27 C 371/2021-32

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Lukáškovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem JUDr. [jméno] [příjmení], [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení 88 202,85 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 88 202,85 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 88 202,85 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 28 418 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. [jméno] [příjmení].

Odůvodnění

1 Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne [datum] domáhala na žalované zaplacení částky 88 202,85 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení s odůvodněním, že žalovaná jako úvěrující uzavřela s [jméno] [příjmení], [rodné číslo], bytem [adresa] [číslo], jejíž součástí byla i smluvní ujednání. Téhož dne uzavřela žalovaná s postupitelem i rozhodčí smlouvu, v níž bylo sjednáno, že veškeré spory z úvěrové smlouvy budou řešeny před rozhodcem vybraným žalovanou. Na základě úvěrové smlouvy, respektive na základě oznámení o schválení úvěru ze dne [datum] žalovaná poskytla postupiteli částku 20 000 Kč za poplatek ve výši 25 456 Kč, tj. celková částka splatná postupitelem měla být 45 456 Kč ve 24 měsících, když výpůjční úroková sazba činila 150,84% ročně a RPSN činilo 140,87%. Úvěrová smlouva byla dále zajištěna celou řadou smluvních sankcí, uvedených zejména v článku 12. smluvních ujednání. Žalobkyně poukazuje především na čl. 12 5. smluvních ujednání, dle kterého žalované vznikl nárok na smluvní pokutu ve výši 25% z dlužné částky, která byla splatná v den následujícím po vzniku této smluvní pokuty. Dle čl. 12 8. pak žalované mimo jiné vznikl nárok na smluvní pokutu ve výši 0,25% denně za každý den prodlení s úhradou nové jistiny. V průběhu trvání smluvního vztahu došlo k prodlení postupitele, v důsledku čehož žalovaná zahájila vůči postupiteli rozhodčí řízení, které skončilo vydáním rozhodčího nálezu, na jehož základě byla postupiteli uložena povinnost zaplatit žalované nejen částku, která mu byla v rámci úvěru reálně poskytnuta, ale také excesivní úrok a řadu smluvních pokut a sankcí, jakož i náklady rozhodčího řízení. Jelikož nebylo v možnostech postupitele plnění, které bylo rozhodčím nálezem přiznáno žalované, zaplatit, zahájila žalovaná vůči postupiteli na základě exekučního titulu vydaného rozhodčího nálezu exekuční řízení, které bylo vedeno Mgr. [jméno] [příjmení], soudním exekutorem Exekutorského úřadu [okres], a to pod sp. zn. 094 EX 06448/15. V průběhu exekučního řízení však postupitel seznal, že je vůči němu vedeno neoprávněně na základě nezpůsobilého exekučního titulu, proto podal prostřednictvím soudního exekutora návrh na zastavení exekuce z důvodu § 268 odst. 1 písm. h) zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o.s.ř.“). Exekuční řízení bylo vůči postupiteli zastaveno na základě usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 11. 2019, č. j. 66 Co 350/2019-128, z důvodu absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy a na ni navazující rozhodčí smlouvy, zejména s přihlédnutím k excesivně vysoké úrokové sazbě a nepřiměřeně sjednaným smluvním pokutám, jakož i z důvodu nepřehlednosti takto nastavených smluvních pokut mimo hlavní text smluv, a to v adhezních smluvních podmínkách psaných malým zhuštěným písmem. Všechna tato zjištění Krajský soud v Ostravě k závěru, že úvěrová smlouva a na ni navazující rozhodčí smlouva zakládající pravomoc rozhodce k rozhodování sporů z úvěrové smlouvy jsou pro rozpor s dobrými mravy a rozpor se zákonem absolutně neplatné, v důsledku čehož rozhodce neměl pravomoc rozhodčí nález vydat, a tento rozhodčí nález tak nikdy nemohl být způsobilým exekučním titulem v exekučním řízení. Usnesení KS nabylo právní moci ve výroku o zastavení exekuce dne [datum]. Předtím, než však bylo exekuční řízení zcela zastaveno, vymohl soudní exekutor na postupiteli částku 251 761 Kč, jež byla krom původní jistiny úvěru 20 000 Kč tvořena především nemalými částkami připadající na shora zmiňované excesivní nemravné úroky, smluvní sankce a náklady předchozího rozhodčího řízení. Z vymožené sumy pak částku 116 755,70 Kč soudní exekutor před vydáním usnesení o zastavení exekuce vyplatil žalované jakožto oprávněné v exekučním řízení. Jistina bezdůvodného obohacení, jehož vydání se žalobkyně žalobou domáhá, je tak tvořena rozdílem mezi vyplaceným plněním a částkou, kterou je žalovaná skutečně oprávněna si z vyplaceného plnění ponechat. Žalované z vyplaceného plnění náleží a žalovaná je tak oprávněna si ponechat částku 20 000 Kč představující jistinu poskytnutého úvěru a zároveň částku 8 552,85 Kč představující zákonný úrok z prodlení z částky 20 000 Kč ve výši 8,05% ročně od [datum] do [datum]. Zbývající částku požaduje žalobkyně žalobou, jelikož úvěrová smlouva byla v celém souhrnu absolutně neplatná pro příčení se dobrým mravům podle § 580 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.) a jedná se tak na straně žalované o bezdůvodné obohacení. Jelikož se žalovaná ocitla v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení na základě předžalobní výzvy ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., domáhá se žalobkyně vůči žalované zaplacení dlužné částky i společně s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení ve výši 8,50% ročně z částky 88 202,85 Kč od [datum], tj. ode dne následujícího po uplynutí lhůty k zaplacení poskytnuté žalované v rámci předžalobní výzvy do zaplacení. 