27 C 209/2015 - 441

Rubrum

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Hočkem ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČ [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] proti žalované: [Jméno žalované]., IČ [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] o zaplacení 710 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Návrh, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 710 000 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně z této částky od 1. 9. 2014 do zaplacení se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení k rukám právního zástupce žalované částku 207 636 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Liberci na náhradě nákladů řízení částku 60 177,38 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit mu žalovanou částku spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši a náklady řízení. Důvodem podání žaloby byla snaha žalobce domoci se po žalovaném náhrady škody, která mu podle něj byla způsobena žalovaným, který je zastupoval žalobce při daňové kontrole daně z příjmů právnických osob za rok [Anonymizováno] a daně z přidané hodnoty za období březen až prosinec [Anonymizováno] nedoručil rozhodnutí, a to platební výměry správce daně Finančního úřadu v [adresa] i žalobci, který tak nemohl podat odvolání a podle platebních výměrů proběhla exekuce správce daně, při které došlo k zabavení movitého majetku žalobce, a to nákladního automobilu [Anonymizováno] a dále [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Žalobce uvedl, že to že nedoručil žalovaný dodatečné platební výměry správce daně do datové schránky žalobce a neinformoval žalobce o doručení dodatečných daňových výměrů vedlo k tomu, že žalobce nemohl podat opravný prostředek. Žalobce se pak dozvěděl o exekuci na základě těchto dodatečných daňových výměrů až v okamžiku, kdy přišel vykonat exekutor exekuční řízení a zabavil movitý majetek žalobce. To, že nebyly doručeny dodatečné platební výměry a byla tak znemožněna žalobci podat opravný prostředek, do těchto dodatečných platebních výměrů, správce daně považuje žalobce za okamžik, kdy došlo k porušení povinností žalovaného a škoda vznikla v souvislosti s tímto jednáním žalovaného. Výše škody pak odpovídá výši zabaveného majetku. Když se jednalo o vozidlo [Anonymizováno] [Anonymizováno] rok výroby [Anonymizováno] a vozidlo bylo speciálně upraveno pro potřeby žalobce jednalo se o [Anonymizováno] [Anonymizováno] a další nadstandardní výbavu jako [Anonymizováno] [Anonymizováno], včetně [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] s [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], poukazuje na to, že znalec který zpracovával a určoval kupní cenu pro účely exekučního řízení správce daně vůbec nepřihlédl k této nadstandardní výbavě a atypické výbavě vozidla žalobce, vycházel z výstupních cen automobilů a z metodiky [Anonymizováno] [adresa]. Žalobce poukazuje na to, že tato nadstandardní výbava vozidla přestavuje dalších [částka], a k této skutečnosti nebylo při stanovení ceny znalcem vůbec přihlédnuto. Znalec pak uvedl ve svém znaleckém posudku jako koeficient prodeje 0,9 což neodpovídá vůbec skutečnosti s ohledem na použitou metodiku. Znalec nevzal v úvahu to, že to neodpovídá vůbec skutečnosti s ohledem na trh ojetých vozidel, je to vozidlo [Anonymizováno] výroby, o které je vyšší zájem než o vozidla výroby [Anonymizováno] a [Anonymizováno] a nevzal v úvahu ani to, že vozidlo bylo přetypováno na vozidlo o nosnosti do [Anonymizováno],[Anonymizováno] tuny, takže je může řídit i osoba s oprávněním skupiny [Anonymizováno] což zvyšuje využití vozidla. Dále pak žalobce uvedl, že příčinná souvislost vyplývá z toho, že žalovaný jako zmocněnec žalobce neinformoval žalobce o doručení předmětných platebních výměrů a žalobci je nepředla žádným způsobem je neinformoval a nepodal proti těmto výměrům opravný prostředek, nejedná se o případ na který by dopadal žalovaným zmiňovaný judikát nejvyššího soudu, podle kterého by ke vzniku škody a odpovědnosti daňového poradce, tedy toho kdo nepodal odvolání muselo být prokázáno, že by poškozený v případě podání opravného prostředku by měl ve věci úspěch. Předmětem této žaloby není nárok na náhradu škody za majetkovou újmu vzniklou výkonem nesprávného rozhodnutí, jež nabylo právní moc v důsledku opomenutí podání opravného prostředku. Předmětem této žaloby je nárok za náhradu škody za ztrátu movitých věcí žalobce v důsledku jejich zabavení a exekučního prodeje, aniž by před zahájením této exekuce žalobce vůbec věděl, že existuje exekuční titul, který je vykonatelný tím, že žalovaný neinformoval žalobce o doručení daňových výměrů bylo žalobci znemožněno jednat tak, aby v důsledku exekuce nepozbyl svého movitého majetku následkem exekuce. Tím byla žalobci způsobena majetková újma ve výši, která je uplatněna žalobou. Při výši škody pak vychází žalobce z hodnoty věcí tedy movitých věcí, vozidla nákladního [Anonymizováno] [Anonymizováno] stejného stáří a typu, tato výše ceny, která se objevila v nabídkách prodeje těchto vozidel. Stejně tak u [Anonymizováno] [Anonymizováno].

