27 C 171/2023 - 110

Rubrum

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Radky Podlešákové a přísedících Mgr. Hermíny Malátové a Vladimíry Lieblové ve věci žalobce:[Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0], [Adresa zainteresované osoby 0/0], zastoupený [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] advokátem, [Adresa zainteresované osoby 1/0] proti žalované:[Anonymizováno], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0], se sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0], zastoupené [Anonymizováno]. [Jméno zainteresované osoby 2/0], advokátem, [Adresa zainteresované osoby 2/0], o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru, takto:

Výrok

I. Určuje se, že okamžité zrušení pracovního poměru žalovanou ze dne 16. 3. 2023, založeného pracovní smlouvou mezi žalovanou a žalobcem ze dne 24. 9. 2018, je neplatné.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 29 104 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou dne [datum] domáhal proti žalované určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru, které žalobce obdržel od žalované dne [datum]. Žalobce podanou žalobu odůvodnil tím, že u žalované byl zaměstnán na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] ve znění jejích následných dodatků, a to nejprve jako mechanik jízdních kol, následně na základě dodatku č. [hodnota] ze dne [datum] jakožto reklamační technik. Účinností dodatku č. [hodnota] ze dne [datum] byl druh práce označen jakožto mistr, účinností dodatku č. [hodnota] ze dne [datum] byl druh práce žalobce označen jako mistr ++ a účinností dodatku č. [hodnota] ze dne [datum] byl druh práce žalobce označen jako vedoucí ++. Žalobce uvedl, že dne [datum] převzal od žalované listinu označenou jako výpověď z pracovního poměru. Žalobce žalované sdělil, že s obsahem listiny nesouhlasí a že si přeje být u žalované i nadále zaměstnán. Podle názoru žalobce je listina, na základě které byl s žalobcem ukončen pracovní poměr, zmatečná, když v hlavičce je odkaz na ustanovení § 52 písm. h) zákoníku práce, v textu je uveden odkaz na § 52 písm. g) zákoníku práce. Z obsahu listiny pak podle žalobce lze dovodit, že se jedná o okamžité zrušení pracovního poměru, a nikoliv o výpověď ve smyslu § 52 zákoníku práce. Žalobce dále uvedl, že k okamžitému zrušení pracovního poměru nebyly splněny podmínky ve smyslu § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce. Z formulace druhého skutku, pro který je žalovanou okamžitě rušen pracovní poměr, nelze dovodit, jakou povinnost měl žalobce svým jednáním porušit. Jedná se o zcela obecnou a neurčitou formulaci. Z formulace prvního skutku pak nelze vyčíst takřka ničeho, jelikož se jedná o formulaci zmatečnou a pouze obecnou, kdy chybí datace a uvedení dalších skutečností. Nad to žalobce uvádí, že v obou případech absentuje hodnocení intenzity porušení dané povinnosti.

2. Žalobce následně v reakci na procesní obranu žalované popřel, že by z jeho strany došlo k porušení či neplnění pracovních povinností. Pokud jde o údajné neplnění pracovních povinností při práci z domova, uvedl žalobce, že své povinnosti plnil, kromě komunikace s dodavateli připravoval také každoroční školení pro obchodní partnery žalované a zpracovával, resp. kontroloval kusovníky kol, které vytvořil pan [jméno FO]. Pokud pan [jméno FO] zaslal žalobci kusovník, tak jej žalobce zkontroloval, napsal mu k němu připomínky v tom kontextu, co se má změnit. [jméno FO] toto následně změnil a žalobce jej znovu zkontroloval. Ve chvíli, kdy byl žalobci opakovaně zasílán tentýž kusovník, tedy ten, který již zkontroloval, tak žalobce pouze upozornil na to, že se jedná o neopravený (neaktualizovaný) kusovník. To, že žalobce na home office práci konal, dokládá mj. i skutečnost, že žalobce obdržel plnou mzdu za uvedené období, což tvrdí sama žalovaná. Žalobce uvedl, že pokud jde o situace, kdy mu byla poskytnuta „covidová“ home office, tak o tuto žalobce požádal ve chvíli, kdy se cítil, že práci je schopen zvládnout z domova, poté co se zbavil horeček. Žalobce dále namítl, že pozitivní test na covid (byť pouze antigenní), žalobce žalované předložil a o povinnosti doložit cokoliv dalšího nebyl žalovanou informován, přičemž taková povinnost ani z ničeho nevyplývala.

