8 C 23/2023 - 159

Rubrum

Okresní soud v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Petry Novákové a přísedících Bc. Iriny Rálišové a Renaty Rýdlové ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený dne [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalované: [Jméno žalované]., IČ [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] o zaplacení částky 467 034 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, z částky [částka] od [datum] do zaplacení, z částky [částka] od [datum] do zaplacení, z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, z částky [částka] od [datum] do zaplacení, z částky [částka] od [datum] do zaplacení, z částky [částka] od [datum] do zaplacení, z částky [částka] od [datum] do zaplacení, z částky [částka] od [datum] do zaplacení, z částky [částka] od [datum] do zaplacení, z částky [částka] od [datum] do zaplacení, z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, z částky [částka] od [datum] do zaplacení, z částky [částka] od [datum] do zaplacení, z částky [částka] od [datum] do zaplacení, z částky [částka] od [datum] do zaplacení, z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, z částky [částka] od [datum] do zaplacení, z částky [částka] od [datum] do zaplacení, z částky [částka] od [datum] do zaplacení, z částky [částka] od [datum] do zaplacení, z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, z částky [částka] od [datum] do zaplacení, z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení v rozsahu 27,8 % vzhledem k celku, r rukám advokátky [Jméno advokátky] do 15 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku v částce [částka].

