27 Co 111/2025-199

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Chmelíka, Ph.D., a soudců Mgr. Pavla Hradeckého a JUDr. Martina Tomka ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta Anonymizováno Anonymizováno o zaplacení částky 298 480,61 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 27. 1. 2025, č.j. 8 C 23/2023-159,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci k rukám jeho advokátky náklady odvolacího řízení ve výši , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobci do 15 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku částku 298 480,61 Kč s úroky z prodlení v zákonné výši z jednotlivých dílčích částek v období, kdy se žalovaná s jejich zaplacením dostala do prodlení, až do zaplacení (výrok I.). O náhradě nákladů řízení rozhodl tak, že žalované uložil povinnost nahradit žalobci k rukám jeho advokátky náklady řízení ve výši , částka, rovněž do 15 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku (výrok II.).

2. Okresní soud rozhodoval o žalobě, kterou se žalobce původně domáhal po žalované zaplacení částky , částka, s příslušenstvím, neboť na základě pracovní smlouvy ze dne , datum, pracoval u žalované do , datum, jako , Anonymizováno, – , Anonymizováno, – , Anonymizováno, , adresa, , později jako , Anonymizováno, - , Anonymizováno, . Žalovaná fakticky rozvrhovala služby zaměstnanců , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, žalované do tří směn v délce 24 hodin s tím, že k výkonu práce docházelo od 6:00 do 22:00 hodin a zbývající doba byla považována za dobu pracovní pohotovosti. Výkon pohotovosti držel žalobce na základě Dohody o pracovní pohotovosti ze dne , datum, v nebytových prostorách zaměstnavatele s tím, že měl povinnost dostavit se do dvou minut od obdržení pokynu zaměstnavatele do místa výkonu práce. Ve skutečnosti se jednalo o pracovní dobu, kterou žalovaná nesprávně posuzovala jako dobu pracovní pohotovosti a vyplácela za ni žalobci jen odměnu ve výši 50% průměrného výdělku. Tvrdil, že mu nebyla za období od , datum, do , datum, poskytnuta mzda za celkem , hodnota, hodin doby, kterou žalovaná považovala za pracovní pohotovost. Žalovaná dále žalobci v rámci 24 hodinové směny poskytovala přestávky na jídlo a oddech v délce 1,5 hodiny a tuto dobu nezapočítávala do pracovní doby. Tyto časové úseky měly dle žalobce charakter přiměřené doby na jídlo a oddech dle § 88 odst. 1 věta druhá zákoníku práce, měly být započítány do pracovní doby zaměstnance a měla mu být za ně poskytnuta odměna, protože , Anonymizováno, museli být připraveni k okamžitému zásahu a nemohli opustit jednotku za účelem čerpání přestávky na jídlo a oddech. Na oběd proto jezdili do jídelny zaměstnavatele vzdálené 400 metrů od svého pracoviště služebním vozem a měli s sebou stále připravené veškeré vybavení pro výjezd včetně zapnutých vysílaček. V období od , datum, do , datum, tak nebyla žalobci poskytnuta odměna za 427,5 odpracovaných hodin.

3. Žalobce vzal podáním ze dne , datum, žalobu částečně zpět co do částky , částka, a domáhal se přiznání částky ve výši , částka, se zákonným úrokem z prodlení z jednotlivých dlužných částek.

4. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, protože žalobce držel pracovní pohotovost na místě prostorově i funkčně odděleném od pracoviště žalované, a navíc v dohodě s odborovou organizací působící u žalované byla sjednána nadstandardní odměna za dobu držení pracovní pohotovosti ve výši 50% průměrného výdělku žalobce. Rovněž přerušení práce žalobce z důvodu přestávky na jídlo a oddech neovlivňovalo schopnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, žalované reagovat, protože žalobce nebyl jejím jediným členem a byl zastupitelný.