3. Žalovaná uvedla, že podle názoru žalované byly v daném případě dány důvody pro okamžité zrušení pracovního poměru s žalobcem. Ze strany žalobce došlo k porušení povinností vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. Žalobce uvedl žalovanou v omyl, když podle názoru žalované předstíral, že je pozitivní na onemocnění covid 19, aby si vynutil povolení práce z domova v období od [datum] do [datum]. Své onemocnění následně žalobce nedoložil, a proto žalovaná dospěla k závěru, že pozitivitu na covid 19 pouze předstíral. Žalovaná zdůraznila, že výkon práce z bydliště zaměstnance je v poměrech žalované povolován pouze výjimečně v případě prokazatelných a doložených důvodů pro takovéto výjimečné opatření, čehož si žalobce byl vědom. Žalobce pouze zaslal svému nadřízenému [jméno FO] zprávu s fotografií, na níž byl vyfocen blíže neidentifikovatelný domácí covid test a obsahem zprávy byla omluva, že je žalobce nemocen. Nic dalšího ohledně tvrzené nemoci žalobce ani po návratu do práce, a to i přes výzvy nadřízeného, nedoložil. Žalobce navíc během uvedené home office nepracoval, neplnil pracovní úkoly zadané předsedou představenstva. Následně v období od 27. 2 do [datum] žalobce opět využil home office s odůvodněním, že je nemocen, a opět neplnil zadané pracovní úkoly. Po návratu do práce byl žalobce opět vyzván k doložení dokladu o onemocnění a opět doklad nedoložil. Vedle toho žalobce opakovaně neplnil, popř. dokonce odmítal plnit pracovní úkoly, týkající se zejména jednání s dodavateli a přípravy podkladů zadávané mu jeho nejvyšším nadřízeným, předsedou představenstva žalované [jméno FO]. Ve druhé polovině ledna a v únoru 2023 byly žalobci zadávány úkoly související s vývojem nových modelů kol, a to zejména úkoly spočívající v provádění specifikací kabeláže a přípravy kabelů pro nové modely kol. Žalobce tyto úkoly výslovně odmítl plnit, kvůli čemuž musela žalovaná ukončit některé nové projekty při vývoji elektrokol. Žalobce byl upozorněn ze strany svých nadřízených na to, že v případě neplnění pracovních úkolů s ním bude zrušen pracovní poměr. Dalším důvodem okamžitého zrušení pracovního poměru s žalobcem poté bylo, že žalobce nedodržoval stanovenou pracovní dobu. Na počátku roku 2023 při kontrole docházky žalobce bylo zjištěno, že žalobce měl v evidenci docházky řadu neodpracovaných hodin, konkrétně např. v prosinci 2022 měl žalobce podle evidence docházky 48 hodin 52 minut chybějícího odpracovaného času. Současně bylo žalovanou zjištěno, že své absence se žalobce pokusil dodatečně vyřešit dokládáním ošetřování člena rodiny a dodatečnou dovolenou. Žalobce přemluvil zaměstnance na personálním oddělení žalované, aby mu tyto dodatečné důvody schválili. Předem však důvody své absence žalobce nesdělil ani nenahlásil. Dodatečné zhojování předem neodůvodněných a neschválených absencí bylo žalobci vytknuto v únoru 2023.

4. Žalovaná dále uvedla, že listinu, na základě které byl s žalobcem zrušen pracovní poměr, předal žalobci pan [jméno FO] dne [datum], který žalobci při předání tohoto dokumentu sdělil, že s ním žalovaná ukončuje pracovní poměr okamžitě, a to z důvodů, které žalobci byly již dobře známy, a na které byl opakovaně upozorňován, tedy, že žalobce nedoložil důvod povoleného home office, kde navíc neplnil pracovní úkoly, a to dokonce ve dvou případech, dále, že žalobce odmítal plnit úkoly zadávané předsedou představenstva žalované, přestože byl na nutnost plnění těchto úkolů opakovaně upozorňován jak předsedou představenstva, tak panem [jméno FO] a panem [jméno FO], a dále, že žalobce vykazoval řadu neodpracovaných hodin, což se pokoušel dodatečně zhojit účelově vytvořenými doklady.

5. Z provedeného dokazování byl soudem zjištěn následující skutkový stav:

6. Z pracovní smlouvy uzavřené mezi žalobcem a žalovanou ze dne [datum] bylo soudem zjištěno, že na základě této smlouvy vznikl mezi žalobcem jakožto zaměstnancem a žalovanou jakožto zaměstnavatelem pracovní poměr, se sjednaným druhem práce jako mechanik jízdních kol. Pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou do [datum]. Délka stanovené týdenní pracovní doby byla stanovena na 40 hodin týdně. Pracovní doba podle smlouvy rozvržena do pětidenního pracovního týdne.

7. Následně bylo mezi žalobcem a žalovaným uzavřeno několik dodatků k pracovní smlouvě. Z dodatku č. [hodnota] ze dne [datum] bylo soudem zjištěno, že s účinností od [datum] byla změněna pracovní pozice žalobce, a to na pozici reklamační technik. Z dodatku č. [hodnota] ze dne [datum] bylo soudem zjištěno, že jím byl sjednán druh práce žalobce na pozici mistra a došlo k úpravě výše mzdy žalobce. Z dodatku č. [hodnota] ze dne [datum] bylo soudem zjištěno, že jí byla opět měněna výše mzdy žalobce. Z dodatku č. [hodnota] ze dne [datum] bylo soudem zjištěno, že jím byl sjednán druh práce žalobce jakožto vedoucí ++ a byla měněna výše mzdy žalobce.

