27 Co 111/2023 - 327

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Marcely Vítkové a soudkyň Mgr. Zory Komancové a Mgr. Dany Daňkové [Anonymizováno], sídlem [Anonymizováno] zastoupený advokátem [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] proti žalovanému: [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] zastoupený advokátkou [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] o zaplacení 1 488 167,36 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Kroměříži ze dne 26. 4. 2023, č. j. 12 C 86/2022-287, takto:

Výrok

I. Odvolání žalovaného proti II. výroku rozsudku soudu prvního stupně se odmítá.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se v části I. výroku, kterou byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 1 188 630,66 Kč s 11,75% úroky z prodlení z částky 297 802,34 Kč od 16. 2. 2022 do zaplacení a s 8,5% úroky z prodlení z částky 890 828,32 Kč od 16. 2. 2022 do zaplacení, a ve III. výroku, kterým byl zamítnut vzájemný návrh, potvrzuje.

III. Rozsudek soudu prvního stupně se v části I. výroku mění tak, že žaloba se co do 3,25% úroků z prodlení z částky 890 828,32 Kč od 16. 2. 2022 do zaplacení, zamítá.

IV. Ve věci žaloby je žalovaný povinen nahradit žalobci náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 161 759,31 Kč k rukám jeho zástupce [tituly před jménem] [jméno FO], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Ve věci vzájemného návrhu je žalovaný povinen nahradit žalobci náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 123 710,40 Kč k rukám jeho zástupce [tituly před jménem] [jméno FO], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Ve věci žaloby je žalovaný povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 30 681,49 Kč, k rukám jeho zástupce [tituly před jménem] [jméno FO], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VII. Ve věci vzájemného návrhu je žalovaný povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 27 491,20 Kč, k rukám jeho zástupce [tituly před jménem] [jméno FO], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. V řízení zahájeném dne 16. 5. 2022 domáhal se žalobce po žalovaném zaplacení částky 1 488 167,36 Kč s 11,75 % (zákonnými) úroky z prodlení od 16. 2. 2022 do zaplacení. Uvedl, že jako zhotovitel uzavřel se žalovaným jako objednatelem smlouvu o dílo č. 20315500 (dále také „smlouva [adresa] nebo „[adresa]), jejímž předmětem bylo zhotovení díla s názvem [adresa] Energetické úspory, SO2 – Nová budova školy. Dále jako zhotovitel uzavřel se žalovaným jako objednatelem smlouvu o dílo č. 20318500 (dále [adresa]), jejímž předmětem bylo zhotovení díla s názvem MŠ [adresa] – snížení energetické náročnosti a větrání vnitřních prostor. Za akci [adresa] žalobce vystavil žalovanému fakturu č. 21072 na částku 494 632 Kč, kterou žalovaný zcela uhradil, fakturu č. 21103 na částku 1 589 456,32 Kč splatnou 12. 11. 2021, na kterou žalovaný uhradil pouze dne 12. 11. 2021 částku 500 000 Kč a fakturu č. 21112 na částku 282 548,94 Kč splatnou 31. 1. 2022, na kterou žalovaný nezaplatil ničeho. Za akci Dřínov žalobce vystavil fakturu č. 21105 na částku 536 930,30 Kč splatnou 26. 12. 2021, na kterou žalovaný uhradil pouze dne 8. 12. 2021 částku 500 000 Kč a fakturu č. 21112 na částku 79 231,80 Kč splatnou 14. 1. 2022, na kterou žalovaný nezaplatil ničeho. Následně žalovaný začal vystavovat žalobci (za tvrzeném prodlení se zhotovením díla) faktury na údajné smluvní pokuty v celkové výši 2 177 314 Kč. Oprávněnost smluvních pokut žalobce neuznal, faktury vrátil a současně žalovaného upozornil, že pohledávka ze smluvních pokut není ve smyslu § 1987 odst. 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) způsobilá k započtení. Přesto žalovaný započetl svoje pohledávky z titulu smluvních pokut oproti pohledávkám žalobce. V této souvislosti žalobce vyzdvihl, že na obou akcích [adresa] to byl vždy žalovaný, kdo odmítal podepsat předávací protokoly a předání díla tak oddaloval. Přitom žalobce, jako dodavatel vzduchotechniky, byl zcela závislý na připravenosti celé stavby, tj. spoluúčasti ze strany žalovaného, aby mohlo dojít k její montáži a zprovoznění; vzduchotechnika nemohla být namontována v době, kdy ještě nebyly na stavbě dokončeny sádrokartony, fasáda, elektroinstalace, kotelna, rozvod plynu, topení, hydroizolace střechy a další. Žalovaný byl na uvedené upozorněn, přesto nebyla stavba z jeho strany připravena, za což odpovídá on sám a nikoliv žalobce. Jednání žalovaného považuje žalobce za účelové, neboť na akci Poličná investor potvrdil, že žalovaný nebyl nijak sankciován za opožděné předání díla, naopak byl uzavřen dodatek o prodloužení termínu plnění do 30. 11. 2021 a pokud tedy dle tvrzení žalovaného dokončil žalobce dílo dne 15. 11. 2021, stalo se tak včas. Žalovaný přitom postupuje stejně i vůči jiným subdodavatelům, kterým odmítá zaplatit dohodnutou cenu díla a uplatňuje proti nim neoprávněné jednostranné zápočty a pouze využívá situace, kterou sám zapříčinil nepřipraveností stavby. Jde o jednání v rozporu s dobrými mravy a obchodními zvyklostmi. Ve smlouvách sjednaná smluvní pokuta je sama o sobě nepřiměřeně vysoká s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti. Tato smluvní pokuta je sjednána ve stejné výši, jakou měl dohodnutou ve smlouvách o dílo žalovaný s investorem, nicméně v těchto případech byl zajišťován závazek daleko vyšší hodnoty. Proto pokud by soud dospěl k závěru o důvodnosti nároku žalovaného na zaplacení smluvní pokuty, navrhl žalobce její snížení ve smyslu § 2051 o. z.