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a od počátku navrhoval zamítnutí žaloby. Argumentoval tím, že nebyly naplněny podmínky pro odpovědnost žalovaného za škodu, neboť pro přiznání uplatněného nároku nebyly splněny zákonné předpoklady. K tomu, aby byla založena odpovědnost škůdce za škodu je zapotřebí poškozujícího jednání škůdce vznik škody, příčinná souvislost mezi těmito skutečnostmi. 6alovaný souhlasil s tím, že na základě plné moci ze dne [datum] zastupoval žalobce při daňové kontrole jejímž předmětem byla kontrola daně z příjmů právnických osob za rok [Anonymizováno] a daně z přidaného hodnoty za období [Anonymizováno] až [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Žalovaný plnil veškeré své povinnosti daňového poradce stanovené ve smlouvě ze dne [datum], která byla tohoto dne uzavřena a dále podle zákona č.523/1992 Sb. o daňovém poradenství a komoře daňových poradců. Při této kontrole bylo správcem daně zjištěno porušení povinností žalobce na úseku daní a účetnictví a správce daně vydal následně dodatečné platební výměry ze dne [datum], kterými žalobci doměřil daň za uvedené období v celkové výši [částka]. Tyto platební výměry následně zaslal žalovaný žalobci poštou. K tomuto způsobu doručování žalobce vysvětlil, že tehdy sídlo žalobce bylo v domě rodičů jednatele žalobce pana [tituly před jménem] [jméno FO], zatímco jeho bydliště je na jiné adrese. Bylo to z toho důvodu že si mohli [tituly před jménem][jméno FO] příslušnou zásilku vyzvednou u svých rodičů snadněji, než by tomu bylo v případě pošty doporučené. Nadto žalovaný poukázal na to, že se jednatel žalovaného a jednatel žalobce vzájemně znali, neboť to jsou [Anonymizováno] ze [Anonymizováno] [Anonymizováno], takže jejich vztahy byly méně formální a z toho vyplýval i méně formální způsob komunikace. Jednatel žalobce pan [tituly před jménem][jméno FO] byl již před vydáním příslušných platebních výměrů srozuměn s tím, že daňová kontrola s ohledem na nedostatky vedení účetnictví žalobce vede k nevratného výsledku v podobě daně doměřené náhradní metodou podle pomůcek z důvodu důkazní nouze. Pokud žalobce argumentuje tím, že by v případě vědomosti o výsledku daňové kontroly podal opravný prostředek, a nevznikla mu tedy škoda, neboť by nedošlo k exekuci, není podle žalovaného na místě. Především bylo povinností žalobce tuto doměřenou daň uhradit. Nadto ovšem žalovaný od počátku tvrdil, že správce daně postupoval striktně v mezích zákona a sám žalovaný neshledal prostor pro možné uplatnění opravných prostředků, když dovodil, že jejich uplatnění by ničeho nepřineslo. Ke stanovení daně došlo podle tzv. pomůcek tedy na situace, kdy kvůli důkazní nouzi na straně daňového subjektu (žalobce) nebylo možné použít standardní způsob vyměření daně podle účetnictví žalobce.