2 Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že žalobu neuznává, neboť zastavení exekuce nemá vliv na to, že zde existuje hmotněprávní závazek uhradit pohledávky z úvěrové smlouvy [číslo] kterou pan [příjmení] podepsal dne [datum]. Je nesporné, že na smlouvu nebylo řádně hrazeno tak, jak bylo dohodnuto, a že úvěr byl zesplatněn a byly uplatněny smluvní pokuty. Veškeré vymožené plnění tak bylo plněním na platný dluh, nikoliv bezdůvodným obohacením. Pan [anonymizováno] obdržel rozhodčí nález s doložkou právní moci ke dni [datum]. Nic mu nebránilo podle § 31 zák. č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení (dále jen„ ZRŘ“) podal ve lhůtě podle § 32 odst. 1 ZRŘ žalobu na zrušení rozhodčího nálezu, kde mohl tvrdit, že rozhodčí nález je neplatný a soud v řízení o zrušení rozhodčího nálezu je příslušný se tímto zabývat. Judikatura se vyvinula tak, že nějakým způsobem toto mohou zkoumat i exekuční soudy. V tomto případě nejde o exekuční řízení. Pokud pan [příjmení] zůstal i po vydání rozhodčího nálezu pasivní, ačkoliv mohl podat jak žádost o přezkum rozhodčího nálezu, odvolání, tak žalobu na zrušení rozhodčího nálezu, a promeškal veškeré lhůty, není možné nyní v nalézacím řízení rozhodčí nález přehlížet. To by zásadně narušilo právní jistotu a legitimní očekávání. Předmětný rozhodčí nález nebyl nikdy zákonem předvídaným způsobem zrušen. K tomuto postupu slouží ustanovení § 31 a § 35 ZRŘ. Uvedená ujednání není možné ignorovat a pokoušet se„ rušit“ pravomocné rozhodnutí v rámci nalézacího řízení. Bylo na právním předchůdci žalobkyně, aby postup podle § 31 a § 35 ZRŘ o rozhodčím řízení využil, což se nestalo. Rozhodčí nález stále existuje, je pravomocný a vykonatelný, nebyl zákonem předpokládaným způsobem zrušen, ač to bylo v dispozici právního předchůdce žalobkyně podle § 28 odst. 2 ZRŘ a představuje překážku věci rozhodnuté. Žalovaný namítl promlčení žalobou uplatňované pohledávky. 3 Soud vzal za prokázaný skutkový stav věci, jenž vyplynul jednak ze Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum], z úplného výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně ze dne [datum], že žalobkyně je aktivně věcně legitimována z titulu smlouvy o postoupení pohledávky, kterou žalobkyně jakožto postupník uzavřela dne [datum] s [jméno] [příjmení], [rodné číslo], bytem [PSČ] [obec a číslo], jako postupitelem. 4 Jak soud zjistil z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], z poštovního podacího lístku ze dne [datum], postoupení pohledávky bylo žalované postupitelem oznámeno písemným oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum]. 5 Jak soud zjistil z usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 11. 2019, č. j. 66 Co 350/2019-128, žalovaná jako úvěrující uzavřela s postupitelem jako úvěrovaným dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] jejíž součástí byla smluvní ujednání. Téhož dne uzavřela žalovaná s postupitelem i rozhodčí smlouvu, v níž bylo sjednáno, že veškeré spory z úvěrové smlouvy budou řešeny před rozhodcem vybraným žalovanou. Na základě úvěrové smlouvy, respektive na základě oznámení o schválení úvěru ze dne [datum], žalovaná poskytla postupiteli částku 20 000 Kč za poplatek 25 456 Kč, tj. celková částka splatná postupitelem měla být 45 456 Kč ve 24 měsících, když výpůjční úroková sazba činila 150,84% ročně a RPSN činilo 140,87%. Úvěrová smlouva byla zajištěna smluvními sankcemi. Podle čl. 12 5. smluvních ujednání žalované vznikl nárok na smluvní pokutu ve výši 25% z dlužné částky, která byla splatná v den následujícím po vzniku této smluvní pokuty. Podle čl. 12 8. žalované vznikl nárok na smluvní pokutu ve výši 0,25% denně za každý den prodlení s úhradou nové jistiny. V průběhu trvání smluvního vztahu došlo k prodlení postupitele, v důsledku čehož žalovaná zahájila vůči postupiteli rozhodčí řízení, které skončilo vydáním rozhodčího nálezu, na jehož základě byla postupiteli uložena povinnost zaplatit žalované nejen částku, která mu byla v rámci úvěru reálně poskytnuta, ale také excesivní úrok a řadu smluvních pokut a sankcí, jakož i náklady rozhodčího řízení. Jelikož nebylo v možnostech postupitele plnění, které bylo rozhodčím nálezem přiznáno žalované, zaplatit, zahájila žalovaná vůči postupiteli na základě exekučního titulu vydaného rozhodčího nálezu exekuční řízení, které bylo vedeno Mgr. [jméno] [příjmení], soudním exekutorem Exekutorského úřadu [okres] pod sp. zn. 094 EX 06448/15. V průběhu exekučního řízení postupitel seznal, že je toto vůči němu patrně vedeno neoprávněně na základě nezpůsobilého exekučního titulu. Postupitel proto podal prostřednictvím soudního exekutora návrh na zastavení exekuce z důvodu dle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř. 6 Jak soud zjistil z usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 11. 2019, č. j. 66 Co 350/2019-128, exekuční řízení bylo vůči postupiteli zastaveno na základě usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 11. 2019, č. j. 66 Co 350/2019-128, z důvodu absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy a na ni navazující rozhodčí smlouvy, zejména s přihlédnutím k excesivně vysoké úrokové sazbě a nepřiměřeně sjednaným smluvním pokutám, jakož i z důvodu nepřehlednosti takto nastavených smluvních pokut mimo hlavní text smluv, a to v adhezních smluvních podmínkách psaných malým zhuštěným písmem. Uvedená zjištění vedla Krajský soud v Ostravě k závěru, že úvěrová smlouva a na ni navázaná rozhodčí smlouva zakládající pravomoc rozhodce k rozhodování sporů z úvěrové smlouvy jsou pro rozpor s dobrými mravy a rozpor se zákonem absolutně neplatné, v důsledku čehož rozhodce neměl pravomoc rozhodčí nález vydat, a tento rozhodčí nález tak nikdy nemohl být způsobilým exekučním titulem v exekučním řízení. Usnesení KS nabylo právní moci ve výroku o zastavení exekuce dne [datum]. 