5. Okresní soud nejdříve rozhodl mezitímním rozsudkem ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , tak, že nárok žalobce je co do svého základu opodstatněn. Krajský soud v , adresa, – pobočka v , adresa, usnesením ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, protože okresní soud při druhém a třetím jednání poté, co se změnilo obsazení senátu, nezopakoval obsah přednesů a provedeného dokazování, a tím zatížil řízení vadou, kterou nelze v odvolacím řízení zhojit.

6. V průběhu řízení po zrušení mezitímního rozsudku soud prvního stupně dle pokynu odvolacího soudu zopakoval dokazování z jednání okresního soudu dne , datum, , připustil změnu žaloby a řízení co do částky , částka, zastavil.

7. Okresní soud provedl v projednávané věci poměrně rozsáhlé dokazování výpověďmi žalobce a svědků, kteří vykonávali práci , Anonymizováno, nebo , Anonymizováno, -, Anonymizováno, u žalované a vypovídali zejména o organizaci směn, jejich průběhu, počtu výjezdů na zásah v době pracovní pohotovosti a oběda. Z listin provedených k důkazu se jednalo zejména o pracovní smlouvu žalobce, dohodu o pracovní pohotovosti uzavřenou mezi žalobcem a žalovanou s účinností od , datum, , rozvrhy pracovních směn (žalobce byl zařazen ve směně B) a kolektivní smlouvy na období let 2021 a 2022, z nichž vyplynulo, že odměna za pracovní pohotovost zaměstnanců , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, žalované činila 50% jejich průměrného výdělku. Ze strážních knih a přehledů činnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, vyplynulo, jaké činnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, žalované vykonával. Mzdovými listy, přehledy docházek a tabulkami výpočtů pak byla v jednotlivých kalendářních měsících žalovaného období prokázána výše hrubé mzdy žalobce, počet odpracovaných hodin a počet hodin pracovní pohotovosti.

8. Při posouzení doby pracovní pohotovosti vycházel soud prvního stupně z judikatury Soudního dvora Evropské unie (C 151/02, Jaeger nebo C-437/05, Vorel), podle níž je pracovní dobou i čas, kdy je zaměstnanci umožněno odpočinout si přímo na pracovišti v době, kdy výkon práce není požadován. V rozhodnutí C-518/15, Matzak byla za pracovní dobu považována i tzv. pracovní pohotovost, kterou pracovník trávil doma s povinností reagovat na povolání zaměstnavatelem do osmi minut. Ke stejným závěrům dospěly i další rozsudky Soudního dvora Evropské unie C-344/19 a C-580/19, které se týkaly , Anonymizováno, .

9. Pokud jde o posouzení přestávek v práci, vycházel okresní soud z nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1854/20, který vyslovil závěr, že rozlišení mezi neplacenými přestávkami dle § 88 odst. 1 věta prvá zákoníku práce a placenou přiměřenou dobou na jídlo a oddech dle § 88 odst. 1 věta druhá zákoníku práce závisí na tom, zda zaměstnanec ve svém zaměstnání vykonával práce, které nemohou být přerušeny. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, není zaměstnavatel oprávněn zaměstnance v době přestávky na jídlo a oddech jakkoliv kontrolovat či jim určovat, jak mají tuto dobu trávit. U činností, které nelze v průběhu směny objektivně přerušit, zaměstnavatel zajistí zaměstnanci přiměřenou dobu na jídlo a oddech, která se započítává do pracovní doby. I z rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci C-107/19 (, jméno FO, proti , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, .) vyplývá závěr, že doba přestávky je pracovní dobou, pokud omezení uložená pracovníkovi během této doby jsou takové povahy, že objektivně a velmi významně ovlivňují možnost pracovníka nakládat s volným časem.

