27 C 398/2021-84

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl předsedou senátu Mgr. Jakubem Antošem ve věci žalobců: a) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobkyně] b) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobkyně] c) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] všichni zastoupeni advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená obecným zmocněncem [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] o určení vlastnictví k nemovitosti takto:

Výrok

I. Žaloba o určení, že pan [jméno] [celé jméno žalobce], [datum narození], byl ke dni své smrti dne 26. 5. 2021 spoluvlastníkem o velikosti spoluvlastnického podílu 4/6 na jednotce [číslo] vymezené v budově [adresa] postavené na pozemcích parc. [číslo] vč. příslušného spoluvlastnického podílu na společných částech domu a pozemku o velikosti [číslo], v k.ú. [část obce], obec Praha, se zamítá.

II. Žalované se nárok na náhradu nákladů nepřiznává.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou dne 12. 10. 2021 (ve znění opravy ze dne 19. 10. 2021) se žalobci a) a b) domáhali určení, že zůstavitel (p. [jméno] [celé jméno žalobce], [datum narození], zesnulý 26. 5. 2021, dále též jen„ Zůstavitel“) byl ke dni své smrti podílovým spoluvlastníkem o velikosti podílu 4/6 na jednotce [číslo] vymezené v budově [adresa] postavené na pozemcích parc. [číslo] vč. příslušného spoluvlastnického podílu na společných částech domu a pozemku o velikosti [číslo], v k.ú. [část obce], obec Praha (dále též jen„ Nemovitost“). Uvedli, že každý z nich je podílovým spoluvlastníkem Nemovitosti, vždy o zapsané velikosti spoluvlastnického podílu 1/6, jako zbývající spoluvlastník s podílem 4/6 je zapsána žalovaná – matka [příjmení]. Oba žalobci jsou dětmi a zákonnými dědici Zůstavitele, žalobce c) /tehdy ještě v pozici žalovaného 2./ je rovněž synem Zůstavitele (polorodým sourozencem zbývajících žalobců) a jeho zákonným dědicem. Pozůstalostní řízení ke dni podání žaloby probíhá u zdejšího soudu, resp. u notářky Mgr. Soni Glazarové jako soudní komisařky, pod sp.zn. 13 D 1067/2021. Žalobce c) byl žalobou žalován proto, že se s ním žalobci a) a b) nemohou kontaktovat, přičemž účastníky řízení musejí být (též) všichni dědicové. Žaloba však směřuje zejména vůči žalované. Ta nabyla svůj spoluvlastnický podíl na Nemovitosti na základě darovací smlouvy ze dne 17. 5. 2021 uzavřené mezí Zůstavitelem a žalovanou. Zůstavitel byl však v době uzavření smlouvy“ nesvéprávný“ v důsledku demence, kdy jeho IQ bylo 63, měl několik onkologických onemocnění a po operaci krčku byl nepohyblivý. Zůstavitel byl v invalidním důchodu pro psychiatrické onemocnění, demenci a tehdy počínající Alzheimerovu chorobu již od roku 2015 Darovací smlouva je tak absolutně neplatná, vlastníkem podílu 4/6 na nemovitosti byl ke dni úmrtí Zůstavitel a nikoli žalovaná a podíl tak náleží do aktiv pozůstalosti. Naléhavý právní zájem žalobci odůvodnili tím, že bez tohoto určení by jejich postavení v dědickém řízení bylo nejisté a rozhodnutí o žalobě má právně významný následek pro projednání dědictví po Zůstaviteli.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Ve vyjádření ze dne 15. 11. 2021 zejména namítala, že darovací smlouva ze dne 17. 5. 2021 byla platná, když Zůstavitel“ nesvéprávný“ nebyl, jeho psychický stav mu umožňoval řádně předmětnou smlouvu uzavřít. Smlouva byla uzavřena u notáře, který měl k dispozici zprávu o zdravotním stavu Zůstavitele. Žalobci se navíc o Zůstavitele dlouhodobě nestarali a nezajímali, péči o něj vykonávala ona.

