27 C 59/2020-518

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Lucií Šenkovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o zaplacení částky 704 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 228 930 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 8. 1. 2021 do zaplacení, a dále úrok z prodlení z částky 182 388,14 Kč od 1. 10. 2020 do 17. 12. 2020, tj. ve výši 3 215,52 Kč, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 475 070 Kč s příslušenstvím, a dále co do úroku z prodlení z částky 228 930 Kč od 7. 7. 2020 do 7. 1. 2021 a z částky 182 388,14 Kč od 8. 7. 2020 do 1. 10. 2020.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 85 190,87 Kč, k rukám právního zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhá na žalované zaplacení náhrady nemajetkové újmy ve výši 500 000 Kč a dále náhrady škody v podobě nákladů obhajoby z titulu nezákonného rozhodnutí, a to usnesení [stát. instituce], [číslo jednací], ze dne 16. 3. 2013, kterým bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro zločin podplácení podle § 332 odst. 1 alinea první, odst. 2 písm. b) trestního zákoníku. Na žalobce následně byla podána obžaloba Okresním státním zastupitelstvím v Kolíně ze dne 7. 6. 2016. Rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 22. 3. 2019, sp. zn. [spisová značka] byl žalobce obžaloby zproštěn. Proti tomuto rozsudku podal státní zástupce odvolání v neprospěch žalobce. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 9. 1. 2020, sp. zn. [spisová značka], bylo odvolání státního zástupce zamítnuto. Rozhodnutí nabyla právní moci dne 9. 1. 2020. Nedůvodným trestním stíháním žalobci vznikla nemajetková újma, za kterou požaduje zadostiučinění v penězích. Žalobce byl v době, kdy proti němu bylo zahájeno trestní stíhání podnikatelem, jednatelem, společníkem a zaměstnancem společnosti [právnická osoba], a vytvořil si dobré jméno prodejem kvalitních ojetých vozidel. Trestní stíhání ho v tomto podnikání značně zdiskreditovalo. Zákazníci se dozvěděli, že byl žalobce stíhán pro trestný čin majetkové povahy a jeho dobré jméno tak bylo značně poškozeno. Získání důvěry zákazníků mu do té doby trvalo několik let. Důvěra zákazníků v odvětví, ve kterém se pohybuje, doznala trestním stíháním značné újmy. Obraty [právnická osoba] [příjmení] po zahájení trestního stíhání zásadně klesly, a to v podstatě o jednu polovinu. Trestní stíhání žalobce trvalo po dobu sedmi let a po celou dobu byl žalobce tímto trestním stíháním zatěžován. V souvislosti s trestním řízením byl žalobce nucen vynaložit náklady na obhajobu v tomto trestním stíhání, a to celkem za 57 úkonů, když odměna za jeden úkon právní služby činila dle § 7 advokátního tarifu částku 2 300 Kč. Dále má žalobce právo na náhradu 57 režijních paušálů á 300 Kč a příslušného DPH. Celkem žalobce požadoval na nákladech obhajoby částku 182 388,14 Kč. Kromě uvedených nároků žalobce žalobou požaduje dále částku 204 000 Kč jako náhradu za nepřiměřenou délku trestního řízení, kdy délka trestního řízení činila 7 let. Žalobce tak požaduje za rok trvání řízení částku 20 000 Kč navýšenou o dalších 70 %, a to vzhledem k tomu, že žalobci nelze v průběhu řízení nic vytknout (+ 20 %) a dále, že věc měla pro žalobce zvýšený význam (+ 50 %). Žalobce uplatnil svůj nárok předběžně u žalované podáním doručeným žalované dne 31. 3. 2020. Své uplatnění nároku následně doplnil dne 7. 7. 2020.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že žalobou uplatněný nárok považuje za důvodný pouze zčásti. Žalovaná učinila nesporným průběh a výsledek trestního řízení vedeného proti žalobci u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. [spisová značka]. Žalovaná v rámci předběžného projednání nároku přiznala žalobci na náhradě nákladů obhajoby částku 182 388,14 Kč, tedy nároku na náhradu škody v podobě nákladu na obhajné vyhověla zcela. Co se týká požadavku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení, žalovaná tomuto nároku nevyhověla, neboť délku řízení považuje za přiměřenou. Řízení probíhalo na dvou stupních soudní soustavy a trestní věc byla po právní a skutkové stránce složitá a vyžadovala větší prostor pro provedení důkazních prostředků, ve věci bylo vypracováno několik odborných vyjádření a byla nutná právní pomoc v zahraničí. Vzhledem ke složitosti a celkovému počtu obžalovaných tak věc potřebovala určitou dobu jak v řízení přípravném, tak i v řízení před soudem. Žalobce se na délce řízení nepodílel. Význam řízení pro žalobce žalovaná shledala jako zvýšený. Co se týká náhrady nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání, k tomu uvedla, že z podání žalobce nelze bez dalšího rozklíčovat, zda je požadováno poskytnutí zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, náhrada škody v podobě ušlého zisku, či obojí.

3. Podáním ze dne 23. 2. 2021 vzal žalobce žalobu částečně zpět co do částky 182 388,14 Kč, která mu byla žalovanou přiznána jako náhrada nákladů obhajoby. Usnesením soudu ze dne 26. 2. 2021 bylo řízení v tomto rozsahu zastaveno.

