55 C 41/2021 - 200

Rubrum

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Gabrielou Stočkovou jako samosoudkyní ve věci žalobce:[Název zainteresované společnosti]., IČO: [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] zastoupený advokátem [tituly před jménem]. [jméno FO], [tituly za jménem]. sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] proti žalovanému:[Název zainteresované společnosti], IČO: [IČO zainteresované společnosti 1/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 1/0] zastoupený advokátem [tituly před jménem]. [jméno FO] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 1/0] o zaplacení 4 254 104,40 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal nahrazení Rozhodnutí [Anonymizováno] č.j. [Anonymizováno] ze dne [datum] tak, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 4.254.104,40 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 29. 4. 2015 do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2.400 Kč, s e z a m í t á.

II. Žalobce j e p o v i n e n zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 29.514 Kč, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne [datum] domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud v plném rozsahu nahradil rozhodnutí [Anonymizováno] č.j. [číslo] ze dne [datum].

2. Žalobu odůvodnil tím, že napadené rozhodnutí je nezákonné, neboť bylo vydáno v rozporu s právními předpisy, a tím byl žalobce na svých právech dotčen. Žalobce uvedl, že je nástupnickou společností obchodní společnosti [právnická osoba], která dne [datum] uzavřela s žalovaným Smlouvu o dodávce elektřiny vyrobené z obnovitelného zdroje s převzetím závazku dodat elektřinu do elektrizační soustavy č. [číslo]. Na základě této smlouvy se právní předchůdce žalobce zavázal vyrábět a dodávat do distribuční sítě elektřinu a žalovaný se zavázal tuto elektřinu odebírat. K úhradě sjednané ceny za odebranou elektřinu v období července 2012 vystavil právní předchůdce žalobce dne [datum] fakturu č. [číslo] znějící na částku ve výši 4.254.104,40 Kč se splatností dne 17. 9. 2012. Žalovaný však smluvně sjednanou cenu za dodanou elektřinu neuhradil, proto žalobce jakožto navrhovatel podal k [Anonymizováno] (dále jen jako „správní orgán“) návrh o vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému jakožto odpůrci byla uložena povinnost uhradit žalobci částku ve výši 4.254.104,40 Kč. Správní orgán dospěl k závěru, že odpůrce není ve smyslu ustanovení § 54 odst. 13 zákona č. 165/2012 Sb. o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen jako „zákon o podporovaných zdrojích energie“) pasivně legitimován, neboť pokud odpůrce neuhradil předmětnou fakturu na zaplacení podpory před 1. 1. 2013, resp. tuto odmítl uhradit, materiálně projevil vůli neuznat nárok navrhovatele na danou výkupní cenu. Žalobce označil argumentaci správního orgánu jako nesprávnou, a tím i nezákonnou. Žalobce je přesvědčen, že ze znění ustanovení § 54 odst. 13 zákona o podporovaných zdrojích energie vyplývá, že pokud jde o samotný projev vůle, musí být tento učiněn za následujících podmínek: 1. odmítnutí musí být výslovné, tedy určité a srozumitelné, aby nebylo pochyb, že provozovatel přenosové soustavy odmítá přiznat výrobci nárok na výkupní cenu; 2. musí být zřejmé, zda provozovatel přenosové soustavy nárok výrobce odmítá zcela anebo zčásti, a pokud zčásti, tak z jaké části, a 3. provozovatel přenosové soustavy tak musel učinit do 31. 12. 2012, jedině v takovém případě přešly práva a závazky s účinností k 1. 1. 2013 na [Anonymizováno]. Pokud tedy žalovaný nesdělil do 31. 12. 2012 právnímu předchůdci žalobce, že odmítá přiznat zcela nebo zčásti nárok na výkupní cenu, pak práva a závazky vzniklé do 31. 12. 2012 na [Anonymizováno] nepřešly a žalovaný je pasivně legitimován. Žalobce dále uvedl, že mezi stranami není sporné, že právní předchůdce žalobce začal vyrábět a dodávat elektřinu do konce roku 2010, sporným je to, zda výroba a dodávky elektřiny byly právním předchůdcem žalobce uskutečněny v souladu s rozhodnutím o udělení licence a se vznikem oprávnění k výkonu licencované činnosti. Správní orgán svým rozhodnutím č.j. [Anonymizováno] ze dne [datum] udělil právnímu předchůdci žalobce licenci k výrobě elektřiny, toto rozhodnutí bylo následně zrušeno rozsudkem Krajského soudu v Brně č.j. 62 A 111/2013-599 ze dne 9. 10. 2015. Správní orgán v rámci žalobou napadeného rozhodnutí zcela nesprávně a svévolně přisoudil zrušujícímu rozsudku Krajského soudu v Brně účinky, kdy uvedl, že tento zrušující rozsudek působí ex tunc, pročež předmětnou výrobnu (fotovoltaickou elektrárnu [Anonymizováno].) již nadále není možno považovat za zdroj uvedený do provozu v roce 2010. Toto hodnocení správního orgánu je v rozporu s konstantní judikaturou soudů, dle které může mít případné zrušení individuálního správní aktu soudem účinky pouze ex nunc. Ke dni 31. 12. 2010 byla přitom fotovoltaická elektrárna [Anonymizováno]. funkční a schopna výroby elektrické energie a dodávání elektřiny do elektrizační soustavy, kdy je nutno zdůraznit, že nebylo povinností právního předchůdce žalobce mít elektrárnu dokončenou celou, pro získání licence postačovalo její dokončení z pohledu energetického zákona. Pravidlo, že k revizi elektrických zařízení a instalací lze přistoupit teprve v okamžiku, kdy jsou plně dokončeny, dotvořila až judikatura Nejvyššího správního soudu, jejíž počátek lze spatřovat v rozsudku č.j. 7 As 204/2015-66 ze dne 10. 12. 2015. V posuzovaném případě tedy nelze právnímu předchůdci žalobce klást za vinu, že toto pravidlo neznal, když bylo vytvořeno judikaturou až o 5 (resp. 7) let později. Právní předchůdce žalobce přitom nebyl odborníkem v oblasti revizí elektrických zařízení, a i kdyby věděl, že stavba fotovoltaické elektrárny [Anonymizováno]. není v době, kdy právní předchůdce žalobce požádal o vyhotovení revizní zprávy, zcela dokončena, nelze z toho vyvozovat závěr, že věděl, že za takové situace nelze revizní zprávu vyhotovit. Bezpečnost předmětné fotovoltaické elektrárny byla přitom zjišťována nejen před odevzdáním revizních zpráv, a to samotným revizním technikem [jméno FO] ve dnech [datum]. až [datum], ale i následně po několika letech jejího provozu. Znalecký posudek ze dne [datum] a analýza paralelního připojení ze dne [datum], které hodnotily podle podkladů obdržených z trestního a správního spisu, dospěly k jednoznačnému závěru, že předmětná fotovoltaická elektrárna jako energetické zařízení (nikoliv stavba jako celek), byla ke dni vydání licence dokončena, provozuschopná a bezpečná. Žalobce shrnul, že žalovaný je ve věci pasivně legitimován; že žalobce (resp. jeho právní předchůdce) byl v předmětné době držitelem licence k výrobě elektřiny dle platných právních předpisů; že samotná licence nebyla zrušena v rámci samostatného soudního řízení, ale bylo zrušeno jen „formální“ rozhodnutí o udělení licence, které již nezakládalo žádná materiální práva a povinnosti, takže samotné zrušení tohoto rozhodnutí již nemělo žádné právní účinky; že ke zrušení rozhodnutí (jak výslovně konstatovaly soudy), došlo navíc účinky ex nunc; a že současně žalobce (resp. jeho právní předchůdce) byl v dobré víře v udělenou licenci (tedy správní rozhodnutí, které bylo podmínkou pro získání výkupních cen dle cenového nařízení č. 4/2009), jelikož ke stanovenému datu 31. 12. 2010 byla elektrárna po věcné stránce dokončená a příslušná revizní zpráva byla v pořádku. Žalobce označil napadené rozhodnutí správního orgánu za nesouladné s platnými právními předpisy, kdy došlo k nesprávnému vyhodnocení skutkového stavu, k nesprávné aplikaci platných právních předpisů a k nerespektování právních závěrů soudů v souvisejících řízeních.

