 13 107 Kč k rukám [Adresa zástupce zainteresované společnosti], advokáta v [Anonymizováno] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Okresní soud v Českých Budějovicích (soud prvního stupně) napadeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala nahrazení rozhodnutí [právnická osoba] ze dne [datum] č.j. [číslo jednací], rozsudkem, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí 27 516 046 Kč spolu s náklady spojenými s uplatněním pohledávek ve výši 14 400 Kč a se specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I.) a uložil žalobkyni, aby zaplatila žalované na náhradě nákladů řízení 16 456 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího advokáta (výrok II.).

2. Žalobkyně se domáhala nahrazení označeného rozhodnutí [právnická osoba] s tím, že jde o nárok na cenu elektrické energie ze slunečního záření vyrobenou výrobním zařízením žalobkyně v období od ledna 2019 do prosince 2019, a to ve výši podle cenového rozhodnutí [právnická osoba] č. [číslo] (dále také jen Tarif 2010). Žalobkyně je nástupnickou společností po obchodní společnosti [právnická osoba], jež zanikla dne [datum] fúzí sloučením. Žalobkyně je držitelkou licence na výrobu elektřiny č. [tel. číslo] a provozovatelkou výrobny [právnická osoba]. Uplatněný nárok se odvíjí od licence č. [číslo], udělené rozhodnutím [právnická osoba] ze dne [datum] právní předchůdkyni žalobkyně, jež uzavřela s žalovaným [datum] smlouvu o dodávce elektřiny vyrobené z obnovitelného zdroje s podporou formou výkupních cen s převzetím závazku dodat elektřinu do elektrizační soustavy.

3. Žalovaná nárok neuznala. Uvedla, že byla registrována v systému [právnická osoba]. jako odběratel elektřiny a subjekt odpovědný za odchylky ve vztahu k výrobně [adresa] II pouze do [datum], od tohoto data nevykonávala činnost subjektu zúčtování, především pak odkázala na dříve vedená řízení u Okresního soudu v Českých Budějovicích, kde byly řešeny shodné sporné otázky. Šlo konkrétně o řízení sp. zn. [číslo jednací], sp. zn. [číslo jednací], sp. zn. [číslo jednací] a sp. zn. [číslo jednací], jež jsou pravomocná, přičemž v těchto řízeních rozhodoval taktéž i Nejvyšší soud České republiky, který všechna dovolání odmítl. Soudy v těchto řízeních řešily otázku absence dobré víry na straně žalobkyně ve správnost, zákonnost a neměnnost rozhodnutí o licenci právní předchůdkyně žalobkyně, otázku legitimního očekávání, pokud jde o výkup formou výkupních cen ve výši Tarifu 2010, poukázaly i na podvodné jednání v rámci původního licenčního řízení, díky kterému byla licence získána a které bylo potom řešeno v trestním řízení. Nakonec žalovaná poukázala na usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2033/2022 ze dne 29. 3. 2023[Anonymizováno]a sp. zn. IV. ÚS 2120/2022 ze dne 29. 3. 2023.

4. Soud prvního stupně vyšel z obsahu rozhodnutí [právnická osoba] ze dne [datum] sp. zn. [číslo jednací], č. j. [číslo jednací] kterým byl zamítnut návrh žalobkyně na zaplacení 27 516 046 Kč a dále z rozhodnutí [právnická osoba] ze dne [datum], č.j. [číslo jednací], jímž byl zamítnut rozklad podaný proti prvostupňovému správnímu rozhodnutí.

5. Soud prvního stupně odůvodnil, že žalobkyně se domáhá nahrazení rozhodnutí správního orgánu s tvrzením, že jí v období ledna do prosince 2019 vznikl nárok na zaplacení podpory výkupních cen elektřiny podle cenového rozhodnutí [právnická osoba] (Tarif 2010). Soud zde odkazuje zejména na řízení vedené u téhož soudu pod sp. zn. [číslo jednací], [číslo jednací] a [číslo jednací], v nichž byla žaloba zamítnuta. Soudy dovodily neexistenci nároku žalobkyně na zaplacení podpory výkupních cen elektřiny podle Tarifu 2010. V této věci je skutkový základ stejný s výjimkou období, za které měla být elektřina vyrobena. Soud uzavřel, že žalobkyně je držitelkou licence na výrobu elektřiny č. [číslo] a je nástupnickou společností právní předchůdkyně [právnická osoba], která ke dni [datum] zanikla fúzí sloučením. Žalobkyně je provozovatelkou výrobny [právnická osoba] a držitelkou licence na obchod s elektřinou č. [číslo]. Její právní předchůdkyně skutečně 31. 12. 2012 uzavřela s žalovanou smlouvu o dodávce elektřiny vyrobené z obnovitelného zdroje s podporou formou výkupních cen (číslo smlouvy [číslo]), jejímž předmětem byl výkup elektřiny, na níž se vztahovala podpora ve formě výkupních cen ve smyslu zákona o podporovaných zdrojích. Právní předchůdkyně žalobkyně iniciovala 26. 11. 2010 správní řízení o udělení licence na výrobu elektřiny, dne 28. 12. 2010 bylo vydáno rozhodnutí o udělení licence, č.j. [číslo], na základě kterého původně vzniklo oprávnění k výrobě elektřiny od 29. 12. 2010. Toto rozhodnutí bylo zrušeno rozsudkem Krajského soudu v [Anonymizováno] z [datum], č.j. [číslo jednací], a to na základě závěru o absenci dobré víry právní předchůdkyně žalobkyně při udělování licence.

