27 C 178/2024 - 41

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Klárou Klečkovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Anonymizováno], IČO [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] o zaplacení 250 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Řízení se co do částky 139 733 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 139 733 Kč od 13. 10. 2024 do zaplacení zastavuje.

II. Žaloba o zaplacení částky 110 267 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 110 267 Kč od 13. 10. 2024 do zaplacení se zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění

1. Žalobce se svojí žalobou doručenou soudu dne 1. 10. 2024 domáhal zaplacení částky 250 000 Kč coby náhrady nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení vedeného u [Anonymizováno] pod sp. zn. [Anonymizováno] (dále též „posuzované řízení“). Posuzované řízení trvalo 13 let a 1 měsíc, jeho předmětem bylo vypořádání SJM, jehož součástí byly nemovitosti, movité věci a závazky. V řízení bylo sporné, zda byly nemovitosti a závazky součástí SJM. K tomu soud provedl podrobné dokazování včetně znaleckých posudků k ocenění nemovitostí. Žalobce se na délce řízení nijak nepodílel. Význam řízení spočíval především v tom, že žalobce nemohl disponovat svými nemovitostmi v důsledku poznámky v katastru nemovitostí. Poukazuje také na to, že by soud měl přihlédnout k míře inflace. Za rok trvání řízení žalobce požadoval částku 20 000 Kč. Žalobce uplatnil nárok u žalované dne 12. 4. 2024.

2. Žalovaná nárok neuznala a navrhla žalobu zamítnout. Nesporovala, že u ní dne 12. 4. 2024 žalobce uplatnil žalovaný nárok. V rámci mimosoudního projednání ve stanovisku ze dne 7. 10. 2024 uzavřela, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu v podobě nepřiměřené délky posuzovaného řízení a poskytla žalobci zadostiučinění v penězích ve výši 139 733 Kč. Uvedla, že posuzované řízení trvalo celkem 13 let a 1 měsíc, z čehož vůči žalobci konkrétně 11 let a 11 měsíců (dne 16. 4. 2012 obdržel žalobu), a na dvou stupních soudní soustavy. Řízení skončilo zastavením po uplynutí roční lhůty dle § 110 o.s.ř. bez podání návrhu na pokračování v řízení. V řízení docházelo k prodlevám zejm. v jeho počátku a následně při vypracování znaleckého posudku a jeho doplňku. Žalovaná vyšla z částky 16 000 Kč za rok trvání řízení. Řízení označila za složité po stránce skutkové a s ohledem na specifičnost řízení o vypořádání SJM. Soud se zabýval rozsahem SJM, hodnotou SJM a majetkovými poměry účastníků. Po procesní stránce soud rozhodoval o návrhu na nařízení předběžného opatření či o návrzích na osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. Základní částku ponížila o 30 % z důvodu složitosti řízení a pro podíl žalobce na délce řízení, který opakovaně žádal o odročení jednání od dubna 2022 do října 2023 pro mimosoudní jednání a nakonec pro přerušení řízení dle § 110 o.s.ř. na návrh účastníků na dobu jednoho roku. Základní částku naopak navýšila o 10 % pro postup soudu.

3. Podáním ze dne 14. 10. 2024 vzal žalobce zpět svou žalobu ohledně částky 139 733 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z této částky od 13. 10. 2024 do zaplacení, a to z důvodu plnění žalované ke dni 8. 10. 2024. Soud proto řízení podle § 96 odst. 2 o. s. ř. částečně zastavil, jak je uvedeno ve výroku I. rozhodnutí. Předmětem řízení zůstala částka 110 267 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z této částky od 13. 10. 2024 do zaplacení.

4. Protože byly splněny předpoklady podle § 115a o. s. ř., rozhodl soud ve věci samé bez nařízení jednání.

5. Soud ve věci učinil následující skutková zjištění.

6. Ze shodných tvrzení účastníků soud zjistil, že dne 12. 4. 2024 žalobce žalovaný nárok předběžně uplatnil u žalované. Dne 8. 10. 2024 žalovaná uhradila žalobci částku 139 733 Kč (shodně viz. žádost uplatnění nároku s podacím razítkem žalované ze dne 12. 4. 2024 a stanovisko žalované ze dne 7. 10. 2024).

