27 C 339/2020- 88

Rubrum

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Radkou Podlešákovou v právní věci žalobkyně: ; [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa žalobkyně], zastoupena JUDr. Ing. [jméno] [příjmení] [jméno], advokátem, se sídlem [adresa], proti; žalované: ; [anonymizováno] [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa žalované], zastoupena [titul] [příjmení], M.B.A., advokátem, se sídlem [adresa], o žalobě podle části páté o.s.ř., o nahrazení rozhodnutí ERÚ č. j. 12001-26/2017-ERU ze dne 15. 9. 2020, o uložení povinnosti zaplatit částku 30 270 290,39 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá nahrazení rozhodnutí Rady ERÚ č. j. 12001-26/2017-ERU z 15. 9. 2020, rozsudkem soudu, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 30 270 290,39 Kč spolu s náklady spojenými s uplatněním pohledávek ve výši 2 400 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 30 270 290,39 Kč od [datum] do zaplacení a náklady správního řízení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 16 232 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] ve znění jejího upřesnění učiněného při jednání soudu dne [datum] domáhala nahrazení rozhodnutí Rady ERÚ [číslo jednací] ERU ze dne 15. 9. 2020 rozsudkem soudu, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 30 270 290,39 Kč s příslušenstvím. Žalobou napadeným rozhodnutím byl zamítnut rozklad žalobkyně proti rozhodnutí Energetického regulačního úřadu [číslo jednací] ERÚ ze dne 4. 12. 2019 a prvoinstanční rozhodnutí bylo potvrzeno, současně byla žalobkyni uložena povinnost uhradit žalovanému náhradu nákladů správního řízení. Žalobou napadené rozhodnutí bylo žalobkyni doručeno dne [datum]. Žalobkyně uvedla, že žalobou napadeným rozhodnutím byla žalobkyně dotčena na svých právech, napadené rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s platnými právními předpisy.

2. Žalobkyní požadovaná částka 30 270 290,39 Kč je nárokem z titulu výroby elektrického energie ze slunečního záření za období od října 2014 do září 2015. K tomu žalobkyně blíže uvedla, že je nástupnickou společností [právnická osoba] 28 s.r.o., která dne [datum] zanikla fúzí sloučením. Žalobkyně je držitelem licence na výrobu elektřiny [číslo] jakožto nástupnická společnost [právnická osoba] 28, s.r.o. je provozovatelem výrobny [anonymizováno] [obec] II. Nároky uplatněné podanou žalobou souvisí s licencí [číslo] udělené rozhodnutím Energetického regulačního úřadu ze dne [datum] [právnická osoba] 28, s.r.o. (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“). Právní předchůdce žalobkyně uzavřel se [právnická osoba] [právnická osoba] dne [datum] Smlouvu o dodávce elektřiny vyrobené z obnovitelného zdroje s podporou formou výkupních cen s převzetím závazku dodat elektřinu do elektrizační soustavy č. 2013, na základě které žalobkyně vyráběla dodávala do distribuční sítě elektřinu a žalovaná tuto elektřinu odebírala. Žalobkyně vystavila k úhradě odebrané elektřiny v souladu se shora uvedenou smlouvou faktury pro období říjen 2014 2015, které však zůstaly ze strany žalované nezaplaceny. Žalované byla právním předchůdcem žalobkyně dodána vyrobená elektrická energie, kterou žalovaná následně na trhu zobchodovala. Žalovaná zároveň uhradila cenu silové elektřiny odebrané v období od [datum] do [datum] na účet Finančního úřadu v [obec], čímž podle názoru žalobkyně uznala nárok co do důvodu a výše bez ohledu na to, na čí účet byla úhrada provedena.

3. Podle názoru žalobkyně je pro posouzení jejího nároku nutné přezkoumat otázku, zda byly splněny podmínky pro úhradu sjednané ceny podle Smlouvy o dodávce elektřiny vyrobené z obnovitelného zdroje s podporou formou výkupních cen s převzetím závazku dodat elektřinu do elektrizační soustavy č. 2013. Žalobkyně dále uvedla, že cenové rozhodnutí stanoví konkrétní výši výkupních cen za elektřinu vyrobenou v zařízeních pro výrobu elektřiny ze slunečního záření, a to podle jejich data uvedení do provozu, přičemž podmínka uvedení do provozu je věcnou podmínkou uplatnění příslušné výkupní ceny. Žalobkyně odkázala na bod 1.9 cenového rozhodnutí ERÚ [číslo] pro rok 2010, v němž je stanoveno, že u nově zřizované výrobny elektřiny nebo zdroje se uvedením do provozu rozumí den, kdy výrobce začal v souladu s rozhodnutím o udělení licence a vzniku oprávnění k výkonu licencované činnosti vyrábět a dodávat elektřinu do elektrizační soustavy při uplatnění podpory formou výkupních cen, nebo kdy poprvé začal vyrábět elektřinu při uplatnění podpory formou zelených bonusů. Právní předchůdce žalobkyně začal vyrábět a dodávat elektřinu do konce roku 2010. Sporné mezi stranami sporu je, zda výroba a dodávky elektřiny byly právním předchůdcem žalobkyně uskutečněny v souladu s rozhodnutím o udělení licence a se vznikem oprávnění k výkonu licencované činnosti.

4. Žalobkyně dále uvedla, že právnímu předchůdci žalobkyně byla udělena licence rozhodnutím ze dne 28. 12. 2010 č. j. 015453-8/2010- ERÚ. Rozhodnutí bylo pravomocně zrušeno rozsudkem Krajského soudu v [obec] ze dne 9. 10. 2015 č. j. 62 A 111/2013-599. Energetický regulační úřad v rámci žalobou napadeného rozhodnutí nesprávně a svévolně přisuzuje zrušujícímu rozsudku Krajského soudu v [obec] ze dne 10. 10. 2015 č. j. 62 A 111/2013-599 účinky„ ex tunc“ s ohledem na podvodné jednání právního předchůdce žalobkyně v licenčním řízení. Podle žalobou napadeného rozhodnutí nelze předmětnou výrobnu považovat za zdroj uvedený do provozu v roce 2010. Tento závěr je podle názoru žalobkyně v rozporu se závěry uvedenými v rozsudku Krajského soudu v [obec] ze dne 9. 10. 2015 č. j. 62 A 111/2013 – 599 a taktéž v rozporu se závěry vyslovenými v usnesení Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. III. ÚS 1210/16, kde je jednoznačně stanoveno, že licence se ruší s účinky ex nunc (do budoucna). Podle názoru žalobkyně právní předchůdce žalobkyně byl držitelem platné licence v předmětném období a byly tak splněny podmínky cenového rozhodnutí ERÚ [číslo]. Podle názoru žalobkyně není důvodná ani argumentace správního orgánu v žalobou napadeném rozhodnutí ohledně dobré víry, z čehož správní orgán dovozuje účinky zrušujícího rozsudku Krajského soudu v [obec] od počátku (ex tunc). Posuzování účinků rozhodnutí ve správním řízení ohledně zrušení předchozího rozhodnutí je nutné činit ve vztahu k účastníkovi řízení, nikoli vůči třetím osobám. Ve vztahu k účastníkovi řízení (žalobkyni) platí, že zrušení licence nastalo s účinky ex nunc a do okamžiku zrušení licence (nabytí právní moci zrušujícího rozsudku Krajského soudu) měl právní předchůdce žalobkyně platnou licenci ve smyslu předmětných právních předpisů pro výrobu elektřiny z FVE, kterou následně v rámci fúze s žalobkyní nahradila licence nová.

5. Žalobkyně dále uvedla, že posouzení otázky dobré víry při získání licence musí být založeno na vyhodnocení skutkového stavu, zda bylo možné se důvodně domnívat, že i přes ne zcela správný postup došlo k vydání věcně skutkově správného rozhodnutí. Je tak nutné posuzovat, zda by účastník řízení předmětné rozhodnutí získal, pokud by postupoval jinak. Zejména v situaci, kdy je následně postup účastníka v řízení posouzen jako nezákonný. Žalobkyně uvedla, že byla v dobré víře v udělenou licenci, neboť ke stanovenému datu [datum] byla předmětná elektrárna dokončena a příslušná revizní zpráva osvědčující stav elektrárny byla v pořádku, neboť elektrárna byla schopna řádně dodávat elektrickou energii. Pravidlo, že k revizi elektrických zařízení a instalací lze přistoupit teprve v okamžiku, kdy jsou plně dokončeny, dotvořila až judikatura Nejvyššího správního soudu, jejíž počátky lze spatřovat v rozsudku ze dne 10. 12. 2015 č. j. 7 As 204/2015 – 66. Bezpečnost elektrárny byla zjišťována nejen před odevzdáním předmětných revizních zpráv, a to samotným revizním technikem [příjmení] ve dnech 20- [datum], ale i následně po několika dnech jejího provozu právě znaleckými posudky, podle jejichž závěrů byla fotovoltaická elektrárna [obec] jako energetické zařízení ke dni vydání licence dokončena, provozuschopná a bezpečná. Zprávu zpracovanou revizním technikem [příjmení] bez provedení předchozí fyzické prohlídky elektrárny nelze považovat za zprávu, která by bezpečnost elektrárny prokazovala.

