27 C 20/2024 - 124

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Klárou Klečkovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Anonymizováno], IČO: [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] o zaplacení 99 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá zaplacení částky 99 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 99 000 Kč od 31. 1. 2024 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náklady řízení ve výši 900 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se svou žalobou ze dne 29. 1. 2024 domáhal, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci 99 000 Kč s příslušenstvím (usnesením soudu ze dne 1. 7. 2024, č. j. 27 C 20/2024 – 72, byla připuštěna změna žaloby spočívající v jejím rozšíření o zákonný úrok z prodlení z žalované částky od 31. 1. 2024 do zaplacení) s odůvodněním, že proti žalobci bylo zahájeno trestní stíhání usnesením Policie ČR ze dne 3. 5. 2022, č.j. [Anonymizováno], pro spáchání přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3 trestního zákoníku, spáchaného dílem ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku, dílem samostatně, dílem formou spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku a přečinu poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 trestního zákoníku, spáchaného formou spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku. Rozsudkem [Anonymizováno] ze dne 31. 1. 2023, č.j. [Anonymizováno], byl zproštěn obžaloby podle § 226 písm. c) trestního řádu. Rozsudek nabyl právní moci 23. 2. 2023. Žalobci vznikla z důvodu vydání nezákonného rozhodnutí nemajetková újma ve výši 99 000 Kč za závažný a citelný zásah do jeho práv a způsobilo mu vážný dopad do jeho života. Nárok uplatnil u žalované dne 30. 7. 2023.

2. K výzvě soudu dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. k doplnění tvrzení a označení důkazů k prokázání dopadů nezákonného trestního stíhání do života žalobce doplnil, že trestní stíhání pro něj znamenalo nervové vypětí a psychickou zátěž, což bylo znásobeno tím, že byl stíhán pro tr. čin, za který mu hrozil vysoký trest odnětí svobody ve výměře od 1 do 5 let. Při jednání doplnil, že v době trestního stíhání byl ve výkonu trestu odnětí svobody, kde si odpykával trest ve výměře čtyři roky, přičemž jednotlivé trestné činy, za které mu byl uložen souhrnný trest, měly sazbu do tří let. Žalobce v průběhu trestního stíhání navrhoval zastavení tr. řízení pro neúčelnost. Hrozilo mu prodloužení nepodmíněného výkonu trestu odnětí svobody. Dále uvedl, že aktivity ve výkonu trestu odnětí svobody jsou vázány na to, že jsou skončena jiná trestní stíhání, odsouzený je připravován na propuštění z výkonu trestu, například zařazení do práce aj. Žalobce proto 10 měsíců čekal na to, než ho vrátí do práce. Nebylo mu umožněno např. protidrogové léčení. Ve většině odsuzujícího rozsudků se žalobce ke spáchání tr. činů doznal a to, že v předmětném trestním řízení nevypovídal, neznamená, že by se jednání dopustil s ohledem na jeho předchozí jednání. Dále doplnil, že v rozsudku Městského soudu v Brně sp. zn. [Anonymizováno] byl žalobci uložen trest odnětí svobody 19 měsíců a státní zástupce navrhoval navýšit trest o více než rok.

3. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že nároky v ní uplatněné neuznává. Uvedla, že žalobce u ní dne 30. 7. 2023 uplatnil nárok na náhradu nemajetkové újmy z uvedeného nezákonného trestního stíhání. Žalovaná poskytla žalobci konstatování porušování práva, finanční zadostiučinění neposkytla.