8. Z listiny datované dne [datum] nazvané „Výpověď z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. h) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce“, bylo soudem zjištěno, že v záhlaví je označena jakožto zaměstnavatel žalovaná zastoupená [jméno FO] a jakožto zaměstnanec je označen žalobce. Z obsahu listiny vyplývá, že žalovaná tímto dává žalobci v souladu s ustanovením § 52 písm. g) zákoníku práce okamžitou výpověď z pracovního poměru pro závažné porušování pracovních povinností. Konkrétně je pak ohledně důvodů v listině uvedeno „Nedoložení pozitivního testu na covid, který nahlásil svému nadřízenému, po návratu do zaměstnání. Práce z domova mu byla umožněna pouze z důvodu, že nahlásil svému nadřízenému, že má covid“, a dále „Opakované neplnění pracovních povinností a nařízení svého nadřízeného.“ Pracovní poměr podle této listiny byl s žalobcem rušen ke dni [datum]. Listina je opatřena podpisem zaměstnavatele.

9. Z fotografie datované dne 5.2. (č. l. 30 spisu soudu ) bylo zjištěno, že na této se nachází print screen z aplikace WHATS APP, podle jehož obsahu žalobce dne 5. 2. adresoval do práce foto antigenního testu s pozitivním výsledkem a se zprávou: „Zdar chlapci, vypadá to, že se teďkonc 10 dní neuvidíme. Ráno jsem si ještě myslel, že je to kocovina. Každopádně jsem to musel chytnout už někdy minulý týden. Testujte, testujte, testujte se.“ 10. Z účastnického výslechu žalobce bylo soudem zjištěno, že byl u žalované zaměstnán od podzimu 2018 na pozici reklamačního technika, kdy náplní jeho činnosti byly reklamace, jednou ročně příprava servisního školení a dále dílčí výpomoc při vývoji, co se týče elektra - zkoušení softwarů, projíždění kol, ladění displeje. V březnu 2023, když skončilo servisní školení, tak za žalobcem přišel pan [jméno FO], vzal si jej na chodbu a předal mu papír. K tomuto nedokázal žalobci pan [jméno FO] nic říct, pouze pokrčil rameny. Předtím, dne [datum], bylo žalobci řečeno, že bude odejit. Žalobce však měl za to, že se se zaměstnavatelem dohodl tak, že k jeho odchodu dojde na základě dohody včetně odstupného. Žalobce totiž tehdy na sdělení, že bude odejit, reagoval tak, že může jít hned, že nemusí mít ani výpovědní lhůtu, pouze s tím, že požaduje odstupné. Dále žalobce uvedl, že dne 8. 3. po návratu do práce, kdy předtím byl na home office a domácím ošetřování, tak se po něm chtělo potvrzení ohledně prodělání covidu. Žalobce byl k doložení vyzván panem [jméno FO]. Před návratem žalobce do práce však žalobci nikdo neřekl o tom, že by měl jakékoli potvrzení zaměstnavateli přinést. Žalobce dále uvedl, že v neděli [datum] mu bylo špatně, udělal si test, který byl pozitivní. Následně poslal fotku na společnou whats app skupinu celé dílny. Obratem mu [jméno FO] odepsal, jestli chce home office. Žalobce toto odmítl, neboť se necítil dobře a taktéž byla nemocná dcera žalobce, proto žalobce „šel na OČR“. Následně se zdravotní stav žalobce zlepšil, a z toho důvodu poté byl na home office. Potvrzení po žalobci chtěl pan [jméno FO] až po návratu z home office v březnu 2023 s odůvodněním, že toto po něm požaduje pan [jméno FO]. Žalobce však panu [jméno FO] na toto odpověděl, že žádné potvrzení nemá, neboť ho po něm nikdo nikdy nechtěl, takže jej žalobce nikde nežádal. O tom, co bylo dalším důvodem zrušení pracovního poměru tak jak je popsán na listině ze dne [datum], žalobce povědomí nemá. Žalobce uvedl, že ani když se na uvedený důvod ptal pana [jméno FO], tak mu tento nedokázal odpovědět. Žalobce popřel, že by na home office v únoru 2023 nepracoval. Minimálně si vybavil emailovou komunikaci s Číňany, kde byly řešeny délky, konektory, rozdvojení, délky kabelů a podobně. Žalobce popřel, že by mu bylo před zrušením pracovního poměru vytýkáno cokoli ohledně plnění pracovních úkolů nebo ohledně docházky.

