27 C 190/2024 - 47

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Klárou Klečkovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Anonymizováno], IČO: [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] jednající [Jméno žalované] se sídlem [Adresa žalované] o zaplacení 320 438 Kč takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 31 875 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 288 563 Kč zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 13 652 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se podanou žalobou ze dne 18. 10. 2024 domáhal finančního zadostiučinění nemajetkové újmy ve výši 320 438 Kč, která mu vznikla nesprávným úředním postupem v řízení vedeném u [adresa] pod sp. zn. [Anonymizováno] (dále jen „řízení“). Nesprávný úřední postup soudu žalobce spatřoval v nepřiměřené délce řízení, které bylo zahájeno sdělením obvinění žalobci dne 12. 5. 2014 pro spáchání přečinu 329 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku a zločinu dle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. c), e) tr. zákoníku a skončilo pravomocně ke dni 16. 11. 2023. Délka řízení činila 9 let 6 měsíců a 4 dny. Uvedl, že [adresa] usnesením ze dne 17. 10. 2016 věc vrátil k došetření státnímu zástupci, což potvrdil [Anonymizováno] usnesením ze dne 6. 12. 2016, z důvodu, že trestní stíhání bylo vedeno dosud nezákonným způsoben. Usnesením ze dne 2. 3. 2017 bylo nově zahájeno tr. stíhání žalobce pro spáchání přečinu dle § 329 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku a zločinu dle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Namítal, že první usnesení o zahájení tr. stíhání nebylo formálně zrušeno. Od druhého usnesení o zahájení tr. stíhání řízení trvalo 6 let a půl roku, a to opakovaně na třech stupních soudní soustavy. Soud I. i II. stupně rozhodoval každý šestkrát a Nejvyšší soud jedenkrát. Žalobce se na délce řízení nepodílel. Požadoval 20 000 Kč za rok trvání řízení s tím, že základní částku navýšil na dvojnásobek. Nepřiměřená délka řízení u žalobce vyvolala duševní útrapy vyvolávající pocit nejistoty. V průběhu řízení byl žalobce pravomocně odsouzen a část trestu vykonal. Následně bylo pravomocné rozhodnutí zrušeno. V mezidobí byl zaměstnavatelem převeden na jinou podřadnější práci. Žalovaný nárok uplatnil u žalované dne 16. 5. 2024, která ve stanovisku ze dne 17. 10. 2024 konstatovala, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu, ale zadostiučinění v penězích mu neposkytla. Při jednání doplnil, že se nedomáhá odškodnění za výsledek řízení.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Nesporovala skutečnost, že u ní žalobce předběžně uplatnil dne 16. 5. 2024 nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 320 438 Kč ve smyslu zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád)/dále jen OdpŠk/. Žádost žalobce projednala a konstatovala, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu bez přiznání zadostiučinění v penězích, neboť délka řízení byla nepřiměřená. Délku řízení stanovila na 9 let a 6 měsíců, v řízení bylo opakovaně rozhodováno na třech stupních soudní soustavy. Soud I. stupně a odvolací soud rozhodoval každý čtyřikrát, jedenkrát rozhodoval Nejvyšší soud. Věc byla podle žalované skutkově složitá, soud prováděl obsáhlé dokazování včetně výslechů značného množství svědků, ve věci byla konána řada hlavních líčení a neveřejných zasedání. Řízení bylo vedeno proti dvěma obviněným včetně žalobce pro přečin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku a zločin legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákona účinného do 31. 1. 2019. V postupu soudů neshledala období nečinnosti, nicméně rozhodnutí byla opakovaně rušena soudy vyšších instancí. Uvedla, že žalobce byl v závěru řízení pravomocně uznán vinným a odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v délce trvání 2 let, který byl podmíněně odložen na zkušební dobu 2 let. Rovněž odkázala na konečný pravomocný rozsudek vydaný v řízení, v němž soud konstatoval, že vzhledem k uplynulé době od páchání trestné činnosti (12 let) i od posledního odsuzujícího rozsudku soud považuje za odpovídající trest odnětí svobody uložený na samé spodní hranici zákonné trestní sazby, oproti tomu však nelze přehlédnout délku doby páchání trestné činnosti od roku 2008 do roku 2011 i charakter trestné činnosti, neboť pokud by neuplynula tak dlouhá doba od spáchání trestné činnosti, bylo by v úvahu s ohledem na četnost skutků a hodnot předmětných vozidel uložení i nepodmíněného trestu. V tomto ohledu dále odvolací soud doplnil, že žalobci (obžalovanému) měl být uložen i peněžitý trest, který však z důvodu absence odvolání státního zástupce v neprospěch obžalovaných proti prvnímu odsuzujícímu rozsudku nebylo již možno uložit. Žalobce si tak měl trestní stíhání i psychickou zátěž přivodit sám svým chováním. Při jednání soudu žalovaná vznesla námitku promlčení nároku.

