27 C 383/2021-139

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Lukáškovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem JUDr. [jméno] [příjmení], LL.M. sídlem [adresa] o zaplacení částky 62 301 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Zamítá se žaloba, že je žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 62 301 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 62 301 Kč od [datum] do zaplacení.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na nákladech řízení částku 42 689 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], LL.M.

Odůvodnění

1 Žalobce se žalobou došlou soud dne [datum] domáhal na žalované zaplacení částky 62 301 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení s odůvodněním, že dne [datum] uzavřel žalobce se žalovanou smlouvu o životním pojištění [anonymizována dvě slova] [číslo] jejíž součástí byly i všeobecné pojistné podmínky typu [anonymizováno] [číslo] (dále jen„ VPP“) a doplňkové pojistné podmínky typu [anonymizováno] [číslo] (dále jen„ DPP“). Pojistná smlouva zanikla k žádosti žalobce ke dni [datum]. Žalovaná vyplatila žalobci v souvislosti s ukončením pojištění odkupné ve výši 109 699 Kč. Žalovaná podle žalobce mylně stanovila částku odkupného 109 699 Kč v souvislosti se zánikem pojištění, a to v nižší výši, než měla ve skutečnosti v souladu se smluvní dokumentací žalobci vyplatit s odkazem na § 3 písm. x) zákona o pojistné smlouvě, podle kterého je odkupné definováno jako část nespotřebovaného pojistného ukládaná pojistitelem jako technická rezerva vypočtená pojistně matematickými metodami k datu zániku soukromého pojištění. Dále se zřetelem k čl. 8 odst. 3 VPP, podle kterého výši odkupného pojistitel stanoví podle pojistně technických zásad, a podle článku 1 bod 8.

3. DPP, podle kterého se odkupné určuje jako část nespotřebovaného pojistného ukládaná pojistitelem jako technická rezerva vypočtená matematickými metodami k datu zániku pojištění. Takové ujednání je podle žalobce neplatné z důvodu rozporu se zákonem a unijní úpravou, že jsou zneužívající a jsou v rozporu s požadavkem poctivosti a způsobují významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. V důsledku neplatnosti shora uvedených ujednání podle zákonné i smluvní definice odkupného je v daném případě odkupné rovno zaplacenému pojistnému, neboť smluvní dokumentace neumožňuje žalované zaplacené pojistné snižovat o jakoukoliv položku. Žalobce uhradil žalované za dobu trvání pojištění pojistné v celkové výši 172 000 Kč, tj. 86 měsíčních plateb po 2 000 Kč v období od [datum] do [datum]. Žalovaná vyplatila žalobci dne [datum] odkupné ve výši 109 699 Kč. Žalobce požaduje zaplacení rozdílu celkově zaplaceného pojistného a vyplaceného plnění, tj. částku 62 301 Kč s příslušenstvím. 2 Žalovaná navrhla žalobu zamítnout s odkazem na platnost ujednání pojistné smlouvy, když snížení odkupného proběhlo v souladu se smlouvou i se zákonem. Žalovaná zároveň vznesla námitku promlčení podle § 107 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění platném a účinném do 31. 1. 2013 (dále jen„ obč. zák.), když poslední pojistné dle pojistné smlouvy bylo uhrazeno dne [datum], zatímco žaloba byla podána až dne [datum]. Žalovaná vyjádřila nesouhlas s tvrzeními žalobce, že při ukončení pojistné smlouvy obdržel nižší plnění, než odpovídalo ujednání v pojistné smlouvě a že ujednání 1.6., 1.7., 3.1. a 3.

