27 C 230/2013 - 332

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Klárou Klečkovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] v ČR naposledy bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalované: [Anonymizováno] se sídlem [Anonymizováno] jednající [Jméno žalované], IČ [IČO žalované], sídlem [Adresa žalované] o zaplacení 234 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení [částka] se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou došlou zdejšímu soudu dne [datum] domáhal na žalované náhrady škody ve výši [částka] způsobené žalobci usnesením Okresního soudu [adresa] – západ ze dne [datum], č.j. 33 Nt 1211/2012-14, kterým byl žalobce vzat do vazby. Proti rozhodnutí o vzetí žalobce do vazby podal žalobce stížnost, která byla zamítnuta usnesením Krajského soudu v Praze ze dne [datum], č.j. 14 To 263/2012-33. Dne [datum] byl žalobce z vazby propuštěn na základě usnesení Okresního státního zastupitelství [adresa] – západ ze dne [datum], sp. zn. ZT 78/2012. Nálezem sp. zn. IV. US 2053/12 ze dne [datum] rozhodl Ústavní soud o zrušení usnesení Okresního soudu [adresa] – západ ze dne [datum], č.j. 33 Nt 1211/2012-14, a zrušení usnesení Krajského soudu v Praze ze dne [datum], č.j. 14 To 263/2012-33, a to z důvodu, že v případě žalobce došlo při rozhodnutí o vzetí žalobce do vazby k porušení čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Vzhledem k tomu, že žalobce strávil ve vazbě nezákonně 234 dní, požadoval po žalované náhradu ušlého zisku ve výši [částka] za každý započatý den (celkem částku [částka]), a to s odkazem na ust. § 30 zákona č. 82/1998 Sb., a zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu ve výši [částka] za každý započatý den strávený ve vazbě (celkem částku [částka]). Žalobce podal žádost o odškodnění u žalované dne [datum], přičemž žalovaná žádosti podáním ze dne [datum] nevyhověla.

2. Žalovaná původně navrhla zamítnutí žaloby, s tím, že trestní řízení, v rámci kterého byl žalobce vzat do vazby, nebylo dosud ukončeno a nešlo vyloučit, že žalobce bude odsouzen a vykonaná vazba mu bude započtena do délky výkonu trestu. Žalovaná současně učinila nesporným, že žalobce byl vzat do vazby, přičemž rozhodnutí o vzetí žalobce do vazby bylo následně zrušeno Ústavním soudem. Při jednání soudu žalovaná vznesla námitku promlčení.

3. O nárocích žalobce Obvodní soud pro [adresa] rozhodl rozsudkem ze dne [datum], č. j. 27 C 230/2013-51, kterým žalobu zamítl pro předčasnost, neboť trestní řízení proti žalobci nebylo skončeno. Odvolací soud rozhodnutí potvrdil. K dovolání žalobce Nejvyšší soud rozsudkem ze dne [datum], č. j. 30 Cdo 1588/2016-92, rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a stanovil, že je významný výsledek trestního řízení z pohledu charakteru vzniku újmy. O nároku na náhradu ušlého bylo pravomocně rozhodnuto částečným rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č.j. 27 C 230/2013-117, tedy žaloba byla zamítnuta v částce [částka] s příslušenstvím. Rozsudek nabyl právní moci dne [datum]. Řízení bylo od [datum] do [datum] přerušeno za účelem vyčkání skončení trestního řízení. [právnická osoba] pokračovaném řízení žalovaná setrvala na námitce promlčení nároku a rovněž měla za naplněnou výluku z odpovědnosti státu za škodu, neboť si měl žalobce zavinit vazbu sám.

5. Již ze shodných tvrzení účastníků vzal soud za prokázané, že se žalobce obrátil na žalovanou s žádostí o poskytnutí náhrady škody způsobené nezákonným rozhodnutím, přičemž žalovaná nároky žalobce odmítla. Žalobce tedy splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na odškodnění náhrady škody způsobené nezákonným rozhodnutím, předvídanou ust. § 14 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále i jen „OdpŠk“).