7. Ze spisu vedeného u [Anonymizováno] pod sp. zn. [Anonymizováno] soud zjistil, že dne 25. 2. 2011 došla [Anonymizováno] žaloba žalobkyně [jméno FO] proti [Jméno žalobce] (žalobce ve zdejším řízení) o vypořádání společného jmění manželů s žádostí o osvobození od soudních poplatků Předmětem SJM byly movité věci, nemovité věci, závazky. Dne 22. 3. 2011 vyžádána součinnost PČR k trestnímu řízení, dne 6. 5. 2011 žádosti o součinnost vyhověno. Dne 15. 8. 2011 vyžádány majetkové poměry žalobkyně. Dne 25. 8. 2011 došel soudu vyplněný formulář o majetkových poměrech žalobkyně. Dne 16. 3. 2012 přiznáno žalobkyni osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu, v právní moci 26. 3. 2012. Dne 16. 4. 2012 rozeslána žaloba. Žalovanému byla žaloba doručena dne 16. 4. 2012. Dne 23. 4. 2012 došlo soudu vyjádření žalovaného. Dne 10. 5. 2012 vyjádření žalovaného rozesláno. Dne 4. 6. 2012 došla soudu replika žalobkyně s návrhem na předběžné opatření. Usnesením ze dne 7. 6. 2012, v právní moci 27. 6. 2012 návrh na předběžné opatření zamítnut. Dne 23. 10. 2012 voláno k jednání na 4. 3. 2013. Dne 20. 2. 2013 došla žádost zástupce žalovaného o odročení z důvodu čerpání dovolené. Jednání odročeno z důvodu žádosti zástupce žalovaného na 24. 6. 2013. Na jednání dne 24. 6. 2013 vydána výzva dle § 118a o.s.ř., za účelem provedení důkazů jednání odročeno na 18. 11. 2013. Dne 21. 10. 2013 učiněny dotazy na několik institucí, zejména finančních. Na jednání dne 18. 11. 2013 čteno několik listinných důkazů, dána výzva dle § 118a o.s.ř. ohledně dalších movitých věcí, jednání za účelem doplnění tvrzení odročeno na neurčito. Dne 16. 12. 2013 došel návrh žalobkyně na vydání částečného (mezitímního) rozsudku. Dne 16. 1. 2014 učiněny další dotazy na instituce. Dne 9. 2. 2014 nařízeno jednání na 24. 4. 2014. Na jednání dne 24. 4. 2014 učiněna výzva dle § 118a o.s.ř., zda byla uzavřena dohoda o spoluvlastnictví, učiněno několik nesporných tvrzení ohledně několika věcí, jednání odročeno na neurčito za účelem vypracování znaleckého posudku. Dne 15. 7. 2014 sděleno žalobkyní, že trvá na vypořádání věcí mrazák [Anonymizováno], varná deska [Anonymizováno], chladnička [Anonymizováno], vestavěná trouba [Anonymizováno], skleník, automobil [jméno FO], dále navrhnut svědek syn. Usnesením ze dne 26. 8. 2014 ustanoven znalec [tituly před jménem] [právnická osoba] a dalším usnesením ze stejného dne znalec [tituly před jménem] [jméno FO] z oboru oceňování majetku, v právní moci 28. 8. 2014. Žalobkyně podala žádost o zproštění povinnosti platit zálohu. Dne 26. 9. 2014 byl žalobkyni zaslán formulář o majetkových poměrech k vyplnění. Dne 13. 10. 2014 majetkové poměry žalobce předloženy. Dne 9. 10. 2014 došel znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO]. Dne 26. 11. 2014 přiznáno znalečné [tituly před jménem] [jméno FO]. Dne 2. 12. 2014 došel znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO]. Dne 10. 12. 2014 znalecký posudek rozeslán. Dne 6. 1. 2015 přiznáno znalečné. Dne 3. 3. 2015 voláno k jednání na 14. 5. 2015. Na jednání dne 14. 5. 2015 řízení částečně zastaveno ohledně movitých věci s výjimkou věcí, které vypořádat chtějí, vyslechnuto 5 svědků, dána lhůta ke sdělení žalobkyni, zda trvá na tom, aby se nemovitosti vypořádala v rámci vypořádání SJM či v rámci podílového spoluvlastnictví účastníků, za tím účelem jednání odročeno na neurčito. Dne 3. 6. 2015 žalobkyní sděleno, že trvá na posouzení, o jaký druh spoluvlastnictví se jedná a požaduje ustanovení znalce za účelem stanovení ceny, navrhuje výslech dalších svědků. Dne 31. 8. 2015 voláno k jednání na 19. 10. 2015, kde byl vyslechnut svědek, dána výzva § 118a o.s.ř. žalobkyni ohledně tvrzení, kdy spolu účastníci žili a kdy plánovali společnou domácnost, za účelem doplnění dokazování jednání a provedení listinných důkazů jednání odročeno na 11. 1. 2016, kde byli vyslechnuti 2 svědci, za účelem vypracování znaleckého posudku a doplnění dokazování se jednání odročuje na neurčito. Na jednání dne 25. 