11 Co 217/2024 - 664

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Mgr. Lubora Veselého a soudců JUDr. Elišky Galiazzo a JUDr. Michala Prince ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozená dne [datum narození zainteresované osoby] bytem [adresa zainteresované osoby] zastoupená advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: [Orgán veřejné moci], IČO [IČO orgánu veřejné moci] sídlem [Adresa orgánu veřejné moci] o omluvu, konstatování porušení práva a zaplacení 37 375 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 9. dubna 2024, č.j. 27C 17/2023-613, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění jen tak, že žalovaná je povinna odeslat žalobkyni dopis tohoto znění: „[Orgán veřejné moci] se Vám, vážená paní [jméno FO], jménem České republiky omlouvá za to že nepřiměřenou délkou řízení vedeného u [Orgán veřejné moci] pod sp. zn. 15A 107/2019 došlo k porušení Vašeho práva na spravedlivý proces zaručeného v č.l. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod“, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku, a že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 27 500 Kč s 11,75% úrokem z prodlení od 21. 1. 2023 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku; co do částky 9 875 Kč s 11,75% úrokem z prodlení od 21. 7. 2022 do zaplacení a co do 11,75% úroku z prodlení z částky 27 500 Kč od 21. 7. 2022 do[Anonymizováno]20. 1. 2023 se rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III. potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 29 821 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0].

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně konstatoval, že nepřiměřenou délkou řízení vedeného u [Orgán veřejné moci] sp. zn. 15A 107/2019 došlo k porušení práva žalobkyně na spravedlivý proces zaručeného v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (výrok I.), zamítl žalobu na uložení povinnosti odeslat žalobkyni dopis tohoto znění: „[Orgán veřejné moci] se Vám, vážená paní [jméno FO], jménem České republiky omlouvá za to, že nepřiměřenou délkou řízení vedeného u [Orgán veřejné moci] pod sp. zn. 15A 107/2019 došlo k porušení Vašeho práva na spravedlivý proces zaručeného v čl. 38 odstavec 2 Listiny základních práv a svobod“ (výrok II.), zamítl žalobu na uložení povinnosti zaplatit zadostiučinění ve výši 37 375 Kč s úrokem z prodlení 11,75 % ročně z této částky za dobu od 21. 7. 2022 do zaplacení (výrok III.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 26 421 Kč (výrok IV.).

2. Takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobkyně jakožto vlastník rekreační chaty domáhala konstatování porušení práva, omluvy a finančního zadostiučinění nemajetkové újmy ve výši 37 375 Kč, která jí vznikla nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u [Orgán veřejné moci] pod sp. zn. 15A 107/2019 za dobu od 21. 5. 2019 do 22. 3. 2022 (nikoli před Nejvyšším správním soudem a Ústavním soudem).

3. Soud prvního stupně rozhodl v pořadí druhým rozsudkem poté, co byl zrušen rozsudek č. j. 27C 17/2023–446 (jímž byla žaloba zamítnuta s tím, že nedošlo k porušení práva) usnesením odvolacího soudu ze dne 24. 1. 2024, č. j. 11Co 375/2023–583 s tím, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu a soud prvního stupně se má zabývat formou satisfakce.