6. V daném řízení je podstatné posouzení otázky, zda rozhodnutí o zrušení licence udělené původně právní předchůdkyni žalobkyně (společnosti [právnická osoba]) má účinky ex tunc či ex nunc, tedy výrobna splňovala všechny podmínky pro uvedení do provozu. Soud se neodchýlil od závěrů vyslovených v rámci shora označených řízeních. Uzavřel, že výrobnu [právnická osoba] nelze považovat za výrobnu uvedenou do provozu v roce 2010 a odkázal i na závěry usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [číslo jednací]. Aby žalobkyni vznikl uplatněný nárok na podporu ve formě výkupních cen v cenách roku 2010, musela by být [právnická osoba] uvedena do provozu do 31. 12. 2010, k čemuž bylo nutné, aby vedle schopnosti dodávat elektřinu do elektrizační soustavy bylo ve prospěch žalobkyně vydáno taktéž pravomocné rozhodnutí o udělení licence. Soud poukázal na trestní rozsudek Krajského soudu v [Anonymizováno] z [datum], č.j. [číslo jednací], jímž bylo rozhodnuto, že jednatel právní předchůdkyně žalované [tituly před jménem] [jméno FO] a revizní technik [jméno FO], se dopustili zvlášť závažného zločinu podvodu, když uvedli oprávněné orgány veřejné moci úmyslně v omyl uvedením nepravdivých skutečností a předložením nepravdivých podkladů. Za takové situace nemůže být dána dobrá víra ve správnost rozhodnutí o vydání licence, a proto rozhodnutí správního soudu o zrušení rozhodnutí o udělení licence má účinky ex tunc, neboť účinky zrušujícího rozhodnutí ex nunc judikatura váže na existenci dobré víry účastníka. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy nesplnila podmínky pro uvedení [právnická osoba] do provozu v roce 2010 a v důsledku toho nemohl vzniknout ani nárok na podporu za elektřinu vyrobenou v této výrobně ve výši stanovené podle Tarifu 2010. Jestliže takový nárok nevznikl právní předchůdkyně žalobkyně, nemohl přejít ani na žalobkyni. Žalobkyně pak uplatnila u [právnická osoba] pouze nárok na zaplacení plnění podle Tarifu 2010, tím jasně vymezila předmět řízení, o tomto předmětu rozhodl správní orgán a soud v nyní vedeném řízení může opět rozhodovat pouze o tomto nároku. Soud pak dále i s ohledem na závěru rozsudku Krajského soudu v [Anonymizováno] ze dne [datum], č.j. [číslo jednací], a již zmíněného rozsudku Krajského soudu v [Anonymizováno] z [datum], č.j. [číslo jednací], kde byla konstatována nedokončenost předmětné výrobny v roce 2010, jakož i protiprávní jednání právní předchůdkyně žalobkyně, žalobu zamítl, neboť závěry těchto rozsudků jsou pro soud v civilním řízení závazné, a proto dospěl k tomu, že dotčené rozhodnutí správního orgánu je věcně správné a nevedl dále nadbytečné dokazování k argumentu žalované, že byla registrována v systému [právnická osoba]. jako odběratel elektřiny a subjekt odpovědný za odchylky pouze do 20. 5. 2015. O náhradě nákladu řízení rozhodl soud prvního stupně podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. ve prospěch úspěšné žalované, které tyto přiznal jako účelně vynaložené ve výši 16 456 Kč a uložil je žalobkyni zaplatit k rukám zástupce žalované v třídenní lhůtě.

7. O náhradě nákladu řízení rozhodl soud prvního stupně podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. ve prospěch úspěšné žalované, které tyto přiznal jako účelně vynaložené ve výši 16 456 Kč a uložil je žalobkyni zaplatit k rukám zástupce žalované v třídenní lhůtě.