4. 2016 vyslechnut svědek, čteno několik listinných důkazů, dána výzva dle § 118a o.s.ř., aby žalobkyně doplnila tvrzení ohledně částek, které uhradila na úvěrech před a po rozvodu manželství, za účelem znaleckého posudku a provedení výslechu svědka jednání odročeno na 13. 6. 2016. Na jednání dne 13. 6. 2016 zjištěno, že se nedostavila svědkyně, pročež jednání odročeno na 25. 8. 2016, kde byli vyslechnuti 2 svědci, jednání za účelem vypracování posudku odročeno na neurčito. Dne 16. 9. 2016 ustanoven znalec [tituly před jménem] [jméno FO] z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady, aby podal znalecký posudek do 75 dnů od doručení usnesení. Dne 26. 1. 2017 na urgenci znalec sdělil, že pro zdravotní stav předá posudek v dalším týdnu. Dne 17. 2. 2017 spis zapůjčen soudci. Dne 21. 6. 2017 učiněn dotaz na znalce, kdy lze očekávat zpracování posudku. Dne 24. 8. 2017 proběhla další urgence. Dne 11. 10. 2017 na další urgenci soudu znalec sdělil, že posudek dodá do týdne. Dne 16. 10. 2017 dodán znalecký posudek. Stejného dne posudek rozeslán. Dne 14. 11. 2017 sděleno žalobkyní, že s posudkem nesouhlasí. Dne 1. 12. 2017 námitky ke znaleckému posudku rozeslány. Dne 10. 1. 2018 urgován znalec, aby se vyjádřil k námitkám. Dne 6. 3. 2018 námitky ke znaleckému posudku rozeslány. Na jednání dne 7. 6. 2018 vyslechnut znalec, sdělil, že doplnění posudku o konkretizaci obvyklé ceny domu a zvlášť garáže zašle soudu ve lhůtě jednoho týdne, jednání odročeno na 13. 8. 2018. Dne 2. 8. 2018 sděleno, že se jednání nekoná, neboť žalobkyně odvolala plnou moc zástupce, přičemž zároveň žalobkyně se osobně jednání zúčastnit nemůže bez udání důvodu. Dne 27. 9. 2018 došel dodatek znaleckého posudku. Dne 12. 12. 2018 zrušeno ustanovení [tituly před jménem] [jméno FO] zástupkyní žalobkyně, přičemž nový zástupce se neustanovuje. Dne 11. 12. 2018 podáno odvolání žalobkyní proti usnesení o zrušení zástupce, ke kterému nebylo přihlíženo z důvodu, že bylo podáno elektronicky bez podpisu a do 3 dnů nebylo doplněno. Dne 14. 1. 2019 přiznána odměna ustanovenému zástupci. Dne 13. 5. 2019 jednání odročeno za účelem seznámení se žalobkyně s návrhem na smír. Dne 13. 5. 2019 voláno k jednání na 24. 6. 2019. Na jednání dne 24. 6. 2019, kde bylo jednání odročeno za účelem obeslání žalobkyně, která nedorazila ze zdravotních důvodů, stejného dne byla žalobkyně vyzvána, aby zdravotní důvody doložila. Dne 25. 6. 2019 voláno na jednání dne 9. 9. 2019, kde za účelem vyčkání ohledně důkazů opatrovnického spisu a za účelem provedení listinných důkazů jednání odročeno na 21. 11. 2019, kde bylo čteno několik listin, dána opětovná výzva žalobkyni dle § 118a o.s.ř. kdy a jaké částky uhradila na jednotlivé úvěry v době před a po rozvodu, jednání odročeno na 20. 2. 2020. Na žádost žalobce jednání odročeno na 12. 3. 2020. Na žádost zástupce žalovaného z důvodu kolize jednání odročeno na 7. 5. 2020. Z důvodu pandemie na žádost žalobce jednání odročeno na 24. 9. 2020. Na jednání 24. 9. 2020 čteny listiny mj. z opatrovnického spisu, za účelem výzvy žalobkyně k doplnění tvrzení a provedení listinných důkazů jednání odročeno na 7. 12. 2020. Dne 4. 12. 2020 byl požádán znalec o zpracování dodatku posudku vzhledem k časové prodlevě a změnám okolností obvyklých cen. Dne 3. 4. 2021 znalec urgován s tím, že čeká na spis. Dne 12. 4. 2021 spis zapůjčen. Dne 25. 10. 2021 došel dodatek znaleckého posudku. Dne 1. 11. 2021 posudek rozeslán. Dne 20. 12. 2021 přiznáno znalečné. Dne 15. 3. 2022 voláno k jednání na 2. 5. 2022. S ohledem na jednání o smírném řešení věci odročeno na 21. 7. 2022. Ze zdravotních důvodů žalobce jednání odročeno na 6. 10. 2022. Dne 11. 10. 2022 řízení přerušeno, neboť to účastníci shodně navrhli. Usnesením ze dne 19. 10. 2023 v právní moc 15. 11. 2023, ohledně výroku III. o nákladech státu Dne 4. 12. 2023 věc předložena [Anonymizováno] s odvoláním žalovaného. Usnesením [Anonymizováno] v právní moci 2. 4. 2024 změněn výrok o nákladech státu.