10. Okresní soud poukázal i na rozsudky Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , a ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, . Z těchto rozsudků, které rovněž odkazovaly na judikaturu Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 42/2006) a Soudního dvora Evropské unie (např. rozsudek Soudního dvora Evropské unie, C-437/05 Vorel), vyplynulo, že přiměřená doba na jídlo a oddech, kterou je zaměstnavatel povinen zajistit zaměstnanci i v rámci provozu, který nemůže být přerušen, je upravena v § 88 odst. 1 věta druhá zákoníku práce a představuje výjimku z obecné povinnosti zaměstnavatele poskytovat přestávky. Jde tak o pracovní dobu, za kterou zaměstnanci náleží mzda.

11. Okresní soud měl za prokázané, že žalobce v rozhodném období od , datum, do , datum, (pracovní poměr žalobce u žalované skončil dne , datum, ) pracoval u žalované jako , Anonymizováno, – , Anonymizováno, a byl zařazen do směny B. Směna vždy trvala 24 hodin a následoval odpočinek v délce dvou dnů. Během tzv. pracovní pohotovosti od 22:00 hodin do 5:00 hodin byli zaměstnanci přítomni v budově, kde bylo i jejich denní pracoviště. Žádný ze zaměstnanců nemohl trávit pracovní pohotovost mimo budovu, protože v té době mohlo docházet k výkonu práce, byť se tak dělo nepravidelně a v některých obdobích i zřídka. Z tvrzení účastníků a výslechů svědků vyplynulo, že žalobce a další zaměstnanci zařazení ve směně museli být připraveni k , Anonymizováno, , Anonymizováno, do dvou minut od vyhlášení , Anonymizováno, . Nemohlo se tak podle § 78 odst. 1 písm. h) zákoníku práce jednat o pracovní pohotovost, ale o pracovní dobu.

12. Žalobce jako , Anonymizováno, – , Anonymizováno, vykonával pro žalovanou práci, která ze své povahy nemůže být přerušena. Pokud by žalobce opustil areál žalované, porušil by tím ustanovení § 11 odst. 2 písmeno a) a § 18 vyhl. Ministerstva vnitra č. 247/2001 Sb., o organizaci a činnosti jednotek , Anonymizováno, , Anonymizováno, , protože by ohrozil akceschopnost jednotky za situace, kdy její povinností je , Anonymizováno, do dvou minut od vyhlášení , Anonymizováno, . Čerpané přestávky proto okresní soud posoudil jako tzv. přiměřenou dobu na jídlo a oddech dle § 88 odst. 1 věta druhá zákoníku práce, která se započítává do pracovní doby. Opět nebylo rozhodné, zda během přestávek došlo k potřebě zásahu (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1854/20).

13. Výši nároku soud prvního stupně posoudil v souladu se shora uvedenými rozsudky Městského soudu v Praze ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , a Krajského soudu v , adresa, – pobočky v , adresa, ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , tak, že výslednou průměrnou hodinovou mzdu za každý kalendářní měsíc z předmětného období vynásobil počtem hodin pracovní pohotovosti a přestávek na jídlo a oddech, když bylo třeba vycházet z hrubé mzdy se všemi příplatky včetně všech druhů odměn. Od výsledných částek pak odečetl to, co již bylo žalobci z titulu odměny za pracovní pohotovost vyplaceno. Žalované tak byla uložena povinnost zaplatit žalobci celkem částku ve výši , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po splatnosti mzdy za ten který odpracovaný měsíc.

14. Okresní soud rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu (dále „o.s.ř.“) a přiznal žalobci právo na náhradu 27,8% nákladů řízení, protože měl v řízení úspěch co do 63,9% vzhledem k celku, zatímco úspěch žalované představoval jen 36,1% vzhledem k celku. Náklady řízení žalobce představoval zaplacený soudní poplatek, odměna advokáta za 12,5 úkonu právní služby po , částka, a za 2 úkony právní služby po , částka, , paušální náhrada hotových výdajů advokáta, cestovné, náhrada za ztrátu času advokáta při cestách k jednáním soudu a daň z přidané hodnoty.