3. Žalovaný se k žalobou uplatněnému nároku vyjádřil v rámci podání doručeného soudu dne [datum], kde uvedl, že žalobcem tvrzený nárok na úhradu podpory ve formě výkupních cen za dodávku elektřiny ve výši stanovené pro fotovoltaické elektrárny uvedené do provozu v roce 2010 nikdy nevznikl, a tedy ani neexistuje a žalovaný není pasivně věcně legitimován. Pasivní věcná legitimace žalovaného přitom není dána s odkazem na ustanovení § 54 odst. 13 zákona o podporovaných zdrojích energie, kdy žalobou uplatněný nárok přešel na operátora trhu, tedy společnost [právnická osoba]. Žádné ustanovení zákona o podporovaných zdrojích energie nestanoví žalovanému ani formu jednání, kterým odmítá přiznat výrobci zcela nebo zčásti nárok na výkupní cenu, a dokonce ani lhůtu, v níž může nárok na výkupní cenu výrobci zcela nebo zčásti odmítnout. Žalovaný odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 3835/2014, v rámci něhož dovolací soud dospěl k závěru, že s přechodem práv a závazků na [Anonymizováno] není nutné učinit do konce roku 2012 jakýsi specifický úkon ze strany distributora o odmítnutí nároku na výkupní ceny. K otázce dobré víry žalobce ve správnost, zákonnost a neměnnost rozhodnutí o licenci a k legitimnímu očekávání žalobce ve vztahu k nároku na čerpání podpory uvedl, že je zcela zřejmé, že revizní zpráva předložená [Anonymizováno] v rámci licenčního řízení byla vypracována od stolu a bez fyzické kontroly fotovoltaické elektrárny [Anonymizováno]. Revizní zprava tudíž nemohla být podkladem rozhodnutí o udělení licence právnímu předchůdce žalobce, v rámci licenčního řízení tak nebyla prokázána technická způsobilost předmětné výrobny k provozu, tudíž nebyly splněny podmínky pro vydání licence a rozhodnutí o licenci bylo vydáno v rozporu se zákonem. Právní předchůdce žalobce nemohl být v dobré víře, že revizní činnosti popsané v revizní zprávě mohly proběhnout způsobem, jakým revizní zprávy popisují, a tedy nemohl být v dobré víře ani ve správnost a zákonnost rozhodnutí o licenci, jinými slovy právní předchůdce žalobce nemohl mít legitimní očekávání a dobrou víru ve vztahu k uplatňovanému nároku na Tarif 2010. V této souvislosti žalovaný připomněl, že na základě rozsudku Krajského soudu v Brně č.j. 10 T 1/2013-5650 ze dne 20. 6. 2018 byl jednatel právního předchůdce žalobce [tituly před jménem] [jméno FO] uznán vinným ze spáchání trestného činu podvodu, kterého se měl dopustit tím, že [Anonymizováno] předložil revizní zprávu ve vztahu k výrobně [Anonymizováno]., ačkoliv v době jejího vypracování nebyla tato revizním technikem prokazatelně zpracována, čímž uvedl [Anonymizováno] (a jiné kompetentní subjekty) v omyl, v důsledku kterého byla právnímu předchůdci žalobce vydána ještě v roce 2010 licence. V příčinné souvislosti s popsaným jednáním mimo jiné i svého jednatele tak právní předchůdce žalobce na základě „neprávem“ vydané licence uplatňoval nárok na podporu ve formě výkupních cen ve výši Tarifu 2010, ačkoliv mu nárok na tuto podporu nikdy nevznikl. Krajský soud v Brně ve svém rozsudku ze dne 20. 6. 2018 též uvedl, že finanční prostředky získané právním předchůdcem žalobce uplatněním Tarifu 2010 za vyrobenou elektrickou energii jsou výnosem z trestné činnosti. Rozhodnutí o licenci nebylo právnímu předchůdci žalobce uděleno v souladu s právními předpisy, ale naopak na základě jeho vědomého nepoctivého jednání. Za takových okolností nemůže být dáno ani legitimní očekávání ve vztahu k nabytí podpory ve formě výkupních cen ve výši Tarifu 2010. Tyto uvedené závěry přitom dopadají i na žalobce jako právního nástupce společnosti [právnická osoba], a to s ohledem na jejich personální a majetkové propojení již v době licenčního řízení. Žalovaný uzavřel, že žalobce (resp. jeho právní předchůdce) nebyl v dobré víře ve správnost, zákonnost a neměnnost rozhodnutí o licenci a neměl-li legitimní očekávání ve vztahu k čerpání podpory, tak je nerozhodné, zda bylo rozhodnutí o licenci zrušeno rozsudkem Krajského soudu v Brně s účinky ex tunc anebo ex nunc, neboť žalobci tvrzený nárok nikdy nevznikl. 4. [Anonymizováno] se ve věci vyjádřil podáním doručeným zdejšímu soudu dne [datum], kde odkázal na argumentaci obsaženou v žalobou napadeném rozhodnutí, jakož i v rozhodnutí prvostupňového správního orgánu. Setrval na svém názoru, že s účinností od [datum] se podpora výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů řídila zákonem o podporovaných zdrojích energie a poskytovatelem podpory se stal operátor trhu, společnost [právnická osoba]. Přechod na nový systém vyplácení podpory byl upraven v rámci ustanovení § 54 odst. 13 zákona o podporovaných zdrojích energie, podle něhož práva a závazky provozovatele přenosové soustavy nebo provozovatele regionální distribuční soustavy vzniklé do účinnosti tohoto zákona, z důvodu, že provozovatel odmítl přiznat výrobci zcela nebo zčásti nárok na výkupní cenu nebo na zelený bonus nebo na příspěvek k ceně elektřiny z kombinované výroby elektřiny a tepla, anebo vyrobené z druhotných zdrojů, přecházejí dnem účinnosti tohoto zákona na operátora trhu. Odmítnutí přiznání nároku zcela nebo zčásti není v zákoně nijak specifikováno, přičemž [Anonymizováno] z toho dovozuje, že nemusí mít písemnou formu, ani být výslovné, takový projev vůle postačí projevit konkludentně, v posuzované věci tedy faktickým nevyplacením peněžních prostředků v době splatnosti. V posuzované věci tak žalovaný nemohl být pasivně legitimován, neboť nesplněné závazky na základě přechodných ustanovení zákona o podporovaných zdrojích energie přešly na operátora trhu, tj. společnost [právnická osoba]. Již jen z tohoto důvodu musel být návrh žalobce zamítnut. Dále poukázal na rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 sp. zn. 25 C 153/2019, rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. 29 Co 305/2020 a rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 1272/2021, v rámci nichž soudy dovodily, že v případě absence dobré víry žadatele o licenci, jehož jednání v řízení o udělení licence mělo později za následek zrušení rozhodnutí o udělení licence správním soudem z důvodů, které ležely právě na jeho straně, se nelze dovolávat právní jistoty a presumpce správnosti aktu veřejné moci a rozsudek správního soudu v takovém případě působí s právními účinky ex tunc. V posuzované věci přitom absenci dobré víry právního předchůdce žalobce shledaly všechny soudní instance, které se jeho případem zabývaly, přičemž tuto otázku ve svých rozhodnutích zohlednily a dostatečně odůvodnily. S ohledem na absenci dobré víry právního předchůdce žalobce se tak žalobce nemůže dovolávat presumpce správnosti aktu veřejné moci, proto rozsudek Krajského soudu v Brně o zrušení rozhodnutí o udělení licence nemohl mít ve vztahu k nároku na podporu odvíjejícího se od splnění podmínky udělení licence jiné účinky než účinky ex tunc. V rozhodné době nebyla splněna podmínka pravomocného rozhodnutí o udělení licence pro uvedení výrobny elektřiny do provozu v roce 2010 ve smyslu cenového rozhodnutí č. 4/2009, a tedy pro vznik nároku na podporu ve výši příslušející zdrojům uvedeným do provozu od 1. 1. 2010 do 31. 12. 2010. Je stěží obhajitelný přístup, že vzhledem k tomu, že právní předchůdce žalobce měl roce 2010 fakticky licenci udělenu (aniž by k tomu splňoval podmínky a nemohl o tom být ani v dobré víře), byla fotovoltaická elektrárna [adresa]. toho roku uvedena do provozu. Pokud by byl zastáván přístup, že by subjektu, který nepoctivě dosáhl pravomocného rozhodnutí o udělení licence, byl nárok na podporu elektřiny zachován pouze proto, že v rozhodné době fakticky licenci udělenu měl, byla by tímto zcela jistě zasažena důvěra občana v právo a jeho spravedlnostní základ. Žalobce v zásadě nečiní nic jiného, než že se dovolává zachování účinků nastalých vydáním správního rozhodnutí, které bylo vydáno za stavu, kdy nebyly splněny hmotněprávní podmínky pro jeho vydání.

