27 C 339/2020-128

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy Mgr. [jméno] [příjmení] a soudců JUDr. Zuzany Völflové a JUDr. Pavla Toufara ve věci žalobkyně: ; [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [jméno]. sídlem [adresa] proti; žalované: ; E. [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa žalované] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení], [anonymizováno]. sídlem [adresa] o žalobě podle části páté o. s. ř., o nahrazení rozhodnutí ERÚ č. j. 12001-26/2017-ERU ze dne 15. 9. 2020, o zaplacení 30 270 290,39 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích z 24. 6. 2021, č. j. 27 C 339/2020-88, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 13 323 Kč do tří od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], M.B.A., advokáta žalované.

Odůvodnění

1. Okresní soud v Českých Budějovicích (soud prvního stupně) napadeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala nahrazení rozhodnutí Rady ERÚ č. j. 12001-26/2017-ERU z 15. 9. 2020 a zaplacení 30 270 290,39 Kč spolu s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2 400 Kč a specifikovaným úrokem (výrok I.) a zavázal žalobkyni zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 16 232 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího advokáta.

2. Z odůvodnění je zřejmé, že žalobkyně se domáhala nahrazení uvedeného rozhodnutí rady ERÚ a zaplacení 30 270 290,39 Kč s příslušenstvím coby nároku z titulu výroby elektrické energie ze slunečního záření za období od října 2014 do září 2015. Žalobkyně je nástupnickou společností [právnická osoba] 28 s. r. o., nároky uplatněné žalobou vyplývají jednak z licence [číslo] udělené předchůdkyni žalobkyně rozhodnutím Energetického regulačního úřadu ze dne [datum], jednak ze smlouvy uzavřené se [právnická osoba] [právnická osoba] ze dne [datum] (Smlouva o dodávce elektřiny vyrobené z obnovitelného zdroje s podporou formou výkupních cen), a to podle cenového předpisu ERÚ [číslo] v cenách pro rok 2010. Zmiňovaná licence byla udělena rozhodnutím ze dne 28. 12. 2010, [číslo jednací], které bylo pravomocně zrušeno rozsudkem Krajského soudu v [obec] z 9. 10. 2015, č. j. [číslo jednací]. Žalobou dotčené rozhodnutí ERÚ přisuzuje zrušujícímu rozsudku, s účinky ex tunc. Žalobkyně zdůrazňovala, že odlišně od správního orgánu by měla být posouzena také otázka dobré víry při získání licence a to ve prospěch žalobkyně (její právní předchůdkyně). Bezpečnost elektrárny byla zjišťována nejen před odevzdáním revizních zpráv samotným revizním technikem [příjmení] ve dnech 20. - [datum], ale i posléze znaleckými posudky. Uvedeným jednáním revizního technika [příjmení] došlo ke konvalidaci dokladů předložených Energetickému regulačnímu úřadu, který na základě nich vydal předmětnou licenci. Elektrárna byla fakticky dokončena, dodávala elektrickou energii do sítě a žalobkyně v rozhodné době byla držitelkou licence k výrobě elektřiny podle platných právních předpisů. Samotná licence zrušena v rámci soudního řízení nebyla, zrušeno bylo jen formální rozhodnutí o udělení licence, které již nezakládalo žádná materiální práva a povinnosti. Žalobkyni měl být napadeným rozhodnutím přiznán nárok na výkupní cenu roku 2010 za dodanou elektrickou energii, a pokud nikoliv, měl jí být přiznán nárok v cenách roku 2011.

3. Žalovaná nárok na náhradu podpory ve formě výkupních cen roku 2010 za dodávku elektřiny za období říjen 2014 – září 2015 neuznávala. Upozornila, že žalobkyně byla personálně propojena se [právnická osoba] 28 s. r. o. již před zahájením licenčního řízení, neboť byla jejím jediným společníkem a personálně byla propojena osobami Ing. [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a Mgr. [jméno] [příjmení]. Licence udělená předchůdkyni žalované byla zrušena z důvodu, že revizní zpráva předložená ERÚ v rámci licenčního řízení byla vypracována tzv.„ od stolu“, bez fyzické kontroly výrobny [obec], nebyly splněné podmínky pro vydání licence, a ta byla vydána v rozporu se zákonem. Právní předchůdkyně žalobkyně nemohla být v dobré víře ve správnost a zákonnost rozhodnutí o udělení licence a nemohla mít nárok na cenu Tarif 2010, jestliže se zmíněného protiprávního jednání dopustil její bývalý jednatel, který byl odsouzen Krajským soudem v [obec] rozsudkem pod sp. zn. [spisová značka], v němž byl Mgr. [jméno] [příjmení] mimo jiné uznán vinným z trestného činu podvodu, kterého se měl dopustit tím, že předložil ERÚ revizní zprávu ohledně výrobny [obec], ačkoliv v době jeho vypracování nebyla zpracována revizním technikem. Energetický regulační úřad uvedl v omyl, jestliže předmětná revizní zpráva v licenčním řízení byla vypracována bez fyzické kontroly výrobny [obec], a tím nebyly splněné materiální podmínky uvedení výrobny do provozu a nelze ji proto považovat za fotovoltaický zdroj uvedený do provozu do konce roku 2010. Absence revize nemohla být konvalidována ani následnou kontrolou výrobny. Žalovaná také neuznala nárok žalobce co do důvodu a výše v situaci, kdy cenu silové elektřiny z výroben [obec], a to cenu obvyklou nikoliv cenu ve výši podpory hradila přímo na účet Finančního úřadu v [obec], který zřídil zástavní právo k pohledávkám žalobkyně na úhradu ceny silové elektřiny. V podrobnostech, pokud jde o stanoviska žalobkyně a žalované, odkazuje odvolací soud na body 1. až 12. rozsudku.