4. Mezi účastníky bylo v řízení nesporné, že žalobce uplatnil svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním ve výši 500 000 Kč a nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou trestního řízení dne 7. 7. 2020. Mezi účastníky byl rovněž nesporný průběh trestního řízení žalobce, které bylo vedeno u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. [spisová značka]. Řízení bylo vůči žalobci zahájeno usnesením o zahájení trestního stíhání ze dne 16. 9. 2013, a to pro trestný čin podplácení dle § 332 odst. 1 alinea první, odst. 2 písm. b) trestního zákoníku. Žalobce byl v rámci tohoto řízení zproštěn rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 22. 3. 2019. Konečným rozhodnutím v trestní věci žalobce byl Krajského soudu v Praze ze dne 9. 1.2 020, kterým bylo zamítnuto odvolání státního zástupce. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 9. 1. 2020 Tyto skutečnosti tak nebyly předmětem dokazování.

5. Na výzvu soudu k doplnění skutkových tvrzení ohledně dopadů nezákonného trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce, žalobce v podání ze dne 13. 8. 2021 uvedl, že v důsledku trestního stíhání se žalobci zhoršil jeho zdravotní stav. Dne 31. 1. 2014 byl žalobce hospitalizován v [anonymizováno 6 slov]. Byl hospitalizován déle než týden. Onemocnění bylo vyvoláno stresem, který byl způsobem trestním stíháním. Žalobce se s tímto onemocněním potýkal nadále v letech 2014 až 2017. Od podzimu roku 2013 se u něj rozvinuly [anonymizována čtyři slova], a to bez vazby na námahu. V důsledku stresu se prohloubily jeho problémy s [anonymizováno] a také se zhoršil jeho [anonymizována dvě slova]. V dnešní době má žalobce noční můry spojené s trestním stíháním, což se projevuje v kvalitě jeho spánku. V důsledku trestního stíhání došlo k poškození dobrého jména žalobce, a to zejména v rámci jeho podnikání, kdy jeho zákazníci ztratili důvěru v jeho osobu jakožto společníka společnosti [právnická osoba], a snížil se tak počet zákazníků, kteří od jeho společnosti kupovali auta. To se projevilo menším množstvím odebraných aut od dodavatelů žalobce a snížení počtu zákazníků. Od roku 2013 došlo k zásadnímu snížení obratu [právnická osoba] [příjmení], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova].

6. Ze spisu Okresního soudu v Kolíně, sp. zn. [spisová značka], vzal soud za prokázané následující. Dne 26.7.2012 byl vydán záznam o zahájení úkonů trestního řízení ve vztahu k podezření [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] a následně dne 25.10.2012 ve vztahu k [jméno] [příjmení]. Dne 16. 9. 2013 bylo vydáno usnesení o zahájení trestního stíhání ve vztahu k žalobci. Proti tomuto podal žalobce stížnost, která byla doručena policii dne 4. 10. 2013. Usnesením Okresního státního zastupitelství ze dne 20. 12. 2013 byla stížnost zamítnuta. Následně byl ve věci vyslechnut žalobce. V listopadu 2013 proběhly výslechy svědků obviněných [příjmení], [celé jméno žalobce], [příjmení], [anonymizováno] a [jméno]. Dále dne 9. 1. 2013 výslech svědka [příjmení] a dne 12. 3. 2013 byl na úřední záznam vyslechnut žalobce. V průběhu let 2013 2016 probíhalo rozsáhlé dokazování, toto je obsaženo v svazcích trestního spisu, tedy od svazku č. 5 až do svazku č. 35, následně vyzýváni jednotliví obhájci k seznámení se s obsahem trestního spisu před podáním obžaloby. Dne 31. 3. 2016 byl podán návrh na podání obžaloby, přičemž žalobce se týkal skutek uvedený pod bodem č.