3. Soud provedl dokazování a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

4. Usnesením Policie ČR, č. j. [Anonymizováno] ze dne 12. 5. 2014 bylo zahájeno trestní stíhání osob [Jméno žalobce] (skutek č. 1-22) a [jméno FO] (skutek č. 23-51) jako obviněných ze spáchání přečinu zneužití pravomoci úřední osoby dle ust. § 329 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku a zločinu legalizace výnosů z trestné činnosti dle ust. § 216 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. b) trestního zákoníku. Dne 11. 7. 2014 zamítnuta stížnost obviněných ze dnů 23. 5. 2014 a 28. 5. 2014 p. [jméno FO] a p. [jméno FO] proti usnesení o zahájení trestního stíhání. Usnesením Policie ČR ze dne 14. 10. 2014 zahájeno trestní stíhání osob [Jméno žalobce] a [jméno FO], jako obviněných ze spáchání přečinu zneužití pravomoci úřední osoby dle § 329 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku, [Jméno žalobce] pro skutky č. 1-23 a [jméno FO] pro skutky č. 24-40 a jako obviněných ze spáchání zločinu legalizace výnosů z trestné činnosti dle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. c), e) trestního zákoníku, [Jméno žalobce] pro skutky č. 2 a 21 a [jméno FO] pro skutky č. 34, 37 a 40. Dne 15. 12. 2014 zamítnuty stížnosti obviněných [jméno FO] a [jméno FO] ze dnů 20. 10. 2014 a 3. 11. 2014 proti usnesení o rozšíření trestního stíhání ze dne 14. 10. 2014. Dne 29. 5. 2014 vyslechnut obviněný [jméno FO], stejného dne vyslechnut obviněný [jméno FO]. Dne 14. 10. 2014 vyslechnut obviněný [jméno FO], stejného dne vyslechnut obviněný [jméno FO]. Dne 28. 3. 2014 přibrán znalec k podání znaleckého posudku z oboru Ekonomika, odvětví ceny a odhady k uvedení hodnoty 52 vozidel. Dne 27. 6. 2014 přibrán do řízení znalec k podání znaleckého posudku z oboru Ekonomika, ceny a odhady ke stanovení hodnoty dalších 5 vozidel. Dne 22. 4. 2014 vyhotoven znalecký posudek o stanovení hodnoty motorových vozidel. Dne 11. 9. 2014 vyhotoven znalecký posudek. Další. Dne 18. 3. 2014 požádáno [právnická osoba] o sdělení informací k činnosti úředníka na odboru dopravy. Ve dnech 9. 6. 2014, 5. 9. 2014, 22. 9. 2014 (tohoto dne 2x), 31. 7. 2014, 21. 10. 2014, 22. 10. 2014 PČR požádala o součinnost. Dne 23. 6. 2014 (2x), 30. 9. 2014, 10. 7. 2014, 27. 5. 2014, 19. 9. 2014 (2x), 11. 9. 2014 (5x), 12. 9. 2014, 5. 9. 2014, 5. 2. 2016, 16. 2. 2016, 1. 10. 2014, 2. 10. 2014 (3x), 3. 9. 2014, 16. 9. 2014, 21. 10. 2014, 18. 9. 2014, 22. 10. 2014 a 3. 12. 2014 PČR provedla šetření. Na č. l. 567-998 jsou kopie spisů a dokumentů z nich, vč. rozhodnutí jiných soudů. Dne 30. 10. 2014, 3. 10. 2014, 11. 7. 2014 požádáno o odborné vyjádření. Ve dnech 25. 7. 2014, 28. 7. 2014 (3x), 26. 8. 2014, 20. 8. 2014, 28. 8. 2014, 17. 9. 2014, 11. 11. 2015, 2. 7. 2014, 30. 6. 2014 (2x), 10. 9. 2014, 1. 7. 2014 (2x), 15. 6. 2015 (2x), 15. 9. 2014, 15. 9. 2015, 14. 7. 2015 (2x), 7. 8. 2015 (3x), 6. 8. 2014, 18. 9. 2014, 17. 9. 2015, 7. 7. 2014, 7. 8. 2014, 31. 7. 2014 (4x), 11. 9. 2014, 14. 7. 2015, 26. 8. 2015, 10. 2. 2015, 11. 2. 2015, 12. 2. 2015 (2x), 18. 2. 2015 (3x) podáno vysvětlení. Dne 13. 10. 2014, 14. 1. 2016, 17. 7. 2014 (3x), 16. 7. 2014 (2x), 14. 10. 2014, 22. 1. 2016, 13. 10. 2014 (4x), 20. 10. 2014 (6x), 19. 7. 2014 (6x), 10. 10. 2014 (2x), 19. 1. 2016, 20. 7. 2014 (4x), 22. 7. 2014 (3x), 21. 7. 2014 (4x), 11. 10. 2014 (2x), 18. 7. 2014 (2x), 15. 7. 2015, 12. 10. 2014 (3x), 8. 10. 2014 (4x), 2. 1. 2015, 30. 6. 2014, 2. 11. 2014, 12. 11. 2015, 20. 11. 2015 (3x), 7. 4. 2016 (na základě žádosti PČR) došla PČR odborná vyjádření. Dne 23. 6. 2014 pověřen [Anonymizováno]. Dne 23. 6. 2014 vyhotovena žádost o vyřazení vozidla z [Anonymizováno]. Usneseními ze dne 6. 11. 2014, 28. 5. 2014, 27. 5. 2014 (2x), 23. 9. 2014, 5. 11. 2014 byly vráceny věci (automobily). Dne 16. 6. 2014 (7x), 12. 9. 2014, 22. 7. 2014, 11. 9. 2014 (3x), 5. 9. 2014, 1. 10. 2014, 29. 7. 2014, 3. 9. 2014, 25. 6. 2014 (2x), 16. 9. 2014 PČR provedla lustrace. Dne 23. 10. 2015, 16. 10. 2015 (13x), 17. 10. 2015 (7x), 6. 10. 2015, 22. 10. 2015 (3x), 16. 11. 2015 (2x), 30. 10. 2015, 18. 9. 2014 došla PČR stanovisko prodejce automobilů. Dne 13. 9. 2014 ohledáno vozidlo. Dne 20. 7. 2015 učiněn záznam ohledně objasnění skutku č.