4. Soud provedl dokazování a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

5. Policie ČR, [adresa], [Anonymizováno] zahájila dne 3. 5. 2022 trestního stíhání žalobce a [jméno FO] usnesením č. j. [Anonymizováno], pro spáchání trestného přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, 3 tr. zkn. spáchaného dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zkn. dílem samostatně, dílem formou spolupachatelství podle § 23 tr. zkn. a přečinu poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zkn. spáchaného formou spolupachatelství podle § 23 tr. zkn. Usnesení si žalobce převzal ve věznici [adresa], kde vykonával trest odnětí svobody, dne 10. 5. 2022. Proti usnesení žalobce podal prostřednictvím obhájce stížnost a navrhl odložení věci pro neúčelnost. Stížnost byla zamítnuta usnesením státního zástupce ze dne 22. 6. 2022, č. j. [Anonymizováno]. Žalobce byl vyslechnut dne 30. 9. 2022 a uváděl, že má střední odborné vzdělání bez maturity, je nemajetný, čistý měsíční příjem 5 000 Kč v rámci pracovního poměru ve VTOS, děti nemá. Žalobce při tomto výslechu využil práva nevypovídat. Žalobce nevlastnil žádnou nemovitost, bylo proti němu vedeno celkem 14 exekučních řízení, která byla zahájena v době od 23. 7. 2015 do 15. 6. 2022. Rozsudkem [Anonymizováno] ze dne 2. 6. 2021, č. j. [Anonymizováno], byl žalobce uznán vinným ze spáchání přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zkn. dílem ve spolupachatelství podle § 23 tr. zkn., rozsudek nabyl právní moci 2. 6. 2021. Žalobci byl tímto rozsudkem uložen společný trest odnětí svobody v trvání 19 měsíců, zařazen do věznice s ostrahou. Rozsudkem [Anonymizováno] 22. 9. 2015, č.j. [Anonymizováno], byl žalobce uznán vinným ze spáchání přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b) tr. zkn. A odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 80 hodin. Rozsudkem [Anonymizováno] z 5. 3. 2018, č.j. [Anonymizováno], byl žalobce uznán vinným ze spáchání přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zkn. a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, rozsudek nabyl právní moci 5. 3. 2018. Rozsudkem [Anonymizováno] ze dne 14. 6. 2018, č. j. [Anonymizováno], byl žalobce uznán vinným z pokusu přečinu neoprávněného užívání cizí věci dle § 21 odst. 1 tr. zkn. k § 207 odst. 1 tr. zkn. a za tento přečin a za sbíhající se přečin krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zkn., byl uznán vinným rozsudkem [Anonymizováno] ze dne 5. 3. 2018 k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců, rozsudek v právní moci 14. 6. 2018. Dalším rozsudkem [Anonymizováno] ze dne 23. 6. 2020, č. j. [Anonymizováno], byl žalobce uznán vinným ze spáchání přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zkn. dílem spáchaným ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zkn. a přečinu neoprávněné padělání opatření a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zkn. a odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců, rozsudek nabyl právní moci dne 3. 10. 2020. Rozsudek [Anonymizováno] ze dne 8. 3. 2021, č. j. [Anonymizováno], byl žalobce uznán vinným ze spáchání přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zkn. a přečinu porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zkn. a odsouzen byl k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 16 měsíců, rozsudek právní moci 8. 3. 2021. Rozsudek [Anonymizováno] ze dne do 6. 8. 2020, č. j. [Anonymizováno], kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zkn. a odsouzen byl k trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců, rozsudek nabyl právní moci dne 8. 4. 2021. Dle opisu z evidence přestupků měl žalobce tři záznamy a dle opisu z evidence rejstříku trestů fyzických osob ke dni 23. 11. 2022 měl žalobce celkem devět záznamů, poslední je dle rozhodnutí [Anonymizováno] z 2. 6. 2021. Dne 29. 11. 2022 byla k [Anonymizováno] podána mj. na žalobce obžaloba pro spáchání přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zkn. dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zkn. Pro případ uznání viny státní zástupce navrhoval uložit žalobci společný trest k rozsudku [Anonymizováno] ze dne 2. 6. 2021 ve výměře kolem 31 měsíců odnětí svobody se zařazením výkonu do věznice s ostrahou a zopakovat výrok o uložení trestu propadnutí věci. Opis z evidence rejstříku trestů učiněný v průběhu hlavního líčení zůstal nezměněný. Při hlavním líčení dne 31. 1. 2023 žalobce odmítl vypovídat. Rozsudkem [Anonymizováno] ze dne 31. 1. 2023, č.j. [Anonymizováno], který nabyl právní moci vůči žalobci dne 23. 2. 2023, byl žalobce zproštěn obžaloby podle § 226 písm. b) tr. ř. (viz. spis [Anonymizováno] sp. zn. [Anonymizováno]).