Odůvodnění

1. Žalobce se proti žalované žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhal zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Tvrdil, že s žalovanou sjednal pracovní smlouvu dne [datum], podle níž pracoval jako hasič – OBVS – HZS [adresa], následně pak jako hasič strojník. Jeho pracovní poměr skončil dohodou ke dni [datum]. Sjednaná hrubá měsíční mzda činila od [datum] částku [částka] měsíčně. Týdenní pracovní doba byla v rozsahu 37,5 hodiny a zaměstnavatelem sice rozvržena do jednosměnného provozu, fakticky však žalovaná rozvrhovala žalobci pracovní dobu zcela odlišně. Služby zaměstnanců hasičského záchranného sboru žalované byly ve skutečnosti rozvrhovány do tří směn, označovaných [právnická osoba]. Žalobce byl zařazen do směny B. Práci vykonával vždy ve směně dlouhé 24 hodin, pak byl 2 dny odpočinek, nicméně velmi často byly nařizovány přesčasy pro absenci a nedostatek personálu. Směna B vykonávala práci v době od 6:00 do 22:00 hodin, což bylo považováno za pracovní dobu. V době od 22:00 hodin do 5:00 hodin byla považována za tzv. „pracovní pohotovost“, během níž ale byli zaměstnanci vždy přítomni přímo na pracovišti zaměstnavatele, nebo v jeho nebytových prostorách umístěných v prvním patře nad pracovištěm hasičské záchranné služby (dále jen „HZS“). Za pracovní dobu od 6:00 do 22:00 hodin byli zaměstnanci odměňováni sjednanou mzdou, za pracovní pohotovost pak částkou 50 % průměrného výdělku. Tzv. „přesčas“ byl vykonáván buď před pravidelnou 24hodinovou směnou, nebo na ni navazoval. Při přesčasových hodinách od 6:00 hodin 14:30 hodin bylo žalovanou hrazeno 7 hodin, při odpoledním přesčasu od 14:30 do 6:00 hodin ráno bylo proplaceno 7 hodin ve výši 100 %, 7 hodin ve výši 50 % pohotovost a 1,5 hodiny bylo strženo na večeři a svačinu. Žalobce byl po dobu pohotovosti povinen být přítomen na místě určeném žalovanou, tj. na svém pracovišti. Nemohl si volně vybírat místo svého odpočinku a musel být okamžitě připraven k výkonu práce, tedy v době od 22:00 do 6:00 hodin ráno se nemohlo jednat o pracovní pohotovost ve smyslu § 78 odst. 1 písm. h) zákona č. 206/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen „zákoníku práce“), ale o pracovní dobu. Za takové situace činila délka jedné směny žalobce celkem nezákonných 24 hodin. Žalovaná požadovala po žalobci výkon pohotovosti na základě uzavřené Dohody o pracovní pohotovosti ze dne [datum], podle níž ji musel držet v nebytových prostorách [právnická osoba] ECHO s tím, že měl povinnost dostavit se do dvou minut od obdržení pokynu zaměstnavatele do místa výkonu práce. Žalovaná nesprávně posuzovala dobu tzv. pracovní pohotovosti na pracovišti jako pracovní pohotovost dle § 78 odst. 1, písm. h) zákoníku práce a za tuto žalobci vyplácela pouze odměnu ve výši 50 % průměrného výdělku. Protože se ale ve skutečnosti jednalo o pracovní dobu zaměstnance, měla mu být vyplácena příslušná mzda a měly mu náležet i všechny zákonné příplatky, pokud na ně vznikalo právo, zejména příplatek za práci přesčas, příplatek za práci v noci či za práci v sobotu a v neděli. V rozhodném období od [datum] do [datum] žalobci nebyla poskytnuta mzda za celkem [hodnota] hodin, ale pouze odměna za pracovní pohotovost. Žalobce dále tvrdil, že mu byly v rámci směny žalovanou poskytovány přestávky v práci na jídlo a oddech, tzv. „pracovní přestávky“ v délce 1,5 hodiny za 24 hodin. Tuto dobu posuzoval zaměstnavatel jako přestávku v práci na jídlo a oddech ve smyslu § 88 odst. 1 věta prvá zákoníku práce. Žalovaná tak dobu přestávek nezapočítávala do pracovní doby a neposkytovala za ně žalobci žádnou odměnu. Žalobce však měl za to, že tyto časové úseky měly charakter přiměřené doby na jídlo a oddech dle § 88 odst. 1 věta druhá zákoníku práce, neboť se jednalo o práce, které nemohou být přerušeny a kdy se tato doba přestávek naopak započítává do pracovní doby zaměstnance a žalobci tak měla náležet i příslušná odměna. Rozhodující je totiž charakter práce vykonávané žalobcem. Pokud by on, či jiný zaměstnance HZS opustil jednotku za účelem přestávky na jídlo a oddech, došlo by tím k porušení jiného závazného právního předpisu, kterým je zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, a § 11 odst. 2 a § 18 vyhlášky ministerstva vnitra č. 247/2001 Sb., o organizaci a činnosti jednotek požární ochrany, neboť by nebyly splněny podmínky pro akceschopnost jednotky (povinnost výjezdu jednotky do dvou minut od vyhlášení poplachu). Ačkoli tedy žalovaná jako zaměstnavatel v době poskytovaných přestávek teoreticky umožňovala zaměstnancům HZS odejít do jídelny na oběd, či se věnovat vlastní osobní činnosti, ve skutečnosti tomu tak nebylo a ani být nemohlo. Hasiči museli být stále připraveni k okamžitému zásahu, bylo-li jej třeba. V období od [datum] do [datum] tak žalobce odpracoval 427,5 hodin, za které mu nebyla poskytnuta jakákoli odměna. Přes předžalobní výzvu k úhradě ze dne [datum] žalovaná žalobci na uplatněné nároky nic nezaplatila.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Tvrdila, že žalobce nedržel pracovní pohotovost na pracovišti zaměstnavatele, ale držel ji na místě prostorově i funkčně odděleném od pracoviště žalované, kde nedocházelo k výkonu práce. Dále tvrdila, že pokud by se v projednávaném případě dovodilo, že doba pracovní pohotovosti, kterou držel žalobce, byla ve skutečnosti pracovní dobou a nikoli dobou odpočinku, žalovaná a odborová organizace u ní působící si sjednaly, že za dobu držení pracovní pohotovosti žalobci přísluší odměna (v takovém případě mzda za pracovní dobu) ve velice nadstandardní výši 50 % jeho průměrného výdělku. Tato částka je tak speciálním sjednáním výše mzdy pro tuto dobu. Zahrnuje v sobě veškeré obligatorní složky, a to základní mzdu, příplatek za případnou práci přesčas, paušalizovaný příplatek za noční práci a za práci v sobotu a neděli. Žalovaná také namítala, že žalobce nebyl jediným členem podnikového hasičského, záchranného sboru, který byl v danou dobu přítomen na pracovišti, a přerušení jeho práce z důvodu přestávky na jídlo a oddech neovlivňovalo schopnost reagovat HZS jako takového. Naopak v té době byl žalobce v práci nahraditelný a zastupitelný. Nelze tak dospět k závěru, že by se jednalo o činnost, kterou nelze přerušit.