6. Z provedených důkazů zjistil soud následující skutečnosti, které byly pro rozhodnutí ve věci rozhodující.

7. Z usnesení Okresního soudu [adresa] – západ ze dne [datum], č.j. 33 Nt 1211/2012-14 bylo zjištěno, že žalobce byl vzat do vazby z důvodů uvedených v § 67 písm. a), písm. c) tr. řádu. Dle odůvodnění byla trestná činnost žalobce odůvodněna zejm. výsledky prováděného odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, sledováním objektu vrakoviště, spisovým materiálem a výslechy svědků. Žalobce nevypovídal. Soudce shledal důvody vazby útěkové a předstižné. Žalobce neměl v té době žádné stálé zaměstnání, neměl prokazatelně žádné stále bydliště a nebyl vázán na stále místo pobytu. Sám uvedl, že byl nucen vycestovat z území republiky vzhledem k předchozímu vyhoštění z území ČR v roce 2011, kdy toto rozhodnutí úmyslně nerespektoval, aby se mohl stýkat se svou družkou a se stým šestiměsíčním synem. Zároveň měl žalobce páchat trestnou činnost ve velkém rozsahu za účelem získání finančních prostředků. Měl takto jednat ze vztahu k motorovým vozidlům odcizeným na území ČR i Německa ve značném rozsahu, vyvstala obava, aby se žalobce trestné činnosti nedopouštěl znovu. Peněžní prostředky na složení finanční záruky by měl žalobce získat v budoucnu od svých rodičů ve lhůtě soudu neznámé, z čehož plynul závěr, že i přes rozsáhlou majetkovou trestnou činnost se žalobci nepodařilo získat ani dostatečný příjem. Sám žalobce uváděl, že je zcela bez prostředků. Vazba se počítala ode dne [datum] v 7.15 hod. Ze stížnosti žalobce proti usnesení o vzetí do vazby ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobce podal proti rozhodnutí o vzetí do vazby opravný prostředek. Uváděl, že se vrátil do ČR i přes trest vyhoštění z důvodu blízkého vztahu ke svému synovi. I z tohoto důvodu mělo být zřejmé, že se žalobce nesnaží uprchnout. Zdržuje se v bytě své družky, hledá si práci. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne [datum], č.j. 14 To 263/2012-33 bylo prokázáno, že stížnost žalobce proti rozhodnutí o vzetí do vazby byla zamítnuta. Dle odůvodnění se žalobce nejméně od prosince 2010 měl podílet na soustavném déletrvajícím odcizování a předávání motorových vozidel odcizených na území ČR i v cizině a následným ukrýváním na vrakovišti a rozebráním na náhradní díly a jejich prodejem do ciziny. Rovněž se žalobce zdržoval na území ČR, ačkoliv v té době vykonával osmiletý trest vyhoštění uložený mu rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne [datum], sp. zn. 50 T 15/2007, za tr. čin krádeže dle § 247 odst. 1, 3 písm. a), odst. 4 tr. zákona. Žalobci nyní hrozil trest odnětí svobody až na 8 let. Krajský soud uzavřel, že žalobce nemá v Česku žádné pevné ukotvení kromě jím proklamovaného údajného vztahu s cizí státní příslušnicí a jejímu dítěti. Žalobce se měl zapojit do široce pojaté a dobře organizované trestné činnosti páchané v cizině a s vazbami na zahraničí. Opakovaně svým zdejším pobytem měl porušovat zákon. Dle soudu tak byla dána důvodná obava, že žalobce uprchne nebo se bude skrývat a bude pro OČTŘ nedosažitelný. Rovněž stížnostní soud shledal důvody vazby předstižné. Žalobce měl páchat trestnou činnost ve zkušební době podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody uloženého rozsudkem Krajského soudu v Brně rovněž za krádeže automobilu, přičemž žalobce svého tehdejšího spolupachatele do této činnosti zaučoval. Žalobce trestu vyhoštění nedbá. Ústavní stížnost ze dne [datum] dokládá, že žalobce podal k Ústavnímu soudu ústavní stížnost proti rozhodnutí o vzetí do vazby, a to z toho důvodu, že o vzetí žalobce do vazby rozhodoval nezákonný