27 C 17/2023 - 613

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Klárou Klečkovou v právní věci žalobkyně: Mgr. [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupená advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalovanému: [Anonymizováno], IČO: [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] o omluvu, konstatování porušení práva a zaplacení 37 375 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Soud konstatuje, že nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Krajského soudu v [adresa] sp. zn. [Anonymizováno] došlo k porušení práva žalobkyně na spravedlivý proces zaručeného v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna odeslat žalobkyni dopis tohoto znění: „[podezřelý výraz] se Vám, vážená paní [Anonymizováno], jménem České republiky omlouvá za to, že nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Krajského soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] došlo k porušení Vašeho práva na spravedlivý proces zaručeného v čl. 38 odstavec 2 Listiny základních práv a svobod“, se zamítá.

III. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalob žalobkyni peněžité zadostiučinění ve výši [částka] s úrokem z prodlení 11,75 % ročně z této částky za dobu od [datum] do zaplacení, se zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala konstatování porušení práva, omluvy a finančního zadostiučinění nemajetkové újmy ve výši [částka], která jí vznikla nesprávným úředním postupem v řízení vedeném u Krajského soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] (dále jen „řízení“). Nesprávný úřední postup soudu spatřovala v nepřiměřené délce řízení, jenž bylo zahájeno [datum] a skončilo [datum]. Žalobkyně požadovala zadostiučinění pouze za řízení před Krajským soudem v [adresa], nikoliv za tu část řízení, která následovala v souvislosti s rozhodováním Nejvyššího správnímu soudu o kasační stížnosti a Ústavního soudu o ústavní stížnosti. Uvedla, že je majitelkou rekreační chaty v obci [adresa]. Chalupu užívá k rekreaci, rodinným setkáním a oslavám. Oprávněný zájem žalobkyně na možnosti nerušného užívání nemovitosti je od přelomu let 2009/2010 dotčen pronikavým hlukem z provozu tehdy nově zřízeného pilařského závodu „[adresa]“. Proto se žalobkyně společně se svým synem obraceli na různé povinné subjekty s žádostmi o poskytnutí informací podle zákona č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím. Těmito žádostmi si žadatelé chtěli opatřit podklady, které jim umožní náležitě vyhodnotit vliv záměru provozování pilařského závodu na zákonem chráněné zájmy, upozorňovat na porušování veřejnoprávních předpisů a domáhat se u příslušných správních orgánů nápravy. Jednou z žádostí byla žádost žalobkyně u [Anonymizováno] kraje ze dne [datum]. KHS vydalo souhlasné závazné stanovisko dne [datum], jehož podkladem byla akustická studie zpracovaná společností [právnická osoba] Žalobkyně si chtěla objednat vlastní akustickou studii za účelem vyhodnocení dopadů zamýšlené technologické změny provozovatele pily. Jelikož neměla informace o zamýšlené technologické změně provozovatele, obrátila se na KHS s dotazem, zda informaci nemá. Dne [datum] podala správní žalobu, neboť nesouhlasila se způsobem vyřízení její žádosti o informace. Délka řízení podle žalobkyně činila 2 roky a 11 měsíců. Žalobkyně předběžně uplatnila nárok u Ministerstva spravedlnosti dne [datum], které žádost žalobkyně postoupilo na žalovanou.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Nesporovala skutečnost, že u ní (původně u Ministerstva spravedlnosti) žalobkyně předběžně uplatnila dne [datum][Anonymizováno]nárok na poskytnutí zadostiučinění nemajetkové újmy smyslu zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) /dále jen „OdpŠk“/. Žalovaná uvedla, že délku řízení 2 roky a 11 měsíců by bylo možno hodnotit jako nepřiměřenou, nicméně jsou dány specifické okolnosti případu. Délku řízení podle jejího názoru nelze hodnotit jako excesivní. Význam řízení shledala za minimální s ohledem na počet obdobných řízení vedených žalobkyní a její rodinou. V tom spatřovala podíl žalobkyně na délce řízení, který se projevuje v počtu