11. Z výslechu [jméno FO], který je předsedou představenstva žalované, bylo soudem zjištěno, že předmětem činnosti firmy žalované je vývoj, výroba a prodej jízdních kol a elektrokol. Jedná se o značku Leederfox. Žalobce byl u žalované zaměstnán od roku 2018 na pozici technika. Vedoucí funkci nikdy nevykonával. Pakliže je v nějakém z dodatků k pracovní smlouvě uzavřené s žalobcem uvedena jakožto funkce vedoucí (vedoucí ++ ), tak to je pouze kategorie pro účely platebních výměrů ve firmě. Netýká se pracovní náplně. Žalobce, pro to, že rozuměl elektrice, tak se staral o elektrické věci na elektrokolech, tedy osvětlení, kabeláže, propojení mezi řídícími jednotkami a motory. V prosinci 2022 žalobce přišel za panem [jméno FO] s tím, že chce zvýšit plat na 50 000 Kč. K tomuto mu bylo panem [jméno FO] řečeno, že plat mu zvýší na 45 000 Kč. Na toto žalobce odvětil, že za tyto peníze u žalované pracovat nechce, chce skončit a žádá odstupné. Následně žalobce prakticky nebyl v práci, a to až do března. Žalobce nedodržoval docházku, což bylo [jméno FO] zjištěno v březnu 2023, v době, kdy žalobce oznámil, že má covid a opět byl doma. Konkrétně k tomu [jméno FO] uvedl, že v únoru 2023 žalobce poprvé oznámil, že má covid, resp. toto [jméno FO] sdělil vedoucí žalobce s tím, že žalobce mu poslal fotku. Po návratu žalobce do práce byl žalobce dotazován, zda má nějaké potvrzení o tom, že měl covid. Žalobce na toto sdělil, že žádné potvrzení nemá. Pokud jde o zrušení pracovního poměru s žalobcem, tak [jméno FO] požádal pana [jméno FO] jakožto ředitele firmy, aby vyřešil s žalobcem zrušení pracovního poměru. Listinu, na základě které byl s žalobcem zrušen pracovní poměr, [jméno FO] pouze podepsal. Listinu předával žalobci pan [jméno FO], [jméno FO] u tohoto přítomen nebyl. Podle [jméno FO] mělo být panem [jméno FO] žalobci při předání uvedené listiny vysvětleno, že důvodem zrušení pracovního poměru je nedodržení pracovní doby, dále nedoložení toho, že byl žalobce nemocný covidem, a dále neprovedení příkazu [jméno FO]. V souvislosti s neplněním pracovních úkolů zadávaných žalobci ze strany [jméno FO] žalobce žádnou oficiální výtku ze strany [jméno FO] neobdržel. Nedostatky v docházce žalobce byly žalobci vytčeny ze strany [jméno FO] koncem února 2023.

12. Z výslechu svědka [jméno FO], který je ředitelem ve společnosti žalované, bylo soudem zjištěno, že je ne zcela přímým nadřízeným žalobce, kdy mezi ním a žalobcem je ještě vedoucí. Žalobce byl u žalované zaměstnán na pozici reklamačního technika. Svědek se dohodl s [jméno FO], že bude s žalobcem ukončen pracovní poměr formou okamžitého zrušení. Listinu, na základě níž byl s žalobcem zrušen pracovní poměr, svědek sepsal, poté ji dal k podpisu [jméno FO] jakožto předsedovi představenstva. Následně svědek šel za žalobcem, uvedenou listinu mu předal, s tím, nechť si ji žalobce přečte. Nic více než je zachyceno v listině svědek žalobci při jejím předání nesdělil. Svědek dále uvedl, že otázka doložení pozitivního testu na covid byla s žalobcem řešena již před předáním uvedené listiny. Konkrétně po návratu žalobce do práce svědek zadal [jméno FO], aby žalobce vyzval k předložení dokumentu ohledně prokázání toho, že byl žalobce nemocný. [jméno FO] následně šel za žalobcem a k doložení onemocnění jej vyzval. Pokud jde o výtky k plnění pracovních úkolů ve vztahu k žalobci, nevybavil si svědek, co přesně bylo žalobci vytýkáno. Svědek si pouze vybavil, že seděli s žalobcem cca dvakrát nebo třikrát a bylo mu vytýkáno, že neplní příkazy od pana [jméno FO]. Na přesný obsah těchto výtek si svědek nevzpomněl. Svědek dále uvedl, že žalobce a jeden jeho kolega měli nesrovnalosti v docházce, které následně, na konci měsíce, dorovnávali ze sick day nebo z dovolené. Nic konkrétního v tomto si svědek nevybavil.

