27 C 343/2021-49

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Lukáškovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o zaplacení částky 542 276 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 348 673 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 348 673 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se žaloba, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 193 603 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 193 603 Kč od [datum] do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 67 040 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. [jméno] [příjmení].

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 11. 11. 2021 na žalované zaplacení částky 559 395 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady nemajetkové újmy s odůvodněním, že žalobkyně, resp. její právní předchůdci uplatnili podáním nejpozději ze dne [datum] nárok u příslušného pozemkového úřadu ČR na vydání zemědělského majetku podle § 9 odst. 1 zák. č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, v platném znění (dále jen„ zákon o půdě“ nebo„ ZoP“) k pozemkovým parcelám p. č. PK [číslo] o výměře 59 m2 parcelám p. č. PK [číslo] o výměře 971 m2, p. č. PK [číslo] výměře 2150 m2 v k. ú. [část obce] a k dalším pozemkovým parcelám. S ohledem k datu podání návrhu žadatele, tj. roku [rok] a § 179 odst. 1 zák. č. 500/2004 Sb., správního řádu, v platném znění (dále jen„ SprŘ“) v návaznosti na § 49 odst. 1 zák. č. 71/1967 Sb., správního řádu platného a účinného ke dni podání návrhu, tj. ke dni [datum], mělo být o návrhu žadatele rozhodnuto bez zbytečného odkladu, tj. do 30 dnů od zahájení řízení. Ve věci bylo ve skutečnosti rozhodnuto za bezmála 30 let. Rozhodnutí o návrhu původního žadatele obdržel tento a jeho právní nástupci v průběhu let, kdy v předmětném správním řízení byly vydávány dílčí rozhodnutí vztahující se ke konkrétním pozemkovým parcelám, kdy prozatím poslední dílčí správní rozhodnutí, nikoliv však správní rozhodnutí, kterým by byly vyřešeny všechny žalobkyní a jejími právními předchůdci vznesené majetkové nároky na restituce, bylo vydáno v květnu roku 2021 a nabylo právní moci dne [datum]. Správní řízení vedené u Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu [územní celek] je vedeno pod sp. zn. [číslo]. Žalobkyně má za to, že skutečnost, že rozhodnutí bylo vydáno po necelých 30 letech od zahájení řízení, znamená nedodržení zákonného postupu, tj. nesprávný úřední postup v řízení. Žalobkyni tudíž z uvedeného důvodu vzniklo právo na náhradu nemajetkové škody podle zák. č. 82/1988 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, v platném znění (dále jen„ OdpŠk“). Žalobkyně [celé jméno žalobkyně] uplatnila dne [datum] u žalované, konkrétně u její organizační složky, Ministerstva zemědělství, nárok na náhradu nemajetkové škody způsobené nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení ve věci uplatněného nároku na vydání zemědělského majetku podle § 9 odst. 1 ZoP k pozemkovým parcelám vedené v rámci správního spisu Státním pozemkovým úřadem, Krajský pozemkový úřad pro [územní celek] pod sp. zn. [číslo]. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk se za nesprávný úřední postup považuje též porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Z uvedeného je patrné, že rozhodnutí ve věci žalobkyně mělo být vydáno mnohem dříve než po 25 letech, nicméně žalobkyně v rámci uplatnění svého nároku zohledňuje i složitost a zahlcení úřadu obdobnými návrhy a žádostmi. Nicméně lhůta potřebná k vydání rozhodnutí v délce 30 let, je dle názoru žalobkyně zcela neadekvátní a mimo rámec jakéhokoliv excesu v případě vydání rozhodnutí v obdobných věcech. Podle judikátu NS ČR Cpjn 206/2010 lze přiznat přiměřené zadostiučinění i 1ehdy, jestliže řízení, v němž došlo k nesprávnímu úřednímu postupu podle § 13 odst. 1, nebylo doposud pravomocně skončeno. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění je nutno vycházet ze základní částky stanovené násobkem celkové doby řízení v letech či měsících a částky přiznávané za jednotku času řízení s následným připočtením či odečtením vlivu skutečností vyplývajících z kritérií obsažených v zák. č. 500/2004 Sb., nebo v konkrétním případě zák. č. 71/1967 Sb., citovaných mimo jiné i ve zmíněném judikátu Nejvyššího soudu. Z důvodu výše uvedených žalobkyně požadovala přiměřené zadostiučinění nemajetkové škody způsobené průtahy v řízení odpovídající částce min. 20 000 Kč za každý rok prodlení, kdy vzala na zřetel nikoliv pouze věk a úmrtí původních navrhovatelů a právních předchůdců, nýbrž i složitost případu, když žádost bylo možné vyřídit ve lhůtě 3 let, tudíž celkem požaduje újmu za 29 let 11 měsíců a 23 dnů průtahů v řízení ve výši 579 580 Kč, jakožto náhradu škody způsobené porušením zásady hospodárnosti, a vyřízením věci bez zbytečných průtahů. Žalobkyně do restitučního řízení vstoupila na základě dědického usnesení až dne [datum] spolu s dalšími dvěma dědici po právním předchůdci, [jméno] [příjmení], později [anonymizováno], tudíž za období od [datum] do [datum] určuje svůj nárok za uvedené období ve výši 1/3 z nároku původního žadatele, tj. jejího právního předchůdce vzhledem k existenci dalších dvou dědiců a nyní i žadatelů, kdy se jednalo o období v délce 4 roky 6 měsíců a 6 dní v částce 30 320 Kč (výpočet je určen částkou 20 000 Kč za každý rok průtahů s tím, že za první 2 roky řízení žalobkyně uplatňuje sníženou částku o 50%, tj. částku 10 000 Kč za rok a za každý měsíc průtahu požaduje částku 1 665 Kč a za každý den průtahů částku 55 Kč). Za další období žalobkyně požaduje částku již nesníženou, tj. částku 20 000 Kč za každý další rok průtahů v řízení.