2. Doplňkových pojistných podmínek ŽP-DPP-DIM [číslo] jsou neplatná pro rozpor se směrnicí Rady 93/13 EHS ze dne [datum], která byla do českého právního řádu implementována ke dni [datum] do zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ obč. zák.“) byla doplněna ustanovení §§ 52 až 57, která upravují problematiku spotřebitelských smluv, a že dotčená ujednání jsou v rozporu s § 56 obč. zák., proto bylo odkupné podle žalobce neoprávněně poníženo o platby správních nákladů a rizikového pojistného. Pojistná smlouva byla podle žalované uzavřena platně v souladu s právní úpravou účinnou v době jejího uzavření. Odmítla, že by jakákoliv ujednání pojistné smlouvy měla mít charakter tzv. zneužívajících ujednání dle Směrnice, když žalobce v žalobě neuvedl, v čem by měla nerovnováha v právech a povinnostech stran založená jím označenými dotčenými ujednáními spočívat. 3 Soud vzal za prokázaný skutkový stav věci, jenž vyplynul jednak z Pojistné smlouvy ze dne [datum], z Doplňkových pojistných podmínek [anonymizováno] [číslo], ze Všeobecných pojistných podmínek ŽP-VPP-DIM [číslo], ze Sdělení o zániku pojištění výplatou odkupného ze dne 9. 10. [číslo] a z přípisu žalované ze dne [datum], že dne [datum] uzavřel žalobce se žalovanou Smlouvu o životním pojištění [anonymizována dvě slova] [číslo] jejíž součástí byly i všeobecné a doplňkové pojistné podmínky. Pojistná smlouva zanikla k žádosti žalobce ke dni [datum]. Žalovaná vyplatila žalobci v souvislosti s ukončením pojištění odkupné ve výši 109 699 Kč se zřetelem ke skutečnosti, že žalobce uhradil žalované za dobu trvání pojištění pojistné ve výši 172 000 Kč v 86 měsíčních platbách po 2 000 Kč za dobu od [datum] do [datum]. 4 Jak soud zjistil z předžalobní výzvy ze dne [datum], žalobce vyzval žalovanou k zaplacení částky 62 301 Kč, což žalovaná neučinila. 5 Po právní stránce soud postupoval podle § 3028 odst. 3 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ o. z.“), která upravují přechodná ustanovení s tím, že není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. 6 Soud se zřetelem k datu uzavření pojistné smlouvy dne [datum], tj. ještě za účinnosti starého občanského zákoníku postupoval podle § 451 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění platném a účinném do 31. 12. 2021 (dále jen„ obč. zák.“), která upravují bezdůvodné obohacení, podle kterého, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. 7 Pokud šlo o žalovanou namítané promlčení, postupoval soud se zřetelem k datu uzavření pojistné smlouvy podle § 107 odst. 1 obč. zák., podle kterého právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil. 8 Soud se nejprve zabýval posouzením námitky promlčení vznesené žalovanou před posouzením samotného nároku žalobce se zřetelem k zásadě hospodárnosti řízení s odkazem na platnou judikaturu Nejvyššího soudu v jeho rozsudku ze dne 13. 12. 2007, sp. zn. 33 Odo 896/2006 či ze dne 16. 12. 2010, sp. zn. 26 Cdo 5035/2008. 9 Jak soud zjistil z Výzvy k vydání bezdůvodného obohacení z důvodu absolutní neplatnosti pojistné smlouvy ze dne [datum] za z usnesení finančního arbitra ze dne 17. 6. 2019, č. j. RA/SR/ZP [číslo], žalobce si byl již tehdy vědom existence bezdůvodného obohacení, což bylo zřejmé i z výzvy žalobce k vydání bezdůvodného obohacení z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy ze dne [datum], prostřednictvím které žalovanou vyzýval k vydání bezdůvodného obohacení. Následně žalobce sám podal návrh na zahájení řízení před finančním arbitrem ze dne [datum], kterým se domáhal vydání bezdůvodného obohacení. Z výše uvedeného je proto zřejmé přesvědčení žalobce o neplatnosti pojistné smlouvy a posouzení plnění jakožto bezdůvodného obohacení. 10 Soud vzal v řízení za prokázané, že pojistná smlouva je platná, neobsahuje neurčitá ujednání, není v rozporu se shora citovanou Směrnicí, neboť riziková složka i nákladová struktura pojistné smlouvy byly sjednány zcela určitě a plně v souladu s právními předpisy účinnými v době uzavření pojistné smlouvy. 