13. Z výpovědi svědka [jméno FO], který je zaměstnancem žalované na pozici vedoucího reklamace, bylo soudem zjištěno, že žalobce byl technickým poradcem ohledně elektroniky a technikem a mechanikem, který vyřizoval taktéž reklamace. Svědek byl vedoucím oddělení, byl přímým nadřízeným žalobce. Svědkovi nejsou známy důvody, pro které byl s žalobcem ukončen pracovní poměr. Svědek uvedl, že ke konci roku 2022, popř. počátkem roku 2023, byl žalobce nemocen. Ke svědkovi se jako první informace o této nemoci dostala zpráva od žalobce se samotestem, že má covid. S ohledem na skutečnost, že pouze z této zprávy nebylo možné mít za prokázané, že to skutečně tak je, tak byl žalobce jak svědkem, pak panem [jméno FO], tak panem [jméno FO], vyzýván k tomu, aby doložil nějaký průkazný doklad ohledně toho, že onemocněl covidem. Konkrétně se po něm chtělo, aby doložil test, že covid měl. Svědek si nedokázal vybavit obsah jeho komunikace s žalobcem poté, co svědek obdržel od žalobce zprávu s fotem samotestu. Svědek pouze uvedl, že nějaká komunikace ze strany svědka ve vztahu k žalobci proběhla. Svědek uvedl, že mu není znám důvod, z jakého bylo po žalobci požadováno průkaznější doložení onemocnění covidem. Svědek uvedl, že k takovému požadavku dal pokyn pan [jméno FO]. Svědek si pouze vybavil, že vždy, když je člověk nemocen, tak se řeší varianta buď home office nebo to, že musí někdo jiný nemocného zastoupit. Svědek dále uvedl, že v případě, že zaměstnanec má covid, tak byla situace taková, že nejprve o nemoci informuje svědka a ten následně informuje svého nadřízeného. Svědek se nebyl schopen vyjádřit k tomu, zda byly ve vztahu k žalobci činěny konkrétní výtky o konkrétním obsahu, pokud jde o plnění pracovních povinností žalobce. Svědek dále uvedl, že doklady prokazující onemocnění covid, resp. potvrzení o tomto, bylo po žalobci požadováno až po návratu do práce.

14. Další důkazy nejsou v odůvodnění tohoto rozsudku uvedeny, neboť je soud buď provedl, ale nečinil z nich žádné skutkové závěry potřebné pro rozhodnutí, nebo je ani neprovedl pro nadbytečnost, k čemuž se soud blíže vyjádří v odůvodnění tohoto rozsudku níže.

15. Soud hodnotil provedené důkazy jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech. Provedené důkazy, z nichž soud činil skutkové závěry pro své rozhodnutí, soud považuje za věrohodné.

16. Podle § 55 odst. 1 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, může zaměstnavatel výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy, porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem.

17. Podle § 60 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, v okamžitém zrušení pracovního poměru musí zaměstnavatel i zaměstnanec skutkově vymezit jeho důvod tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným. Uvedený důvod nesmí být dodatečně měněn. Okamžité zrušení pracovního poměru musí být písemné, jinak se k němu nepřihlíží.

18. Předně soud konstatuje, že žaloba byla podána v zákonem stanovené lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit. Soud se proto zabýval věcným posouzením oprávněnosti žaloby.

19. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobce byl u žalované zaměstnán na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] ve znění následných dodatků, a to nejprve na pozici mechanik jízdních kol a následně reklamační technik. Dne [datum] obdržel žalobce od žalované prostřednictvím nadřízeného žalobce, [jméno FO], listinu nazvanou jako „Výpověď z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. h) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce“, v rámci níž je uvedeno, že žalovaná dává žalobci v souladu s § 52 písm.g) zákoníku práce okamžitou výpověď z pracovního poměru pro závažné porušování pracovních povinností, konkrétně pro nedoložení pozitivního testu na Covid, který žalobce nahlásil svému nadřízenému, po návratu do zaměstnání, když práce z domova byla žalobci umožněna pouze z důvodu, že nahlásil, že má Covid, a dále pro opakované neplnění pracovních povinností a nařízení nadřízeného. Na listině je zároveň uvedeno, že pracovní poměr je s žalobcem rušen ke dni [datum], tedy ke dni, kdy žalobce předmětnou listinu obdržel. Listina je opatřená podpisem [jméno FO], který je předsedou představenstva žalované, když tato skutečnost vyplynula z výslechu [jméno FO] a také z výslechu svědka [jméno FO].