15. Žalovaná podala proti rozsudku okresního soudu včas odvolání a navrhla rozsudek soudu prvního stupně zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení, případně rozsudek změnit tak, že se žaloba zamítá. Namítala nesprávný postup okresního soudu v rozporu s občanským soudním řádem, neboť i po zrušení mezitímního rozsudku okresního soudu usnesením Krajského soudu v , adresa, – pobočky v , adresa, ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , soud prvního stupně stále nenapravil své pochybení a vzniklou procesní vadu. Při druhém jednání okresního soudu dne , datum, byla namísto přísedící , jméno FO, přítomna paní , jméno FO, , která neznala přednesy stran z předchozího jednání. Při jednání soudu prvního stupně dne , datum, , kdy senát jednal v jiném složení, byli vyslechnuti všichni svědci. Vadu řízení již nelze zpětně zhojit, ledaže by svědecké výslechy byly provedeny znovu bez procesních pochybení, tj. za řádné účasti všech členů senátu, kteří mají o věci rozhodnout. Žalovaná dále zdůraznila, že žalobce držel pracovní pohotovost na místě funkčně a prostorově odděleném od svého pracoviště. Omezení uložená žalovanou mu významně neomezovala možnost disponovat s volným časem. Výkon práce v době pracovní pohotovosti nebyl častý (např. v roce 2022 došlo jen k 8 , Anonymizováno, ) a žalovaná jej řádně zaznamenávala. Největší část náplně práce , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, tvořily drobné hospodářské činnosti a při těchto činnostech nebyl po žalobci vyžadován okamžitý výkon práce. Střídáním v přestávkách na jídlo a oddech bylo zajištěno, aby žalobce mohl i tuto dobu plně věnovat odpočinku. Ježděním vozidlem na oběd žalovaná usnadňovala žalobci přepravu do jídelny. Žalovaná dále podotkla, že okresní soud nesprávně přistoupil k účastnické výpovědi žalobce ještě předtím, než provedl výslechy svědků. Svědecké výslechy svědků , Anonymizováno, a , jméno FO, zařazených do jiné směny nemohly přinést přímé poznatky o skutkovém stavu věci. Žalovaná zpochybnila věrohodnost i dalších svědeckých výslechů, protože svědci , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, vedou proti žalované skutkově totožný spor, jsou zastoupeni stejnou advokátkou jako žalobce a mají zájem na tom, aby žalobce byl ve sporu úspěšný.

16. Žalobce navrhl potvrdit rozsudek okresního soudu. K odvolacím námitkám žalované uvedl, že v průběhu jednání okresního soudu dne , datum, , na kterém byly přítomné přísedící , tituly před jménem, , jméno FO, a , jméno FO, , okresní soud dle § 119a odst. 3 o.s.ř. skutečně zopakoval obsah protokolu o jednání ze dne , datum, , kterému nebyla přítomná přísedící , jméno FO, . V budově, kde měl žalobce trávit dobu tzv. pracovní pohotovosti, , Anonymizováno, vykonávali svou činnost i po dobu běžné pracovní doby. Tato budova tvoří funkční celek. Žalobce nesouhlasí s tvrzením žalované, že nebyl povinen reagovat v určité stanovené nebo určené lhůtě, která by jej omezovala v trávení volného času. Žalobce by tím porušil zákon č. 133/1985 Sb., o , Anonymizováno, , Anonymizováno, a ustanovení § 18 vyhl. Ministerstva vnitra č. 247/2001 Sb., o organizaci a činnosti jednotek , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Oprávněný je i požadavek žalobce na poskytnutí mzdy za dobu tzv. přestávek na jídlo a oddech, neboť i v této době věnoval svůj volný čas zaměstnavateli a musel se nacházet na pracovišti. Pokud jde o věrohodnost svědků, žalobce poukázal na jejich zákonnou povinnost vypovídat pravdu a připomněl, že soud má povinnost vzít poměr svědka k účastníkům řízení v úvahu při hodnocení jeho výpovědi. I svědci , jméno FO, a , jméno FO, , i když nebyli zařazeni ve stejné směně jako žalobce, přiblížili celkovou situaci na pracovišti žalované.

17. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 o.s.ř.), osobou k němu oprávněnou (§ 201 o.s.ř.), je přípustné (§ 202 o.s.ř.) a obsahuje náležitosti dle § 205 odst. 1 o.s.ř., rozsudek z podnětu odvolání přezkoumal, když přihlížel i k důvodům výslovně neuplatněným (§ 212 a § 212a o.s.ř.).

18. Krajský soud připomněl, že usnesením ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , zrušil mezitímní rozsudek Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , a věc mu vrátil k dalšímu řízení, protože okresní soud při druhém a třetím jednání poté, co se změnilo obsazení senátu, nezopakoval obsah přednesů a provedeného dokazování, a tím zatížil řízení vadou, kterou nelze v odvolacím řízení zhojit. Okresnímu soudu uložil za předpokladu, že bude jednat ve složení s přísedícími , tituly před jménem, , jméno FO, a , jméno FO, , povinnost zopakovat podle § 119 odst. 3 o.s.ř. na začátku jednání obsah přednesů a provedeného dokazování z druhého jednání okresního soudu ze dne , datum, . Okresní soud se přidržel pokynu odvolacího soudu a při jednání dne , datum, , při kterém byly přítomné přísedící , tituly před jménem, , jméno FO, a , jméno FO, , tj. přísedící, které byly rozvrhem práce Okresního soudu v , adresa, pro rok 2023 a rok 2024 přiřazeny k oddělení 8, zopakoval podle § 119 odst. 3 o.s.ř. obsah protokolu z jednání okresního soudu ze dne , datum, , kterému nebyla přítomna přísedící , jméno FO, . Navzdory odvolacím námitkám žalované má krajský soud za to, že tím došlo došlo ke zhojení předchozího procesního pochybení soudu prvního stupně a že se i přísedící , jméno FO, , která kromě jednání okresního soudu dne , datum, byla přítomná při všech dalších jednáních v této věci, seznámila s obsahem přednesů a provedených důkazů z jednání okresního soudu dne , datum, .

19. V posuzované věci okresní soud provedl veškeré důkazy nezbytné k objektivnímu zjištění skutkového stavu, z jednotlivých důkazů učinil správná a obsahu těchto důkazů odpovídající skutková zjištění, která promítl do správného závěru o skutkovém stavu. Proto na ně krajský soud pro stručnost odkazuje. Soud prvního stupně též podrobně a srozumitelným způsobem uvedl, jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, a rovněž jeho právní úvahy jsou správné. K právnímu závěru okresního soudu dodává krajský soud následující.

20. Podle § 78 odst. 1 písm. a), b) a h) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů (dále „zákoník práce“), je pro účely úpravy pracovní doby a doby odpočinku pracovní dobou doba, v níž je zaměstnanec povinen vykonávat pro zaměstnavatele práci, a doba, v níž je zaměstnanec na pracovišti připraven k výkonu práce podle pokynů zaměstnavatele, a dobou odpočinku doba, která není pracovní dobou. Pracovní pohotovostí je doba, v níž je zaměstnanec připraven k případnému výkonu práce podle pracovní smlouvy, která musí být v případě naléhavé potřeby vykonána nad rámec jeho rozvrhu pracovních směn. Pracovní pohotovost může být jen na jiném místě dohodnutém se zaměstnancem, odlišném od pracovišť zaměstnavatele.

21. Podle § 88 odst. 1 zákoníku práce zaměstnavatel je povinen poskytnout zaměstnanci nejdéle po 6 hodinách nepřetržité práce přestávku v práci na jídlo a oddech v trvání nejméně 30 minut; mladistvému zaměstnanci musí být tato přestávka poskytnuta nejdéle po 4,5 hodinách nepřetržité práce. Jde-li o práce, které nemohou být přerušeny, musí být zaměstnanci i bez přerušení provozu nebo práce zajištěna přiměřená doba na oddech a jídlo; tato doba se započítává do pracovní doby. Mladistvému zaměstnanci musí vždy být poskytnuta přestávka na jídlo a oddech podle věty první.