2. Žalovaný ve vyjádření k žalobě učinil nesporným uzavření dvou smluv o dílo. Dle smlouvy [adresa] byl žalobce povinen dílo dokončit a předat žalovanému do 8. 10. 2021, k dokončení prací v interiéru budovy mělo dojít do 27. 8. 2021. Žalobce vystavil protokol o předání a převzetí díla, ze kterého vyplývá, že dílo bylo dokončeno 15. 11. 2021 s tím, že k dokončení prací v interiéru budovy došlo 19. 10. 2021. Uvedenému odpovídá i zápis z kontrolního dne 19. 10. 2021. Protokol žalobce odeslal žalovanému e-mailem, ten nesouhlasil s termíny tam uvedenými, a proto jej nepodepsal. Nicméně z nich vycházel při vyčíslení smluvní pokuty. Dle čl. 9 odst. 9.1 písm. a) smlouvy Poličná je, v případě prodlení zhotovitele s termínem protokolárního předání a převzetí díla, zhotovitel povinen uhradit objednateli smluvní pokutu ve výši 11 193 Kč za každý i jen započatý den prodlení. Smluvní pokuta počítaná od prvního dne prodlení s dokončením prací v interiéru budovy (28. 8. 2021) do dne uvedeného v protokolu sepsaného žalobcem, kdy došlo k ukončení prací v interiéru budovy (19. 10. 2021) činí 1 040 000 Kč. Smluvní pokuta vyčíslená ode dne následujícího po dni dokončení prací v interiéru budovy (20. 10. 2021) do dne, kdy dle tvrzení žalobce došlo ke skutečnému předání díla žalovanému (15. 11. 2021) činí 291 018 Kč, tj. celková smluvní pokuta na akci [adresa] činí 1 331 018 Kč. Dle smlouvy [adresa] byl žalobce povinen dílo dokončit a předat žalovanému do 5. 9. 2021. Žalobce vystavil protokol o předání a převzetí díla, ze kterého vyplývá, že dílo bylo dokončeno 20. 10. 2021. Dle čl. 9 odst. 9.1 písm. a) smlouvy Dřínov je v případě prodlení zhotovitele s termínem protokolárního předání a převzetí díla zhotovitel povinen uhradit objednateli smluvní pokutu ve výši 19 234 Kč za každý i jen započatý den prodlení. Smluvní pokuta počítaná od prvního dne prodlení s předáním díla (6. 9. 2021) do dne, kdy došlo ke skutečnému předání díla (20. 10. 2021) činí 846 296 Kč. Žalovaný vyúčtoval uvedené smluvní pokuty dne 18. 1. 2022 fakturou č. 2201001 na částku 1 331 018 Kč a fakturou č. 2201002 na částku 846 296 Kč. Žalobce na tyto faktury dosud ničeho neuhradil, a to ani k předžalobní výzvě. Žalovaný proto 16. 3. 2022 provedl jednostranný zápočet pohledávky v celkové výši 2 177 314 Kč proti pohledávkám žalobce ve výši 1 488 167,36 Kč (viz částky uplatněné žalobou). Co do rozdílu ve výši 689 146,64 Kč žalovaný uplatnil vzájemný návrh a navrhl, aby žalobce byl zavázán zaplatit tuto částku spolu se zákonnými úroky z prodlení od 17. 3. 2022 do zaplacení.