7 Jak soud zjistil z nesporných tvrzení účastníků řízení a z dokladu Exekutorského úřadu [obec] – město Mgr. [jméno] [příjmení] ve věci vedené jím pod sp. zn. 94 EX 06448/15 týkajícího se odchozích plateb a úhrad povinného ze dne [datum] včetně sdělení soudního exekutora ze dne 12. 2. 2020, sp. zn. 94 EX 06448/15-080, než došlo k zastavení exekučního řízení, vymohl soudní exekutor na postupiteli částku 251 761 Kč, jež byla krom původní jistiny úvěru ve výši 20 000 Kč tvořena především nemalými částkami připadající na shora zmiňované excesivní nemravné úroky, smluvní sankce a náklady předchozího (rozhodčího) řízení. Z vymožené sumy pak částku ve výši 116 755,70 Kč soudní exekutor před vydáním usnesení o zastavení exekuce vyplatil žalované jakožto oprávněné v exekučním řízení. 8 Jak soud zjistil z předžalobní výzvy postupitele ze dne [datum] včetně doručenky, z odpovědi žalované na předžalobní výzvu ze dne [datum], žalovaná si ode dne právní moci usnesení o zastavení exekučního řízení, tj. od [datum], musela být vědoma toho, že na ponechání si bezdůvodného obohacení nemá nárok; zároveň bylo žalované rovněž známo, na čí úkor se bezdůvodně obohatila, neboť žalovaná věděla, že vyplacené plnění bylo v rámci exekučního řízení vymoženo na postupiteli a měla k dispozici úplné údaje o postupiteli. Nic tak žalované nebránilo, aby postupitele sama oslovila a bezdůvodné obohacení mu vydala. Žalovaná však v tomto ohledu zůstala zcela pasivní a nic takového neučinila. Postupitel proto prostřednictvím svého právního zástupce vyzval žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení předžalobní výzvou k plnění ve smyslu ustanovení § 142a o. s. ř. ze dne [datum]. Žalovaná však na tuto předžalobní výzvu zareagovala toliko sdělením, že nárok postupitele odmítá v celém rozsahu a žádné bezdůvodné obohacení na základě předžalobní výzvy postupiteli nevydala. 9 Jak soud zjistil z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] ve spojení s poštovním podacím lístkem ze dne [datum], prostřednictvím smlouvy o postoupení pohledávky byl nárok na vydání bezdůvodného obohacení vůči žalované postoupen na žalobkyni. Žalobkyně rovněž vyzvala žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení v rámci oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] Ani na základě tohoto oznámení však žalovaná žalobkyni ničeho na bezdůvodném obohacení nevydala. 10 Jak soud zjistil ze sdělení soudního exekutora Mgr. [jméno] [příjmení], č. j. [číslo jednací] ze dne 12. 2. 2020, o vymoženém a vyplaceném plnění, z přehledu plateb z exekučního spisu Mgr. [jméno] [příjmení], soudního exekutora, sp. zn. [spisová značka], z přehledu úhrad z exekučního spisu Mgr. [jméno] [příjmení], soudního exekutora, sp. zn. [spisová značka], že (kolonka„ úhrady“), že na postupiteli, [jméno] [příjmení] jako povinném bylo v exekučním řízení vymoženo plnění ve výši 251 761 Kč, ze kterého exekutor před zastavením exekučního řízení vyplatil žalované částku 116 755,7 Kč, což vyplynulo i z nesporných tvrzení účastníků, dále ze zprávy soudního exekutora o vymoženém a vyplaceném plnění ze dne [datum]. Z uvedených listin je patrný kompletní přehled vymoženého plnění a úhrad, tj. v jaké výši byly jednotlivé platby v exekučním řízení vypláceny žalované a k jakému datu byly tyto platby v její prospěch vypláceny. 11 Pokud šlo o neplatnost smlouvy o úvěru a lichvářské úroky a sankční ustanovení ve smlouvě o úvěru jako takových, vyšel soud z důkazu označeného Kreditní karty – podmínky, jenž se týkal porovnání dat týkajících se bezúročných období, podmínek vydání, splácení, poskytování úvěrů, zápůjčních úrokových sazeb, úroků z prodlení, procesu poskytování kreditní karty, všeobecných informací pro kreditní karty, doplňkovými službami ke kartám u různých finančních ústavů nacházejících se na českém trhu, a to [anonymizována dvě slova], [příjmení] [příjmení], [obec] spořitelny. Z uvedených listin má soud za prokázané, že žalovaná je oprávněna si z vyplaceného plnění ponechat částku 28 552,85 Kč. Zbývající část vyplaceného plnění je tvořena penězi připadajícími na nemravně vysoký úrok za půjčení jistiny úvěru, na smluvní úrok z prodlení a smluvní pokuty, tj. na nepřiměřené nároky žalované vyplývající z úvěrové smlouvy a adhezních smluvních podmínek. 12 Dále soud vycházel z Výpočtu úroků, splátek a úspor ze dne [datum] z webové stránky [webová adresa], a to že v případě úroků při výši úvěru 20 000 Kč činí při počtu splátek 24, výše splátky 1 894 Kč a úrok 95,58% ročně, celkové navýšení o 25 456 Kč, tj. 127,28%. V případě úroků při výši úvěru 14 319 Kč činí při počtu splátek 18 a výši splátky 1 894 Kč vypočítaný úrok 135,65% činí celkové navýšení o 19 773 Kč, tj. 138,09%. Z uvedeného vyplývá reálné navýšení poskytnutých částek v rámci úvěru. 13 Jak soud zjistil z článku ČNB, týkal se lichvářských úroků ze dne [datum] a obsahoval tabulky s roční procentní sazbou nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR, tzn. nové obchody (%). 14 Jak soud zjistil z vyjádření znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], [příjmení] [příjmení] ze dne [datum], tento se zabýval otázkou nominální úrokové míry a efektivní úrokovou mírou a délkou období, za které je nominální úroková sazba stanovena a četností skládání úroků, přičemž součástí uvedeného článku byla příloha tabulka [číslo] Převodní tabulka pro přepočet efektivní úrokové sazby na nominální úrokovou sazbu při měsíčním skládání úroků, rozmezí efektivní úrokové sazby od 30 do 170% ročně. 