5. V projednávané věci provedl soud dokazování listinnými důkazy, z nichž zjistil následující skutečnosti.

6. Dne [datum] udělil [Anonymizováno] společnosti [právnická osoba] licenci č. [číslo] pro předmět podnikání: výroba elektřiny. Rozhodnutí o udělení licence nabylo právní moci dne [datum]. Dne [datum] byla mezi společností [právnická osoba], jakožto výrobcem elektřiny a společností [právnická osoba]. jakožto provozovatelem regionální distribuční soustavy uzavřena Smlouva o dodávce elektřiny vyrobené z obnovitelného zdroje s převzetím závazku dodat elektřinu do elektrizační soustavy č. [číslo], na základě níž se výrobce zavázal dodávat provozovateli distribuční soustavy elektřinu vyrobenou ve zdroji v dohodnutém množství a provozovatel distribuční soustavy se zavázal tuto elektřinu vykoupit a řádně zaplatit. Dne [datum] vystavila společnost [právnická osoba] společnosti [právnická osoba]. fakturu č. [číslo] znějící na částku v celkové výši 4.254.104,40 Kč za pevnou výkupní cenu za dodanou elektrickou energii za srpen 2012, a to dle měsíčního výkazu o výrobě elektřiny z obnovitelných zdrojů ze dne [datum]. Faktura byla splatná dne [datum]. Fúzí sloučením došlo dne [datum] k zániku společnosti [právnická osoba] bez likvidace a jmění této společnosti přešlo na nástupnickou společnost [právnická osoba]. Žalobce byl zapsán jako jediný společník svého právního předchůdce již dne [datum]. [jméno FO] byl v období od [datum] do [datum] jednatelem právního předchůdce žalobce a zároveň od [datum] do [datum] předsedou představenstva žalobce. [jméno FO] byla v období od [datum] do [datum] jednatelem právního předchůdce žalobce a zároveň od [datum] statutárním ředitelem a předsedkyní správní rady žalobce. [tituly před jménem] [jméno FO] byl v období od [datum] do [datum] jednatelem právního předchůdce žalobce a zároveň od [datum] do [datum] předsedou dozorčí rady žalobce [Rozhodnutí o udělení licence č. j. [Anonymizováno] ze dne [datum], Smlouva o dodávce elektřiny vyrobené z obnovitelného zdroje s převzetím závazku dodat elektřinu do elektrizační soustavy č. [číslo] ze dne [datum], Měsíční výkaz o výrobě elektřiny z obnovitelných zdrojů ze dne [datum], Faktura č. [číslo] ze dne [datum], Výpis z obchodního rejstříku vedeného [Anonymizováno] soudem v [adresa], oddíl [Anonymizováno], vložka [Anonymizováno], Výpis z obchodního rejstříku vedeného [Anonymizováno] soudem v [adresa], oddíl [Anonymizováno], vložka [Anonymizováno]]. Dne [datum] podal žalobce jakožto navrhovatel k [Anonymizováno] [Anonymizováno] návrh na zahájení sporného řízení, na základě něhož se domáhal, aby žalovanému jakožto odpůrci byla uložena povinnost zaplatit navrhovateli částku ve výši 4.254.104,40 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 11. 8. 2014 do zaplacení. Na základě rozsudku Krajského soudu v Brně č.j. 62 A 111/2013-599 ze dne 9. 10. 2015 bylo rozhodnutí [Anonymizováno] [Anonymizováno] č.j. [číslo] ze dne [datum] zrušeno. V odůvodnění rozsudku Krajský soud v Brně (mimo jiné) uvedl, že právním předchůdcem žalobce předložené revizní zprávy nebyly způsobilým podkladem pro prokázání technické způsobilosti, a tedy pokladem pro vydání rozhodnutí o udělení licence. Právní předchůdce žalobce jakožto žadatel o licenci bezpečnost fotovoltaické elektrárny [adresa] v daném případě neprokázal a licence mu tak rozhodnutím [Anonymizováno] ze dne [datum] neměla být udělena. Dále soud uvedl, že ohledem na to, že to byl tehdejší jednatel žadatele o licenci, který dne [datum] ukládal zajištění revizních zpráv, které budou zpracovány k tomuto datu, nemohl být v dobré víře ve správnost a zákonnost rozhodnutí o udělení licence ani žadatel o licenci. Na základě rozsudku Nejvyššího správního soudu č.j. 9 As 256/2015-229 ze dne 17. 2. 2016 byla kasační stížnost (v této věci) žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně č.j. [číslo] ze dne [datum] zamítnuta a na základě usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1210/16 ze dne 31. 7. 2018 byla ústavní stížnost (v této věci) žalobce proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č.j. 9 As 256/2015-229 ze dne 17. 2. 2016 odmítnuta. Na základě rozsudku Krajského soudu v Brně č.j. 10 T 1/2013-5650 ze dne 20. 6. 2018 byl [tituly před jménem] [jméno FO] uznán vinným (mimo jiné) tím, že jako jednatel společnosti [právnická osoba], která byla investorem a objednatelem fotovoltaické elektrárny [adresa], ačkoli věděl, že fotovoltaická elektrárna není v podstatných částech dokončená, dal dne [datum] pokyn [jméno FO] a [jméno FO], aby k žádosti o první paralelní připojení fotovoltaické elektrárny k distribuční soustavě podané dne [datum] zajistili (mimo jiné) zprávy o výchozí revizi elektrické instalace na část nízkého napětí a na část vysokého napětí s datem maximálně do [datum], kdy s ohledem na datum a čas zadání, nedokončenost elektrárny a požadavek na antedataci zpráv věděl, že nebudou pravdivé. Dále společně s [jméno FO] dne [datum] vyhotovili nepravdivý předávací protokol, podle kterého byla předána kompletní fotovoltaická elektrárna [adresa] kromě zabezpečovacího systému a terénních úprav, ačkoliv oba věděli, že elektrárna není k tomuto datu dokončena a nejsou dokončeny ani jednotlivé v protokolu vyjmenované části. A dne [datum] předložil nepravdivý předávací protokol i s nepravdivými revizními zprávami [Anonymizováno], ačkoliv věděl, že předmětná fotovoltaická elektrárna není ani k datu 22. 12. 2010 ve stavu dokončenosti. [jméno FO] byl uznán vinným, že jakožto revizní technik dne [datum], aniž by elektrárnu [adresa] před tím navštívil a vykonal revizi, úmyslně vyhotovil zcela nepravdivou zprávu o provedení revize elektrického zařízení výchozí č. [číslo], údajně provedenou v období od [datum]. do [datum] na část nízkého napětí fotovoltaické elektrárny, ačkoliv ve skutečnosti k 30. 11. 2010 ani k 2. 12. 2010, část nízkého napětí fotovoltaické elektrárny [adresa] nebyla dokončena ani zčásti a nebyla na ni nainstalovaná ani podstatná část fotovoltaických panelů. Dále dne [datum] úmyslně vyhotovil zprávu o provedení revize elektrického zařízení výchozí č. [číslo] datované k [datum] na část nízkého napětí trafostanic předmětné fotovoltaické elektrárny, ačkoliv ve skutečnosti k 30. 11. 2010 ani k 3. 12. 