4. Pro potřeby svého rozhodnutí soud vyšel ze zjištění, že žalobkyně je nástupnickou společností [právnická osoba] 28 s. r. o., jež zanikla fúzí sloučením ke dni [datum], přičemž obě společnosti byly personálně propojeny v osobě Mgr. [jméno] [příjmení]. Žalobkyně je držitelkou licence na výrobu elektřiny [číslo] provozovatelkou výrobny FVE [obec] II. Předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou Smlouvu o dodávce elektřiny vyrobené z obnovitelného zdroje s podporou formou výkupních cen („ Smlouva“), z níž mimo vyplývá i to, že se na výkupní ceny vztahuje podpora elektřiny ve formě výkupních cen stanovená zákonem č. 165/2012 Sb., kdy výkupní ceny měly být vypláceny a v souladu s cenovým rozhodnutím Energetického regulačního úřadu, jímž se stanovuje podpora pro podporované zdroje. Energetický regulační úřad pak rozhodnutím ze dne 4. 12. 2019, [číslo jednací] zamítl návrh žalobkyně na uložení povinnosti žalované zaplatit jí 30 270 290,39 Kč s příslušenstvím s tím, že není dán zákonný důvod k posouzení výrobny [obec] jako zdroje uvedeného do provozu v roce 2010 v důsledku nesplnění podmínky existence platné licence ve smyslu příslušného cenového rozhodnutí, a tím nedošlo ke vzniku povinnosti žalované poskytnout podporu pro zdroje uvedené do provozu v témže roce. Následně rozhodnutí Rady ERÚ ze dne 15. 9: 2020 [číslo jednací] byl zamítnut rozklad podaný žalovaným proti prvně uváděnému rozhodnutí, jež bylo potvrzeno. Dále soud prvního stupně vyšel z obsahu rozsudku Krajského soudu v [obec] ze dne 9. 10. 2015, č. j. [číslo jednací] ve spojení s rozhodnutím Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 2. 2016, č. j. [číslo jednací], jimiž bylo zrušeno rozhodnutí Energetického regulačního úřadu z 28. 12. 2010, [číslo jednací], na jehož základě obdržela FVE 28 s. r. o. licenci k výrobě elektřiny. Ústavní soud ústavní stížnost podanou v dané věci odmítnul usnesením ze dne [datum] sp. zn. III ÚS 1210/16.

5. Dále soud prvního stupně vyšel z obsahu rozsudku Krajského soudu v [obec] ze dne 20. 6. 2016, č. j. [číslo jednací] ve spojením s usnesením Vrchního soudu v Olomouci č. j. 1 To 54/2018-5814, jimiž byli uznáni vinnými a odsouzeni, jak Mgr. [jméno] [příjmení], tak revizní technik [jméno] [příjmení] (v podrobnostech viz bod 23. a 24. rozsudku) a vyšel i z dopisu z [datum] adresovaného žalovanou žalobkyni a týkajícího se dvou rozhodnutí Finančního úřadu pro Olomoucký kraj, územní pracoviště [obec] (bod 25.). Soud zdůraznil, že se neztotožňuje s argumentem žalobkyně o tom, že by ze strany žalované došlo k uznání uplatněného nároku díky platbě provedené na účet Finančního úřadu v [obec], neboť z dokazování vyplývá, že žalovaná spolu s částečnou úhradou pohledávky v červenci 2017 na účet Finančního úřadu v [obec], zároveň zaslala žalobkyni dopis, v němž výslovně uvádí, že platby nejsou uznáním jakéhokoliv nároku žalobkyně ani jakékoliv jeho části, a to zejména z titulu náhrady škody ani bezdůvodného obohacení výkupní ceny elektřiny podle cenového rozhodnutí ERÚ, tzv. Tarif 2010 a nebo Tarif 2011.