45. Dne 7. 9. 2015 učiněn úřední záznam o nevyžádání spisu z [Anonymizováno] ke skutku č. 85 z důvodu duplicity. Dne 9. 1. 2015 prováděna šetření k pověsti obviněných [jméno FO] a [jméno FO]. Dne 13. 1. 2015 obvinění [jméno FO] a [jméno FO] vyrozuměni o možnosti prostudovat trestní spis. Dne 29. 1. 2015 bylo umožněno prostudovat spis obviněnému [jméno FO] a jeho obhájci a obviněnému [jméno FO] a jeho obhájci. Dne 3. 2. 2015 podali obvinění [jméno FO] a [jméno FO] návrh na zastavení trestního stíhání s důkazními návrhy. Dne 5. 2. 2015 učiněn úřední záznam k důkazním návrhu obviněných se závěrem, že navrhované důkazy ohledně technických kontrol vozidel již byly PČR provedeny. Dne 19. 2. 2015 obvinění [jméno FO] a [jméno FO] vyrozuměni o možnosti prostudovat spis. Dne 3. 3. 2015 spis obviněnými prostudován. Dne 6. 3. 2015 vyhotoven návrh na podání obžaloby. Dne 28. 5. 2015 věc [adresa] vrátilo PČR k doplnění s 29 pokyny. Dne 7. 4. 2016 obvinění [jméno FO] a [jméno FO] vyrozuměni o možnosti prostudovat trestní spis. Na žádost obhájce obviněného byl změněn termín nahlížení do spisu na 15. 4. 2016, tohoto dne prostudovány spisy obviněnými. Dne 15. 4. 2016 vyhotoven návrh na podání obžaloby. Dne 20. 7. 2016 podána obžaloba k [adresa]. Dne 26. 7. 2016 voláno k předběžnému projednání obžaloby na 14. 9. 2016 za účelem možného postupu sjednání dohody o vině a trestu. Neveřejné zasedání odročeno za účelem porady senátu na 17. 10. 2016, tohoto dne byla věc vrácena státnímu zástupci k došetření, neboť v usnesení o zahájení trestního stíhání nebyla uvedena pohnutka ani úmysl pachatelů. Dne 20. 10. 2016 podána stížnost obviněných proti usnesení o vrácení věci k došetření. Dne 22. 11. 2016 předložen spis [Anonymizováno]. Dne 6. 12. 2016 stížnosti zamítnuty. Dne 11. 1. 2017 spis vrácen státnímu zastupitelství. Dne 2. 3. 2017 vydáno usnesení o zahájení trestního stíhání [jméno FO] a [jméno FO]. Dne 2. 3. 2017 vydáno usnesení o zahájení trestního stíhání [jméno FO] a [jméno FO]. Dne 9. 3. 2017 podána blankytní stížnost obviněnými proti usnesení o zahájení trestního stíhání. Dne 6. 4. 2017 stížnost odůvodněna. Usnesením ze dne 10. 5. 2017 stížnosti obviněných zamítnuty. Dne 30. 5. 2017 vyslýcháni obvinění [jméno FO] a [jméno FO], stejného dne obvinění vyrozuměni o možnosti prostudovat trestní spis. Dne 14. 6. 2017 vyhotoven návrh na podání obžaloby. Dne 12. 7. 2017 doručena [adresa] obžaloba. Dne 14. 7. 2017 státní zastupitelství zamítlo návrh na doplnění dokazování. Dne 26. 7. 2017 voláno k předběžnému projednání obžaloby na 18. 9. 2017. Dne 18. 9. 2017 věc vrácena státnímu zástupci k došetření, neboť pohnutka je v usneseních o zahájení trestního stíhání uvedena pouze obecně, ale z popisu jednání obou obviněných nelze shledat žádnou konkrétní skutkovou okolnost, kterou by bylo možné podřadit pod kvalifikaci „v úmyslu způsobit jinému neoprávněný prospěch“, tedy ani nové usnesení o zahájení trestního stíhání nesplňuje zákonné požadavky Dne 5. 10. 2017 státní zastupitelství odůvodnilo stížnost proti usnesení o vrácení věci státnímu zástupci. Dne 2. 11. 2017 věc předložena [Anonymizováno]. Usnesením ze dne 29. 11. 2017 usnesení o vrácení věci zrušeno a vráceno [adresa] k projednání. Dne 6. 12. 2017 voláno k předběžnému projednání obžaloby na 17. 1. 2018. Dne 20. 2. 2018 obhájci a [Anonymizováno] vyrozuměni s ohledem na změnu předsedy senátu k zaslání zprávy o rozsahu požadovaného dokazování ve lhůtě 10 dnů. Dne 7. 3. 2018 a 8. 3. 2018 zaslány odpovědi. Dne 18. 4. 2018 voláno k hlavnímu líčení na 12. 6. 2018 a 14. 6. 2018. Na hlavním líčení dne 12. 6. 2018 vyslýcháni obžalovaní a 6 svědků. Dne 14. 6. 2018 slyšeno 15 svědků, provedeno několik desítek listinných důkazů, voláno k hlavnímu líčení na 18. 9. a 20. 9. 2018. Dne 20. 9. 2018 voláno k hlavnímu líčení na 13. 11. 2018 a 15. 11. 2018. Dne 13. 11. 2018 slyšeno 9 svědků a provedeno několik desítek listin. Dne 15. 11. 2018 provedeno několik desítek listin. Voláno k hlavnímu líčení na 17. 1. 2019 a 22. 1. 2019. Dne 17. 1. 2019 slyšeni 3 svědci, prováděno několik desítek listin. Dne 22. 1. 2019 provedeno několik desítek listin, voláno na hlavní líčení dne 26. 2. 2019 Dne 26. 2. 2019 slyšen 1 svědek, prováděny desítky listin, proneseny závěrečné řeči, vyhlášen odsuzující rozsudek. Lhůta k vypravení prodloužena do 12. 3. 2019 s ohledem na složitost věci. Dne 28. 5. 2019 odůvodněno odvolání obžalovaných. Dne 6. 6. 2019 věc předložena [Anonymizováno]. Na veřejném zasedání dne 3. 7. 2019 odsuzující rozsudek zrušen v plném rozsahu, neboť se soud I. stupně nevypořádal se všemi důkazy, hodnocení důkazů je zmatečné, popis skutku není v souladu s použitou právní větou a právní kvalifikací, ani se nevypořádal s motivem či pohnutkou jednání obžalovaných, nebyl vyslechnut svědek. Dne 1. 10. 2019 uložena pořádková pokuta svědkovi. Dne 26. 7. 2019 voláno k hlavnímu líčení na 1. 10. 2019, kde byl vyslechnut svědek, odročeno na 7. 11. 2019. Dne 7. 11. 2019 z důvodu nedostavení se přísedícího odročeno na 5. 12. 2019. Dne 7. 11. 2019 pořádková pokuta zrušena. Na hlavním líčení dne 5. 12. 2019 vyslechnut svědek, provedeno několik listin, vyhlášen zprošťující rozsudek. Lhůta k vypravení rozsudku prodloužena do 22. 1. 2020 z důvodu složitosti. Dne 27. 1. 2020 doručeno odvolání státního zástupce do rozsudku. Dne 27. 1. 2020 odvolání doplněno. Dne 27. 2. 2020 věc předložena [Anonymizováno]. Dne 2. 4. 2020 rozsudek soudu I. stupně zrušen, neboť se dostatečně nevypořádal s obhajobou, s výpověďmi svědků, závěry soudu jsou nepřezkoumatelné a v rozporu s provedenými důkazy. Dne 7. 5. 2020 voláno k hlavnímu líčení na 23. 6. 2020. Dne 23. 6. 2020 vyslechnuti 2 svědci, voláno k hlavní líčení dne 3. 9. 2020. Tohoto dne vyslechnut svědek, vyhlášen odsuzující rozsudek. Lhůta k vypravení prodloužena do 14. 10. 2020. Dne 16. 10. 2020 došlo odvolání státního zástupce do výroku o trestu. Dne 20. 10. 2020 došlo odvolání obžalovaných. Dne 30. 10. 2020 doplněno odvolání obžalovaných. Dne 10. 11. 2020 věc předložena [Anonymizováno]. Z důvodu indispozičního volna předsedkyně senátu se veřejné zasedání ze dne 16. 12. 