6. Žalobce při svém účastnickém výslechu uvedl, že v době zahájení tr. stíhání byl ve VTOS zaměstnaný a měl jít na venkovní pracoviště, což bylo přerušeno kvůli probíhajícímu novému tr. stíhání. Také zkoušel léčbu v [Anonymizováno], neboť chtěl se svou závislostí na drogách a gamblingu něco dělat a byla příčinou jeho problémů, ale musel vyčkat na ukončení předmětného tr. řízení. Ve VTOS byl v [Anonymizováno]. Na dvanáctiměsíční léčbu nastoupil nakonec v červnu 2023, po skončení předmětného tr. řízení. Trestní stíhání pro něj znamenalo stres, trpěl depresemi, neboť měl obavy z prodloužení výkonu trestu. Z VTOS byl propuštěn 12. 10. 2024. Nyní se cítí vyléčený, je ještě v doléčovacím procesu, kam bude docházet jednou za dva týdny. Od 21. 10. 2024 je zaměstnaný. Chce si uspořádat život. Uvedl, že mu hrozilo navýšení trestu o 12 měsíců na celkových 31 měsíců. Zvažoval možnost se doznat, aby dostal nižší trest, ačkoliv nic neudělal. Do VTOS šel v jeho 28 letech, uložený trest mu přišel dlouhý. Po prvním, druhém roce ve VTOS se u něj začaly projevovat deprese a úzkosti, neuměl si představit být ve VTOS ještě déle. Jeho poslední nepodmíněný trest odnětí svobody trval 47 měsíců (viz. účastnický výslech žalobce).

7. Žalobce uplatnil žalovaný nárok u žalované dne 30. 7. 2023. Žalovaná jeho žádost projednala dne 24. 5. 2024, kde mu poskytla zadostiučinění formou konstatování porušení práva vydáním nezákonného rozhodnutí a za jeho vydání se žalobci omluvila (viz. nesporná tvrzení a stanovisko žalované ze dne 24. 5. 2024).

8. Na základě provedeného dokazování soud získal dostatečná skutková zjištění pro rozhodnutí ve věci. Skutkový závěr odpovídá jednotlivým zjištěním, na která soud ve stručnosti odkazuje.

9. Po právní stránce soud posoudil věc následovně.

10. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v účinném znění (dále i jen „OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 cit. zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

11. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

12. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

13. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

14. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 téhož ustanovení zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

15. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle § 1 odst. 1, § 5 písm. a), § 7 odst. 1, § 8 odst. 1 a § 31a odst. 1, 2 OdpŠk, kdy se žalobce po žalované domáhá zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 99 000 Kč, která mu měla vzniknout v důsledku vydání nezákonného rozhodnutí o zahájení trestního stíhání v řízení vedeném u [Anonymizováno] pod sp. zn. [Anonymizováno]. V řízení bylo prokázáno, že žalobce u žalované uplatnil nárok na náhradu nemajetkové újmy ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

16. Aby mohl být stát odpovědný za škodu či nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb. je třeba, aby byly splněny současně tři podmínky: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody nebo nemajetkové újmy a 3) příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a vznikem škody nebo nemajetkové újmy. Existence těchto podmínek musí být bezpečně prokázána, přičemž důkazní břemeno leží na poškozeném.

17. Žalobce se domáhá zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou vydáním nezákonného rozhodnutí ve výši 99 000 Kč. V řízení bylo prokázáno, že usneseními policejního orgánu Policie ČR, [adresa] ze dne 3. 5. 2022, č. j. [Anonymizováno], bylo zahájeno trestní stíhání žalobce jako obviněného ze spáchání přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, 3 tr. zkn. spáchaného dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zkn. dílem samostatně, dílem formou spolupachatelství podle § 23 tr. zkn. a přečinu poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zkn. spáchaného formou spolupachatelství podle § 23 tr. zkn. V řízení bylo dále prokázáno, že rozsudkem [Anonymizováno] ze dne 31. 1. 2023, č. j. [Anonymizováno], byl žalobce obžaloby podle § 226 písm. c) tr. řádu zproštěn. Usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 tr. řádu je nezákonným rozhodnutím ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk v případě, kdy trestní stíhání neskončí pravomocným odsouzením (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1487/2001). V daném případě byl žalobce obžaloby zproštěn, čímž je dána odpovědnost žalované za nemajetkovou újmu vzniklou žalobci z titulu vydání nezákonného rozhodnutí dle § 7 odst. 1 a § 31a odst. 1 OdpŠk.

18. V případě vydání nezákonného rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, není dána vyvratitelná domněnka, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce, a vznik nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, uveřejněný pod číslem 67/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

19. Obecně lze říci, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění „liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. II. ÚS 590/08).

20. Soud se tak zabýval tím, zda je dostačujícím zadostiučiněním konstatování nezákonnosti rozhodnutí nebo zda žalobci náleží zadostiučinění v penězích (§ 31a odst. 2 OdpŠk). Při stanovení formy či výše zadostiučinění soud vychází především z povahy trestní věci, z délky trestního řízení a následků způsobených trestním řízením v osobnostní sféře poškozeného, přičemž přihlédne i k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Kritéria uvedená v § 31a odst. 3 OdpŠk se nepoužijí, neboť se týkají výlučně stanovení odškodnění v případě nesprávného úředního postupu spočívajícího v porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 nebo ze dne 21. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2256/2011). Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011).