6. Soud se dále zabýval tím, zda výrobna FVE [obec] splňovala veškeré podmínky nutné pro uvedení výrobny do provozu v roce 2010, neboť jedině tak mohl vzniknout nárok na podporu ve formě výkupních cen roku 2010. Nutné bylo 1) uskutečnění výroby elektřiny, 2) uskutečnění dodávky elektřiny do elektrizační sítě 3) získání rozhodnutím o udělení licence se vznikem oprávnění k výkonu licencované činnosti. Soud se ztotožnil se závěrem správního orgánu (v dotčených rozhodnutích), že ve smyslu cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu [číslo] nepostačuje pouhé formální splnění podmínky existence licence, nýbrž je potřeba naplnit materiální podmínku uvedení výrobny do provozu. V daném případě sice byla rozhodnutím Energetického regulačního úřadu udělena licence pro výrobu elektřiny pro FVE [obec], ovšem následně označeným rozsudkem Krajského soudu v [obec] ve spojení s rozsudkem Nejvyššího správního soudu v Brně bylo rozhodnutí o udělení licence zrušeno, neboť k udělení licence došlo v rozporu se zákonem, neboť ke zpracování výchozí revize ze dne [datum] revizním pracovníkem [jméno] [příjmení] došlo, aniž by elektrárnu v době vyhotovení revizních zpráv prohlédl. Zprávy vytvořil tzv. od stolu, přičemž nebylo povinností Energetického regulačního úřadu, aby před vydáním rozhodnutí zjistil, že revizní zprávy byly vydány bez návštěvy provozovny, což vyšlo najevo až v rámci trestního řízení vedeného jak proti Mgr. [jméno] [příjmení], tak proti [jméno] [příjmení]. Oba byli shora označenými rozhodnutími trestních soudů shledáni vinnými ze zvlášť závažného zločinu podvodu, neboť mimo jiné Mgr. [jméno] [příjmení], ačkoliv věděl, že výrobna [obec] není v podstatných částech dokončena, dal pokyn k zajištění revizních zpráv, ačkoliv věděl, že skutečnosti v nich uvedené nebudou pravdivé, čímž uvedl Energetický regulační úřad a další subjekty v omyl, v důsledku něhož byla [právnická osoba] 28 s.r.o. vydána ještě v roce 2010 licence na výrobu elektřiny, kdy uvedeným způsobem bylo jednání se zjevným úmyslem získat podporu ve formě výkupních cen pro rok 2010 (soud pokud jde o skutkovou větu trestního rozsudku, odkázal na zmíněné rozhodnutí). Soud je podle § 135 odst. 1 o. s. ř. vázán rozhodnutím v trestní věci, a to i ve vztahu k trestnímu jednání [jméno] [příjmení], které také vedlo k udělení licence předchůdkyni žalobkyně, přičemž v trestním řízení bylo zjištěno, že ani k datu [datum] nebyla výrobna [obec] dokončena. Soud je v této věci vázán závěry trestního soudu vyslovenými ve skutkové větě.

7. Soud dále zdůraznil, že nedostatky revizní zprávy ze dne [datum] zpracované revizním technikem [jméno] [příjmení] nelze následně zhojit, jak je namítáno žalobkyní, neboť zrušení licence způsobila vada revizní zprávy spočívající právě v tom, že revizní technik před vypracováním této zprávy výrobnu nenavštívil, ačkoliv k tomu byl povinen. Navíc v revizní zprávě byly uváděné skutečnosti, které nebyly pravdivé. Předchůdkyně žalobkyně s ohledem na podvodné jednání jednatele [příjmení] [jméno] [příjmení] nemohla být v dobré víře ve správnost a zákonnost rozhodnutí o udělení licence, což platí i pro žalobkyni s ohledem na personální žalobkyně a její předchůdkyně. Předmětná revizní zpráva zpracovaná [jméno] [příjmení]„ od stolu“ byla v rámci licenčního řízení předána právě Mgr. [jméno] [příjmení], což existenci dobré víry vylučuje, stejně jako nebyla splněna podmínka, že k řádnému uvedení výrobny [obec] do provozu došlo do konce roku 2010. Na tom nic nemění skutečnost, že v rozhodné době předchůdkyně žalobkyně disponovala rozhodnutím o udělení licence, když ve skutečnosti nebyly splněné předpoklady pro její vydání stanovené zákonem. Splnění předpokladů realizace dodávek do elektrizační soustavy nelze chápat pouze technicky, ale také v právním smyslu, neboť musí jít o dodávky realizované v souladu s právem nikoliv bez právního titulu či dokonce protiprávně. V daném případě předchůdkyně žalobkyně získala licenci v roce 2010 podvodným jednáním, tedy protiprávně. Pouhé rozhodnutí o udělení licence z roku 2010 bez dalšího nemohlo vyvolat právní účinky ve smyslu vzniku žalobkyní tvrzeného nároku na podporu ve formě výkupních cen pro rok 2010, neboť předchůdkyně žalobkyně nesplnila podmínky pro vznik nároku na podporu. Za nerozhodné soud prvního stupně považuje, zda rozhodnutí o zrušení rozhodnutí Energetického regulačního úřadu z roku 2010 pro udělení licence má účinky ex tunc tedy zpětně nebo ex nunc tedy do budoucna, neboť nárok žalobkyně nad podporu ve formě výkupních cen pro rok 2010 nemohl vzniknout, pro absenci předpokladu realizace dodávek v souladu s právem. Výrobnu [obec] nebylo možné považovat za uvedenou do provozu v roce 2010, neboť i z trestního rozsudku je patrné, že ani ke dni [datum] nebyla FVE dokončena.