6. Žalobkyně dále uvedla, že jednáním revizního technika [příjmení] a právního předchůdce žalobkyně došlo ke konvalidaci dokladů předložených Energetickému regulačnímu úřadu do rozhodnutí. V posuzovaném případě jde o konvalidaci revizní zprávy tím, že byla v licenčním řízení před rozhodnutím Energetického regulačního úřadu doložena řádná revizní zpráva. Revizní zpráva nebyla Energetickému regulačnímu úřadu předložena [datum], ale až [datum]. Mezitím došlo k fyzické prohlídce elektrárny včetně provedení potřebných měření ze strany revizního technika, a to ve dnech 20- [datum]. Provedená revizní činnost nevyvracela závěry revizní zprávy, čímž je konvalidovala ještě před jejich předložením Energetickému regulačnímu úřadu. Teprve poté, kdy byla revizní činnost dokončena a její výsledky odpovídaly obsahu revizní zprávy, předložil odpůrce revizní zprávy Energetickému regulačnímu úřadu, kterému bylo velmi dobře známo, kdy podal právní předchůdce žalobkyně žádost o licenci, dále že k této žádosti nepřiložil revizní zprávy, dále že řízení bylo na základě toho usnesením Energetického regulačního úřadu ze dne [datum] přerušeno, dále že právní předchůdce žalobkyně tuto revizní zprávu předložil až po prohlídce provedené revizním technikem [příjmení] konané ve dnech 20- [datum]. Energetický regulační úřad taktéž provedl místní šetření na místě samém a shledal elektrárnu způsobilou. Žalobkyně dále poukázala na skutečnost, že i kdyby právní předchůdce žalobkyně věděl, že stavba FVE [obec] II. není v době, kdy požádal o vyhotovení revizní zprávy zcela dokončena, nelze z toho dovozovat závěr, že věděl, že za takové situace nelze revizní zprávu vyhotovit. Nikdy nebylo zjištěno, že by žalobkyně věděla, jakým způsobem byly revizní zprávy opatřeny. O dokončenosti FVE nemohlo být pochyb, což vyplynulo z řízení před správními i trestními soudy včetně znaleckého posouzení. Žalobkyně tedy byla v předmětné době držitelem licence k výrobě elektřiny podle platných právních předpisů, přičemž samotná licence nebyla zrušena v rámci samostatného soudního řízení, ale bylo zrušeno jen formální rozhodnutí o udělení licence, které již nezakládalo žádná materiální práva a povinnosti, takže samotné zrušení tohoto rozhodnutí již nemělo žádné právní účinky. Ke zrušení rozhodnutí došlo s účinky ex nunc, současně žalobkyně byla v dobré víře v udělenou licenci, neboť ke stanovenému datu [datum] byla elektrárna po věcné stránce dokončena a příslušná revizní zpráva byla v pořádku.

7. Dále žalobkyně uvedla, že pokud měl stát (jelikož ERÚ a [jméno] [příjmení] je správním orgánem, který je pověřen pravomocí v rámci výkonu veřejné správy) v úmyslu zrušit žalobkyni licenci zpětně ke dni jejího vydání, takto mohl učinit v rámci nezávislého soudního řízení. Pokud ale sám stát prostřednictvím soudní moci rozhodl o tom, že zrušující rozhodnutí má účinky ex nunc, nelze akceptovat situaci, kdy moc výkonná, jejíž součástí je i ERÚ, toto soudní rozhodnutí přehodnocuje a nerespektuje. Podle názoru žalobkyně správní orgán, který vydal žalobou napadené rozhodnutí, nepostupoval v souladu se zákonem, když nepřiznal žalobkyni nárok na výkupní cenu 2010, ale ani se nerozhodl posoudit nárok žalobkyně podle jiného cenového předpisu a přiznat výkupní cenu 2011, u které není pochyb o tom, že žalobkyně podmínky splnila.

8. Žalovaná nárok žalobkyně neuznala, navrhla zamítnutí žaloby, žalobou napadené rozhodnutí považuje žalovaná za věcně správné. Žalovaná uvedla, že žalobkyní tvrzený nárok na úhradu podpory ve formě výkupních cen za dodávku elektřiny za rozhodné období, kterým je v daném případě měsíc říjen 2014 – září 2015, ve výši stanovené pro fotovoltaické elektrárny uvedené do provozu v roce 2010, nikdy nevznikl. Žalovaná dále uvedla, že rozhodnutím Energetického regulačního úřadu ze dne 28. 12. 2010 č. j. 14553-8/2010-ERÚ, získal právní předchůdce žalobkyně, [právnická osoba] 28 s.r.o., licenci pro výrobu elektřiny [číslo] na dobu 25 let pro fotovoltaickou elektrárnu [obec], když rozhodnutí o licenci nabylo právní moci dne [datum]. V důsledku účinnosti zákona č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie a existence licence FVE 28 byla žalovaná povinna s FVE 28 uzavřít dne [datum] Smlouvu o dodávce elektřiny vyrobené z obnovitelného zdroje s podporou formou výkupních cen s převzetím závazku dodat elektřinu do elektrizační soustavy. Smlouva byla uzavřena na základě zákonné povinnosti žalované vykupovat elektřinu z obnovitelného zdroje ve smyslu zákona o podporovaných zdrojích energie. Nejednalo se tak o soukromoprávní ujednání o ceně, když cena je jednoznačně stanovena cenovým rozhodnutím Energetického regulačního úřadu jakožto předpisem správního orgánu vydávaného v jeho působnosti. Na základě realizace fúze sloučením poté došlo ke dni [datum] k zániku [právnická osoba] 28 a její jmění přešlo na žalobkyni. Následkem provedené fúze zanikla licence FVE 28 a žalobkyně obdržela novou licenci [číslo] na základě které žalobkyně i nadále provozuje výrobnu [obec].

9. Žalovaná upozornila na majetkové a personální propojení právního předchůdce žalobkyně, [právnická osoba] 28, a žalobkyně, a to již v době před zahájením licenčního řízení. Žalobkyně byla jediným společníkem FVE 28 již dne [datum], tedy v době předcházející licenčnímu řízení, a také v době fúze. Žalobkyně a [právnická osoba] 28 byly propojeny také skrze osoby [titul] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [titul] [příjmení] v orgánech společností. Žalobkyně tedy měla na [právnická osoba] 28 od roku 2010 až do jejího zániku rozhodující vliv. Pokud jde o přezkum licence FVE a její zrušení, odkázala žalovaná na rozsudek Krajského soudu v [obec] ze dne 9.10.2015, č.j. 62 A 111/2013-599 a taktéž na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17.2.2016, č.j. 9 As 256/2015-229, kterým byla zamítnuta kasační stížnost proti uvedenému rozsudku krajského soudu. Ze závěrů shora uvedených rozsudků správních soudů vyplývá, že rozhodnutí ERÚ o udělení licence FVE 28 ze dne [datum] bylo zrušeno, neboť revizní zpráva předložená ERÚ v rámci licenčního řízení byla vypracována„ od stolu“, bez fyzické kontroly Výrobny [obec], nebyly tedy splněny podmínky pro vydání licence a rozhodnutí o udělení licence proto bylo vydáno v rozporu se zákonem. FVE 28 podle závěrů správních soudů nemohla být v dobré víře ve správnost a zákonnost rozhodnutí o udělení licence, tj. ve vztahu k uplatňovanému nároku na Tarif 2010, neboť protiprávního jednání se měl dopustit bývalý jednatel [příjmení]

28. Žalobkyně podala ústavní stížnost, kterou se domáhala zrušení rozhodnutí správních soudů. Ústavní soud stížnost odmítl usnesením sp.zn. III ÚS 1210/16 ze dne [datum].