8. Rozsudek soudu prvního stupně napadla včasným a přípustným odvoláním žalobkyně (§ 201, § 202 a § 204 odst. 1 o.s.ř.). Odvolatelka trvá na tom, že rozhodnutí o udělení licence bylo zrušeno s účinky „ex nunc“, když tento závěr vyplývá z usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [číslo jednací]. Soud zde nesprávně usuzuje, že na straně žalobkyně nemohla být dána dobrá víra. Dobrá víra na straně žalobkyně by totiž nemohla být shledána jen v případě, kdy by rozhodnutí o udělení licence bylo zrušeno s účinky „ex tunc“, jedině pak by nebyl ze strany právní předchůdkyně žalobkyně splněn předpoklad realizace dodávek v souladu s právem. Rozhodnutí o udělení licence však bylo zrušeno s účinky „ex nunc“, což znamená, že právní předchůdkyně žalobkyně byla držitelem platné licence v předmětném období a byly splněny podmínky Cenového rozhodnutí [právnická osoba] č. [číslo] v důsledku čehož žalobkyni vznikl nárok na podporu ve formě výkupních cen pro rok 2010. Soud k těmto skutečnostem nepřihlédl, přitom jednáním revizního technika [jméno FO] a právního předchůdce žalobkyně ([právnická osoba]) došlo ke konvalidaci dokladů předložených [právnická osoba]. Do jeho rozhodnutí, došlo tedy ke „konvalidaci revizní zprávy“. Rozhodné je že revizní zpráva byla [právnická osoba] předložena teprve poté, kdy úřad přerušil řízení o vydání licence na žádost právní předchůdkyně žalobkyně, respektive teprve poté, kdy revizní technik provedl osobní prohlídku [právnická osoba] Pokud by chtěla žalobkyně [právnická osoba] uvést v omyl, poslala by mu revizní zprávu hned (při podání žádosti o licenci), nikoliv až po tom, kdy revizní technik fotovoltaickou elektrárnu prohlédnul. Samotné vyhotovení nové revizní zprávy, kterou by nahradil předcházející, nepoužitou revizní zprávu, by nemělo a nemohlo mít na omyl vliv, protože její předložení by nemohlo změnit rozhodnutí [právnická osoba] o udělení licence. Je-li revizní zpráva zaslána [právnická osoba] až poté, kdy bylo provedeno vše, co bylo v tu dobu možné, je-li osvědčena správnost revizní zprávy osobní prohlídkou revizního technika, pak není zřejmé, proč by nemohlo dojít ke konvalidaci tohoto dokumentu. [právnická osoba], ani soud by neměl přehlédnout v rámci svého rozhodování skutečnost, že revizní zpráva nebyla [právnická osoba] předložena 3. 12. 2010, ale až 22. 12. 2010 a mezitím došlo k fyzické prohlídce elektrárny, čímž je konvalidovala ještě před předložením [právnická osoba] (revizní zpráva v ten okamžik nebyla objektivně v rozporu s realitou – nepravdivá – v údajích podstatných pro rozhodnutí – věcně revizní zpráva odpovídala činnosti revizního technika). Teprve poté, kdy byla revizní činnost dokončena a její výsledky odpovídaly obsahu revizní zprávy, předložila právní předchůdkyně žalobkyně revizní zprávy [právnická osoba]. Je-li a byla-li chráněným zájmem ochrana zdraví a majetku, k čemuž měla sloužit bezpečnost [právnická osoba] (jak to konečně vyplývá i ze zákonného požadavku), pak je otázkou, nakolik byl a mohl být tento chráněný zájem ohrožen v případě [právnická osoba], která byla prokazatelně bezpečným zařízením, včas zhotoveným (před vydáním licence). Pokud tedy byla [právnická osoba] ke dni vydání licence dokončená a revizní zpráva splňovala nároky na ní kladené není důvod, aby byl žalobci odepřen nárok na výhodné ceny výkupu elektrické energie, neboť žalobkyně materiálně splnila všechny podmínky pro udělení licence a byla v dobré víře, že revizní činnosti popsané v revizní zprávě proběhly způsobem, jakým revizní zprávy popisují a v důsledku toho byla žalobkyně také v dobré víře ve správnost a zákonnost rozhodnutí o licenci a ve výsledku též k uplatňovanému nároku. Soud tedy nesprávně zamítl mj. návrh na provedení důkazu výslechem svědka, revizního technika [jméno FO], a dalšími listinami (analýza prvního paralelního připojení [právnická osoba] ze dne 7.2.2013; znalecký posudek [právnická osoba] ze dne [datum], včetně Dodatku č. 1 Znaleckého posudku [právnická osoba], a Dodatku č. 2 Znaleckého posudku [právnická osoba]) a jeho rozhodnutí je nepřezkoumatelné. Soud také pomíjí, že je vázán pouze samotným výrokem odsuzujícího pravomocného rozhodnutí trestního soudu, nikoliv již odůvodněním a hodnocením všech důkazů. Důkazy provedené jiným soudem představují důkazy, které soud nehodnotí v rámci „volného „hodnocení důkazů, ale jde o tzv. „zákonné důkazy“, které může vyhodnotit odlišně od jiného (zde trestního) soudu, musí však své rozhodnutí řádně odůvodnit. Na základě výše uvedeného je zřejmé, že soud měl tyto důkazy provést a hodnotit, aby dospěl ke správnému skutkovému zjištění věci a následně jejímu správnému právnímu posouzení. Soud se podle žalobce měl také zabývat otázkou případné oprávněnosti nároku žalobkyně na úhradu cen za jiné období, popřípadě určení, k jakému datu by oprávnění k výrobě elektrické energie (licence) bylo žalobkyni řádně přiznáno a jaká výše výkupních cen (2010 nebo 2011) by jí náležela. Soud to však odmítl, ačkoliv není pravdou, že by žalobkyně v řízení před [právnická osoba] tento nárok neuplatňovala, naopak [právnická osoba] se touto otázkou nezabýval, ačkoliv se jí zabývat měl. Závěr soudu o okamžiku, kdy by byly splněny podmínky licence (viz bod 69 nálezu ÚS ve věci [právnická osoba]) je zásadní pro posouzení toho, na jaké výkupní ceny bude mít oprávněná z rozhodnutí o udělení licence nárok. Odvolatelka navrhuje zrušení rozsudku soudu prvního stupně a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.