3. Dne [datum] vydal pak okresní soud rozsudek, kterým žalobu cele zamítl z toho důvodu, že podle něj žalobce nesplnil předpoklad k tomu, aby mohl být úspěšným v žalobě o náhradu škody, když neprokázal, že by došlo ke škodě v souvislosti s činností žalovaného jako daňového poradce. Chyby, které zjistil v účetnictví žalobce správci daně tedy Finanční úřad v [adresa], byly chyby, které byly způsobeny v účetnictvím samotným žalobcem, nemohly tedy zavinit žalovaný jako daňový poradce a tyto chyby v účetnictví a nedostatky, které znemožnily finanční úřad vyměřit daň z dokladů, které měl žalobce jako daňový subjekt vést a měl je předložit, pokud vedl řádně účetnictví správci daně, nemohou být kladeny za vinu daňovému poradci. Jak dále připomněl soud prvého stupně, vycházel při svém rozhodování z obdobné věci, kterou rozhodoval Nejvyšší soud ČR pod sp. zn. 25 Cdo 1020/2006 ze dne 16.12.2008: V tomto rozhodnutí se Nejvyšší soud zabýval předpoklady odpovědnosti daňového poradce za škodu, a uzavřel, že muselo by být pak prokázáno, že v případně podání opravného prostředku byl v tomto dalším (odvolacím) řízení žalobce úspěšný, aby mohl být přijat závěr, že vzniklá škoda byla způsobena daňovým poradcem. Jak ale uzavřel ve svém původním rozsudku okresní soud v této věci, tato skutečnost prokázána v řízení nebyla, a proto přistoupil k zamítnutí žaloby právě proto, že nebylo prokázáno, že by to byl žalovaný, který způsobil při výkonu daňového poradenství žalobci škodu ve výši, která je předmětem této žaloby.