21. Žalobce byl stíhán pro podezření ze spáchání přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, 3 tr. zkn. spáchaného dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zkn. dílem samostatně, dílem formou spolupachatelství podle § 23 tr. zkn. a přečinu poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zkn. spáchaného formou spolupachatelství podle § 23 tr. zkn, za které bylo možné v případě vydání odsuzujícího rozsudku uložit žalobci trest odnětí svobody v trvání až 5 let. Žalobce tak nebyl ohrožen výrazně vysokým trestem odnětí svobody, nicméně s ohledem na jeho trestní minulost bylo více než reálné očekávat, že mu při uznání viny bude uložen trest nepodmíněný, navíc za situace, kdy byl trest ukládán jako souhrnný. Státní zástupce navrhoval v obžalobě uložit trest kolem 12 měsíců. Obava z dalšího nepodmíněného trestu odnětí svobody žalobce tudíž byla reálná.

22. Povaha trestné činnosti (trestný čin proti majetku), pro kterou byl žalobce stíhán, zpravidla nepůsobí značné společenské odsouzení stíhaného, jak by tomu mohlo být v případech trestního stíhání pro trestný čin proti životu a zdraví, proti svobodě a lidské důstojnosti nebo hrubě narušující občanské soužití, apod. Za stejné trestné činy byl již žalobce v minulosti odsouzen. V řízení nebylo zjištěno, a ani žalobce to netvrdil, že by jeho pověst trestním stíháním jakkoliv utrpěla.

23. Co se týká následků, které byly způsobeny trestním stíháním v osobnostní sféře žalobce, pak došlo k zásahu do jeho soukromého života vyvolaným stresem a obavami z prodloužení výkonu trestu odnětí svobody. Následky způsobené trestním stíháním v osobnostní sféře žalobce byly zřejmě umírněny, pokud již byl v minulosti trestně stíhán a opakovaně odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, protože nemohl pociťovat hrozbu trestního postihu a společenského odsouzení tak intenzivně jako osoba bezúhonná. Žalobce ani netvrdil, že by o tr. stíhání vědělo širší okolí či bylo medializováno. V odložení počátku léčby žalobce ve VTOS soud neshledal zásah, neboť se léčby žalobci nakonec skutečně dostalo a vykonal ji po dobu 12 měsíců.

24. Trestní řízení trvalo 9,5 měsíce, což není doba nepřiměřeně dlouhá, přičemž pouze po tuto dobu byl žalobce udržován v nejistotě ohledně výsledku řízení a pouze po tuto dobu trvaly následky trestního stíhání v osobnostní sféře žalobce.

25. S ohledem na shora uvedené soud uzavřel, že dostačující zadostiučinění, které se má žalobci dostat, je konstatování porušení práva, které odpovídá dopadu trestního stíhání do jeho osobnostní sféry, a to s přihlédnutím k objektivním skutečnostem daného případu (povahy trestní věci, délky trestního stíhání, včetně předchozí trestné činnosti s opakovaným výkonem nepodmíněného trestu odnětí svobody). Výrazné zásahy do osobnostní sféry žalobce soud neshledal.

26. Soud má za to, že přiznaná forma satisfakce obstojí i ve srovnání s jinými případy odškodňování nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání. Soudu jsou z úřední činnosti známá následující rozhodnutí, kdy dostačující formou zadostiučinění bylo shledáno konstatování vydání nezákonného rozhodnutí. Jde o rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 11 C 118/2016 (u Městského soudu v Praze sp. zn. 15 Co 182/2018), kde trestní stíhání trvalo 20,5 měsíce, jednalo se o zločin padělání a pozměnění peněz dle § 233 odst. 2 a linea první tr. zkn., hrozilo tři roky až osm let, v tu dobu poškozený neměl žádné zaměstnání, neprokázal, byl naopak prokázán stres a změny nálad, které se negativně projevily do vztahu poškozeného a jeho rodinného příslušníka. Měl narušený vztah s tehdejší přítelkyní, byl vícekrát odsouzen a v případě jednoho podmíněného odsouzení mu byl i nařízen výkon trestu odnětí svobody. Bylo přiznáno taktéž morální zadostiučinění. Dále rozhodnutí zdejšího soudu pod sp. zn. 10 C 55/2018, kde poškozený stejně jako žalobce nebyl vazebně stíhán, trestní stíhání trvalo 1 rok a 10 měsíců, jednalo se o trestný čin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zkn. v souběhu s legalizací výnosu z trestné činnosti dle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zkn. hrozil trest 1–5 let, dopady byly obecného charakteru. V obou uvedených případech trestní stíhání trvalo delší dobu než u žalobce, v prvním případě poškozenému hrozil vyšší trest než žalobci. Žalobce oproti prvnímu případu tvrdil pouze obecné dopady a v době trestního stíhání se nacházel ve výkonu trestu odnětí svobody.