4. Vyšel ze zjištění, že žalobkyně uplatnila u žalované nárok dne 20. 7. 2022. Soud prvního stupně podrobně popsal průběh namítaného řízení, na jehož obsah odvolací soud pro stručnost odkazuje, zejména zjistil, že žalobkyně podala žalobu dne 21. 5. 2019, nesouhlasila s projednáním věci bez nařízení jednání, to bylo nařízeno až na 9. 3. 2022, kdy byl vyhlášen rozsudek, který nabyl právní moci dne 22. 3. 2022 a kterým bylo rozhodnutí ministerstva zdravotnictví ze dne 8. 4. 2019, č. j. [spisová značka], rozhodnutí [Orgán veřejné moci] ze dne 12. 2. 2019, č. j. [spisová značka], pro vadu řízení zrušeno a věc byla vrácena žalované k dalšímu řízení. Soud prvního stupně konstatoval, že eviduje 67 žalob, že Městský soud v Praze v rozsudku č.j. 14A 80/2019-34 dospěl k závěru, že skutečným motivem žadatelů není kontrola veřejné moci prostřednictvím zákona o svobodném přístupu k informacím, ale šikanózní postup, kdy soudy evidují desítky řízení žalobkyně a jejího syna [tituly před jménem] [jméno FO]. Usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 5. 2022, č.j. 5As 102/2022-23, byla kasační stížnost odmítnuta, usnesením Ústavního soudu ze dne 16. 6. 2022, sp. zn. I. ÚS 1345/2022, byla ústavní stížnost odmítnuta. Soud prvního stupně shrnul průběh správního řízení, na což odvolací soud pro stručnost odkazuje, zejména vyšel ze zjištění, že žalobkyně se obrátila na [Orgán veřejné moci] ([Orgán veřejné moci]) dopisem ze dne 23. 1. 2019 o poskytnutí informací s otázkami (1. jaký je projektovaný objem zpracovávaného dřeva a jak se objem vyvíjel v čase, 2. jaký je skutečný objem zpracovávaného dřeva a jak se objem vyvíjel v čase, 3. jaká je projektovaná doba určená pro provádění příčného dělení řeziva a jak se tato doba vyvíjela v čase, 4. jaká je skutečná doba, po kterou bylo prováděno příčné dělení řeziva a jak se doba vyvíjela v čase, 5. poskytnutí veškerých záznamů vypovídajících o objemu zpracovávaného dřeva a veškerých záznamů vypovídajících o době provádění příčného dělení řeziva), žalobkyně si nechala vypracovat akustický posudek, jehož obsah shrnul. [Orgán veřejné moci] poskytla žalobkyni požadované informace dopisem ze dne 7. 7. 2022 (že sleduje hygienické limity stanovené právními předpisy, nikoli objem výroby; skutečný objem nesleduje a nesledovala; otázku projektování objemu zpracovaného dřeva nemůže ověřit, projektová dokumentace byla vrácena po jejím posouzení s vydáním závazného stanoviska a otázku na projektovanou dobu odkázala na akustické posouzení z dubna 2014; skutečnou dobu odkázala na protokol z 12. 6. 2017 na základě něhož byl povolen provoz; firma v současné době nefunguje; uvedené dokumenty byly žalobkyni již v minulosti poskytnuty na základě žádosti o poskytnutí informace).

5. Po právní stránce posoudil věc § 13 a § 31a zák. č. 82/1998 Sb. (dále též „OdpŠk“) a uzavřel, že celková délka řízení činila 2 roky a 10 měsíců (od podání žaloby 21. 5. 2019 do 22. 3. 2022 nabytí právní moci rozhodnutí), tuto délku je třeba považovat za nepřiměřeně dlouhou, čímž došlo k porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě, v jehož důsledku vznikla žalobkyni nemajetková újma. Řízení vykazovalo běžnou složitost po stránce skutkové, procesní, hmotněprávní. Na jediném jednání byl vyhlášen rozsudek, řízení nebylo zatíženo velkým počtem obsáhlých podání. V postupu krajského soudu shledal období nečinnosti 2 roky a 8 měsíců od 24. 6. 2019 do 21. 2. 2022, kdy teprve bylo nařízeno jednání. Neshledal podíl žalobkyně na délce řízení. Význam hodnotil jako nepatrný. Přihlédl zejména k tomu, že žalobkyně nevedla civilní spor, postačovalo jí tak zpochybnit podklady předložené provozovatelem pilařského závodu, pokud měla za to, že vycházejí z neúplných, nesprávných či snad dokonce nepravdivých informací. Uváděla, že si chtěla objednat vlastní akustickou studii, zároveň uvedla, že dokumenty [Orgán veřejné moci] jí byly již poskytnuty na základě žádosti, dovodil tedy, že poskytnuté informace v souhrnu nebyly pro žalobkyni novotami, ostatně akustickou studii si nechala vypracovat dříve než obdržela informace. Dne 15. 5. 2019 úřad nepovolil změnu v užívání stavby, až dne 27. 9. 2019 bylo k odvolání žalobkyně rozhodnutí zrušeno a nově rozhodnuto, v tomto období byla potřeba informací nižší. Nové rozhodnutí o povolení změny v užívání stavby bylo vydáno 26. 1. 2021, následně bylo zrušeno pro zrušení podkladového závazného stanovisko [Orgán veřejné moci]. Naléhavou a nutnou potřebu konkrétních informací pro následnou realizaci neshledal. Vedení správních soudních řízení nejsou pro žalobkyni výjimečným, nejistota je umenšována vedením desítek obdobných sporů, obdobné informace požadovala u [Orgán veřejné moci] jakož i u žalované, a požadované informace neměly zcela mimořádný význam v kontextu s dalšími kroky činěnými žalobkyní. Dovodil, že již samotné konstatování porušení práva je postačujícím zadostiučiněním. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30Cdo 2357/2010 zamítl žalobu ohledně požadavku na přiznání finanční satisfakce, které se nelze úspěšně domáhat, je-li konstatováno porušení práva. Nedůvodnou shledal žalobu co do požadavku na omluvu, které se lze domáhat vedle konstatování porušení práva i relutární satisfakce, avšak v souzené věci bylo znění omluvy fakticky totožné, jako nárok na konstatování porušení práva, jehož se žalobkyni dostalo; přitom soudu nepřísluší omluvu modifikovat, neboť je vázán žalobním návrhem (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30Cdo 2919/2006, 30Cdo 2058/2010 či 25Cdo 1638/2020). Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř.