8. Povinnost k úhradě výkupních cen pro rok 2010 nelze dovodit ani ze Smlouvy ze dne [datum], neboť předpokladem pro uplatnění dotované výkupní ceny bylo splnění povinností předchůdkyně žalobkyně stanovených právními předpisy. Mimo jiné šlo o povinnost realizovat dodávky na základě rozhodnutí o licenci, avšak k jejímu vydání došlo podvodným jednáním, tedy nezákonně a proto nelze hledět, že tato povinnost žalobkyně byla splněna. Neplatí ani argument, že by žalobkyně mohla mít nárok na úhrady podpory v cenách pro rok 2011, neboť takový nárok by musela nejprve uplatnit v rámci správního řízení vedeného u Energetického regulačního úřadu, což neučinila a v souladu s § 250d odst. 3 o. s. ř. nesmí být návrh, o němž rozhodl správní orgán, v průběhu řízení u soudu měněn, a proto o nároku ve formě výkupních cen pro rok 2011 soud není oprávněn rozhodovat. Soud uzavřel, že rozhodnutí správního orgánu je správné, bylo vydáno v souladu se zákonem, není možné je nahradit rozsudkem soudu, a proto žalobu zamítnul a s odkazem na ustanovení § 146 odst. 1 o.s.ř. přiznal žalované proti žalobkyni náhradu nákladů řízení v celkové výši 16 232 Kč (viz specifikace bod 44.).

9. Rozsudek soudu prvního stupně napadla včasným a přípustným odvoláním žalobkyně (§ 201, § 202 a § 204 odst. 1 o. s. ř.), která namítala neúplně provedené dokazování, chybné hodnocení důkazů a nesprávné právní posouzení věci soudem prvního stupně. Za podstatné považuje odvolatelka zejména řešení otázky, zda rozhodnutí o udělení licence bylo zrušeno s účinky ex tunc nebo ex nunc, jde totiž o otázku pro spor zásadní, pokud by totiž rozhodnutí o udělení licence bylo zrušeno s účinky ex nunc, znamenalo by to, že právní předchůdce odvolatelky byl držitelem platné licence v předmětném období a byly splněny podmínky cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu [číslo] tedy odvolatelce vznikl nárok na podporu ve formě výkupních cen pro rok 2010. V uvedených souvislostech odvolatelka poukazuje na některá rozhodnutí, jež svědčí ve prospěch její argumentace, například na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 9. 2017, č. j. 3 Azs 91/2016-46 a některá další označená rozhodnutí. Pokud jde o vázanost soudu závěry skutkové věty trestního rozsudku ve smyslu § 135 odst. 1 o. s. ř., zdůrazňuje odvolatelka, že se jedná pouze o vázanost samotným výrokem, nikoliv odůvodněním a nikoliv hodnocením všech důkazů s tím, že důkazy provedené jiným soudem představují důkazy, které soud nehodnotí v rámci svého volného hodnocení důkazů, a pokud by soud slepě přebíral důkazy, aniž by je prováděl, rezignoval by tím na své postavení a úlohu v rámci řízení a dochází tím k porušení práva na spravedlivý proces. Soud prvního stupně tedy nesprávně odmítl provedení některých důkazů s ohledem na tvrzenou vázanost závěry trestního soudu, neboť není vázán odůvodněním a není vázán ani hodnocením všech důkazů (včetně právních závěrů, ke kterým trestní soud došel), měl soud proto důkazy, které odvolatelka v řízení před soudem prvního stupně dále navrhovala, také provést a sám hodnotit. Soud se také podle navrhovatelky měl zabývat otázkou případné oprávněnosti jejího nároku na úhradu cen za jiné období, případně určení k jakému datu by oprávnění výroby elektrické energie mělo být odvolatelce řádně přiznáno a jaká výše výkupních cen (2010 nebo 2011) by odvolatelce náležela. Tvrdí, že není pravdou, že by v řízení před ERÚ nárok neuplatnila, ERÚ se pouze touto otázkou nezabýval, ani o ní nerozhodl. Odvolatelka navrhuje zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně.

10. Žalovaná ve vyjádření k odvolání uváděla, že toto v zásadě jen opakuje námitky a tvrzení uvedená v rámci předchozích řízení. K účinkům zrušení rozhodnutí o licenci uvádí žalovaná, že podstatné je, zda žalobkyně respektive její právní předchůdkyně měla ex tunc legitimní očekávání ve vztahu k čerpání podpory a zda měla ex tunc dobrou víru ve správnost, zákonnost a neměnnost rozhodnutí o licenci, když platí, že nelze přiznat práva, kterých bylo dosaženo spácháním trestního činu (z bezpráví nemůže vzejít právo), a je proto nepřípustné dovolávat se nároku, který měl původ v protiprávním jednání. Žalobkyni nárok na podporu nikdy tedy od počátku nevznikl, neboť nemohla být v dobré víře ve správnost, zákonnost a neměnnost rozhodnutí o licenci, a to bylo zrušeno rozsudkem Krajského soudu v [obec] s účinky ex tunc. K námitce týkající se vázanosti rozhodnutím soudu v trestní věci uvádí žalovaná, že součástí výroku o vině v odsuzujícím rozsudku trestního soudu je i popis skutku, kterým je také soud v tomto řízení vázán a musel proto vycházet z pravomocných skutkových a právních závěrů odsuzujícího trestního rozsudku. Námitka o neprovedení důkazů v tomto řízení je proto účelová. Je třeba vycházet z toho, že trestní soudy své rozhodnutí vystavily na zjištění, že revizní technik [jméno] [příjmení] podepsal revizní zprávy, jež předchůdce žalobkyně předložil Energetickému regulačnímu úřadu s tím ovšem, že výrobnu FVE [obec] před vypracováním těchto revizních zpráv vůbec nenavštívil. Přitom nelze zpětně, a to ani znaleckým posudkem ověřit bezpečnost elektrárny, a proto nemůže obstát ani tvrzení žalobkyně o prokázání bezpečnosti výrobny FVE [obec] s odkazem na následně zpracované znalecké posudky nebo revizní zprávy. Účelově také odvolatelka uvádí, že údajně splnila podmínky jiného období pro úhradu sjednané ceny, a to pro rok 2011. Pokud však žalobkyně tvrdí, že má nárok na podporu pro výrobní zdroje uvedené do provozu v roce 2011, jedná se o zcela jiný návrh, než o kterém rozhodoval správní orgán a v průběhu řízení před soudem nemůže být návrh, o němž rozhodoval správní orgán měněn. Z uvedených důvodů navrhuje žalovaná potvrzení napadeného rozsudku a přiznání práva na náhradu nákladů odvolacího řízení.

11. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně postupem podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř. při nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o.s.ř.) a dospěl k závěru o nedůvodnosti podaného odvolání.

12. Podle § 135 odst. 1 o.s.ř. soud je vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení.

13. Žalobkyně se v dané věci domáhá zaplacení 30 270 290,39 Kč s příslušenstvím na základě tvrzení, že jí ve sledovaném období (říjen 2014 – září 2015) vznikl proti žalované nárok na zaplacení podpory výkupních cen elektřiny podle cenového rozhodnutí ERÚ [číslo] (dále také„ Tarif 2010“). Ke vzniku předmětného nároku by musela být fotovoltaická elektrárna [obec] uvedena (řádně) do provozu do [datum]. K tomu bylo třeba, aby vedle schopnosti vyrábět a dodávat elektřinu do elektrizační soustavy, bylo žalobkyni (předchůdkyni žalobkyně, jíž byla [právnická osoba] 28, s.r.o.) vydáno pravomocné rozhodnutí o udělení licence; uvedené podmínky musely být splněné kumulativně.

14. Odvolací soud se ztotožňuje s odvolatelkou v tom, že pro posouzení věci samé je klíčové zodpovězení otázky účinků rozhodnutí o zrušení udělení licence. Ta byla rozhodnutím Energetického regulačního úřadu ze dne 28. 12. 2010, [číslo jednací], udělena předchůdkyni žalobkyně pro fotovoltaickou elektrárnu udělena pod [číslo] (dále jen Licence). Krajský soud v [obec] rozsudkem ze dne 9. 10. 2015, č. j. [číslo jednací], označené rozhodnutí o udělení licence zrušil s odůvodněním, že bylo vydáno v rozporu se zákonem. Následnou kasační stížnost proti tomuto rozsudku pak Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 17. 2. 2016, č. j. 9 As 256/2015-229, zamítnul a Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podanou proti tomuto rozsudku svým usnesením ze dne [datum] sp. zn. III. ÚS 1210/16. Podstatné bylo zhodnocení, zda pravomocný rozsudek správního soudu má účinky„ ex tunc“ (zpětně ke dni vydání licence) nebo„ ex nunc“ (do budoucna od rozhodnutí o zrušení licence).

15. Pro uvedené posouzení je třeba vyjít, jak správně činí soud prvního stupně, z obsahu trestních rozsudků, jež jsou pro soudy v občanskoprávním řízení ve smyslu § 135 odst. 1 o. s. ř. závazné. Závazná je celá výroková část včetně popisu skutku, kterého se oba obžalovaní dopustili a v němž je (v případě odsouzení) shledáváno naplnění trestného činu; odvolací soud pro stručnost z výrokové části odsuzujícího trestního rozsudku vyjímá následující část, jež je pro danou věc podstatná.