2010 trafostanice neexistovaly. Popsaným způsobem uvedli (mimo jiné) obžalovaní [tituly před jménem] [jméno FO] a [jméno FO] v omyl (mimo jiné) [Anonymizováno], který dne [datum] udělil společnosti [právnická osoba] licenci na výrobu elektřiny, na základě které byla fotovoltaická elektrárna [adresa] nesprávně považována za fotovoltaický zdroj uvedený do provozu v období od 1. 1. 2010 do 31. 12. 2010, ačkoliv ve skutečnosti tato elektrárna nebyla dokončena a způsobilá k provozu ani k 31. 12. 2010, neboť byla dokončována v průběhu [Anonymizováno] a [Anonymizováno] [Anonymizováno] a do distribuční soustavy zapojena dne [datum]. [tituly před jménem] [jméno FO] tím spáchal zvlášť závažný zločin podvodu dle ustanovení § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) trestního zákoníku a za to byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 5,5 roku, k peněžitému trestu 500.000 Kč a k trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu obchodních korporací na dobu 5 let. [jméno FO] tím spáchal zvlášť závažný zločin podvodu dle ustanovení § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) trestního zákoníku a bylo odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 3 let, přičemž výkon trestu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 let; dále mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu činnosti revizního technika elektrických zařízení na dobu 5 let. Na základě usnesení Vrchního soudu v Olomouci č.j. 1 To 54/2018-5814 ze dne 11. 4. 2019 byl částečně zrušen rozsudek Krajského soudu v Brně č.j. 10 T 1/2013-5650 ze dne 20. 6. 2018 ve výroku o trestu zákazu činnosti uloženého obžalovanému [jméno FO], a odvolání obžalovaných [tituly před jménem] [jméno FO], [jméno FO] a (v této věci) žalobce byla zamítnuta. Rozsudek Krajského soudu v Brně č.j. 10 T 1/2013-5650 ze dne 20. 6. 2018 nabyl právní moci dne 11. 4. 2019. Na základě rozhodnutí [Anonymizováno] č.j. [číslo] ze dne [datum] byl návrh navrhovatele, aby odpůrci byla uložena povinnost zaplatit navrhovateli částku ve výši 4.254.104,40 Kč s příslušenstvím zamítnut. Proti tomuto rozhodnutí podal navrhovatel dne [datum] rozklad, který byl dne [datum] odůvodněn. Na základě rozhodnutí [Anonymizováno] [Anonymizováno] č.j. [číslo] ze dne [datum] byl rozklad navrhovatele zamítnut a napadené rozhodnutí bylo potvrzeno. [Anonymizováno] se ztotožnila se závěry rozhodnutí [Anonymizováno] v prvním stupni ohledně pasivní legitimace odpůrce. Doplnila, že odmítnutím přiznat výrobci zcela nebo zčásti nárok na výkupní cenu elektřiny došlo podle ustanovení § 54 odst. 13 zákona o podporovaných zdrojích energie k přechodu práv a závazků na operátora trhu, a to bez dalšího, aniž by byl tento přechod vázán na výslovný projev vůle odmítnutí nároku. Pokud zákon nepředepisuje pro učinění právního úkonu žádnou formu, platí, že ponechává možnost tomu, kdo právně jedná, zvolit si pro své jednání jakoukoli formu. Nevyplacení podpory tak má stejné materiální následky jako samotné odmítnutí výplaty podpory, tedy neuspokojení navrhovatelova nároku. [Anonymizováno] též dospěla ke stejnému závěru o otázce, zda předmětná fotovoltaická elektrárna splňovala všechny podmínky pro její uvedení do provozu v roce 2010, jakož i tom, jaké účinky měl rozsudek Krajského soudu v Brně o zrušení rozhodnutí o udělení licence, a uzavřela, že (v této věci) žalobci, resp. jeho právnímu předchůdci, nárok na podporu ve formě výkupní ceny elektřiny nemohl ani vzniknout [Návrh na zahájení sporného řízení ze dne [datum], Rozsudek Krajského soudu v Brně č.j. 62 A 111/2013-599 ze dne 9. 10. 2015, Rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 9 As 256/2015-229 ze dne 17. 2. 2016, Usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1210/16 ze dne 31. 7. 2018, Rozsudek Krajského soudu v Brně č.j. 10 T 1/2013-5650 ze dne 20. 6. 2018, Usnesení Vrchního soudu v Olomouci č.j. 1 To 54/2018-5814 ze dne 11. 4. 2019, [Anonymizováno] [Anonymizováno] č.j. [Anonymizováno]-[Anonymizováno] ze dne [datum], Rozklad navrhovatele ze dne [datum] a jeho odůvodnění ze dne [datum], Rozhodnutí [Anonymizováno] č.j. [Anonymizováno] ze dne [datum]]. Žalobce se žalobami doručenými Okresnímu soudu v Českých Budějovicích dne [datum] domáhal nahrazení rozhodnutí [Anonymizováno] č.j. [Anonymizováno]-[Anonymizováno] ze dne [datum] (sp. zn. [spisová značka]) nahrazení rozhodnutí [Anonymizováno] č.j. [Anonymizováno] ze dne [datum] (sp. zn. [spisová značka]), nahrazení rozhodnutí [Anonymizováno] [Anonymizováno] č.j. [Anonymizováno] ze dne [datum] (sp. zn. [spisová značka]) a nahrazení rozhodnutí [Anonymizováno] č.j. [Anonymizováno] ze dne [datum] (sp. zn. [spisová značka]). Žaloby byly ve všech jmenovaných věcech zamítnuty. Rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích č.j. 25 C 339/2020-57 ze dne 20. 4. 2021 byl odvolacím soudem potvrzen dne 4. 11. 2021. Rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích č.j. 12 C 150/2020-88 ze dne 20. 4. 2021 byl odvolacím soudem potvrzen dne 4. 11. 2021. Rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích č.j. 27 C 339/2020-88 ze dne 24. 6. 2021 byl odvolacím soudem potvrzen dne 3. 2. 2022 a rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích č.j. 30 C 339/2020-102 ze dne 4. 6. 2021 byl odvolacím soudem potvrzen dne 3. 2. 2022. Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. 8 Co 785/2021-97 ze dne 4. 11. 2021 bylo dovolacím soudem odmítnuto dne 31. 5. 2022 a dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. 8 Co 736/2021-129 ze dne 4. 11. 2021 bylo dovolacím soudem odmítnuto dne 27. 4. 2022. Ústavní stížnost žalobce proti usnesení Nejvyššího soudu ČR č.j. 33 Cdo 978/2022-145 ze dne 31. 5. 2022 byla Ústavním soudem odmítnuta dne 29. 3. 2023 a ústavní stížnost žalobce proti usnesení Nejvyššího soudu ČR č.j. 23 Cdo 823/2022-174 ze dne 27. 4. 2022 byla Ústavním soudem odmítnuta dne 29. 3. 2023 [Rozsudky Okresního soudu v Českých Budějovicích č.j. 25 C 339/2020-57 ze dne 20. 4. 2021, č.j. 12 C 150/2020-88 ze dne 20. 4. 2021, č.j. 30 C 339/2020-102 ze dne 4. 6. 2021 a č.j. 27 C 339/2020-88 ze dne 24. 6. 2021, Rozsudky Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. 8 Co 785/2021-97 ze dne 4. 11. 2021, č.j. 8 Co 736/2021-129 ze dne 4. 11. 2021, č.j. 8 Co 1133/2021-128 ze dne 3. 2. 2022 a č.j. 8 Co 1262/2021-138 ze dne 3. 2. 2022, Usnesení Nejvyššího soudu ČR č.j. 33 Cdo 978/2022-145 ze dne 31. 5. 2022 a č.j. 23 Cdo 823/2022-174 ze dne 27. 4. 2022, Usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2120/22 ze dne 29. 3. 2023 a sp. zn. IV.ÚS 2033/22 ze dne 29. 3. 2023].