6. Proti výroku II. a III. rozsudku podala včasné odvolání žalobkyně a navrhla odvolacímu soudu, aby rozsudek změnil tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví. Nesouhlasí s argumentací, že řízení je ovládáno zásadami oficiality, legality a materiální pravdy, když i účastníkům správního řízení přísluší právo navrhovat důkazy (§ 36 odst. 1 s. ř.), když vyžádané informace měly žalobkyni umožnit analyzovat možná porušení zákona či technických norem při měření a modelování hluku a teprve potom na konkrétní pochybení poukázat. Navrhovala řadu důkazů, avšak správní orgán neprovedl prakticky žádný z nich. Rekolaudační řízení trvalo od 25. 7. 2013 do 9. 6. 2023, bylo vydáno 6 rozhodnutí, jimiž se mělo řízení skončit; 4x byl provoz povolen, 1x nepovolen a 1x bylo řízení zastaveno, neméně početný je soubor 7 závazných stanovisek; pokud by žalobkyně nebyla aktivní, dávno by byla pila pravomocně povolena. Nesouhlasí s odůvodněním, že informace pro ni nebyly novotami, položila totiž 4 dotazy, dne 7. 7. 2022 se dozvěděla, že [Orgán veřejné moci] neví sama nic víc, než je známo žalobkyni, i to byla nová informace; či že [Orgán veřejné moci] nedisponuje dokumentem k zodpovězení otázky, jaký je skutečný objem zpracovávaného dřeva a jak se objem vyvíjel v čase; k otázce jaká je projektovaná doba určená pro provádění příčného dělení řeziva a jak se vyvíjela v čase, se dozvěděla, že podkladem pro [Orgán veřejné moci] byla akustická studie z dubna 2014, tedy mohla dovodit, že správní orgány nevychází ze skutečného stavu; k otázce jaká je skutečná doba určená pro provádění příčného dělení řeziva a vývoj v čase, se dozvěděla, že v rámci měření hluku nebyly nikdy přesné časy zaznamenány. Zpochybnila závěr soudu, že si akustickou studii nechala vypracovat dříve než obdržela požadované informace, vysvětlujíc, že již v replice uvedla účel, k němuž hodlala použít informace, kdy následně došlo k technologické změně výroby a provozovatel pily se rozhodl používat na místo elektrické dělící pily ruční motorovou, i přesto se jí údaj o tom, jak dlouho bude používána motorová pila pro příčné krácení dřeva, nepodařilo zjistit. Žalobkyně využila všechny možnosti, aby své argumenty uplatnila v podnětech k přezkumnému řízení dle § 149 odst. 8 s. ř., v odvolání dle § 81 odst. 1 s. ř. a v žalobě dle § 65 odst. 1 s. ř. s., tím, že jí [Orgán veřejné moci] odmítala informace poskytnout, prodlužovala dobu, po niž žalobkyně cítila nejistotu, co se dozví, zda to bude věcně využitelné a zda to obdrží včas, aby to mohla uplatnit. Nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že v době od 15. 5. 2019 do 27. 9. 2019 byla případná potřeba informací nižší, když dne 23. 1. 2019, kdy si informace vyžádala, bylo vydáno naposledy dne 15. 6. 2018 usnesení, jímž rekolaudační řízení bylo zastaveno a usnesení bylo zrušeno, trpěla nejistotou, zda informace přijdou včas, s napětím očekávala, jaké rozhodnutí přijde, a připravovala svoji obranu, nové rozhodnutí padlo 26. 1. 2021, kdy byl provoz pily povolen. Na vyřešení provozu pilařského závodu měla eminentní zájem. Soud prvního stupně přehlédl, že ve sporech byla převážně úspěšná, iniciovala celkem u soudu 80 řízení, v 61 z 79 ukončených řízení dosáhla úspěšně ochrany svého práva, pouze v 10 ze 79 ukončených řízení byla žaloba zamítnuta. Informace pro ni měly mimořádný význam, mohly podstatně přispět k definitivnímu řešení kauzy „pila [adresa]“. Žalobkyně jedná primárně k ochraně svého soukromého zájmu, aby užívání její nemovitosti nebylo rušeno hlukovými imisemi, čímž chrání i veřejný zájem na ochraně veřejného zdraví. K subjektivně pociťovaným okolnostem dopadu nepřiměřeně dlouhého řízení řadí hluboký emoční vztah k nemovitosti, pilařský závod je provozovaný řadu let v rozporu se zákonem, čemuž měly správní orgány zabránit a zdráhaly se poskytovat informace, v polovině soudních řízení vedených žalobkyní trvalo řízení déle než 2 roky. Upozornila na pravomocný rozsudek soudu prvního stupně č.j. 11C 104/2022-68, v němž vystupoval její syn, a domáhá se dle § 13 o. z. vydání stejného rozhodnutí, tedy zvýšení základní sazby pro význam řízení o 20%.