16. Krajský soud v [obec] rozsudkem ze dne 20.6.2018, č.j. [číslo jednací], ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci, č.j. [číslo jednací], (odsuzující rozsudek nabyl právní moci dne [datum]) odsoudil mezi jinými Mgr. [jméno] [příjmení] mimo jiné za to, že„ jako jednatel společnosti [příjmení] 28 s.r.o. se sídlem [adresa žalobkyně], která byla investorem a objednatelem fotovoltaické elektrárny [obec] u [obec], ačkoliv věděl, že fotovoltaická elektrárna není v podstatných částech dokončená, dne [datum] mezi 15:08 až 15:13 prostřednictvím emailů dal pokyn …. aby k žádosti o první paralelní připojení fotovoltaické elektrárny [obec] k distribuční soustavě elektřiny podané dne [datum] Mgr. [jméno] [příjmení] na [právnická osoba] [právnická osoba], se sídlem [adresa], zajistili mj. zprávu o výchozí revizi elektrické energie na část nízkého napětí a na část vysokého napětí fotovoltaické elektrárny [obec] s datem maximálně do [datum] s tím že je musí Mgr. [jméno] [příjmení] předložit nejpozději do pátku [datum] na [právnická osoba] [právnická osoba], kdy s ohledem na čas a datum zadání, nedokončenost elektrárny a požadavek na antedataci zpráv věděl, že nebudou pravdivé“ a že„ dne [datum] při znalosti skutečného stavu předložil výše uvedené nepravdivé Zprávy o výchozí revizi elektrické instalace [číslo], [číslo], P93 [číslo] a P93-02/ 2010 [právnická osoba] [právnická osoba], na adrese pobočky [právnická osoba] 36 v [obec] …“ a dále odsoudil mezi jinými [jméno] [příjmení] za to že„ jako revizní technik dne [datum], aniž by elektrárnu [obec] předtím navštívil a vykonal revizi, úmyslně vyhotovil zcela nepravdivou Zprávu o provedení revize elektrického zařízení výchozí č. P93 [číslo], údajně provedenou v období od 24. do [datum], na část nízkého napětí a na část vysokého napětí fotovoltaické elektrárny [obec], ačkoliv ve skutečnosti k 30. 11. ani k [datum] část nízkého napětí fotovoltaické elektrárny nebyla dokončena ani z části a nebyla na ní nainstalována ani podstatná část fotovoltaických panelů, dále dne [datum] úmyslně vyhotovil Zprávu o provedení revize elektrického zařízení výchozí č. P93-2/ 2010, datované [datum], na část nízkého napětí trafostanic fotovoltaické elektrárny [obec], ačkoliv ve skutečnosti k [datum] ani k [datum] trafostanice neexistovaly.“ 17. Oba jmenovaní byly za popsané jednání odsouzeni k trestům uvedeným v rozsudku, neboť tímto jednáním spáchali zvlášť závažný zločin podvodu podle § 209 odst. 1 odst. 5 písm. a) trestního zákoníku. Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne [datum] bylo zamítnuto odvolání mimo jiné podané Mgr. [jméno] [příjmení], zatímco k odvolání [jméno] [příjmení] byl rozsudek částečné zrušen, ovšem pouze ve výroku o trestu zákazu činnosti.

18. Z uvedených (byť jen částečných) citací je zcela zřejmé, kterými závěry učiněnými trestním soudem v odsuzujícím rozsudku je ve vztahu k Mgr. [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] vázán i soud v občanském soudním řízení, přičemž tyto závěry nelze překonat ani dalším dokazováním. Soud v občanském soudním řízení nemůže dospět k jiným (odlišným) skutkovým závěrům, ani kdyby měl za to, že je odlišné hodnocení důkazů, jež navrhuje k opětovnému provedení odvolatelka, možné. Fakticky by to totiž znamenalo zpochybnění odsuzujícího trestního rozhodnutí, což ustanovení § 135 odst. 1 o.s.ř. kategoricky vylučuje. V popsaných souvislostech nelze neprovádění dalších důkazů (či neopakování důkazů provedených trestním soudem) považovat za porušení práva na spravedlivý proces. Jiné posouzení trestní věci je možné pouze v řízení před trestním soudem například v rámci obnovy původního řízení. Soud prvního stupně proto učinil správný závěr o své vázanosti trestními rozsudky včetně rozsahu této vázanosti a zcela správně neprováděl v tomto směru další dokazování, neboť pro toto řízení nezvratně platí, že Mgr. [jméno] [příjmení] věděl o nedokončenosti předmětné fotovoltaické elektrárny, že zadal vyhotovení antedatované revizní zprávy, kterou [jméno] [příjmení] vyhotovil, aniž fotovoltaickou elektrárnu navštívil, s tím že v době v nich uvedené elektrárna v tam uváděném rozsahu (na část nízkého ani na část vysokého napětí, ani pokud jde trafostanice) nebyla dokončena. Na těchto závěrech nelze ničeho měnit, ani nelze (například pozdějšími znaleckými posudky) fatální nedostatek falešných revizních zpráv konvalidovat. Z popsaných závěrů obsažených ve výrokové části trestního rozsudku proto vychází bez dalšího i odvolací soud pro potřeby posuzování účinků rozsudku, jímž bylo zrušeno rozhodnutí ERÚ o udělení licence předchůdkyni žalobkyně.

19. V rámci posouzení účinků rozsudku, kterým bylo zrušeno rozhodnutí o udělení licence [číslo] pro Fotovoltaickou elektrárnu [obec] (zda nastávají„ ex tunc“ nebo„ ex nunc“), si je odvolací soud vědom existence usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], které bylo vydané po správní linii ve věci předmětné Licence. Toto rozhodnutí ovšem nezohledňuje daný problém v celé jeho šíři, nýbrž jen relativně izolovaně v souvislosti s tvrzeným omezením práva podnikat a užívat majetek (viz označené usnesení Ústavního soudu, add IV. D. Právo podnikat a užívat majetek). Popsaný výklad Ústavního soudu neřeší danou otázku vyčerpávajícím způsobem v širších souvislostech tak, aby jej bylo možné zevšeobecnit, zejména nezohledňuje variantu získání Licence cestou protiprávního jednání (viz shora označená trestní rozhodnutí). Soud v občanském soudním řízení je navíc povolán si v konkrétním případě tuto prejudicielní otázku řešit sám při zohlednění jedinečných skutkových okolností a právě i s přihlédnutím k různorodé judikatuře.