22. Krajský soud souhlasí s právními závěry soudu prvního stupně, na které může pro stručnost odkázat. Z judikatury Ústavního soudu (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1854/20) a Soudního dvora Evropské unie (srov. např. rozhodnutí C-437/05, Vorel či C-518/15, Matzak) plyne jednoznačný závěr o tom, že do pracovní doby spadají všechny doby pracovní pohotovosti, během nichž jsou zaměstnanci uložena omezení, která významně ovlivňují jeho možnost volně nakládat se svým časem a věnovat se vlastním zájmům.

23. V rozhodném období od , datum, do , datum, , za které se žalobce domáhal proti žalované doplacení mzdy za dobu pracovní pohotovosti, bylo prokázáno, že vykonával u žalované v pracovním poměru práci na pozici , Anonymizováno, – , Anonymizováno, ve směnách dlouhých 24 hodin. Po výkonu práce ve směně následoval odpočinek trvající dva dny. V průběhu směny v době od 22:00 hodin do 5:00 hodin držel žalobce tzv. „pracovní pohotovost“, kdy spolu s dalšími zaměstnanci ve směně byl přítomen v budově zaměstnavatele, kde trávil i další část pracovní doby, kterou zaměstnavatel neoznačoval jako pracovní pohotovost. I v době od 22:00 hodin do 5:00 hodin mohlo docházet, a také docházelo, k výkonu práce. To nakonec v odvolání připustila i žalovaná. Není přitom rozhodné, že výjezdy v této době nebyly časté. V souladu se shora uvedenou judikaturou, zejména nálezem Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1854/20, se tak nemohlo jednat o pracovní pohotovost, která byla navíc v rozporu s ustanovením § 78 odst. 1 písm. h) zákoníku práce držena v budově zaměstnavatele, kde zaměstnanci žalované vykonávali práci, byť v jiné části této budovy, i v průběhu „denní části“ směny. Okresní soud proto správně přistoupil k dopočtení mzdy žalobce v rozhodném období, kdy žalobce na základě uzavřených kolektivních smluv obdržel namísto mzdy za práci jen odměnu za pracovní pohotovost ve výši 50% průměrného výdělku. Okresní soud při výpočtu mzdy správně vycházel v souladu se zásadou zvláštní ochrany postavení zaměstnance z hrubé mzdy žalobce se všemi příplatky, ale bez náhrad.

24. Pokud jde o přestávky na jídlo a oddech, tak zaměstnavatel má povinnost organizovat pracovní dobu (srov. § 81 zákoníku práce) tak, aby zaměstnanec měl možnost vyčerpat přestávku v práci nejdéle po 6 hodinách nepřetržité práce. Přestávky v práci se nezapočítávají do pracovní doby a zaměstnanec za dobu čerpání přestávky na jídlo a oddech nemá právo na mzdu. Zaměstnavatel je povinen zajistit zaměstnanci přiměřenou dobu na jídlo a oddech i v rámci provozu, který nemůže být přerušen. Přiměřená doba na jídlo a oddech je upravena v § 88 odst. 1 věta druhá zákoníku práce, představuje výjimku z obecné povinnosti zaměstnavatele poskytovat přestávky a jde o pracovní dobu, za kterou zaměstnanci náleží mzda (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ). Protože je to zaměstnavatel, který zaměstnanci organizuje pracovní dobu, je jeho věcí, aby vnitřním předpisem či organizačním pokynem sám vymezil charakter vykonávané práce. Pokud má zaměstnanec povinnost být v případě potřeby k dispozici zaměstnavateli a začít konat práci v řádu minut, pak se nejedná o přestávku v práci, ale o pracovní dobu s právem na mzdu (srov. opět nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1854/20). Podle právě zmíněného nálezu Ústavního soudu může být neplacenou dobou odpočinku naopak pouze taková doba, se kterou může zaměstnanec nakládat dle své volné úvahy, tedy věnovat se oddechu a nebýt během této doby zaměstnavateli k dispozici.