2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uznala, že v daném případě došlo k nesprávnému úřednímu postupu, když celková délka správního řízení je nepochybně nepřiměřená se zřetelem k pravomocným rozsudkům Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 26. 3. 2020, č. j. 12 C 225/2017-64, a ze dne 3. 2. 2021, č. j. 22 C 212/2017-86, kterými bylo přiznáno přiměřené zadostiučinění za nepřiměřenou délku restitučního řízení Ing. [jméno] [příjmení] a Ing. [jméno] [příjmení], kteří byli se žalobkyní účastníky téhož řízení. Proto žalovaná dne [datum] zaslala žalobkyni a dalším spolužadatelům návrh smírného řešení, který nebyl ze strany žalobkyně akceptován. Pokud jde o výši přiměřeného zadostiučinění, pak žalovaná vycházela z principů shora uvedených rozsudků, kdy základní částka činila 20 000 Kč za rok trvání řízení, přičemž za první dva roky se počítá pouze polovina této částky. Základní částku v souladu s výše uvedenými rozsudky soud ponížil o 20% z důvodů celkové složitosti řízení. Pokud jde o další modifikaci základní částky z důvodu sdílené újmy, snížil soud ve shora uvedených případech základní částku o 20% za situace, kdy vycházel z předpokladu, že řízení mělo tři účastníky. U Ministerstva zemědělství však stejný nárok vzneslo celkem 14 žadatelů. Se zřetelem k uvedené skutečnosti žalovaná shledala jako adekvátní snížení základní částky o 30% Celkem je tudíž podle žalované na místě snížit základní částku o 50% na 10 000 Kč za první dva roky a každý další rok trvání řízení.

3. Za stát jedná v této věci podle § 21a odst. 1 písm. b) o. s. ř. jeho organizační složka, konkrétně Ministerstvo zemědělství, které je současně ve smyslu § 6 odst. 2 písm. b) OdpŠk příslušným úřadem, neboť tvrzená újma způsobená nepřiměřenou délkou řízení pozemkového úřadu vznikla v odvětví státní správy, jež náleží do působnosti právě tohoto ministerstva podle zák. č. 229/1991 Sb.

4. Soud vzal zřetel na skutečnost, že předběžné projednání nároku je podmínkou meritorního projednání věci této soudem. Jak soud zjistil z uplatnění nároku u Ministerstva zemědělství ze dne [datum] ve spojení s doručenkou, žalobkyně uplatnila u žalované dne [datum] nárok na náhradu nemajetkové a nemajetkové škody způsobené nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení ve věci restitučního nároku na vydání zemědělského majetku dle § 9 odst. 1 ZoP k pozemkové parcele č. PK [číslo] o výměře 59 m2 v k. ú. [část obce], k parcele č. PK [číslo] o výměře 971 m2, k parcele č. PK [číslo] o výměře 2150 m2 v k. ú. [část obce] a k dalším parcelám, jež jsou vedeny v rámci správního spisu Státním pozemkovým úřadem, Krajský pozemkový úřad pro Jihomoravský kraj pod sp. zn. [číslo]. S ohledem na § 14 odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb. má soud nárok za řádně uplatněný.

5. Soud vzal za prokázaný skutkový stav věci, jenž vyplynul ze shodných tvrzení účastníků ve spojení s rozhodnutím Státního pozemkového úřadu, Krajský pozemkový úřad pro Jihomoravský kraj ze dne 31. 5. 2021, č.j. SPU 186643/2021, [číslo], s doložkou právní moci dne [datum], že restituční řízení týkající se nároku na vydání zemědělského majetku podle § 9 odst. 1 ZoP ke shora citovaným pozemkovým parcelám započalo před pozemkovým úřadem nejpozději podání žádosti dne [datum] a skončilo rozhodnutím Státního pozemkového úřadu, Krajský pozemkový úřad pro Jihomoravský kraj pod č.j. SPU 186643/2021, [číslo] ze dne [datum], které nabylo právní moci [datum].