3. Podáním datovaným 13. 4. 2022 se k žalobě vyjádřil žalobce c) /tehdy stále ještě v pozici žalovaného 2./. S podanou žalobou souhlasil, neboť Zůstavitel uzavíral předmětnou darovací smlouvu ve stavu, kdy nebyl schopen pochopit její obsah a posoudit právní dopady, je tudíž neplatná. Domnívá se, že žalovaná svým jednáním naplnila skutkovou podstatu trestného činu podvodu. Je ostatně otázkou, kdy a kde měl Zůstavitel darovací smlouvu podepsat„ u notáře“, když tento byl imobilní; může se tak též jednat o„ podvrh“ a tedy právní jednání nicotné.

4. Na základě podání, učiněného dne 17. 5. 2022, rozhodl soud usnesením ze dne 23. 5. 2022, č.j. 27 C 398/2021-50 tak, že řízení ve vztahu mezi žalobci a) a b) a žalobcem c) /tehdy stále ještě v pozici žalovaného 2./ částečně zastavil, a připustil jeho přistoupení do řízení již v pozici žalobce c); usnesení nabylo právní moci dne 15. 6. 2022.

5. K vyjádření žalované ze dne 15. 11. 2021 se vyjádřili již všichni tři žalobci podáním učiněným 17. 10. 2022, kde sporovali jednotlivá její skutková tvrzení.

6. První ústní jednání ve věci se konalo dne 9. 12. 2022, poté, kdy jednání původně nařízené na 30. 9. 2022 bylo k žádosti právního zástupce žalobců odročeno. Na něm obě strany setrvaly na svých procesních stanoviscích, a doplnili skutková tvrzení a důkazní návrhy, týkající se jednak otázky“ nesvéprávnosti“ Zůstavitele ke dni uzavření darovací smlouvy, jednak otázky (ne) pečování o Zůstavitele tím kterým z účastníků.

7. Dle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

8. V souladu s ustanovením § 80 o.s.ř. a k němu se vztahující ustálenou judikaturou se soud zabýval primárně otázkou (ne) existence naléhavého právního zájmu žalobců na určení (spolu) vlastnického práva Zůstavitele k Nemovitosti ke dni jeho smrti. Není-li dán naléhavý právní zájem žalobce v případě určovací žaloby, není na místě zabývat se její (ne) důvodností v meritu věci. Tímto byl též určen směr primárního dokazování.

9. Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne 16. 6. 2021 soud ověřil účastníky nesporovanou skutečnost, že k tomuto dni byli zapsáni žalobci a) a b) jako podíloví spoluvlastníci Nemovitosti s podíly každý 1/6 a žalovaná s podílem 4/6 (jenž nabyla na základě darovací smlouvy ze dne 17. 5. 2021 s právními účinky ke dni 18. 5. 2021). Z darovací smlouvy ze dne 17. 5. 2021 soud zjistil, že touto daroval Zůstavitel žalované předmětný spoluvlastnický podíl 4/6 na Nemovitosti; podpisy jsou ověřeny notářem. Soud dále postupem dle § 120 odst. 2 o.s.ř. zajistil a k důkazu provedl obsah spisu zdejšího soudu sp.zn. 13 D 1067/2021 (řízení o pozůstalosti Zůstavitele). Z úmrtního listu ze dne 7. 6. 2021 soud ověřil, že Zůstavitel zemřel dne 26. 5. 2021. Z protokolu o jednání před soudním komisařem dne 25. 10. 2021 soud zejména zjistil, že všichni tři žalobci jsou dětmi Zůstavitele a jeho dědici, žádný z nich dědictví neodmítl a všichni učinili výhradu soupisu. Dále vůči soudnímu komisaři společně prohlásili, že byla podána (tato nyní projednávaná) žaloba; tato žaloba byla též založena do dědického spisu. Soudní komisař v návaznosti na to uvedl, že v případě, že se prokáže ve sporném řízení, že Zůstavitel byl ke dni úmrtí vlastníkem (podílu na) Nemovitosti, berou dědici na vědomí, že takový majetek bude předmětem dodatečného projednání dědictví. Dále soudní komisař rozhodl, že soupis pozůstalosti se nahrazuje společným prohlášením dědiců o pozůstalostním majetku. Dědici (zdejší žalobci) konečně uzavřeli dohodu, podle níž veškerý majetek připadající do pozůstalosti nabyli každý rovným dílem, tedy každý 1/3. Z usnesení ze dne 25. 10. 2021, č.j. 13 D 1067/2021-51 (v právní moci dne 25. 10. 2021) soud zjistil mimo jiné, že soudní komisař schválil výše uvedenou dohodu dědiců o rozdělení pozůstalosti (výrok II.) a podle ní potvrdil nabytí dědictví (výrok III.). V odůvodnění je opětovně zmíněno prohlášení dědiců o podání (této nyní projednávané) žaloby a to, že pokud se ve sporném řízení ukáže, že Zůstavitel byl ke dni úmrtí vlastníkem (podílu na) Nemovitosti, berou dědici na vědomí, že takový majetek bude předmětem dodatečného projednání dědictví.