soudce. Podání ze dne [datum] prokazuje, že žalobce žádal Okresní soud [adresa] – západ o propuštění z vazby. Usnesením Okresního soudu [adresa] – západ ze dne [datum], č.j. 33 Nt 411/2012-10, je prokázáno, že žádost žalobce ze dne [datum] o propuštění z vazby byla zamítnuta. Soud uzavřel, že vazby důvody nepominuly. Z podání ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobce podal dne [datum] proti usnesení Okresního soudu [adresa] – západ ze dne [datum], č.j. 33 Nt 411/2012-10, stížnost, v níž mj. uváděl, že údajná zločinecká skupina byla rozvrácena. V rámci vyšetřování byly předměty sloužící k páchání trestné činnosti zabaveny a nelze tudíž důvodně očekávat pokračování v trestné činnosti. Nemá stále zaměstnání, ale bydlí u své družky a od svých rodičů z [Anonymizováno] získává prostředky k obživě. Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne [datum], č.j. 14 To 374/2012-29, prokazuje, že stížnost žalobce ze dne [datum] byla zamítnuta. Krajský soud konstatoval, že žalobce měl v době zadržení nejen vykonávat osmiletý trest vyhoštění, ale rovněž měl žalobce páchat údajnou trestnou činnost ve zkušební době podmíněného propuštění z výkonu pěti a půl letého trestu odnětí svobody uloženého mu stejným rozsudkem Krajského soudu v Brně. Žalobce má s krádežemi automobilů zkušenosti, je speciálním recidivitou a není proto rozhodující, že současná zločinecká skupina byla rozprášena, neboť předchozí trestnou činnost páchal se zcela jiným spolupachatelem a za jiných okolností. Ač byl žalobce mladý a zdravý, stále zaměstnání neměl a nemá. Osobu žalobce označil za nedůvěryhodnou i s ohledem na nerespektování uloženého trestu. Usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství [adresa] – západ ze dne [datum], sp.zn. ZT 78/2012 je prokázáno, že žalobce byl propuštěn dne [datum] z vazby na svobodu z důvodu dovršení nejvyšší přípustné doby vazby. Předběžně vyčíslená škoda dle státního zástupce činila [částka]. Nálezem Ústavního soudu ze dne [datum], sp.zn. IV. ÚS 2053/12 má soud za prokázané, že usnesení Okresního soudu [adresa] – západ ze dne [datum], č.j. 33 Nt 1211/2012-14 a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne [datum], č.j. 14 To 263/2012-33 byla zrušena, a to z důvodu, že ve věci žalobce došlo při rozhodnutí o vzetí žalobce do vazby k porušení čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Z přípisu Ústavního soudu ze dne [datum] bylo zjištěno, že nález ve věci sp.zn. IV. ÚS 2053/12 měl být vyhlášen dne [datum] v 9.30 hod. Z rodného listu [jméno FO] [Anonymizováno], nar. [datum], bylo prokázáno, že matkou jmenovaného je paní [jméno FO] [Anonymizováno], nar. [datum], přičemž otec dítěte není v rodném listu uveden. Z čestného prohlášení ze dne [datum] bylo zjištěno, že paní [jméno FO], nar. [datum], trvale bytem [adresa] prohlásila, že její druh, [jméno FO] (nyní Asimakis), nar. [Datum narození žalobce], nar. [datum], a to přesto, že není uveden v jeho rodném listě. [jméno FO] žil dle prohlášení až do února 2012 s paní [jméno FO] na adrese [adresa] a řádně vykonával své otcovské povinnosti, přičemž se aktivně podílel na výchově a péči o syna. V průběhu výkonu vazby mělo dojít dle prohlášení k odcizení ve vztahu mezi otcem a synem, neboť syn byl bez pravidelného kontaktu s otcem více jak 8 měsíců. Z přípisu ze dne [datum] adresovaného Okresnímu státnímu zastupitelství [adresa] – západ bylo zjištěno, že žalobce žádal o přemístění do vazební věznice [adresa], a to s ohledem na svůj mateřský jazyk. Přípis okresního státního zastupitelství [adresa] – západ ze dne [datum] prokazuje, že žádosti žalobce ze dne [datum] nebylo vyhověno.