6. Z nesporných tvrzení účastníků a z rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Jihomoravský kraj ze dne 31. 5. 2021, č. j. SPU 186643/2021, [číslo], soud dále zjistil, že řízení o restitučním nároku na vydání zemědělského majetku – předmětné pozemkové parcely p.č. PK [číslo] bylo vedeno v rámci restitučního řízení o vícero nárocích pod sp. zn. [číslo]. Toto restituční řízení bylo zahájeno na základě čtyř podání doručených postupně Pozemkovému úřadu [územní celek], nyní Krajského pozemkového úřadu pro [územní celek], ze dne [datum], [datum], [datum] a [datum], doručených dne [datum], [datum], [datum] a [datum], kterými uplatnili právní předchůdci žalobkyně [celé jméno žalobkyně] a postupně další oprávněné osoby postupně nárok na vydání zemědělského majetku dle § 9 odst. 1 ZoP k pozemkům parc. č. PK [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] v k. ú. [obec], p. č. PK [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] v k. ú. [část obce], parc. č. PK [číslo] v k. ú. [příjmení] [jméno], p. [číslo] v k. ú. [ulice] a [ulice] [ulice]. V restitučním řízení bylo správním úřadem vydáno 25 pravomocných rozhodnutí, viz čl. 1 až 261 správního spisu, mimo jiné i rozhodnutí č. j. 665/91/18-RNP ze dne 29. 6. 2017, kterým bylo oprávněným osobám Ing. [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] (každé k id. 1/8), [jméno] [příjmení], [jméno] [jméno] [příjmení], [jméno] [jméno] [příjmení] (každému k id. [číslo]), Mgr. [jméno] [příjmení], JUDr. [jméno] [příjmení], Mgr. [jméno] [příjmení], Mgr. [jméno] [příjmení], Ing. [jméno] [příjmení], Ing. [jméno] [příjmení] (každému k id. [číslo]), PhDr. [jméno] [příjmení] [jméno], Ing. [jméno] [příjmení] (každé k id. [číslo]), Ing. [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [celé jméno žalobkyně], Mgr. [jméno] [příjmení], každému k id. [číslo], MUDr. [jméno] [příjmení] [jméno], Ing. [jméno] [příjmení], Ing. [jméno] [příjmení], doc. MUDr. [jméno] [příjmení] a MUDr. [jméno] [příjmení] (každému k id. [číslo]) přiznáno právo na náhradu za zbývající zastavěnou část pozemku p. č. PK [číslo] o výměře 59 m2 v k. ú. [část obce].

7. Z rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, krajského pozemkového úřadu pro Jihomoravský kraj ze dne 31. 5. 2021, č. j. SPU 186643/2021, [číslo] bylo zjištěno, že samostatnými podáními ze dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], resp. 5 10. 1992 uplatnili JUDr. [jméno] [příjmení], [datum narození], Ing. [jméno] [příjmení], [datum narození], Ing. [jméno] [příjmení], [datum narození], [jméno] [příjmení], [datum narození], [jméno] [příjmení], [datum narození], PhDr. [příjmení] [příjmení], [datum narození], Ing. [jméno] [příjmení], [datum narození], [jméno] [příjmení], [datum narození], Ing. [jméno] [příjmení], [datum narození], [jméno] [příjmení], [příjmení], [datum narození], a [jméno] [příjmení], [datum narození], postupně u Pozemkového úřadu [územní celek], později [pozemkový úřad], nyní Krajský pozemkový úřad pro [územní celek], nárok na vydání zemědělského majetku dle § 9 odst. 1 ZoP, mimo jiné pozemků parc. č. PK [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], vše role, parc. č. PK [číslo] cesta a parc. č. PK [číslo] v k. ú. [část obce], zapsaných v knihovních vložkách [číslo] [číslo]. Pozemkový úřad žádosti zařadil společně ke správnímu spisu vedenému pod sp. zn. [číslo]. V restituci uplatněný nárok se týkal zemědělského maejtku v původním vlastnictví navrhovatelů, resp. jejich právních předchůdců, rodiny [příjmení], a to původně sourozenců [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], roz. [příjmení]. Navrhovatelka [příjmení] [jméno] [příjmení], dcera [jméno] [příjmení], zemřela dne [datum] a jejími právními nástupce se podle § 4 odst. 4 ZoP stali na základě usnesení Městského soudu v Brně ze dne 4. 8. 1997, sp. zn. 60 D 996/94, stali JUDr. [jméno] [příjmení], Mgr. [jméno] [příjmení] a Mgr. [jméno] [příjmení]. Navrhovatl Ing. [jméno] [příjmení], syn [jméno] [příjmení], zemřel dne [datum] a jeho právní nástupci podle § 4 odst. 4 ZoP se stali na základě usnesení Městského soudu v Brně ze dne 26. 9. 2003, sp. zn. 60 D1217/2002, se stali Mgr. Ol´ga [příjmení], Ing. [jméno] [příjmení], CSc. a Ing. [jméno] [příjmení] ml. Navrhovatel [příjmení] [jméno] [příjmení], syn [jméno] [příjmení], zemřel dne [datum] a jeho právními nástupci podle § 4 odst. 4 ZoP se stali na základě usnesení Městského soudu v Brně, sp. zn. xanon [číslo], Nd 103/2012 ze dne 20. 7. 2012, [jméno] [příjmení], [jméno] [jméno] [příjmení] [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Navrhovatelka [jméno] [anonymizováno], dcera [jméno] [příjmení], zemřela dne [datum] a jejími právními nástupci podle § 4 odst. 4 ZoP se stali na základě usnesení Městského soudu v Brně ze dne2. 7. 2005, sp. zn. 58 D 1053/2002, a sdělení notářky JUDr. [jméno] [příjmení], ze dne 25. 3. 2021, sp. zn. 4 D 266/2020, D not 6/ 2021, Ing. [jméno] Nosál´, MUDr. [jméno] Nosál´, doc. MUDr. [jméno] [příjmení], CSc., Ing. [jméno] [příjmení], MUDr. [jméno] Nosál´, PhD., a Mgr. [příjmení] [příjmení]. Navrhovatelka [jméno] [příjmení], dcera [jméno] [příjmení], zemřela dne [datum] a jejími právními nástupci podle § 4 odst. 4 ZoP se stali na základě usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 22. 5. 1996, sp. zn. D 221/94-62, [celé jméno žalobkyně], [jméno] [příjmení], Mgr. [jméno] [příjmení]. Navrhovatel [příjmení] [jméno] [příjmení], syn [jméno] [příjmení] zemřel dne [datum] a jeho právními nástupkyněmi podle § 4 odst. 4 ZoP se stali na základě unesení Městského soudu v Brně ze dne 4. 8. 1997, sp. zn. 58 D 655/2008, PhDr. [jméno] [příjmení], CSc. a Ing. [jméno] [příjmení]. Účastníky řízení jsou dále navrhovatelky [příjmení] [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], vnučky [jméno] [příjmení] a navrhovatelky [příjmení] [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], vnučky [jméno] [příjmení]. V důsledku úmrtí původních navrhovatelů vystupuje v současné době v restitučním řízení 23 oprávněných osob.