10. Jelikož měl soud zjištěný skutkový stav za dostatečný pro rozhodnutí ve věci, veškeré zbývající důkazní návrhy pro nadbytečnost zamítl. Dospěl totiž k závěru, že na straně žalobců není dán naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 o.s.ř. na určení spoluvlastnického práva Zůstavitele k Nemovitosti ke dni jeho smrti. Zbývající důkazní návrhy se přitom týkaly (ne) důvodnosti žaloby v meritu věci.

11. Dle § 171 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen„ z.ř.s.“), aktiva pozůstalosti tvoří majetek zůstavitele, který vlastnil v den své smrti, jakož i pohledávky a majetková práva, která sice vznikla teprve po jeho smrti, avšak mají původ v právních skutečnostech, jež nastaly za jeho života, a která by mu bez dalšího patřila, kdyby nezemřel, a právo na vypořádání společného jmění, které bylo zrušeno, zaniklo nebo bylo zúženo ještě za života zůstavitele a dosud nebylo vypořádáno. Dle § 172 odst. 1 z.ř.s., aktiva pozůstalosti soud zjistí především ze soupisu pozůstalosti nebo ze seznamu pozůstalostního majetku anebo ze společného prohlášení dědiců o pozůstalostním majetku. Dle odst. 2 téhož ustanovení, nebyla-li zjištěna podle odstavce 1, soud aktiva pozůstalosti objasní z údajů dědiců a uvede je v seznamu aktiv. Neshodnou-li se dědici na rozhodných skutečnostech o tom, co vše patří do aktiv pozůstalosti, ke spornému majetku se v řízení a při projednání pozůstalosti nepřihlíží. Dle § 189 odst. 1 z.ř.s., nepřihlíží-li se v řízení a při rozhodování o pozůstalosti k majetku nebo dluhům zůstavitele v důsledku postupu podle § 162 odst. 2 věty druhé, § 172 odst. 2 věty druhé nebo § 173 věty druhé, mohou se účastníci domáhat svých práv žalobou. Dle § 193 odst. 1 z.ř.s., objeví-li se po právní moci rozhodnutí o pozůstalosti majetek, který tvoří aktivum pozůstalosti, popřípadě též pasivum pozůstalosti, soud o ně doplní v dosavadním řízení vyhotovený soupis nebo seznam o aktivech a pasivech pozůstalosti; to neplatí, jde-li o aktiva nebo pasiva, k nimž se v důsledku postupu podle § 162 odst. 2 věty druhé, § 172 odst. 2 věty druhé nebo § 173 věty druhé nepřihlíží. Dle § 154 odst. 1 o.s.ř., pro rozsudek je rozhodující stav v době jeho vyhlášení.