7. Žalovaná navrhla ve vyjádření k odvolání napadený rozsudek potvrdit jako věcně správný. Ztotožnila se s názorem soudu prvního stupně ohledně zásad vlastních správnímu řízení, kdy možnost hypotetického soudního sporu nemůže demonstrovat aktuální důležitost požadovaných informací. Zneužívání zákona č. 106/1999 Sb. v takové míře, jak činí žalobkyně, nelze považovat za legitimní strategii účastníka řízení. Neexistenci informace nelze považovat za novum a informace požadované od [Orgán veřejné moci] ve skutečnosti nebyly potřebné. Správní orgán se podněty zabýval a závazná stanoviska přezkoumával a bylo-li výsledku dosaženo i bez požadovaných informací, umenšuje to důležitost jejich získání. Poukázala na to, že žalobkyně spory nevede sama, je zastoupena profesionálem, což z podstaty věci nemůže nějak významně zvyšovat žadatelčinu hladinu stresu. Zvýšený význam presumovat nelze a žalobkyně jej ani nedoložila.

8. Žalobkyně v reakci ze dne 19. 6. 2024 zopakovala dosavadní argumentaci s tím, že žádná vyžádaná informace nebyla žalobkyni odepřena z důvodu zneužití zákona, nemohla se spolehnout na to, že obdrží informace včas, žalovaná při výkonu pravomoci k přezkumu závazných stanovisek flagrantně selhala. Zdůraznila, že cílem aktivity žalobkyně bylo dosáhnout takového konečného uspořádání, které bude garantovat možnost nerušeného užívání její nemovitosti (zejména definitivní nepovolení provozu či povolení jen za podmínek s vyloučením provozu o víkendech a svátcích, protihluková stěna, atd.).

9. Odvolací soud přezkoumal z podnětu odvolání napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné.

10. Soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu, správně zjistil rozhodné skutečnosti (a dospěl ke správným skutkovým zjištěním týkajícím se nároku na zadostiučinění, nepochybil ani v právním posouzení věci podle § 13 odst. 1 a § 31a zák. č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“), i přesto odvolací soud sdílí jeho odůvodnění jen zčásti. Správně soud prvního stupně uzavřel, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce soudního řízení, v jehož důsledku vznikla žalobkyni nemajetková újma, jejíž vznik se presumuje. S ohledem na zjištěné skutečnosti odvolací soud nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že žalobkyni postačí poskytnout za vzniklou nemajetkovou újmu zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva, nýbrž má za to, že v této konkrétní souzené věci jí náleží zadostiučinění již v peněžité formě.