3. Žalobce doplnil svá tvrzení a uváděl, že jeho pracoviště se nacházelo v areálu žalované v budově určené HZS, v níž hasiči vykonávali svou činnost po dobu běžné pracovní doby a rovněž zde byla sloužena i sporná pohotovost. Přízemí pracoviště bylo tvořeno garáží, dílnou, kuchyňkou s lednicí a mikrovlnnou troubou, učebnou, toaletami, tzv. ústřednou a také kanceláří velitele. V prvním patře se pak nacházely šatna a dvě místnosti určené pro odpočinek. Osoba, která byla určena pro danou směnu jako ústřednář, držela pohotovost v ústředně (operační středisko) v přízemí budovy, kde stále probíhal komunikační provoz – vysílačky hlásící 24 hodin denně, přijímání pokynů. Tato osoba nemohla v žádném případě svévolně místnost ústředny opustit. Velitelé družstva sloužili pohotovost v místnosti vedle ústředny propojené s ústřednou stále otevřenými dveřmi. Pokud tedy chtěla osoba sloužící v ústředně i jen navštívit WC, musela požádat jiného přítomného spolupracovníka z prvního patra či velitele o zastoupení v ústředně. Místnosti v prvním patře i v přízemí budovy nebyly zcela zvukově izolované, tedy například elektronický požární systém i ruch ze spodní části byly slyšet v prvním patře a osoby konající pohotovost tak nemohly v žádném případě odpočívat, ale musely být stále připraveny k výjezdu. Velitel pak sloužil pohotovost v místnosti, kde vykonával práci v rámci své běžné směny. Kritérium zákonného pojetí pracovní pohotovosti konat ji na jiném místě, než je pracoviště zaměstnavatele, se tak žalovaná pokusila naplnit pouze formálně a účelově. Žalobce dále tvrdil, že příslušná právní úprava požaduje minimální počet šest osob pro výjezd na zásah (velitel družstva a pět hasičů) a stanoví dvě minuty jako požadovaný čas pro uskutečnění výjezdu. V praxi u žalované na směně vykonávalo práci šest osob, přičemž jedna z nich musela být vždy přítomna na ústředí za účelem přijímání hlášení a organizace průběhu výjezdu. Ostatních pět osob muselo být připraveno stále tzv. na výjezdu. Jídelna zaměstnavatele se nachází cca 400 m od pracoviště HZS. I pokud tedy hasiči chtěli využít přestávku v práci na jídlo, byli nuceni do jídelny dojet služebním vozem a mít s sebou stále připraveno veškeré vybavení pro výjezd včetně zapnutých vysílaček tak, aby v případě vyhlášeného poplachu bylo možné dodržet zákonem stanovené povinnosti pro akceschopnost jednotky HZS. Žalobce proto nemohl v rámci poskytované přestávky volně disponovat se svým časem.

4. Mezitímní rozsudek Okresního soudu v [adresa] ze dne [datum] č.j. [spisová značka], jímž bylo rozhodnuto, že nárok žalobce je co do svého základu opodstatněn, byl zrušen usnesením Krajského soudu v [adresa], pobočka v [adresa], čj. [spisová značka] ze dne [datum], které nabylo právní moci dne [datum]. Odvolací soud uložil soudu okresnímu při jednání zopakovat obsah přednesů a provedeného dokazování z jednání okresního soudu ze dne [datum], kterému nebyla přítomna přísedící [jméno FO] a ve věci samé znovu rozhodnout. [právnická osoba] výzvě soudu žalovaná provedla výpočet nároku žalobce dle mzdových listů a přehledů docházky. Tvrdila, že celková dlužná částka činí pouze [částka]. Nadále však zastávala názor, že žaloba není důvodná, a navrhovala její zamítnutí.

6. Podáním doručeným soudu dne [datum] vzal žalobce svoji žalobu co do částky [částka] zpět, nadále se domáhal přiznání částky [částka], přičemž změnil žalobní žádání ohledně výše doplatků za jednotlivé měsíce. Tvrdil, že rozdíl ve výpočtu mezi ním a žalovanou vznikl tím, že žalovaná do průměrné hodinové mzdy za roky 2020 a 2021 nezapočítala, na rozdíl od roku 2022, roční, dlouhodobé a mimořádné odměny, čímž došlo ke zkreslení hrubé hodinové mzdy.

7. Po provedeném řízení soud, poté co při jednání, které se konalo dne [datum], postupoval dle pokynu soudu odvolacího a zopakoval dokazování, které proběhlo při jednání dne [datum], při jednání dne [datum] připustil změnu žaloby ve smyslu ustanovení § 95 o.s.ř., neboť tento postup nebyl v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení. Současně bylo řízení co do částky [částka] zastaveno postupem dle § 96 o.s.ř., neboť žalobce vzal v tomto rozsahu žalobu zpět, proti čemuž žalovaná námitky nevznesla. V rozsahu nedotčeném zpětvzetím pak soud žalobě vyhověl na základě následujících skutkových zjištění:

8. Podle pracovní smlouvy ze dne [datum] žalobce nastoupil k žalované na pracovní pozici hasič – OBVS – HZS [adresa] původně na dobu určitou.