12. V projednávané věci bylo jednoznačně prokázáno (spisem řízení o pozůstalosti) že žalobcům byly známy (nejpozději ke dni jeho pravomocného skončení – 25. 10. 2021) okolnosti, pro něž se domnívají, že darovací smlouva ze dne 17. 5. 2021 je neplatná či nicotná, a že Zůstavitel byl ke dni úmrtí vlastníkem předmětného spoluvlastnického podílu 4/6 na Nemovitosti. Možnost, že do aktiv pozůstalosti náleží též předmětný spoluvlastnický podíl na Nemovitosti, byl prokazatelně znám též dědickému soudu (soudnímu komisaři). V protokolu o jednání před soudním komisařem dne 25. 10. 2021 a v usnesení ze dne 25. 10. 2021, č.j. 13 D 1067/2021-51 je o těchto okolnostech výslovně hovořeno, přičemž soudní komisař tento podíl na Nemovitosti do aktiv pozůstalosti vědomě nezahrnul pro zjevnou spornost vlastnictví ke dni úmrtí Zůstavitele. Pozůstalostní řízení pak bylo pravomocně ukončeno schválením dohody dědiců a potvrzením nabytí dědictví podle ní, přičemž dědici si rozdělili (nabyli) dědictví v poměru shodných dědických podílů, tedy každý 1/3. Nyní projednávaná žaloba byla sice podána dne 12. 10. 2021, tedy před právní mocí usnesení o dědictví (25. 10. 2021), nicméně rozhodováno o ní bylo až dne 9. 12. 2022, tedy po nabytí právní moci usnesení o dědictví.

13. Z výše citovaných zákonných ustanovení je pak zřejmé, že dědici (zdejší žalobci) by se nemohli na základě potenciálně vyhovujícího výroku o žalobě nyní projednávané domáhat dodatečného projednání dědictví, jak se (nesprávně) domnívají a jak jim bylo (nesprávně) nastíněno soudním komisařem. Zdejší žalobci (v případě, že by jejich skutková tvrzení byla pravdivá, resp. prokázaná, tedy že by vlastníkem předmětného spoluvlastnického podílu na Nemovitosti byl ke dni úmrtí Zůstavitel a nikoli žalovaná) se měli žalobou domáhat určení svého vlastního (spolu) vlastnického práva k nemovitosti ke dni rozhodnutí soudu. Pouze rozhodnutí o takové určovací žalobě by mohlo přivodit pro ně příznivou změnu v právních vztazích. Rozhodnutí o určovací žalobě tak, jak byla podána, by mělo pouze akademický význam, neboť k dodatečnému projednání dědictví (přinejmenším ohledně předmětného podílu na Nemovitosti) již nemůže dojít, a následně by se museli domáhat novou žalobou právě určení svého vlastnického práva. Z těchto okolností je zřejmé, že žalobcům naléhavý právní zájem na určení (spolu) vlastnického práva Zůstavitele ke dni úmrtí nemůže svědčit a nesvědčí. Naléhavý právní zájem mohl žalobcům teoreticky svědčit pouze do pravomocného skončení pozůstalostního řízení, neboť stihl-li by soud v nyní projednávané věci pravomocně rozhodnout dříve, mohlo by takové rozhodnutí být podkladem pro přímé zahrnutí předmětného podílu na Nemovitosti do aktiv pozůstalosti. Soud však rozhoduje dle stavu k okamžiku vyhlášení rozsudku, a ke dni 9. 12. 2022 již žalobcům naléhavý právní zájem svědčit nemohl, neboť dědictví již nabyli (každý 1/3) – bez ohledu na soupis aktiv v usnesení o dědictví – a pokud by byla žaloba v meritu důvodná, mohli se již domoci určení svého vlastního vlastnického práva. Co se týká potenciální změny žaloby (na žalobu o určení vlastnictví žalobců), pak k této žalobci ani po právní moci usnesení o dědictví nepřistoupili. Soud je pak o této možnosti nemohl poučit, neboť dle ustálené judikatury se – co do naléhavého právního zájmu – jedná o otázku hmotného práva, a tedy by poučení soudem představovalo nepřípustné porušení rovnosti stran (viz též § 5 o.s.ř. a contrario). Pro rozhodnutí o žalobě je pak irelevantní, proč žalobci ke dni 9. 12. 2022 uplatňovali nesprávný žalobní petit (zda na základě vlastního právního názoru či na základě právního názoru nastíněného notářem v řízení o pozůstalosti).

14. Správnost výše uvedených závěrů vyplývá též z nedávné judikatury v obdobných věcech; jde především o„ pilotní“ rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 17. 9. 2019, č.j. 22 Co 84/2018-242, o rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. 3. 2022, č.j. 91 Co 379/2021-323 či o rozsudek zdejšího soudu ze dne 20. 7. 2022, č.j. 9 C 318/2020 (všechny dostupné v informačním systému beck-online).