napadlých věcí u soudu. Dále podotkla, že dodržování limitů hluku, resp. obecně ochrana veřejného zdraví, je na orgánech ochrany veřejného zdraví, na něž se žalobkyně dříve obracela. Z těchto důvodů se nejednalo o informaci mimořádného významu, kterou žalobkyně od KHS požadovala. Podle žalované vyčkání na výsledek řízení podle zákona o svobodném přístupu k informacím nepůsobí úzkost, nejistotu a stres popsaný žalobkyní i s ohledem na balancování chování žalobkyně na hranici šikanózního výkonu práva vyvolávání soudních řízení jako „sporů pro spor“. [právnická osoba] replice ze dne [datum] žalobkyně uvedla, že je odpovědnostní státu, aby vytvořil podmínky pro to, aby soudní řízení proběhlo v přiměřené době. Dále namítla, že počet žádostí a soudních řízení automaticky nečiní výkon práva šikanózním. Všechny žádosti o informace se týkají pilařského závodu, který žalobkyni zajímá a je tak legitimní podávání žádostí o ně. Počet řízení pak rovněž automaticky nesnižuje význam řízení pro žalobkyni, přičemž je v nich žalobkyně úspěšná. Žalobkyně nečinila sporným, že vede značné množství řízení, a konkrétně 73, z nichž 72 je již skončených a v 54 dosáhla úspěšně ochrany práva, kdy buď bylo napadené rozhodnutí zrušeno, bylo uloženo poskytnout informace, případně bylo řízení zastaveno pro uspokojení žalobkyně po podání žaloby. Jen v 11 případech ze 72 byla žaloba zamítnuta. Konkrétně pak žalobkyně poukázala i na to, že žalovaná čelí exekucím pro neochotu poskytovat informace. Žalobkyně pak odmítla, že by řízení vedla proto, aby generovala náklady řízení. Poukázala i na to, že Krajský soud v [adresa] zprvu žalobkyni přiznával náklady řízení, nicméně později je začal omezovat a počínaje rokem 2022 již přiznává žalobkyni toliko soudní poplatek a cestovné s odůvodněním, že podává velké množství žalob. S tímto postupem však žalobkyně nesouhlasí. K požadované formě satisfakce žalobkyně uvedla, že omluva a finanční zadostiučinění je možné poskytnout vedle sebe. Žalobkyně nesouhlasila s tím, že by v tomto případě bylo konstatování postačující formou zadostiučinění. K významu předmětu řízení žalobkyně uvedla, že skutečnost, že k zjištění ochrany veřejného zdraví si stát zřídil státní orgán, ještě neznamená, že se ochranou svého zdraví žalobkyně nemůže zabývat, opatřovat si podklady a tyto hodnotit. Žalobkyně jedná k ochraně svého soukromého zájmu, aby ochránila užívání své nemovitosti. Ohledně pily [adresa] již bylo vydáno celkem [hodnota] závazných stanovisek. Konkrétně souhlasná závazná stanoviska KHS ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno], a [datum], č. j. [Anonymizováno] žalobkyně podrobila rozsáhlé analýze. Žalobkyně si sama objednala akreditované měření hluku, které potvrdilo, že provoz pily [adresa] překračuje hygienické limity hluku. Žalobkyně pak napadla i stanovisko hygienické stanice podnětem k přezkumu, kdy mohla použít i argumentaci získanou na základě zákona č. 106/1999 Sb. Mimořádný význam řízení žalobkyně spatřuje v tom, že má k nemovitosti silný emoční vztah, hlukem z provozu pily je možnost užívat nemovitost vážně narušena, nemovitost je znehodnocována, žalobkyně musí bránit své zájmy v rekolaudačním řízení, přičemž informace, o které žádala, jí měly účinně pomoci ochránit její oprávněné zájmy. Informace, které žalobkyně žádala dne [datum] pro ni měly mimořádnou hodnotu, neboť je chtěla využít při modelování úrovně hluku z pily na veřejné zdraví. Výsledky porovnat s podklady závazných stanovisek a případně napadnout závazné stanovisko KHS, které z tohoto protokolu vycházelo. V dalším doplnění ze dne [datum] uvedla, že posuzované řízení bylo jednoinstančním, v němž proběhlo jediné jednání, předmětem řízení byla ochrana práva na informace, přičemž informace ze své povahy rychle zastarávají, a právo na informace je základním právem. Uvedené ospravedlňuje fakt, že řízení mělo trvat méně než 24 měsíců. Účelem informací byla ochrana jejího vlastnického práva, práva na ochranu před zasahováním do soukromého a osobního života, práva na ochranu zdraví a práva na příznivé životní prostředí. Dále uvedla řadu nespecifických účinků hluku na lidský život.