4. K odvolání v prvém řízení neúspěšného žalobce se se věcí zabýval odvolací soud. Ten svým usnesením ze dne [datum], vydaným pod sp. zn. [spisová značka] rozhodnutí soudu prvého stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Ve svém rozhodnutí pak odvolací soud konstatoval, že okresní soud v původním řízení věc správně posoudil, že nárok žalobce je nárokem z náhrady škody vyplývajícím ze vztahu mezi dvěma podnikatelskými subjekty při jejich podnikatelské činnosti, a to konkrétně z odpovědnosti za škodu způsobenou daňovým poradcem klientovi. Posoudil tak ve smyslu § 261 odst. 1 obch. zák. správně otázku promlčení nároku, když neshledal čtyřletou subjektivní ani objektivní desetiletou letou promlčecí dobu dle § 398 a 397 obch. zák. za uplynutou do podání žaloby ([datum]), když smlouva o daňovém poradenství byla uzavřena [datum]. Odpovědnost daňového poradce upravuje § 6 zákona č. 523/1992 Sb., o daňovém poradenství a Komoře daňových poradců České republiky ve znění k datu uzavření smlouvy, který v odst. 1 stanoví, že daňový poradce je oprávněn a povinen chránit práva a oprávněné zájmy svého klienta. Je povinen jednat čestně a svědomitě, důsledně využívat všechny zákonné prostředky a uplatňovat vše, co podle svého přesvědčení a příkazu klienta pokládá za prospěšné. Je přitom vázán pouze zákony a dalšími obecně závaznými právními předpisy a v jejich mezích příkazy klienta. Podle odst. 8 daňový poradce odpovídá klientovi za škodu, která mu v souvislosti s výkonem daňového poradenství vznikla, pokud ji způsobil daňový poradce, jeho zástupce nebo pracovník. Daňový poradce se odpovědnosti zprostí, prokáže-li, že škodě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze na něm požadovat. Judikatura pak k tomuto dovodila, že jde o tzv. objektivní odpovědnost, bez zřetele na zavinění, která je založena na současném splnění předpokladů, jimiž je výkon daňového poradenství, vznik škody a příčinná souvislost mezi výkonem daňového poradenství a vznikem škody. Splnění uvedených předpokladů musí být v řízení jednoznačně zjištěno. Důkazní povinnost má v tomto směru poškozený, tedy v daném případě žalobce, přičemž daňový poradce se může odpovědnosti zprostit, prokáže-li, že škodě nemohl zabránit ani vynaložením veškerého úsilí, které na něm lze požadovat. Škodou je pak újma, která nastala v majetkové sféře poškozeného a je objektivně vyjádřitelná všeobecným ekvivalentem, tj. penězi; skutečnou škodou je pak újma spočívající v tom, že dosavadní majetkový stav poškozeného se vlivem škodné události zmenšil. O vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li škoda pochybením při výkonu daňového poradenství. Byla-li příčinou vzniku škody jiná skutečnost, odpovědnost za škodu nenastává; příčinou škody může být jen ta okolnost, bez jejíž existence by ke škodnému následku nedošlo. Podmínku, že výkon daňového poradenství nebyl činěn řádně, je třeba posuzovat z hlediska § 6 odst. 1 zákona o daňovém poradenství, přičemž postavení daňového poradce při výkonu daňového poradenství je obdobné a srovnatelné s postavením advokáta při poskytování právní pomoci. Jak dále rozvinul odvolací soud, v zkoumané věci žalobci vidí jako porušení povinnosti žalovaného to, že žalovaný nedoručil žalobci řádně daňové platební výměry a žalobce se tak nedozvěděl o tom, kdy se pohledávka stala splatnou a v jaké výši a dále pak to, že žalobce nepodal proti rozhodnutí finančního úřadu opravný prostředek. Pokud šlo o porušení prvé povinnosti, tedy řádného doručení rozhodnutí, odvolací soud pregnantně vysvětlil a konstatoval, že přistoupil-li žalovaný k prostému doručení zásilky (obsahující platební výměry), porušil svoji povinnost doručit tyto platební výměry řádně žalobci jako svému klientovi s tím, že ani to, že měl žalobce vědět o průběhu probíhající kontroly na tomto závěru ničeho nemění. Dále se pak odvolací soud zabýval další odvolací námitkou žalobce, totiž tím, že žalovaný měl sám od sebe podat odvolání proti rozhodnutí finančního úřadu, a to i bez výslovného pokynu žalobce jako klienta. Zde odvolací soud odkázal na § 6 odst. 1zákona o daňovém poradenství, dle něhož má poradce uplatňovat vše, co podle svého přesvědčení a příkazu klienta pokládá za prospěšné. Z uvedeného pak plyne, že, pokud jde o daný případ, nebylo povinností poradce podávat odvolání vždy, ale pouze tehdy je-li to pro klienta prospěšné. Žalobce ovšem musí prokázat, že žalovaný porušil svou povinnost. Musí proto nejen tvrdit, že by podané odvolání vedlo k jeho prospěchu, ale také konkrétně tvrdit a prokázat jakým způsobem by úspěchu odvolání bylo dosaženo. A jak zdůraznil odvolací soud, žalobce v dosavadním průběhu řízení toto činil pouze v obecné rovině, když tvrdil, že měl připravené podklady, které by byly bývaly mohly rozhodnutí finančního úřadu zvrátit. Jeho tvrzení však zůstala nekonkrétní. Před soudem prvého stupně tak nebylo prokázáno, že by žalobce byl v daňovém odvolacím řízení úspěšný. Pokud pak jako další důvod k podání odvolaní byla dle žalobce ta skutečnost, že by podáním opravného prostředku mělo dojít alespoň k oddálení splatnosti dluhu, pak k této argumentaci zaujal odvolací soud jednoznačné stanovisko, že totiž není povinností daňového poradce podávat zjevně neúspěšný opravný prostředek pouze za účelem oddálení splatnosti. Porušení povinnosti podat odvolání lze tak podle odvolacího soudu shledávat pouze v případě, že odvolání by vedlo ke změně rozhodnutí ve prospěch klienta. Naproti tomu pouhý závěr žalovaného o tom, že by žalobce s odvoláním neuspěl, nelze opřít pouze o konstatování, že zpráva o výsledku daňové kontroly byla podrobně odůvodněna, když není zřejmé, jaké námitky, vůči jakým rozhodnutím správce daně žalobce konkrétně uplatňuje a zda a jaké důkazy na podporu těchto námitek má k dispozici. Odvolací soud se pak zabýval i návrhem žalobce na doplnění dokazování provedením znaleckého posudku, když konstatoval, že nelze přistupovat ke znaleckému dokazování bez konkrétních tvrzení a doložení existence tvrzených podkladů. To v praxi znamená, že je třeba nejprve vyzvat žalobce, aby tvrdil obsah odvolání, které by v předmětném daňovém řízení podal a doložil doklady, které by jako důkaz v daňovém řízení předkládal, dále je třeba doložit jednotlivé platební výměry, event. další okolnosti průběhu daňového řízení. Obsah odvolání je pak třeba posoudit ve smyslu § 114 a násl. zákona č. 280/2009 Sb. daňového řádu ve znění ke dni rozhodování správce daně. Zejména pak zohlednit pro případ, že byla daň vyměřena pomocí pomůcek, omezenost odvolacích námitek a dokazování v daňovém odvolacím řízení dle ustanovení § 114 odst. 4 daňového řádu. Pokud jde o příčinnou souvislost a vznik škody, žalobce tvrdí, že mu škoda vznikla exekucí na předmětném movitém majetku. Porušení povinnosti musí být shledáno okolností, bez jejíž existence by ke škodnému následku nedošlo, tedy že by k snížení majetku žalobce dražbou předmětných movitých věcí v exekuci nedošlo, kdyby žalobci byly výměry doručeny, nebo kdyby bylo podáno úspěšné odvolání, i v tomto směru má žalobce povinnost tvrzení a důkazní, tedy musí konkrétně tvrdit a prokázat, jakým způsobem by byl schopen splnit svůj dluh ve lhůtě splatnosti nebo jakým způsobem by byl schopen rozhodnutí zvrátit podáním opravného prostředku. Naposled pak musí být prokázána výše vzniklé škody odpovídající poklesu hodnoty majetku žalobce prodejem předmětných movitých věcí v exekuci. Jak uzavřel odvolací soud, teprve v případě, že by uspokojení pohledávky finančního úřadu bylo s ohledem na úspěšnost odvolání proti rozhodnutím finančního úřadu zcela nedůvodné, vznikl by nárok na plné odškodnění ceny vozidel. Podle posouzení výsledků potenciální odvolání by tedy mohlo být dále uvažováno o tom, zda o cenu vozidel přišel žalobce pro uspokojení pohledávky finančního úřadu důvodně či nikoliv, popřípadě v jakém rozsahu, neboť pokud byla pohledávka důvodná, ale žalobce mohl ve lhůtě splatnosti exekuci zabránit splněním, nebo mohl vozidla prodat za vyšší cenu, jak tvrdí, ale v plném rozsahu neprokazuje, v takovém případě by mu však náležel jen rozdíl mezi cenou obvyklou a cenou dosaženou při dražbě.