8. Jak soud dále zjistil z rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajský pozemkový úřad pro [územní celek] ze dne 31. 5. 2021, č. j. SPU 186643/2021, [číslo], oprávněnost restitučního nároku byla posouzena ve správním řízení byla posouzena podle zák. č. 71/1967 Sb., o správním řízení, a to s odkazem na§ 179 odst. 1 SprŘ v souladu se zákonem o půdě a z dokladů shromážděných do správního spisu, kdy probíhalo šetření v katastru nemovitostí pod č. PU [číslo] 2021 [číslo], č. PU [číslo] 2021 [číslo], č. PU [číslo] 2021 [číslo] a č. PU [číslo] 2021 [číslo] ze dne 6. 1., 7. 1., [datum] 1. 2021, přičemž bylo zjištěno, že pozemek parc. č. PK [číslo] role o výměře 4927 m2 v k. ú. [anonymizováno] [příjmení] byl původně zapsán v knihovní vložce [číslo] pozemkové knihy pro k. ú. [část obce] ve vlastnictví [jméno] [příjmení] a v roce 1928 byl podle úmluvy ze dne 13 a [datum] a úředních potvrzení ze dne 3. A [datum] převeden na [obec] – [anonymizováno] továrnu na stroje a vagóny. Pozemek parc. č. PK [číslo] role o výměře 1898 m2 v k. ú. [část obce] byl původně zapsán v knihovní vložce č. 2009 pozemkové knihy pro k. ú. [část obce] ve spoluvlastnictví [jméno] a [jméno] [příjmení] a na čsl. stát přešel na základě konfiskace podle dekretu prezidenta republiky [číslo] Sb., knihovním zápisem č. d. [číslo] ze dne [datum]. Pozemky parc. [číslo] role o výměře 3168 m2 a parc. č. PK [číslo] role o výměře 13600 m2 v k. ú. [část obce] byly původně zapsány v knihovní vložce [číslo] pozemkové knihy pro k. ú. [část obce] historicky ve vlastnictví [anonymizováno] eskontní [anonymizováno], brněnského závodu [obec] [anonymizována dvě slova] a úvěrního ústavu v [obec] a na čsl. stát přešly na základě výměru ÚNV v [obec] č. j. 611-18/10-1949-IX/2 ze dne 18. 11. 1949 podle zák. č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě. Pozemek parc. č. PK [číslo] ceta ([ulice] ulice) o výměře 5470 m2 v k. ú. [část obce] byly historicky zapsány v Seznamu I. pro k. ú. [část obce] jako Veřejný statek a na čsl. stát, [anonymizováno] závody, [anonymizováno] strojírnu národní podnit přešel na základě dohody o převodu operativní správy schválené KNV v [obec] dne [datum]. Pozemek parc. č. PK [číslo] role o výměře 689 m2 v k. ú. [část obce] byl zapsán v knihovní vložce [číslo] pozemkové knihy pro k. ú. [část obce] ve spoluvlastnictví [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] (všichni k id. [číslo]), [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] (oba k id [číslo]) a na čsl. stát přešel na základě vyvlastňovacího výměru č. j. V [číslo] ze dne 11. 8. 1995. Ve správním řízení podle zák. č. 500/2004 Sb., správního řádu, v platném znění, bylo prokázáno, že v případě pozemků uvedených ve výroku rozhodnutí se nejedná o majetek, jenž by byl v původním vlastnictví navrhovatelů, resp. jejich právních předchůdců, když do knihovní vložky [číslo] byly pozemky připsány až v době, kdy jejím vlastníkem byla [ulice] strojírna [obec] a nikoliv rodina [příjmení]. Pozemkový úřad rozhodl podle § 51 odst. 3 SprŘ s odkazem na § 180 SprŘ, o zamítnutí nároku. Dopisem ze dne [datum] byla účastníkům řízení dána možnost podle § 33 odst. 2 zák. č. 71/1967 Sb., o správním řízení, v platném znění, aby se před vydáním rozhodnutí vyjádřili k jeho podkladu i ke způsobu jeho zjištění, popřípadě navrhli jeho doplnění. Po uvedené lhůtě se za účelem nahlédnutí do spisu na správní úřad dostavil JUDr. [jméno] [příjmení], avšak žádný z účastníků nenavrhl další doplnění dokazování a neměl připomínky, tudíž uvedený rozhodnutím bylo v plném rozsahu rozhodnuto o nárokovaných pozemcích p. č. PK [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] v k. ú. [část obce] a ukončeno celé správní řízení vedené pod sp. zn. [číslo].