3. Soud prvního stupně odvoláním napadeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 1 188 630,66 Kč s 11,75% zákonnými úroky z prodlení od 16. 2. 2022 do zaplacení (I. výrok), žalobu zamítl co do částky 299 536,70 Kč s 11,75% zákonnými úroky z prodlení od 16. 2. 2022 do zaplacení (II. výrok), zamítl vzájemný návrh žalovaného na zaplacení částky 689 146,64 Kč s 11,75% zákonnými úroky z prodlení od 17. 3. 2022 do zaplacení (III. výrok) a uložil žalovanému povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 311 766 Kč (IV. výrok). Vzal za prokázané, že účastníci uzavřeli smlouvu o dílo na stavební práce týkající se objektu ZŠ Poličná a na stavební práce týkající se objektu [adresa]. Mezi účastníky nebyl spor o tom, že žalobce díla provedl a žalovanému vyúčtoval jejich cenu ve výši 2 366 637,26 Kč a 616 162,10 Kč. Nesporná je i skutečnost, že žalovaný dosud žalobci uhradil 1 494 632 Kč. Soud prvního stupně se nejprve zabýval žalobcem namítanou nezpůsobilostí pohledávky žalovaného ze smluvních pokut k započtení. S odkazem na závěry Nejvyššího soudu dospěl k přesvědčení, že tvrzená pohledávka ze smluvních pokut je způsobilá k započtení. S ohledem na spravedlivé uspořádání poměrů stran je přiléhavé, aby předtím, než bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci požadovanou částku, bylo posouzeno, zda žalobce je či není povinen plnit dluh ze smluvní pokuty. V opačném případě by došlo k množení sporů, což se s ohledem na skutečnost, že nároky účastníků vycházejí z téhož smluvního vztahu, nejeví jako účelné. Nadto žalobce neuplatnil námitku neplatnosti zápočtu. Jestliže se tedy žalobce coby věřitel pasivní pohledávky nedovolal vůči žalovanému relativní neplatnosti jednostranného započtení, nemohly účinky plynoucí z § 1987 o. z. ani nastat. V řízení bylo prokázáno, že k prodlení s plněním ze smluv o dílo došlo z důvodů na straně žalobce, nikoli v důsledku stavební nepřipravenosti (viz svědecké výpovědi). Soud prvního stupně přisvědčil žalovanému, že v případě stavební nepřipravenosti díla či neposkytování součinnosti ze strany žalovaného by žalobce na takový stav jistě poukazoval již v průběhu provádění díla a žádal nápravu. Minimálně by se tyto skutečnosti staly předmětem řešení při kontrolních dnech a svědci by tedy o tom museli mít povědomí. S ohledem na hrozící sankce a obsah ujednání smluv o dílo si nelze dobře vysvětlit, že by býval žalobce v rámci realizace stavby nastíněnou výtku vůči žalovanému nevznesl. Svědci ([Anonymizováno]) se vyjádřili v tom smyslu, že prodlení s prováděním díla na akci [adresa] zapříčinil žalobce svým liknavým přístupem, kdy nebyl schopen zajistit dostatečné personální obsazení při jeho realizaci a také tím, že s dostatečným předstihem neobjednal vzduchotechnickou jednotku. K námitce žalobce o nevěrohodnosti svědků [adresa] s poukazem na to, že se s nimi nerozešel v dobrém, soud konstatoval, že svědek [Anonymizováno] vypověděl, že nemá k žalobci negativní vztah a oba svědci byli před započetím výslechu soudem poučeni o jejich právech a povinnostech i o možných trestních následcích v případě křivé výpovědi. Soud přihlédl i k tomu, že s projednávanou věcí nemají již nic společného a nemají tedy ani zájem na jejím výsledku. Rovněž hodnotil i jejich vyjadřování a gestikulaci a ani na základě tohoto posouzení neshledal, že by svědci vypovídali nepravdivě. V řízení naproti tomu nebylo prokázáno tvrzení žalobce, že žalovaný v rámci kontrolních dnů uvedl, že po subdodavatelích nebude, s ohledem na posun termínu plnění mezi investorem a žalovaným, uplatňovat sankce za prodlení s řádným plněním. Soud proto dospěl k závěru, že nárok žalovaného na zaplacení smluvních pokut za obě akce ([adresa]) je dán. Následně se soud prvního stupně zabýval otázkou moderace smluvní pokuty, tj. přiměřeností nároku žalovaného na zaplacení smluvních pokut. V řízení bylo prokázáno, že ujednání o konkrétní výši smluvních pokut do smluv zakomponoval žalovaný a jejich výše odpovídá smluvním pokutám ujednaným mezi žalovaným a investorem. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že v daném případě smluvní pokut vedle preventivní funkce primárně plnila funkci paušalizační (tj. aby byla způsobilá kompenzovat případné sankce investora vůči žalovanému) s tím, že okrajově naplňovala rovněž funkci sankční. V této souvislosti soud poznamenal, že strany se ve smlouvách odchýlily od § 2050 o. z. Hodnota smluvní pokutou zajištěné povinnosti je přitom v projednávané věci několikanásobně nižší nežli hodnota zajištěné povinnosti ve vztahu mezi žalovaným a investorem. Po přepočtu výše smluvní pokuty na cenu díla by u akce Dřínov smluvní pokuta přesáhla vlastní cenu díla za necelých 39 dnů prodlení, u akce Poličná by smluvní pokuta přesáhla vlastní cenu díla v případě prodlení prací na interiéru objektu za necelých 150 dnů prodlení, v případě prací mimo interiér objektu za necelých 267 dnů prodlení; soud rovněž přihlížel k celkové době prodlení žalobce v porovnání s ujednanou dobou plnění. V souvislosti s akcí Poličná bylo prokázáno, že žalovanému nevznikla v příčinné souvislosti s prodlením žalobce žádná škoda. Tvrdil-li žalovaný, že prodlení bylo investorovi kompenzováno vícepracemi a slevou na požární žebřík, pak tato tvrzení nebyla v řízení prokázána. V souvislosti s akcí Dřínov bylo prokázáno, že investor uplatnil vůči žalovanému smluvní pokutu za prodlení s plněním díla v částce 867 814,80 Kč. Žalovaný uhradil částku 201 817,40 Kč a ve zbylém rozsahu smluvní pokutu neuznal. Soud neměl za prokázané, že smluvní pokuta uplatněná obcí Dřínov má svou příčinu výhradně v prodlení žalobce, když na jejím vzniku se podíleli i další subdodavatelé žalovaného (konkrétně firma [Anonymizováno] s. r. o., která vede proti žalovanému jiné řízení, kde se domáhá doplatku ceny díla, přičemž žalovaný se brání v podstatě totožně jako v tomto řízení – tedy započtením smluvních pokut). Dále dospěl soud k závěru, že je nutné přihlédnout i k tomu, že žalobce dokončil dílo před termínem plnění ujednaným mezi žalovaným a investorem. Na druhou stranu je třeba přisvědčit žalovanému v tom, že prodlení žalobce jistě mělo určitý dopad na navazující práce, s nimiž se žalovaný dostal do prodlení s plněním investorovi. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že smluvní pokuta není přiměřená, neboť měla primárně plnit funkci paušalizační, kdy hodnotícím kritériem pro přiměřenost je výše škody. Škoda v případě akce Poličná žalovanému nevznikla. V případě akce Dřínov ke dni rozhodnutí soudu škoda na straně žalovaného činila 201 817,40 Kč, přičemž na jejím vzniku se spolupodílely rovněž další osoby. Výše vzniklé škody je ve zjevném nepoměru ke smluvní pokutě. Soud proto přistoupil ke snížení smluvní pokuty na spravedlivou výši, a to s přihlédnutím k funkcím, které smluvní pokuta má plnit (dominantně paušalizační, doplňkově sankční) a k hodnotě a významu zajištěné povinnosti. Smluvní pokutu v případě akce Poličná soud moderoval na částku 198 628 Kč (tj. 0,1 % z ceny díla vč. DPH za každý den prodlení s pracemi v interiéru budovy a 0,05 % z ceny díla vč. DPH za každý den prodlení nad rozsah prodlení s pracemi v interiéru budovy). Smluvní pokutu v případě akce Dřínov soud moderoval na částku 100 908,70 Kč (tj. jedna polovina škody 201 817,40 Kč). V případě akce Poličná soud nepřistoupil ke snížení smluvní pokuty až na výši skutečně vzniklé škody (tj. 0 Kč), a to s přihlédnutím k tomu, že smluvní pokuta plnila částečně (byť minoritně) i funkci sankční. Nárok žalovaného na zaplacení smluvní pokuty je tedy s přihlédnutím ke všem skutečnostem, které v projednávané věci vyšly najevo, důvodný co do výše 299 536,70 Kč. Žalovaný pohledávku ze smluvní pokuty prohlášením ze dne 16. 3. 2022 započetl proti pohledávce žalobce uplatněné v tomto řízení žalobou. Tím došlo k částečnému zániku pohledávky žalobce splněním. Ve zbylém rozsahu soud dospěl k závěru o důvodnosti žaloby, a proto žalobci přiznal nárok na zaplacení částky 1 188 630,66 Kč, přičemž zároveň zamítl vzájemnou žalobu žalovaného. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení postupoval soud tak, že považoval každou věc, tj. věc uplatněnou žalobou a věc uplatněnou vzájemným návrhem, za samostatnou věc, tudíž u každé věci samostatně posoudil míru úspěchu a neúspěchu účastníků, kdy ohledně věci samé rozhodl podle § 142 odst. 2. o. s. ř. a u vzájemného návrhu pak podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