9. Žalovaná ve vyjádření uvedla, že k odvolání jen opakuje námitky a tvrzení uvedená v rámci předchozích řízení. K účinkům zrušení rozhodnutí o licenci je podstatné, zda žalobkyně respektive její právní předchůdkyně měla ex tunc legitimní očekávání ve vztahu k čerpání podpory a zda měla ex tunc dobrou víru ve správnost, zákonnost a neměnnost rozhodnutí o licenci. Platí, že nelze přiznat práva, kterých bylo dosaženo spácháním trestního činu (z bezpráví nemůže vzejít právo), a je proto nepřípustné dovolávat se nároku, který měl původ v protiprávním jednání. Žalobkyni nárok na podporu nikdy, tedy od počátku nevznikl, neboť nemohla být v dobré víře ve správnost, zákonnost a neměnnost rozhodnutí o licenci, a to bylo zrušeno rozsudkem Krajského soudu v Brně s účinky ex tunc. K námitce týkající se vázanosti rozhodnutím soudu v trestní věci uvádí žalovaná, že součástí výroku o vině v odsuzujícím rozsudku trestního soudu je i popis skutku, kterým je také soud v tomto řízení vázán a musel proto vycházet z pravomocných skutkových a právních závěrů odsuzujícího trestního rozsudku. Námitka o neprovedení důkazů v tomto řízení je účelová, nutno vycházet z toho, že trestní soudy své rozhodnutí vystavily na zjištění, že revizní technik [jméno FO] podepsal revizní zprávy, jež předchůdce žalobkyně předložil [právnická osoba] s tím ovšem, že výrobnu [právnická osoba] před vypracováním těchto revizních zpráv vůbec nenavštívil. Přitom nelze zpětně, a to ani znaleckým posudkem, ověřit bezpečnost elektrárny, a proto nemůže obstát ani tvrzení žalobkyně o prokázání bezpečnosti výrobny [právnická osoba] s odkazem na následně zpracované znalecké posudky nebo revizní zprávy. Účelově také odvolatelka uvádí, že údajně splnila podmínky jiného období pro úhradu sjednané ceny, a to pro rok 2011. Pokud však žalobkyně tvrdí, že má nárok na podporu pro výrobní zdroje uvedené do provozu v roce 2011, jedná se o zcela jiný návrh, než o kterém rozhodoval správní orgán a v průběhu řízení před soudem nemůže být návrh, o němž rozhodoval správní orgán, měněn. Z uvedených důvodů navrhuje žalovaná potvrzení napadeného rozsudku a přiznání práva na náhradu nákladů odvolacího řízení.

10. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně postupem podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř. při nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o.s.ř.) a dospěl k závěru o nedůvodnosti podaného odvolání.

11. Podle § 135 odst. 1 o.s.ř. soud je vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních právních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán na rozhodnutím v blokovém řízení.

12. Předně odvolací soud poukazuje na to, že již opakovaně rozhodoval v totožných sporech účastnic, kde byla řešena pouze odlišná období. Šlo o rozsudek ze dne 4. 11.2021, č. j. [číslo jednací] (dovolání proti němu odmítl Nejvyšší soud usnesením ze dne 27.4.2022, sp.zn. [číslo jednací]), rozsudek ze dne [datum], č. j. [číslo jednací] (dovolání proti němu odmítl Nejvyšší soud usnesením ze dne 31.5.2022, sp.zn. [číslo jednací]), rozsudek ze dne 3. 2.2022, č.j. [číslo jednací] (dovolání proti němu odmítl Nejvyšší soud usnesením ze dne 28.6.2023, sp.zn. [číslo jednací], rozsudek ze dne 3. 2. 2022, č. j. [číslo jednací] (dovolací řízení proti němu bylo zastaveno), a nakonec rozsudek ze dne 5.9.2023, č. j. [číslo jednací] (dovolání proti němu odmítl Nejvyšší soud usnesením ze dne 20.11.2024, sp. zn. [číslo jednací]). Následně podanou ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.4.2022, sp.zn. [číslo jednací], odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 29.3.2023, sp. zn. [číslo jednací], a ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31.5.2022, sp.zn. [číslo jednací], odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 29.3.2023, sp.zn. [číslo jednací], v obou případech pro zjevnou nedůvodnost. Odvolací soud na shora uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu a Ústavního soudu odkazuje a z nich i nadále vychází. Nejvyšší soud se v označených rozhodnutích vyčerpávajícím způsobem vypořádává se všemi tvrzeními žalobkyně, aniž by jim daly za pravdu a Ústavní soud závěry v nich obsažené aproboval jako ústavně konformní. Tyto závěry jsou pro totožný skutkový základ použitelné i v tomto řízení.