10. Dále žalovaná uvedla, že souběžně s řízením před správními soudy ohledně licence FVE 28, bylo vedeno Krajským soudem v [obec] pod sp.zn.10 T1/2013 trestní řízení proti bývalému jednateli [příjmení] 28 [titul] [příjmení], který mimo jiné byl ve stejné době také na pozici předsedy dozorčí rady žalobkyně. V rámci uvedeného trestního řízení byl [titul] uznán vinným z trestného činu podvodu, kterého se měl dopustit tím, že předložil ERÚ revizní zprávu ohledně výrobny [obec], ačkoliv v době jejího vypracování nebyla tato revizním technikem prokazatelně zpracována, čímž ERÚ uvedl v omyl, v důsledku něhož byla [právnická osoba] 28 udělena ještě v roce 2010 licence na výrobu elektřiny. Ke shora uvedenému jednání došlo se zjevným úmyslem získat podporu, resp.výkupní cenu podle Tarifu 2010. Je tak evidentní, že FVE 28 nemohla mít legitimní očekávání a dobrou víru ve vztahu k uplatňovanému nároku na tarif 2010. K otázce dobré víry žalobkyně se vyjadřoval i Ústavní soud v rámci rozhodování o žalobkyní podané ústavní stížnosti a uvedl, že správní soudy logickým způsobem majícím oporu v provedených důkazech objasnily, proč žadateli nemohla svědčit dobrá víra ve správnost a zákonnost rozhodnutí o udělení licence. Žalovaná taktéž upozornila na skutečnost, že trestní soud v rámci shora specifikovaného trestního řízení přistoupil k uložení ochranného opatření zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to peněžní částky 12 044 707 Kč zajištěné na účtu FVE 28, neboť finanční prostředky získané FVE 28 uplatněním Tarifu 2010 za vyrobenou elektrickou energii jsou výnosem z trestné činnosti. Pakliže revizní zpráva předložená ERÚ v rámci licenčního řízení byla vypracována bez fyzické kontroly výrobny [obec], nebyly splněny materiální podmínky uvedení výrobny do provozu a výrobna byla nesprávně považována za fotovoltaický zdroj uvedený do provozu do konce roku 2010. Z bezpráví nemůže vzejít právo. Žalovaná uvedla, že žalobkyně se mýlí, pakliže se staví do pozice někoho, kdo nyní snáší negativní důsledky okolností, o nichž nevěděl, neboť žalobkyně byla personálně i majetkově propojena se [právnická osoba] 28.

11. Žalovaná dále uvedla, že závěry žalobou napadeného rozhodnutí Rady ERÚ nemohou být zpochybněny ani námitkou žalobkyně ohledně údajné konvalidace revizní zprávy. Touto námitkou se zabývaly jak správní, tak trestní soudy a neshledaly ji důvodnou. Žalovaná dále uvedla, že žalobkyně odvíjí tvrzený nárok výlučně od existence rozhodnutí o udělení licence. Z pohledu nároku na podporu se ovšem jedná pouze o správní rozhodnutí, které sice formálně existovalo, ale nemohlo vyvolat žádné hmotně právní účinky ve smyslu splnění podmínek pro vznik nároku na Tarif 2010. Žádná ze stanovených podmínek pro vznik nároku na výkupní ceny podle Tarifu 2010 nemůže být splněna jednáním, které není v souladu s právem, tím spíše pokud se jedná o jednání trestně právní.

12. Žalovaná dále odmítla, že by nárok žalobkyně uznala co do důvodu a výše. Žalovaná pouze uhradila za období od [datum] do [datum] cenu silové elektřiny z výrobny [obec] jakožto cenu obvyklou, nikoli ve výši podpory, a to na účet Finančního úřadu v [obec], neboť tento finanční úřad zřídil zástavní právo k pohledávkám žalobkyně na úhradu ceny silové elektřiny. Taktéž bylo žalovanou výslovně vyjádřeno, že plnění poskytnuté na účet Finančního úřadu v [obec] je plněním z jiného právního důvodu, než z žalobkyní tvrzeného důvodu. Ohledně této skutečnosti odkázala žalovaná na dopis ze dne [datum].

13. Soud si ve smyslu § 250c o.s.ř. vyžádal spis a vyjádření Energetického regulačního úřadu jakožto správního orgánu, který vydal žalobou napadené rozhodnutí. Správní orgán setrval na závěrech uvedených v žalobou napadeném rozhodnutí, v souladu s nimiž žalobkyně neměla v rozhodném období nárok na podporu ve formě výkupních cen ve smyslu cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu [číslo]. Nebyla splněna podmínka pravomocného rozhodnutí o udělení licence pro uvedení výrobny elektřiny [obec] do provozu v roce 2010 ve smyslu cenového rozhodnutí č.4/2009, a tedy pro vznik nároku na podporu ve výši příslušející zdrojům uvedeným do provozu v roce 2010. Správní orgán zdůraznil, že zrušení správního rozhodnutí správním soudem může mít i právní účinky ex tunc. Na takové rozhodnutí se poté hledí jakoby nebylo vydáno. Taktomu bylo v případě rozhodnutí o udělení licence právnímu předchůdci žalobkyně, [právnická osoba] 28, které proto nemohlo mít za následek vznik práva na podporu. Licence tehdy na základě předložených podkladů neměla být vůbec udělena, neboť pro její udělení nebyly splněny materiální předpoklady. Závěr o zrušení rozhodnutí o udělení licence byl založen na absenci dobré víry právního předchůdce žalobkyně při udělování licence. I pokud by bylo rozhodnutí o udělení licence zrušeno s účinky ex nunc, jak namítá žalobkyně, nelze z tohoto dovozovat, že nárok na podporu vznikl a byl do této doby zachován, neboť materiálně výrobce elektřiny podmínky pro vznik nároku na podporu nesplnil. Není namístě ani tvrzení žalobkyně o dokončenosti elektrárny [obec] k [datum], a to s odkazem na závěry trestního soudu, podle nichž ani k [datum] nebyla elektrárna zcela dokončená.

14. Žalobou napadené rozhodnutí bylo žalobkyni doručeno dne [datum], jak vyplývá z dokladu o doručení žalobou napadeného rozhodnutí obsaženém ve spise Energetického regulačního úřadu. Žaloba je včasná, neboť byla podána u soudu dne [datum], tedy ve lhůtě stanovené § 247 odst.1 o.s.ř..

15. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav:

16. Z výpisu z veřejného rejstříku, který je mimo jiné obsahem spisu Energetického regulačního úřadu zn [číslo] 2017 ERU bylo soudem zjištěno, že žalobkyně je nástupnickou společností [právnická osoba] 28 s.r.o., která zanikla fúzí sloučením ke dni [datum]. Taktéž z výpisu z veřejného rejstříku, který je obsahem správního spisu vyplývá, že žalobkyně byla zapsána jakožto jediný společník [právnická osoba] 28, s.r.o., a to již dne [datum], a dále že Ing. [jméno] [příjmení], [datum narození], byl v období od [datum] do [datum] jednatelem [právnická osoba] 28 s.r.o. a zároveň od [datum] do [datum] předsedou představenstva žalobkyně, [jméno] [příjmení], [datum narození], byla v období od [datum] do [datum] jednatelem [právnická osoba] 28 s.r.o. a zároveň od [datum] až do současnosti statutárním ředitelem a předsedkyní správní rady žalobkyně, a dále Mgr. [jméno] [příjmení], [datum narození], byl v období od [datum] do [datum] jednatelem [právnická osoba] 28 s.r.o. a zároveň od [datum] do [datum] předsedou dozorčí rady žalobkyně.

17. Mezi účastníky nebylo sporu (a ostatně taková zjištění učinil i správní orgán), že žalobkyně je držitelem licence na výrobu elektřiny [číslo] je provozovatelem výrobny FVE [obec] II jakožto právní nástupce [právnická osoba] 28 s.r.o. Taktéž nebylo mezi účastníky sporu v tom, že žalovaná je držitelem licence na obchod s elektřinou [číslo] což ostatně vyplývá i ze Smlouvy č. 2013 –S711004 o dodávce elektřiny vyrobené z obnovitelného zdroje s podporou formou výkupních cen s převzetím závazku dodat elektřinu do elektrizační soustavy uzavřené dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně, [právnická osoba] 28 s.r.o. jakožto výrobcem a žalovanou jakožto povinně vykupujícím obchodníkem s elektřinou. Ze zmíněné smlouvy taktéž vyplývá, že předmětem smlouvy byl výkup elektřiny vyrobené právním předchůdcem žalobkyně z obnovitelného zdroje elektřiny, na kterou se vztahuje podpora elektřiny ve formě výkupních cen v souladu se zákonem č. 165/2012Sb., o podporovaných zdrojích energie. Taktéž ze zmíněné smlouvy vyplývá, že se týkala výrobny k.ú. [obec], a dále, že žalovaná se na základě předmětné smlouvy zavázala zaplatit výkupní cenu v souladu s cenovým rozhodnutím Energetického regulačního úřadu, kterým se stanovuje podpora pro podporované zdroje platným v příslušné době trvání smlouvy, přičemž předpokladem pro uplatnění takto určené výkupní ceny je splnění povinností právního předchůdce žalobkyně jakožto výrobce, stanovených právními předpisy.