9. Z dohody o pracovní pohotovosti uzavřené mezi žalobcem a žalovanou s účinností od [datum] bylo zjištěno, že žalobce byl zařazen na práci hasič - strojník. Vzhledem k nutnosti zajištění nepřetržitého a nerušeného provozu výrobních zařízení zaměstnavatele bylo také nutno zajistit stálou servisní podporu z pracoviště, kde byl zaměstnán. K tomuto byla sjednána pracovní pohotovost (I.). Rámcový rozsah pracovního pohotovosti byl 110 hodin měsíčně, místo pracovní pohotovosti: nebytové prostory [právnická osoba] ECHO při [právnická osoba]. – HS [adresa] v prvním patře budovy č. obj. 324, stp. č. [hodnota], katastrální území [adresa]. Maximální čas dojezdu byl sjednán do dvou minut (II. písm. a), c) d)).

10. Z rozvrhu pracovních směn bylo zjištěno, že žalobce byl zařazen ve směně B, v níž pracovali dále [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO]. Směna pracovala vždy 24 hodin a poté byly 2 dny volna, pokud někomu z nich nebyla nařízena mimořádná směna.

11. Z kolektivní smlouvy pro rok 2021 uzavřené mezi zaměstnavatelem [právnická osoba]. [adresa] a [právnická osoba] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [adresa] a [právnická osoba] ECHO při [právnická osoba]. – HS [adresa] soud zjistil, že pracovní doba byla stanovena v délce 37,5 hodin týdně. Zaměstnavatel se mimo jiné zavázal poskytovat zaměstnanci vždy nejdéle po 6 hodinách nepřetržité práce přestávku na jídlo a oddech v délce 30 minut s tím, že přestávky se nezapočítávají do pracovní doby. Odměna za pracovní pohotovost zaměstnanců HZS činila 50 % průměrného výdělku (oddíl C ad k, 4.).

12. Z kolektivní smlouvy pro rok 2022, uzavřené mezi zaměstnavatelem [právnická osoba]. [adresa] a [právnická osoba] ECHO [Anonymizováno] [adresa] a [právnická osoba] ECHO při [právnická osoba]. – HS [adresa] soud zjistil, že pracovní doba byla stanovena v délce 37,5 hodin týdně. Zaměstnavatel se mimo jiné zavázal poskytovat zaměstnanci vždy nejdéle po 6 hodinách nepřetržité práce přestávku na jídlo a oddech v délce 30 minut s tím, že přestávky se nezapočítávají do pracovní doby. Odměna za pracovní pohotovost zaměstnanců HZS činila 50 % průměrného výdělku (oddíl C ad k, 2.).

13. Podle výkazu dohodnuté pracovní pohotovosti žalobce za leden 2022 odpracoval pro žalovanou 71 hodin pracovní pohotovosti.

14. Dopisem ze dne [datum], který byl dle potvrzení z datové schránky žalované doručen dne [datum], žalobce vyzval žalovanou k úhradě částky [částka] s příslušenstvím do [datum].