8. Soud na základě provedeného dokazování učinil skutkový závěr, který je shodný se shora uvedenými skutkovými zjištěními.

9. Po právní stránce soud posoudil věc následovně.

10. Podle § 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 téhož zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit.

11. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, kterým je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

12. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

13. Podle § 31a odst. 2 OdpŠk zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

14. Podle § 31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

15. Podle čl. 6 odst. 1 věta první Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále jen „Úmluva“) má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. ESLP ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená. Naproti tomu i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

16. Podle stanoviska Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Cpjn 206/2010, ze dne 13. 4. 2011, je třeba vnímat rozdíl mezi nepřiměřenou délkou řízení a vznikem tzv. průtahů v jeho průběhu. K porušení práva na přiměřenou délku řízení dochází tehdy, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda v daném případě byly zaznamenány průtahy ze strany příslušného orgánu. K přiměřenosti délky řízení Nejvyšší soud ČR dále uvádí, že je nutné vzít v úvahu dvě složky práva na spravedlivý proces, a to právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana účastníků. Nelze tedy vycházet z určité abstraktní a předem dané délky řízení, která by mohla být považována za přiměřenou, ale vždy je třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu.

17. S přihlédnutím ke shora uvedenému se soud nejprve zabýval otázkou, zda v průběhu namítaného řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně k porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Při posuzování této otázky se tak soud (ve světle judikatury ESLP i Nejvyššího soudu ČR) zabýval jednak celkovou délkou namítaného řízení, resp. rozhodným obdobím, a jednak tím, zda v jeho průběhu došlo k průtahům.

18. Ve vztahu k posuzovanému řízení žalobce začal pociťovat újmu ohledně nejistoty výsledku dne 16. 4. 2012, kdy mu byla doručena žaloba, tedy tímto okamžikem se o zahájení posuzovaného řízení dozvěděl. Jako konec rozhodného období pak soud pokládá datum 2. 4. 2024, kdy nabylo právní moci usnesení o nákladech státu, tedy tímto okamžikem bylo řízení v plném rozsahu skončeno. Celková doba rozhodného období ve vztahu k posuzované nemajetkové újmě žalobce tedy 11 let a 11 měsíců.