11. Soud prvního stupně vycházel z rozhodné doby 2 roky a 10 měsíců od 21. 5. 2019 do 22. 3. 2022 [§ 31a odst. 3 písm. a) OdpŠk], z toho nečinnost správního soudu představuje 2 roky a 8 měsíců [od 24. 6. 2019 do 21. 2. 2022, kdy bylo nařízeno jednání - § 31a odst. 3 písm d) OdpŠk], lze si tak jen stěží představit hodnocení délky řízení než jako nepřiměřené (srov. rozsudek ESLP ze dne 2. 12. 2003, č. 37641/97, Matwiejczuk proti Polsku). Již ve svém zrušujícím rozhodnutí odvolací soud konstatoval standardní složitost řízení [§ 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk], na svých závěrech nemá důvod nesetrvat, když rozhodnutí bylo vyhlášeno na jediném jednání, při němž bylo provedeným dokazováním zjištěno, že žalobkyně se obrátila dne 23. 1. 2019 na [Orgán veřejné moci] se žádostí dle zák. č. 106/1999 Sb. s otázkami uvedenými v bodu 4. tohoto odůvodnění. Dne 1. 2. 2019 byla žádost odmítnuta s tím, že informacemi [Orgán veřejné moci] nedisponuje; rozhodnutí bylo zrušeno dne 27. 2. 2019 pro nepřezkoumatelnost a žalobkyně byla následně vyzvána k upřesnění žádosti za jaké období informace požaduje, žalobkyně v odpovědi dne 11. 3. 2019 uvedla, že „záměrně není uvedeno období, neboť požaduje všechny informace“; dne 14. 3. 2019 KSH odmítla poskytnutí informací (ohledně otázek 1 a 3 proto, že podklady pro vydání stanoviska vrátila zpět stavebníkovi s vydaným stanoviskem; ohledně otázek 2 a 4 proto, že zaměstnavatel [právnická osoba] nemá povinnost předkládat průběžné každodenní měření s uvedením rozdílných minutových časů expozice, ale musí vyhodnotit charakteristickou směnu, zdravotní rizikovost práce je hodnocena k celosměnové expozici k jednotlivým faktorům, nadto údaj o skutečné době činnosti je výkonem státního zdravotního dozoru prováděným [Orgán veřejné moci] neobjektivizovatelný a povinný subjekt neměl povinnost požadované informace pořizovat ani je opatřovat pro účely vydání závazného stanoviska nebo posuzování zařazení prací do kategorií). Správní soud dospěl k závěru, že v závazném stanovisku č.j. [spisová značka] vycházejícím z akustického posouzení je uvedena provozní doba produkující hluk v rozsahu 6 h (využití motorové pily max 1x za směnu, 3x v měsíci) a že závěr o tom, že úřad informacemi nedisponuje, neobstojí, a nejméně v této části bylo možno žádosti vyhovět. Správní soud též připomněl, že jinou otázkou je, zda a s jakým úsilím informace a kolik jich bylo možno dohledat, neboť žalobkyně formulovala žádost obecně a široce, nicméně to jí nelze přičítat k tíži, neboť lze požadovat úhradu či vyzvat k upřesnění žádosti; neopomněl též zdůraznit, že žalobkyně je specifickým žadatelem, který se mj. množstvím podání pohybuje na hranici zneužití práva jako jednoho z důvodu odmítnutí poskytnutí informace, nicméně k aplikaci tohoto institutu musí být splněny podmínky a náležité odůvodnění. Pro vadu řízení bylo proto rozhodnutí správním soudem zrušeno.

12. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně neshledal význam řízení nepatrným, ale standardním vycházeje z premisy, že zvýšený význam předmětu řízení pro svou osobu tvrdí poškozený vyjma řízení, která již povahou svého předmětu mají pro jejich účastníky zvýšený význam, u nichž se presumuje, např. trestní řízení, pracovněprávní spory, atd. (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30Cdo 2542/2014). Typově se v souzené věci nejedná o řízení se zvýšeným významem. V řízení o poskytnutí informací podle zákona č. 106/1999 Sb. se význam řízení pro poškozeného ve smyslu § 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk odvíjí od toho, jak významná je pro žadatele požadovaná informace v době podání žádosti, a od toho, k jakému účelu požadovaná informace slouží (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2023 sp. zn. 30Cdo 760/2022). Žalobkyně se v tomto konkrétním případě domáhala informací, jejichž účelem bylo zpochybnit podklady předložené provozovatelem pilařského závodu formou posudku, když v dubnu 2014 bylo vypracováno posouzení vlivu provozu společností [právnická osoba] (č.l. 100), jehož obsahem byl výpočet pro hluk ze strojních zařízení pily umístěných uvnitř haly. Soud prvního stupně správně zjistil, že žalobkyně si sama nechala vypracovat v dubnu 2021 AKU studii (č.l. 10) a následně v květnu 2021 oponentní posudek (studio D akustika), který byl doplněn v únoru 2022 (č.l. 171 a násl.). V posudcích, jejichž objednatelem je žalobkyně, absentují zásadní vstupní údaje a citovaný dodatek obsahuje doporučení nového měření hluku, v němž budou zahrnuty i opomenuté zdroje a podmínky provozu. Odvolací soud se tak ztotožnil s odvolatelkou, že vyžádané informace jí měly umožnit analyzovat porušení zákona a technických norem, tedy nejednalo se o informace bezvýznamné či dokonce nelegitimní, jak mylně namítá žalovaná. Důvodná je též odvolací argumentace, že účastníkům správního řízení přísluší právo navrhovat důkazy. Odvolací soud ve shodě s odvolatelkou nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že v době od 15. 5. 2019 do 27. 9. 2019 byla potřeba informací nižší. Předmětem tohoto řízení je pouze část soudního správního řízení a žalobkyně podala správní žalobu dne 21. 5. 2019, přitom až do doby vyhlášení rozsudku mohla trpět nejistotou ohledně výsledku soudního řízení. Lze však přisvědčit žalované, že subjektivně zvýšený význam nebyl shledán. Žalobkyně je vlastníkem objektu, který jí slouží k rekreaci (tedy nebydlí v nemovitosti celoročně), je umístěn v horách s lesy, kde lze obecně předpokládat potřebu zpracování dřeva (na rozdíl např. od Žatce, kde žalobkyně trvale bydlí). Citovou vazbu žalobkyně na nemovitost odvolací soud nikterak nezpochybňuje, avšak sama tato okolnost nedosahuje takové intenzity, aby umocňovala hloubku ovlivnění životní situace žalobkyně nepřiměřenou délkou namítaného řízení a tím i zvýšeného významu pro účely odškodnění nemajetkové újmy. Nadto lze přisvědčit žalované, že žalobkyně je zastoupena svým synem jakožto právním zástupcem a další syn [tituly před jménem] [jméno FO] obdobným způsobem brojí v řadě řízení s cílem, jenž deklaruje žalobkyně, naposledy ve vyjádření – tedy nepovolení provozu či povolení za jiných podmínek (protihluková stěna, omezení provozu o víkendu, apod.). Délka tohoto i jiných níže uvedených řízení byla žalobkyni paradoxně ku prospěchu, neboť v jejím důsledku došlo k tomu, že firma provozující pilu nefunguje (sdělení [Orgán veřejné moci] ze dne 7. 7. 2022). Nelze totiž pominout, že z žalobních tvrzení se podává, že pronikavým hlukem je žalobkyně obtěžována od přelomu roku 2009/2010, dále že objekt byl stavebním úřadem určen k užívání jako skladiště a užívání pro účely pilařské výroby bylo povoleno jen v období dvou zkušebních provozů od 21. 10. 2014 do 21. 11. 2015 a od 5. 1. 2017 do 25. 6. 2017, a kromě těchto dvou období byla hala užívána k provozu v rozporu se stavebním zákonem, kdy změna užívání objektu pravomocně povolena nebyla.