11 Jak soud zjistil z Pojistné smlouvy [číslo] pokud šlo o námitku promlčení, pojistná smlouva byla uzavřena dne [datum] za účinnosti starého občanského zákoníku, přičemž již při jejím uzavření měl žalobce k dispozici veškeré relevantní podklady, ze kterých mohl dovodit případnou nevýhodnost pojistné smlouvy a měl tak možnost dovolat se včas údajné neplatnosti. 12 Podle ustanovení § 107 odst. 1 obč. zák. je délka subjektivní promlčecí doby práva na vydání bezdůvodného obohacení dvouletá, objektivní pak dle odstavce 2 tříletá. Promlčecí doba plyne od doby, kdy se oprávněný z bezdůvodného obohacení dozví o vzniku bezdůvodného obohacení. 13 Jak soud zjistil z Výročních dopisů z let 2013, 2014, 2015, 2016, 2017 a 2018, žalobce se o údajném bezdůvodném obohacení mohl dozvědět již při uzavírání pojistné smlouvy, neboť od tohoto momentu měl k dispozici veškeré informace, ze kterých mohl dovodit případnou neplatnost pojistné smlouvy. Po uzavření pojistné smlouvy byl navíc žalobce o vývoji pojistné smlouvy pravidelně informován prostřednictvím výročních dopisů. 14 Soud vyšel z konstantní judikatury Nejvyššího soudu, podle které pro počátek plynutí subjektivní promlčecí doby není významné, zda má oprávněný takové právní znalosti, aby byl subjektivně schopen posoudit skutkové okolnosti a zjistit, že smlouva, podle níž plnil, je neplatná. 15 Strany souhlasně prohlásily, že poslední pojistné bylo žalobcem uhrazeno dne [datum], což vyplynulo mimo jiné i z Výpisu předpisů a plateb ze dne 7 2. 2022. 16 Dále soud postupoval podle § 107 obč. zák. platého a účinného v rozhodné době podle kterého se právo na vydání bezdůvodného obohacení promlčí uplynutím promlčecí doby podle § 107 obč. zák., když návrh na zahájení řízení byl podán až dne [datum]. Promlčená jsou tedy veškerá plnění uhrazená přede dnem [datum]. Vzhledem k mezi stranami nesporné skutečnosti, že poslední pojistné bylo žalobcem uhrazeno dne [datum], což vyplynulo i z přehledu předpisů a plateb pojistného k datu [datum], soud má za to, že jsou veškerá plnění žalobce promlčena. Soud vycházel z nezpochybnitelné skutečnosti, že žalobce získal nejpozději vědomost o tom, že se žalovaná na jeho úkor bezdůvodně obohacuje, k datu platby posledního pojistného podle pojistné smlouvy, které bylo žalobcem žalované uhrazeno dne [datum], zatímco žaloba byla podána až dne [datum]. Stejná situace o vědomosti existence nároku žalobce na vydání bezdůvodného obohacení se týká data [datum], když žalobce zplnomocnil právního zástupce ke svému zastupování ve věci bezdůvodného obohacení, které mělo vzniknout žalované na úkor žalobce, když konec promlčecí lhůty by byl v takovém případě dne [datum], tj. opět dlouho před podáním žaloby ve věci této. Stejné pak lze konstatovat u data [datum], když podal žalobce prostřednictvím svého právního zástupce návrh k finančnímu arbitrovi na vydání bezdůvodného obohacení, v uvedeném případě by promlčecí doba uplynula dne [datum], opět dlouhou dobu před podáním žaloby ve věci samé. 17 Soud vyšel ze skutečnosti, že žalobce měl zcela prokazatelně vědomost o bezdůvodném obohacení již ke dni sepisu výzvy ze dne [datum] viz. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2008, sp. zn. 28 Cdo 3977/2007 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3148/2009 5 18 Pokud šlo o platnost pojistné smlouvy, soud má za to, že pojistná smlouva je platná, neboť v řízení bylo prokázáno, že před jejím uzavřením žalobce převzal plné znění pojistné smlouvy a dokumentaci s uzavřením pojistné smlouvy související, tj. mimo jiné i všeobecné pojistné podmínky a doplňkové pojistné podmínky. Svým podpisem žalobce stvrdil převzetí a seznámení se s uvedenými pojistnými podmínkami. Žalovaná předložila žalobci všechny nezbytné dokumenty. Navíc žalobce až do roku 2018, tedy po dobu 6 let od uzavření pojistné smlouvy, nijak neprojevil jakýkoli nesouhlas s obsahem pojistné smlouvy, platil řádně pojistné a žalovaná kryla řádně jeho pojistná rizika. 19 Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 10. 