9. Ze správního spisu bylo dále zjištěno, že pozemkový úřad si v rámci dokazování musel vyžádat výpisy z pozemkové knihy a identifikace parcel na čl. 452 až 633 správního spisu, doklady k přechodu těchto pozemků na stát na čl. 637 až 639an správního spisu, zastavěnosti předmětných nemovitostí po přechodu na stát a jejich charakteru na čl. 743 až 827 správního spisu, či k prokázání restitučních titulů spočívajících v darovací smlouvě uzavřené v tísni a kupní smlouvy uzavřené v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek. K pozemkové parcele [číslo] v k. ú. [část obce] bylo soudem konkrétně zjištěno, že dne [datum] pozemkovým úřadem vyžádán geometrický plán na čl. 828an správního spisu, dále bylo vyžádáno vyjádření stavebního úřadu k vydatelnosti pozemku včetně stavebního povolení a kolaudačního rozhodnutí na čl. 837an správního spisu, provedeno místní šetření na čl. 848an správního spisu.

10. Ze správního spisu bylo dále k obraně žalované zjištěno, že proti rozhodnutí č. j. 665/91/11-RNP ze dne 9. 12. 2011 a rozhodnutí č.j. 665/91/14-RBD ze dne 19. 11. 2013 byla u Městského soudu v Brně podána žaloba podle části páté o.s.ř.

11. Na základě uvedených skutkových zjištění soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci, že [celé jméno žalobkyně], [datum narození] včetně své právní předchůdkyně Ing. [jméno] [příjmení] se spolu s dalšími oprávněnými osobami účastnila počínaje [datum] jako žadatel restitučního řízení týkající se nároku na vydání zemědělského majetku dle § 9 odst. 1 zákona o půdě k pozemkové parcele p. č. PK [číslo] o výměře 59 m2 v k. ú., jež bylo pozemkovým úřadem skončeno rozhodnutím Státního pozemkového úřadu, Krajský pozemkový úřad pro Jihomoravský kraj ze dne 31. 5. 2021, č. j. SPU 186643/2021, [číslo], s doložkou právní moci dne [datum].

12. Soud zamítl návrh na provedení důkazu správním spisem Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Jihomoravský kraj sp. zn. [číslo], když v řízení bylo provedeno dokazování v dostatečném rozsahu na základě soudem provedených důkazů, když soud vyšel rovněž z rozhodovací praxe zdejšího soudu ve věcech vedených zdejším soudem pod sp. zn. 22 C 212/2017, 12 C 225/2017, které se týkaly stejného restitučního řízení a byl o nich veden stejný jeden restituční spis.

13. Po právní stránce soud vyšel ze zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, v platném znění (dále jen„ OdpŠk“). Podle § 1 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanoveným tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, nebo nesprávným úředním postupem. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, přičemž nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk se bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odstavce 3 cit. ust. pak platí, že v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí OdpŠk přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánu veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

14. Soud hodnotil nárok uplatněný žalobkyní a jejím právním předchůdcem v restitučním řízení jako majetkový nárok soukromoprávní povahy spadajícím pod čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o lidských právech a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, tudíž zde lze použít závěry stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010.