5. Ze shora uvedených závěrů odvolacího soudu pak pro soud prvého stupně vyplynulo, že v dalším řízení musí především zjistit odpověď na otázku, zda by v případě, že by byl býval žalovaný jménem žalobce podal opravné prostředky proti závěrům správce daně – tedy Finančního úřadu v [adresa], existovala reálná možnost, že by se závěry finančního úřadu podařilo zvrátit a že by tedy bylo lze získat pro žalobce příznivější rozhodnutí o výsledku proběhnuvší kontroly. Až podle výsledku tohoto zjištění pak bylo na místě se zabývat dalšími skutečnostmi, jako dosaženou cenou vozidle, jež byla předmětem dražby a podobně.

6. K zodpovězení uvedené odborné otázky byl v tedy v dalším řízení vypracován znalecký posudek, a to znaleckou kanceláři [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [právnická osoba]. V rámci znaleckého posudku byly znalecké kanceláři, v součinnosti se stranami sporu, zadány tři dotazy. Jednak měl znalec posoudit oprávněnost použití pomůcek ze strany správce daně. Dalším úkolem pro znalce bylo zhodnotit, jaké faktory byly důvodem pro stanovení daně správcem daně a jaké podklady v souvislosti s tím byly vyhotoveny daňovým subjektem a zástupcem daňového subjektu. Uvést, zda podle odborného názoru znalce byly primárním důvodem pro vyměření daně podle pomůcek nedostatky v podkladech na straně daňového subjektu (tj. [Anonymizováno]) nebo nedostatky v podkladech zástupce daňového subjektu (tj. [Anonymizováno]). Konečně třetí částí zadání pro znalce pak bylo určit, zdali z dokumentů, které jsou založeny ve spise a podkladů dodatečně předložených stranami sporu a správcem daně, vyplývá jiný daňový základ.