4. Zdejší soud rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka], zamítl žalobu s odůvodněním, že v posuzovaném řízení nedošlo k porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě, věc byla projednána v době odpovídající její skutkové, procesní i právní složitosti a sníženému významu řízení pro žalobkyni. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka], rozsudek soudu I. stupně zrušil s odůvodněním, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu a soud I. stupně se má zabývat formou satisfakce.

5. Soud ve věci provedl dokazování a dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

6. Žalobkyně podala žalobu ke Krajskému soudu v [adresa] dne [datum]. Žalobou se domáhala vydání rozsudku, který zruší napadené rozhodnutí a vysloví, že věc vrací žalovanému k dalšímu řízení, napadeným rozhodnutím je rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno]-[právnická osoba], kterým bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí KHS Ústeckého kraje ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno] [Anonymizováno], sp. zn. [Anonymizováno], kterým byla odmítnuta žádost žalobkyně o informace podle zákona o svobodném přístupu k informacím. K pokynu ze dne [datum] soud vyzval žalobkyni k zaplacení soudního poplatku za žalobu, soudní poplatek uhrazen [datum]. Dne [datum] soud zaslal žalobu k vyjádření žalovanému, vyjádření žalovaného došlo soudu [datum]. K pokynu ze dne [datum] soud zaslal vyjádření žalovaného žalobkyni, současně účastníkům řízení zaslána informace o tom, že je možné vznášet námitku podjatosti členů senátu. Dne [datum] žalobkyně sděluje, že nesouhlasí s vyřízením věci bez nařízení jednání. Dne [datum] žalobkyně zaslala soudu repliku. K pokynu ze dne [datum] soud repliku přeposlal žalovanému a k pokynu ze dne [datum] vyžádal přílohové spisy. Dne [datum] soud obdržel od Krajské hygienické stanice Ústeckého kraje vyžádané podklady. K pokynu ze dne [datum] Krajský soud nařídil na [datum] jednání. Dne [datum] žalobkyně zaslala soudu přílohy, které neměly být součástí žaloby. Dne [datum] se soud dotázal Krajské hygienické stanice Ústeckého kraje na to, kolik evidují žádostí o poskytnutí informací od žadatelů [Jméno zainteresované osoby 0/0], [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] k dnešnímu dni. Na to reagovala Krajské hygienické stanice dne [datum] a zaslala soudu přehled evidované spisové dokumentace od roku 2013 od jmenovaných žadatelů. Na č.l. 72-78 je seznam žádostí s datem podání číslem jednacím, kdo byl podatelem předmětu žádosti, jak bylo vyřízeno nebo kdy bylo vyřízeno. Za dobu od roku 2013 do 2022 jmenovaní podali celkem [hodnota] žádostí/podnětů/stížností ke KHS Ústeckého kraje. Dne [datum] se uskutečnilo jednání, kdy v závěru byl vyhlášen rozsudek, kterým bylo rozhodnutí ministerstva zdravotnictví ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno]-[právnická osoba], rozhodnutí Krajské hygienické stanice Ústeckého kraje se sídlem v [adresa] ze dne [právnická osoba]. 2019, č. j. [Anonymizováno] pro vadu řízení zrušeno a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení. Na rozhodnutí doložka právní moci [datum]. V odůvodnění je uvedeno, že krajský soud rozhodnutí zrušil, neboť skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, je v rozporu se spisy a vyžaduje zásadní doplnění, neboť nejméně v části bylo možno žádosti žalobkyně vyhovět. Jinou otázkou pak je, zda a s jakým úsilím bylo možno požadované informace dohledat a kolik jich ještě zbývá dohledat, neboť žalobkyně formovala svoji žádost obecně a široce. Zároveň uvedl, že v případě žalobkyně jde o specifického žadatele známého nejen žalovanému a povinnému subjektu z úřední činnosti, ale i soudu, který se mimo jiné množstvím podání pohybuje na hranici zneužití práva. Dále, že soud v současnosti eviduje soud 67 žalob žalobkyně, Městský soud v Praze v rozsudku ze dne [datum], č. j. [spisová značka], dospěl k závěru, že „skutečným motivem žadatelů není kontrola veřejné moci prostřednictvím zákona o svobodném přístupu k informacím, ale šikanózní postup, kterým tyto osoby sledují personální a časové zatížení žalovaného.“ a že Krajský soud v [adresa] či Městský soud v Praze evidují desítky řízení žalobkyně či [tituly před jménem] [Anonymizováno][Anonymizováno] [jméno FO]. Soud uzavřel, že jeho úkolem je poskytovat ochranu veřejným subjektivním právům, a nikoliv napomáhat některým osobám k tvorbě zisku na úkor protistrany, kterou tyto osoby systematicky zahlcují podáními, a to evidentně s očekáváním, že při vyřizování těchto podání dojde v některých případech k formálně chybnému postupu, proti němuž budou následně brojit žalobou. Nejvyšší správní soud užívá zobecňující označení takových osob jako osob vedoucích „spor pro spor“, a nikoli pro získání informace (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka]). K pokynu ze dne [datum] vrácen správní spis. Na č. l. 98 se nachází žádost Nejvyššího správního soudu s žádostí o informace o řízení a předložení soudního spisu. Přílohou byla kasační stížnost, kterou podala žalobkyně k Nejvyššímu správnímu soudu. Kasační stížnost je datována [datum] a směřuje proti oběma výrokům rozsudku správního soudu. Dne [datum] krajský soud sdělil, že přílohový spis již nemá u sebe. Usnesením z Nejvyššího správního soudu z [datum], č. j. [spisová značka] bylo, byla kasační stížnost odmítnuta, rozhodnuto, žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Na usnesení je doložka právní moci [datum]. Dle odůvodnění se žalobkyně fakticky nebrojí proti výroku I. rozsudku krajského soudu, ale v jeho rozsahu brojí proti jeho odůvodnění. Shledal, že kasační stížnost je nepřípustná proti I. i II. výroku. Rozhodnutí doručeno krajskému soudu [datum]. Usnesením Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. US 1345/2022, byla ústavní stížnost žalobkyně odmítnuta (viz obsah spisu Krajského soudu v [adresa] sp. zn. [spisová značka]).

7. Žalobkyně se obrátila na Krajskou hygienickou stanici Ústeckého kraje dopisem ze dne [datum] s žádostí o poskytnutí informací týkajících se pilařského závodu zaměstnavatele [právnická osoba], a to jaký je projektovaný objem zpracovávaného dřeva a jak se tento vyvíjel v čase, jaký je skutečný objem zpracovávaného dřeva a jak se tento vyvíjel v čase, jaká je projektovaná doba určení pro provádění příčného dělení řeziva a jaká je skutečná doba, po kterou bylo prováděno příčné dělení řeziva. Dále požádala o poskytnutí veškerých záznamů vypovídajících o objemu zpracovávaného dřeva a veškerých záznamů vypovídajících o době provádění příčného dělení řeziva. KHS Ústeckého kraje poskytlo žalobkyni požadované informace dopisem ze dne [datum]. Uvedla, že sleduje hygienické limity stanovené právními předpisy v rámci svých kompetencí, nikoliv objem výroby. Informaci, zda byl objem zpracovávaného dřeva projektován, KHS v současné době nemůže ověřit, neboť projektová dokumentace byla vrácena po jejím posouzení současně s vydáním závazného stanoviska. Jaký je skutečný objem zpracovávaného dřeva a jak se objem vyvíjel v čase nesleduje a nesledovala. Firma v současné době nefunguje. K otázce na projektovanou dobu odkázala na akustické posouzení z dubna 2014. Ke skutečné době, po kterou bylo prováděno dělení řeziva, a jak se vyvíjela v čase, KHS, odkázala na protokol z [datum] a na základě kterého byl povolen provoz. Uvedené dokumenty byly žadatelce již v minulosti poskytnuty na základě žádosti o poskytnutí informace (viz žádost podle zákona o svobodném přístupu k informacím ze dne [datum] a poskytnutí informací podle zákona č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím na základě žádosti ze dne [datum] KHS Ústeckého kraje se sídlem v [adresa] dne [datum]).