2020 odročeno na 28. 1. 2021. Tohoto dne vyhlášeno rozhodnutí, kterým byl rozsudek I. stupně zrušen a znovu bylo rozhodnuto. Dne 21. 4. 2021 podáno dovolání obviněným [jméno FO]. Dne 20. 7. 2021 došlo vyjádření Nejvyššího státního zástupce. Dne 28. 7. 2021 věc předložena Nejvyššímu soudu. Dne 26. 7. 2022 zrušeny rozsudky [Anonymizováno] i [adresa] v celém rozsahu, neboť soudy výslovně otázku naplnění znaku spočívajícího v dosažení prospěchu velkého rozsahu nerozvedly, tedy nerozvedly, v jaké podobě jinému prospěch vznikl, tedy znaku kvalifikované skutkové podstaty. Dne 5. 9. 2022 voláno k hlavnímu líčení na 27. 10. 2022, z technických důvodů přeodročeno na 24. 11. 2022. Tohoto dne hlavní líčení odročeno za účelem předvolání svědků. Na hlavním líčení dne 2. 2. 2023 vyslýchán obžalovaný, 7 svědků, hlavní líčení odročeno na 28. 3. 2023 za účelem výslechu svědků. Tohoto dne hlavní líčení odročeno na 16. 5. 2023 z důvodu nemoci členky senátu. Dne 16. 5. 2023 vyslechnuti 2 svědci, za účelem porady senátu a vyhlášení rozhodnutí odročeno na 24. 5. 2023. Dne 24. 5. 2023 vyhlášen odsuzující rozsudek, č. j. [Anonymizováno], v právní moci 16. 11. 2023 ve znění rozsudku [Anonymizováno], sp. zn. [Anonymizováno]. Žalobce byl uznán vinným ze spáchání jednak přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, jednak zločinu legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. c) trestního zákoníku, účinného do 31.1.2019. Odsouzen byl podle § 216 odst. 3 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 20 měsíců, výkon trestu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 (dvou) let. Dle odůvodnění v úvahách o druhu a výši trestu soud hodnotil povahu a závažnost spáchaného přečinu, osobní, rodinné, majetkové a jiné poměry obžalovaných, jejich dosavadní způsob života a možnost jejich nápravy. Dále přihlédl k chování obžalovaných po činu, zejména k absenci jejich sebereflexí projevených v hlavním líčení. Jako polehčující okolnost obžalovaným mohl přičíst, že spáchali trestný čin poprvé, nikoli ale v rozrušení, nebo pod vlivem tíživých osobních a rodinných poměrů. Obžalovaným i tak mohl uložit ještě výchovný podmíněný trest odnětí svobody hluboce v dolní polovině zákonem stanovené trestní sazby v trvání, jehož výkon podmíněně odložil na přiměřenou zkušební dobu podstatě zločinů i způsobu jeho spáchání, oběma v trvání 2 let. Od spáchání trestné činnosti uplynula podstatná doba, ve které obžalovaní nebyli trestáni pro další trestnou činnost. Podmíněné odsouzení vychází z předpokladu, že už samo trestní stíhání obžalovaných, negativní zhodnocení jejich osob, a jejich činů rozsudkem a hrozba budoucího eventuálního výkonu trestu, mohou mít samy o sobě z hlediska individuální i generální prevence účinky, které má jinak jen výkon uloženého trestu. Podmíněným odsouzením se tak mohla obžalovaným důvěra a možnost, aby bez izolace od společnosti svým chováním ve zkušební době odčinili spáchaný přečin, čímž se jim tím dává možnost dosáhnout toho, že výkon podmíněně uloženého trestu odnětí svobody nařízen nebude, a že se na obžalované bude hledět, jako kdyby nebyli odsouzeni. Tím podmíněné odsouzení umožňuje vzbudit zájem pachatele na vlastním řádném životě, a podmíněné odsouzení je prostředkem k dosažení účelu trestu, nikoliv projevem shovívavosti k pachatelům zločinu. Pokud by taková doba neuplynula, soud by postupoval přísněji a ukládal tresty v polovině zákonné trestné sazby přísněji trestného zločinu legalizace výnosů z trestné činnosti, sazba 2-6 let, samozřejmě vázán zásadou refomationis in peius, zdůrazněnou Nejvyšším soudem, vázanou k prvotnímu odsuzujícímu rozsudku. Lhůta pro vypravení prodloužena do 17. 6. 2023. Dne 9. 6. 2023 podal státní zástupce odvolání. Dne 20. 6. 2023 podáno odvolání obžalovanými. Dne 18. 7. 2023 odůvodněno odvolání obžalovaných. Dne 13. 9. 2023 podáno odvolání obžalovaným [jméno FO]. Dne 20. 9. 2023 zjištěna nová adresa pro doručování obžalovaným [jméno FO]. Dne 21. 9. 2023 věc předložena [Anonymizováno]. Na veřejném zasedání dne 16. 11. 2023 vyhlášen rozsudek, kterým se rozsudek I. stupně zrušuje co do výroku trestu a znovu se rozhoduje tak, že obž. [jméno FO] a [Jméno žalobce] se shodně dosuzují k úhrnném trestu odnětí svobody v trvání dvou let, výkon tohoto trestu se podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání dvou let. Dle odůvodnění odvolací soud považuje za přiměřený a odpovídající v daném případě trest odnětí svobody uložený na samé spodní hranici zákonné sazby, tedy v trvání dvou let, kdy se jedná o trest úhrnný v souladu s § 43 odst. 1 tr. zkn., neboť nelze přehlédnout dobu, která od spáchání trestné činnosti uplynula, po kterou nadále oba obžalovaní žili řádným životem a nedopustili se žádné další trestné činnosti ani přestupkového jednání. Oproti tomu nelze přehlédnout délku doby páchání trestné činnosti od roku 2008 do roku 2011 i charakter předmětné trestné činnosti, přesto lze výkon tohoto trestu odnětí svobody u obou obžalovaných podmíněně odložit na zkušební dobu v trvání rovněž 2 roků, kterou odvolací soud vzhledem k době, která uplynula od páchání předmětné trestné činnosti i od posledního odsuzujícího rozsudku, považuje za dostačující a přiměřenou rovněž s přihlédnutím k nadále řádnému životu obou obalovaných. Pokud by takováto dlouhá doba od spáchání předmětné trestné činnosti neuplynula, dle názoru odvolacího soudu by přicházelo v úvahu s ohledem na četnost skutků a hodnotu předmětných vozidel uložení i nepodmíněného trestu odnětí svobody. Pokud soud prvního stupně obžalovaným ukládal podmíněný trest odnětí svobody, nutno konstatovat, že především měl být uložen i peněžitý trest, který však z důvodu absence odvolání státního zástupce v neprospěch obžalovaných proti prvotnímu odsuzujícímu rozsudku soudem prvního stupně nebylo následně možné již oběma obžalovaným uložit. Odvolací soud tudíž neshledal důvod ukládat obžalovaným přísnější podmíněné tresty odnětí svobody tak, jak navrhoval státní zástupce ve svém odvolání, neboť obžalovaní od spáchání trestné činnosti po dobu 12 let žijí řádným životem (viz. obsah spisu [adresa] sp. zn. [Anonymizováno]).