7. Znalecká kancelář potom svá zjištění shrnula do závěrů znaleckého posudku a k prvé otázce uvedla, že správce daně uvedl v jednotlivých bodech Výsledku kontrolního zjištění logické důvody, jimiž zdůvodnil stanovení daně dle pomůcek a z podkladů, které měl znalec k dispozici plyne, že takový postup byl ze strany správce daně oprávněný. V rámci odpovědi na druhou položenou otázku byl pak závěr znaleckého posudku takový, že primárním důvodem pro vyměření daně podle pomůcek byly nedostatky v podkladech na straně žalobce. Konečně na třetí z položených otázek pak znalec odpověděl tak, že z obsahu jemu předložených dokumentů nevyplývá jiný daňový základ než ten, který byl stanoven příslušným správcem daně. Závěrem pak znalecká kancelář připomněla skutečnosti, které mohly potenciálně ovlivnit přesnost výsledku. Mezi ně pak výslovně uvedli, že žalobce znalci nepředložil znalcem požadované podklady (například účetní deníky za roky [Anonymizováno]-[Anonymizováno], obratové předvahy za stejné období, inventurní soupisy zboží ke konci roku [Anonymizováno] a [Anonymizováno], skladovou evidenci za rok [Anonymizováno], skladové karty zboží za rok [Anonymizováno]) a dále pak skutečnost, že žalobce na žádost znalce odmítl zprostit mlčenlivosti správce daně, tedy Finanční úřad v [adresa].

8. Se závěry znaleckého posudku žalovaný souhlasil, žalobce nikoli. Proto soud přistoupil k výslechu zpracovatele znaleckého posudku, [tituly před jménem] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [tituly za jménem] Ten v rámci soudního jednání, jednak svým vlastním popisem znalecké činnosti a dále pak v rámci odpovědí na dotazy, kladené mu především jednatelem žalobce, vysvětlil postupy a způsoby, jimiž byl znalecký posudek vypracován, když současně objasnil nejen způsob rozhodování a postupu správce daně, tedy příslušného finančního úřadu, ale objasnil i způsob vedení řízení a rozhodování odvolací instance, tedy finančního ředitelství a znovu zopakoval, že v případě podání opravného prostředku by nebylo lze dosíci pro žalobce příznivějšího rozhodnutí.