15. Z výpovědi žalobce soud zjistil, že pohotovost sloužil od 22:00 hodin do 5:00 hodin ráno. V prvním patře budovy byly šatny a postele. V té době se ale realizovaly výjezdy, které se buď týkaly jeho práce, nebo obdrželi úkony od dispečera podniku, např. úklid sněhu, nebo čerpání vody v kanálu. Také byli napojeni na systém HZS [adresa] a účastnili se výjezdů na výpomoc u požárů v [adresa]. I když některou práci vykonávali pouze dva lidé, všichni na směně byli vzhůru. Úkoly dostávali buď telefonicky, nebo dispečer přišel osobně. Velitel družstva měl postel v kanceláři. Na směně pracovalo šest lidí. Na výjezd jich mohlo jet nejvýše pět, protože ústřednář musel být stále k dispozici u vysílačky a telefonu, tedy nemohl místnost opustit. Obvyklá pracovní směna začínala v šest hodin ráno rozdělením práce a techniky. Hasiči pracovali mimo jiné jako zahradníci, uklízeči, řidiči autofekálu apod. Zajišťovali úklid sněhu, nebo sekání trávy, asistovali na provozech při opravách, údržbě a servisu a následně měli požární dozor. Vyjížděli také po areálu k úkolům hašení požáru. Pracovní směny i pohotovost vykonávali ve stejném objektu, stejná kancelář i ústředna. V rozhodném období nedržel žádnou pohotovost mimo pracoviště. Výjezd k zásahu, nebo výkon jiné práce, se projevil vždy na mzdě osoby, která práci přímo vykonávala. Na výjezd a na čerpání kalů obvykle vyjížděli dva lidé, odklízení sněhu prováděla jedna osoba. Zaplaceno dostal jen ten, kdo byl určen ke konkrétní práci, ačkoli ostatní byli vzhůru a například připravovali materiál či vozidla a byli k dispozici pro případ např. dopravy vody k zásahu. Na obědy docházeli do budovy vzdálené cca 800 až 1 000 m. Často jezdili autem, pěšky by se nemohli ve stanoveném čase vrátit. Ani za účelem oběda nemohli opustit budovu bez vysílačky. Ze směny mohly jít na oběd pouze dvě osoby. Další dvě prováděly asistenční práce, jeden ze směny musel zůstat na ústředně a jeden jako velitel. V době přestávky na oběd nebylo možné opustit areál. To by musel přijít náhradou někdo z jiné směny. V prostorách, kde byla šatna a postele, nebyly vykonávány denní práce, tam ale ze směny mohli být jen čtyři lidé. Četnost úkonů v noci se odvíjela od okolností. Stávalo se, že v zimě třeba odklízeli sníh i 3 x, nebo 4 x za noc. Třikrát až pětkrát měsíčně byl výjezd fekálu k odčerpání vody. Také třeba hlídali ucpávkové vaky, aby nedošlo k úniku vody přes čističku a kanály do [adresa]. Pokud problém řešily dodavatelské firmy, jezdili hasiči pro elektrikáře, potrubáře nebo zámečníky služební autem. Při výpomoci státním hasičům za pomoci velkoobjemového vozu dováželi vodu, pokud hořely lesy nebo pole, a zajišťovali tak kyvadlovou dopravu vody. Měli také požární plošinu PP 27 a zejména v době, kdy státní hasiči měli plošinu rozbitou, vypomáhali s výškovými pracemi, jako je kácení nebo prořezávání stromů, nebo požáry výškových budov. Někdy byl zásah šestkrát nebo dvanáctkrát v měsíci, jindy třeba pouze jednou nebo dvakrát. Často také vykonávali asistenční práce, neboť v areálu jsou převážně nejiskřivé provozy, a pokud se provádějí opravy či úpravy, drží hasiči dozor 24 hodin i po ukončení prací a chodí provoz po hodině kontrolovat, přičemž s termokamerou sledují, zda nedochází k zahoření. Reakce musí být okamžitá nejen, když třeba praskne potrubí s párou, ale i tehdy, když sněží a je třeba zajistit areál proti pracovním úrazům. Někdy je třeba dojet pro sůl, která se občas doplňovala i v noci. Na pozici ústřednáře se střídali, byla to práce, která na žalobce vycházela dvakrát až třikrát do měsíce. Pokud ústřednář potřeboval opustit místnost, nahradil ho buď velitel, nebo někdo ze směny z patra.

16. Z výpovědi svědka [jméno FO] [Anonymizováno], který byl zaměstnancem žalované od září 1993 do července 2022 na pracovní pozici hasiči a hasič strojník na směně C, soud zjistil, že na směně bylo vždy šest zaměstnanců ve složení operační, velitel, strojník a hasiči. Hasič při výkonu zásahu provádí hašení, strojník k požáru dopravuje auto a obsluhuje vodu z auta. Na ústředně se střídali, tam byla práce bez přerušení. Operační prakticky nemohl opouštět místnost s telefonem, musel veliteli hlásit i odchod na WC nebo do sprchy, a pokud velitel neměl čas ho zastoupit, musel vzbudit někoho dalšího. Pohotovost vykonávali ve stejném domě, jako bylo jejich pracoviště, pouze byli v ložnici v patře. Sprchu a WC používali ty, které byly na pracovišti. V době pohotovosti, například po osm následujících hodin, po hodině hlídali, aby nedošlo k zahoření po svářečských pracích, které byly vykonávány do 18:00 hodin. Také museli jezdit pro lidi, jejichž potřebnost na pracovišti vznikla. Když bylo nutné čerpat kanály a instalovat ucpávky, muselo se hlídat, aby nedošlo k průsaku do [adresa]. Také když se zhoršila bezpečnostní situace státu, nebo byla technopárty nebo třeba Silvestr, museli po celou noc po hodině kolem plotu obcházet areál. Se stejným intervalem kontrolovali areál, když byla nahlášena hrozba vznícení. Většinou byli placeni za výkon pohotovosti, jen málokdy velitel připsal nějaké hodiny jako přesčasy. Při pohotovosti docházelo k nutnosti zásahu několikrát za měsíc. Když něco uniklo do kanálu a hrozil průnik do [adresa], museli kontrolovat a dofukovat vak. Také se stávalo, že něco prosáklo do izolace a hrozilo vznícení. Na oběd chodili do jídelny, ale protože, pokud vznikne nutnost zásahu, musí vyjet do dvou minut, nedalo se to stihnout jinak, než že na oběd jezdili autem s výzbrojí a stávalo se, že z oběda byli odvoláni k zásahu, když došlo k nějakému úniku, třeba čpavku. Svědek připustil, že s žalobcem o tomto řízení mluvil.