15. Krajský soud v Praze v rozsudku ze dne 17. 9. 2019, č.j. 22 Co 84/2018-242 k tomuto uvádí následující:„ (…) Žalobkyně svůj naléhavý právní zájem na požadovaném určení, že předmětné nemovitosti vlastnila ke dni své smrti dne 7. 5. 2014 matka účastníků N. H., odůvodnila tím, že soudní praxe připouští žaloby na určení, že zůstavitel byl ke dni úmrtí vlastníkem určité věci. Spor o tom, zda součástí dědictví po zůstaviteli je určitá věc, se v občanském soudním řízení řeší právě žalobou dědiců na určení, že zůstavitel byl v den svého úmrtí vlastníkem věci. Rozhodnutí o tom, zda určitá věc je předmětem dědictví po zůstaviteli, náleží pouze soudu v řízení o dědictví. Přitom odkázala na stávající judikaturu a uzavřela, že je přesvědčena, že naléhavý právní zájem na určení dle této žaloby má, neboť bez tohoto určení bude její právo ohroženo a její právní postavení bude nejisté. Lze souhlasit se žalobkyní, že dle ustálené judikatury obecných soudů naléhavý právní zájem na určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není dán, je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez 3. tohoto určení jeho postavení stalo nejistým (rozsudky NS ČR sp. zn. 31 Cdo 1836/2005, sp. zn. 3 Cdon 1338/96). To znamená, že u žalobce musí jít buď o právní vztah (právo) již existující (alespoň v době vydání rozhodnutí) nebo o takovou jeho procesní, případně hmotněprávní situaci, v níž by objektivně v již existujícím právním vztahu mohl být ohrožen, případně pro své nejisté postavení by mohl být vystaven konkrétní újmě (rozsudek NS ČR sp. zn. 22 Cdo 2589/98, nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 17/95). Pokud však jde o stávající judikaturu ve vztahu k naléhavému právnímu zájmu u dědiců po zůstavitelech zemřelých za účinnosti o. z., t. j. po 1. 1. 2014, v případě žalob, že zůstavitel byl ke dni úmrtí vlastníkem určité věci, tak tato judikatura je s ohledem na novou úpravu řízení o pozůstalosti zakotvenou v zákoně č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen„ z. ř. s.“) nepoužitelná. (…) Ustanovení § 189 odst. 1 z. ř. s. tak řeší situaci, kdy při projednání pozůstalosti vzniknou i spory o aktiva pozůstalosti (odkaz na ustanovení § 172 odst. 2 věty druhé z. ř. s.), ke kterým se dle tohoto ustanovení jako ke spornému majetku v řízení o pozůstalosti nepřihlíží. Ti, kdo tvrdí, že do aktiv pozůstalosti patří i další majetek, mohou své nároky uplatnit samostatnou žalobou a to žalobou podanou i po právní moci rozhodnutí o pozůstalosti. Takováto žaloba může znít na vydání věci, vyklizení věci či vydání bezdůvodného obohacení, přitom jde-li o nemovitosti, které se zapisují do veřejného seznamu, katastru nemovitostí, může takováto žaloba nepochybně znít na určení práva dědice, ať již vlastnického či spoluvlastnického k této nemovité věci, která jako aktivum dědictví nebyla v řízení o pozůstalosti projednána. Formulace takovéto určovací žaloby podané po skončení dědického řízení pak musí odpovídat konkrétnímu právu dědice, ať již vlastnickému či spoluvlastnickému, respektujícímu konečné rozhodnutí ve věci pozůstalosti o podílech, v jakých byl již projednaný majetek nabyt, vyplývajících z provedeného vypořádání podle poměru nabytých hodnot při rozdělení pozůstalosti, popřípadě podle podílů, ve kterých bylo dědicům potvrzeno nabytí dědictví. Nová úprava řízení o pozůstalosti, i s poukazem na ustanovení § 193 odst. 1 věty za středníkem z. ř. s., tak zásadně vylučuje, aby nová sporná aktiva pozůstalosti, která se objeví po právní moci rozhodnutí o pozůstalosti, byla