2017, sp. zn. 32 Cdo 787/2017, skutečnost, že pojistná smlouva vyjmenovává dokumenty a listiny, které výslovně činí svou součástí, totiž neznamená, že by vedle těchto ve smlouvě vyjmenovaných dokumentů a listin nemohly být její součástí též další dokumenty a listiny, a to v rozsahu, ve kterém na ně smlouva odkazuje. Z uvedeného je zřejmé, že obsah pojistné smlouvy nemusí být nutně uveden pouze v pojistné smlouvě, ale může vyplývat i z dalších dílčích dokumentů. 20 Pokud šlo o námitku žalobce o existenci zneužívajících ustanovení ve smyslu čl. 3 Směrnice a § 56 obč. zák. žalobce neuvedl, v čem konkrétně spatřuje danou nerovnováhu, resp. v jakém aspektu jsou práva a povinnosti stran v nerovnováze a neuvádí žádné důkazy, které by jeho tvrzení potvrzovaly. Z toho důvodu jsou tvrzení žalobce nepřezkoumatelná. Pojistná smlouva je úplatná a úplata byla v pojistné smlouvě platně sjednána. Žalobcem uváděná dotčená ustanovení nejenom že nesplňují kritéria zneužívajících ustanovení dle Směrnice, ale ani se svým obsahem nepřibližují k podmínkám uvedeným v demonstrativním výčtu Směrnice. Tento výčet směřuje k ujednáním, která jednoznačně spotřebitele omezují na jeho právech a na jeho úkor zvýhodňují poskytovatele, když dotčená ustanovení však pouze stanoví způsoby nakládání s pojistným, ale nijak žalobce, jakožto pojistníka na jeho právech neomezují. Demonstrativní výčet je obdobně ke Směrnici uveden v § 56 odst. 3 obč. zák. a je tedy zřejmé, že dotčená ustanovení nepředstavují ani porušení starého občanského zákoníku, natož Směrnice, která není dotčená ujednáním pojistné smlouvy, jež byla sjednána zcela v souladu s právní úpravou účinnou v době uzavření pojistné smlouvy a nepředstavují tzv. zneužívající ujednání. Z hlediska formální a vizuální podoby byla pojistná smlouva uzavřena v souladu s právními předpisy platnými v době jejího uzavření. Při sjednávání a podpisu pojistné smlouvy byly žalobci předloženy všechny související dokumenty, které jsou nedílnou součástí pojistné smlouvy. Žalobce tak měl možnost se s celou pojistnou smlouvou seznámit. Převzetí celé dokumentace a seznámení se s ní žalobce svým podpisem pojistné smlouvy potvrdil. Pojistná smlouva je zcela transparentní. Nemůže být proto přičítáno žalované k tíži, pokud by žalobce podpisem akceptoval uzavření smluvního vztahu, aniž by se zajímal o obsah podepisované smlouvy, smluvní dokumentace či nebyl schopen posoudit ekonomické důsledky uzavřeného smluvního vztahu. Žalobce až do roku 2018, tedy po dobu více než 6 let od uzavření pojistné smlouvy, nijak neprojevil jakýkoli nesouhlas s obsahem pojistné smlouvy a souvisejících dokumentů, ačkoliv měl žalobce možnost, pokud naznal, že informace, které dostal od pojišťovacího zprostředkovatele či přímo od žalované, pro něj nejsou dostatečné, neobjasňují mu relevantně způsob a výši výpočtu počátečních a správních nákladů, příp. další ujednání a parametry sjednaného produktu, buď rovnou využít institutu výpovědi pojistné smlouvy do 2 měsíců od sjednání, nebo se dovolat neplatnosti právního úkonu v době k tomu určené. Žalobce tak neučinil. Pouze odkázal v souvislosti s transparentností na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie sp. zn. C [číslo], které pod pojem transparentnost řadí též schopnost vyhodnocení ekonomických důsledků plynoucích z daného smluvního vztahu. Z uvedeného rozhodnutí SDEU a skutkových okolností, z nichž SDEU vycházel, však jasně vyplývá, že schopností vyhodnocení ekonomických důsledků se nerozumí schopnost přesného vyčíslení částky, která má být dle dané smlouvy plněna, což v mnoha případech ani není na začátku smluvního vztahu možné, nýbrž schopnost posoudit, zda v určité situaci vznikne vůbec nárok na plnění či nikoliv. 21 Soud má za to, že i kdyby žalobci nebyla z dotčených ujednání zřejmá přesná částka rizikového pojistného či počátečních a správních nákladů, neznamená to, že by kvůli tomu žalobce vůbec nebyl schopen posoudit ekonomické důsledky dotčených ujednání, tedy že jím hrazené pojistné bude ponižováno o rizikové pojistné a počáteční a správní náklady. I v tomto ohledu jsou dotčená ujednání zcela srozumitelná a tedy transparentní. 