20. Listina, na základě které byl s žalobcem zrušen pracovní poměr, je podle názoru soudu svým obsahem zmatečná, neboť je nadepsána jako „Výpověď podle § 52 písm. h) zákoníku práce, v textu listiny je však uveden odkaz na zcela odlišné ustanovení, a to konkrétně na ustanovení § 52 písm.g) zákoníku práce. K tomu soud podotýká, že každé ze dvou zákonných ustanovení, na které listina odkazuje, upravuje jiný důvod zrušení pracovního poměru a jinou intenzitu porušení povinností. Z dalšího obsahu listiny poté vyplývá, že pracovní poměr je s žalobcem rušen bez výpovědní doby k témuž dni, ke kterému byla žalobci listina předána. Ani důvody zrušení pracovního poměru s žalobcem nejsou na listině uvedeny zcela určitě a jednoznačně. Soud se tedy předně pokusil odstranit neurčitost uvedeného právního jednání výkladem. V souladu s § 555 odst.1 zákona č.89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen jako „o.z.“), který je aplikovatelný i na výklad právního jednání v rámci pracovního práva, se právní jednání posuzuje podle svého obsahu. K zásadám pro výklad právního jednání se vyjádřil Nejvyšší soud ČR např. v rozsudku ze dne 25.4.2017, sp.zn. 21 Cdo 5281/2016, popř. v rozsudku ze dne 6.12.2018, sp.zn. 21 Cdo 2300/2017 či usnesení ze dne 18.1.2022, sp,zn. 21 Cdo 1906/2021. Ze závěrů uvedených rozhodnutí Nejvyššího soudu vyplývá, že každý projev vůle (výslovný či konkludentní ) se vykládá podle úmyslu jednajícího, jestliže druhá strana takový úmysl ( záměr ) poznala nebo o něm musela vědět. Není-li možné úmysl jednajícího zjistit, přisuzuje se jednajícímu v projevu vůle takový úmysl, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je úmysl určen. Taktéž je třeba přihlédnout k tomu, co projevu vůle předcházelo, a dále k tomu, jak strany daly následně najevo, jaký obsah a význam projevu vůle přikládají. Výklad projevu vůle ovšem může směřovat pouze k objasnění obsahu projevu vůle, tj. ke zjištění toho, co bylo skutečně projeveno. Pomocí výkladu projevu vůle nelze nahrazovat nebo doplňovat vůli, kterou zaměstnavatel či zaměstnanec neměl nebo kterou sice měl, ale neprojevil ji. Výkladem projevu vůle pak není dovoleno ani měnit smysl jinak jasného pracovněprávního jednání.

21. Soud za účelem pokusu o odstranění nejasností v písemném textu listiny, na základě které byl s žalobcem rušen pracovní poměr, provedl výklad uvedeného právního jednání. K tomuto soud vyslechl nejen žalobce, ale také jeho nadřízené, konkrétně předsedu představenstva [jméno FO] a svědky [jméno FO] a [jméno FO]. Výpovědi shora uvedených osob soud považuje za věrohodné, uvedené osoby vypovídaly logicky a souvisle, obsah jejich výpovědí se nijak zvlášť neliší, pokud jde o způsob, jakým byl s žalobcem ukončen pracovní poměr. Při zohlednění závěrů shora citované judikatury soud v posuzovaném případě vyložil právní jednání, jehož platnost žalobce napadá, tak, že co do způsobu ukončení pracovního poměru, se nejedná o výpověď, ale o okamžité zrušení pracovního poměru. Jedním ze zásadních rozdílů mezi skončením pracovního poměru výpovědí a okamžitým zrušením pracovního poměru, je totiž existence a uplynutí výpovědní doby. Zákonnou podmínkou ukončení pracovního poměru výpovědí je uplynutí výpovědní doby. Naopak při okamžitém zrušení pracovního poměru je pracovní poměr rušen bez výpovědní doby. Z textu listiny, na základě které byl s žalobcem zrušen pracovní poměr vyplývá, že pracovní poměr byl zrušen bez výpovědní doby, k témuž dni, kdy byla žalobci uvedená listina předána. Z výpovědi předsedy představenstva žalované [jméno FO] a svědka [jméno FO] vyplynulo, že text listiny sepisoval svědek [jméno FO] po pověření ze strany předsedy představenstva [jméno FO]. Svědek [jméno FO] uvedl, že úmyslem žalované bylo zrušit s žalobcem pracovní poměr okamžitě, bez uplynutí výpovědní doby. Také sám žalobce vnímá formu zrušení pracovního poměru u žalované jakožto okamžité zrušení pracovního poměru, jak vyplývá z tvrzení žaloby a formulace žalobního petitu.

22. Dále se soud pokusil odstranit formou výkladu nejasnosti ohledně důvodů uvedených v textu listiny okamžitého zrušení pracovního poměru s žalobcem. V souladu s § 60 zákoníku práce a taktéž v souladu se závěry vyslovenými Nejvyšším soudem např. v rámci rozsudku ze dne [datum], sp.zn. 21 Cdo 3648/2019 je zaměstnavatel povinen jednoznačně identifikovat to jednání zaměstnance, které zaměstnavatel považuje za porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci, tedy časově, věcně a místně je vymezit tak, aby bylo jednoznačné a nezaměnitelné. Při posouzení, zda popsané jednání dosahuje zákonem vyžadované intenzity, soud vychází z takto identifikovaného skutku, a dále bere v potaz i další okolnosti konkrétního případu, které již ve všech podrobnostech být popsány nemusí ( osoba zaměstnance, jeho dosavadní postoj k plnění pracovních úkolů, doba a situace, v níž došlo k porušení pracovní povinnosti, míra zavinění apod.). Důvod okamžitého zrušení pracovního poměru však musí být uveden nejen tak, aby bylo zřejmé, který ze zákonem stanovených důvodů byl uplatněn, ale současně takovým způsobem, aby bylo nepochybné, v jakém konkrétním jednání zaměstnance je spatřován. Pouze taková konkretizace důvodu po skutkové stránce zajišťuje, že nevzniknou pochybnosti o tom, z jakého důvodu byl pracovní poměr zrušen okamžitě, a že důvod nebude možné dodatečně měnit. Výklad projevu vůle co do stanoveného důvodu okamžitého zrušení může směřovat jen k objasnění jeho obsahu, to znamená ke zjištění toho, co bylo skutečně projeveno. Jak soud uvedl výše, pomocí výkladu projevu vůle nelze nahrazovat nebo doplňovat vůli, kterou účastník v době, kdy jednání činil neměl, nebo ji sice měl, ale neprojevil ji.