15 Pokud šlo o ekonomickou závislost exekutora na oprávněné, tj. žalované a skutečnost, že rozhodce pro oprávněnou rozhodoval větší množství rozhodčích žalob, vyšel soud jednak z rozhodčího nálezu č. j. 103 Rozh 1653/2017-7, arch. [číslo] rozhodce Mgr. [jméno] [příjmení] ve věci žalobce [právnická osoba] proti anonymizovanému žalovanému, přičemž jmenovaný rozhodce měl sídlo [ulice a číslo], [PSČ] [obec], stejné sídlo měla v dané době v roce 2017 i Rozhodčí společnost [právnická osoba], jak plyne z hlaviček na jejích hlavičkových papírech založených ve spisu a dále z Notářského zápisu sp. zn. NZ [číslo], N 40/2014 ze dne 26. 6. 2014 sepsaného JUDr. [jméno] [příjmení], že Rozhodčí společnost [právnická osoba] má sídlo [obec] – [část obce], [příjmení] nám. [číslo], PSČ [PSČ]. Navíc měla Rozhodčí společnost [právnická osoba] ve společenské smlouvě uveden předmět činnosti mimo jiné„ rozhodčí řízení“, tj. stejnou činnost, jako vykonávali rozhodci sídlící na adrese uvedené společnosti, kteří měli vykonávat stejnou činnost jako nezávislí rozhodci. 16 Jak soud zjistil z faktury [číslo] ze dne [datum] dodavatele Rozhodčí společnost [právnická osoba] a odběratele [právnická osoba] na zaplacení částky 282 300 Kč, tato svědčí o provázanosti jmenované rozhodčí společnosti a žalované, když se předmětná faktura týkala zajištění služeb rozhodců na základě smlouvy o zajištění služeb rozhodců ze dne [datum] a za uvedenou činnost byla Rozhodčí společností [právnická osoba] žalované vyfakturována shora uvedená částka. 17 Jak soud zjistil ze Sdělení k žádosti soudu ve věci 34 EXE 62/2018 ze dne 19. 11. 2020, uvedenou smlouvu nechtěla Rozhodčí společnost [právnická osoba] poskytnout Obvodnímu soudu pro Prahu 2 s tím, že se jí nepodařilo dohledat a společnost není schopna uvedenou smlouvu předložit. 18 Jak soud zjistil ze sdělení žalované jako oprávněné ve věci 34 EXE 62/2018 ze dne 21. 6. 2021, tato sdělila soudu, že takovou dohodu k dispozici nemá a není tudíž možné, aby byla z jeho strany soudu předložena. 19 Jak soud zjistil z usnesení PČR, Krajského ředitelství policie Pardubického kraje ze dne 22. 11. 2021, č. j. KRPE-83942-55/TČ-2020-170080, která se týkala odložení trestní věci podezření ze spáchání trestných činů podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) trestního zákoníku a zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 3 písm. a) trestního zákoníku, na kterých se měl podílet Mgr. [jméno] [příjmení], JUDr. [jméno] [příjmení], Mgr. [jméno] [příjmení], JUDr. [jméno] [příjmení], Mgr. [jméno] [příjmení], JUDr. [jméno] [příjmení], roz. [příjmení], [právnická osoba], [právnická osoba], že Mgr. [jméno] [příjmení], Mgr. [jméno] [příjmení], JUDr. [jméno] [příjmení], JUDr. [jméno] [příjmení], Mgr. [jméno] [příjmení] a JUDr. [jméno] [příjmení], měli provést jako rozhodci rozhodčí řízení, aniž by však v jeho rámci inkasovali rozhodčí poplatek, jehož zaplacení bylo podmínkou pro projednání rozhodčí žaloby, když konkrétně v případě [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] (dříve„ [právnická osoba]“) měli shora uvedení v období roku 2009 až 2018 rozhodnout každý desetitisíce sporů a rozhodčí poplatky měly dosahovat desítek milionů korun, ačkoliv si byli vědomi, že ze strany shora jmenovaných společností jim nikdy nebyl takový poplatek uhrazen, a ani nikdy jeho uhrazení nepožadovali, nefakturovali, přesto v následných řízeních stvrzovali a přiznávali těmto společnostem náhradu za takto údajně hrazený rozhodčí poplatek, a tak přiznáním náhrady za ve skutečnosti neuhrazený rozhodčí poplatek těmito společnostmi měly být uvedeny v omyl tisíce dlužníků, z jejichž výčtu lze příkladmo jmenovat [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], čímž mělo dojít k neoprávněnému obohacení těchto dvou společností, přičemž výše způsobené škody při daném počtu sporů a výši jednotlivých rozhodčích poplatků, které se v průběhu času měnily, měla v souhrnu převyšovat částku 60 milionů korun, a současně odpuštění úhrady rozhodčích poplatků ze strany rozhodců mělo být pro tyto společnosti z hlediska účetnictví darem, který byl dle § 18 odst. 1 zák. č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, předmětem daně z příjmu právnických osob a podléhal tak dani z příjmu právnických osob, a tak v souvislosti s jejím neodvedením správci daně mohla být způsobena škoda v celkové výši přibližně 28 milionů korun, bylo však zjištěno, že nešlo o podezření z trestného činu a nebylo na místě věc vyřídit jinak. 20 Co se týkalo samotné smlouvy o zajištění služeb rozhodců, ačkoliv vrchní komisař nepovažoval a stále ani nepovažuje její obsah za stěžejní pro rozhodnutí ve věci, učinil již při prvním upozornění ze strany oznamovatele na její neexistenci kroky, vedoucí k jejímu zajištění. Ze sdělení právního zástupce [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], JUDr. [jméno] [příjmení] vyplynulo, že vlastní smlouvu a následný dodatek [číslo] se bohužel nepodařilo v archivu dohledat. Předány byly pouze dodatky [číslo] Smlouvy o zajištění služeb rozhodců. V uvedeném případě lze dát za pravdu oznamovateli, neboť je skutečně s podivem, že takto důležitá listina nebyla dotčeným subjektem dohledána. Ze strany Rozhodčí společnosti [právnická osoba], byla uvedená smlouva v kopii policejnímu orgánu prostřednictvím ISDS doručena včetně přílohy [číslo]. Pro upřesnění je však třeba dodat, že v ní byly některé pasáže zakryty. Uvedený postup nebyl nijak odesílajícím dovysvětlen. S ohledem na to, že ostatní provedené úkony ze strany policejního orgánu za nutné tuto skutečnost nijak doplňovat, když informace v ní můžou být využitelnými právě v probíhajících civilních soudních řízeních, a proto se ponechává další postup ohledně zajištění kompletního znění smlouvy na uvážení oznamovatele, pokud toto stále shledává relevantním. S ohledem na vyloučení podezření ze spáchání trestného činu již toto nemůže být předmětem prověřování prováděného orgány činnými v trestním řízení. 