17. Z výpovědi svědka [jméno FO] bylo zjištěno, že u žalované byl zaměstnán jako hasič - strojník po dobu pěti let. Jeho pracovní poměr skončil v srpnu 2022. S žalobcem pracovali na stejné směně. Na směně jich bylo vždy šest, a to velitel družstva, jeden v ústředně a ostatní hasiči pro výjezd. Denní pracoviště hasičů bylo ve stejné budově, pouze dvoje schody dolů ve směru od ložnice a šatny pro pohotovost. Sociální zařízení bylo stejné pro denní práci i pohotovost. Na noční pracovní pohotovosti byli v ložnici, svědek měl ložnici na šatně. Ložnice byla od chodby oddělena dveřmi, ale zvuky z garáže a ústředny pořád slyšeli. Na ústředně byla pořád zapnutá vysílačka. V průběhu pohotovosti se na ústředně střídali, velitele střídal jeho zástupce, když on měl dovolenou. K nočním výjezdům docházelo např., když něco vyteklo do kanálu a bylo nutné instalovat ucpávky nebo ucpávky pak hlídat. Stávalo se také, že bylo nutné dojet pro někoho z vedení osobním autem. Četnost úkonů v pohotovosti byla různá, někdy se třeba týden nestalo nic a pak zase třikrát nebo čtyřikrát za týden úkony byly. Když bylo potřeba v noci pro někoho dojet, operační to přišel na ložnici oznámit a někdo se oblékl a odjel. Pokud byly instalovány ucpávky, muselo se kontrolovat celou noc, zda nehrozí průsaky, kontroly byly nařízeny i po půl hodině. Pro denní pohotovost, čímž svědek označoval půl hodiny na večeři nebo půlhodinu na oběd, nebyl určen přesný čas, bylo nutné se tam prostřídat. Často se do jídelny jezdilo autem, protože by jinak nebylo možné odjet včas na zásah. Doba odjezdu k zásahu byla dvě minuty. Na oběd s sebou museli mít vysílačku, nestávalo se úplně často, že byli voláni k zásahu z oběda, ale v období od března 2020 do srpna 2022 se to určitě stalo. Asi tak pětkrát až desetkrát do roka vyjížděli ven k zásahu spolu se státními hasiči. S žalobcem o řízení mluvili.