8. Z výpisu z katastru nemovitostí k LV [Anonymizováno] pro katastrální území [adresa], Ústecký kraj zjištěno, že vlastníkem pozemku parc. č. st. [Anonymizováno], jehož součástí je stavba č.p. [Anonymizováno], a pozemků parc. č. [Anonymizováno] je žalobkyně (viz výpis z katastru nemovitostí pro LV č. [hodnota] pro k. ú. [adresa]).

9. Z akustického posudku projektu pila [adresa] z hlediska hluku z provozovny ze dne [datum], zjištěno, že si jej objednala žalobkyně, zpracovalo jej [právnická osoba] Dle závěru studie provozem „pila [adresa]“ dochází k překračování limitů hluku ve všech sledovaných variantách z hlediska hluku z provozovny stanovený dle nařízení vlády číslo 272/2011 ve znění pozdějších předpisů v akusticky chráněných prostorech stanovených zákonem č. 258/2000 Sb., jedná se o teoretický výpočet na základě zadaných vstupních podkladů (projektová dokumentace, sklady konstrukcí, neprůzvučnosti jednotlivých otvorů, akustické parametry zdrojů hluku, časové intervaly). Jelikož stavba vykazuje reálné stavební nedokonalosti (netěsnosti, prostupy ve fasádě a podobně) mohou se reálné výsledky mírně lišit. Z tohoto důvodu doporučuje zpracovatel provést validační měření hluku v rámci provozovny i u akusticky chráněných objektů, na jehož výsledcích dojde ke zpřesnění výpočtového modelu. Použité podklady byly: projektová dokumentace dodaná objednatelem, letecké mapy a panoramatické fotografie, katastrální mapy, popis a technické listy zdrojů hluků a protokol číslo [Anonymizováno]. Studie pracuje s několika variantami. Varianta 1) zavřená vrata, VZV a motorová pila venku v provozu dvě hodiny, varianta 2) zavřená vrata, VZV a motorová pila venku v provozu jednu hodinu, varianta 3) otevřená vrata dvě hodiny, VZV a motorová pila venku v provozu dvě hodiny, varianta 4) otevřená vrata dvě hodiny, VZV a motorová pila venku v provozu jednu hodinu (viz akustický posudek projektu „[adresa]“ z hlediska hluku z provozovny ze dne [datum]).

10. Krajská hygienická stanice Ústeckého kraje vydala dne [datum] k pilařskému závodu své souhlasné závazné stanovisko, jehož podkladem byla akustická studie zpracovaná společností [právnická osoba] z dubna 2014. Dle odůvodnění byla k žádosti o změnu v užívání stavby předložena dne [datum] akustická studie vedena pod číslem [Anonymizováno] a dne [datum] dodatek č. [hodnota] k akustické studii vedený pod č. j. [Anonymizováno], zpracováno spol. [právnická osoba] Ve venkovním prostoru se nachází zdroje hluku jako motorová pila, která je využita maximálně jednu hodinu za směnu, třikrát za měsíc, vysokozdvižný vozík, nákladní auto vlekem a tři ventilátory. Z předložené i doplněné akustické studie vyplývá, že hluk z provozu všech uvažovaných zařízení v areálu pily nepřekračuje hygienické limity hluku v denní době při zavřených vratech po dobu šesti hodin provozní doby. KHS požadovala provést měření hluku v rámci zkušebního provozu v případě maximálního možného provozu pily, který by deklaroval zajištění požadovaných hygienických limitů a prakticky tak vyloučil možnost prokázání protiprávního stavu v případě provedení inspekčního měření hluku na základě obdrženého podnětu, tímto bylo nahrazeno závazné stanovisko ze dne [datum] a [datum]. Rozhodnutím ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno] Krajský úřad Ústeckého kraje povolil změnu užívání stavby objektu [adresa]. Rozhodnutí zrušilo Ministerstvo pro místní rozvoj rozhodnutím ze dne [datum], když v průběhu odvolacího řízení došlo ke zrušení podkladového závazného stanoviska Hasičského záchranného sboru ze dne [datum]. Dále je zřejmé, že krajský úřad vydal dne [datum] rozhodnutí, kterým nepovolil změnu v užívání stavby. Žadatelka se odvolala a ministerstvo v odvolacím řízení rozhodnutím z [datum] věc zrušilo a vrátilo krajskému úřadu k novému projednání z důvodu, že krajský úřad se dopustil procesního pochybení. Krajský úřad vydal dne [datum] nové rozhodnutí, kterým povolil změnu v užívání stavby. Proti rozhodnutí žalobkyně podala odvolání. Dne [datum] ministerstvo obdrželo od žalobkyně doplnění odvolání a akustický posudek z [datum], znalecký posudek ze dne [datum] vypracovaný [tituly před jménem] [jméno FO]. Dále je konstatováno, že na základě podnětu žalobkyně bylo přezkoumáváno závazné stanovisko z [datum] a dospělo k závěru, že závazné stanovisko z [datum] nebylo v rozporu s právními předpisy a nebyl shledán důvod k zahájení přezkumného zřízení, o čemž byla žalobkyně vyrozuměna [datum] (viz akustické posouzení vlivu provozu pily v obci [adresa] z dubna 2014 vypracovaný [právnická osoba]., závazné stanovisko KHS Ústeckého kraje ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno], a rozhodnutí Ministerstva pro místní rozvoj ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno]).