15. Soud hodnotil především celkovou délku předmětného řízení, které začalo v případě žalobkyně [datum] a skončilo pravomocným rozhodnutím pozemkového úřadu dne [datum], tj. trvalo 29 let a 7 měsíců a 17 dnů, což je zcela nepřiměřená délku řízení. Soud tudíž podle shora uvedeného stanoviska Nejvyššího soudu předpokládá vznik nemajetkové újmy na straně žalobkyně jako poškozeného účastníka, přičemž zásadně je namístě poskytnutí peněžitého zadostiučinění, neboť pouhé konstatování porušení práva se jeví konkrétně i v tomto případě nedostačujícím.

16. Soud vycházel při stanovení základní částky odškodnění z rozmezí částek 15 000 až 20 000 Kč ročně, tj. (za první 2 roky x 10 000 Kč + 27 let x 20 000 Kč + 7 měsíců x 1 667 Kč + 17 dnů x 556 Kč). Soud základní odškodnění určil na horní hranici uvedeného rozmezí, tj. 20 000 Kč za rok řízení, neboť tu jsou faktory zvyšující typovou závažnost vznikající újmy, neboť jde o restituční řízení, v němž má být neprodleně napravena v minulosti způsobená újma. Na druhé straně soud snížil zadostiučinění připadající na první dva roky řízení na polovinu.

17. Soud vycházel ze zjištěné délky správního řízení v trvání 29 let, sedm měsíců a 17 dnů, jež je beze všech pochybností zjevně nepřiměřená a nezákonná, neboť řízení před pozemkovým úřadem bylo řízením správním podle § 9 ZoP, v němž se měly uplatnit též lhůty podle § 49 odst. 2 SprŘ. ve znění zák. č. 71/1967 Sb. Rozhodnuto mělo být, ačkoliv šlo o zvlášť složitý případ, do 60 dnů. Zákonná lhůta však dodržena nebyla, naopak byla mnohonásobně překročena. Ačkoliv je zákonná lhůta výrazně kratší, postupoval soud při určení základní částky zadostiučinění tak, že za přiměřenou považoval dobu prvních dvou let správního řízení, tudíž počítal poloviční částku odškodnění ve výši 10 000 Kč za rok, přičemž ve lhůtě dvou let od zahájení správního řízení mohlo a mělo být řízení skončeno.

18. Správní řízení soud hodnotil se zřetelem k jeho charakteru jako složité, neboť šlo o restituční řízení, které je známo zvýšenou skutkovou a právní složitostí. Nejvyšší soud ve svém Stanovisku uvedl, že v případě řízení, v němž vystupovalo více účastníků žádajících náhradu nemajetkové újmy za jeho nepřiměřenou délku, je možno částku odškodnění náležející každému z nich přiměřeně snížit oproti částce, jež by byla poškozenému přiznána v případě, že by se řízení na jedné straně účastnil sám. V případě více poškozených nepřiměřenou délkou řízení je jejich újma do určité míry – jako procesní stranou – sdílena. Z toho důvodu lze s přihlédnutím k počtu poškozených odškodnění, které by bylo přiznáno každému z nich, přiměřeně snížit, a to u vysokého počtu poškozených i podstatně. Snížení bude na místě zejména v případě nerozlučného společenství účastníků řízení podle § 91 odst. 2 o. s. ř. viz. Stanovisko, část V. Chování právního předchůdce žalobkyně ani žalobkyně ve vztahu k trvání předmětného řízení nebylo zjištěno jako relevantní faktor ovlivňující výši přiznaného zadostiučinění. Přestože ze správního spisu nebyl zjištěn žádný aktivní úkon žalobkyně, kterým by pozemkový úřad vyzýval k akceleraci vyřizování věci, není vhodné se zřetelem ke stanovisku Nejvyššího soudu přičítat absenci postupu podle ustanovení § 174a zákona o soudech a soudcích účinné od dne [datum] k tíži poškozeného, neboť není obecně povinností účastníků řízení vést orgány veřejné moci k dřívějšímu rozhodnutí. Vydat rozhodnutí v přiměřené době je naopak obecnou povinností těchto orgánů, ta má být plněna i tehdy, když účastníci nevyužívají prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení spočívající v nečinnosti orgánu. Soud tedy tuto nečinnost neposuzuje ve vztahu k základu nároku, hodnotí ji však dále ve vztahu k tvrzenému významu řízení pro žalobce.