95. Dne 23. 5. 2016 byl další z obviněných [příjmení] upozorněn na změnu právní kvalifikace. Dne 26. 5. 2016 byl tímto obviněným podán návrh na doplnění vyšetřování, přičemž navrhl výslech značného množství svědků. O změně právní kvalifikace byl vyrozuměn další obviněný [jméno] [příjmení]. Rovněž jeho právní zástupce podal dne 24. 5. 2016 návrh na výslech dalších svědků ve značném rozsahu. Dne 7. 6. 2016 státní zástupce zamítl tento návrh na doplnění dokazování. Dne 23. 5. 2016 byl dále vyrozuměn [jméno] [jméno] o změně právní kvalifikace. Usnesením ze dne 7. 6. 2016 rozhodl státní zástupce o zastavení trestního stíhání ve vztahu k obviněnému [jméno] [příjmení]. Dne 8. 6. 2016 byla Okresním státním zastupitelstvím podána obžaloba k Okresnímu soudu v Kolíně celkem proti 19 obviněným. Žalobce byl 10. obviněným této obžaloby. Obžaloba obsahuje celkem 97 stran. Dne 27. 7. 2016 obhájce jednoho z obžalovaných požádal, aby nenařizoval hlavní líčení v termínu od 15. 8. 2016 do 26. 8. 2016 vzhledem k plánované dovolené. Ve věci bylo nařízeno veřejné zasedání o předběžném projednání obžaloby na den 16. 6. 2017. Tohoto dne proběhlo veřejné zasedání, které bylo odročeno na den 25. 8. 2017, přičemž důvodem pro poskytnutí lhůty k případným dohodám o vině a trestu. Dne 26. 7. 2017 sdělil státní zástupce, že ani u jednoho obviněného nedošlo k dohodě o vině a trestu. dnech 20. 7. 2017 a 21. 7. 2017 proběhla jednání o dohodě o vině a trestu. Dne 25. 8. 2017 proběhlo veřejné zasedání, kdy došlo k předběžnému projednání obžaloby, na tomto veřejném zasedání byla část řízení o skutcích obžalovaného [příjmení] určena k samostatnému projednání. Toto bylo opětovně spojeno s věcí vedenou u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. [spisová značka]. Ve věci bylo nařízeno hlavní líčení na den 6. 11. 2017 až 10. 11. 2017. Soud řešil problémy s doručováním jednotlivým obžalovaným, kdy o součinnost žádal příslušné oddělení [stát. instituce]. Dne 2. 11. 2017 požádal obhájce [jméno] [příjmení] o odročení nařízeného hlavního líčení na dobu po 13. 11. vzhledem k pracovní neschopnosti. Dne 31. 10. 2017 státní zástupce ještě vznesl další důkazní návrhy. Dne 11. 12. 2017 sděluje obhájce [jméno] [příjmení], že tento vážně onemocněl. Dne 21. 12. 2017 byla podána žádost o odročení hlavního líčení podaná obhájcem [jméno] [příjmení] - o odročení hlavního líčení, které bylo nařízeno na den 12. 2. 2018 do 16. 2. 2018. Dne 24. 1. 2018 požádal o odročení i obhájce [jméno] [příjmení] Hlavní líčení na den 12. 2. až 16. 2. 2018 bylo zrušeno a nový termín hlavního líčení byl stanoven na 9. 4. 2018 až 13. 4. 2018. Dne 8. 2. 2018 byl vydán příkaz k zatčení jednoho z obviněných, [jméno] [jméno], neboť je neznámého pobytu a byly problémy s doručováním předvolání k hlavnímu líčení. Dne 9. 4. 2018 ve věci proběhlo hlavní líčení, na kterém byla přednesena obžaloba. Dále byli vyslechnuti obžalovaní. Hlavní líčení bylo přerušeno a mělo v něm být pokračováno dne 10. 4. 2018. Dne 10. 4. 2018 bylo pokračováno v hlavním líčení, byli vyslechnuti zbývající obžalovaní. V hlavním líčení bylo následně pokračováno dne 11. 4. 2018. Opět pokračováno ve výslechu obžalovaných. Hlavní líčení odročeno na den 18. 6. 2018 až 22. 6. 2018. Dne 18. 6. 2018 proběhlo další hlavní líčení, na kterém bylo přistoupeno k výslechu svědků. V hlavním líčení pokračováno dne 19. 6. 2018. Pokračováno ve výslechu svědků. V hlavním líčení bylo následně pokračováno dne 20. 6. 2018. Opět pokračováno ve výslechu svědků. V hlavním líčení pokračováno i 21. 6. 2018 a 22. 6. 2018. Na tomto hlavním líčení bylo prováděno množství listinných důkazů. Jednání bylo odročeno na den 10. 9. 2018 až 13. 9. 2018. Dne 9. 7. 2018 ještě navrhl jeden z obhájců výslechy dalších svědků. Dne 25. 7. 2018 byl rovněž učiněn další důkazní návrh ze strany jednoho z obhájců. Dne 27. 8. 2018 byly [stát. instituce] předloženy audiovizuální záznamy. Další hlavní líčení se uskutečnilo dne 10. 9. 2018. K tomuto hlavnímu líčení se nedostavil obžalovaný [jméno] [jméno]. Jeho věc byla vyloučena k samostatnému projednání. Na tomto hlavním líčení byly přehrávány audiovizuální záznamy [stát. instituce]. V hlavním líčení pokračováno dne 11. 9. 2018. Na tomto hlavním líčení čteny listinné důkazy. V hlavním líčení pokračováno dne 12. 9. 2018. Opět čteny listinné důkazy. V hlavním líčení pokračováno 13. 9. 2018. Opět přehrávány audiovizuální záznamy a dále čteny listinné důkazy. Další hlavní líčení nařízeno na den 22. 10. až 26.

10. Dne 19. 10. 2018 požádal obhájce [jméno] [příjmení] o odročení hlavního líčení vzhledem ke své pracovní neschopnosti. Hlavní líčení bylo odročeno na den 17. 12., 18. 12. a dále na dny 10. 1., 11. 1., 31. 1. a 1.