8. Z přípisu ze dne [datum] adresovaného žalované bylo zjištěno, že žalobce uplatnil u žalované nárok na náhradu ušlého zisku, náhradu nákladů obhajoby a zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu dle zákona č. 82/1998 Sb., a to v celkové výši [částka]. Z přípisu žalované ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaná pro případnou akceptaci náhrady nákladů trestního řízení požadovala doplnit návrh o doklady o zaplacení požadované částky za zastupování při řízení o ústavní stížnosti a o doložení skutečnosti, že žalobce dosahoval bezprostředně před omezením osobní svobody zákonem dovoleným způsobem zisk. Současně žalovaná požádala o posečkání s případným podáním žaloby o náhradu škody o 4 měsíce. Přípisem žalované ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalovaná nároky žalobce uplatněné přípisem doručeným žalované dne [datum] neshledala oprávněnými.

9. Z rozsudku Okresního soudu [adresa]-západ ze dne [datum], č. j. 14 T 41/2014–15318, soud zjistil, že žalobce pod bohem I obžaloby nejméně od března 2011 zastíral původ věci, která byla získána trestným činem spáchaným na území České republiky a v cizině, čin spáchal jako člen organizované skupiny a ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech a přisvojil si cizí věc tím, že se jí zmocnil, čin spáchali vloupáním jako člen organizované skupiny a způsobil takovým činem značnou škodu. Pod bodem II. obžaloby žalobce v přesně nezjištěné době si opatřil a do doby zadržení dne [datum] přechovával pozměněný cestovní pas Rumunska vydaný na jméno [jméno FO], který byl opatřen fotografií obžalovaného, dále přechovával padělaný řidičský průkaz Rumunska na jméno [jméno FO], který byl opatřen fotografií obžalovaného, dále přechovával padělaný občanský průkaz Rumunska na jméno [jméno FO] a rovněž přechovával padělaný řidičský průkaz Rumunska na jméno [jméno FO], tedy opatřil si padělanou veřejnou listinu a přechovával ji v úmyslu, aby jí bylo užito jako pravé. Pod bodem III obžaloby žalobce mařil výkon rozhodnutí soudu tím, že se zdržoval na území České republiky, ačkoli mu byl uložen trest vyhoštění rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne [datum], sp. zn. 50 T 15/2007, na dobu 8 let s účinností od [datum]. Byl tak uznán vinným ze spáchání zločinu legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a), odst. 4 písm. a) trestního zákoníku ve znění účinném do [datum], zločin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. a), c) trestního zákoníku, přečin padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 348 odst. 1 trestního zákoníku a přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku. Žalobci byl uložen za shora uvedené zločiny a přečiny a sbíhající přečiny krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, 3 trestního zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku ve formě spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku, přečin poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 trestního zákoníku ve formě spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku a maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku, jimiž byl uznán vinným rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa], ze dne [datum], sp. zn. 67 T 225/2013, a sbíhající přečiny padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 348 odst. 1 trestního zákoníku a maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku, jimiž byl uznán vinným rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], sp. zn. 29 T 94/2012, podle § 216 odst. 4 trestního zákoníku za užití § 43 odst. 2 trestního zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let s podmíněným odkladem na zkušební dobu 3 let. Dle odůvodnění žalobce měl v opisu z evidence rejstříku trestů celkem [hodnota] záznamy (z roku 2008, 2012 a 2014). Je na místě poukázat zejména na poslední dvě odsouzení, kdy prvním je rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], sp. zn. 29 T 94/2012, kterým byl uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku, za což mu byl uložen trest vyhoštění z území České republiky na dobu neurčitou. Naposledy byl pak odsouzen rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa], ze dne [datum], sp. zn. 67 T 225/2013, pro přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, 3 trestního zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku ve formě spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku, přečin poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 trestního zákoníku ve formě spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku, přičemž tímto rozsudkem bylo upuštěno od uložení souhrnného trestu ve vztahu k rozsudku Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], sp. zn. 29 T 94/2012. Žalobce se proti rozsudku nedovolal a vůči němu nabyl právní moci dne [datum].