13. Žalobkyně se v dané věci domáhá zaplacení částky 27 516 046 Kč s náklady spojenými s uplatněním pohledávek a dále s přesně specifikovaným úrokem z prodlení na základě tvrzení, že jí ve sledovaném období (leden 2019 – prosinec 2019) vznikl proti žalované nárok na zaplacení podpory výkupních cen elektřiny podle cenového rozhodnutí [právnická osoba] č. [číslo] (dále také jen „Tarif 2010“). Ke vzniku nároku žalobkyně na podporu ve formě výkupních cen pro rok 2010 (Tarif 2010) bylo nezbytné, aby [právnická osoba] byla uvedena do provozu do 31.12.2010. K tomu bylo třeba, aby společnost [právnická osoba] (právní předchůdkyně žalobkyně) jednak disponovala platným oprávněním k výkonu činnosti na základě udělené licence a současně aby započala s výrobou a dodávkami elektřiny do 31.12.2010 (viz bod 1.9 cenového rozhodnutí č. [číslo]. Pro posouzení dané věci je tak klíčové, zda následné rozhodnutí o zrušení licence mělo účinky ex tunc nebo ex nunc.

14. V daném případě Energetický regulační úřad rozhodnutím ze dne 28. 12. 2010, č. j. [číslo jednací] udělil právní předchůdkyni žalobkyně pro fotovoltaickou elektrárnu licenci č. [číslo] (dále jen „Licence“). Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 9. 10. 2015, č. j. [číslo jednací], označené rozhodnutí o udělení licence zrušil s odůvodněním, že bylo vydáno v rozporu se zákonem, na základě úmyslného protiprávního jednání jednatele společnosti a revizního technika. Následnou kasační stížnost proti tomuto rozsudku zamítnul Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 17. 2. 2016, č. j. [číslo jednací], a ústavní stížnost podanou proti tomuto rozsudku odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 31. 7. 2018 sp. zn. [číslo jednací]. Pro zhodnocení, zda pravomocný rozsudek správního soudu má účinky „ex tunc“ (zpětně ke dni vydání licence) nebo „ex nunc“ (do budoucna od rozhodnutí o zrušení licence) bylo podstatné i to, že soud v občanském soudním řízení je ve smyslu § 135 odst. 1 je vázám závěry vyslovenými v trestním rozsudku Krajského soudu v Brně rozsudkem ze dne 20.6.2018, č .j. [číslo jednací], vydaného ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci, č.j. [číslo jednací]. Právě tato skutečnost je klíčová a i přesto ji žalobkyně účelově opakovaně pomíjí, když nabízí svou skutkovou verzi, která je však odlišná formulace skutku ve výrokové části odsuzujícího trestního rozsudku (viz dále). Závazná pro soudy v občanském soudním řízení je celá výroková část včetně popisu skutku, kterého se oba obžalovaní (jednatel právní předchůdkyně žalobkyně a revizní technik) dopustili a v němž bylo shledáno naplnění skutkové podstaty zločinu; odvolací soud pro stručnost z výrokové části odsuzujícího trestního rozsudku vyjímá následující část, jež je pro danou věc podstatná.