22 Pokud šlo o rozhodnutí SDEU sp. zn. C [číslo], ve kterém však SDEU sám uvádí, že "článek 6 odst. 1 směrnice 93/13 musí být vykládán v tom smyslu, že za takové situace, jako nastala ve věci v původním řízení, v níž smlouva uzavřená mezi prodávajícím nebo poskytovatelem a spotřebitelem nemůže po zrušení zneužívající klauzule nadále existovat, nebrání vnitrostátnímu předpisu umožňujícímu vnitrostátnímu soudu napravit neplatnost této klauzule jejím nahrazením dispozitivním ustanovením vnitrostátního práva." Z uvedeného závěru SDEU je tedy zřejmé, že v případě, že by byla shledána neplatnost dotčených ujednání, pro což dle názoru žalované není žádný důvod, tato neplatnost nemusí nutně znamenat, že by žalovaná nebyla oprávněna snižovat pojistné o částky rizikového pojistného a správních nákladů, když by konkrétní výše těchto položek mohla být určena podle výše obvyklé obdobným případům. Z těchto skutečností je patrné, že žalobce se prostřednictvím účelově vybraných pasáží rozhodnutí SDEU, které jsou záměrně vytržené z kontextu, snaží vytvořit dojem, že rozhodovací praxe SDEU je zcela v jeho prospěch. Tento dojem je však zcela zavádějící a neodpovídá skutečnosti. 23 Soud žalobu výrokem I. zamítl, a to vzhledem k promlčení nároku žalobce na vydání bezdůvodného obohacení podle § 107 odst. 1 obč. zák., když poslední pojistné dle pojistné smlouvy bylo uhrazeno dne [datum], zatímco žaloba byla podána až dne [datum]. Soud vyšel z v řízení prokázané skutečnosti, že pojistná smlouva byla uzavřena platně v souladu s právní úpravou účinnou v době jejího uzavření. V řízení nebylo prokázáno, že by jakákoliv ujednání v pojistné smlouvě měla charakter tzv. zneužívajících ujednání dle Směrnice. Žalobce netvrdil, ani neprokázal, v čem měla být nerovnováha v právech a povinnostech stran založená jím dotčenými ujednáními. Soud má za to, že pojistná smlouva uzavřená mezi účastníky řízení je platná. Pokud šlo o další kroky, vycházel z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, a to stanovisko Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. Sc [číslo] publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek [číslo] potvrzené rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2007, sp. zn. 33 Odo 896/2006 či rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2010, sp. zn. 26 Cdo 5035/2008, podle které platí, že je-li v řízení uplatněna námitka promlčení, je na soudu, aby se v souladu se zásadou hospodárnosti řízení obsaženou v § 6 o.s.ř. a přednostně se zabýval otázkou promlčení práva, neboť měl za to, že to povede rychleji a účinněji k vydání rozhodnutí ve věci samé. Tudíž se nezabýval nárokem samým. Postup zvažoval soud I. stupně v souladu se zásadou hospodárnosti řízení. Žalobce sic tvrdil, že se domáhá nároku z platných pojistných smluv, však po celou dobu řízení argumentuje ve prospěch posouzení jeho nároku jako bezdůvodného obohacení, když již v žalobě tvrdil, že žalovaná snížila kapitálovou hodnotu pojištění žalobce v rozporu s pojistnou smlouvou. Je zcela irelevantní v daném případě, zda-li pojistná smlouva byla či nebyla neplatnou, stále by nárok žalobce podle jeho žalobních tvrzení představoval nárok z bezdůvodného obohacení. Posouzení platnosti pojistné smlouvy je pak v daném kontextu a při vznesení námitky promlčení ze strany žalované zcela nadbytečným. Žalobce sám původně návrhem na zahájení řízení u finančního arbitra ze dne [datum] v rámci řízení vedeného pod sp. zn. FA/SR/ZP [číslo] 2018 se domáhal vydání bezdůvodného obohacení. Jelikož žalobce vzal svůj návrh zpět, bylo řízení usnesením ze dne 17. 6. 2019, č. j. FA/SR/ZP [číslo] 2018 zastaveno. Následně pak v řízení doplnil svou argumentaci o další tvrzení a skutečnosti, které svědčí o skutečnosti, že žalobce se od počátku domáhá vydání bezdůvodného obohacení a nikoliv plnění z pojistné smlouvy. Jakékoliv pochyby o tom, zda se žalobce domáhá plnění či vydání bezdůvodného obohacení byly jeho tvrzeními rozptýleny a nárok tak bylo zcela jednoznačné nutné posoudit jako bezdůvodné obohacení, a to ať už by byla konstatována platnost či neplatnost pojistných smluv. Soud vycházel z nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 343/09 uvádí, že„ dospěl k závěru, že nárok uplatněný žalobou je charakterizován vylíčením skutkových okolností, jimiž žalobce svůj nárok zdůvodňuje, a skutkovým základem vylíčeným v žalobě ve spojitosti se žalobním petitem je pak vymezen základ nároku uplatněného žalobou, který je předmětem řízení, právní důvod požadovaného plnění vyplývá ze souhrnu vylíčených skutkových okolností a žalobce není povinen uvádět ustanovení zákona nebo jiného právního předpisu, jímž svůj nárok odůvodňuje. Právní kvalifikace nároku žalobcem není pro soud závazná, neboť právní posouzení věci podle předpisů hmotného práva náleží soudu.