2. Dne 17. 12. 2018 proběhlo další hlavní líčení, kdy bylo přistoupeno k výslechu svědků. V tomto hlavním líčení pokračováno dne 18. 12. 2018. Následně pokračováno dne 10. 1. 2019, dále 11. 1. 2019. Soud následně řešil problémy s předvoláním svědka [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení]. Další hlavní líčení proběhlo dne 31. 1. 2019. Toto hlavní líčení bylo odročeno na den 18. 3. 2019 a 22. 3. 2019. Dne 18. 3. 2019 došlo k dalšímu hlavnímu líčení, na kterém byli ještě vyslýcháni svědci. Byly předloženy závěrečné návrhy, přičemž obhájce žalobce předložil svůj závěrečný návrh v písemné podobě. Následně pokračováno v hlavním líčení dne 22. 3. 2019 a na tomto jednání byl vyhlášen rozsudek, ve kterém byl žalovaný zproštěn obžaloby. Předseda senátu požádal o prodloužení lhůty k vyhotovení rozhodnutí do 22. 6. 2019. Dne 20. 6. 2019 byl rozsudek rozeslán účastníkům [příjmení] rozsudku podali odvolání obžalovaný [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Všichni odsouzení podali odvolání. Odvolání podal rovněž státní zástupce dne 1. 7. 2019, a to rovněž v neprospěch žalobce. Následně byla odvolání ještě doplňována. Odvolání státního zástupce bylo doplněno dne 26. 7. 2019. Dne 2. 10. 2019 byla věc předložena odvolacímu soudu - Krajskému soudu v Praze, který nejprve rozhodl dne 16. 10. 2019 o stížnosti obžalovaného [jméno] [příjmení] ve věci přiznání bezplatné obhajoby. Ve věci bylo nařízeno veřejné zasedání na den 8. 1. 2020. Na tomto veřejném zasedání bylo následně pokračováno 9. 1. 2020, kdy byl ve věci vyhlášen rozsudek, kdy bylo částečně rozhodnuto ve věcech některých obžalovaných [jméno] [jméno], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], a odvolání státního zástupce ohledně dalších z obžalovaných, mj. [jméno] [příjmení], bylo zamítnuto. Předseda senátu požádal o prodloužení lhůty k vyhotovení rozsudku do 19. 2. 2020. Spis byl dne 19. 2. 2020 vrácen zpět Okresnímu soudu v Kolíně. Rozsudek nabyl právní moci dne 9. 1. 2020.

7. Z účastnické výpovědi žalobce a rovněž z výpovědi partnerky žalobce [jméno] [příjmení] vzal soud za prokázané, že u žalobce se v průběhu jeho trestního stíhání objevily zdravotní problémy. Žalobce byl v roce 2013 hospitalizován s onemocněním tzv. [anonymizováno] v [anonymizována dvě slova] [obec]. Toto onemocnění se mu následně vracelo. Jedním ze spouštěčů této nemoci byl stres v souvislosti s trestním stíháním. U žalobce došlo rovněž ke zhoršení jeho kardiologických problémů. V době trestního stíhání měl žalobce čtyř a půl letého syna. Starosti s trestním stíháním a důsledky, které mělo trestní stíhání na podnikání žalobce, se promítly i do partnerského vztahu mezi žalobcem a jeho partnerkou. Značné dopady mělo trestní stíhání na podnikání žalobce, kdy žalobce v důsledku trestního stíhání přišel o důvěru svých zákazníků a zásadně se mu snížily obraty ve firmě. Z tohoto důvodu z firmy odešlo množství zaměstnanců a žalobce se v tomto období snažil zastat práci ve firmě i za bývalé zaměstnance. Z tohoto důvodu trávil v zaměstnání většinu svého času, což se negativně projevilo i ve fungování rodiny žalobce.

8. Dopady do podnikání žalobce byly prokázány rovněž svědeckými výpověďmi svědků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Uvedení svědci jsou obchodními partnery žalobce a zejména svědek [příjmení], zaměstnanec společnosti [právnická osoba] potvrdil, že žalobce měl před zahájením jeho trestního stíhání v oboru prodeje ojetých automobilů dobrou pověst. Od roku 2015 svědek přestal s žalobcem spolupracovat, u žalobce došlo k poklesu prodejů automobilů, neboť k němu lidi přestali chodit. Dopady do podnikání žalobce potvrdila rovněž svědkyně [jméno] [příjmení], bývalá zaměstnankyně žalobce a svědek [jméno] [příjmení]. Svědkyně [příjmení] vypověděla, že v průběhu trestního stíhání žalobce došlo ke značnému odlivu zákazníků, bylo to v roce 2014, v roce 2015, a to zejména na pobočce v [obec] a v [obec]. Propad prodejů na pobočce v [obec] potvrdil rovněž svědek [příjmení]. Tento svědek rovněž potvrdil odchod zaměstnanců a propad v obratech v letech 2013 až 2014.

9. Dopady do podnikání žalobce prokazují rovněž daňová přiznání firmy žalobce, společnost [právnická osoba], za roky 2009 až 2013. V roce 2009 činil obrat firmy 30 691 032 Kč, v roce 2011 činil obrat firmy 21 114 869 Kč, v roce 2012 činil obrat firmy 17 084 043 Kč, v roce 2016 činil obrat firmy 17 746 872 Kč, v roce 2018 činil obrat firmy 12 646 088 Kč, v roce 2015 činil obrat firmy 14 556 286 Kč, v roce 2017 činil obrat firmy 15 977 417 Kč, v roce 2014 činil obrat firmy 17 271 704 Kč, v roce 2013 činil obrat firmy 14 277 722 Kč, v roce 2010 činil obrat firmy 26 858 032 Kč.