20. Nelze v popsaných souvislostech pominout nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 946/16, nebo nález ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 17/16, které řeší v poměrech umístění a provozu fotovoltiackých elektráren danou otázku komplexně, když konstruují tři modelové situace, jež v zásadě mohou nastat (viz body 58. – 61. v prvním nálezu respektive body 18. – 20. ve druhém), když uvádí že:„ První skupinu situací představuje nezákonnost aktu veřejné moci způsobená čistě pochybením na straně veřejné moci, zejména procesními vadami či nesprávným výkladem práva. Za této situace může být důvěra jednotlivce narušena jen ze zcela zásadních důvodů veřejného zájmu. Platí totiž, že za správnost vlastního postupu a správnost interpretace právní úpravy odpovídá veřejná moc, nikoliv její adresáti, a případné nedostatky třeba přičítat na její vrub. Do této skupiny patří například nezákonná rozhodnutí z důvodů spočívajících v nesprávném posouzení rozsahu potřebných podkladů, případně nesprávné posouzení podkladů předložených. [obec] víra a důvěra ve správnost a zákonnost aktu bude v takových případech na straně jednotlivce dána. Pokud správní orgán výjimečně přistoupí ke zrušení napadeného rozhodnutí za takové situace, je nezbytné, aby negativní dopady na oprávněnou osobu z tohoto rozhodnutí byly pokud možno minimalizovány (urychleným novým rozhodnutím, odškodněním podle zákona č. 82/1998 Sb., či užitím jiných prostředků právního řádu). Druhou skupinu představuje nezákonnost způsobená pochybením na obou stranách vertikálního vztahu veřejná moc - jednotlivec. Půjde o pochybení orgánů veřejné moci, o nichž osoba, jíž svědčí žalobou napadené rozhodnutí, musela vědět. Do této skupiny patří zejména rozhodnutí vydaná na základě nesprávných či zjevně neúplných, zejména skutkových zjištění a předpokladů, na což jednotlivec přes svou vědomost před vydáním rozhodnutí či po něm neupozornil. Za takové situace nemůže být dána dobrá víra ve správnost takového rozhodnutí, což však nevylučuje důvěru v jeho zákonnost a neměnnost (zejména s ohledem na plynutí času a rozvoj navazujících právních vztahů). Pokud správní orgán přistoupí ke zrušení napadeného rozhodnutí za takové situace, je nezbytné, aby negativní dopady na oprávněnou osobu z tohoto rozhodnutí byly pokud možno zmírněny. Třetí skupinu představuje nezákonnost způsobená především či výlučně ze strany oprávněného ze správního rozhodnutí. Půjde zejména o situace, v nichž oprávněný orgány veřejné moci úmyslně uvedl v omyl uvedením nepravdivých skutečností, předložením nepravdivých podkladů, případně dosáhl příznivého rozhodnutí jiným protiprávním způsobem (např. jednáním majícím znaky trestného činu). Za takové situace nemůže být dána ani dobrá víra ve správnost takového rozhodnutí, ani důvěra v jeho zákonnost a neměnnost. Pokud správní orgán přistoupí ke zrušení napadeného rozhodnutí za takové situace, zpravidla nebude důvodu, proč osobu oprávněnou z tohoto rozhodnutí chránit před dopady jejího protiprávního jednání (ledaže by bylo třeba chránit práva třetích, nezúčastněných osob).“ 21. Na nyní posuzovanou věc zjevně dopadá třetí modelová situace, neboť nezákonnost zde byla způsobena výlučně ze strany adresáta správního rozhodnutí, jednáním Mgr. [jméno] [příjmení], jednatele předchůdkyně žalobkyně, ve spolupráci s revizním technikem [jméno] [příjmení], kdy první jmenovaný objednal (zadal k vyhotovení) revizní zprávu, o které věděl, že bude antedatovaná a nepravdivá a druhý jmenovaný, aniž by elektrárnu [obec] předtím navštívil a vykonal revizi, úmyslně vyhotovil zcela nepravdivé Zprávy o provedení revize elektrického zařízení, kterými Mgr. [jméno] [příjmení] dále disponoval v řízení o vydání Licence. Výlučně tímto protiprávním jednáním se předchůdkyni žalobkyně podařilo získat do konce roku 2010 Licenci.

22. Ve shora popsaných souvislostech proto obstojí závěr, že účinky rozsudku Krajského soudu v [obec] ze dne 9. 10. 2015, č. j. 62 A 111/2013-599, jsou„ ex tunc“ a díky tomu nemohl žalobkyni (jejímu právnímu předchůdci) vzniknout nárok na podporu výkupních cen elektřiny podle cenového rozhodnutí ERÚ [číslo] („ Tarif 2010“). Uvedené je v souladu také s judikaturou Nejvyššího soudu, jež vylučuje existenci nároku na úhradu (zvýhodněné) výkupní ceny elektřiny (zde podle Tarifu 2010), jestliže jde o požadavek založený na protiprávním jednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2017, sp. zn. 32 Cdo 1051/2015, nebo rozsudek ze dne 27. 1. 2019, sp. zn. 23 Cdo 2545/2019). Legalizace protiprávního jednání při získání licence a přiznání nároku na úhradu výkupní ceny elektřiny podle Tarifu 2010, by fakticky znamenalo legalizaci výnosů z trestné činnosti. Správné jsou proto i závěry na kterých stojí napadený rozsudek soudu prvního stupně, byť za podstatné považuje odvolací soud primárně závěry, že rozhodnutí ERÚ o udělení protiprávně získané licence bylo zrušené s účinky„ ex tunc“. Pro úplnost ještě odvolací soud uvádí, že nikoliv pouze Ústavní soud, nýbrž i Nejvyšší správní soud v typově obdobné věci činí závěry o účincích zrušení správního rozhodnutí„ ex tunc“ (viz rozsudek z 31.8.2016, sp.zn. 2 As 139/2016).