následně dodatečně projednána. Práva k tomuto nově objevenému spornému majetku, je třeba uplatit žalobou předpokládanou ustanovením § 189 odst. 1 z. ř. s., o které nalézací soud, právě s ohledem na pravomocné konečné rozhodnutí o pozůstalosti, rozhodne definitivně ve vztahu k účastníkům tohoto sporného řízení bez toho, aby bylo následně nutné tato aktiva projednávat v řízení o dodatečném projednání pozůstalosti. V poměrech projednávané věci to znamená, že ačkoliv žalobkyně nepochybně má naléhavý právní zájem na určení svého spoluvlastnického práva s ohledem na vylíčená skutková tvrzení a usnesení vydané v řízení o pozůstalosti po zemřelé matce účastníků, kdy na základě uzavřené dohody nabyla jednu polovinu čisté hodnoty pozůstalosti, tak nemůže mít naléhavý právní zájem na v tomto řízení uplatněném žalobním petitem požadovaném určení, že předmětné nemovitosti byly ke dni smrti ve výlučném vlastnictví zůstavitelky, jde totiž o aktivum sporné. Nezní-li tedy v tomto řízení žalobkyní uplatněný žalobní petit na určení spoluvlastnického práva žalobkyně a žalovaného k předmětným nemovitostem ale na určení, že zůstavitelka byla ke dni svého úmrtí vlastníkem předmětných nemovitostí, tak na požadovaném určení ve světle výše uvedeného žalobkyně naléhavý právní zájem nemá a není-li žalobkyní nesprávně uplatněný žalobní petit kryt poučovací povinností soudu, neboť v tomto případě jde o poučení hmotněprávní, je namístě již z důvodu nedostatku naléhavého právního zájmu žalobkyně na požadovaném určení žalobu v celém rozsahu zamítnout. (…)“ 16. Obdobně rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. 3. 2022, č.j. 91 Co 379/2021-323, vycházeje ze závěrů rozsudku shora citovaného:„ (…) Z výše citovaných ustanovení vyplývá, že aktiva pozůstalosti definuje § 171 odst. 1 z. ř. s . Aktiva soudní komisař zjistí především ze soupisu pozůstalosti nebo ze seznamu pozůstalostního majetku anebo ze společného prohlášení dědiců o pozůstalostním majetku. Neshodnou-li se dědici na rozhodných skutečnostech o tom, co vše patří do aktiv pozůstalosti, ke spornému majetku se v řízení a při projednání pozůstalosti nepřihlíží (§ 172 odst. 1 a 2 z. ř. s .); účastníci se však mohou domáhat svých práv žalobou (§ 189 odst. 1 z. ř. s .). Již ze žalobních tvrzení, jakož i z provedených důkazů, zejména z protokolu sepsaného dne (datum) notářem JUDr. (příjmení) ve věci řízení o pozůstalosti po (jméno) (příjmení), č. j. 34 D 1964/2017-144, a z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 2. 10. 2018, č. j. 34 D 1964/2017-146, je zřejmé, že bytová jednotka (číslo) v (obec) - (část obce) byla soudním komisařem označena jako sporný majetek, k němuž se při projednání pozůstalosti nepřihlíželo ve smyslu § 172 odst. 2 věty druhé z. ř. s . Žalobci (jakožto právní nástupci (jméno) (příjmení) staršího) se proto mohou domáhat svých práv týkajících se sporného majetku samostatnou žalobou ve smyslu § 189 odst. 1 z. ř. s . Odvolací soud však poukazuje na to, že nová právní úprava řízení o pozůstalosti vylučuje, aby sporná aktiva, k nimž se ve smyslu § 172 odst. 2 věty druhé z. ř. s . v řízení a při rozhodování o pozůstalosti nepřihlíželo, byla následně dodatečně projednána, jak se žalobci nesprávně domnívají (srov. § 193 odst. 1 část věty za středníkem z. ř. s .). Dodatečné projednání pozůstalosti postupem podle § 193 odst. 1 část věty před středníkem z. ř. s . totiž slouží výlučně k tomu, aby byl projednán i ten majetek zůstavitele, který do původního řízení nebyl zahrnut, neboť nebyl vůbec znám, což