10. Ze zdravotní dokumentace [anonymizována tři slova] [právnická osoba], vzal soud za prokázané, že od roku 2012 se žalobce ambulantně léčil v [anonymizována tři slova] [obec], na [anonymizována tři slova]. Při návštěvě dne 24. 9. 2012 a rovněž při návštěvě dne 7. 1. 2013 žalobce udával, že [anonymizována tři slova] [anonymizováno]. Při návštěvě dne 11. 2. 2014 si žalobce stěžoval na [anonymizována tři slova] [anonymizováno], [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] Tyto problémy trvaly i při návštěvě dne 25. 3. 2014. Žalobce v důsledku těchto obtíží absolvoval množství vyšetření. Pro rozvoj [anonymizována tři slova] [anonymizováno] byl žalobce od roku 2016 léčen rovněž v [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována tři slova] (viz zdravotní dokumentace žalobce z [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [obec] [anonymizováno] [část obce]). Od 4. 6. 2014 do 5. 6. 2014 byl žalobce hospitalizován v [anonymizováno] na [anonymizována tři slova], pro [anonymizována tři slova] [anonymizováno], které se u žalobce projevovaly již od podzimu 2013. Následně byl pro tyto trvající obtíže léčen až do roku 2016. Z výpisu ze zdravotní dokumentace v tomto lékařském zařízení vzal soud dále za prokázané, že žalobci byl v červenci 2012 proveden [anonymizována dvě slova], a to [anonymizována dvě slova] [anonymizována tři slova] Diagnóza v případě žalobce byla [anonymizována tři slova] [anonymizováno]. Ze zdravotní dokumentace [anonymizována tři slova] [obec], [anonymizováno] [územní celek], [anonymizována tři slova], vzal soud za prokázané, že žalobce byl v době od 15. 4. 2014 do 18. 4. 2014 hospitalizován pro [anonymizována dvě slova] ([anonymizována dvě slova]). Dne 18. 4. byl žalobce na vlastní žádost propuštěn do domácí péče. Následně byl léčen pouze ambulantně. Z ostatních důkazů soud nezjistil skutečnosti důležité pro rozhodnutí ve věci.

11. Z žalobcem předložených článků na internetových serverech (stránky [webová adresa], článek ze dne 11. 12. 2012 – [anonymizováno 8 slov], zpráva [anonymizováno] ze dne 12. 12. 2012 – [obec] [anonymizováno 7 slov], zpráva na serveru [anonymizováno] ze dne 23. 8. 2016 – [anonymizováno 7 slov] [obec] [anonymizováno 5 slov]), vzal soud za prokázané, že trestní kauza, v níž byl žalobce trestně stíhán byla medializována jak v regionálním, tak v celostátním tisku. V uvedených článcích však nebyl jmenován přímo žalobce a nebyla publikována ani jeho fotografie.

12. Po provedeném dokazování s přihlédnutím ke skutečnostem, které byly mezi účastníky nesporné, soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu. Proti žalobci bylo usnesením [stát. instituce], [číslo jednací], ze dne 16. 3. 2013 zahájeno trestní stíhání pro zločin podplácení podle § 332 odst. 1 alinea první, odst. 2 písm. b) trestního zákoníku. Na základě podané obžaloby Okresního státního zastupitelství v Kolíně ze dne 7. 6. 2016 bylo následně proti žalobci vedeno trestní řízení u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. [spisová značka]. Rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 22. 3. 2019 byl žalobce zproštěn obžaloby podle § 226 písm. b) trestního řádu. Následně bylo rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 9. 1. 2020 zamítnuto odvolání státního zástupce ve vztahu k žalobci. Rozsudek nabyl právní moci dne 9. 1. 2020 Trestní stíhání žalobce tak trvalo od 16. 3. 2013 do 9. 1. 2020, tedy 6 let a 10 měsíců. V trestní věci bylo celkem 17 obžalovaných, kteří byli obviněni pro celkem 31 skutků, resp. obžalovaní [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] byli obviněni z celkem 76 skutků a následně z dalších 31 skutků spolu s dalšími obviněnými, a to pro trestné činy zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. t) trestního zákoníku, přečinu legalizace výnosů z trestné činnosti z nedbalosti podle § 217 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku, zneužití pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. c) a částečně pro trestný čin podílnictví z nedbalosti podle § 252 odst. 2, odst. 3 písm. a) zákona č. 140/1961 Sb., a dále pro zločiny podplácení podle § 332 odst. 1 alinea první, odst. 2 písm. b) trestního zákoníku. Trestní spis obsahuje celkem 43 svazků.

13. Po právní stránce soud posoudil věc následovně.

14. Podle § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ OdpŠk“) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 OdpŠk se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit. Podle § 3 OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, („ úřední osoby“), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona („ územní celky v přenesené působnosti“).

15. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle odst. 2 cit. ust. právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

16. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 téhož ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle § 31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

17. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Podle § 15 odst. 1 a 2 OdpŠk přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

18. Žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na zadostiučinění újmy a náhradu škody předvídanou § 14 OdpŠk, neboť nárok u žalované předběžně uplatnil. Žalovaná odpovídá za škodu podle OdpŠk za současného splnění tří předpokladů: 1) existence odpovědnostního titulu, tedy nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vzniklou škodou, přičemž z existence jednoho předpokladu (např. vznik škody) nelze automaticky dovozovat existenci dalšího (např. odpovědnostního titulu).

19. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidské práva nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Evropský soud pro lidská práva ve své judikatuře upřednostňuje celkový pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne 11. 10. 2005) a průtah, jenž se vyskytne jen v určité fázi řízení, toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Žirovnický proti České republice ze dne 9. 7. 2002). Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Kubizňáková proti České republice ze dne 21.6.2005).

20. Kritéria § 31a odst. 3 OdpŠk se použijí i na zjištění, zda byla délka řízení přiměřená.

21. V daném případě probíhalo přípravné řízení ve vztahu k žalobci od 16. 3. 2013 do 17. 6. 2016, kdy byla státním zástupcem Okresního státního zastupitelství v Kolíně podána obžaloba. Od 7. 6. 2016 do 22. 3. 2019 probíhalo řízení před soudem prvního stupně a následně do 9. 1. 2020 řízení před soudem odvolacím. Věc byla značně složitá, zejména po skutkové a po procesní stránce, kdy v řízení bylo velké množství obžalovaných, kteří byli obviněni ze spáchání velkého množství skutků. V řízení tak bylo prováděno rozsáhlé dokazování, a to jak četnými svědeckými výpověďmi, tak rovněž množstvím listinných důkazů i znaleckými posudky. Po procesní stránce bylo řízení komplikováno velkým množstvím obviněných.