19. Z hlediska složitosti věci bylo posuzované řízení složitější po stránce skutkové, procesní i právní. Předmětem řízení bylo zrušení a vypořádání společného jmění manželů. V těchto druzích řízení je vždy soud povinen hledat řešení, kterým by nikoho z účastníků nepoškodil. Pokud se účastníci nejsou schopni shodnout na žádné kompromisní variantě, která je jim předložena soudním znalcem, případně vyřizujícím soudcem, má taková okolnost neblahý vliv na délku soudního řízení. Specifikum tohoto soudního řízení spočívá, krom právní úpravy (právní norma s relativně neurčitou hypotézou) i v tom, že soud nemůže celou žalobu zamítnout pro neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního. V daném případě učinila žalobkyně předmětem vypořádání nemovitosti, movité věci a žalobkyní tvrzené závazky. Žalobce jako žalovaný uváděl, že většina z těchto závazků není součástí společného jmění manželů, nemovitosti požadoval za své výlučné vlastnictví. Soud tak prováděl rozsáhlé dokazování k položkám, které měly být vypořádány, byly vypracovány znalecké posudky k ocenění movitých věcí a nemovitosti. Žalobkyně byla opakovaně soudem vyzývána dle § 118a o. s. ř., bylo třeba odročovat jednání z důvodů na straně účastníků, bylo třeba rozhodnout o procesních návrzích, konkrétně o návrhu na vydání předběžného opatření, o osvobození od soudních poplatků, o částečném zpětvzetí žaloby a o zrušení ustanovení zástupce žalobkyni v původním řízení. Ve věci bylo třeba podání 3 znaleckých posudků a 2 dodatků znaleckých posudků, bylo třeba vyslechnout několik svědků, provést mnoho listinných důkazů, bylo třeba žádat součinnost od několika institucí, zejména institucí finančních. Dále bylo třeba přerušit řízení s ohledem na společný návrh účastníků. Skutkově byla věc také složitější, neboť obsahem společného jmění manželů bylo několik věcí a také bylo třeba prokazovat, zda nemovitosti patří či nepatří do společného jmění manželů.

20. V této souvislosti je také třeba konstatovat, že žalobce se na celkové délce posuzovaných řízení nepodílel ve smyslu obstrukcí či nečinnosti.

21. Pokud jde o význam posuzovaných řízení, soud konstatuje, že jej hodnotí jako standartní, neboť předmětem posuzovaných řízení nebyla věc, u níž se standartní význam řízení presumuje (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010). Je třeba přitakat názoru žalované, že poznámka v katastru neznemožňuje dispozice s nemovitostmi, tedy jako taková nemá na význam řízení vliv. K tomu soud v podrobnostech uvádí, že poznámka je, kromě vkladu a záznamu, jedním ze způsobů zápisu do katastrů nemovitostí (viz § 22 zákona č. 256/2013 Sb., katastrální zákon). Zapisují se jí důležité informace o nemovitosti, které ale nemají právní důsledky. Jedná se tedy o jakési upozornění na to, že se s nemovitostí děje něco, co by mohlo mít vliv na rozhodování o právním jednání s ní.

22. Konečně pokud se jedná o postup soudů, soud konstatuje, že orgány veřejné moci se dopustily několika pochybení. Jednalo se o menší i větší období nečinnosti, které lze seznat zejména na počátku řízení. Období nečinnosti můžeme pozorovat i v rámci vyčkávání na znalecký posudek, k čemuž je třeba zdůraznit, že podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3759/2009, ze dne 16. 11. 2010 stát nese ve smyslu § 13 odst. 1 věty druhé a třetí zákona č. 82/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odpovědnost za průtahy v řízení způsobené prodlevami při vypracování znaleckého posudku (či znaleckých posudků). Posuzované řízení bylo na první pohled nekoncentrované zejména z pohledu zjišťování skutkového stavu, kdy soud opakovaně vyzýval tamní žalobkyni ve smyslu § 118a o. s. ř. Zároveň je třeba zdůraznit, že posuzované řízení probíhalo povětšinou na jednom stupni soudní soustavy.

23. Soud vzal do úvahy všechna shora uvedená kritéria jednotlivě i v jejich souhrnu, a s přihlédnutím k uvedeným skutkovým okolnostem posuzovaných řízení a k relevantním zákonným ustanovením dospěl k závěru, že délka posuzovaných řízení je vzhledem k okolnostem případu tak, jak byly popsány shora, nepřiměřená, a tudíž došlo k nesprávnému úřednímu postupu. Soud tak shledává žalobu důvodnou. Soud rovněž konstatuje, že nepostačí konstatování porušení práva ani jiné vyřízení věci, proto je třeba přiznat za způsobenou nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky řízení peněžitou částku.