5. Žalobce uplatnil u žalované nárok na náhradu nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky řízení dne 16. 5. 2024. Žalovaná ve stanovisku ze dne 17. 10. 2024 konstatovala, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu z titulu nepřiměřené délky řízení (viz. stanovisko žalované ze dne 17. 10. 2024 a uplatnění nároku žalobce ze dne 15. 5. 2024).

6. Žalobce nastoupil dne 1. 8. 2001 k [právnická osoba] [adresa] na pracovní místo „odborný pracovník“, dne 1. 1. 2006 byl jmenován vedoucím oddělení registru vozidel a dne 29. 1. 2021 zaměstnavateli oznámil, že se ke dni 31. 1. 2021 pracovního místa vedoucí oddělení evidence vozidel vzdává. S účinností od 1. 2. 2021 do 31. 5. 2021 se spolu dohodli, že žalobce bude zařazen na pracovní místo v oddělení registru vozidel správního odboru (viz. dohoda o změně obsahu pracovní smlouvy ze dne 29. 1. 2021). Dne 29. 1. 2021 se žalobce vzdal svého pracovního místa vedoucí evidence vozidel ke dni 31. 1. 2021 (viz. vzdání se pracovního místa ze dne 29. 1. 2021). Dne 29. 1. 2021 se žalobce se svým zaměstnavatelem [právnická osoba] [adresa] dohodl na rozvázání pracovního poměru dle smlouvy ze dne 31. 7. 2001 na základě žádosti žalobce. Pracovní poměr měl skončit dnem 31. 5. 2021 (viz. dohoda o rozvázání pracovního poměru ze dne 29. 1. 2021).