22. V postupu orgánů činných v trestním řízení nebyly shledány žádné průtahy.

23. Soud však považuje za nutné upozornit na skutečnost, že ve vztahu k žalobci bylo trestní stíhání vedeno pouze pro jeden jediný skutek, uvedený pod bodem 10 obžaloby i zprošťujícího rozsudku, ke kterému mělo dojít dne 11. 10. 2012 tak, že žalobce předal obviněnému [jméno] [příjmení] jednu bankovku.

24. Žalobce se na délce řízení žádným způsobem nepodílel, naopak s orgány činnými v trestním řízení spolupracoval.

25. Dle ustálené judikatury je vyšší význam předmětu řízení presumován u řízení, která mají pro jejich účastníky zvýšený význam, jako např. věci trestní, věci péče o nezletilé, pracovněprávní spory, věci osobního stavu aj. Nejde-li o vyjmenované případy domněnky vyššího významu předmětu pro poškozeného, je pro něj význam předmětu řízení standardní (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 30Cdo 515/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. 30Cdo 2542/2014). V daném případě je jednalo o trestní stíhání žalobce, které navíc bylo do určité míry medializováno. Žalobce hrozil trest odnětí svobody v trvání 1 – 6 let, trest propadnutí majetku a peněžitý trest. Je zřejmé, že předmětné řízení mělo pro žalobce zvýšený význam již jen z toho důvodu, že se jednalo o řízení trestní, ale i z důvodu poměrně vysokého trestu. Trestná činnost žalobce navíc měla souviset s jeho podnikáním a trestní stíhání tak mělo na podnikání žalobce značný dopad.

26. S ohledem na skutečnost, že trestní stíhání žalobce bylo vedeno pouze pro jeden jediný skutek, a v tomto ohledu, kdy dokazování ohledně tohoto skutku nebylo nikterak rozsáhlé, soud s přihlédnutím ke všem shora uvedeným okolnostem dospěl k závěru, že délka řízení je ve vztahu k žalobci délkou nepřiměřenou. Dospěl tak k závěru, že namístě je přiznat žalobci zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu v důsledku nepřiměřené délky jeho trestního stíhání. V souladu se sjednocujícím stanoviskem Nejvyššího soudu, sp. zn. Cpjn 206/2010, soud vyšel z částky 17 000 Kč za rok trvání řízení (právě s ohledem na celkovou délku řízení 6 let a 10 měsíců s přihlédnutím k faktu, že žalobce byl stíhán pouze pro jeden jediný skutek), za první dva roky řízení částku poloviční. Dospěl tak k základní částce 99 176 Kč. Tuto částku soud navýšil o 20 % právě vzhledem ke skutečnosti, že dokazování v řízení ve vztahu ke skutku, z nějž byl žalobce obviněn, nebylo nijak složité, z tohoto důvodu tedy navýšil základní částku o 20 %. Základní částku naopak ponížil o 10 % s ohledem na to, že řízení bylo vedeno na dvou stupních soudní soustavy. O dalších 20 % soud základní částku navýšil vzhledem ke zvýšenému významu předmětu řízení pro žalobce. Celkem tedy povýšil základní částku o 30 %. Po 30% navýšení k částce 128 930 Kč, kterou žalobci jako náhradu nemajetkové újmy vzniklé v důsledku nepřiměřené délky řízení přiznal.

27. Ve vztahu k odškodnění nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání v požadované výši 500 000 Kč bylo na žalobci, aby prokázal, že v jeho případě došlo k naplnění všech tří předpokladů vzniku odpovědnosti státu za škodu, tedy aby v řízení tvrdil a prokázal nejen existenci nezákonného rozhodnutí, ale i skutečnost, kterou lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce, které zapříčinilo vznik nemajetkové újmy v příčinné souvislosti s jeho nezákonným trestním stíháním. Obecně je možné konstatovat, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život stíhané osoby, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (k tomu srov. např. Nález Ústavního soudu ČR ze dne 31. 3. 2015 sp. zn. I. ÚS 554/04). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, hodného cti a dobré pověsti a to tím spíš, jedná-li se obvinění liché, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován nestal, příp. nebyl trestným činem (k tomu srov. Nález Ústavního soudu ČR ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. II. ÚS 590/08).