4. Proti rozsudku podal odvolání žalovaný a navrhl, aby odvolací soud rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Uvedl, že nesouhlasí s výší smluvní pokuty po jejím snížení. Upozornil, že se jedná o vztah mezi dvěma podnikateli a pokud si smluvní strany sjednaly smluvní pokutu za prodlení s dokončením a předáním díla, měla by být jejich vůle respektována. U akce [adresa] soud moderoval smluvní pokutu na polovinu výše škody. Žalovaný je toho názoru, že nelze zohlednit pouze část smluvní pokuty, kterou již investorovi uhradil, ale celou její výši. Pokud soud dovozuje spoluzavinění vzniklé škody dalšími subjekty, pak žalovaný uvádí, že se dostal do prodlení právě v příčinné souvislosti s prodlením žalobce, neboť ten byl koncovým dodavatelem. Následně, v souvislosti s opožděným předáním díla investorovi, musel vyvinout maximální úsilí pro udržení dobrých vztahů s investorem. Tato aktivita z jeho strany zahrnovala mimo jiné časté cesty do obce Dřínov nad rámec cest souvisejících s prováděním díla, účast při jednáních zastupitelstva obce trvajících do pozdních večerních hodin apod. Tyto aktivity by žalovaný nemusel podstupovat, kdyby žalobce dokončil dílo řádně a včas. Účelem smluvní pokuty bylo nepochybně kompenzovat žalovanému i toto nepohodlí a vznik dalších nákladů nad rámec práce žalovaného při provádění díla. Ve vztahu k akci [adresa] soud podle názoru žalovaného dostatečně neobjasnil, z jakého důvodu moderoval výši smluvní pokuty právě na jím zvolenou výši. Žalovaný rovněž nesouhlasí s názorem soudu prvního stupně, že škoda v případě akce [adresa] nevznikla. Obec [adresa] sice uvedla, že proti žalovanému neuplatňovala sankce spojené s prodlením při dokončení a předání díla, žalovaný však provedl pro obec Poličná vícepráce v hodnotě cca 1 105 000 Kč bez DPH. Tyto vícepráce měly vykompenzovat prodlení žalovaného a a v případě dokončení díla v termínu by nebyly provedeny. Byť se tato částka nedá nazývat „sankcí“, jedná se dle názoru žalovaného o důsledek prodlení žalobce, který se tímto způsobem negativně promítl do majetku žalovaného a je de facto ušlým ziskem.

5. Žalovaný podáním ze dne 31. 5. 2023 vzal své odvolání částečně zpět co do II. výroku rozsudku.

6. Žalobce ve vyjádření k odvolání uvedl, že podle jeho názoru se soud prvního stupně s věcí náležitě vypořádal, jeho rozhodnutí je zcela logické, správné, přesvědčivé a vychází ze zjištěného skutkového stavu. Uplatněná smluvní pokuta byla ze strany žalovaného naprosto nepřiměřeně vysoká vzhledem k hodnotě a významu zajišťované povinnosti. Tvrzení uvedená žalovaným v odvolání jsou nepravdivá a účelová, když v řízení bylo prokázáno, že v případě akce Poličná žalovanému žádná škoda nevznikla, a to především svědeckou výpovědí starosty obce. Při akci Dřínov byl prokázán vznik škody, na které se ovšem spolupodílely rovněž další subjekty včetně žalovaného. Není tedy namístě, aby celou vzniklou škodu kompenzoval sám žalobce. Přitom samotná výše uplatněné smluvní pokuty je nepřiměřená i ve vztahu k celkové hodnotě díla. U akce Dřínov žalovaný tvrdí, že byl ze strany obce vyzván k doplacení zbývající části smluvní pokuty, ale nijak nedokládá, že by ji uhradil nebo že by kromě výzvy došlo k podání žaloby. Žalovaný ani netvrdí, že by smluvní pokutu zaplatil ve vyšší výši, než jak bylo zjištěno před soudem prvního stupně. Odvolání žalovaného proto žalobce považuje za nedůvodné a navrhuje, aby odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně.

7. Dříve, než odvolací soud přistoupil k projednání odvolání žalovaného, zabýval se přípustností jeho odvolání proti II. výroku rozsudku soudu prvního stupně, kterými bylo žalobě zčásti vyhověno. Z obecného závěru, že k odvolání jsou legitimováni účastníci řízení, nelze dovozovat, že by odvolání mohl podat kterýkoliv z nich. Z povahy odvolání, jakožto opravného prostředku, plyne, že toto může podat jen účastník, jehož práv a povinností se rozhodnutí soudu prvního stupně týká, kterému nebylo rozhodnutím soudu vyhověno, popřípadě kterému byla tímto rozhodnutím způsobena určitá újma na jeho právech. Rozhodujícím je přitom výrok rozhodnutí soudu prvního stupně, protože na existenci případné újmy lze usuzovat jen z procesního hlediska. Při tomto posuzování také nelze brát v úvahu subjektivní přesvědčení účastníka řízení, ale jen objektivní skutečnost, zda rozhodnutím soudu mu byla způsobena určitá, třeba i nepříliš významná újma, kterou lze odstranit zrušením napadeného rozhodnutí. V daném případě soud prvního stupně II. výrokem svého rozsudku (zčásti) žalobu zamítl a žalovanému tímto rozhodnutím nemohla vzniknout a nevznikla žádná újma. Není tedy k podání odvolání proti II. výroku rozsudku soudu prvního stupně oprávněn (subjektivně legitimován), a proto odvolací soud podle § 218 písm. b) o. s. ř. odvolání žalovaného vůči II. výroku rozsudku soudu prvního stupně odmítl, když odmítnutí odvolání pro subjektivní či objektivní nepřípustnost podle § 218 písm. b) o. s. ř. má přednost před zastavením odvolacího řízení pro zpětvzetí odvolání podle § 207 odst. 2 o. s. ř. (I. výrok tohoto rozsudku).

8. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání (ve zbývajícím rozsahu) bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a že bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu, jakož i řízení mu předcházející, a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je důvodné jen částečně.

9. Při jednání odvolacího soudu žalovaný dále namítl, že soud prvního stupně neaplikoval přiléhavě závěry Nejvyššího soudu prezentované v rozhodnutí sp. zn. 31 Cdo 2273/2022. Moderace má být výjimečný nástroj, který nelze použít vždy, ale pouze tehdy, kdy o nepřiměřenosti nároku ze smluvní pokuty nepanují pochybnosti. Soud si musí nejprve ujasnit funkci smluvní pokuty. Dospěje-li k závěru, že smluvní pokuta není nepřiměřená nebo pokud se mu nepodaří na základě provedeného dokazování objasnit rozsah následků porušené povinnosti ve sféře věřitele tak, aby mohl učinit závěr o nepřiměřenosti nároku ze smluvní pokuty, nemůže nárok snížit. U akce Dřínov vycházel soud pouze ze smluvní pokuty, která byla obci již zaplacena. Nezohlednil však, že žalovanému hrozí škoda v celkové výši 867 814,80 Kč, když obec [adresa] deklarovala, že zbývající části smluvní pokuty se bude domáhat soudní cestou. Po vydání rozsudku soudu prvního stupně a po podání odvolání byl žalovaný opětovně vyzván k úhradě zbývající části smluvní pokuty. U akce Poličná soudu předložil soupis víceprací a ačkoli byl tento důkaz proveden, soud se s ním nijak nevypořádal, přestože o provedení těchto prací není sporu. Nadto u akce [adresa] se nyní vyskytují problémy s rekuperací, na což byl žalobce upozorněn. Obce to řeší opatrně, protože na provedení díla byly čerpány dotace. I vzhledem k tomu má žalovaný za to, že soud prvního stupně dostatečně nereflektoval, že se jedná o stavební práce a měl si nechat výši smluvní pokuty stanovit znalecky a dal ke zvážení vypracování znaleckého posudku v odvolacím řízení.

10. Na základě výzvy odvolacího soudu, aby označil důkazy k prokázání svého tvrzení ohledně (další) smluvní pokuty (§ 118a odst. 3 o. s. ř.), žalovaný předložil výzvu k úhradě dlužné částky – zbylá výše smluvní pokuty z 29. 5. 2023. Dále doložil, a to k tvrzením ohledně vad díla, e-mailovou komunikací ze dne 30. 3. 2022 a ze dne 19. 1. 2024. Odvolací soud v souladu s § 213 odst. 4 o. s. ř. předloženými důkazy doplnil dokazování. Z výzvy k úhradě ze dne 29. 5. 2023 zjistil, že žalovaný byl vyzván obcí Dřínov k zaplacení zbylé výše smluvní pokuty za prodlení na akci [adresa] ve výši 665 997,42 Kč (původní výše vyúčtované smluvní pokuty činila 867 814,80 Kč, žalovaný uhradil 201 817,40 Kč a k zaplacení tak zbývá 665 997,42 Kč), spolu s úroky z prodlení za dobu od 20. 1. 2022 do 29. 5. 2023 ve výši 106 126,23 Kč a náhradou nákladů za právní zastoupení ve výši 27 297,60 Kč. Z e-mailu ze dne 30. 3. 2022 odvolací soud zjistil, že pan [jméno FO], jednatel žalovaného, sdělil žalobci, že k datu sepsání e-mailu nebyla u akce Poličná dosud vyřízena závada na rekuperaci a provedeno její seřízení. Mělo být vyřízeno nejpozději 24. 3. 2022. Je vyžadována účast pracovníka žalobce. [Anonymizováno] (vzduchotechnika - pozn. odvol. soudu) nefunguje již ode dne předání díla, je zde žádost o sjednání nápravy a sdělení termínu vyřízení. Z e-mailu od pana [jméno FO] ze dne 19. 1. 2024 adresovaného žalobci, který navazoval na předchozí e-mail, odvolací soud dále zjistil, že reklamace na akci [adresa] nebyla dosud vyřešena a vady nebyly odstraněny. Současně e-mail obsahuje výzvu k udělení souhlasu s odstraněním nefunkční VZT žalovaným s tím, že veškeré náklady budou žalobci vyúčtovány.

11. Odvolací soud vycházel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, se kterým se ztotožňuje a pro stručnost odkazuje na podrobné odůvodnění jeho rozhodnutí. Odvolací námitky žalovaného neshledal jako důvodné.

12. V prvé řadě odvolací soud uvádí, že tvrzení žalovaného o problémech s rekuperací je tvrzením novým, a tedy v odvolacím řízení nepřípustným (§ 205a o. s. ř.), když z provedených důkazů plyne, že uvedenou otázku účastníci řešili prokazatelně již v roce 2022, tedy v průběhu řízení před soudem prvního stupně a před vyhlášením odvoláním napadeného rozsudku; navíc se jedná o otázku odpovědnosti za vady.

13. K tvrzení žalovaného, že byl vyzván k zaplacení další smluvní pokuty s úroky z prodlení a náklady právního zastoupení, odvolací soud po doplnění dokazování výzvou obce [adresa] z 29. 5. 2023 (tj. datum po rozhodnutí soudu prvního stupně) konstatuje, že se nejedná o novou skutečnost, neboť z provedené listiny vyplynulo, že se jedná o smluvní pokutu vyúčtovanou obcí Dřínov žalovanému již v lednu 2022, tedy nikoliv až po rozhodnutí soudu prvního stupně. Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že soud prvního stupně se s uvedenou skutečností, tedy že obec [adresa] uplatnila vůči žalovanému smluvní pokutu v celkové výši 867 814,80 Kč, v rámci moderace smluvní pokuty zabýval. Za nový nárok vůči žalovanému ze strany obce [adresa] by tak bylo možno z uvedeného vyúčtování považovat pouze náklady právního zastoupení a úroky z prodlení v této výzvě obsažené. Z provedeného důkazu, ve spojení s tvrzením žalovaného, je však zřejmé, že žalovaný nárok obce [adresa] na zbývající část smluvní pokuty spolu s úroky z prodlení a náklady právního zastoupení neuznává, proto jej také dosud neuhradil. Za situace, kdy si účastníci vyloučili aplikaci § 2050 o. z., a tudíž žalovaný měl či stále má možnost domáhat se vůči žalobci svých nároků z titulu náhrady škody, nemají podle názoru odvolacího soudu tyto „nové“ nároky vliv na správnost závěrů soudu prvního stupně pokud jde o moderaci smluvní pokuty.