10. Z výslechu svědkyně [jméno FO], bývalé družky žalobce soud zjistil, že s žalobcem začala bydlet v roce 2010 a [datum] se jim narodil syn. Když byl synovi rok a půl se viděli s žalobcem naposledy. Poté jejímu synovi už jen volal na narozeniny, na Vánoce apod. Občas mu jeho rodina poslala dárek, mohl být i od žalobce. Naposledy syna kontaktoval v prvním roce pandemie covid. Uvedla, že žalobce dva dny po propuštění z vazby odjel a už jej nikdy neviděla. Neví proč. Poté si i s družkou ještě cca. jeden rok telefonoval. Před vzetím do vazby měl se synem dobrý vztah, staral se o něj. S družkou také. Říkal jí, že se vezmou. Uvedla, že žalobce hovořil česky dobře, všemu rozuměl. Do vazby za žalobcem chodila se synem na návštěvy. Potvrdila, že žalobce neměl před vzetím do vazby zaměstnání. Měl si vyřizovat rumunské papíry, aby mohl pracovat. Svědkyně chtěla zůstat bydlet v ČR a žalobce s tím souhasil. Občas jí finančně přispíval na domácnost. Volal si přes Skype s rodinou v Moldávii. Po odjezdu žalobce z ČR slyšela, že se měl oženit s jinou ženou. Uvedla, že syn žalobce nebere jako otce, fakticky ho nezná.

11. Další důkazy soud neprováděl. Účastnický výslech žalobce nebylo možné provést, neboť žalobce je uprchlý. Právní zástupkyně žalobce tuto skutečnost potvrdila i při jednání soudu a netrvala na provedení tohoto důkazu. 12. [jméno FO] základě provedených důkazů dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru. Žalobce byl usnesením Okresního soudu [adresa] – západ ze dne [datum], č.j. 33 Nt 1211/2012-14, vzat do vazby, přičemž toto rozhodnutí bylo následně nálezem Ústavního soudu ze dne [datum], sp.zn. IV. ÚS 2053/12 zrušeno pro nezákonnost, neboť při rozhodnutí o vzetí žalobce do vazby došlo k porušení čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

13. Podle ust. § 1 zákona odpovídá stát za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 2 zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ust. § 5 písm. a) zákona stát odpovídá za podmínek stanovených zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v trestním řízení. Podle ust. § 7 odst. 1 zákona mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle ust. § 8 odst. 1 zákona lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle odst. 3 cit. ust., nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce. Podle ust. § 9 odst. 1 má právo na náhradu škody způsobené rozhodnutím o vazbě také ten, na němž byla vazba vykonána, jestliže bylo proti němu trestní stíhání zastaveno, jestliže byl obžaloby zproštěn nebo jestliže věc byla postoupena jinému orgánu. Podle ustanovení § 12 odst. 1 písm. a) nemá právo na náhradu škody ten, kdo si vazbu, odsouzení nebo uložení ochranného opatření zavinil sám. Podle ust. § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem („o.z.“). Podle ust. § 28 zákona stanoví způsob výpočtu průměrného výdělku pro určení ušlého zisku pro účely tohoto zákona nařízením vláda.

14. V intencích shora citovaných mantinelů na věc dopadající právní úpravy se soud zabýval zbývajícím požadavkem žalobcem na zadostiučinění v penězích za vzniklou nemajetkovou újmu v důsledku nezákonné vazby.