28. V daném případě soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že nezákonným trestním stíháním žalobce došlo k zásahu do jeho osobnostních práv, došlo k poškození jeho cti a dobré pověsti, což mělo dopad zejména do jeho profesní sféry, promítlo se ve zhoršení zdravotního stavu žalobce a mělo částečně dopad i do rodinné sféry žalobce. Při stanovení formy a výše zadostiučinění soud vycházel především z povahy trestní věci, z délky trestního řízení a následků způsobených trestním řízením v osobnostní sféře poškozeného, přičemž přihlédl i k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Žalobce byl stíhán pro podezření ze spáchání zločinu podplácení podle § 332 odst. 1 alinea první, odst. 2 písm. b) trestního zákoníku. Žalobci hrozil trest odnětí svobody v trvání 1 až 6 let. Trestní stíhání trvalo od 16. 3. 2013 do 9. 1. 2020, tedy po dobu 6 let a 10 měsíců. Žalobce byl tedy poměrně dlouhou dobu ve stavu nejistoty, jak trestní stíhání skončí. Trestní stíhání bylo proti žalobci vedeno pro skutek, který souvisel s jeho podnikáním v rámci společnosti [právnická osoba] S ohledem na shora uvedené skutečnosti, tedy hrozbu možného vysokého trestu odnětí svobody, délku trestního stíhání, která je soudem hodnocená jako nepřiměřená a s tím spojeného období nejistoty, a rovněž povahy trestné činnosti související s podnikáním žalobce, soud dospěl k závěru, že je namístě poskytnou za nemajetkovou újmu vzniklou žalobci zadostiučinění v penězích. Forma a výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání i nad rámec konstatování porušení práva je namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011).

29. Výše zadostiučinění přiznána dle § 31 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. na základě na náhradu nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo jeho zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaném v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných věcích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Nelze-li nalézt takový případ, který by se podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy (např. z titulu odpovědnosti státu za nezákonné omezení osobní svobody, nepřiměřenou délku řízení, náhradu nemajetkové újmy na zdraví ve formě bolestného nebo ztížení společenského uplatnění, újmy na osobnostních právech v rámci ochrany osobnosti, újmy z titulu porušení zákazu diskriminace podle obecné úpravy je v pracovněprávních vztazích apod.). Soud přitom neopomene uvést podstatné společné a rozdílné znaky a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlí, jakým způsobem se tyto společné a rozdílné znaky promítly do výše stanoveného zadostiučinění, tj. z jakého důvodu je přiznané zadostiučinění přiměřené ve srovnání s jiným zadostiučiněním přiznaným z jiného právního důvodu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 9. 2015 30 Cdo 1747/2014, vydaném ve sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 6/ 2016 pod R 67/2016).

30. Soud při stanovení výše peněžitého zadostiučinění postupoval v souladu s citovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu a snažil se nalézt případy, které by se s případem žalobce v podstatných rysech shodovaly. Žalobce na výzvu soudu označil následující rozhodnutí: rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, č. j. 30 Cdo 1747/2014, nález Ústavního soudu II ÚS 2175/16 ze dne 13. 3. 2018, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, nález Ústavního soudu IV ÚS 3183/15 ze dne 27. 9. 2016. Žalobce však neuvedl konkrétní případy odškodnění, které by bylo v konkrétních kauzách přiznáno.

31. Soud by naopak rád poukázal na rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2, sp. zn. 19 C 118/2018-869, ze dne 23. 7. 2019, kdy byl odškodňován případ nezákonného trestního stíhání pro trestný čin zneužití pravomoci úřední osoby dle ust. § 329 odst. 1a trestního zákoníku, za který hrozil žalobci trest odnětí svobody v trvání 1 rok až 5 let. Délka trestního stíhání činila 4 roky a 5 měsíců. Zde byly prokázány zdravotní problémy závažnější povahy, kdy žalobce byl opakovaně hospitalizován. Poškozený v době trestního stíhání živil 3 děti, které v té době studovaly. Byly prokázány rovněž zásahy do profesní sféry. V daném případě bylo přiznáno zadostiučinění ve výši 132 500 Kč, a to již v rámci předběžného projednání nároku žalovanou.

32. Dále by soud rád poukázal na případ řešený u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 20 C 96/2018 a následně u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 55 Co 71/2022, kdy se jednalo o odškodnění nezákonného trestního stíhání pro závažný zločin přijetí úplatku podle § 331 odst. 2, 4 písm. b) trestního zákoníku Trestní stíhání v daném případě trvalo 4 roky a 1 měsíc. Žalobci hrozil trest odnětí svobody v rozmezí 5 až 12 let. V daném případě nebyly prokázány zásahy do rodinného života, ani do zdravotní sféry žalobce, částečně byly prokázány zásahy do profesní sféry, když žalobce byl osobou činnou v komunální politice. Žalovaná v rámci předběžného projednání nároku žalobci poskytla kromě konstatování porušení práva finanční zadostiučinění ve výši 40 000 Kč, odvolací soud následně tuto částku ještě zvýšil o dalších 15 000 Kč Celkem tak bylo poškozenému přiznáno 55 000 Kč. V tomto případě sice hrozila vyšší trestní sazba, prokázané zásahy do osobnostní sféry byly méně závažné.

33. Soud případ dále porovnal s případem řešeným v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 29. 4. 2021 pod č. j. 15 C 119/2018-257 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 26. 9. 2019 pod č. j. 20 Co 209/2019-200. V daném případě byl poškozený stíhán pro zločin přijetí úplatku dle § 331 odst. 1, odst. 2, odst. 4 trestního zákoníku. Poškozenému hrozila trestní sazba 5 až 12 let a délka trestního stíhání činila 4 roky a 9 měsíců. V daném případě byly shledány zásahy zejména do rodinné sféry žalobce, případ byl medializován. Rovněž v daném případě došlo ke zhoršení zdravotního stavu žalobce, a to vlivem stresu. Zde bylo přiznáno zadostiučinění ve výši 100 000 Kč. Zásahy do osobnostní sféry poškozeného byly obdobné, hrozil však vyšší trest odnětí svobody. Na druhou stranu nebyla zvlášť odškodňována délka trestního řízení.