18. Z rozhodnutí Energetického regulačního úřadu ze dne 4.12.2019, č.j. 12001-14/2017-ERU bylo soudem zjištěno, že jím byl zamítnut návrh žalobkyně na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 30 270 290,39 Kč s příslušenstvím, neboť není dán zákonný důvod k posouzení výrobny [obec] jako zdroje uvedeného do provozu v roce 2010 v důsledku nesplnění podmínky existence platné licence ve smyslu příslušného cenového rozhodnutí a tím pádem ke vzniku povinnosti žalované poskytovat podporu pro zdroje uvedené do provozu v témže roce. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí dále vyplývá, že žalobkyně se svého nároku domáhala jakožto nástupnická společnost [právnická osoba] 28 s.r.o., která uzavřela s žalovanou dne [datum] Smlouvu o dodávce elektřiny vyrobené z obnovitelného zdroje s podporou formou výkupních cen s převzetím závazku dodat elektřinu do elektrizační soustavy č. 2013 – PV – S711004, na základě které žalovaná odebírala vyrobenou elektřinu. Požadovaná částka představuje smluvní cenu odebrané elektřiny za období měsíců říjen 2014 až září 2015, která byla žalobkyní žalované vyúčtována. Energetický regulační úřad shledal, že žalobkyně je držitelem licence [číslo] je nástupnickou [právnická osoba] 28 s.r.o., která zanikla k [datum] fúzí sloučením, provozovatelem výrobny FVE [obec]. Žalovaný je držitelem licence na obchod s elektřinou [číslo] kdy tento jako provozovatel regionální distribuční soustavy je mimo jiné povinně vykupujícím ve smyslu ustanovení § 2, resp. § 10 a § 13 zákona o podporovaných zdrojích. Energetický regulační úřad považoval za zásadní pro své rozhodnutí posouzení otázky, zda výrobna [obec] splňovala všechny podmínky pro uvedení výrobny do provozu v roce 2010. Předně se Energetický regulační úřad zabýval posouzením, zda uvedená výrobna disponovala v rozhodné době oprávněním k výkonu licencované činnosti, neboť se jedná o kruciální předpoklad uvedení výrobny elektřiny do provozu s následným přesahem do založení práva na podporu ve smyslu Cenového rozhodnutí č.4/2009. Energetický regulační úřad v rámci odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že právní předchůdce žalobkyně sice získal licenci v roce 2010, předmětné rozhodnutí o udělení licence však bylo Krajským soudem v [obec] zrušeno, neboť nebyly splněny předpoklady pro udělení licence, když předložené revizní zprávy nebyly způsobilé prokázat technické předpoklady. Energetický regulační úřad také upozornil na závěry trestního řízení vedeného u Krajského soudu v [obec] pod sp.zn. 10 T 1/2013, podle nichž se jednatel právního předchůdce žalobkyně, [právnická osoba] 28 s.r.o., dopustil podvodu, když uvedl v omyl také Energetický regulační úřad předložením nepravdivých dokumentů za účelem vydání rozhodnutí o udělení licence ve vztahu k fotovoltaické elektrárně [obec] a vzniku nároku na výkupní ceny elektrické energie pro zdroje uvedené do provozu do [datum]. Výrobnu [obec] tak nelze považovat za výrobnu uvedenou do provozu v roce 2010, neboť licence byla v roce 2010 získána podvodným jednáním právního předchůdce žalobkyně. S ohledem na podvodné jednání byla licence podle názoru Energetického regulačního úřadu zrušena rozhodnutím krajského soudu s účinky ex tunc. Ke zrušení licence soudem došlo z důvodu, že vůbec nebyly splněny materiální podmínky pro její vydání.

19. Z rozhodnutí Rady ERÚ ze dne 15.9.2020, č.j. 12001-26/2017 – ERU bylo soudem zjištěno, že jím byl zamítnut rozklad podaný žalobkyní proti rozhodnutí Energetického regulačního úřadu č.j. 12001-14/2017-ERU ze dne 4.12.2019 a bylo potvrzeno prvoinstanční rozhodnutí o zamítnutí návrhu žalobkyně na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 30 270 290,39 Kč spolu s náklady spojenými s uplatněním pohledávek ve výši 2 400 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně od [datum] do zaplacení, zároveň byla žalobkyni uložena povinnost k náhradě nákladů správního řízení. Správní orgán se ztotožnil se závěry prvoinstančního rozhodnutí, podle nichž ve smyslu Cenového rozhodnutí č.4/2009 přísluší podpora zařízení uvedenému do provozu v roce 2010. V důsledku zrušení rozhodnutí o udělení licence z roku 2010 rozsudkem Krajského soudu v [obec] s účinky ex tunc právní předchůdce žalobkyně nesplnil podmínky uvedení výrobny FVE [obec] do provozu v roce 2010, a proto mu nemohl vzniknout nárok na podporu za elektřinu vyrobenou v jeho výrobně ve výši stanovené pro zdroj uvedený do provozu v roce 2010. Takový nárok tedy nemohl přejít ani na žalobkyni. Ke zrušení licence udělené v roce 2010 došlo soudem z důvodu, že nebyly splněny předpoklady pro její vydání, neboť předložené revizní zprávy nebyly způsobilé technické předpoklady prokázat. Správní orgán rozhodující o rozkladu v tomto shodně s prvoinstančním orgánem odkázal na závěry rozsudku krajského soudu, kterým došlo ke zrušení licence udělení v roce 2010 a taktéž na závěry trestního rozsudku ohledně podvodného jednání právního předchůdce žalobkyně. S ohledem na podvodné jednání právního předchůdce žalobkyně nelze v daném případě hovořit o dobré víře právního předchůdce žalobkyně ohledně práv nabytých z rozhodnutí o udělení licence v roce 2010. S ohledem na personální a majetkové propojení žalobkyně a jejího právního předchůdce poté nemůže být dána dobrá víra ohledně práv nabytých z rozhodnutí o udělení licence ani na straně žalobkyně.

20. Z rozsudku Krajského soudu v [obec] ze dne 9.10.2015 č.j. 62A 111/2013-599 bylo soudem zjištěno, že jím bylo zrušeno rozhodnutí Energetického regulačního úřadu ze dne 28.12.2010 č.j. 14553-8/2010-ERU, na jehož základě obdržela [právnická osoba] 28 s.r.o. jakožto právní předchůdce [právnická osoba], a.s., licenci k výrobě elektřiny, týkající se výrobny [obec]. V řízení o udělení licence prokazovala [právnická osoba] s.r.o. bezpečnost nízkonapěťové části elektrárny zprávami o výchozí revizi zpracovanými dne [datum] [jméno] [příjmení] jakožto revizním technikem., který však elektrárnu před vyhotovením revizních zpráv neprohlédl, zprávy vytvořil„ od stolu“. Revizní zprávy tedy neměly potřebnou vypovídací hodnotu. Tehdejší jednatel společnosti [příjmení] 28 s.r.o. nemohl být v dobré víře ve správnost a zákonnost rozhodnutí o udělení licence.

21. Z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 17.2.2016 č.j. 9 As 256/2015-229 bylo soudem zjištěno, že jím byla zamítnuta kasační stížnost podaná proti shora uvedenému rozsudku Krajského soudu v [obec] o zrušení licence. Nejvyšší správní soud mimo jiné konstatoval, že [právnická osoba] 28 s.r.o. sice v průběhu řízení vedeném před krajským soudem zanikla fúzí sloučením se [právnická osoba] a.s., což vedlo k zániku licence ve smyslu oprávnění, ale tato skutečnost se nedotkla existence rozhodnutí o udělení licence. Nejvyšší správní soud konstatoval, že žadatel o licenci má v řízení o udělení licence na výrobu elektřiny prokázat splnění všech podmínek nutných pro její udělení. Správní orgán nemá povinnost z vlastního popudu odstraňovat vady žadatelem předložených podkladů. Žadatel je povinen prokázat bezpečnost energetického zařízení, kterého se licence týká, a to revizní zprávou nebo znaleckým posudkem. Požadavkem na revizní zprávu je, aby ji zpracoval revizní technik, který je pod ní podepsán, a to včetně měření a prověření na místě. Revizní technik [jméno] [příjmení], který v daném případě zpracovával zprávu předloženou v řízení o udělení licence, před vyhotovením revizní zprávy elektrárnu nezkontroloval a zprávu sepsal„ od stolu“, což revizní zprávu zpochybnilo. Revizní zprávu předkládal Energetickému regulačnímu úřadu v rámci řízení o udělení licence žadatel (FVE 28 s.r.o.), který se nemohl domnívat, že revizní činnost ve skutečnosti mohla proběhnout tak, jak ji revizní technik popisuje. K odhalení této vady revizní zprávy došlo až v návaznosti na trestní vyšetřování.