23. Předně je nutné zohlednit, že při předání listiny ze dne [datum], na základě které byl s žalobcem zrušen pracovní poměr, nebylo žalobci vysvětleno nic nad rámec toho co je uvedeno v textu listiny. Tato skutečnost vyplynula nejen z účastnické výpovědi žalobce, ale také z výpovědi svědka [jméno FO], který listinu sepisoval a následně ji žalobci předal. Pokud jde o první z důvodů zrušení pracovního poměru s žalobcem tak jak jsou uvedeny v textu listiny, tj. nedoložení pozitivního testu na Covid, který žalobce nahlásil svému nadřízenému, po návratu do zaměstnání s tím, že práce z domova byla žalobci umožněna jen kvůli Covidu, má soud za to, že se nejedná o zcela jasné a určité vymezení důvodu. Není zjevné, jaký konkrétní test na Covid měl žalobce doložit ( tedy zda mělo jít o test PCR či antigenní ), nebo zda se mělo jednat o doložení již doloženého testu dalšími skutečnostmi, které by byly v očích žalované průkaznější. Chybí také časové vymezení tohoto důvodu, tj. kdy konkrétně měl žalobce nahlásit, že má Covid a v jakém období měl v souvislosti s tímto být nepřítomen v práci. Uvedené nejasnosti se soudu nepodařilo odstranit výkladem, neboť z provedeného dokazování vyplynulo, jak již soud uvedl výše, že žalobci nebylo při předání listiny, na základě které byl s žalobcem zrušen pracovní poměr, vysvětleno nic bližšího nad rámec obsahu listiny. Z provedeného dokazování vyplynulo, že uvedený důvod se týká nepřítomnosti žalobce v práci v období od 6.2. do [datum], kdy žalobce zaslal svému nadřízenému [jméno FO] prostřednictvím mobilu fotografii, na které je zachycen antigenní test s pozitivním výsledkem na onemocnění Covid 19 a textem „Zdar chlapci, vypadá to, že se teďkonc 10 dní neuvidíme. Ráno jsem si ještě myslel, že je to kocovina. Každopádně jsem to musel chytnout už někdy minulý týden. Testujte, testujte, testujte se.“ Nelze tedy konstatovat, že by žalobce test na Covid 19 nedoložil. Žalobce zaslal žalované, resp. svému nadřízenému, fotografii testu. Z provedeného dokazování vyplynulo, že tato zpráva se nadřízeným žalobce jevila jako nedostatečně průkazná, neboť z ní nebylo možné dovodit, zda se jedná o test žalobce a nikoli o test třetí osoby. Taktéž ovšem z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobce byl svými nadřízenými vyzván k doložení toho, že skutečně onemocněl Covidem 19, až po návratu do zaměstnání. Z provedeného dokazování nevyplynulo, že by zaměstnanci žalované včetně žalobce byli seznámeni s tím, že v případě, kdy onemocní Covidem 19, musí toto prokazovat nějakými konkrétními listinami. [jméno FO] jakožto nadřízený žalobce, jemuž žalobce fotografii samotestu zasílal a který s žalobcem řešil možnost práce žalobce z domova, uvedl v rámci svědecké výpovědi, že si již nevzpomíná na obsah komunikace, která proběhla mezi ním a žalobcem. Nelze tedy konstatovat, že by [jméno FO] upozorňoval žalobce v době, kdy onemocněl, na to, že musí uvedenou fotografii samotestu doložit dalšími listinami. Nelze tak mít za to, že by si žalobce v době, kdy zasílal předmětnou fotografii se samotestem, byl nebo mohl být vědom toho, že tuto fotografii spolu s obsahem zprávy, považuje žalovaná jakožto zaměstnavatel za nedostatečně průkaznou, a že ji proto bude po návratu do práce požadovat doložit ještě nějakými průkaznějšími důkazy (listinami ). Není ani zjevné jakým konkrétním způsobem měl žalobce své onemocnění doložit, když k tomuto byl vyzván až po návratu do zaměstnání, tedy v době kdy již byl zdravý a kdy neměl možnost uvedené onemocnění prokázat. Soud má tedy za to, že nedoložení testu na Covid jakožto první z důvodů zrušení pracovního poměru s žalobcem, nebyl žalovanou specifikován dostatečně určitě tak, aby byl následně nezaměnitelný s jiným, neurčitost se soudu nepodařilo odstranit ani výkladem.