34. V tomto řízení bylo prokázáno, že u žalobce došlo k zásahu do jeho osobnostních práv, a to zejména v jeho profesní sféře, když v řízení bylo jednoznačně prokázáno, že v důsledku a v souvislosti s trestním stíháním žalobce, které souviselo s předmětem jeho podnikání, utrpěla dobrá pověst žalobce v rámci jeho podnikání, což vedlo k odlivu jeho zákazníků a tím pádem i k nižším obratům ve společnosti a nižším příjmům. Profesní situace žalobce se rovněž zkomplikovala tím, že z firmy odešlo množství zaměstnanců a žalobce musel vynaložit zvýšené pracovní úsilí na zajištění chodu firmy. Trestní stíhání se negativně projevilo rovněž v rodinné sféře žalobce, kdy jak žalobce, tak rovněž jeho partnerka uvedli, že v průběhu trestního stíhání žalobce došlo k zhoršení jejich vzájemného vztahu. Jejich vztah procházel krizí s ohledem na nervozitu žalobce spojenou s jeho trestním stíháním a rovněž s ohledem na nutnost zvýšené pracovní aktivity ve firmě žalobce. V řízení byl rovněž prokázán negativní dopad trestního stíhání na zdraví žalobce, kdy žalobce se v průběhu trestního stíhání léčil jak pro onemocnění [anonymizována dvě slova], kdy stres žalobce související s jeho trestním stíháním negativně přispěl k rozvoji tohoto onemocnění, tak rovněž pro [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] ([anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]). Žalobci navíc v rámci trestního řízení hrozil poměrně vysoký trest v rozmezí 1 rok až 5 let a kauza žalobce byla medializována. Co se týká délky předmětného řízení, která zde byla značná, zde je třeba poukázat na to, že ta je v daném případě odškodňována zvláštním nárokem; v případě shora uvedených případů, které soud použil ke komparaci, délka řízení samostatně odškodňována nebyla. S ohledem na veškeré uvedené skutečnosti soud dospěl k závěru, že v daném případě je odpovídající částkou peněžitého odškodnění za nemajetkovou újmu způsobenou žalobci nezákonným trestním stíháním částka 100 000 Kč. Tuto částku tedy žalobci přiznal.

35. Soud tak žalobci přiznal celkem částku 228 930 Kč, z toho částku 100 000 Kč jako náhradu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání a částku 128 930 Kč jako náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku trestního stíhání.

36. Soud žalobci přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení z přiznaných částek v souladu s ustanovením § 1970 OZ, když žalované se dostala do prodlení s plněním svého peněžitého závazku; žalobce uplatnil svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy u žalované dne 7. 7. 2020 a žalovaná se tak dostala do prodlení v souvislosti s těmito nároky dne 8. 1. 2021. Co se týká nároku na náhradu vynaložených nákladů obhajoby, které žalovaná plnila v rámci předběžného projednání nároku, i zde se žalovaná dostala do prodlení s tímto peněžitým plněním. Nárok na náhradu nákladů v podobě obhajoby byl u žalované uplatněn dne 31. 3. 2020. Ohledně tohoto nároku se tak žalovaná dostala do prodlení dnem následujícím po uplynutí šestiměsíční lhůty ve smyslu ust. § 15 OdpŠk, tedy dne 1. 10. 2020. Soud tedy přiznal žalobci zákonný úrok z prodlení ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob.

37. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř. Soudu je z jeho činnosti známo, že lhůta patnácti dnů odpovídá organizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná jako organizační složka státu řídí 38. Ve výroku o nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 146 odst. 2 o. s. ř. Co se týká nároku na náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení a za nezákonné trestní stíhání, zde byl žalobce co do základu úspěšný. Při stanovení výše odměny je zde třeba vycházet z ust. § 9 odst. 4 vyhlášky vyhláška 177/1996 Sb., advokátní tarifu a tedy z tarifní hodnoty 50 000 Kč, za 2 nároky tedy z tarifní hodnoty 100 000 Kč. Žalobce má právo na náhradu nákladů řízení ve vztahu k nároku na náhradu škody v podobě nákladů obhajného ve výši 182 388,14 Kč, když i v tomto ohledu byla žalobcem žaloba podána důvodně a byla vzata zpět pro chování žalované. Žalobce byl tedy úspěšný co do celého předmětu řízení (vycházeno z tarifní hodnoty 282 388,14 Kč) .Žalobce má tedy právo na náhradu nákladů právního zastoupení, a to odměny advokáta za 3 úkony právní služby á 9 460 Kč (z tarifní hodnoty 282 388,14 Kč – příprava a převzetí věci, sepis žaloby, částečné zpětvzetí žaloby), za 6 úkonů právní služby á 5 100 Kč (z tarifní hodnoty 100 000 Kč – písemné podání ve věci samé ze dne 13.8. 2021 a ze dne 14. 10. 2021, 4x účast na jednání soudu), 8 x režijní paušál á 300 Kč, cestovné za cestu [obec] – [obec] a zpět [značka automobilu], [anonymizována tři slova] [číslo], 2 x ve výši 945 Kč (dne 16. 8. 2021 a 16. 11. 2021, 2x ve výši 1 084 Kč (dne 1. 3. 2022 a 23. 6. 2022), náhradu za ztrátu času za každou cestu [obec] - [obec] a zpět v rozsahu 4 půlhodiny á 100 Kč, příslušné DPH ve výši 13 743,87 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 6 000 Kč Celkem činí náklady řízení částku 85 190,87 Kč.