7. Soud neprováděl důkazy další důkazy, a to účastnický výslech žalobce či jeho manželky z důvodu nadbytečnosti. Skutkový závěr odpovídá jednotlivým skutkovým zjištěním, na která soud ve stručnosti odkazuje.

8. Po právní stránce soud posoudil věc následovně.

9. Podle ust. § 13 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) /dále jen „OdpŠk“/ odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

10. Podle ust. § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 téhož ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle ust. § 31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

11. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidské práva nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Evropský soud pro lidská práva ve své judikatuře upřednostňuje celkový pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne 11. 10. 2005) a průtah, jenž se vyskytne jen v určité fázi řízení toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Žirovnický proti České republice ze dne 9. 7. 2002). Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Kubizňáková proti České republice ze dne 21. 6. 2005).

12. Soud se nejdříve zabýval námitkou promlčení vznesenou žalovanou a uzavřel, že není důvodná. Řízení pravomocně skončilo dne 16. 11. 2023, žalobce nárok mimosoudně uplatnil dne 16. 5. 2024, tj. poslední den šestiměsíční lhůty dle § 14 OdpŠk, čímž došlo ke stavění šestiměsíční promlčecí lhůty. Dne 17. 10. 2024 žalovaná vydala stanovisko a žalobce podal žalobu dne 18. 10. 2024, tedy včas v rámci šestiměsíční promlčení lhůty.

13. Celková délka řízení od sdělení obvinění dne 12. 5. 2014 do jeho pravomocného skončení dne 16. 11. 2023 činila 9 let a 6 měsíců. Skutečnost, že věc byla na základě rozhodnutí [adresa] ze dne 17. 10. 2016 ve spojení s rozhodnutím [Anonymizováno] ze dne 6. 12. 2016 vrácena státnímu zástupci k došetření a následně bylo zahájeno tr. stíhání mj. žalobce na základě nového usnesení nelze z pohledu celkové délky řízení vykládat tak, že by snad bylo řízení zahájeno až usnesením o zahájení tr. stíhání ze dne 2. 3. 2017, neboť první usnesení o zahájení tr. stíhání nebylo nijak formálně „odklizeno“. Žalobci proto svědčí celková délka řízení. Taktéž předmětem tohoto řízení, jak žalobce potvrdil, není odškodnění výsledku řízení či z rozhodnutí vydaných v průběhu řízení.