7. Další navrhované důkazy soud jako nadbytečné neprovedl, kdy pro rozhodnutí soudu postačovaly listinné důkazy uvedené výše v odůvodnění. Pokud jde tedy o další důkazní návrhy, dospěl soud k závěru, že provedení těchto důkazů by již nijak nepřispělo k objasnění skutkového stavu věci, neboť se tak stalo v dostatečné míře na základě provedených listinných důkazů.

8. Ohledně skutkového stavu tak lze uzavřít, že rozhodnutím [Anonymizováno] (dále jen jako „správní orgán“) ze dne [datum] byla společnosti [právnická osoba] (dále jen jako „právní předchůdce žalobce“) č.j. [číslo] udělena licence č. [číslo] pro výrobu elektřiny. Právní předchůdce žalobce jakožto výrobce uzavřel dne [datum] s žalovaným jakožto provozovatelem regionální distribuční soustavy Smlouvu o dodávce elektřiny vyrobené z obnovitelného zdroje s převzetím závazku dodat elektřinu do elektrizační soustavy a dne [datum] vyúčtoval žalovanému fakturou č. [číslo] výkupní cenu za dodanou elektřinu za měsíc [Anonymizováno] [Anonymizováno] ve výši 4.254.104,40 Kč se splatností dne 17. 9. 2012. Faktura nebyla ze strany žalovaného uhrazena. Ke dni [datum] právní předchůdce žalobce zanikl a jeho jmění přešlo na žalobce jakožto nástupnickou společnost. Dne [datum] bylo k návrhu žalobce zahájeno proti žalovanému u správního orgánu řízení o zaplacení částky ve výši 4.254.104,40 Kč s příslušenstvím. Na základě rozsudku Krajského soudu v Brně č.j. 62 A 111/2013-599 ze dne 9. 10. 2015 bylo rozhodnutí správního orgánu č.j. [číslo] zrušeno, kasační stížnost žalobce byla zamítnuta rozsudkem Nejvyššího správního soudu č.j. 9 As 256/2015-229 ze dne 17. 2. 2016 a ústavní stížnost žalobce byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1210/16 ze dne 31. 7. 2018. Na základě rozsudku Krajského soudu v Brně č.j. [spisová značka] ze dne [datum] byl (mimo jiné) jednatel právního předchůdce žalobce [tituly před jménem] [jméno FO] a revizní technik [jméno FO] uznáni vinnými ze spáchání zvlášť závažného zločinu podvodu, přičemž rozsudek nabyl právní moci dne 11. 4. 2019. Návrh žalobce o zaplacení částky ve výši 4.254.104,40 Kč byl rozhodnutím správního orgánu č.j. [číslo] ze dne [datum] zamítnut a dne [datum] byl rozhodnutím [Anonymizováno] č.j. [číslo] zamítnut rozklad žalobce a napadané rozhodnutí správního orgánu bylo potvrzeno.

9. Podle ustanovení 244 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen jako „o.s.ř.“) rozhodl-li orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, orgán zájmové nebo profesní samosprávy, popřípadě smírčí orgán zřízený podle zvláštního právního předpisu (dále jen "správní orgán") podle zvláštního zákona o sporu nebo o jiné právní věci, která vyplývá ze vztahů soukromého práva (§ 7 odst. 1), a nabylo-li rozhodnutí správního orgánu právní moci, může být tatáž věc projednána na návrh v občanském soudním řízení.

10. Podle ustanovení § 246 odst. 1 o.s.ř. k návrhu je oprávněn ten, kdo tvrdí, že byl dotčen na svých právech rozhodnutím správního orgánu, kterým byla jeho práva nebo povinnosti založena, změněna, zrušena, určena nebo zamítnuta. Tento návrh se nazývá žalobou.

11. Podle ustanovení § 247 o.s.ř. žaloba musí být podána ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí správního orgánu. Zmeškání této lhůty nelze prominout (odst.1). Žaloba je nepřípustná, jestliže žalobce nevyužil v řízení před správním orgánem řádné opravné prostředky nebo jestliže jím uplatněné řádné opravné prostředky nebyly správním orgánem pro opožděnost projednány (odst. 2).

12. Podle ustanovení § 54 odst. 13 zákona č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů (dále jen jako „zákon o podporovaných zdrojích energie) práva a závazky provozovatele přenosové soustavy nebo provozovatele regionální distribuční soustavy vzniklé do účinnosti tohoto zákona z důvodu, že provozovatel přenosové soustavy nebo provozovatel regionální distribuční soustavy odmítl přiznat výrobci zcela nebo zčásti nárok na výkupní cenu nebo na zelený bonus nebo na příspěvek k ceně elektřiny z kombinované výroby elektřiny a tepla a nebo vyrobené z druhotných zdrojů, přecházejí dnem účinnosti tohoto zákona na operátora trhu.

13. Podle ustanovení § 135 odst. 1 o.s.ř. soud je vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení.

14. Po zvážení všech rozhodných skutečností dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána osobou oprávněnou, když žalobce tvrdí, že byl na svých právech rozhodnutím správního orgánu dotčen. Napadené rozhodnutí správního orgánu bylo žalobci doručeno dne 14. 12. 2020, dvouměsíční lhůta k podání žaloby uplynula dne 15. 2. 2021, přičemž řízení podle části páté o.s.ř. bylo zahájeno právě dne 15. 2. 2021.

15. Pokud se tedy týká formálních podmínek žaloby, nelze než konstatovat, že žaloba byla podána včas, osobou oprávněnou a je přípustná (ustanovení § 246 odst. 1, § 247 o.s.ř.). Soud se tedy zabýval posouzením věci po hmotně právní stránce, přičemž samotná podstata tohoto řízení spočívá v tom, že soud opětovně projednává spor, který vyplývá z občanskoprávních vztahů a který byl projednán správním orgánem. Soud přitom projedná věc v mezích, ve kterých se žalobce domáhal projednání sporu nebo jiné právní věci v řízení před soudem (ustanovení § 250f o.s.ř.).

16. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dle shora citovaných zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že žalobě, tak jak byla podána, nemůže být vyhověno.