15. Ve zmíněných trestních rozsudcích, jejichž obsah je žalobkyni dobře znám pak Krajský soud v Brně v rozsudku ze dne 20.6.2018, č .j. [číslo jednací], (vydaný ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci, č.j. [číslo jednací]), kdy odsuzující rozsudek nabyl právní moci dne 11.4.2019, odsoudil mezi jinými [tituly před jménem] [jméno FO] mimo jiné za to, že „jako jednatel společnosti [právnická osoba] se sídlem [adresa], která byla investorem a objednatelem fotovoltaické elektrárny [adresa], ačkoliv věděl, že fotovolatická elektrárna není v podstatných částech dokončená, dne [datum] mezi 15:08 až 15:13 prostřednictvím emailů dal pokyn …. aby k žádosti o první paralelní připojení fotovoltaické elektrárny [adresa] k distribuční soustavě elektřiny podané dne 30.11.2010 [tituly před jménem] [jméno FO] na společnost [právnická osoba]., se sídlem [právnická osoba].[adresa], [právnická osoba], zajistili mj. zprávu o výchozí revizi elektrické energie na část nízkého napětí a na část vysokého napětí fotovoltaické elektrárny [adresa] s datem maximálně do 30.11.2010 s tím že je musí [tituly před jménem] [jméno FO] předložit nejpozději do pátku 3.12.2010 na společnost [právnická osoba]., kdy s ohledem na čas a datum zadání, nedokončenost elektrárny a požadavek na antedataci zpráv věděl, že nebudou pravdivé“ a že „dne [datum] při znalosti skutečného stavu předložil výše uvedené nepravdivé Zprávy o výchozí revizi elektrické instalace č. [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo] společnost [právnická osoba]., na adrese pobočky společnosti [adresa] …“ a dále odsoudil mezi jinými [jméno FO] za to že „jako revizní technik dne 2.12.2010, aniž by elektrárnu [adresa] předtím navštívil a vykonal revizi, úmyslně vyhotovil zcela nepravdivou Zprávu o provedení revize elektrického zařízení výchozí č. [číslo], údajně provedenou v období od 24. do 30. 11. 2010, na část nízkého napětí a na část vysokého napětí fotovoltaické elektrárny [adresa], ačkoliv ve skutečnosti k 30. 11. ani k 2. 12. 2010 část nízkého napětí fotovoltaické elektrárny nebyla dokončena ani z části a nebyla na ní nainstalována ani podstatná část fotovoltaických panelů, dále dne 3. 12. 2010 úmyslně vyhotovil Zprávu o provedení revize elektrického zařízení výchozí č. [číslo] datované 30. 11. 2010, na část nízkého napětí trafostanic fotovoltaické elektrárny [adresa], ačkoliv ve skutečnosti k 30. 11. 2010 ani k 3. 12. 2010 trafostanice neexistovaly. Oba jmenovaní byly za popsané jednání odsouzeni k trestům uvedeným v rozsudku, neboť tímto jednáním spáchali[Anonymizováno]zvlášť závažný zločin podvodu podle § 209 odst. 1 odst. 5 písm. a) trestního zákoníku. Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 4. 2019 bylo zamítnuto odvolání mimo jiné podané [tituly před jménem] [jméno FO], zatímco k odvolání [jméno FO] byl rozsudek částečné zrušen, ovšem pouze ve výroku o trestu zákazu činnosti.

16. Z uvedených citací je dobře patrné, kterými závěry v odsuzujícím trestním rozsudku je ve vztahu k [tituly před jménem] [jméno FO] a [jméno FO] vázán i soud v občanském soudním řízení. Tyto závěry nelze překonat dalším dokazováním, neboť soud v občanském soudním řízení nemůže své rozhodnutí vystavět na jiných skutkových závěrech, ani kdyby měl za to, že odlišné hodnocení důkazů, jež navrhuje odvolatelka, je možné. Fakticky by to totiž znamenalo zpochybnění odsuzujícího trestního rozsudku, což vzhledem k dikci § 135 odst. 1 o.s.ř. není možné. Neprovádění dalších důkazů (či neopakování důkazů provedených trestním soudem) proto je v souladu ze zákonem a nejde o porušení práva na spravedlivý proces. Jiné posouzení trestní věci je možné pouze například v rámci obnovy původního trestního řízení. Pro toto řízení tedy nezvratně platí, že [tituly před jménem] [jméno FO] věděl o nedokončenosti předmětné fotovoltaické elektrárny, věděl, že zadal vyhotovení antedatované revizní zprávy, kterou [jméno FO] vyhotovil, aniž fotovoltaickou elektrárnu navštívil s tím, že v době v nich uvedené elektrárna v tam uváděném rozsahu (na část nízkého ani na část vysokého napětí, ani pokud jde trafostanice) dokončena nebyla. Fatální nedostatek falešných revizních zpráv nelze konvalidovat, což ostatně bylo opakovaně řešeno i aprobováno ve shora označených soudních rozhodnutích. Z formulace výrokové části trestního rozsudku proto vychází bez dalšího i odvolací soud pro potřeby posuzování účinků rozsudku správního soudu, jímž bylo zrušeno rozhodnutí [právnická osoba] o udělení licence předchůdkyni žalobkyně.

17. V souvislosti s řešeným posouzením účinků rozsudku, kterým bylo zrušeno rozhodnutí o udělení licence č. [číslo] pro [právnická osoba] odvolací soud předesílá, že není možné vycházet z usnesení Ústavního soudu ze dne 31. 7. 2018, sp. zn. [číslo jednací], byť bylo vydané po správní linii ve věci předmětné Licence, neboť toto rozhodnutí nezohledňuje daný problém v celé jeho šíři, nýbrž jen relativně izolovaně v souvislosti s tvrzeným omezením práva podnikat a užívat majetek (viz označené usnesení Ústavního soudu, add IV. D. Právo podnikat a užívat majetek). Popsaný výklad Ústavního soudu neřeší danou otázku vyčerpávajícím způsobem v širších souvislostech tak, aby jej bylo možné zevšeobecnit, zejména nezohledňuje variantu získání Licence cestou protiprávního jednání (viz shora označená trestní rozhodnutí). Soud v občanském soudním řízení je navíc povolán si v konkrétním případě tuto prejudicielní otázku řešit sám při zohlednění jedinečných skutkových okolností, a právě i s přihlédnutím k různorodé judikatuře.