18. Z výpovědi svědka [jméno FO], který u žalované pracoval jako hasič a později jako hasič - strojník od listopadu 2016 a jehož pracovní vztah skončil před rokem, soud zjistil, že s žalobcem pracovali na jedné směně. Na směně jich bylo šest ve složení velitel, pracovník ústředny, hasiči a strojníci. Hasič je řadový zaměstnanec, který provádí hasební zásahy, hasič, strojník může řídit a obsluhovat hasičský vůz. Na ústředně se střídali tak, že vždy jeden sloužil celých 24 hodin. Pokud potřeboval ústřednu opustit, musel o zástup požádat velitele a jestliže ten nemohl, někoho dalšího ze směny. Vysílačky musel někdo hlídat pořád. Pracovní pohotovost se vykonávala ve stejné budově jako práce, pouze v prvním patře, kde byly příslušné místnosti a šatny. Sociální zařízení bylo stejné pro pohotovost i pro pracoviště. Když došlo k poplachu, byl vzhůru celý dům, čekali na zprávy od velitele, co se děje a kam se pojede. Při požárech spolupracovali s integrovaným záchranným systémem. Mohlo dojít také k technickým pracím ve fabrice, např. když něco uteklo, dávaly se ucpávky do kanalizace. Při úniku čpavku ho bylo nutné zkrápět. Stávalo se také, že je zavolal dispečink k odklízení sněhu v noci. Stávalo se, že při odklízení sněhu nebo při zásahu byli tři hodiny pryč, ale ve výkazech se objevila jedna přesčasová hodina. I když na výjezd odjížděli třeba jen dva lidé, vzhůru byli všichni a ti se starali o ostatní věci. Při odklízení sněhu bylo třeba dojít pro multikáru, nastartovat jí a vyjet k odklízení. Při kontrole a instalaci ucpávek byl postup prakticky stejný jako při zásahu, to znamená, že bylo nutné reagovat skoro stejně rychle, tj. do dvou minut. Výjezd na zásah byl v noci někdy dvakrát, třikrát, někdy i pětkrát do měsíce. Při 24hodinové směně se stávalo, že jeli na zásah i pětkrát. Na oběd se obvykle dojíždělo autem, protože to bylo přes půl fabriky. Nosili s sebou vysílačky. Jinak by se nestihli vrátit. Při obědě se střídali po dvou, čtyři vždy zůstali na baráku. Asi dvakrát za těch šest let se stalo, že byli z oběda odvoláni k zásahu, ale to riziko zde bylo kdykoliv.

19. Z výpovědi svědka [jméno FO], který byl u žalované společnosti zaměstnán v letech 2011 až 2021, nejprve na pozici hasič a později jako hasič - strojník, bylo zjištěno, že s žalobcem sloužili na stejné směně. Služba trvala vždy 24 hodin, na směně bylo šest osob. Prostory pro pohotovost byly ve stejné budově, jako bylo pracoviště, pouze po schodech nahoru. Sociální zařízení bylo společné pro pohotovost i pracoviště. K zásahům v době pohotovosti docházelo často. Na ústřednu bylo staženo hlídání komplexu, takže když něco „začoudilo“, museli jet. Když se do 18:00 hodin svářelo, měli pak 8 hodin následný dohled. Také se stalo, že museli chodit hlídat celý areál kolem plotu. Spolupracovali s integrovaným záchranným systémem, jezdili jim pro vodu nebo měli i společné výjezdy. Skoro na každé směně se něco dělo. Nevyjížděli všichni, práci měli tak dva až tři. Na výplatách se to někdy objevilo, podle toho, jak to velitel napsal. Výjezd na zásah byl do dvou minut, zapisoval se čas výjezdu, i čas příjezdu na požářiště. Na oběd většinou jezdili autem s plnou výbavou, protože když by byl zásah a nevyjelo se do dvou minut, hrozily sankce. Svědek určitě byl z oběda odvolán na zásah, třeba dvakrát do měsíce. Týkalo se to např. úniku čpavku, nebo když hlásil systém nějaký další únik. Nebylo možné, aby v průběhu přestávky na oběd vyřizoval nějaké osobní věci nebo třeba odešel z areálu pryč. Musel se zdržovat v blízkosti auta kvůli výjezdu.