19. Skutkovou složitost shledal soud zejména ve skutečnosti, že jednotlivé restituční nároky právního předchůdce žalobce a dalších 11 oprávněných osob byly uplatněny celkem na 52 původních pozemků ve čtyřech katastrálních územích. Na uvedeném místě je nutné uvést, že přestože žalobkyně označila svůj nárok jako nárok na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou žalobkyni nepřiměřenou délkou trvání konkrétního restitučního řízení vztahujícího se ke konkrétnímu restitučnímu nároku spočívajícího ve vydání pozemkové parcely p. č. PK [číslo] o výměře 59 m2, parcelám p. č. PK [číslo] o výměře 971 m2, parcele č. PK [číslo] o výměře 2 150 m2 v k. ú. [část obce] a k dalším pozemkovým parcelám. Uvedené jedno řízení o konkrétním nároku nelze vytrhnout z celku, ve skutečnosti se totiž jedná o jediné správní řízení, jehož jednotlivé restituční nároky spolu neoddělitelně souvisí a je nutné je odškodnit jako celek. Rozsah nemajetkové újmy spočívající v nejistotě, do které byla žalobkyně v důsledku nepřiměřeně dlouhého řízení hodnotil soud jako nikoliv zcela zanedbatelný se zřetelem k velikosti vydávaného zemědělského majetku nárokovaného 11 (v době vydání rozhodnutí dokonce 23 oprávněnými osobami. Je nutné se tedy koncentrovat na stanovení toliko jediné výše náhrady nemajetkové újmy kompenzující žalobci namítanou délku téměř 25 let nejistoty ohledně vypořádání jeho celkového restitučního nároku.

20. O složitosti správního řízení vypovídá i prokázaná skutečnost, že v průběhu řízení bylo nutno čekat na výsledek dědického řízení šesti oprávněných osob z jedenácti. Dále bylo v řízení prokázáno, že pozemkový úřad v daném případě prověřoval několik restitučních titulů, na základě kterých nárokované pozemky přešly na stát. Bylo třeba prošetřit, zda nedošlo k odškodnění již podle zák. č. 87/1991 Sb. Značně složité bylo rovněž prokazování možnosti vydání nárokovaných pozemků z hlediska jejich zastavěnosti. Bylo třeba nechat vyhotovit řadu geometrických plánů. Do úvah o složitosti řízení je nutné zanést i skutečnost, že ve dvou případech, a to ohledně rozhodnutí ze dne 9. 12. 2011, č. j. 665/91/11-RNP, a rozhodnutí ze dne 19. 11. 2013, č. j. 665/91/14-RBD, byla podána žaloba podle části V. o.s.ř. a šlo tedy o rozhodování ve dvou stupních.

21. Soud se zřetelem k v řízení prokázané složitosti správního řízení rozhodl o snížení základní částky o 20%.

22. Žalobkyně ani její předchůdkyně svým chováním ve vztahu k trvání předmětného řízení nezavdaly příčinu k prodloužení samotného správního řízení, jak vyplynulo ze shodných tvrzení účastníků i z rozhodnutím Státního pozemkového úřadu, Krajský pozemkový úřad pro [územní celek] ze dne 31. 5. 2021, č. j. SPU 186643/2021, [číslo], a z rozhodovací praxe zdejšího soudu, jež se týkal téhož restitučního řízení. Ačkoliv ze správního spisu nebyl zjištěn žádný aktivní úkon žalobkyně, kterým by pozemkový úřad vyzývala k akceleraci vyřizování věci, není vhodné se zřetelem ke stanovisku Nejvyššího soudu přičítat absenci postupu podle ustanovení § 174a zákona o soudech a soudcích účinné od dne [datum] k tíži poškozeného, neboť není obecně povinností účastníků řízení vést orgány veřejné moci k dřívějšímu rozhodnutí. Vydat rozhodnutí v přiměřené době je naopak obecnou povinností těchto orgánů, jež má být plněna i tehdy, když účastníci nevyužívají prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení spočívající v nečinnosti orgánu. Soud nečinnost neposuzoval ve vztahu k základu nároku, hodnotil ji však ve vztahu k tvrzenému významu řízení pro žalobkyni.

23. Ke kritériu významu předmětu řízení pro poškozeného Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích opakovaně uvedl, že význam řízení pro poškozeného je pro stanovení formy a výše odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě kritériem nejdůležitějším.

24. Význam předmětu řízení pro žalobce je v prvé řadě z principu zvyšován tím, že tu jde o restituční řízení, v němž jde o nápravu dřívějších křivd.

25. Pokud šlo o obranu žalované, že žalobkyně od svého vstupu do práv svého právního předchůdce, se o průběh řízení nikterak nezajímala či neuplatnila námitku, na doručené výzvy k seznámení se s podklady pro rozhodnutí nikterak nereagovala, svůj vstup do řízení nesdělila pozemkovému úřadu neprodleně, pak je nutno uvést, že se jednalo o právo žalobkyně nikoliv její povinnost vyvíjet procesní aktivitu vedoucí k urychlení vydání rozhodnutí. V uvedeném dle názoru soudu nelze spatřovat porušení prevenční povinnosti, byť platí zásada, že právo náleží bdělému, tudíž každý účastník by měl usilovat o ochranu svého práva viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 30 Cdo 40/2009 nebo sp. zn. 30 Cdo 3694/2014, podle kterého dlouhý„ nezájem“ žalobce o postup řízení ukazuje na nižší význam řízení pro poškozeného a tedy i menší negativní zásah do jeho psychické sféry.