21 Jak soud zjistil z poskytnutí informací dle zák. č. 106/1999 Sb., v platném znění, pokud šlo o počet případů rozhodnutých jednotlivými rozhodci jmenovanými shora v letech 2005 až 2019, vycházel soud z tabulky rozhodnutých rozhodčích řízení v případě [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] za uvedené období, kdy počty dosahovaly stovek až tisíců za jednotlivé roky. 22 Jak soud zjistil z přehledu vybraných ekonomických subjektů, konkrétně Mgr. [jméno] [příjmení], [IČO], tento měl místo podnikání uvedeno v rejstříku ARES na adrese [adresa], [ulice a číslo], které bylo zcela odlišné od adresy uváděné u jeho jména v případě vydávání rozhodčích nálezů, kde bylo uvedeno jako sídlo právě sídlo Rozhodčí společnosti [právnická osoba], což svědčí o tom, že [jméno] [příjmení] nevykonával funkci rozhodce nezávisle, nýbrž tuto funkci vykonával pro Rozhodčí společnost [právnická osoba], která byla zastřeným rozhodcem ve shora uvedených rozhodčích řízeních, která tím vydané rozhodčí nálezy činila absolutně neplatnými. 23 Jak soud zjistil z usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 8. 8. 2019, č. j. 27 C 135/2019-296, ve věci oprávněné [právnická osoba] a anonymizovaného povinného o částku 115 065 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutou, o návrhu na zastavení exekuce ve věci odvolání oprávněné proti usnesení Okresního soudu v Mělníku ze dne 7. 3. 2019, č. j. 15 EXE 50/2016-183, krajský soud jako odvolací konstatoval, že Rozhodčí společnost [právnická osoba] sice nepoužívala označení, které vyvolává klamnou představu, že se jedná o stálý rozhodčí soud, fakticky se ale tak skrytě po dohodě s oprávněnou chovala. 24 Jak soud zjistil z usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 4. 2020, č. j. 13 Co 194/2019-181, 13 Co 354/2019, ve věci oprávněné [právnická osoba] a anonymizovaného povinného, která se týkala částky 61 345 Kč s příslušenstvím a zastavení exekuce v uvedené věci, bylo jím potvrzeno usnesení prvostupňového soudu o zastavení exekuce ve věci vedené Obvodním soudem pro Prahu 10 pod sp. zn. 54 EXE 7436/2015, kde odvolací soud vyslovil souhlas se závěry krajského soudu, když rozhodce Mgr. [jméno] [příjmení] sice nebyl, tak jako JUDr. [jméno] [příjmení] nikdy společníkem Rozhodčí společnosti [právnická osoba], jinak ale vše shora uvedené dopadá plně i na jeho osobu, jeho vztah ke jmenované společnosti a nyní souzenou věc vůbec, když konkrétní jména rozhodců činných pro uvedenou společnost včetně JUDr. [příjmení], byla v rozhodčí doložce uvedena jen naoko, rozhodně nešlo minimálně v této části doložky o pravdivé, přesné a úplné informace o rozhodci nebo o tom, že rozhoduje stálý rozhodčí soud, a o odměně rozhodce podle § 3 odst. 3 a 5 ZRŘ ve spojení s § 7 ZRŘ, což má za následek neplatnost této doložky. Povinnému bylo zamlčeno, že oprávněná je pro uvedenou rozhodčí společnost klíčovým obchodním partnerem. Uvedené bylo povinnému zamlčeno v rozhodčím řízení díky ryze formálnímu a zavádějícímu poučení podle § 8 ZRŘ. O uvedeném uspořádání svědčí nejen placení poplatků uvedené společnosti, ale i způsob následného odměňování rozhodců, způsob projednání a přípravy rozhodnutí a konečně i paušální přiznání všech nároků uplatněných v rozhodčím řízení oprávněnou. Shora uvedený odvolací soud tudíž nezabíhal do věcného přezkumu rozhodčího nálezu z hlediska objektivně nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti povinného, a také z hlediska přiznání některých zjevně nemravných nároků, když bylo zcela zřejmé, že celá rozhodčí doložka byla účelovým konstruktem oprávněné a uvedené rozhodčí společnosti s cílem mimosoudního získání zcela vyhovujícího exekučního titulu a dalších obchodní spolupráce. Taková rozhodčí doložka je neplatná nejen podle § 3 odst. 3 a 5 ZRŘ, ale také podle § 588 o. z., neboť nejen že odporuje zákonu, ale také narušuje veřejný pořádek. Odvolací soud uvedený shora uzavřel, že rozhodčí doložka je neplatná, rozhodce neměl pravomoc k vydání exekučního titulu a vydaný rozhodčí nález je nicotným aktem, tudíž není způsobilým exekučním titulem. Proto existoval důvod pro úplné zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř. 25 Jak soud zjistil z usnesení Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího ze dne 3. 12. 2019, č. j. 35 Co 330/2019-286, ve věci oprávněné [právnická osoba] a anonymizovaného povinného o částku 43 680 Kč s příslušenstvím, odvolací soud konstatoval, že vlastní rozhodčí řízení fakticky neprobíhalo výlučně před vybranou osobou rozhodce, ale za podstatného přispění třetí osoby, a to Rozhodčí společnosti [právnická osoba] 26 Jak soud zjistil z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 1. 6. 2021, č. j. 35 EXE 3828/2017-246, ve věci oprávněné [právnická osoba] a anonymizovaného povinného o zastavení exekuce, soud v uvedeném usnesení dospěl k závěru, že Rozhodčí společnost [právnická osoba] ve skutečnosti funguje jako zastřený„ rozhodčí soud“ aniž by jí ovšem náležel status řádného rozhodčího soudu na základě zákona 27 Jak soud zjistil z Potvrzení úhrady rozhodčích poplatků ze dne [datum], společnost [právnická osoba] se na rozhodce obrátila se žádostí o provedení kontroly úhrad rozhodčích poplatků v rozhodčích řízeních, kde vykonával funkci rozhodce, a kde byla tato společnost v pozici žalobce, přičemž rozhodce sdělil, že provedl kontrolu úhrad rozhodčích poplatků a potvrdil, že ve všech rozhodčích řízeních, kde byla žalobcem uvedená společnost, byl rozhodčí poplatek řádně uhrazen. 