18. Nelze v popsaných souvislostech pominout nález Ústavního soudu ze dne 30. 5. 2018, sp. zn. [číslo jednací] nebo nález ze dne 4. 9. 2018, sp. zn. [číslo jednací] které řeší v poměrech umístění a provozu fotovoltaických elektráren danou otázku komplexně, když konstruují tři modelové situace, jež v zásadě mohou nastat (viz body 58. – 61. v prvním nálezu respektive body 18. – 20. ve druhém), když uvádí že: „První skupinu situací představuje nezákonnost aktu veřejné moci způsobená čistě pochybením na straně veřejné moci, zejména procesními vadami či nesprávným výkladem práva. Za této situace může být důvěra jednotlivce narušena jen ze zcela zásadních důvodů veřejného zájmu. Platí totiž, že za správnost vlastního postupu a správnost interpretace právní úpravy odpovídá veřejná moc, nikoliv její adresáti, a případné nedostatky třeba přičítat na její vrub. Do této skupiny patří například nezákonná rozhodnutí z důvodů spočívajících v nesprávném posouzení rozsahu potřebných podkladů, případně nesprávné posouzení podkladů předložených. Dobrá víra a důvěra ve správnost a zákonnost aktu bude v takových případech na straně jednotlivce dána. Pokud správní orgán výjimečně přistoupí ke zrušení napadeného rozhodnutí za takové situace, je nezbytné, aby negativní dopady na oprávněnou osobu z tohoto rozhodnutí byly, pokud možno minimalizovány (urychleným novým rozhodnutím, odškodněním podle zákona č. 82/1998 Sb., či užitím jiných prostředků právního řádu). Druhou skupinu představuje nezákonnost způsobená pochybením na obou stranách vertikálního vztahu veřejná moc - jednotlivec. Půjde o pochybení orgánů veřejné moci, o nichž osoba, jíž svědčí žalobou napadené rozhodnutí, musela vědět. Do této skupiny patří zejména rozhodnutí vydaná na základě nesprávných či zjevně neúplných, zejména skutkových zjištění a předpokladů, na což jednotlivec přes svou vědomost před vydáním rozhodnutí či po něm neupozornil. Za takové situace nemůže být dána dobrá víra ve správnost takového rozhodnutí, což však nevylučuje důvěru v jeho zákonnost a neměnnost (zejména s ohledem na plynutí času a rozvoj navazujících právních vztahů). Pokud správní orgán přistoupí ke zrušení napadeného rozhodnutí za takové situace, je nezbytné, aby negativní dopady na oprávněnou osobu z tohoto rozhodnutí byly, pokud možno zmírněny. Třetí skupinu představuje nezákonnost způsobená především či výlučně ze strany oprávněného ze správního rozhodnutí. Půjde zejména o situace, v nichž oprávněný orgány veřejné moci úmyslně uvedl v omyl uvedením nepravdivých skutečností, předložením nepravdivých podkladů, případně dosáhl příznivého rozhodnutí jiným protiprávním způsobem (např. jednáním majícím znaky trestného činu). Za takové situace nemůže být dána ani dobrá víra ve správnost takového rozhodnutí, ani důvěra v jeho zákonnost a neměnnost. Pokud správní orgán přistoupí ke zrušení napadeného rozhodnutí za takové situace, zpravidla nebude důvodu, proč osobu oprávněnou z tohoto rozhodnutí chránit před dopady jejího protiprávního jednání (ledaže by bylo třeba chránit práva třetích, nezúčastněných osob).“ 19. Na nyní posuzovanou věc shodně jako na všechny dříve řešené spory dopadá třetí modelová situace, neboť zde byla nezákonnost způsobena výlučně ze strany adresáta správního rozhodnutí, jednáním [tituly před jménem] [jméno FO], jednatele předchůdkyně žalobkyně, ve spolupráci s revizním technikem [jméno FO], kdy první jmenovaný objednal (zadal k vyhotovení) revizní zprávu, o které věděl, že bude antedatovaná a nepravdivá a druhý jmenovaný, aniž by elektrárnu [adresa] předtím navštívil a vykonal revizi, úmyslně vyhotovil nepravdivé Zprávy o provedení revize elektrického zařízení, kterými [tituly před jménem] [jméno FO] dále disponoval v řízení o vydání předmětné Licence. Výlučně tímto protiprávním jednáním se právní předchůdkyni žalobkyně podařilo získat 29.12. 2010 Licenci.