11. Žádostí ze dne [datum] žalobkyně uplatnila u Ministerstva spravedlnosti svůj nárok na zadostiučinění nemajetkové újmy, která jí vznikla nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Krajského soudu v [adresa] sp. zn. [spisová značka]. Žalobkyně požadovala zadostiučinění ve výši [částka]. Žádost doručila téhož dne. Ministerstvo spravedlnosti sdělilo žalobkyni v dopise ze dne [datum], že žádost postupuje žalované (viz žádost o poskytnutí odškodnění dle zákona č. 82/1998 ze dne [datum] vč. doručenky ze dne [datum] od Ministerstva spravedlnosti a sdělení Ministerstva spravedlnosti adresované právnímu zástupci žalobkyně ze dne [datum]).

12. Soud při rozhodnutí věci vycházel jen z těch listinných důkazů, které byly potřebné pro právní posouzení věci s ohledem na povahu uplatněného nároku. Soud nevycházel z listin zjevně nadbytečných, které pro posouzení nároku žalobkyně odvozeného od tvrzené nepřiměřené délky posuzovaného řízení, neměly žádnou právní relevanci. Dlužno dodat, že žalobkyně předložila soudu desítky listin, čítajících stovky stran, z nichž však již na první pohled bylo zjevné, že nemají žádnou souvislost s uplatněným nárokem, jak soud ještě v další části rozsudku vysvětlí. Soud tak čerpal skutková zjištění toliko z listin, které budou dále uvedeny, z ostatních nevycházel, přičemž pro stručnost neuvádí seznam zbylých nadbytečných či s předmětem řízení nijak nesouvisejících listinných důkazů, z nichž nevycházel. Nadbytečnost ostatních důkazů je dána tím, že předmětem řízení je požadavek na odškodnění žalobkyně za tvrzenou nemajetkovou újmu v souvislosti s nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení. Otázka, zda ve věci je dán odpovědnostní titul tak vychází zejména z právního posouzení skutečností zjištěných ze spisu posuzovaného řízení. Předmětem řízení tak není, zda a pokud ano, jaký hluk působí předmětná pila, ani to jaká rozhodnutí či jiná opatření jsou ohledně jejího provozu vydávána. K tvrzení žalobkyně o tom, že včasné získání informací pro ni bylo zvlášť významné, se soud ještě dále vyjádří v části odůvodnění k významu předmětu řízení pro žalobkyni. Soud v kompenzačním řízení však znovu právně neposuzuje předmět namítaného průtažného řízení. Není ani úlohou soudu zkoumat provoz předmětné pily, komunikaci žalobkyně s provozovatelem pily, vývoj rekolaudačního řízení a další. Pro soud je podstatné především to, kdy bylo předmětné řízení zahájeno a kdy došlo k jeho pravomocnému skončení, neboť nemajetková újma v tomto případě pramení toliko z nejistoty, jak řízení skončí. Jelikož nemajetková újma se v případě kladného závěru soudu o existenci odpovědnostního titulu presumuje (s výjimkou případně zvýšeného předmětu řízení, který prokazuje žalobkyně), je v principu nepodstatná motivace žalobkyně k získání informací, což plyne již z toho, že žadatel o informace nemusí žádný důvod k jejich získání uvádět a ani povinný subjekt motivy žadatele není oprávněn zjišťovat. Skutková zjištění učiněná z výše uvedených účastníky předložených listinných důkazů tak jsou pro právní posouzení věci z hlediska důvodnosti podané žaloby zcela postačující.

13. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

14. Podle ust. § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) /dále jen „OdpŠk“/, stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 2 OdpŠk se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit. Podle ust. § 3 OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, („úřední osoby“), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona („územní celky v přenesené působnosti“).

15. Podle ust. § 13 odst. 1 OdpŠk odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

16. Podle ust. § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 téhož ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle ust. § 31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

17. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidské práva nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Evropský soud pro lidská práva ve své judikatuře upřednostňuje celkový pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne [datum]) a průtah, jenž se vyskytne jen v určité fázi řízení, toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Žirovnický proti České republice ze dne [datum]). Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Kubizňáková proti České republice ze dne [datum]).

18. Celková délka posuzovaného řízení činila 2 roky a 10 měsíců. Žaloba byla k soudu podána dne [datum] a řízení skončilo [datum] nabytím právní moci. Takto stanovenou celkovou délku řízení je třeba považovat za nepřiměřeně dlouhou, čímž došlo k porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě. Soud konstatuje, že řízení jako celek neodpovídalo dobou svého trvání času, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. I Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že za přiměřenou délku řízení i soudním řízení správním lze považovat 24 měsíců (nikoli však již delší) s poukazem na stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010, publikované pod č. 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], čj. [Anonymizováno]). Došlo tak k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk a tím k porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě, za které mu náleží právo na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (§ 31a odst. 1 OdpŠk). V důsledku porušení práva žalobkyně na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě jí vznikla nemajetková újma.