17. V řízení bylo prokázáno, že dne [datum] uzavřel právní předchůdce žalobce jakožto výrobce elektřiny a žalovaný jakožto provozovatel regionální distribuční soustavy Smlouvu o dodávce elektřiny vyrobené z obnovitelného zdroje s převzetím závazku dodat elektřinu do elektrizační soustavy (dále jen jako „Smlouva“), na základě níž se právní předchůdce žalobce zavázal dodávat žalovanému elektřinu a žalovaný se zavázal elektřinu vykoupit a zaplatit výkupní cenu určenou cenovým rozhodnutím [Anonymizováno] (dále opět jen jako „správní orgán“). Právní předchůdce žalobce vyúčtoval fakturou č. [číslo] ze dne [datum] (dále jen jako „Faktura“) žalovanému výkupní cenu za dodanou elektřinu za měsíc [Anonymizováno] [Anonymizováno] ve výši 4.254.104,40 Kč se splatností 17. 9. 2012. Předmětná faktura nebyla ze strany žalovaného uhrazena. Dne 1. 1. 2013 nabyl účinnosti zákon o podporovaných zdrojích energie a podle ustanovení § 54 odst. 13 tohoto zákona přešla práva a povinnosti vzniklé do 1. 1. 2013 vůči výrobci elektřiny z obnovitelných zdrojů z důvodu odmítnutí nároku na výkupní cenu na operátora trhu, tedy na společnost [právnická osoba]., který se tak stal povinně vykupujícím subjektem (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 3835/2014 ze dne 8. 3. 2016). Citované ustanovení § 54 odst. 13 zákona o podporovaných zdrojích energie přitom pro takové jednání provozovatele regionální distribuční soustavy nestanovilo žádnou specifickou formu. Neuhrazením Faktury tak žalovaný nárok právního předchůdce žalobce na výkupní cenu odmítl. Pokud žalobce tvrdí, že v případě odmítnutí nároku na výkupní cenu se muselo jednat o projev jasný, srozumitelný a výslovný, přisuzuje k předmětnému ustanovení povinnost, která z jeho jazykového a teleologického výkladu nevyplývá. Na závěru správního orgánu o nedostatku pasivní věcné legitimace žalovaného, ke kterému dospěl v rámci svých rozhodnutí, tak soud nemá co korigovat (a to včetně závěru týkající se posouzení formy právního jednání v podobě odmítnutí nároku na výkupní cenu) a pro stručnost i na odůvodnění rozhodnutí č.j. [číslo] ze dne [datum] (zejména viz. str. 6, 7) a na odůvodnění rozhodnutí č.j. [Anonymizováno] ze dne [datum] (zejména viz str. 7, 8, 9) i odkazuje. Věcná legitimace účastníků řízení je přitom nutný předpoklad k tomu, aby soud mohl žalobou uplatněný nárok věcně posoudit. Žalovanému však i podle názoru soudu v projednávané věci pasivní věcná legitimace s odkazem na ustanovení § 54 odst. 13 zákona o podporovaných zdrojích energie nesvědčí, a již jen z tohoto důvodu nemůže být žalobce se svou žalobou úspěšný.

18. Nad rámec shora uvedeného soud doplňuje i další důvod, pro který nemohlo být žalobě vyhověno. Předpokladem pro vznik nároku provozovatele výrobny elektrické energie na výkupní ceny elektřiny stanovené pro rok 2010 (dále jen jako „Tarif 2010“) byla skutečnost, že výrobce začal do 31. 12. 2010 v souladu s pravomocným rozhodnutím o udělení licence vyrábět a dodávat elektřinu do elektrizační soustavy (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 1051/2015 ze dne 9. 3. 2017). Tedy jinak řečeno, aby žalobci (resp. jeho právnímu předchůdci) vznikl nárok na podporu ve formě výkupních cen podle Tarifu 2010, musela být předmětná fotovoltaická elektrárna uvedena do provozu do 31. 12. 2010, k čemuž bylo potřeba, aby vedle schopnosti dodávat elektřinu do elektrizační soustavy, bylo ve prospěch právního předchůdce žalobce vydáno i pravomocné rozhodnutí o udělení licence, přičemž obě dvě podmínky musely být splněny kumulativně. Správní orgán přitom právnímu předchůdci žalobce udělil licenci pro výrobu elektřiny rozhodnutím ze dne [datum], které nabylo právní moci dne 29. 12. 2010. Na základě rozsudku Krajského soudu v Brně č.j. 10 T 1/2013-5650 ze dne 20. 6. 2018 však byl bývalý jednatel právního předchůdce žalobce [tituly před jménem] [jméno FO] a [jméno FO] (spolu s dalšími obžalovanými) uznáni vinnými ze spáchání zvlášť závažného zločinu podvodu podle ustanovení § 209 odst. 1, odst. 5, písm. a) trestního zákoníku, kterého se měli dopustit jednáním popsaným ve výroku rozsudku (viz bod 6 tohoto rozsudku), čímž mimo jiné i správní orgán uvedli v omyl, neboť správní orgán dne [datum] udělil právnímu předchůdci žalobce licenci pro výrobu elektřiny, na základě které byla fotovoltaická elektrárna [adresa] nesprávně považována za fotovoltaický zdroj uvedený do provozu v období od 1. 1. 2010 do 31. 12. 2010, ačkoli ve skutečnosti tato fotovoltaická elektrárna nebyla dokončena a způsobilá k provozu ani k 31. 12. 2010. Z ustanovení § 135 odst. 1 o.s.ř. přitom vyplývá, že soud v občanském soudním řízení nemůže předběžně řešit jako tzv. prejudiciální otázku, zda a kdo spáchal trestný čin, bylo-li v tomto směru vydáno odsuzující pravomocné rozhodnutí trestního soudu. Výrokem o vině je soud vázán a musí z něj vycházet jako z celku a brát v úvahu jeho právní i skutkovou část, která řeší naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu konkrétním jednáním pachatele (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 679/99 ze dne 26. 