“ Soud má za to, že posouzení platnosti bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení. Pokud šlo o počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty, pak soud vycházel ze skutečnosti, že žalobce se žalovanou uzavřel pojistnou smlouvu dne [datum], a to za účinnosti zák. č. 40/1964 Sb. Podle ustanovení § 3028 odst. 3 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014, platí, že není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinností budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle § 3036 o. z. se podle dosavadních předpisů až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet pod dni nabytí účinnosti tohoto zákona. Soud tudíž dospěl k závěru se zřetelem k přechodným ustanovením nového občanského zákoníku, že veškeré poměry z pojistné smlouvy včetně případného bezdůvodného obohacení a promlčecích lhůt takového bezdůvodného obohacení, se řídí výhradně úpravou starého občanského zákoníku a v případě posouzení námitky promlčení bezdůvodného obohacení je třeba vycházet výhradně z úpravy § 107 obč. zák. Po poučení žalobce soudem při jednání podle § 118a o.s.ř. k doložení jednotlivých plateb pojistného, odkázal žalobce na Výpis předpisů a plateb pojistného ze dne [datum], kterým chtěl prokázat, že poslední platba pojistného byla učiněna dne [datum], přičemž výslovně prohlásil, že činí shodné tvrzení se žalovanou ohledně uvedené skutečnosti. Nejvyšší soud ve své ustálené judikatuře dovodil, že pro počátek plynutí subjektivní promlčecí doby je rozhodný okamžik, kdy se oprávněný skutečně dozví o tom, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo je získal. S ohledem na předmět řízení a tvrzení žalované jsou rozhodné ty skutečnosti, které zakládají údajnou neplatnost pojistné smlouvy. Vědomostí se pak nerozumí znalost právní kvalifikace, ale pouze znalost skutkových okolností, z nichž lze neplatnost pojistné smlouvy, a tedy odpovědnost za bezdůvodné obohacení dovodit. Současně z ustálené judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že v případě tvrzené absolutní neplatnosti smlouvy, kdy tato neplatnost je dovozována již ze samotného textu smluvních ujednání, musí být skutkové okolnosti oprávněnému známy již v okamžiku uzavírání takové smlouvy. Ústavní soud dále v [příjmení] ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 2127/21 uvedl a doplnil tak výše uvedenou judikaturu, že„ nejde tedy o to, že by stěžovatel měl znát právní kvalifikaci platnosti smlouvy v odborném slova smyslu, ale o to, že aby vůbec věděl (ať právně či laicky), že se na jeho úkor vedlejší účastnice obohacuje bezdůvodně, musel by přinejmenším tušit, že je se smlouvou něco v nepořádku.“ Pokud žalobce tvrdil, že pojistná smlouva či její dílčí ustanovení jsou neplatná z důvodu neuvedení konkrétní částky poplatků a nákladů souvisejících se správou pojištění, pak je zřejmé, že žalobci muselo být po přečtení pojistné smlouvy jasné, že mu na jejím základě vzniká povinnost hradit tyto poplatky, ale že neví, v jaké výši mají být tyto hrazeny. Žalovaná tedy trvá na tom, že subjektivní promlčecí lhůta pro vydání údajného bezdůvodného obohacení plyne již ode dne uzavření pojistné smlouvy, resp. seznámení se s DPP a poté od každé platby pojistného. Žalobce totiž byl se způsobem nakládání s pojistným a nákladovou složkou pojistné smlouvy prokazatelně seznámen nejpozději v okamžik uzavření první z pojistných smluv, neboť další pojistné smlouvy upravují předmětné náklady, poplatky a rizikové pojistné totožně, a to převzetím a seznámením se se všeobecnými pojistnými podmínkami (dále jen„ VPP“) a doplňkovými pojistnými podmínkami (dále jen„ DPP“). Převzetí a