19. Žalobkyně se v posuzovaném řízení domáhala správní žalobou přezkumu správního rozhodnutí podle zákona č. 106/1999 Sb., kterým jí nebyly poskytnuty požadované informace. Řízení se vykazovalo běžnou složitostí po skutkové, procesní i hmotně právní stránce. Ve věci soud nařídil dne [datum] jednání na [datum], na kterém byl vyhlášen rozsudek. Dle obsahu správního spisu řízení nebylo zatíženo velkým počtem či obsáhlými podáními účastníků. Ve věci rozhodoval krajský soud jednou.

20. V postupu krajského soudu soud shledal období nečinnosti, a to od [datum] do [datum], kdy krajský soud nařídil ve věci jednání. Období nečinnosti činilo 2 roky a 8 měsíců. Skutečnost, že správní soud podle zákona projednává a rozhoduje věci podle pořadí, v jakém k němu došly, nic nemění na tom, že soud je povinen v řízení postupovat bez zbytečných průtahů a případnou “zahlceností“ soudu nelze odůvodňovat nepřiměřenou délku řízení, neboť je věcí státu, aby personálně i jinak zajistil řádné fungování soudů tak, aby k „zahlcení“ určitých konkrétních soudů nedocházelo.

21. Soud neshledal podíl žalobkyně na délce řízení.

22. Dle ustálené judikatury je vyšší význam předmětu řízení presumován u řízení, která mají pro jejich účastníky zvýšený význam, jako např. věci trestní, věci péče o nezletilé, pracovněprávní spory, věci osobního stavu aj. Nejde-li o vyjmenované případy domněnky vyššího významu předmětu pro poškozeného, je pro něj význam předmětu řízení standardní (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). V řízení o poskytnutí informace se význam jeho předmětu pro poškozeného ve smyslu § 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk odvíjí od toho, jak významná je požadovaná informace v době podání žádosti o její poskytnutí pro žadatele a k jakému účelu slouží. Význam předmětu řízení o poskytnutí informací se totiž bude lišit v okamžiku, kdy žadatel potřebuje konkrétní informaci pro realizaci svého práva (např. žalobce v řízení o náhradu nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, jež neskončilo odsouzením, se domáhá u konkrétního soudu poskytnutí soudních rozhodnutí vydaných ohledně téhož nároku v jiných věcech, aby mohl odůvodnit jím požadovanou výši přiměřeného zadostiučinění) a v okamžiku, kdy žádostí o poskytnutí informace realizuje spíše svůj zájem bez toho, aby bylo zjevné, k čemu konkrétně žadatel informaci potřebuje. Právě zjevnost reálné potřeby informaci získat by měla vést příslušný orgán k tomu, aby ji poskytl plně a bez prodlení. O standardním či dokonce zvýšeném významu předmětu posuzovaného řízení, a tím i případném poskytnutí zadostiučinění v penězích, lze proto uvažovat pouze v případě, kdy žadatel potřebuje naléhavě a nutně informace získat pro následnou (nikoli časově vzdálenou) realizaci konkrétních práv (přičemž i zde se význam předmětu posuzovaného řízení může lišit v čase – srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp.zn. [spisová značka]). Jde-li o situaci, kdy žalobce informaci k realizaci konkrétního subjektivního práva bezprostředně nepotřebuje, bude možné uvažovat o tom, že význam posuzovaného řízení bude snížený, případně nepatrný. Dle názoru Nejvyššího soudu není možné [právnická osoba] konstatovat zvýšený význam předmětu řízení o poskytnutí informace pro žadatele, a to kvůli tomu, že význam posuzovaného řízení se zásadně odvíjí od významu informace pro žadatele, a ten může být velmi vysoký, ale také nepatrný (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]).

23. V posuzovaném případě se žalobkyně domáhala poskytnutí informace podle zákona č. 106/1999 Sb. za účelem zjištění informací o zamýšlené změně technologie provozovatele závodu, resp. si chtěla opatřit podklady, které by jí umožnily náležité vyhodnocení vlivu záměru provozování pilařského závodu s jejím zájmem na nerušeném užívání rekreační chalupy v blízkosti pilařského závodu. Žalobkyně nevedla civilní spor, v němž by nesla důkazní břemeno a kdy by jeho neunesení pro ni mohlo znamenat neúspěch ve sporu. Pokud však žalobkyně tvrdila zvýšený zájem na předmětných informacích, lze takovému argumentu v obecné rovině přisvědčit. Současně je však tento argument nutné vidět ve všech souvislostech řízení, v němž předmětné informace hodlala žalobkyně použít. Žalobkyně byla účastníkem řízení, v němž provozovatel pilařského závodu žádal o vydání povolení podle stavebního zákona. Toto řízení je však ovládáno zásadami vlastními správnímu řízení, tedy především oficiality, legality a materiální pravdy. Žalobkyni tak postačovalo zpochybnit podklady předložené provozovatelem pilařského závodu, pokud měla za to, že vycházejí z neúplných, nesprávných či snad dokonce nepravdivých informací. Žalobkyně uváděla, že si chtěla objednat vlastní akustickou studii za účelem vyhodnocení dopadů zamýšlené technologické změny provozovatele pily. Dle poskytnuté informace z [datum] KHS k otázce žalobkyně, jaká je projektovaná doba určená pro provádění příčného dělení řeziva a jak se tato doba vyvíjela v čase, odkázala na akustické posouzení z dubna 2014 s tím, že se projektovaná doba nevyvíjela. K otázce, jaká je skutečná doba, po kterou bylo prováděno dělení řeziva, a jak se vyvíjela v čase, KHS odkázala na protokol z [datum]. Současně uvedla, že uvedené dokumenty byly žalobkyni v minulosti již poskytnuty na základě žádosti o poskytnutí informace. Z uvedeného je možné dovodit, že poskytnuté informace v souhrnu nebyly pro žalobkyni novotami. Ostatně akustickou studii si žalobkyně nechala vypracovat dříve, než obdržela požadované informace. Zároveň z dokazování vyplynulo, že závazná stanoviska byla přezkoumávána i k podnětům žalobkyně. Tedy žalobkyně vyjma zpracování vlastní akustické studie činila i jiné kroky k ochraně jejích práv. Rovněž je zřejmé, že dne [datum] úřad nepovolil změnu v užívání stavby, proti které žalobkyně brojila. Až dne [datum] bylo k odvolání žadatelky rozhodnutí zrušeno a nově rozhodnuto. V uvedeném období tedy byla případná potřeba informací pro žalobkyni nižší. Nové rozhodnutí o povolení změny v užívání stavby bylo vydáno [datum], které bylo následně taktéž zrušeno z důvodu, že v mezidobí došlo ke zrušení podkladového závazného stanoviska Hasičského záchranného sboru ze dne [datum]. Naléhavou a nutnou potřebu konkrétních informací pro následnou realizaci konkrétních práv v případě žalobkyně soud neshledal. Zjevná potřeba vyžadovaných informací neplyne ani ze samotné žádosti podané žalobkyní u KHS dne [datum].