22. Shora uvedená rozhodnutí správních soudů byla napadena ústavní stížností, která byla usnesením Ústavního soudu ze dne [datum] sp.zn. III ÚS 1210/16 odmítnuta.

23. Z rozsudku Krajského soudu v [obec] ze dne 20. 6. 2018, č.j. 10T 1/2013-5650, bylo soudem zjištěno, že jím byli mimo jiné Mgr. [jméno] [příjmení] jakožto jednatel společnosti [příjmení] 28 s.r.o a [jméno] [příjmení] jakožto revizní technik uznáni vinnými ze spáchání zvlášť závažného zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5, písm. a) trestního zákoníku. Mgr. [jméno] [příjmení] tento spáchal tím, že jako jednatel společnosti právního předchůdce žalobkyně, která byl investorem a objednatelem fotovoltaické elektrárny [obec] u [obec], ačkoliv věděl, že fotovoltaická elektrárna není v podstatných částech dokončena, dne [datum] dal pokyn osobám uvedeným v předmětném rozsudku, aby k žádosti o první paralelní připojení fotovoltaické elektrárny [obec] k distribuční soustavě elektřiny podané dne [datum] Mgr. [jméno] [příjmení] na [právnická osoba] [právnická osoba] zajistily mimo jiné Zprávy o výchozí revizi elektrické instalace na část nízkého napětí a na část vysokého napětí fotovoltaické elektrárny [obec] s datem maximálně do [datum] s tím, že je musí Mgr. [jméno] [příjmení] předložit nejpozději do pátku [datum] na [právnická osoba] [právnická osoba], kdy s ohledem na datum a čas zadání, nedokončenost elektrárny a požadavek na antidataci zpráv věděl, že nebudou pravdivé. Mgr. [jméno] [příjmení] dne [datum] při znalosti skutečného stavu předložil výše uvedené nepravdivé Zprávy o výchozí revizi elektrické instalace [číslo], [číslo], P93 [číslo] a P93-2/ 2010 [právnická osoba] [právnická osoba] na adrese pobočky společnosti v [obec], dále dne [datum] příslušnému stavebnímu úřadu a dne [datum] Energetickému regulačnímu úřadu. Mgr. [jméno] [příjmení] pak dne [datum] na příslušném stavebním úřadě vyhotovil nepravdivý ručně psaný předávací protokol, kdy dle protokolu byla předána kompletní fotovoltaická elektrárna [obec], ačkoliv věděl, že fotovoltaická elektrárna [obec] není k datu [datum] dokončena a nejsou dokončeny ani jednotlivé v protokolu vyjmenované části elektrárny. Obdobně pak Mgr. [jméno] [příjmení] v období od [datum] do [datum] úmyslně vyhotovil tištěný nepravdivý Předávací protokol dokončeného díla FVE [obec] II – 2,067MW a následně tento nepravdivý předávací protokol dne [datum] při znalosti skutečného stavu předložil mimo jiné i s výše uvedenými nepravdivými výchozími revizními zprávami elektrického zařízení Energetickému regulačnímu úřadu, ačkoliv věděl, že fotovoltaická elektrárna [obec] ani k datu [datum] není ve stavu dokončenosti, který je popsán v uvedeném, od samého počátku nepravdivém, protokolu. Shora popsaným způsobem [titul] [příjmení] s dalšími osobami uvedenými v rozsudku, a to včetně [jméno] [příjmení], uvedli v omyl stavební úřad, [právnická osoba] [právnická osoba] a Energetický regulační úřad a na základě předložených výše uvedených zcela nepravdivých dokumentů vydal stavební úřad dne [datum] rozhodnutí o povolení předčasného užívání stavby fotovoltaické elektrárny [obec] II, [právnická osoba] [právnická osoba] protokolem dne [datum] schválila výrobnu (tzv. první paralelní připojení) a Energetický regulační úřad dne 28. 12. 2010 udělil pod č.j. 14553-8/2010-ERU licenci společnosti právního předchůdce žalobkyně na výrobu elektřiny na 25 let, na základě které byla FVE [obec] nesprávně považována za fotovoltaický zdroj uvedený do provozu v období od [datum] do [datum], ačkoliv ve skutečnosti fotovoltaická elektrárna [obec] nebyla dokončena a způsobilá k provozu ani k [datum]. Mgr. [jméno] [příjmení] s dalšími osobami včetně [jméno] [příjmení] jednali v úmyslu získat neoprávněné obohacení pro [právnická osoba] 28, s r.o., kdy na základě pravomocné licence od ERÚ a na základě provedeného tzv. prvního paralelního připojení k distribuční soustavě [právnická osoba] Distribuce ještě v roce 2010 a následně uzavřené Smlouvy o dodávce elektřiny vyrobené z obnovitelného zdroje s převzetím závazku dodat elektřinu do elektrizační soustavy vznikl právnímu předchůdci žalobkyně nárok na garantovanou výkupní cenu pro výrobu elektřiny z fotovoltaických zdrojů uvedených do provozu v roce 2010 ve výši 12 150 Kč za vyrobenou MWh po dobu 20 let oproti výkupní ceně pro výrobu elektřiny z fotovoltaických zdrojů uvedených do provozu v roce 2011 ve výši 5 500 Kč za vyrobenou MWh po dobu 20 let, čímž by se v průběhu následujících 20 let právní předchůdce žalobkyně obohatil o částku nejméně 299 729 019,80 Kč za současného způsobení škody [právnická osoba] [právnická osoba] s uzavřením, že pokud by pracovníci dotčených úřadů věděli, že shora uvedené listiny neodpovídají skutečnosti, příslušná rozhodnutí by nevydali a nárok na výkupní cenu elektrické energie pro elektrárny uvedené do provozu do [datum] by společnosti právního předchůdce žalobkyně nevznikl. [jméno] [příjmení] byl v trestním řízení uznán vinným též tím, že jako revizní technik dne [datum], aniž by elektrárnu [obec] předtím navštívil a vykonal revizi, úmyslně vyhotovil zcela nepravdivou Zprávu o provedení revize elektrického zařízení výchozí č. P93 [číslo], údajně provedenou v období od 24. do [datum], na část nízkého napětí fotovoltaické elektrárny [obec], ačkoliv ve skutečnosti k [datum] ani k [datum] část nízkého napětí fotovoltaické elektrárny [obec] nebyla dokončena ani zčásti a nebyla na ní nainstalována ani podstatná část fotovoltaických panelů. Dále dne [datum] úmyslně vyhotovil Zprávu o provedení revize elektrického zařízení výchozí č. P93-2/ 2010, datované k [datum], na část nízkého napětí trafostanic fotovoltaické elektrárny [obec], ačkoli ve skutečnosti k [datum], ani k [datum] trafostanice neexistovaly a obě Zprávy předal další osobě s vědomím, že budou předloženy [právnická osoba] [právnická osoba], Energetickému regulačnímu úřadu a příslušnému stavebnímu úřadu. Mgr. [jméno] [příjmení] byl uznán vinným, že dílem jiného obohatil tím, že uvedl někoho v omyl a zamlčel podstatné skutečnosti a způsobil tak na cizím majetku škodu velkého rozsahu a dílem se dopustil jednání, které bezprostředně směřovalo k tomu, že jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl a zamlčí podstatné skutečnosti a způsobí tak na cizím majetku škodu velkého rozsahu, tohoto jednání se dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, přičemž k dokonání trestného činu nedošlo. [jméno] [příjmení] byl uznán vinným výše popsanými skutky s tím, že opatřením prostředků úmyslně usnadnil jinému, dílem, aby jiného obohatil tím, že uvede v někoho v omyl a zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobil tak na cizím majetku škodu velkého rozsahu, a dílem aby se dopustil jednání, které bezprostředně směřovalo k tomu, aby jiného obohatil tím, že uvede někoho v omyl a zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu velkého rozsahu, tohoto jednání se dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, přičemž k dokonání trestného činu nedošlo.