9. Po takto doplněném dokazování má tedy soud nadále zato, že, nyní stejně jako při prvém rozhodování soudu, bylo nutno žalobu zamítnout. Jak již vysvětleno výše, potom, kdy o zamítnutí žaloby rozhodl soud prvého stupně již ve svém prvním rozhodnutí, maje za to, že nebyla prokázána existence předpokladů pro úspěšné uplatnění náhrady škody, tak ani po rozhodnutí odvolacího soudu a vypracování znaleckého posudku včetně osobního výslechu znalce, který znalecký posudek v rámci znalecké kanceláře zpracovával, se situace nijak nezměnila. Tedy vyjma toho, že nyní je již otázka případného zavinění žalovaného za škodu, která měla vzniknout žalobci, postavena na jisto. Bylo již odvolacím soudem konstatováno, že i břímě tohoto důkazu tížilo žalobce, a to včetně toho, jak zdůraznil odvolací soud, že nelze bez dalšího přistoupit k zadání „nějakého“ znaleckého posudku, ale že musí jít o takový znalecký posudek, který se bude zabývat konkrétními tvrzeními žalobce, která by podle žalobcova přesvědčení měla přivodit jemu příznivější rozhodnutí oproti tomu, které původně vydal [Anonymizováno] finanční úřad. Tyto potenciální námitky žalobce byly pak právě předmětem znalecké činnosti, a to s výše uvedenými závěry. K nim pak soud nemá žádných připomínek, znalec dle soudu jak v samotném posudku, tak následně i během svého výslechu před soudem, logicky vysvětlil jak samotné závěry, tak to, jak k nim došel a tedy to samé platí o tom, jak objasnil na jedné straně správnost závěrů Finančního úřadu v [adresa] jako správce daně a v neposlední řadě pak i stanovisko žalovaného, zaujímané žalovaným konzistentně po celé řízení, že totiž podání opravného prostředku nebylo na místě, nemohlo by na závěrech správce daně nic změnit, přivodit příznivější rozhodnutí. Na tomto místě je třeba připomenout, že znalecká kancelář při své činnosti nevycházela jenom z toho, co bylo do té doby obsahem spisu, ale naopak potom, kdy zahájila znalecké zkoumání, vyzvala strany, především pak žalobce, k předložení přesně specifikovaných listin tak, aby její závěry mohly být co možná precizní. Stejně tak snaha o co nejpřesnější závěry pak vedla k tomu, že požádala soud o součinnost při zajišťování dalších podkladů, a to pomocí výzvy na správce daně- Finanční úřad v [adresa]. Ten ovšem, jak ze spisu plyne, takovou spolupráci podmínil tím, že jej žalobce zbaví mlčenlivosti, což žalobce, jak uvedeno výše, odmítl. Pokud tedy byla shledána existence nějakých pochybení či nejasností, tyto, jak zdůraznil znalec, neplynuly z činnosti či nečinnosti žalovaného, ale jednalo se o chyby na straně žalobce jako daňového subjektu, jeho práce s podklady a vedením účetnictví vůbec. Z uvedených důvodů proto soud rozhodl opětovně tak, že žalobu cele zamítl.

10. O nákladech řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a ve věci zcela úspěšnému žalovanému byla přiznána náhrada nákladů řízení v plném rozsahu. Tyto náklady byly tvořeny náhradou za právní zastoupení žalovaného v tomto řízení. Žalovaný byl po celou dobu zastoupen advokátem a přísluší mu tak náhrada za celkem [hodnota] úkonů právní pomoci po 11 140 Kč, stejný počet režijních paušálů po 300 Kč, obé navýšeno o 21% DPH, jejímž plátcem je právní zástupce žalovaného. Konkrétně jsou pak jednotlivé úkony právní pomoci představovány převzetím věci, sepisem vyjádření k žalobě, sepisem dalších vyjádření žalovaného v průběhu řízení ([datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum]) a dále pak účastí právního zástupce u jednání soudu ([datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum]).

11. Ve věci neúspěšnému žalobci byla dále dle § 148 odst. 1 o.s.ř. uložena povinnost nahradit náklady řízení, vzniklé státu. Jednalo se v tomto případě o náklady vztahující se k vypracovanému znaleckému posudku. Původně bylo o odměně znalecké kanceláře rozhodnuto usnesením soudu prvého stupně ze dne [datum] ([spisová značka]) tak, že byla přiznána odměna ve výši 134 683,89 Kč a náhrada nákladů za znalecký posudkem ve výši 1 706,10 Kč. K odvolání žalobce pak soud odvolací svým usnesením ze dne [datum], vydaným pod sp.zn. [spisová značka] tuto výši odměny změnil tak, že znalci přiznal odměnu 74 354,50 Kč a náhradu hotových výdajů 1 898,49 Kč, celkem tedy 76 525,99 Kč. Dále pak bylo, opětovně okresním soudem, rozhodováno o odměně znalce, který byl předvolán k jednání okresního soudu dne [datum] tak, že byla znalci přiznána odměna 6 050 Kč a náhrada hotových výdajů 2 874,39 Kč, celkem tedy 8 924,39 Kč. Celkové náklady za činnost znalce, potažmo znalecké kanceláře, tak v tomto řízení činily 85 177,38 Kč. Na úhradu těchto nákladů bylo užito zálohy ve výši 25 000 Kč, kterou uhradil žalobce, zbytek, tedy částku 60 177,38 Kč uhradil stát z rozpočtových prostředků okresního soudu, a proto byla v řízení neúspěšnému žalobci tato povinnost uložena vůči státu – České republice.

Poučení