13. V intencích zrušujícího rozhodnutí soud prvního stupně zvažoval, jaký význam pro stanovení formy zadostiučinění má skutečnost, že žalobkyně je účastna více řízení o poskytnutí informací podle zákona č. 106/1999 Sb. Sama žalobkyně uvádí, že iniciovala u [Orgán veřejné moci] 80 řízení, v nichž byla převážně úspěšná. Sama tato skutečnost svědčí o tom, že žalobkyně je zkušeným účastníkem nebývale vysokého počtu správních řízení, čímž je její nejistota umenšována. Žalobkyně je zkušeným účastníkem též v řízeních odškodňovacích, újmu rozděluje na jednotlivé fáze správního řízení a i přes právní zastoupení opakovaně podává žádosti nesprávným organizačním složkám státu, které pak nemají zachovánu lhůtu 6 měsíců dle § 15 odst. 2 OdpŠk. Odvolacímu soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně je účastna i několika odvolacích řízení, v nichž se domáhá zadostiučinění v řízeních, jejichž předmětem je „pila [adresa]“, kvůli níž žalobkyně žádosti o poskytnutí informací dle zák. č. 106/1999 Sb. podává. Níže odvolací soud uvádí přehled dosavadních odvolacích řízení: Odvolací řízení OS Praha 2 Správní řízení ČR výsledek řízení OS výsledek řízení MS 68Co 431/2023 7C 45/2023 15A 98/2019 [Orgán veřejné moci] zamítnuto zrušen R 14Co 370/2023 43 C 23/2023 6A 152/2018 [Orgán veřejné moci] zamítnuto změna konstatování 55Co 271/2023 48 C25/2023 15A 129/2019 [Orgán veřejné moci] přiznáno 26 875Kč změna konstatování 69Co 304/2023 47 C 40/2021 15 A145/2018 [Orgán veřejné moci] zamítnuto potvrzeno 55Co 388/2023 18 C108/2022 15A128/2019 [Orgán veřejné moci] zamítnuto potvrzeno 68Co 54/2024 26 C9/2023 15 A139/2019 [Orgán veřejné moci] konstatování zruš. R a Ř zastaveno 29Co 1/2024 21 C 75/2023 15 A152/2019 [Orgán veřejné moci] omluva odvolání jen pro NŘ 11Co 89/2024 77 C 96/2023 15A130/2019 [Orgán veřejné moci] omluva odvolání jen pro NŘ 14. Odvolacímu soudu je rovněž z obsahu spisu či úřední činnosti známo, že [tituly před jménem] [jméno FO] již bylo pravomocně přiznáno nejméně cca 140 000 Kč (bez náhrady nákladů řízení), a to na základě rozhodnutí sp. zn. 21Co 160/2023 (kdy nebylo podáno odvolání do výroku o přiznání částky 32 625 Kč), dále ve věci sp. zn. 11Co 8/2024 za řízení před správním soudem ve věci 15A 74/2018, jenž trvalo od 5. 4. 2018 do 23. 8. 2021 a byla přiznána částka 28 592 Kč, přičemž předmětem žádosti ze dne 27. 2. 2018 zdravotnímu ústavu byly otázky - popis řeziva vyrobeného v průběhu měření; údaj, zda řezivo bylo v průběhu měření následně kráceno a jakým způsobem; údaje, jak dlouho měření trvalo; kolik kulatiny bylo za tu dobu zpracováno a kolik řeziva bylo vyrobeno a poskytnutí všech dokumentů (č.l. 589). Dále v řízení sp. zn. 70Co 36/2024 bylo přiznáno 35 750 Kč za řízení před správním soudem ve věci sp. zn. 25A 40/2019, které trvalo 4 roky a 8 měsíců (č.l. 597). V řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 11C 104/2022 bylo [tituly před jménem] [jméno FO] přiznáno 42 750 Kč za soudní řízení před správním soudem sp. zn. 15A 75/2018, které trvalo 1 236 dnů, v němž žádal dne 27. 2. 2018 po [právnická osoba] informace za účelem ověření průkaznosti měření hluku provedeného dne 31. 5. 2017, a to popis řeziva vyrobeného v průběhu měření (délka, šířka, hloubka, počty ks), údaj, zda řezivo vzniklé činností pily UH500 bylo v průběhu měření kráceno a jakým způsobem (elektrická kapovací pila, motorová pila apod.), údaje o tom, jak dlouho měření trvalo, kolik dřevěné kulatiny bylo zpracováno a kolik řeziva bylo vyrobeno a veškeré dokumenty (č.l. 423). Ve zbývajících odvolacích řízeních, která byla doposud projednána, byly rozsudky soudu prvního stupně jednak rušeny z důvodu nesprávné organizační složky státu či bylo v odvolacím řízení rozhodováno jen o nákladech řízení. Ve věci vedené pod sp. zn. 36Co 417/2023 byl potvrzen rozsudek, jímž byla žaloba vedená proti ČR - organizační složce [Orgán veřejné moci] zamítnuta, shodně jako v řízení vedeném pod sp. zn. 55Co 67/2024 proti [Orgán veřejné moci] a v řízení sp. zn. 69Co 378/2023 byl potvrzen zamítavý rozsudek v řízení vedeném proti žalované, pro nepřiměřenou délku řízení vedeného pod sp. zn. [Anonymizováno], trvajícího 2 roky a 7 měsíců s odůvodněním, že využitelné informace se [tituly před jménem] [jméno FO] dostalo již 13. 5. 2019 a žádost podal 29. 3. 2019 a od té doby se domáhal odstranění anonymizace osobních údajů osob jmenovaných v dokumentu. V případě [tituly před jménem] [jméno FO] již odvolací soud v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] konstatoval v bodu 25. a násl. odůvodnění, že si jedinou újmu výlučně pro potřeby odškodnění rozděluje na několik řízení, podává žádosti o odškodnění nepříslušným organizačním složkám státu, účelově navyšuje náklady na právní služby, a proto dospěl k závěru, že v uvedených souvislostech je zahájení samostaného řízení o odškodnění části újmy vyvolané nepřiměřenou délkou řízení vedle požadavku na odškodnění i zbytku stejné újmy v jiném soudním řízení, projevem zneužití práva na přístup k soudu.