14. Takto stanovenou celkovou délku řízení je třeba považovat s ohledem na předmět řízení za nepřiměřeně dlouhou. Řízení jako celek neodpovídalo dobou svého trvání času, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Došlo tak k nesprávnému úřednímu postupu (ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk) a tím k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě, za které mu náleží právo na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (§ 31a odst. 1 OdpŠk). Tuto újmu je přitom na místě odškodnit v penězích, neboť takový podíl žalobce na délce řízení soud neshledal, aby mohlo být uvažováno o jeho obstrukčním chování či o zneužívání práva. Rovněž soud nesouhlasí s posouzením žalované v tom směru, že v případě odsouzení žalobce a s ohledem na odůvodnění konečných odsuzujících rozhodnutí je konstatování porušení práva dostačující satisfakcí. Soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2023, č. j. 30 Cdo 3461/2023 – 158, dle kterého v případě, že z odsuzujícího trestního rozsudku není patrno, o jakou část byl trest snížen v důsledku zohlednění nepřiměřené délky trestního řízení, je třeba naopak vyjít z toho, že nepřiměřená délka trestního řízení snížením trestu kompenzována nebyla (srov. rozsudek ze dne 14. 4. 2020, sp. zn. 30 Cdo 3907/2018, a dále Simon. P. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 299). V případě žalobce z konečného rozhodnutí soudu I. stupně se pouze podává, že od spáchání trestného činu uplynula podstatná doba. Pokud by taková doba neuplynula, soud by postupoval přísněji a ukládal tresty v polovině zákonné sazby. Z rozhodnutí odvolacího soudu se rovněž podává zohlednění doby uplynulé od spáchání trestných činů a rovněž k době, která uplynula od posledního odsuzujícího rozsudku. Uvedl, že pokud by neuplynula taková doba od spáchání trestných činů, dle odvolacího soudu by přicházelo v úvahu uložení i nepodmíněného trestu odnětí svobody. Z rozhodnutí však neplyne „měřitelná“ doba, o kterou byl žalobci uložen nižší trest právě kvůli nepřiměřené délce trestního řízení, přičemž doba od spáchání trestných činů je jiným kritériem. Z tohoto důvodu soud uzavřel, že nepřiměřená délka trestního řízení žalobci uložením mírnějšího trestu kompenzována nebyla a žalobci vzniklo právo na přiznání zadostiučinění v penězích, neboť samotné konstatování porušení práva by se (s přihlédnutím ke všem níže uvedeným skutečnostem a kritériím) nejevilo jako dostačující.

15. Při určování výše přiměřeného zadostiučinění je v daném případě na místě vycházet ze základní částky 15 000 Kč za první dva roky řízení a dále pak za každý další rok řízení. Nejvyšší soud pro poměry České republiky považuje za přiměřené, jestliže se tato základní částka pohybuje v rozmezí 15 000 až 20 000 Kč. Při stanovení nižší částky odškodnění za první dva roky přihlíží Nejvyšší soud k tomu, že během nich je újma způsobená (nakonec příliš dlouhým řízením) nejnižší a teprve s plynutím času a prodlužováním řízení narůstá, čemuž musí odpovídat i částka odškodnění za rok trvání řízení. Přiznání částky v uvedeném rozmezí, ve kterém částka 15 000 Kč představuje částku základní, lze zvažovat například podle takových kritérií, jakými jsou délka samotného kompenzačního řízení (v případě, kdy samotné kompenzační řízení je nepřiměřeně dlouhé, lze přiměřeně zvýšit danou částku, pokud se toho poškozený dovolá) či zjevně nepřiměřená (extrémní) délka posuzovaného řízení. V posuzované věci, kdy řízení trvalo 9 let a 6 měsíců (což ještě nelze označit za zjevně zcela extrémní délku řízení), a kdy i samotné kompenzační řízení není nepřiměřeně dlouhé (žaloba byla soudu doručena dne 18. 10. 2024), nelze než uzavřít, že základní částka ve výši 127 500 Kč stanovená shora uvedeným způsobem (tj. 8 x 15 000 Kč a 9 x 1 250 Kč), je zcela odpovídající. Uvedený závěr soud odvozuje i od skutečnosti, že existenci samotného posuzovaného řízení žalobce zavinil svým jednáním.

16. Soud dále přihlédl ke konkrétním okolnostem případu a kritériím uvedeným v § 31a odst. 3 písmeno b) až e) zák. č. 82/1998 Sb. a dospěl k následujícím závěrům.

17. Řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy. Soud I. a II. stupně rozhodoval každý čtyřikrát a Nejvyšší soud jedenkrát.