28 Soud zamítl návrh na poskytnutí lhůty 30 dnů od ústního jednání soudu konaného dne [datum], a to k vyjádření se strany žalované k listinám založeným k důkazu žalující stranou při ústním jednání, a to z důvodu hospodárnosti řízení, když bylo zjištěno ze systému zdejšího soudu, že proběhla ústní jednání v obdobných věcech, a to v paralelně probíhajících sporech u zdejšího soudu pod sp. zn. 18 C 54/2021 a pod sp. zn. 26 C 260/2021, kde bylo provedeno dokazování stejnými listinami, tudíž se s nimi již strana žalovaná měla možnost seznámit dvakrát a argument, že se s nimi potřebuje seznámit potřetí, aby se k nim mohl vyjádřit, je již účelový, aby oddálil rozhodnutí soudu ve věci samé. 29 Soud zamítl návrh na provedení důkazu exekučním spisem Mgr. [jméno] [příjmení], soudního exekutora, sp. zn. 094 EX 06448/15, a Rozhodčí spisu rozhodce Mgr. [jméno] [příjmení], sp. zn. 104 Rozh 3438/2015, a to z důvodu ekonomie sporu, když v řízení provedené důkazy jsou dostatečným podkladem pro rozhodnutí ve věci samé. 30 Po právní stránce soud věc hodnotil jednak podle § 2 odst. 3 o. z., podle kterého výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Dále soud postupoval podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., podle kterého je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dále soud postupoval podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z., podle kterého, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Soud vzal zřetel i na ustanovení § 28 odst. 2 ZRŘ, podle kterého rozhodčí nález, který nelze přezkoumat podle § 27, nebo u něhož marně uplynula lhůta k podání žádosti o přezkoumání podle § 27, nabývá dnem doručení účinku pravomocného soudního rozhodnutí a je soudně vykonatelný. Soud vycházel dále z platné judikatury Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 1222/2005, podle které nevztahuje-li se důvod neplatnosti smlouvy na rozhodčí doložku, týkající se sporů z této smlouvy, nemá neplatnost smlouvy vliv na platnost rozhodčí doložky. Podle § 32 odst. 1 ZRŘ návrh na zrušení rozhodčího nálezu soudem musí být podán do tří měsíců od doručení rozhodčího nálezu té straně, která se zrušení rozhodčího nálezu domáhá, nestanoví-li tento zákon jinak. Účinek ve smyslu § 28 odst. 2 ZRŘ není možné chápat omezeně, jen pokud jde o vznik vykonatelného titulu, nýbrž jde všeobecně o účinky podle § 159a o.s.ř. proto, že § 28 odst. 2 ZRŘ výslovně hovoří o tom, že jde o účinky totožné s účinky pravomocného soudního rozhodnutí. 31 Soud vyšel z bodu 18 a 19 odůvodnění usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 11. 2019, č. j. 66 Co 350/2019-128 o zastavení exekuce na povinného [jméno] [příjmení], ze kterého vyplynulo, že bylo třeba vzít v úvahu podobu uzavřené smlouvy o úvěru ve spojení se smluvními ujednáními smlouvy o revolvingovém úvěru [právnická osoba] – [variabilní symbol], když z pohledu běžného spotřebitele, kterým [jméno] [příjmení] bezpochyby v rozhodné době byl, se jednalo o velmi obsáhlý a nikoliv zcela srozumitelný, a drobným písmem psaný text, do jehož obsahu mohl povinný zasáhnout pouze v čistě teoretické rovině. Pokud šlo o výše úrokových sazeb, od uvedeného základního parametru smlouvy odvozená výše smluvní pokuty, podoba smlouvy o úvěru a smluvních ujednání, do kterých žadatel o úvěr neměl možnost zasáhnout, naplnily podle odvolacího soudu ve svém úhrnu stigma kolize s dobrými mravy a jsou v rozporu se zákonnými principy ochrany spotřebitele a naplňují i kritérium zjevné nespravedlnosti, které již dříve definoval Ústavní soud Odvolací soud rovněž konstatoval, že je nutno rovněž dojít k závěru, že i přes soudem předpokládané zanedbání povinného bránit se důsledkům rozhodčího nálezu dříve, a nikoliv až v exekučním řízení, je realizace povinnosti ze zde vykonávaného rozhodčího nálezu urážející obyčejné lidské cítění s odkazem na § 2 odst. 3 o. z., když na uvedených závěrech podle odvolacího soudu nemění ničeho ani skutečnost, že ve věci rozhodoval rozhodce, u něhož ekonomická závislost na oprávněném nebyla prokázána. V konkrétním případě se však ze shora uvedených listinných důkazů podařilo prokázat ekonomickou závislost rozhodce na oprávněné, když bylo prokázáno, že rozhodce pro oprávněnou rozhodoval větší množství rozhodčích žalob viz. usnesení NS ČR ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 20 Cdo 4022/2017, když v řízení bylo prokázáno, že oprávněný rozhodce v rozhodčím nálezu přiznal nepřiměřené plnění odvozené od smluvních parametrů uzavřeného hmotněprávního závazku, navíc podle povinného vydal rozhodčí nález nikoliv rozhodce, nýbrž soukromý rozhodčí soud, konkrétně Rozhodčí společnost [právnická osoba] Odvolací soud v konkrétním případě v bodě 20 shora citovaného usnesení konstatoval, že rozhodnutí prvostupňového okresního soudu o zamítnutí návrhu povinného na zastavení exekuce nařízené na podkladě shora specifikovaného nezpůsobilého exekučního titulu tak s ohledem na nepřípustnost této exekuce není věcně správné. Zjistí-li totiž soud po nařízení exekuce dodatečně nedostatek pravomoci orgánu, který exekuční titul vydal, je třeba exekuci v každém jejím stádiu (a to i bez návrhu) pro nepřípustnost dle § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř. ve spojení s § 52 odst. 1 exekučního řádu zastavit, a to i bez zřetele ke skutečnosti, že povinný v rozhodčím řízení či v řízení o zrušení rozhodčího nálezu, neplatnost rozhodčí smlouvy nenamítal, viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 7. 