14. Odvolací soud nesdílí názor žalovaného, že by vůle smluvních stran (navíc podnikatelů) měla být v případě sjednání smluvní pokuty bez dalšího respektována, neboť tento názor je v rozporu jak s § 2051 o. z. věta první, podle níž nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta, tak i judikaturou.

15. V rozsudku ze dne 11. 1. 2023, sp. zn. 31 Cdo 2273/2022, Nejvyšší soud uzavřel, že postup soudu při moderaci smluvní pokuty podle § 2051 o. z. lze rozlišit na následující fáze (kroky). „V první kroku soud nejprve zjistí, jakou funkci měla smluvní pokuta plnit. Poté se zabývá konkrétními okolnostmi s přihlédnutím ke zjištěné funkci smluvní pokuty. Zřetel přitom vezme na všechny okolnosti konkrétního případu, přičemž zohlední nejen okolnosti známé již v době sjednávání smluvní pokuty, nýbrž též okolnosti, které byly dány při porušení smluvní povinnosti, jakož i okolnosti nastalé později, mají-li v samotném porušení smluvní povinnosti původ. Na základě těchto okolností zodpoví otázku, zda výše smluvní pokuty je přiměřená vzhledem k věřitelovým zájmům, které byly narušeny v důsledku porušení smluvní povinnosti a měly být smluvní pokutou chráněny. Dospěje-li soud v předchozím kroku k závěru, že smluvní pokuta není nepřiměřená, případně nepodaří-li se mu na základě provedeného dokazování objasnit rozsah následků porušené smluvní povinnosti ve sféře věřitele, aby mohl učinit právní závěr o nepřiměřenosti nároku ze smluvní pokuty, nemůže nárok věřitele na smluvní pokutu snížit. V opačném případě soud ve třetím kroku sníží smluvní pokutu na přiměřenou výši (spravedlivou in concreto) se zřetelem k těm funkcím, které má plnit, a s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti. Je přitom limitován výší škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením povinnosti, na kterou se smluvní pokuta vztahuje“.

16. Námitku žalovaného, že soud prvního stupně v projednávané věci neaplikoval správně shora citované závěry Nejvyššího soudu, nepovažuje odvolací soud za důvodnou. Z odůvodnění odvoláním napadeného rozsudku se podává, že soud prvního stupně nejprve uzavřel, jakou funkci měla smluvní pokuta plnit a na základě tohoto závěru posuzoval další aspekty. Zabýval se nejen rozsahem škody, kterou věřitel utrpěl v důsledku porušení smluvní povinnosti, k jejíž kompenzaci smluvní pokuta cílí, ale přihlédl i k dalším okolnostem.

17. Samotný závěr o nepřiměřenosti nároku na smluvní pokutu je výsledkem uvážení soudu při zkoumání konkrétních relevantních okolností s přihlédnutím k primární funkci smluvní pokuty. Zkoumá-li soud, zda je nárok nepřiměřeným, vychází při svých úvahách z představy o podobě přiměřeného nároku, tj. jaký nárok za přiměřený považovat lze. Přitom podstata volného uvážení připouští, že není tzv. jediného správného řešení, jak ostatně konstatoval i Nejvyšší soud ve shora citovaném rozsudku. Soud ve svém uvážení pochybí pouze tehdy, jsou-li jeho úvahy zjevně nepřiměřené a neodůvodněné. Současně musí stále dbát na zjištěnou funkci smluvní pokuty. V projednávané věci soud prvního stupně své úvahy účastníkům řádně odůvodnil, z odůvodnění jeho rozhodnutí je patrné, na základě jakých skutečností rozhodl a které okolnosti soud zohlednil. Podrobně rozepsal a zabýval se poměřováním smluvní pokuty vůči vlastní ceně díla, posoudil sjednanou dobu realizace díla v porovnání s celkovou dobou prodlení žalobce. Zohlednil výši vzniklé škody na obou akcích i s přihlédnutím k tomu, že žalovaný stejnou výši škody vyúčtoval jako smluvní pokutu i dalšímu subdodavateli, tzn. že soud prvního stupně ve svých úvahách správně přihlédl i k míře zavinění třetích osob.

18. K tvrzení žalovaného, že do prodlení s plněním vůči investorovi se dostal v příčinné souvislosti s prodlením žalobce, neboť ten byl jeho koncovým dodavatelem, pak není zřejmé, proč se v jiném soudním řízení, vedeném společností Naze-[právnická osoba]. jako žalobcem, bránil totožnou obranou, tedy započtením smluvní pokuty (vyúčtované rovněž z důvodu prodlení se zhotovením díla).

19. Pokud žalovaný v rámci odvolání zdůrazňoval, že u akce Dřínov mělo zpoždění s předáním díla žalobcem rovněž za následek jeho zvýšenou aktivitu, když musel absolvovat časté cesty do obce Dřínov a účastnit se jednání zastupitelstva do pozdních večerních hodin, přičemž účelem smluvní pokuty bylo bezesporu kompenzovat i toto vzniklé nepohodlí a další náklady, odvolací soud uvádí, že s otázkou „narušení zájmů věřitele spočívajících v nepohodlí, nejistotě a narušeném očekávání“ se soud prvního stupně rovněž vypořádal (viz odst. 53 jeho rozsudku).