15. Nejdříve se soud zabýval žalovanou vznesenou námitkou promlčení a shledal ji v rozporu s dobrými mravy s ohledem na obsah dopisu žalované ze dne [datum], kde žalovaná žádala žalobce o posečkání s podáním žaloby o 4 měsíce. Promlčecí lhůta začala běžet dne [datum], kdy se žalobce dozvěděl o nezákonnosti vazby. Dne [datum] (tj. tři dny před uplynutím šestiměsíční lhůty) žalobce uplatnil nárok u žalované, která jej dne [datum] požádala o posečkání s podáním žaloby o 4 měsíce, což překrylo okamžik, kdy došlo k uplynutí šestiměsíční lhůty k uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy i po zohlednění jejího stavění ode dne uplatnění nároku u žalované. Žalobce následně podal žalobu dle instrukcí žalované, byť po uplynutí promlčení lhůty. Soud nesouhlasí s tvrzením žalované o tom, že je třeba zohlednit i to, že žalobci z šestiměsíční lhůty zbývaly tři dny a žalobu po sdělení žalované podal až o devět dnů později. Tato skutečnost nemění nic na tom, že žalobce se řídil žádostí žalované, a i kdyby žalobu podal již [datum], byl by nárok promlčený.

16. Následně soud přistoupil k věcnému posouzení nároku žalobce. Dovolací soud odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 25 Cdo 1194/2006, který se věnuje skutkově takřka shodné situaci. Pro vznik nároku podle § 9 OdpŠk je podle něj podstatné, zda byla na poškozeném vazba vykonána, zda mu v příčinné souvislosti s tím vznikla škoda, přičemž rozhodujícím kritériem je pozdější výsledek trestního řízení. Základní podmínkou pro vznik práva na náhradu škody způsobené rozhodnutím o vazbě je takový výsledek trestního řízení, při němž nedochází k odsouzení dotyčné osoby, resp. k pravomocnému vyslovení jeho viny za skutek (v souvislosti s nímž byl vzat do vazby). Této situaci odpovídá zastavení trestního stíhání, zproštění obžaloby či postoupení věci jinému orgánu. K této situaci u žalobce s ohledem na pozdější výsledek trestního řízení nedošlo a nebyla tak splněna základní podmínka pro přiznání nároku podle § 9 odst. 1 OdpŠk. Nicméně jelikož nálezem Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 2053/12, bylo zrušeno rozhodnutí o vzetí žalobce do vazby pro nezákonnost (srov. § 8 OdpŠk), je třeba posoudit uplatněný nárok i z hlediska § 7 odst. 1 uvedeného zákona, podle nějž právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Situace, kdy rozhodnutí o vzetí do vazby bylo pro nezákonnost zrušeno, podléhá režimu § 8, neboť tehdy jde o škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím bez ohledu na výsledek trestního stíhání. Jinými slovy, i žalobce, který byl pravomocně odsouzen, má nárok na náhradu škody za splnění podmínek uvedených v § 8, bylo-li rozhodnutí o vazbě zrušeno pro nezákonnost, přičemž důvody, kdy podle § 12 nárok nevzniká, se zde z logiky věci neuplatní.