9. 2000). I soud v projednávané věci je tedy rozsudkem Krajského soudu v Brně č.j. 10 T 1/2013-5650 ze dne 20. 6. 2018 vázán v otázce zavinění, neboť jde o jeden ze znaků skutkové podstaty trestného činu; závazné pro soud jsou však i závěry skutkové věty tohoto rozsudku, přičemž tyto závěry nelze překonat ani dalším dokazováním. Soud v občanském soudním řízení nemůže dospět k jiným (odlišným) skutkovým závěrům, ani kdyby měl za to, že je možné odlišné hodnocení důkazů, které k opětovnému provedení navrhuje žalobce. Fakticky by to totiž znamenalo zpochybnění odsuzujícího trestního rozhodnutí, což ustanovení § 135 odst. 1 o.s.ř. kategoricky vylučuje. Popsané podvodné jednání jednatele právního předchůdce žalobce je nutno přičítat přímo právnímu předchůdci žalobce jakožto žadateli o udělení licence, a to již v licenčním řízení. Rozhodnutí o udělení licence právnímu předchůdci žalobce ze dne [datum] tak bylo vydáno v rozporu se zákonem, přičemž tuto nezákonnost způsobil výhradně sám žadatel o licenci, kdy (mimo jiné) správnímu orgánu předložil revizní zprávy, které byly vypracovány tzv. od stolu, při absenci fyzické kontroly a šetření prováděného na místě, a nebyly tak způsobilým podkladem pro prokázání technických předpokladů předmětné fotovoltaické elektrárny. Nebyla tak splněna základní podmínka pro řádné uvedení předmětné fotovoltaické elektrárny do provozu do konce roku 2010, a nebyly tedy dány ani předpoklady pro vydání licence právnímu předchůdci žalobce. Právní předchůdce žalobce tak nemohl být v dobré víře v zákonnost rozhodnutí o udělení licence ze dne [datum], kdy k jeho vydání došlo pouze a jen na základě podvodného jednání jednatele právního předchůdce žalobce v součinnosti s dalšími osobami. Rozsudek Krajského soudu v Brně č.j. 62 A 111/2013-599 ze dne 9. 10. 2015, kterým bylo zrušeno rozhodnutí správního orgánu o udělení licence ze dne [datum], proto působí s právními účinky ex tunc (tj. zpětně ke dni vydání licence), nikoli ex nunc (tj. do budoucna od rozhodnutí o licenci). Soud v tomto směru v podrobnostech odkazuje do odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Brně č.j. 62 A 111/2013-599 ze dne 9. 10. 2015, jakož i do odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu č.j. 9 As 256/2015-229 ze dne 17. 2. 2016, zejména však do odůvodnění nálezů Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 946/16 ze dne 30. 5. 2018 (viz body 58 – 61) a sp. zn. I. ÚS 17/16 ze dne 4. 9. 2018 (viz body 18 – 20), které otázky účinků rozhodnutí o zrušení udělení licence řeší komplexně. Na projednávanou věc přitom zcela zjevně dopadá třetí modelová situace popsaná v uvedených nálezech Ústavního soudu, neboť nezákonnost rozhodnutí o udělení licence byla způsobena výlučně ze strany adresáta správního rozhodnutí, tedy jednáním jednatele právního předchůdce žalobce [tituly před jménem] [jméno FO] ve spolupráci s revizním technikem [jméno FO], kdy jednatel právního předchůdce žalobce zadal vypracování revizních zpráv, o kterých s ohledem na datum a čas zadání, nedokončenost elektrárny a požadavek na antedataci věděl, že nebudou pravdivé; a kdy revizní technik, aniž by předmětnou fotovoltaickou elektrárnu předtím navštívil a vykonal revizi, úmyslně vyhotovil zcela nepravdivé zprávy o provedení revize elektrického zařízení, se kterými jednatel právního předchůdce žalobce v licenčním řízení dále disponoval. Výlučně tímto protiprávním jednáním se právnímu předchůdci žalobce podařilo získat licenci do konce roku 2010. S ohledem na právě uvedené tak nelze dospět k jinému závěru, než ke kterému dospěl i správní orgán, tedy že rozhodnutí o udělení licence právnímu předchůdci žalobce ze dne [datum] bylo vydáno v rozporu se zákonem, a že tuto nezákonnost způsobil výlučně sám právní předchůdce žalobce jakožto žadatel o licenci. Právní předchůdce žalobce tedy nemohl být v dobré víře ve správnost, zákonnost a neměnnost rozhodnutí o udělení licence ze dne [datum] a jeho jednání nemůže požívat právní ochrany. Pro úplnost soud doplňuje, že v důsledku majetkového a personálního propojení právního předchůdce žalobce a žalobce (viz bod 6 tohoto rozsudku) lze přitom jednání právního předchůdce považovat za jednání samotného žalobce, kdy i tento měl nepochybně ekonomický zájem na získání nároku na výkupní ceny elektřiny podle Tarifu 2010. Tedy shrnuto – účinky rozsudku Krajského soudu v Brně č.j. 62 A 111/2013-599 ze dne 9. 10. 2015 jsou ex tunc a žalobci (resp. jeho právnímu předchůdci) tak nárok na podporu ve formě výkupních cen elektřiny podle Tarifu 2010 nemohl vzniknout, neboť předpoklady pro vznik tohoto nároku nebyly splněny.