seznámení se s VPP a DPP žalobce potvrdil podpisem pojistných smluv. Uhrazené pojistné se rozděluje v souladu s bodem 2 čl. 2 až 2.7 DPP na dvě části, a to na (i) část pojistného určenou k pokrytí životního pojištění včetně nákladů a (ii) část pojistného určenou k investování. Dohodnou-li se na tom smluvní strany v předmětné pojistné smlouvě, rozdělí se pojistné i do další (fakticky tedy třetí) části, do níž bude alokována část pojistného za doplňková pojištění (příkladem může být sjednání úrazového pojištění aj.). Podle bodu 1 čl. 1 DPP:„ Pojistitel je oprávněn od data počátku pojištění první den každého zúčtovacího období snižovat kapitálovou hodnotu pojištění o rizikové pojistné za základní pojištění.“ Podle bodu 1 čl. 1 DPP:„ [příjmení] pojistné za základní pojištění stanoví pojistitel podle pojistně technických zásad pojistitele, především s ohledem na pohlaví a věk pojištěného, pojistnou částku platnou pro aktuální zúčtovací období a na zdravotní stav pojištěného k datu sjednání pojištění nebo k datu poslední změny pojistné částky nebo pojistného.“ Podle bodu 3 čl. 3 DPP:„ Pojistitel je oprávněn od data počátku pojištění první den každého zúčtovacího období snižovat kapitálovou hodnotu pojištění o počáteční a správní náklady stanovené podle pojistně technických zásad pojistitele.“ Podle bodu 3 čl. 3 DPP:„ Pojistitel je oprávněn započítat pojistníkovi inkasní náklady za každé zaplacené pojistné.“ Co do konkrétního procesu alokace pojistného, nejprve se z daného uhrazeného pojistného oddělí část určená k pokrytí životního pojištění včetně nákladů, jež se v souladu s bodem 2 čl. 2 DPP připíše do tzv. kapitálové hodnoty s garantovanou technickou úrokovou mírou (dále též jako„ KH (TÚM)“). Z KH (TÚM) se pak dle výše uvedených bodů 1 čl. 1 a 1.7 DPP a 3 čl. 3 a 3.2 DPP strhávají srážky za jednotlivá Pojistnou smlouvou sjednaná životní pojištění, správní náklady, inkasní náklady a splátky počátečních nákladů. Počáteční náklady jsou do výše pojistného rozloženy rovnoměrně po celou sjednanou dobu pojištění, tedy jsou hrazeny průběžně po celou pojistnou dobu. Dojde-li k ukončení pojistné smlouvy před uplynutím sjednané pojistné doby, stává se část počátečních nákladů, která doposud nebyla splacena, splatnou, načež je odečtena z kapitálového hodnoty pojištění. Ze zbývající výše uhrazeného pojistného se vyčlení část pojistného určená k investování, jež představuje tzv. kapitálovou hodnotu negarantovanou (srov. bod 2 čl. 2 DPP), jejíž výše je rovna pojistnému sníženému o část, která je určena k pokrytí životního pojištění včetně nákladů, tj. KH (TÚM), a dále případně o část pojistného za doplňková pojištění. Z výše uvedených ustanovení pak jasně vyplývá, že část pojistného je vždy spotřebovávána na úhradu nákladové struktury pojištění, přičemž tato spotřebovávaná část je vždy promítnuta do hodnoty KH (TÚM), o jejíž výši byl žalobce pravidelně informován. Pokud tedy bod 8 čl. 8 DPP stanoví, že odkupné se určuje jako část nespotřebovaného pojistného, pak je zřejmé, že odkupné bude tvořeno právě pojistným, které nebude spotřebováno dle výše uvedených ustanovení. Kapitálová hodnota pojištění tak byla tvořena zcela v souladu s pojistnými podmínkami. Všechny uvedené skutečnosti prokazují v souladu s výše uvedenou a nevyvrácenou judikaturou Nejvyššího soudu vědomost žalobce o způsobu nakládání s pojistným a strhávání nákladů a poplatků od částky uhrazeného pojistného již ke dni uzavření pojistné smlouvy. Dle svých vlastních tvrzeních pak žalobce považuje ustanovení o poplatcích za neplatná. Žalobce se tedy dozvěděl i o vzniku bezdůvodného obohacení nejpozději s první platbou pojistného, ze kterého byla část určená k pokrytí těchto nákladů a poplatků dle žalovaného neplatně sjednaných, stržena. Žalovaná tedy trvá na tom, že subjektivní promlčecí lhůta pro vydání údajného bezdůvodného obohacení plyne již ode dne uzavření pojistné smlouvy, resp. seznámení se s DPP a následně od každé jednotlivé platby pojistného. Pochybnost požadovanou Nálezem pak žalobce prokazatelně nabyl nejpozději v den udělení plné moci právnímu zástupci, tj. dne [datum]. Žalobce totiž