26. V neposlední řadě je nutno uvést, že soudu je z úřední činnosti známo, že u zdejšího soudu byla pod sp. zn. 22 C 212/2017 podána žaloba, v níž se žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] domáhala na žalované zaplacení částky 440 000 Kč jako přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou žalobci celkovou nepřiměřenou délkou trvání řízení ve věci restitučního nároku na vydání pozemkové parcely p.č. PK [číslo] o výměře 59 m2 v k.ú. [část obce], tedy ze zcela totožného titulu jako žalobkyně, přičemž o jejím nároku již bylo pravomocně rozhodnuto. Stejně tak je z úřední činnosti soudu známo, že u zdejšího soudu byla pod sp. zn. 12 C 225/2017 podána žaloba, v níž se žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení] domáhal na žalované zaplacení částky 440 000 Kč jako přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou žalobci celkovou nepřiměřenou délkou trvání řízení ve věci restitučního nároku na vydání pozemkové parcely p.č. PK [číslo] o výměře 59 m2 v k.ú. [část obce], tj. opět ze zcela totožného titulu jako žalobkyně. Vzhledem k uvedené skutečnosti, a se zřetelem k faktu, že v restitučním řízení vystupovalo původně 11, na konci 23 oprávněných osob, je v daném případě zcela namístě redukce obecné základní výše nemajetkové újmy z důvodu sdílené újmy.

27. Stejně tak je na místě do úvah modifikaci základní výše odškodnění zahrnout i skutečnost, že žalobkyně je od roku 2003 jedním ze tří právních nástupců Ing. [jméno] [příjmení] st., a tudíž podle platné judikatury viz. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 3945/2014, neměla výše zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou v důsledku nepřiměřené délky řízení pro procesní nástupce původního účastníka řízení přesahovat výši zadostiučinění, jež by za tutéž část řízení náležela jejich právnímu předchůdci. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně vstoupila vedle Mgr. [jméno] [příjmení] a Ing. [jméno] [příjmení] do práv svého otce v roce 2003. Za prvních 11 let (1992 až 2003 lze žalobkyni dle názoru soudu spravedlivě přiznat pouze podíl na náhradě nemajetkové újmy.

28. Ze všech těchto výše uvedených důvodů přistoupil soud ke snížení základní částky o dalších 20%.

29. Jak již bylo uvedeno v odst. 15 odůvodnění tohoto rozsudku, tzv. základní částka odškodnění by činila částku 581 121 Kč. Ze všech výše uvedených důvodů pak soud základní výši odškodnění snížil o 40%, tj. o částku 232 448 Kč. Výslednému zadostiučinění tak odpovídá částka 348 673 Kč, kterou je možné s ohledem ke zjištěným okolnostem daného případu mít za způsobilou naplnit svou kompenzační funkci.

30. Soud ve věci rozhodl výrokem I. tohoto rozsudku, kterým žalobkyni přiznal přiměřené zadostiučinění ve výši 348 673 Kč s příslušenstvím.

31. Ve zbývajícím rozsahu 193 603 Kč soud výrokem II. tohoto rozsudku žalobu jako nedůvodnou zamítl se zřetelem na doposud vydaná rozhodnutí v obdobných věcech, a to rozsudku zdejšího soudu ze dne 26. 3. 2020, č. j. 12 C 225/2017-64 ve spojení s potvrzujícím rozsudkem odvolacího soudu ze dne 7. 10. 2020, č. j. 39 Co 275/2020-100, v neposlední řadě k pravomocnému rozsudku zdejšího soudu ze dne 3. 2. 2021, č. j. 22 C 212/2017-86, která byla dostatečným vodítkem při rozhodování soudu ve věci této.. Jednalo se o rozdíl mezi žalobkyní požadovanou konečnou v řízení požadovanou částkou 542 276 Kč a částky žalobkyni přiznané výrokem I. tohoto rozsudku 32. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octla se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

33. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř., podle kterého soud může přiznat účastníkovi, který měl úspěch ve věci jen částečný, plnou náhradu nákladů řízení, jestliže měl neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. S ohledem na skutečnost, že v daném případě záleželo rozhodnutí o výši plnění zcela na úvaze soudu, soud přiznal žalobci plnou náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatnění práva. Soud se zřetelem ke shora uvedenému přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 67 040 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 559 395 Kč sestávající z částky 10 540 Kč za každý ze šesti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava, sepis žaloby, 2x účast u jednání soudu, 2x vyjádření ve věci), tj. 63 240 Kč včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč, tj. 1 800 Kč podle § 13 odst. 4 a. t.

34. Pokud jde o lhůtu k plnění, stanovil ji soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v trvání 3 dnů, náhrada nákladů řízení je splatná k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).