20. Ve shora popsaných souvislostech proto obstojí závěr, že účinky rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. 10. 2015, č. j. [číslo jednací], jsou „ex tunc“ a díky tomu nemohl žalobkyni (jej právní předchůdkyni) vzniknout nárok na podporu výkupních cen elektřiny podle cenového rozhodnutí [právnická osoba] č. [číslo] („Tarif 2010“). Uvedené je v souladu také s judikaturou Nejvyššího soudu, jež vylučuje existenci nároku na úhradu (zvýhodněné) výkupní ceny elektřiny (zde podle Tarifu 2010), jestliže jde o požadavek založený na protiprávním jednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2017, sp. zn. [číslo jednací], nebo rozsudek ze dne 27. 1. 2019, sp. zn. [číslo jednací]). Obstojí proto závěr, že rozhodnutí [právnická osoba] o udělení protiprávně získané licence bylo zrušené rozsudkem správního soudu s účinky „ex tunc“. Pro úplnost ještě odvolací soud uvádí, že nikoliv pouze Ústavní soud, nýbrž i Nejvyšší správní soud v typově obdobné věci činí závěry o účincích zrušení správního rozhodnutí „ex tunc“ (viz rozsudek z 31.8.2016, sp.zn. [číslo jednací]). Navíc zde nutně platí i obecná zásada občanského práva, podle které nemůže nikdo těžit ze svého nepoctivého jednání nebo protiprávního činu (§ 6 odst. 2 o. z.). Nyní projednávaná žaloba svým požadavkem toto zakázané jednání naplňuje, jestliže uplatněný nárok byl založen protiprávním jednáním, pro které byl vynesen odsuzující trestní rozsudek.

21. Právě uvedené skutečnosti vylučují zcela existenci dobré víry na straně adresáta správního rozhodnutí při získání Licence, jestliže k jejímu získání došlo podvodem, za který byl [tituly před jménem] [jméno FO] odsouzen trestním rozsudkem. Uvedené vyplývá přímo z výroku rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. 6. 2018, č. j. [číslo jednací], ze kterého je zřejmé, že [tituly před jménem] [jméno FO] nepravdivou revizní zprávu objednal a posléze ji vědomě použil při získání Licence. Otázkou absence dobré víry se ostatně podrobně zabýval i rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 9. 10. 2015, č. j. [číslo jednací], a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 2. 2016, č. j. [číslo jednací], na které odvolací soud také odkazuje.

22. Není dále pravdou, že by žalobkyně uplatnila kvalifikovaně před správním orgánem nárok na jiné plnění, než na úhradu výkupní ceny elektřiny podle Tarifu 2010. V řízení podle části páté, pak soud jedná a rozhoduje jen o částce, jež jediná byla předmětem řízení před [právnická osoba] (§ 250b odst. 3 o. s. ř.). Z žádného podání adresovaného tomuto úřadu (ostatně odvolatelka žádné konkrétní podání ani neoznačuje) není patrné, že by žalobkyně in eventum žádala o přiznání konkrétně vyčísleného nároku za jiné období (např. tarifu platného pro rok 2011). Soudu také ze stejných příčin nepřísluší deklarovat, zda případně nevznikl žalobkyni nárok na (zvýhodněné) výkupní ceny elektřiny stanovené pro jiné období.

23. Pro úplnost odvolací soud dodává, že mu také nepřísluší posuzovat (ani v řízení podle části páté o.s.ř.) správnost rozhodnutí o zrušení Licence, které vydal soud ve správním soudnictví, pouze si v tomto řízení soud musel vyřešit, že účinky rozhodnutí o zrušení Licence jsou „ex tunc“. S uvedeným souvisí i závěr o správnosti postupu soudu prvního stupně, jestliže odmítl provádět další dokazování vážicí ke stavu rozestavěnosti, respektive stavu dokončenosti a schopnosti [právnická osoba] dodávat elektřinu.

24. Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud potvrdil věcně správní rozsudek soudu prvního stupně v obou jeho výrocích, také o náhradě nákladů řízení rozhodl soud správně a učinil tak za užití ust. § 219 o.s.ř.

25. O náhradě nákladu odvolacího řízení odvolací soud rozhodoval podle § 224 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř., a to ve prospěch úspěšné žalované, které přiznal odměnu advokáta za dva úkony právní služby po 3 100 Kč (vyjádření k odvolání, účast při jednání odvolacího soudu dne 5. 12. 2024), dále dvě náhrady hotových výdajů po 300 Kč, cestovné specifikované v podání ze dne 20.12.2024 včetně ztráty času ve výši 4 032 Kč a 21 % DPH ze součtu těchto částek v celkové výši 2 275 Kč. Celkové náklady ve výši 13 107 Kč je žalobkyně povinna zaplatit k rukám advokáta žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Poučení