27. Žalobce označil pro srovnání rozhodnutí zdejšího soudu, která se dle soudu v základních rysech neshodují s případem žalobce. Ve věci sp. zn. 26 C 187/2019, kde šlo o tr. stíhání pro zločin krádeže podle § 205 odst. 1, písm. b) odst. 4 písm. a) písm. c) t.z. a pro přečin poškození cizí věci podle § 228 odst. 1, odst. 3 písm. d) t.z. a pro přečin neoprávněné opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 t.z. vše ve spolupachatelství s dalšími třemi osobami. Na tamního žalobce byla uvalena vazba v délce 310 dnů, přičemž mu hrozil trest 5 až 10 let. Trestní řízení trvalo 7 let a 7 měsíců, přičemž samostatné byla odškodňována délka řízení a k délce řízení tak nebylo při odškodňování nemajetkové újmy v souvislosti s trestím stíhání přihlíženo. U tamního žalobce trestní stíhání nezasáhlo do jeho profesního života, neboť byl nezaměstnaný, do ČR jezdil buď za zábavou, nebo hledat zaměstnání a v rámci soudního řízení u něj byly zjištěny závažné choroby, které vyžadují především klid a plné soustředění se na nemoc nikoliv na trestní stíhání. Tamní žalobce měl 4 záznamy v trestním rejstříku. Oproti žalobci poškozenému hrozil výrazně vyšší trest, trestní řízení trvalo výrazně delší dobu, byl stíhán vazebně a byly zjištěny výraznější zásahy do osobní sféry poškozeného. Dále označil rozhodnutí zdejšího soudu ve věci sp. zn. 17 C 241/2014, kde tamní žalobce byl stíhán pro podezření ze spáchání pokračujícího trestného činu pojistného podvodu dle § 250a odst. 2, 4 písm. b) zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění účinném ke dni zahájení trestního stíhání (dále jen „tr. zák.“) (trestní sazba 2 – 8 let) v jednočinném souběhu s trestným činem poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák. (trestní sazba až jeden rok, zákaz činnosti, peněžitý trest či propadnutí věci) a pro pokus ublížení na zdraví dle § 8 odst. 1, § 221 odst. 1 tr. zák. (trestní sazba až dvě léta) v jednočinném souběhu s trestným činem výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. (trestní sazba až dvě léta). Žalobce byl tedy ohrožen trestem odnětí svobody v délce 2 – 8 let, přičemž trestní stíhání trvalo 6 let, 5 měsíců a 10 dní (od 16. 4. 2007 do 26. 9. 2013). Poškozený byl v minulosti odsouzen. Oproti žalobci tr. stíhání trvalo výrazně delší dobu a poškozenému hrozil vyšší trest. Poškozený byl oproti žalobci stíhán vazebně.

28. S ohledem na veškeré výše uvedené skutečnosti dospěl soud k závěru, že konstatování nezákonnosti rozhodnutí je dostačujícím zadostiučiněním za nemajetkovou újmu vzniklou žalobci nezákonným rozhodnutím. Žalovaná již nezákonnost rozhodnutí konstatovala ve svém stanovisku ze dne 24. 5. 2024 a navíc se žalobci za vydání nezákonného rozhodnutí omluvila, proto soud žalobu o zaplacení 99 000 Kč s příslušenstvím jako nedůvodnou zamítl.

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1, § 146 odst. 2 a § 151 odst. 1 o. s. ř., podle nichž účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, a jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).

30. V souzeném případě byl žalobce zcela neúspěšný, neboť požadoval zadostiučinění v penězích, které soud neseznal stejně jako žalovaná za adekvátní formu satisfakce a shodně s žalovanou uzavřel, že postačí zadostiučinění formou konstatování porušení práva. Žalobce se nedomáhal morální satisfakce. Žalované s odkazem na ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. náleží náhrada režijních paušálů podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Náklady žalované představuje náhrada 3 režijních paušálů (vyjádření k žalobě, příprava na jednání a účast na jednání soudu dne 22. 10. 2024) v celkové výši 900 Kč (3x 300 Kč).