18. Soud uvedenou věc ohodnotil jako obtížnou po stránce procesní, skutkové, ale i právní. V posuzovaném řízení byl žalobce spolu s dalším obviněným trestně stíhán pro spáchání přečinu 329 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku a zločinu dle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. c), e) tr. zákoníku. Procesní složitost souvisela s vyšším počtem trestně stíhaných osob, byl podán návrh na zastavení trestního stíhání, dvakrát bylo rozhodnuto o vrácení věci státnímu zástupci k došetření, obžaloba byla předběžně projednávána, věci byly vraceny a svědkovi byla uložena pořádková pokuta, která byla následně zrušena. Orgány činné v trestním řízení za účelem objasnění věci přibrali znalce k ocenění desítek vozidel, v desítkách případů žádali o součinnost a o odborná vyjádření, prováděly ohledání vozidel a žádaly o stanoviska prodejce aut. Dokazování bylo provedeno řadou listinných důkazů a výslechy mnoha svědků. Obžalovaní podávali v průběhu řízení nové důkazní návrhy. Uvedené prokazuje zřejmou skutkovou složitost věci, čemuž odpovídá i počet konaných hlavních líčení a rozsah meritorních rozhodnutí. Se složitostí skutkovou souvisela i složitost právní.

19. Soud neshledal podíl žalobce na délce řízení.

20. Jde-li o činnost soudů ve vztahu k otázce možných prodlev je nutno konstatovat, že v posuzovaném řízení nedošlo k obdobím nečinnosti. Postup OČTŘ byl plynulý a procesní úkony odpovídající dané fázi řízení byly činěny v přiměřených lhůtách. Rozhodnutí soudu I. stupně ze dne 5. 12. 2019 bylo zrušeno pro nepřezkoumatelnost. Rovněž rozhodnutí soudu I. stupně ze dne 3. 9. 2020 a odvolacího soudu ze dne 28. 1. 2021 byla zrušena jako pravomocná zrušena Nejvyšším soudem z důvodu nedostatečného odůvodnění. Na tomto místě soud uvádí, že pro posouzení a odškodnění nepřiměřené délky řízení není podstatné, jaké neduhy v běžném životě rozhodnutí vydaná v posuzovaném řízení žalobci přinášela (viz. tvrzení o profesních dopadech) v případě, kdy není odškodňován výsledek řízení, resp. rozhodnutí z posuzovaného řízení. Z tohoto důvodu soud neprováděl ani účastnický výslech žalobce či jeho manželky, neboť se měly týkat dopadů trestního řízení do jeho života.

21. Dle ustálené judikatury je vyšší význam předmětu řízení presumován u řízení, která mají pro jejich účastníky zvýšený význam, jako např. věci trestní, věci péče o nezletilé, pracovněprávní spory, věci osobního stavu aj. Nejde-li o vyjmenované případy domněnky vyššího významu předmětu pro poškozeného, je pro něj význam předmětu řízení standardní (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.9.2014, sp. zn. 30 Cdo 515/2014, usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 4.12.2014, sp. zn. 30 Cdo 2542/2014). Posuzované řízení, jak vyplývá z výše uvedeného stanoviska Nejvyššího soudu, se typově řadí mezi ta, která mají zvýšený význam pro účastníky, jelikož se jedná o řízení trestní. V daném případě však soud s ohledem na pravomocné odsouzení žalobce uzavřel, že význam řízení pro žalobce byl snížený, neboť existenci posuzovaného řízení vyvolal svým jednáním. V případě spáchání trestných činů si musel být vědom následků, které mohou nastat i právě v podobě posuzovaného řízení.

22. Výslednou základní částku ve výši 127 500 Kč soud s ohledem na kritéria plynoucí z ust. § 31a odst. 3 OdpŠk z důvodů shora rozvedených upravil, a to jejím snížením o 30 % za složitost věci, snížením o 20 % pro počet stupňů, na kterých soudy rozhodovaly, a o 30 % pro nižší význam řízení pro žalobce. Naopak základní částku navýšil o 5 % pro postup soudů z důvodu zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost, tj. celkem soud základní částku ponížil o 75 %, a dospěl tak k celkové částce 31 875 Kč.

23. Pod výrokem I. proto soud přiznal žalobci částku 31 875 Kč a ve zbytku žalobu zamítl pod výrokem II.

24. Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 142 odst. 3 o.s.ř. Soud přiznal žalobci plnou náhradu nákladů řízení, neboť výše a forma přiměřeného zadostiučinění závisela na úvaze soudu. Při stanovení výše tarifní hodnoty soud aplikoval ust. § 9a odst. 2 advokátního tarifu pro úkon účast na jednání dne 21. 1. 2025 a vyšel z tarifní hodnoty 31 875 Kč. Pro úkony převzetí a příprava zastoupení a podání žaloby aplikoval § 9 odst. 4 advokátního tarifu (tj. úkony do 31. 12. 2024) a vyšel z tarifní hodnoty 50 000 Kč. Soud tak přiznal právnímu zástupci náhradu v celkové výši 13 652 Kč, což představuje odměnu advokáta ve výši 8 580 Kč (2x 3 100 Kč a 2 380 Kč) dle § 7 odst. 4 advokátního tarifu za 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (převzetí zastoupení, podání žaloby a účast na jednání soudu dne 21. 1. 2025), náhradu hotových výdajů dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu a § 11 odst. 1 advokátního tarifu ve výši 2x 300 Kč a 1x 450 Kč, tj. 1 050 Kč, a 21% DPH z odměny advokáta, náhrady hotových výdajů ve výši 2 022 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč.

25. Lhůta k plnění pro žalovanou podle § 160 odst. 1 o. s. ř. odpovídá plnění ze státního rozpočtu.

Poučení