24. Dále soud nepřehlédl, že vedení správních soudních řízení nejsou pro žalobkyni ničím výjimečným, neboť žalobkyně obdobné informace požadovala nejen u krajské hygienické stanice opakovaně a rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví opakovaně napadala u zmíněného správního soudu. Uvedená skutečnost dle soudu hraje roli v tom, že její nejistota ohledně jeho postavení v nepřiměřeně dlouhém správním řízení je umenšována právě rovněž tím, že vede desítky obdobných soudních sporů, a proto již pro ni není ničím výjimečným, že je jejich účastníkem. Na základě uvedeného soud uzavřel, že význam předmětu pro žalobkyni byl nepatrný. Nelze dospět k závěru, že právě informace požadované žalobkyni dne [datum] měly pro žalobkyni zcela mimořádný význam v kontextu s dalšími kroky činěnými žalobkyní. Skutečnosti tvrzené žalobkyní, že pilařský závod je provozovaný řadu let v rozporu se zákonem a že se žalobkyně se svojí rodinou tento provoz po celou dobu soustavně dokumentují a snaží se přimět odpovědné správní orgány, aby nelegálnímu provozu zamezily, nejsou pro posouzení zvýšeného významu předmětu řízení pro žalobkyni za rozhodná. Z tohoto důvodu k nim soud ani neprováděl dokazování. Smyslem poskytování přiměřeného zadostiučinění podle § 31a odst. 3 OdpŠk je totiž odškodnění újmy, která vznikla účastníkovi řízení v důsledku nepřiměřené dlouhotrvající nejistoty stran jeho právního postavení, nikoliv sankcionování státu za to, že k nepřiměřené délce řízení došlo. Závěrem soud uvádí shodně s žalovanou, že ochrana veřejného zdraví, je na orgánech ochrany veřejného zdraví, na něž se žalobkyně dříve obracela. Z těchto důvodů se nejednalo o informaci mimořádného významu, kterou žalobkyně od KHS požadovala.

25. Na základě shora uvedeného se soud zabýval formou satisfakce, které se má žalobkyni dostat. Soud vzal v úvahu rozhodnutí Nejvyššího soudu č. j. [spisová značka], ale i další, dle které samotné konstatování porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené době lze považovat ve smyslu ustanovení § 31a odst. 2 shora uvedeného zákona o odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci je postačujícím zadostiučiněním za výjimečných okolností, a to zejména tehdy, pokud byl význam předmětu řízení pro poškozeného nepatrný, nebo pokud se poškozený sám významně podílel svým jednáním na délce řízení a celkově tak lze uzavřít, že doba řízení nemohla nikterak negativně zasáhnout psychickou sféru poškozeného.

26. Tyto závěry soud aplikoval na konkrétní případ, kdy žalobkyně se nejméně v rámci 67 řízení domáhá u téhož soudu svého práva na poskytnutí informace a ve světle toho lze učinit závěr, že význam tohoto jediného shora uvedeného řízení se jeví pro žalobkyni jako nepatrný a jeho průběh není způsobilý narušit psychickou sféru žalobkyně. Jedná se tak o výjimečnou situaci, kdy při nepřiměřené délce soudního řízení lze zvažovat jako přiměřenou formu zadostiučinění konstatování porušení práva (výrok I.). Tímto konstatováním je poskytnuta žalobkyni dostatečná satisfakce a není nutno přiznávat zadostiučinění v peněžité formě.