24. V souladu se stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, soud nejprve stanovil základní částku pro přiměřené zadostiučinění za 1 rok řízení, přičemž se v souladu se stanoviskem výše řídil úvahou, že pro poměry České republiky je přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč. Nejvyšší soud taktéž pokládá za rozumné, jestliže první dva roky řízení (resp. prvních 24 měsíců) budou ohodnoceny částkou o polovinu nižší, než jsou částky uvedené výše. Při stanovení základní částky bude hrát roli zejména celková doba řízení. Navíc, bylo-li řízení celkově extrémně dlouhé (byla-li jeho délka násobně delší, než by bylo možno vzhledem k okolnostem případu očekávat), bude se přiznaná částka za příslušný časový úsek blížit horní hranici výše uvedených intervalů.

25. Soud shledal celkovou dobu původních řízení jako dlouhou a s ohledem na skutečnosti uvedené výše tak bude dle jeho názoru přiměřené, pokud bude základní částka zadostiučinění za jeden rok nepřiměřeně dlouhého řízení stanovena na 16 000 Kč, přičemž částka za první dva roky původního řízení bude stanovena na 8 000 Kč. Soud se zde řídil úvahou, že délka řízení posuzovaných řízení byla násobně delší, než bylo vzhledem k okolnostem očekávat, zejména s ohledem na nekoncentrovaný postup [Anonymizováno] a s ohledem na skutečnost, že řízení po drtivou většinu svého trvání probíhalo na jednom stupni soudní soustavy. Základní částka náhrady nemajetkové újmy tak činí 174 667 Kč.

26. Základní částku 174 667 Kč soud dále modifikoval dle kritérií vymezených výše. Ve vztahu ke složitosti řízení soud snížil základní částku o 30 %. Ve vztahu k zavinění žalobce na délce původního řízení soud základní částku nikterak nesnížil. Ohledně významu řízení soud částku nijak nemodifikoval. Avšak s ohledem na závažná pochybení [Anonymizováno] je dle názoru zdejšího soudu namístě, aby byla částka zadostiučinění zvýšena o 10 %, neboť to byl právě postup [Anonymizováno], který zapříčinil násobně delší trvání řízení než lze s ohledem na složitost věci očekávat. Ve výsledku tedy náleží žalobci zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou posuzovaného řízení v částce 139 733 Kč.

27. Soud dodává, že nenavýšil přiznané zadostiučinění s ohledem na změněné hospodářskou situaci panující v České republice, jak požadoval žalobce. Jak totiž judikoval Nejvyšší soud v kontextu náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení, výše přiměřeného zadostiučinění by měla odpovídat konkrétním okolnostem případu a závažnosti vzniklé újmy, přičemž na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny či životní úrovně (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 5760/2017, sp. zn. 30 Cdo 1153/2019 či sp. zn. 30 Cdo 2184/2020). To, že neexistuje důvod se od této judikatury odchýlit, vysvětloval Nejvyšší soud opakovaně (srov. např. rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 1388/2021, sp. zn. 30 Cdo 1433/2020, sp. zn. 30 Cdo 1181/2021 či sp. zn. 30 Cdo 3673/2021), a k témuž závěru se přihlásil i Ústavní soud (viz např. nález sp. zn. III. ÚS 1303/21).

28. Jak vyplývá ze zjištěných skutkových okolností, žalovaná uhradila žalobci dne 8. 10. 2024 právě částku 139 733 Kč. Učinila tak navíc v 6měsíční lhůtě ve smyslu § 14 a 15 OdpŠk. Soud tak uzavřel, že žalovaná poskytla žalobci dostatečné zadostiučinění v rámci předběžného uplatnění řádně a včas, pročež soud žalobu o zaplacení částky 110 267 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z této částky od 13. 10. 2024 do zaplacení zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.

29. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., dle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, ve spojení s ustanovením § 151 odst. 3 o.s.ř., dle něhož účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Paušální náhrada zahrnuje hotové výdaje účastníka a jeho zástupce; nezahrnuje však náhradu soudního poplatku.

30. Podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, výše paušální náhrady pro účely § 151 odst. 3 o.s.ř. činí 300 Kč za každý úkon.

31. Zcela úspěšné žalované, která nebyla v řízení zastoupena a nedoložila výši hotových výdajů, tak v dané věci vznikl nárok na náhradu nákladů řízení v celkové výši 300 Kč odpovídající paušální náhradě za 1 úkon (písemné vyjádření k žalobě). Uvedené je odůvodněno ustanovením § 1 odst. 3 ve spojení s § 2 odst. 3 zmíněné vyhlášky č. 254/2015 Sb. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.

32. Lhůta k plnění byla stanovena na tři dny od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.

Poučení