24. Pokud jde o druhý důvod okamžitého zrušení pracovního poměru s žalobcem, tj. opakované neplnění pracovních povinností a nařízení svého nadřízeného, tak tento byl žalovanou taktéž vymezen zcela neurčitě. Opět soud upozorňuje na skutečnost, že ani ohledně tohoto důvodu nebylo žalobci při předání listiny okamžitého zrušení nic bližšího vysvětleno. Z obsahu listiny nelze dovodit žádné konkrétní porušení či neplnění pracovních povinností nebo nařízení nadřízeného. Není zjevné, kdo, kdy a jaké konkrétní pokyny žalobci dal a v čem konkrétně je spatřováno jejich neplnění. Z provedeného dokazování poté nevyplynulo, že by žalobce byl kdykoli před předáním listiny okamžitého zrušení pracovního poměru jednoznačně seznámen s tím, co konkrétně je tím neplněním pracovních povinností a nařízení nadřízeného, pro které byl s žalobcem zrušen pracovní poměr. Předseda představenstva žalované [jméno FO] ani svědci, nadřízení žalobce, [jméno FO] a [jméno FO], se nebyli schopni vyjádřit k tomu, že by žalobce byl někým z nich seznámen před okamžitým zrušením pracovního poměru s tím, že pracovní poměr s ním bude zrušen formou okamžitého zrušení z těch či těch konkrétních důvodů. Na rozhodnutí soudu ve věci pak nemůže mít v daném případě vliv skutečnost, zda žalobce nějakou pracovní povinnost skutečně porušil nebo zda nějaký pokyn nesplnil. Není tedy podstatné, zda žalobce skutečně nedodržoval docházku či zda skutečně odmítl splnit nějaký pokyn nadřízeného. Podstatné je, že ve vztahu k žalobci nikdy nebylo žalovanou dostatečně jednoznačně projeveno to, co žalovanou vedlo k okamžitému zrušení pracovního poměru s žalobcem. Soud v rámci výkladu právního jednání nemůže nahrazovat či doplňovat vůli, kterou žalovaná v době zrušení pracovního poměru s žalobcem buď vůbec neměla, nebo sice měla, ale ve vztahu k žalobci ji dostatečně určitě neprojevila. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že ani neurčitost specifikace druhého z důvodů okamžitého zrušení pracovního poměru tak jak je zachycen na listině ze dne [datum] nelze odstranit výkladem soudu.

25. Ze shora uvedených důvodů tedy soud podané žalobě vyhověl, neboť má za to, že důvody okamžitého zrušení pracovního poměru s žalobcem nebyly žalovanou na listině okamžitého zrušení pracovního poměru vymezeny dostatečně určitě tak, aby v souladu s § 60 zákoníku práce nebyly zaměnitelné za jiné. Neurčitost nebylo možné odstranit výkladem, a proto je třeba považovat okamžité zrušení pracovního poměru s žalobcem na základě listiny ze dne [datum], kterou žalobce obdržel od žalované, za neplatné. Soud jako nadbytečné neprovedl dokazování výslechem navrženého svědka [jméno FO], který má být zaměstnancem, s nímž byl ze strany žalované podle tvrzení žalobce ukončen pracovní poměr obdobným způsobem jako tomu bylo u žalobce, stejně tak soud jako nadbytečné nečinil dokazování ohledně toho, zda bylo vůlí žalobce být nadále zaměstnán u žalované. Tyto skutečnosti totiž v daném případě nemají vliv na rozhodnutí soudu. Bylo povinností žalované vymezit důvody okamžitého zrušení pracovního poměru s žalobcem natolik dostatečně, aby takové vymezení splňovalo podmínky podle § 60 zákoníku práce. Pokud tak žalovaná neučinila, je zcela bez významu, zda žalobce měl či neměl vůli být u žalované zaměstnán a taktéž je zcela bez významu, zda byl obdobným způsobem zrušen ze strany žalované pracovní poměr jiného zaměstnance.

26. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 o.s.ř., když účastníkem, který byl ve věci v plném rozsahu úspěšný byl žalobce. Z tohoto důvodu má žalobce právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšné žalované. Náhrada nákladů řízení je tvořena náhradou za zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč. Dále odměnou za 8 úkonů právní služby po 2.500 Kč/úkon v souladu s § 9 odst.3 písm.a) ve spojení s § 7 vyhlášky č.177/1996 Sb. (převzetí zastoupení, dvakrát písemné podání ve věci samé, porada s klientem dne [datum] přesahující jednu hodinu a 4krát účast při jednání soudu ), dále náhradou hotových výdajů právního zástupce žalobce ve výši 2.400 Kč v souladu s § 13 odst.4 vyhlášky č.177/1996 Sb. a 21% DPH, když právní zástupce žalobce osvědčil, že je plátcem DPH.

27. Lhůta k plnění ohledně náhrady nákladů řízení byla žalované stanovena v souladu s § 160 odst.1 o.s.ř.