2011, sp. zn. 20 Cdo 2227/2011. Žalovaná obdržela od postupitele v exekučním řízení částku 116 755,70 Kč, a proto je žalobkyní uplatňovaný nárok na vydání bezdůvodného obohacení zcela opodstatněný. Žalobkyni tedy po právu skutečně náleží částka ve výši 88 202,85 Kč (po odečtení částky 28 552,85 Kč, která náleží žalované). Jistina bezdůvodného obohacení se skládá z rozdílu mezi vyplaceným plněním a částkou, kterou je žalovaná skutečně oprávněna si z vyplaceného plnění ponechat. Jak bylo uvedeno výše, exekuční řízení bylo vedeno na základě nezpůsobilého exekučního titulu vydaného na základě absolutně neplatné rozhodčí smlouvy a absolutně neplatné úvěrové smlouvy – na tyto smluvní dokumenty je tak třeba nahlížet takovou optikou, jako by tyto smlouvy nikdy nebyly uzavřeny, či spíše, jako by nikdy neexistovaly. Žalovaná reálně poskytla a vyplatila postupiteli částku 20 000 Kč. Na vrácení této částky měla tak žalovaná vůči postupiteli nepochybně nárok. Společně s vrácením této částky pak vznikl žalované i nárok na zaplacené zákonného úroku z prodlení z této částky za dobu ode dne následujícího po dni, kdy byla původní částka 20 000 Kč postupiteli vyplacena, až do dne právní moci usnesení o zastavení exekučního řízení. Žalované z vyplaceného plnění náleží a je oprávněna si ponechat částku 20 000 Kč představující jistinu poskytnutého úvěru a zároveň částku 8 552,85 Kč představující zákonný úrok z prodlení z částky 20 000 Kč ve výši 8,05 % p. a. ode dne [datum] do [datum]. Celkově je žalovaná oprávněna si z vyplaceného plnění ponechat částku 28 552,85 Kč. Zbývající část Vyplaceného plnění je však tvořena penězi připadajícími na nemravně vysoký úrok za půjčení jistiny úvěru, na smluvní úrok z prodlení a smluvní pokuty - tedy na nároky žalované vyplývající z Úvěrové smlouvy a adhezních smluvních podmínek. Jelikož však v rámci řízení o návrhu na zastavení exekuce bylo pravomocně rozhodnuto, že úvěrová smlouva je v celém rozsahu absolutně neplatná, jakož i související rozhodčí smlouva je absolutně neplatná, zaniká tím nárok žalované na zaplacení zjevně nemravného smluvního úroku, sankcích uvedených v úvěrové smlouvě i nákladů předchozího řízení. Žalovaná pozbyla právní titul vzniklý z úvěrové smlouvy, na jehož základě by byla oprávněna ponechat si tu část vyplaceného plnění připadající na smluvní a sankční nároky z této původní úvěrové smlouvy. Soud dospěl k jednoznačnému závěru, že úvěrová smlouva je v celém souhrnu absolutně neplatná pro příčení se dobrým mravům dle ustanovení § 580 o. z. Rozpor úvěrové smlouvy s dobrými mravy nespočívá pouze v nastavení excesivního úroku, který v daném případě činil 150,84% ročně, ale i v množství nepřiměřených smluvních pokut uvedených v čl. 12 smluvních ujednání, jak bylo uvedeno výše, které jsou pro běžného dlužníka likvidační, když se jejich řetězením navíc zcela vytrácí funkce smluvní pokuty jako prostředku utvrzovacího. Soud na danou věc aplikoval závěry ústavního soudu v nálezech sp. zn. I. ÚS 199/11 ze dne [datum] a sp. zn. III. ÚS 4084/12 ze dne [datum], neboť je zřejmé, že podmínky v úvěrové smlouvě jasně odpovídají kategorii smluvních podmínek, které naplňují kritéria zjevné nespravedlnosti vymezena ve výše uvedených nálezech. V konkrétním případě sjednaná úroková sazba převyšovala více než 10x průměrnou úrokovou sazbu při poskytování úvěrů, která se v době uzavření úvěrové smlouvy pohybovala okolo 14% ročně, jak vyplynulo z webové stránky [webová adresa] =2&p_strid=AAABAA&p_od= [číslo] [číslo]. Soud má za to, že žalovaná neposoudila s odbornou péčí úvěruschopnost postupitele, ani ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen„ ZSÚ“), neboť v případě předmětné úvěrové smlouvy činil úrok 150,84% ročně, což mimo jiné znamená, že postupitel byl před uzavřením úvěrové smlouvy zjevně nebonitní, a to do konce do té míry, že mu nebylo možné poskytnout úroky v souladu se zákonem, nýbrž žalovaná zjevně poskytla finanční prostředky za úrok, který se zjevně příčím dobrým mravům s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004. Se zřetelem k nastavení podmínek úvěrové smlouvy je tato absolutně neplatná z důvodu nedostatečného posouzení úvěruschopnosti ze strany žalované, která před uzavřením úvěrové smlouvy nejednala s odbornou péčí viz. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, podle kterého věřitelé mají půjčovat jen těm, kteří jsou schopni splácet. Ledabylost věřitele jej neomlouvá, naopak je mu k újmě a soudy by dle Ústavního soudu měly motivovat věřitele k řádnému zkoumání úvěruschopnosti bez ohledu na to, zda daná povinnost byla v zákoně stanovena či nikoliv, neboť se jedná o obecnou a logickou povinnost každého věřitele. 32 Pokud šlo o promlčení nároku žalobkyně a o žalovanou vznesenou námitku promlčení, vycházel soud jednak z ustanovení § 619 odst. 1 o. z., podle kterého jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Podle odst. 2 cit. ust. právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla. Podle § 621 o. z., okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo a o osobě povinné k jeho vydání. Podle § 629 odst. 1 o. z., promlčecí lhůta trvá tři roky. [příjmení] jiné soud vycházel samozřejmě i ze zásady vigilantibus iura scripta sunt (bdělému náleží právo), ovládající z převážné míry současné občanskoprávní řízení. Vyžaduje mimo jiné od každého účastníka řízení pečlivou úvahu nad tím, v jakém rozsahu a zejména jakým způsobem zamýšlí o ochranu svého práva usilovat. 33 Soud má za to, že nárok žalobkyně není promlčen, když vyšel ze skutečnosti, že postupitel, pan [příjmení] obdržel rozhodčí nález a na rozhodčí nález byla vyznačena právní moc k [datum], avšak je nutno přihlédnout ke skutečnosti, že se jako povinný dozvěděl nezpochybnitelným způsobem o tom, že byla exekuce proti němu vedená nezákonná, až dne [datum], tj. právní mocí usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 11. 