15. S ohledem na význam pro žalobkyni požadované informace v době podání žádosti a délku namítaného řízení odvolací soud dospěl k závěru, že je namístě přiznat žalobkyni zadostiučinění ve finanční formě, a vycházeje ze stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, přiznal 15 000 Kč za rok (prvé 2 roky ve výši ), což za dobu 2 let a 10 měsíců představuje základní částku 27 500 Kč [za prvé dva roky 7 500 Kč, tj. (15 000 Kč) + (15 000/12 = 1 250 x 10 měsíců)]. Důvody pro další modifikaci s přihlédnutím ke kritériím uvedeným v § 31a odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb. s ohledem na shora uvedené odvolací soud neshledal. Odvolací soud při rozhodování vycházel též z § 13 o.z. s přihlédnutím k výše citovaným rozhodnutím, v nichž bylo v obdobných skutkových věcech synovi žalobkyně přiznáno finanční zadostiučinění za žádosti o informace, které měly význam pro správní řízení, shodně jako v případě žalobkyně v souzené věci.

16. Ohledně příslušenství odvolací soud rozhodl ve smyslu § 15 odst. 1 OdpŠk, když žalobkyně uplatnila nárok vůči státu dne 20. 7. 2022, tudíž šestiměsíční lhůta uplynula dne 20. 1. 2023 a dnem následujícím je stát v prodlení dle § 1968 o.z. Výši úroku z prodlení odvolací soud přiznal vázán návrhem žalobkyně dle § 153 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v tomto rozsahu napadený rozsudek změnil dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a ve zbytku jej v zamítavé části ohledně peněžitého nároku a příslušenství jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil. Lhůtu k plnění odvolací soud uložil dle § 160 odst. 1 o. s. ř. za středníkem, přihlížeje k rozpočtovým pravidlům státu.

17. S ohledem na to, že žalovaná při odvolacím jednání sdělila, že v průběhu tohoto řízení neposkytla žalobkyni omluvu za nepřiměřenou délku řízení, rozhodl odvolací soud tak, že žalované tuto povinnost uložil, neboť omluva jako satisfakční prostředek zahrnující vyjádření subjektivního požadavku poškozeného na projev jemu vstřícné vůle státu uznat chybu není ani konstatováním porušení práva ani náhradou újmy v penězích (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30Cdo 3850/2014). S ohledem na to, že odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně neshledal dostačujícím konstatování porušení práva a přiznal finanční odškodnění, nebrání tomu uložení povinnosti žalované uložit i povinnost k omluvě, jíž se žalobkyně též domáhala, když k porušení práva spočívajícího v nepřiměřené délce řízení došlo. Odvolací soud apeluje na žalovanou, aby v obdobných případech, v nichž je zřejmá nepřiměřená délka řízení omluvu poskytla či sama event. vyslovila konstatování porušení práva na přiměřenou délku řízení. Z uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil.

18. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1, § 224 odst. 1, 2 o. s. ř. Náklady řízení před soudem prvního stupně činí částku 26 421 Kč, jak ji přiznal soud prvního stupně a sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 2 000 Kč a nákladů právního zastoupení za 6 úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, žaloba, replika k vyjádření žalované, účast na jednání dne 21. 9. 2023 a 9. 4. 2024 a podání odvolání) po 3 100 Kč dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a § 9 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30Cdo 3378/2013) a 6 náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 cit. vyhl., ztráta času ve výši 1 200 Kč (2x 600 Kč), cestovné, jak bylo vyčísleno soudem prvního stupně ve výši 1 348 Kč (21. 9. 2023) a 1 473 Kč (9. 4. 2024), 21% DPH. Odvolací soud se zcela ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, který jako neúčelné nepřiznal úkony za vyjádření ze dne 12. 6. 2023 a 8. 12. 2023, v nichž žalobkyně neuvedla žádné nové skutečnosti. Náklady řízení před odvolacím soudem představují náklady právního zastoupení za 1 úkon právní služby 3 100 Kč dle § 11 odst. 1 písm. g) a k) cit. vyhl. a 1 náhradu hotových výdajů 300 Kč, odvolací soud nepřiznal právnímu zástupci jako úkon právní služby vyjádření ze dne 19. 6. 2024, v němž žalobkyně neuvedla žádné pro spor významné skutečnosti, jež by již nebyly obsaženy v předchozích vyjádřeních. Náklady v odvolacím řízení představují částku 3 400 Kč. Celkem odvolací soud přiznal částku 29 821 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř., ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř. věta za středníkem, přihlížeje k rozpočtovým pravidlům státu.

Poučení