24. Usnesením Vrchního soudu v Olomouci, č.j. 1To 54/2018-5814 bylo odvolání Mgr. [jméno] [příjmení] a [právnická osoba] a.s. jakožto zúčastněné osoby proti shora citovanému trestnímu rozsudku Krajského soudu v [obec] ze dne [datum] zamítnuto. Ve vztahu k [jméno] [příjmení] byl napadený rozsudek částečně zrušen, avšak pouze ve výroku o trestu zákazu činnosti uloženém tomuto obžalovanému. Shora uvedený trestní rozsudek Krajského soudu v [obec] nabyl právní moci dne [datum]

25. Z dopisu ze dne [datum] adresovaného ze strany žalované žalobkyni bylo soudem zjištěno, že žalovaná obdržela dvě rozhodnutí Finančního úřadu pro Olomoucký kraj, územní pracoviště [obec] o zřízení zástavního práva k pohledávce, a to pod č.j. 1451821/17/3101-80543-802347 („ rozhodnutí [číslo]“) a pod č.j. 1458163/17/3101-80543-802347 („ rozhodnutí [číslo]“). Finanční úřad na základě rozhodnutí [číslo] zajistil dlužníkem ([právnická osoba], a.s.) neuhrazené daně ve výši 4 391 229 06 Kč, když právním titulem zastavené pohledávky je obvyklá cena za elektřinu vyrobenou za období od [datum] do [datum] a rozhodnutím [číslo] byly zajištěny dlužníkem (tj. [právnická osoba], a.s.) neuhrazené daně ve výši 3 102.315 Kč, když právním titulem zastavené pohledávky je obvyklá cena za elektřinu vyrobenou za období od [datum] do [datum] Cenou obvyklou se rozumí cena silové elektřiny. Žalovaná v tomto dopise uvádí, že v souvislosti s uvedenými rozhodnutími finančního úřadu žalovaná uhradí částky blíže specifikované v předmětném dopise. Žalovaná v dopise zdůrazňuje, že úhrada částek není uznáním jakéhokoli nároku žalobkyně ani jakékoliv jeho části, a to zejména nikoliv však výlučně z titulu náhrady škody, bezdůvodného obohacení, výkupní ceny elektřiny podle příslušného cenového rozhodnutí ERÚ, tj. tzv. tarif 2010 a/nebo tarif 2011, případně z dalších důvodů, a tedy nenastávají účinky dle § 2054 odst.2 NOZ. Z připojeného dokladu o doručení vyplývá, že dopis byl doručen právnímu zástupci žalobkyně dne [datum].

26. Další důkazy soud v odůvodnění tohoto rozsudku neuvádí, neboť je sice buď provedl, ale nečinil z nich žádná skutková zjištění potřebná pro své rozhodnutí, nebo je ani neprovedl pro nadbytečnost, k čemuž se soud blíže vyjádří v odůvodnění rozsudku níže. Provedené důkazy, z nichž soud činil skutková zjištění potřebná pro své rozhodnutí, hodnotí soudu jako věrohodné, byly hodnoceny jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech.

27. V souladu s § 6 odst. 1, písm. b) bod 1 zákona č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů (zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů) ve znění účinném v období, za něž se žalobkyně domáhá úhrady podpory (dále jen„ rozhodné období“), úřad stanoví vždy na kalendářní rok dopředu výkupní ceny za elektřinu z obnovitelných zdrojů samostatně pro jednotlivé druhy obnovitelných zdrojů a zelené bonusy tak, aby pro zařízení uvedená do provozu po dni nabytí účinnosti tohoto zákona bylo při podpoře výkupními cenami dosaženo patnáctileté doby návratnosti investic za podmínky splnění technických a ekonomických parametrů, kterými jsou zejména náklady na instalovanou jednotku výkonu, účinnost využití primárního obsahu energie v obnovitelném zdroji a doba využití zařízení a které jsou stanoveny prováděcím právním předpisem. Na základě ust. § 2c zákona č. 265/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen, Energetický regulační úřad mimo jiné vykonával působnost při uplatňování, regulaci, sjednávání a kontrole cen v oblasti energetiky, a vydával rozhodnutí o regulaci cen včetně pravidel pro klíčování nákladů, výnosů a hospodářského výsledku regulovaných a neregulovaných činností. Podle ust. § 10 odst. 1 zákona č. 526/1990 Sb. o cenách, ve znění účinném v rozhodném období, cenové orgány stanovily cenovým rozhodnutím podle ust. § 3 odst. 2 uplatněný způsob a podmínky cenové regulace, úředně stanovené ceny, pravidla a postupy pro stanovování těchto cen a jejich změn.

28. Podle bodu 1.9 Cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu [číslo] ze dne [datum] platilo, že u nově zřizované výrobny elektřiny nebo zdroje se uvedením do provozu rozumí den, kdy výrobce začal v souladu s rozhodnutím o udělení licence a vzniku oprávnění k výkonu licencované činnosti vyrábět a dodávat elektřinu do elektrizační soustavy při uplatnění podpory formou výkupních cen nebo kdy poprvé začal vyrábět elektřinu při uplatnění podpory formou zelených bonusů. Citované cenové rozhodnutí tak stanovilo podmínky, při jejichž splnění byla výrobna uvedena do provozu a získala nárok na podporu v příslušné výši pro daný rok. Ve smyslu Cenového rozhodnutí č. 4/2009 tedy je potřeba pro to, aby bylo možné považovat výrobnu elektřiny za uvedenou do provozu v roce 2010 a došlo tak ke vzniku nároku na podporu ve formě výkupních cen v cenách roku 2010 stanovených pro zdroje uvedené do provozu od [datum] do [datum], kumulativně splnit podmínky a) nabytí právní moci licence na výrobu elektřiny a vznik oprávnění k výkonu licencované činnosti a b) výroba elektřiny a její dodávka do elektrizační soustavy.

29. Žalobkyně se jakožto právní nástupkyně [právnická osoba] 28 s.r.o. domáhá po žalované úhrady podpory ve formě výkupních cen za dodávku elektřiny za období měsíce října 2014 až září 2015, a to ve výši stanovené pro fotovoltaické elektrárny uvedené do provozu v roce 2010. Mezi účastníky nebylo sporu (a ostatně to vyplynulo taktéž z provedeného dokazování), že žalobkyně je držitelem licence na výrobu elektřiny [číslo] je právním nástupcem [právnická osoba] 28 s.r.o., která ke dni [datum] zanikla fúzí sloučením, a je provozovatelem výrobny FVE [obec] II. Právnímu předchůdci žalobkyně byla rozhodnutím Energetického regulačního úřadu ze dne [datum] udělena licence pro výrobu elektřiny pro FVE [obec] II, rozhodnutí nabylo právní moci, nicméně poté bylo rozsudkem Krajského soudu v [obec] ze dne 9.10.2015, č.j. 62 A 111/2013-599 zrušeno s odůvodněním, že k udělení licence došlo v rozporu se zákonem. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena dne [datum] Smlouva o dodávce elektřiny vyrobené z obnovitelného zdroje s podporou formou výkupních cen s převzetím závazku dodat elektřinu do elektrizační soustavy, v rámci níž se žalovaná jakožto povinně vykupující zavázala zaplatit výkupní cenu v souladu s příslušným cenovým rozhodnutím vydaným Energetickým regulačním úřadem.

30. Soud se předně neztotožňuje s argumentem žalobkyně, že došlo ze strany žalované k uznání žalobou uplatněného nároku úhradou provedenou na účet Finančního úřadu v [obec]. Podle § 2054 odst.2 zákona č.89/2012 Sb., občanského zákoníku, plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu. V daném případě však z provedeného dokazování vyplývá, že žalovaná spolu s částečnou úhradou pohledávky v červenci 2017 na účet Finančního úřadu v [obec] zaslala žalobkyni dopis, v rámci něhož výslovně uvádí, že provedené platby nejsou uznáním jakéhokoli nároku žalobkyně ani jakékoliv jeho části, a to zejména nikoliv však výlučně z titulu náhrady škody, bezdůvodného obohacení, výkupní ceny elektřiny podle příslušného cenového rozhodnutí ERÚ, tj. tzv. tarif 2010 a/nebo tarif 2011, případně z dalších důvodů, a tedy nenastávají účinky dle § 2054 odst.2 NOZ. V daném případě tedy nejsou splněny předpoklady pro uznání zbytku dluhu ve smyslu § 2054 odst.2 občanského zákoníku, neboť žalovaná spolu s platbami výslovně oznámila žalobkyni, že ve zbytku nároky žalobkyně (a to včetně nároku na tarif 2010) neuznává.