2019, č. j. 66 Co 350/2019-128, když žaloba ve věci samé byla podána žalobkyní dne [datum], tj. v tříleté promlčecí lhůtě. Soud vycházel zejména ze skutečnosti, že povinný byl spotřebitelem a právním laikem, který se řídil rozhodnutími autorit, přičemž poprvé se dozvěděl o skutečnosti, že plnil více, než měl, a že se na úkor něho neoprávněně obohatila žalovaná, právě až z pravomocného rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě citovaného shora. Soud takto postupoval bez zřetele na lhůty jednotlivých plnění povinného žalované, protože má za to, že takový postup by byl se zřetelem k charakteru sporu a prokázané neplatnosti úvěrové smlouvy a nemravnosti v ní uložených povinností povinnému a následnému nemravnému postupu žalované v rámci rozhodčího řízení, když vše v podstatě měla na povel žalovaná a dopředu věděla, jak se celá věc bude vyvíjet a jak skončí. Navíc za situace, kdy nemravnost takové situace konstatoval ve svém rozhodnutí jak Krajský soud v Ostravě, tak v řízení bylo opakovaně konstatováno. Za stávajících okolností má soud za to, že námitka promlčení vznesená žalovanou je v daném případě zcela jasně jednáním v rozporu s dobrými mravy, jak vyplynulo ze shora provedeného dokazování, ať již shora citovanými rozhodnutími jiných soudů nebo z důvodu ekonomické provázanosti žalované a Rozhodčí společnosti [právnická osoba] a z ekonomické provázanosti s jednotlivými soudními exekutory, jak bylo zjištěno shora. 34 Žalovaná se bezdůvodně obohatila na úkor žalobkyně, resp. původně postupitele tím, že si bez právního důvodu ponechala bezdůvodné obohacení, které jí po právu nenáleží. Soud má za prokázané, že žalovaná obdržela od postupitele v exekučním řízení částku 116 755,70 Kč, proto je žalobkyní uplatňovaný nárok na vydání bezdůvodného obohacení zcela opodstatněný. Žalobkyni po právu náleží částka 88 202,85 Kč po odečtení částky 28 552,85 Kč, která náleží žalované. Uvedené bylo doloženo i důkazy v podobě výpočtu učiněného v usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 11. 2019, č. j. 66 Co 350/2019-128, kde žalovaná jako úvěrující uzavřela s postupitelem jako úvěrovaným dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] jejíž součástí byla smluvní ujednání. Téhož dne uzavřela žalovaná s postupitelem i rozhodčí smlouvu, v níž bylo sjednáno, že veškeré spory z úvěrové smlouvy budou řešeny před rozhodcem vybraným žalovanou. Na základě úvěrové smlouvy, respektive na základě oznámení o schválení úvěru ze dne [datum], žalovaná poskytla postupiteli částku 20 000 Kč za poplatek 25 456 Kč, tj. celková částka splatná postupitelem měla být 45 456 Kč ve 24 měsících, když výpůjční úroková sazba činila 150,84% ročně a RPSN činilo 140,87%. Soud vycházel rovněž z důkazu modelovým Výpočtem úroků, splátek a úspor ze dne [datum] z webové stránky [webová adresa], a to že v případě úroků při výši úvěru 20 000 Kč činí při počtu splátek 24, výše splátky 1 894 Kč a úrok 95,58% ročně, celkové navýšení o 25 456 Kč, tj. 127,28%. V případě úroků při výši úvěru 14 319 Kč činí při počtu splátek 18 a výši splátky 1 894 Kč vypočítaný úrok 135,65% činí celkové navýšení o 19 773 Kč, tj. 138,09%. Z uvedeného vyplývá reálné navýšení poskytnutých částek v rámci úvěru. 35 Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, když exekuční řízení bylo vedeno na základě nezpůsobilého exekučního titulu vydaného na základě absolutně neplatné rozhodčí smlouvy a absolutně neplatné úvěrové smlouvy, tudíž je na uvedené smluvní dokumenty třeba nahlížet, jako by tyto smlouvy nikdy nebyly uzavřeny, resp. jako by nikdy neexistovaly. Vzhledem k provedenému dokazování je žalobkyní uplatněný nárok na vydání bezdůvodného obohacení představuje rozdíl mezi tím, co žalovaná vyplaceným plněním získala, tj. mezi částkou 116 755,7 Kč, a tím, co jí z vyplaceného plnění po právu skutečně náleží, tj. částkou 28 552,85 Kč, tedy částka 88 202,85 Kč. Žalovaná je oprávněna si z vyplaceného plnění ponechat částku 28 552,85 Kč. Zbývající část vyplaceného plnění je však tvořena penězi připadajícími na nemravně vysoký úrok za půjčení jistiny úvěru, na smluvní úrok z prodlení a smluvní pokuty, tj. na nároky žalované vyplývající z úvěrové smlouvy a adhezních smluvních podmínek. Ze shora uvedeného je zřejmé, že žalovaná si ponechala žalovanou částku, aniž by jí k tomu svědčil jakýkoliv právní titul. Žalovaná ani na základě výzev subjektů, na jejichž úkor se žalovaná bezdůvodně obohatila, bezdůvodné obohacení nevydala, a to ani částečně. Soud v neposlední řadě konstatoval, že nezrušený rozhodčí nález není překážkou věci rozsouzené, navíc za situace, kdy rozhodoval nikoliv rozhodce [příjmení], nýbrž zastřená Rozhodčí společnost [právnická osoba] kdy sama žalovaná držela postupitele, tj. původního povinného vědomě v exekuci, sama udržovala protiprávní stav do doby, než se postupitel a zároveň i původní povinný sám dostane z exekuce po zaplacení nemravných finančních prostředků. Rozhodčí poplatky vybírala Rozhodčí společnost [právnická osoba] a uvedená společnost jednotlivým rozhodcům platila pouze 50 Kč za každý podpis pod rozhodčí nález jí vydaný. 36 Jelikož se žalovaná ocitla v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení na základě předžalobní výzvy ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., uplatnila žalobkyně vůči žalované zaplacení dlužné částky i společně s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení ve výši 8,50% ročně z částky 88 202,85 Kč ode dne [datum], tj. ode dne následujícího po uplynutí lhůty k zaplacení poskytnuté žalované v rámci předžalobní výzvy, do zaplacení. 37 Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octla se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 38 O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 28 418 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 411 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 88 202,85 Kč sestávající z částky 4 660 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 19 840 Kč ve výši 4 167 Kč.

Poučení