není tento případ. Žalobci proto na požadovaném určení nemají naléhavý právní zájem, neboť v případě, že by žalobě bylo vyhověno a sporný majetek by měl tvořit aktivum pozůstalosti po (jméno) (příjmení), nemohl by být dodatečně projednán dle § 193 odst. 1 z. ř. s . Požadované určení by tedy žalobcům nepřineslo účinnou ochranu jejich práv. (…) Vzhledem k tomu, že žaloba měla být soudem I. stupně správně zamítnuta pro nedostatek naléhavého právního zájmu na požadovaném určení, pak je vyloučeno, aby současně byla žaloba přezkoumávána po věcné stránce (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne (datum rozhodnutí), sp. zn. 30 Cdo 1121/2011). Odvolací soud se proto nezabýval odvolacími námitkami žalobců, které směřovaly proti závěrům soudu I. stupně o platnosti darovací smlouvy a rozsudek soudu I. stupně potvrdil jako věcně správný podle § 219 o. s. ř., a to včetně správného výroku o nákladech řízení, jehož znění je v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř.“ 17. Zdejší soud pak navázal na závěry obou výše citovaných rozsudků ve svém rozsudku ze dne 20. 7. 2022, č.j. 9 C 318/2020, kde (v opačné situaci co do žalobního petitu) meritorně projednal a rozhodl žalobu na určení vlastnického práva dědice, a nepřisvědčil námitce žalovaného, že žaloba měla znít na určení vlastnického práva zůstavitele ke dni úmrtí:„ (…) K naléhavému právnímu zájmu žalobkyně na podané žalobě soud uzavírá, že v dané věci je naléhavý právní zájem zcela jednoznačně dán. Předmětná bytová jednotka se následně stala aktivem případné pozůstalosti paní (celé jméno původní účastnice), kdy posléze by právní poměry byly vypořádány v pozůstalostním řízení. Jelikož však paní (celé jméno původní účastnice) v průběhu tohoto sporného řízení zemřela, a dědictví po ní bylo i posléze vypořádáno, měla žalobkyně naléhavý právní zájem na určení toho, že ona, a i žalovaný jsou podílovými spoluvlastníky bytu, s podíly odpovídajícími podílům, v jakých nabyli pozůstalost po paní (celé jméno původní účastnice). Současně žalobkyně neměla jinou možnost, jak se svého práva v tomto případě domáhat, když současná právní úprava neumožňovala, aby byl sporný majetek, tj. předmětná nemovitost, projednán v pozůstalostním řízení. (…) V průběhu tohoto řízení, jehož účastníkem původně byla i paní (celé jméno původní účastnice), (celé jméno původní účastnice) zemřela, došlo k pravomocnému ukončení pozůstalostního řízení, kde se žalobkyně a žalovaný dohodli na tom, že každý dědí . Předmětná bytová jednotka nemohla být projednána v dědickém řízení, neboť se tak jednalo o sporné aktivum dědictví, ke kterému se v pozůstalostním řízení nepřihlíží. Toto sporné aktivum není pak možné ani dodatečně projednat v pozůstalostním řízení, když má naopak být projednáno v civilním sporném řízení. Namítá-li toto žalovaný, vychází z již dávno neúčinné právní úpravy, a nelze tak k jeho námitce jakkoli přihlížet. (…)“.

18. Soud se v nyní projednávané věci zcela ztotožnil se shora citovanými závěry rozhodnutí, vydaných v řízeních za totožných či zcela obdobných skutkových okolností, přičemž přihlížel též k povinnosti předvídatelnosti rozhodnutí v obdobné věci ve smyslu § 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Žalobu tedy zamítl pro absenci naléhavého právního zájmu ve smyslu § 80 o.s.ř. (výrok I.)

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy by sice žalovaná byla ve věci zcela úspěšná a měla na náhradu nárok, tento však na ústním jednání výslovně neuplatnila s tím, že jí žádné náklady nevznikly.

Poučení