zplnomocnil svého právního zástupce k vymáhání bezdůvodného obohacení a následně vyzval žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení a zahájil řízení před finančním arbitrem. Soud vycházel z rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2022, č. j. 68 Co 159/2022 – 129 odvolací soud uvedl, že„ zjistil (viz odst. 12) žalobce nejpozději v první polovině roku 2017 (ať již v březnu tohoto roku, jak sám tvrdil v řízení před finančním arbitrem, či v dubnu, kdy adresoval výzvu k vydání bezdůvodného obohacení žalované) věděl o neplatnosti pojistné smlouvy, přičemž skutkový a právní rozbor dané problematiky, obsažený v dopise ze dne [datum], nemůže nechat nikoho na pochybách, že se nejednalo o žádné„ přinejmenším tušení“, ale o značně kvalifikovanou vědomost, v níž byl v následně vyvolaném řízení před finančním arbitrem (byť toliko nepravomocným rozhodnutím) utvrzen.“ V rozsudku ze dne 20. 7. 2022, č. j. 21 Co 171/2022-53, Městský soud v Praze uvedl,„ že žalobce nabyl vědomost o bezdůvodném obohacení nejpozději dnem [datum], kterým je datován jeho návrh na zahájení řízení před finančním arbitrem. Je evidentní, že nejpozději k tomuto okamžiku byly žalobci známy okolnosti, z nichž lze na bezdůvodné obohacení usoudit, neboť v něm namítal neplatnost Pojistné smlouvy a domáhal se na žalované vrácení plnění, které na jejím základě přijala. Skutečnost, že poté, co finanční arbitr vydal nález, jímž žalobci zčásti vyhověl, žalobce svůj právní názor změnil, nemá na běh promlčecí doby vliv. Žalobce vzal svůj návrh na zahájení řízení před finančním arbitrem zpět a v důsledku toho bylo řízení zastaveno, a tedy nastala situace, jako kdyby k zahájení řízení nedošlo.“ Odvolací soud také v rozsudku ze dne 1. 9. 2022, č. j. 36 Co 164/2022 – 206 uvedl, že„ důvodem nemožnosti uplatněný nárok přiznat však je marné uplynutí subjektivní dvouleté promlčecí lhůty, která počala běžet nejpozději od okamžiku, kdy žalobkyně se počala domáhat u finančního arbitra uložení povinnosti žalované vydat jí bezdůvodné obohacení ve výši 83 767 Kč, a to z důvodu neplatnosti smlouvy. V červnu 2017 ([datum] podala návrhu u finančního arbitra) již musela mít pochybnosti o platnosti smlouvy, když ty byly důvodem, aby se v řízení před finančním arbitrem domáhala vydání bezdůvodného obohacení. Není podstatné, jaké vady prostřednictvím svého právního zástupce namítala, rozhodné je, že i prostřednictvím erudovaného právního zastoupení naznala existenci natolik závažných vad právního úkonu, že nebyla přesvědčení, že smluvní závazek není bezvadný a platný. Nejedná se tedy o situaci, kdy plná ničím nenarušená důvěra spotřebitele v platnost smluvního vztahu je překážkou toho, aby promlčecí lhůta počala plynout. Městský soud v právně i skutkově zcela obdobných věcech rozhodoval a potvrdil, že nárok je promlčen uplynutím subjektivní promlčecí lhůty. Jak je z těchto závěrů odvolacího soudu patrné, i v těchto řízeních se tehdejší stěžovatel domáhal nároku nejprve v řízení před finančním arbitrem, následně vzal návrh zpět a po nějaké době opětovně uplatnil nárok u soudu, avšak nově jako nárok na plnění, nikoliv z bezdůvodného obohacení. Přesto však odvolací soud uzavřel, že to na běh promlčecí lhůty nemá žádný vliv, ale naopak, že to svědčí o skutečné vědomosti stěžovatelů o vzniku bezdůvodného obohacení. Nadto je třeba zdůraznit, že žalobce i tehdejší stěžovatel byli zastoupeni právním zástupcem, a to i v průběhu řízení před finančním arbitrem, tudíž byli jistě seznámeni se všemi důsledky zpětvzetí návrhu včetně jeho dopadu na běh promlčecích lhůt. 24 O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 42 689 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 62 301 Kč za devět úkonů po 3 620 Kč, tj. 32 580 Kč (převzetí a příprava k jednání, 2x vyjádření ve věci, 2x účast u jednání soudu I. stupně, 1x účast u jednání soudu II. stupně, vyjádření k odvolání žalobce, 2x vyjádření ve věci) uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z devíti režijních paušálů po 300 Kč, tj. 2 700 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21% z částky 35 280 Kč ve výši 7 409 Kč.

Poučení