31. Pro posouzení nároku žalobkyně je nutné zabývat se tím, zda výrobna [obec] splňovala veškeré podmínky nutné pro uvedení výrobny do provozu v roce 2010. Ve smyslu bodu 1.

9. Cenového rozhodnutí ERÚ [číslo] bylo nutné pro to, aby bylo možné považovat výrobnu elektřiny za uvedenou do provozu v roce 2010, čímž by došlo ke vzniku nároku na podporu ve formě výkupních cen roku 2010, současné splnění několika podmínek, a to za 1) uskutečnění výroby elektřiny, 2) uskutečnění dodávky elektřiny do elektrizační soustavy, 3) to vše v souladu s rozhodnutím o udělení licence a se vznikem oprávnění k výkonu licencované činnosti. Ve smyslu § 5 odst.3 Energetického zákona musí žadatel o udělení licence prokázat vedle finančních předpokladů také technické předpoklady pro zajištění výkonu licencované činnosti, energetické zařízení musí mít technickou úroveň odpovídající právním předpisům a technickým normám, přičemž v rámci řízení o udělení licence je nutné doložit technické předpoklady mimo jiné revizní zprávou vztahující se k fotovoltaické elektrárně. Tyto skutečnosti ostatně konstatovaly i správní soudy v rámci odůvodnění rozhodnutí o zrušení licence udělené v roce 2010 [právnická osoba] 28 s.r.o..

32. Žalobou napadené rozhodnutí Energetického regulačního úřadu spočívá zejména na závěru, že právní předchůdce žalobkyně, [právnická osoba] 28, docílila rozhodnutí o udělení licence v roce 2010 nezákonným jednáním, a že zrušení licence způsobila výlučně [právnická osoba] 28 s.r.o. jakožto žadatel o licenci, licenci získanou v roce 2010 tedy není možné považovat za legálně získanou a dále, že žalobkyni ani jejímu právnímu předchůdci nesvědčí dobrá víra ve správnost rozhodnutí o udělení licence z roku 2010. Podle žalobou napadeného rozhodnutí nebyly v případě výrobny [obec] splněny podmínky pro to, aby ji bylo možné považovat za výrobnu uvedenou do provozu do konce roku 2010 a aby tak vznikl žalobkyni nárok na podporu ve formě výkupních cen pro rok 2010.

33. Soud se ztotožňuje s názorem správního orgánu spočívajícím v tom, že ve smyslu cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu [číslo] pro stanovení okamžiku uvedení výrobny do provozu nepostačuje pouhé formální splnění podmínky existence licence, ale je potřeba materiální splnění podmínek uvedení výrobny do provozu. Je potřeba, aby fakticky byla výrobna provozuschopná.V daném případě došlo k tomu, že právnímu předchůdci žalobkyně, [právnická osoba] 28, s r.o. sice byla rozhodnutím Energetického regulačního úřadu ze dne [datum] udělena licence pro výrobu elektřiny pro FVE [obec] II, rozhodnutí nabylo právní moci, nicméně poté bylo rozsudkem Krajského soudu v [obec] ze dne 9.10.2015, č.j. 62 A 111/2013-599 zrušeno s odůvodněním, že k udělení licence došlo v rozporu se zákonem. V řízení o udělení licence totiž prokazovala [právnická osoba] s.r.o. bezpečnost nízkonapěťové části elektrárny zprávami o výchozí revizi zpracovanými dne [datum] [jméno] [příjmení] jakožto revizním technikem, který však elektrárnu před vyhotovením revizních zpráv neprohlédl, zprávy vytvořil„ od stolu“. Správní soudy upozornily na skutečnost, že před vyhotovením revizní zprávy musí revizní technik (v daném případě [jméno] [příjmení]) prověřit v místě výrobny skutečnosti uváděné v revizní zprávě, tak tomu v daném případě nebylo a rozhodnutí o udělení licence proto nebylo vydáno v souladu se zákonem. Nebylo přitom povinností Energetického regulačního úřadu (a nebylo to ostatně ani v jeho silách), aby před vydáním rozhodnutí o udělení licence zjistil, že revizní technik neprovedl šetření v místě výrobny, tyto skutečnosti vyšly najevo až v rámci trestního řízení vedeného jak proti reviznímu technikovi, tak proti jednateli společnosti [příjmení] 28 s.r.o., [titul] [příjmení], který Energetickému regulačnímu úřadu předmětnou revizní zprávu v rámci licenčního řízení předkládal.

34. Taktéž je nutné zohlednit závěry učiněné Krajským soudem v [obec] v rámci trestního řízení vedeného mimo jiné právě proti jednateli [příjmení] 28 s.r.o. a reviznímu techniku [jméno] [příjmení], kteří byli shledáni vinnými ze zvlášť závažného zločinu podvodu, neboť mimo jiné Mgr. [jméno] [příjmení], ačkoli věděl, že výrobna [obec] není v podstatných částech dokončena, dal pokyn k zajištění revizních zpráv, ačkoli věděl, že skutečnosti v nich uvedené nebudou pravdivé, čímž uvedl Energetický regulační úřad a další subjekty v omyl, v důsledku něhož byla [právnická osoba] 28 vydána ještě v roce 2010 licence na výrobu elektřiny, když uvedeným způsobem bylo jednáno se zjevným úmyslem získat podporu ve formě výkupních cen pro rok 2010. Ohledně přesného znění skutkové věty trestního rozsudku soud odkazuje na odůvodnění tohoto rozhodnutí viz výše.

35. Soud je v souladu s § 135 odst.1 o.s.ř. vázán závěry skutkové věty shora uvedeného trestního rozsudku a závěry trestního soudu proto není oprávněn přezkoumávat. Těmito závěry je vázán i správní orgán, který vydal žalobou napadené rozhodnutí. Protiprávní jednání jednatele společnosti [příjmení] 28 s.r.o. i revizního technika [jméno] [příjmení], které vedlo k udělení licence právnímu předchůdci žalobkyně v roce 2010, bylo v rámci trestního řízení spolehlivě zjištěno, ze strany trestního soudu byl učiněn závěr, že ani k datu [datum] nebyla výrobna [obec] dokončena. S ohledem na vázanost závěry trestního soudu vyslovenými ve skutkové větě trestního rozsudku neprovedl podepsaný soud jako nadbytečné důkazy navrhované žalobkyní výslechem svědka [příjmení], protokolem o jeho výpovědi, revizní zprávou z [datum], znaleckými posudky, výslechem vedoucí stavebního úřadu paní [příjmení] a ředitele PIČR, ani výslechem zaměstnance ERÚ, který byl v prosinci 2010 vyslán na prohlídku FVE [obec] II.

36. Nedostatky revizní zprávy ze dne [datum] zpracované revizním technikem [jméno] [příjmení] nelze následně zhojit, jak je namítáno žalobkyní, neboť zrušení licence správními soudy způsobila vada revizní zprávy spočívající v tom, že revizní technik před vypracováním zprávy výrobnu [obec] nenavštívil, ačkoli k tomu byl povinen. Ze závěrů trestního soudu, kterými je i podepsaný soud vázán, vyplývá, že v revizní zprávě byly uváděny skutečnosti, které nebyly pravdivé a že výrobna [obec] nebyla v roce 2010 dokončena a způsobilá k provozu.