27. Ve vztahu k omluvě Nejvyšší soud ČR již dříve konstatoval, že ustanovení § 31a odst. 2 OdpŠk je normou s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem, a které tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Omluva jako satisfakční prostředek zahrnující vyjádření subjektivního požadavku poškozeného na projev jemu vstřícné vůle státu uznat chybu není ani konstatováním porušení práva a ani náhradou nemajetkové újmy v penězích. Uplatní-li poškozený nárok na poskytnutí zadostiučinění vedle požadavku na omluvu též prostředky morálními nebo peněžními, je na individuálním posouzení, zda je vedle omluvy k naplnění zásady přiměřenosti zapotřebí též např. konstatovat porušení práva, anebo poskytnout – též vedle ní – zadostiučinění v penězích (srov. NS ČR, sp.zn. [spisová značka], uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 52/2012). Jelikož je konstatování porušení práva poškozeného nutným východiskem pro veškeré další úvahy o naplnění předpokladů odpovědnosti státu za nemajetkovou újmu, je zpravidla obsaženo i v dalších formách zadostiučinění. V případě přiznání finanční kompenzace soudním rozhodnutím to platí bez dalšího, neboť se jedná o zákonem výslovně upravenou formu zadostiučinění, kde naplnění předpokladu porušení práva žalobce ze zákona přímo vyplývá. Rozhodne-li tedy soud o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění v penězích, pak již samostatně ve výrokové části rozsudku porušení práva žalobce nekonstatuje (žalobce se takového konstatování nemůže ani úspěšně domoci). Oproti tomu soud ve výroku rozsudku (pouze) konstatuje porušení práva poškozeného, shledá-li takovou formu zadostiučinění za přiměřenou, a to i v případě, kdy se žalobce (poškozený) konstatování porušení svého práva v žalobním petitu nedomáhal.

28. Z právě uvedeného vyplývá, že žalobkyně nemůže úspěšně požadovat současně finanční odškodnění a konstatování porušení práva. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že na místě dostačující zadostiučinění formou konstatování porušení práva, požadavek na přiznání zadostiučinění v penězích vč. příslušenství je nedůvodný (výrok III).

29. Pokud jde o požadovanou omluvu, té je možné se vedle požadavku na konstatování porušení práva či relutarní satisfakce úspěšně domáhat. Žalobce však může být s požadavkem na omluvu úspěšný jen v případě, že její text svým obsahem odpovídá okolnostem posuzované věci a je přiměřený. Žalobkyně se domáhala omluvy mimo jiné za to, že došlo k porušení práva žalobkyně na spravedlivý proces, tedy znění omluvy bylo fakticky totožné, jehož se žalobkyně domáhala u konstatování porušení práva, kterého se jí dostalo. Soud má za to, že požadavek žalobkyně na zaslání písemné omluvy je s ohledem na závěry soudu ohledně nepatrného významu řízení nepřiměřený, neboť je zcela dostačující konstatování porušení práva. Požadavek na zaslání omluvy proto taktéž zamítl (výrok II.).

30. Doplňovat jakékoli údaje či jinak omluvu modifikovat, soudu, který je vázán žalobním petitem, nepřísluší. Jinak řečeno, je-li požadovaná forma zadostiučinění (omluva) objektivně s ohledem na okolnosti posuzované věci nepřiměřená, nelze ji poškozenému přiznat a je třeba ji zamítnout již jen z důvodu její přílišné šíře (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp.zn. [spisová značka], ze dne [datum], sp.zn. [spisová značka] či z recentní judikatury ze dne [datum], sp.zn. [spisová značka]). Jelikož soud shledal požadovanou omluvu jako neodpovídající jedinečným individuálním okolnostem posuzované věci, požadavek na vyslovení požadované omluvy rovněž zamítl (výrok II).

31. Soud proto konstatoval, že došlo k porušení práva žalobkyně na spravedlivý proces zaručeného čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod v rámci řízení vedeného u Krajského soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]. Ve zbytku žalobu zamítl.

32. O nákladech řízení před soudy obou stupňů soud rozhodl podle § 224 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť i částečný neúspěch s požadavkem žalobkyně je v případě nemajetkové újmy za situace, že rozhodnutí závisí na úvaze soudu, třeba považovat za plný úspěch, proto uložil procesně neúspěšné žalované povinnost k náhradě uvedených nákladů. Jejich výši určil soud jako náhradu zaplaceného soudního poplatku za žalobu ve výši [částka] a náhradu právního zastoupení sestávajícího z odměny advokáta za 6 úkonů (převzetí věci, podání žaloby, podání repliky k vyjádření žalované, účast na jednání dne [datum] a [datum] a podání odvolání) po 3 100 K č p odle § 7, § 9 odst. 4 písm. a ) a § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále jen a. t.) a náhrady hotových výdajů za každý úkon po [částka] podle § 13 odst. 4 a. t., tj. celkem v částce [částka]. Odměnu za úkony podání repliky k doplněnému vyjádření žalované ze dne [datum] a replika k vyjádření žalované ze dne [datum] soud žalobkyni nepřiznal z důvodu jejich neúčelnosti. V jejich obsahu žalobkyně neuvedla jiné skutečnosti, které už dříve v jejich vyjádřeních nezazněly. Taktéž soud přiznal právnímu zástupci žalobkyně cestovné a náhradu za ztrátu času cestou k jednání soudu ve dnech [datum] a [datum]. Na trase [adresa] činila ztráta času 6x [částka] dle 14 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu, tj. obě cesty v celkové výši [částka] (2x [částka]). Cestovné vozidlem RZ [SPZ], palivo nafta, spotřeba 7,4 l/100 km, počet km 174, do [datum] vyhlášková cena nafty [částka]/1 l, od [datum] 38,70 Kč/1 l dle 13 odst. 1 advokátního tarifu v celkové výši [částka] (dne [datum]) a [částka] (dne [datum]). Celkem [částka].

Poučení