23. Odvolací soud ještě zdůrazňuje i obecnou zásadu občanského práva, podle které nemůže nikdo těžit ze svého nepoctivého jednání nebo protiprávního činu (§ 6 odst. 2 o. z.), přičemž žaloba svým požadavkem toto zakázané jednání nepochybně naplňuje, jestliže uplatňovaný nárok byl založen protiprávním jednáním, pro které byl vynesen odsuzující trestní rozsudek.

24. Vyloučená je podle odvolacího soudu také existence dobré víry na straně adresáta správního rozhodnutí při získání Licence, jestliže k jejímu získání došlo podvodem, za který byl Mgr. [jméno] [příjmení] odsouzen trestním rozsudkem. Uvedené vyplývá přímo z výroku rozsudku Krajského soudu v [obec] ze dne 20. 6. 2018, č. j. [číslo jednací], ze kterého je zřejmé, že Mgr. [jméno] [příjmení] nepravdivou revizní zprávu objednal a posléze ji vědomě použil při získání Licence. Otázkou absence dobré víry se ostatně podrobně zabýval i rozsudek Krajského soudu v [obec] ze dne 9. 10. 2015, č. j. [číslo jednací], a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 2. 2016, č. j. [číslo jednací], na které odvolací soud odkazuje.

25. Neobstojí ani námitka o (částečném) uznání dluhu žalovanou, jež plnila Finančnímu úřadu v [obec], neboť k tomuto plnění došlo na základě oznámení finančního úřadu o zřízení zástavního práva k pohledávkám žalobkyně na úhradu ceny silové elektřiny. Plněno zde bylo z podnětu finančního a rozhodně nešlo o situaci, kdy by žalovaná ve vztahu k žalobkyni co do důvodu a výše svůj dluh písemně uznala, respektive kdy by šlo dovodit z okolností případu, že částečným plněním uznává i zbytek dluhu. V daném případě jednak dala (v době plnění) na vědomí žalobkyni, že nejde o uznání dluhu, jednak z okolnosti, že plní na podkladě oznámení o zřízení zástavního práva je patrné, že právě toto byl právní důvod poskytnutí peněžitého plnění žalovanou finančnímu úřadu. Uvedené skutečnosti vylučují naplnění skutkové podstaty ustanovení § 2053 o. z., respektive ustanovení § 2054 odst. 2 o. z.

26. Není dále pravdou, že by žalobkyně uplatnila kvalifikovaně před správním orgánem nárok na jiné plnění, než na úhradu výkupní ceny elektřiny podle Tarifu 2010, nýbrž byl uplatněn pouze nárok na zaplacení částky uplatněné i v tomto řízení podle části páté, ve kterém pak soud jedná a rozhoduje opět jen o částce, jež jediná byla předmětem řízení před Energetickým regulačním úřadem (§ 250b odst. 3 o. s. ř.). Z žádného podání adresovaného tomuto úřadu (ostatně odvolatelka žádné konkrétní podání ani neoznačuje) není patrné, že by žalobkyně in eventum žádala o přiznání konkrétně vyčísleného nároku za jiné období (např. tarifu platného pro rok 2011). Soudu zároveň v tomto řízení ze stejných příčin nepřísluší deklarovat, zda případně nevznikl žalobkyni nárok na (zvýhodněné) výkupní ceny elektřiny stanovené pro následující období.

27. Pro úplnost se dodává, že soudu v občanském soudním řízení také nepřísluší posuzovat (ani v řízení podle části páté o.s.ř.) správnost rozhodnutí o zrušení Licence, které vydal soud ve správním soudnictví, pouze si v tomto řízení soud musel vyřešit, že účinky rozhodnutí o zrušení Licence jsou„ ex tunc“. S uvedeným souvisí i závěr o správnosti postupu soudu prvního stupně, jestliže odmítl provádět další dokazování vážicí ke stavu rozestavěnosti respektive stavu dokončenosti a schopnosti FVE [obec] dodávat elektřinu (viz výše).

28. Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud potvrdil věcně správný rozsudek soudu prvního stupně, a to v obou jeho výrocích, neboť i o náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto správně, a učinil tak podle § 219 o. s. ř.

29. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soudu rozhodoval podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř ve prospěch úspěšné žalované, které přiznal odměnu advokáta za dva úkony právní služby po 3 100 Kč (vyjádření k odvolání a účast při jednání odvolacího soudu dne [datum]), dále dvě náhrady hotových výdajů po 300 Kč Dále přiznal specifikované cestovné za cestu ze sídla advokátní kanceláře k odvolacímu soudu a zpět, jež včetně ztráta času činí 4 211 Kč a na konec odvolací soud přiznal 21% DPH ze součtu shora uvedených částek v celkové výši 2 312 Kč. Celkové náklady ve výši 13 323 Kč je žalobkyně povinna zaplatit k rukám advokáta žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.