20. Pokud jde o žalovaným tvrzené a dokládané vícepráce ve spojení s akcí Poličná, které měly investorovi kompenzovat prodlení s předáním díla, soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaný v tomto směru neunesl břemeno důkazní a současně uzavřel, že v řízení naopak bylo prokázáno, že v souvislosti s akcí Poličná žalovanému nevznikla v příčinné souvislosti s prodlením žalobce žádná škoda. Odvolací soud k tomuto uvádí, že pro posouzení věci není podstatné, zda vůbec a jaké vícepráce žalovaný [právnická osoba] na akci [adresa] provedl. Případné provedení těchto víceprací nezakládá nárok na náhradu škody ve vztahu mezi žalovaným a žalobcem z důvodu chybějící příčinné souvislosti, neboť v případě tvrzených víceprací jde o vztah mezi žalovaným a třetí osobou (investorem), který v tomto konkrétním případě nemá přesah do vztahu mezi žalobcem a žalovaným. Pokud se investor se žalovaným dohodli na tom, že tyto vícepráce nebudou uhrazeny, jde o dohodu pouze mezi nimi. Nadto tvrzení žalovaného, že tuto „slevu na dílo“ poskytl investorovi v souvislosti s prodlením žalobce, z provedeného dokazování neplyne. Jak již uzavřel soud prvního stupně, starosta obce Poličná sice potvrdil v rámci domluvy mezi obcí a žalovaným poskytnutí slevy ze strany žalovaného, z toho však nelze bez dalšího dovodit, že tato sleva byla poskytnuta právě a jen v souvislosti s prodlením žalobce. Nakonec sám žalovaný označil tuto poskytnutou „slevu na dílo“ jako svůj ušlý zisk, nikoli sankci ze strany investora.

21. S ohledem na shora přijaté závěry odvolací soud pro nadbytečnost neprováděl další důkazy navržené žalovaným v rámci odvolacího řízení, a to listinu – soupis víceprací a znalecký posudek k výši smluvní pokuty.

22. Odvolací soud se tedy ztotožňuje i s právním hodnocením soudu prvního stupně pouze s následující výjimkou. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobce díla provedl a žalovanému vyfakturoval částky 2 366 637,26 Kč a 616 162,10 Kč. Rovněž mezi účastníky nebylo sporné, že žalovaný dosud žalobci uhradil částku 1 494 632 Kč. Žalobce žalobou požadoval zaplacení 11,75% zákonných úroků z prodlení z částky 1 488 167,36 Kč od 16. 2. 2022 do zaplacení. Přitom nezohlednil, že u části nároku nastal počátek prodlení již ve druhém pololetí roku 2021, kdy repo sazba ČNB činila 0,5 % a zákonné úroky z prodlení tak činily 8,5 %. U akce Poličná totiž žalobce žalovanému vystavil fakturu č. 21103 na částku 1 589 456,32 Kč splatnou dne 12. 11. 2021. Na tuto fakturu bylo žalovaným částečně hrazeno 500 000 Kč a zbývalo tak uhradit 1 089 456,32 Kč. Po odečtení započtené smluvní pokuty moderované soudem prvního stupně na částku 198 628 Kč pro akci Poličná, zbývalo žalovanému na tuto fakturu uhradit částku 890 828,32 Kč. U této části nároku nastala splatnost již v roce 2021, a výše zákonných úroků z prodlení tak činí 8,5 % ročně.

23. Odvolací soud proto podle § 219 o. s. ř. potvrdil část I. výroku rozsudku soudu prvního stupně, kterou byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 1 188 630,66 Kč s 11,75% úroky z prodlení z částky 297 802,34 Kč od 16. 2. 2022 do zaplacení a s 8,5% úroky z prodlení z částky 890 828,32 Kč od 16. 2. 2022 do zaplacení, a III. výrok, kterým byl zamítnut vzájemný návrh (II. výrok tohoto rozsudku).

24. Podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. odvolací soud změnil část I. výroku rozsudku, kterou byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci 3,25% úroky z prodlení z částky 890 828,32 Kč od 16. 2. 2022 do zaplacení a žalobu v tomto rozsahu zamítl (III. výrok tohoto rozsudku).

25. Podle § 224 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. rozhodoval odvolací soud nově o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení postupoval odvolací soud obdobně jako soud prvního stupně tak, že považoval každou věc, tj. věc uplatněnou žalobou a věc uplatněnou vzájemným návrhem, za samostatnou, tudíž u každé z nich samostatně posoudil míru úspěchu a neúspěchu účastníků. Při posouzení míry úspěchu a neúspěchu soud prvního stupně pochybil, když nezohlednil rovněž požadované příslušenství; co do základu je vyčíslení nákladů řízení soudem prvního stupně správné. Žalobce byl v řízení o žalobě úspěšnější, když mu byl přiznán nárok na zaplacení částky 1 188 630,66 Kč s 11,75% úroky z prodlení z částky 297 802,34 Kč od 16. 2. 2022 do zaplacení a s 8,5% úroky z prodlení z částky 890 828,32 Kč od 16. 2. 2022 do zaplacení a nebyl úspěšný co do 3,25% úroků z prodlení z částky 890 828,32 Kč od 16. 2. 2022 do zaplacení. Žalobce byl v řízení úspěšnější než žalovaný v rozsahu 55,68 % (úspěch žalobce 77,84 % - úspěch žalovaného 22,16 %), soud mu proto v tomto rozsahu přiznal náhradu nákladů řízení (IV. výrok tohoto rozsudku). Náklady žalobce sestávají z: - soudního poplatku ve výši 74 409 Kč, - odměny za dvanáct úkonů právní služby po 14 260 Kč, a to za převzetí a přípravu zastoupení, za předžalobní výzvu, písemné podání žaloby a za vyjádření ze dne 9. 8. 2022, 27. 9. 2022, 13. 3. 2023, za účast u jednání dne 21. 9. 2022, 2. 11. 2022, 18. 1. 2023 (2x), 27. 3. 2023 a 26. 4. 2023, dle § 7 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „advokátní tarif“), - dvanácti náhrad hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, - cestovného v celkové výši 1 131 Kč za dvě cesty k jednání soudu prvního stupně dne 21. 9. 2022 a 2. 11. 2022 na trase [adresa] a zpět v celkovém rozsahu 140 km (za dvě zpáteční cesty) při průměrné spotřebě 7,6 l na 100 km, ceně 44,50 Kč/1 l benzínu a sazbě základní náhrady 4,70 Kč/1 km dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., - cestovného v celkové výši 1 750 Kč za tři cesty k jednání soudu prvního stupně dne 18. 1. 2023, 27. 3. 2023 a 26. 4. 2023 na trase [adresa] a zpět v celkovém rozsahu 210 km (za tři zpáteční cesty) při průměrné spotřebě 7,6 l na 100 km, ceně 41,20 Kč/1 l benzínu a sazbě základní náhrady 5,20 Kč/1 km dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., - náhrady za ztrátu času na cestě ve výši 1 000 Kč (10 půlhodin po 100 Kč) podle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu, - vše s výjimkou soudního poplatku navýšeno o DPH (21 %) ve výši 37 506,21 Kč (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.). Celkové náklady žalobce činí 290 516 Kč, z nich bylo přiznáno 55,68 %, tj. 161 759,31 Kč.