17. Co se týče formy a případné výše odškodnění, soud ve věci shledal mimořádné důvody pro nepřiznání odškodnění, a to ani ve formě konstatování porušení práva. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti; přiznání zadostiučinění je na místě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (srov. rozhodnutí NS ČR ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, R 122/2012). Tak tomu v daném případě není, neboť provedeným dokazováním bylo zjištěno, že si žalobce zavinil vzetí do vazby sám. Žalobce byl před umístěním do vazby zadržen na území České republiky i přes platný trest vyhoštění a rovněž ve zkušební době odsouzení Krajským sudem v Brně ve věci sp. zn. 50 T 15/2007 (v právní moci dne [datum]) pro trestný čin krádeže. Z pohledu časové souslednosti je zřejmé, že žalobce se vrátil do České republiky přes uložený trest ještě před tím, než jeho družka otěhotněla či se mu narodil syn, neboť z rodného listu plyne, že se syn narodil v dubnu 2011 a svědkyně uváděla, že s žalobcem začali bydlet v roce 2010. Argumentaci žalobce o tom, že se vrátil do ČR kvůli rodině, proto soud nehodnotí jako důvěryhodnou. Žalobce měl navíc u sebe neplatné cizí doklady, byl bez stálého bydliště, zaměstnání a financí. I nabízenou finanční záruku za něj měla uhradit jeho rodina. Soud proto uzavřel, že si žalobce zavinil oba vazební důvody sám svým jednáním ve smyslu § 67 písm. a), c) tr. řádu. Zároveň soud nemohl přehlédnout, že se žalobce trestné činnosti dopustil, za což byl shledán vinným a odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody v řízení vedeném u Okresního soudu [adresa] - západ. Proti rozhodnutí nepodal odvolání a rozhodnutí vůči němu nabylo právní moci. Stejně tak je zarážející, že žalobce ihned po propuštění z vazby uprchl a v dalším průběhu trestního řízení byl stíhán jako uprchlý. V této pozici je dosud, což nevyvracela ani právní zástupkyně žalobce. Otázka vznikající újmy na straně žalobce spočívající v nemožnosti žalobce být se svým synem a družkou kvůli pobytu ve vazbě je tudíž zcela vágní. Jak družka vypověděla, po návratu z vazby žalobce již ona či syn nikdy neviděli. Dříve synovi občas telefonoval, poslal mu dárek, nyní už nemají žádný kontakt. Rovněž byla zcela vyvrácena argumentace žalobce o nemožnosti se domluvit ve vazbě se spoluvězni, neboť jak družka uvedla, žalobce hovořil česky dobře, všemu rozuměl.

18. V případě neexistence okolností vylučujících odpovědnost státu za tvrzenou nemajetkovou újmu, je třeba při stanovení samotné formy poskytovaného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, popř. pro stanovení výše peněžitého přiměřeného zadostiučinění pro případ, kdy by soud dospěl k závěru, že nemajetkovou újmu by nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se jevilo jako nedostačující, přihlédnout k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo (§ 31a odst. 2 OdpŠk) tak, aby zvolená forma a výše zadostiučinění byla v souladu s obecně sdílenou představou spravedlnosti (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 4280/2011); chování obviněného (obžalovaného) před zahájením samotného trestního stíhání a v jeho průběhu může být v individuálním případě jednou z okolností pro takové posouzení (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 2357/2010).

19. S ohledem na uvedené soud uzavřel, že žalobce si způsobil vazbu sám svým chováním (k tomu analogicky srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 25 Cdo 882/2003 ve vztahu k § 12 OdpŠk, která se však v případě žalobce neuplatní). Pod pojem zavinění je namístě zahrnovat jakékoliv okolnosti, které byly vyvolány samotným poškozeným, a to zaviněně, přičemž postačí i nevědomá nedbalost. U žalobce došlo k naplnění obou vazebních důvodů, pro které byl umístěn do vazby, již v době rozhodování o vazbě. Ačkoliv soud rozhodující o vazbě zpravidla vychází z podkladů obstaraných před zahájením trestního stíhání, v daném případě je i s ohledem na výsledek trestního řízení zřejmé, že celé trestní řízení bylo vyvoláno chováním žalobce, který byl v závěru shledán vinným a odsouzen. Současně je nutné zmínit, že vazba byla soudy přezkoumávána v jejím průběhu k žádosti žalobce o propuštění z vazby. Soudy konstatovaly, že vazební důvody nadále trvají. Taktéž k otázce újmy, žalobce sice strávil ve vazbě 234 dnů, nicméně ihned po propuštění uprchl z ČR a svého syna již nikdy neviděl. Dopady do rodinného života však měly dle žalobních tvrzení představovat jeho újmu. O případ, v němž obecná slušnost velí přiznání jakékoliv satisfakce, tak v projednávané věci nejde. Soud proto žalobu zamítl.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaná byla zcela úspěšná. O výši náhrady nákladů řízení soud rozhodl dle § 151 odst. 3 o.s.ř. a žalované přiznal 7x režijní paušál á [částka] za tyto úkony: vyjádření k žalobě; příprava na první jednání, účast na jednání ve dnech [datum], [datum], odvolání ze dne [datum], účast na jednání ve dnech [datum] a [datum] - tedy celkem [částka].

21. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

Poučení