37. Správní orgán, který vydal žalobou napadené rozhodnutí, také správně upozorňuje na nedostatek dobré víry žalobkyně i jejího právního předchůdce ve správnost a zákonnost rozhodnutí o udělení licence z roku 2010, když nezákonnost vydání rozhodnutí o udělení licence způsobil právní předchůdce žalobkyně, neboť to byl jednatel právního předchůdce žalobkyně, který v rámci licenčního řízení předkládal revizní zprávu Energetickému regulačnímu úřadu, ačkoli si byl vědom toho, že jsou v ní prohlášeny skutečnosti, které nejsou pravdivé, jak vyplývá zejména z trestního rozsudku, na základě něhož byl jednatel právního předchůdce žalobkyně uznán vinným z podvodu. Právní předchůdce žalobkyně s ohledem na podvodné a nezákonné jednání svého jednatele nemohl být v dobré víře ve správnost a zákonnost rozhodnutí o udělení licence. V dobré víře ve správnost takového rozhodnutí poté nemohla být ani žalobkyně, a to s ohledem na provázanost osob v orgánech žalobkyně a jejího právního předchůdce. Žalobkyně byla již od [datum] jediným společníkem svého právního předchůdce, [právnická osoba] 28, s.r.o. Žalobkyně byla personálně propojena se svým právním předchůdcem také v osobách [titul] [příjmení], [titul] [příjmení] či [jméno] [příjmení]. Skutečnosti ohledně postupu zejména osoby [titul] jakožto právního předchůdce žalobkyně vedoucího k udělení licence v roce 2010 si tedy žalobkyně bezpochyby byla vědoma. Předmětná revizní zpráva zpracovaná [jméno] [příjmení]„ od stolu“, tedy nikoli v souladu se zákonem, byla v rámci licenčního řízení předkládána právě [titul] jakožto jednatelem právního předchůdce žalobkyně. Taktéž Ústavní soud uvedl v rámci svého rozhodnutí ze dne [datum] sp.zn. III ÚS 1210/16 o důvodnosti ústavní stížnosti proti rozsudkům správních soudu, kterými byla zrušena licence udělená právnímu předchůdci žalobkyně v roce 2010 v tom kontextu, že žalobkyně nemohla mít dobrou víru v zákonnost a neměnnost rozhodnutí o udělení licence z roku 2010.

38. V daném případě tedy nebyla splněna podmínka, že k řádnému uvedení výrobny [obec] do provozu došlo do konce roku 2010. Na tom nic nemění skutečnost, že v té době právní předchůdce žalobkyně formálně disponoval rozhodnutím o udělení licence, neboť toto rozhodnutí bylo vydáno, ačkoli k tomu ve skutečnosti nebyly splněny předpoklady stanovené zákonem.

39. V tomto kontextu soud také odkazuje např. na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 23 Cdo 2545/2019, v souladu s jehož závěry pro nárok provozovatele výrobny na výkupní ceny elektřiny stanovené pro rok 2010 je potřeba, aby výrobce začal do konce roku 2010 v souladu s pravomocným rozhodnutím o udělení licence vyrábět a dodávat elektřinu do elektrizační soustavy. Splnění předpokladu realizace dodávek do elektrizační soustavy však nelze chápat pouze technicky, ale také v právním smyslu, kdy musí jít o dodávky realizované v souladu s právem, nikoli bez právního titulu či dokonce protiprávně. V daném případě získal právní předchůdce žalobkyně licenci v roce 2010 podvodným jednáním, tedy protiprávně. Ve skutečnosti podmínky pro udělení licence splněny nebyly. Není proto na místě konstatovat, že byl splněn předpoklad realizace dodávek jakožto podmínka nutná k tomu, aby bylo možné výrobnu [obec] II považovat za výrobnu uvedenou do provozu v roce 2010. Pouhé rozhodnutí o udělení licence z roku 2010 s ohledem na výše uvedené nemohlo podle názoru soudu bez dalšího vyvolat právní účinky ve smyslu vzniku žalobkyní tvrzeného nároku žalobkyně na podporu ve formě výkupních cen pro rok 2010, neboť fakticky právní předchůdce žalobkyně nesplnil podmínky pro vznik nároku na podporu.

40. Soud poté nepovažuje za zcela rozhodující pro posouzení věci, zda právní účinky rozhodnutí Krajského soudu v [obec], kterým bylo zrušeno rozhodnutí Energetického regulačního úřadu z roku 2010 o udělení licence právnímu předchůdci žalobkyně, má účinky„ ex tunc“ (tedy zpětně) nebo„ ec nunc“ (tedy do budoucna), neboť i pokud by ke zrušujícímu rozhodnutí došlo„ ex nunc“ a právní předchůdce žalobkyně by tak byl oprávněn na základě licence z roku 2010 vyrábět elektřinu až do doby rozhodnutí o zrušení licence, nemohl nárok žalobkyně na podporu ve formě výkupních cen pro rok 2010 vzniknout, neboť jak vyplývá ze shora uvedeného, nebyl splněn předpoklad realizace dodávek v souladu s právem a výrobnu [obec] tak nelze považovat za výrobnu uvedenou do provozu v roce 2010. Navíc ani k [datum] nebyla výrobna zcela dokončená, jak vyplývá ze závěrů shora uvedeného trestního rozsudku.

41. Povinnost žalovaného k úhradě výkupních cen elektřiny pro rok 2010 nelze bez dalšího odvodit ani ze skutečnosti, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla dne [datum] uzavřena Smlouva č. 2013 –S711004 o dodávce elektřiny vyrobené z obnovitelného zdroje s podporou formou výkupních cen s převzetím závazku dodat elektřinu do elektrizační soustavy. Ze znění zmíněné smlouvy mimo jiné vyplývá, že žalovaná se zavázala zaplatit podporu ve formě výkupních cen podle příslušného cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu, přičemž předpokladem pro uplatnění takto určené výkupní ceny je splnění povinností právního předchůdce žalobkyně jakožto výrobce, stanovených právními předpisy. Právní předpisy stanovovaly mimo jiné povinnost právního předchůdce žalobkyně realizovat dodávky na základě rozhodnutí o licenci. Pakliže ovšem k vydání rozhodnutí o licenci došlo podvodným jednáním právního předchůdce žalobkyně a rozhodnutí o udělení licence proto bylo shledáno jako nezákonné, nesplnil právní předchůdce žalobkyně své povinnosti stanovené právními předpisy, neboť dodávky elektřiny nebyly realizovány v souladu s právem. Žalovaná uzavřela předmětnou smlouvu v rámci své zákonné povinnosti k výkupu elektřiny z obnovitelného zdroje, přičemž cena vykupované elektřiny byla stanovena cenovým rozhodnutím ERÚ, nikoli dohodou stran smlouvy. Nelze tedy konstatovat, že žalovaná se zavázala k úhradě podpory ve formě výkupních cen ve výši požadované žalobcem smluvně a měla by tak bez dalšího uspokojit nárok uplatněný žalobkyní bez dalšího pouze na základě uzavřené smlouvy.

42. Pokud jde o argument žalobkyně, že pakliže není dán nárok na podporu výkupních cen pro rok 2010, měla by mít nárok na podporu v cenách pro rok 2011, neboť splnila podmínky pro úhradu podpory v cenách pro rok 2011, konstatuje soud, že ani takový argument není za dané situace oprávněný. Takový nárok totiž žalobkyně měla nejprve uplatnit v rámci správního řízení vedeného u Energetického regulačního úřadu, což neučinila. V souladu s § 250b odst.3 o.s.ř. nesmí být návrh, o němž rozhodl správní orgán, změněn v průběhu řízení u soudu. O nároku na úhradu podpory ve formě výkupních cen pro rok 2011 tak soud za dané situace není oprávněn rozhodnout, neboť nebyl uplatněn u správního orgánu.

43. Soud po přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí dospěl k závěru, že rozhodnutí správního orgánu je věcně správné, bylo vydáno v souladu se zákonem, není proto na místě jej nahradit rozsudkem soudu a z tohoto důvodu soud podanou žalobu v souladu s § 250i o.s.ř. zamítl. Soud jako nadbytečné nečinil dokazování ohledně výše nároku uplatněného žalobkyní, neboť má za to, že již co do svého základu není nárok žalobkyně oprávněný.

44. O náhradě nákladů řízení bylo soudem rozhodnuto v souladu s § 142 odst.1 o.s.ř., když účastníkem, který byl ve věci zcela úspěšným, je žalovaná, proto má proti žalobci právo na náhradu nákladů řízení. Náhrada nákladů řízení je tvořena odměnou za 3 úkony právní služby po 3 100 Kč/úkon podle § 9 odst.4 písm.d) vyhlášky č.177/1994 Sb. (převzetí zastoupení, písemné podání ve věci samé a účast při jednání soudu), dále náhradou hotových výdajů právního zástupce žalované ve výši 900 Kč v souladu s § 13 odst.3 cit.vyhlášky, dále náhradou cestovních výdajů ve výši podle vyhlášky č. 589/2020 Sb. za cestu právního zástupce žalovaného osobním automobilem z místa sídla do místa jednání soudu a zpět, při celkové délce trasy 300 km, kombinované spotřebě paliva 10,6l [číslo] km, amortizaci 4,40 Kč/km, dále náhradou za promeškaný čas za 9půlhodin po 100Kč podle § 14 vyhlášky č.177/1996 Sb. a 21% DPH.

45. Lhůta k plnění ohledně náhrady nákladů řízení byla žalobkyni uložena podle § 160 odst.1 o.s.ř.

Poučení