26. Ve věci vzájemného návrhu byl žalobce v řízení před soudem prvního stupně zcela úspěšný a přísluší mu tedy náhrada nákladů řízení podle 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s§ 142 odst. 1 o. s. ř. v plné výši, (V. výrok tohoto rozsudku). Oproti soudu prvního stupně odvolací soud neshledal jako účelný právní úkon převzetí a příprava zastoupení, neboť odměna za tento úkon byla žalobci již přiznána v rámci nákladů řízení ve věci žaloby. Náklady žalobce sestávají z: - odměny za devět úkonů právní služby po 11 060 Kč, a to za vyjádření ze dne 9. 8. 2022, 27. 9. 2022, 13. 3. 2023, za účast u jednání dne 21. 9. 2022, 2. 11. 2022, 18. 1. 2023 (2x), 27. 3. 2023 a 26. 4. 2023, dle § 7 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. d) a g) advokátního tarifu, - devět náhrad hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, - vše navýšeno o DPH (21 %) ve výši 21 470,40 Kč (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.). Celkové náklady žalobce činí 123 710,40 Kč.

27. Rovněž při rozhodování o náhradě nákladů odvolacího řízení postupoval odvolací soud tak, že považoval každou věc, tj. věc uplatněnou žalobou a věc uplatněnou vzájemným návrhem, za samostatnou, tudíž u každé věci samostatně posoudil míru úspěchu a neúspěchu účastníků. O náhradě nákladů odvolacího řízení ve věci žaloby rozhodl podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. I v odvolacím řízení byl žalobce z procesního hlediska úspěšnější. Při posuzování míry úspěchu a neúspěchu účastníků vycházel odvolací soud z hodnoty předmětu odvolacího řízení stanovené jako součet částky 1 188 630,66 Kč s příslušenstvím [8,5 % úroky z prodlení z částky 890 828,32 Kč kapitalizované za období od 16. 2. 2022 do 30. 10. 2024 (vyhlášení rozsudku odvolacího soudu) částkou 204 791,42 Kč, 11,75 % úroky z prodlení z částky 297 802,34 Kč kapitalizované za období od 16. 2. 2022 do 30. 10. 2024 (vyhlášení rozsudku odvolacího soudu) částkou 94 637,83 Kč a 3,25 % úroky z prodlení z částky 890 828,32 Kč kapitalizované za období od 16. 2. 2022 do 30. 10. 2024 (vyhlášení rozsudku odvolacího soudu) částkou 78 302,60 Kč]; tj. z celkové částky předmětu řízení ve výši 1 566 362,51 Kč. Žalobce byl v řízení neúspěšný pouze co do 3,25 % úroků z prodlení z částky 890 828,32 Kč za období od 16. 2. 2022 do zaplacení [3,25 % úroky z prodlení z částky 890 828,32 Kč kapitalizované za období od 16. 2. 2022 do 30. 10. 2024 (vyhlášení rozsudku odvolacího soudu) částkou 78 302,60 Kč]; což odpovídá 5 % celkového předmětu odvolacího řízení a procesnímu úspěchu žalovaného. V části žalobou uplatněného nároku, která byla potvrzena (v rozsahu 95 % celkového předmětu odvolacího řízení) náleží procesní úspěch žalobce. V řízení úspěšnějšímu žalobci proto odvolací soud přiznal právo na náhradu poměrné části všech účelně vynaložených nákladů v rozsahu 90 % (VI. výrok tohoto rozsudku). Celkové žalobcem účelně vynaložené náklady sestávají z: - odměny za dva úkony právní služby po 13 060 Kč, a to za vyjádření ze dne 10. 7. 2023 a za účast u jednání dne 31. 10. 2024, dle § 7 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. d) a g) advokátního tarifu, - dvou náhrad hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, - cestovného ve výši 1 054 Kč za cestu k jednání soudu prvního stupně dne 30. 10. 2024 na trase [adresa] a zpět v celkovém rozsahu 124 km při průměrné spotřebě 7,6 l na 100 km, ceně 38,20 Kč/1 l benzínu a sazbě základní náhrady 5,60 Kč/1 km dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., - náhrady za ztrátu času na cestě ve výši 400 Kč (4 půlhodin po 100 Kč) podle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu, - vše navýšeno o DPH (21 %) ve výši 5 916,54 Kč (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.). Celkové náklady žalobce činí 34 090,54 Kč, z nichž bylo přiznáno 90 %, tj. 30 681,49 Kč.

28. O náhradě nákladů odvolacího řízení ve věci vzájemného návrhu soud rozhodl podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Zcela úspěšnému žalobci přísluší náhrada nákladů odvolacího řízení v plné výši (VII. výrok tohoto rozsudku). Náklady žalobce sestávají z: - odměny za dva úkony právní služby po 11 060 Kč, a to za vyjádření ze dne 10. 7. 2023 a za účast u jednání dne 31. 10. 2024, dle § 7 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. d) a g) advokátního tarifu, - dvou náhrad hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, - vše navýšeno o DPH (21 %) ve výši 4 771,2 Kč (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.). Celkové náklady žalobce činí 27 491,20 Kč.

29. Všechny shora uvedené náklady odvolací soud shledal účelnými pro uplatňování či bránění práva v řízení před soudem prvního stupně i odvolacím řízení převážně úspěšným (ve věci žaloby) a zcela úspěšným (ve věci vzájemného návrhu) žalobcem a co do výše úměrnými k předmětu řízení. Podmínky pro aplikaci § 150 o. s. ř. odvolací soud neshledal. Nadto nepřiznání náhrady nákladů odvolacího řízení by mělo být jen zcela výjimečným a ojedinělým opatřením (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. 21 Cdo 2811/2013, uveřejněný pod č. 24/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).