25. Okresní soud se správně zabýval povahou pracovních činností, které žalobce vykonával u žalované na základě uzavřené pracovní smlouvy v předmětném období od , datum, do , datum, a dospěl ke správnému závěru, že žalobci za toto období náleží mzda i za dobu, kterou zaměstnavatel označoval jako přestávku v práci na jídlo a oddech, protože v této době byla žalobci jako zaměstnanci žalované uložena omezení (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1854/20), která vyplývala zejména z pracovní náplně , Anonymizováno, – , Anonymizováno, . Podle ustanovení § 18 písm. a) a § 11 odst. 2 písm. a) vyhl. č. 247/2001 Sb., o organizaci a činnosti jednotek požární ochrany, byl žalobce povinen při vyhlášení poplachu vyjíždět z místa své dislokace nejpozději do 2 minut. Soud prvního stupně proto správně posoudil zaměstnavatelem v předmětném období poskytované přestávky jako tzv. přiměřenou dobu na jídlo a oddech, za kterou podle § 88 odst. 1 věta druhá zákoníku práce náleží mzda.

26. Soud prvního stupně rovněž správně vypočetl dlužnou mzdu žalobce v rozhodném období za neproplacené přiměřené doby na jídlo a oddech, když v souladu se zásadou zvláštní ochrany postavení zaměstnance vycházel z hrubé mzdy žalobce se všemi příplatky včetně všech druhů odměn.

27. Nakonec nejsou důvodné ani námitky žalované zpochybňující věrohodnost svědeckých výpovědí bývalých zaměstnanců žalované, kteří proti žalované rovněž vedou soudní spory, neboť svědci vypovídali po poučení o trestněprávních následcích křivé výpovědi a jejich svědecké výpovědi nebyly v rozporu. Nakonec i sama žalovaná připustila výkon práce v době, kterou označovala jako pracovní pohotovost, i když k takovému výkonu práce nedocházelo často.

28. Vycházeje ze shora rozvedených skutečností a veden zásadou stručnosti krajský soud v podrobnostech dále odkazuje na logické, podrobné a přesvědčivé odůvodnění rozsudku okresního soudu, který shledává věcně správným, a proto jej dle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

29. O nákladech odvolacího řízení krajský soud rozhodl podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. a v odvolacím řízení úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšné žalované. V souzené věci představuje náklady řízení na straně žalobce odměna za dva úkony právní služby spočívající ve vyjádření k odvolání žalované a v účasti na jednání odvolacího soudu dne , datum, ve výši 2x , částka, (§ 7 bod 6 § 11 odst. 1 písm. g/ a k/ vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů, dále i „advokátní tarif“), k čemuž přináleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 2x , částka, (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu), cestovné zástupkyně žalobce k jednání odvolacího soudu dne , datum, z , adresa, a zpět automobilem , Anonymizováno, , Anonymizováno, reg. zn. , SPZ, , při ujetí celkem , hodnota, km, průměrné spotřebě benzinu automobilového 95 oktanů 5,9 l/100 km za , částka, a náhradě za amortizaci ve výši , částka, za 1 km, celkem cestovné činí , částka, (§ 13 odst. 5 advokátního tarifu a vyhl. č. 475/2024 Sb.), náhrada za promeškaný čas za cestu k soudu a zpět za celkem , hodnota, půlhodin po , částka, (§ 14 odst. 3 advokátního tarifu) a daň z přidané hodnoty ve výši , částka, . Celkem tak náklady odvolacího řízení na straně žalobce dosáhly částky , částka, , kterou je žalovaná povinna nahradit žalobci ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky žalobce (§ 160 odst. 1, § 149 odst. 1 o.s.ř.).