19. Soud v tomto směru zdůrazňuje i obecnou zásadu občanského práva, podle které nikdo nemůže těžit ze svého nepoctivého jednání nebo protiprávního činu (ustanovení § 6 odst. 2 občanského zákoníku), kdy žaloba svým požadavkem takto popsané jednání nepochybně naplňuje a shrnuje, že žalobce na svých právech napadeným rozhodnutím správního orgánu dotčen nebyl, neboť správní orgán o věci rozhodl správně a rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonem.

20. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný měl ve věci plný úspěch, a proto mu soud na náhradě nákladů řízení přiznal odměnu za zastoupení za čtyři úkony právní služby po 3.100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání – vyjádření ze dne 6. 9. 2021, účast při jednání soudu dne [datum], účast při jednání soudu dne [datum]) v souladu s ustanoveními § 9 odst. 4 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění účinném od 1. 7. 2014 (dále jen jako „advokátní tarif“); čtyři náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 4 advokátního tarifu; částku ve výši 2.400 Kč představující náhradu za promeškaný čas dle ustanovení § 14 odst. 3 advokátního tarifu; náhradu cestovních výdajů dle ustanovení § 13 odst. 5 advokátního tarifu za cestu [adresa] a zpět osobním automobilem, reg. zn. [SPZ], která při celkových 420 ujetých kilometrech, průměrné spotřebě pro kombinovaný provoz dle TP (10,6) a dle ustanovení § 158 odst. 4 zákoníku práce, ceně pohonných hmot (45,20 Kč) a sazbě základní náhrady (5,20 Kč) dle vyhlášky č. 85/2023 Sb. činí vždy částku ve výši 4.196 Kč (za cesty dne [datum] a dne [datum]); a dále částku 5.122 Kč představující DPH ve výši 21 % ze shora uvedených částek.

21. Celkově tak žalovaný vynaložil v souvislosti s projednávanou žalobou náklady řízení ve výši 29.514 Kč, které je žalobce povinen zaplatit k rukám zástupce žalovaného (ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.) ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř.).

22. Pokud žalovaný požadoval přiznání odměny za zastoupení i za další čtyři úkony právní služby, soud tuto odměnu žalovanému nepřiznal, kdy konání další porady s klientem dne [datum] nebylo žádným způsobem doloženo, podáním ze dne 7. 2. 2023 zasílal žalovaný soudu pouze vyžádaná rozhodnutí, podobně i podáním ze dne 6. 4. 2023, kdy zasílal soudu rozhodnutí Ústavního soudu. Osmý požadovaný úkon právní služby poté žalovaný nijak nespecifikoval.

Poučení