20. Z výpovědi svědka [jméno FO], který byl u žalované zaměstnán od září 2002 do [datum], soud zjistil, že pracoval jako velitel mužstva, řídil chod celé směny. Na směně bylo šest lidí, velitel, ústřednář, 2 strojníci a hasiči. Prostory pro denní i noční službu byly v jedné budově, byla tam ústředna, svědkova kancelář, učebna, garáž, dílna, sociálky, šatny a dvě ložnice. Svědek měl postel v kanceláři. Ústřednář také nemohl svoji kancelář opustit, protože tam byly staženy telefony a hlásiče požáru z celé fabriky. I jako velitel si mohl v době pohotovosti v kanceláři lehnout a po dvaadvacáté hodině i spát, ale moc se to nedalo, protože byli napojeni na integrovaný záchranný systém a slyšeli rádioprovoz z [adresa], atd. Zvuk nemohli zeslabit, protože by řádně neslyšeli, a když včas nereagovali, byli dotazování, proč neodpovídají. V areálu byla také čerpačka vody, konkrétně tanky se zásobníky vody. Pokud provozy odebíraly vodu příliš rychle a docházelo k rychlému poklesu hladin, ozval se hlasitý klakson jako siréna. Při tom nešlo ani telefonovat, pro hluk, který ustal, až když se hladina zvedla. V podstatě docházelo k nějaké události každou směnu. Telefonicky jim hlásil požáry i ústav paliv. Každé ráno se v 6:30 hodin projednávaly práce, které se v ten den měly dělat. Poradě byli přítomni, kromě svědka, bezpečnostní technik, mistr pro konkrétní práce, dispečer fabriky a vedoucí konkrétního provozu. Domluvili se na podmínkách výkonu prací. Protože se jednalo o nebezpečné provozy, všichni si vyžadovali asistenci hasičů. Každou směnu i o víkendech v podniku probíhaly nějaké práce, které museli hasiči hlídat v plné pohotovosti. Hlídali dodržení bezpečného pracovního postupu. Když se jedná o provozy, kde se pracuje s ředidlem a současně probíhá řezání, je vysoké riziko výbuchu a možných úmrtí. Na směně bylo hasičů málo, firmy se střídaly a oni se také střídali po dvou hodinách. Např. když do 18:00 hodin svářeli, požadovali následný osmihodinový dohled. Často žádala o pomoc i státní hasičská jednotka, třeba když neměli potřebnou výškovou techniku. V tomto druhu provozu v případě požáru do čtvrt hodiny či deseti minut dochází k deformaci trubek. V podniku je čistička, stávalo se, že uniklo ředidlo a hasiči museli to potrubí nafouknout ucpávkovým vakem a do rána kontrolovat jeho pevnost. Bylo také třeba pomocí fekálu odčerpat uniklé látky. Stalo se rovněž, že prasklo potrubí převádějící ropné produkty a materiál se rozstříkl všude. Když zůstal stát vagón na nádraží i o sobotách a nedělích, dojížděli hasiči autem pro strojvůdce nebo pracovníka váhy. Podle pokynů dispečera odklízeli sníh, případně solili, aby nedošlo k úrazu. Uklízelo se třeba od 03:00 hodin do 05:00 hodin. Reakční doba pro výjezd k požáru je dvě minuty, ale stejně rychle museli zasahovat i v případě prasklého potrubí či vody. Stávalo se to často, pětkrát až desetkrát. O zásazích svědek činil zápisy do strážní knihy, psal tam veškerou činnost i hodiny, které při zásazích strávili. Co se s těmito záznamy stalo, neví. Na oběd jezdili autem, pěšky to nešlo, protože na výjezdu museli být do dvou minut, museli s sebou nosit vysílačky. Pokud by si někdo v době oběda potřeboval něco vyřídit mimo areál, musel by za sebe sehnat zástup. [jméno FO] práce by musel někdo jiný. I z oběda se museli tak dvakrát až třikrát za rok vracet kvůli zásahu, např. kvůli úniku čpavku, svědek si vybavil také výjezd na devátou kolej, kdy došlo k úniku materiálu a oleje přečerpávaných do potrubí. V objektu byla rovněž spalovna nebezpečného odpadu. Stalo se, že mazut tekl po cestě a hasiči museli kontrolovat zasypání sorbentem, jímat ho do sudů, protože byl rozlit po v délce 3 km a museli to i uklidit. Práci museli konat bez ohledu na to, zda byla doba oběda či pohotovosti. O víkendu kantýna nefungovala, mohli si svoje přinesené jídlo uložit v ledničce a ohřát na sporáku nebo mikrovlnce. Byla tam i voda na mytí nádobí. Najedli se v době, kdy na to byl prostor. Svědek připustil, že se s žalobcem a věci bavil.

21. Z výpovědi svědka [jméno FO], který byl zaměstnancem žalované na pozici strojníka na směně C od roku 2017 do konce července 2022, soud zjistil, že na směně bylo šest lidí, a to velitel, spojař, dva strojníci a hasiči. Směna trvala v základu 24 hodin. V noci probíhala ve stejných prostorách, tj. ve stejné budově jako ve dne. V budově byla strojírna, kancelář velitele, ložnice byly v patře, kam vedlo asi 30 schodů. Někdy byl v noci klid, ale když třeba došlo k nějaké závadě, zavolal dispečer a museli jet třeba pro mechanika do Čáslavi nebo do Kolína. Stalo se, že odjezd byl ve 23:00 hodin a domů ho vezli ve tři ráno. Do areálu jezdili také tankovat vodu jak státní, tak dobrovolní hasiči. Bylo zde velké potrubí pod tlakem, ve fabrice brali vodu z [adresa]. Nebo se stalo, že v areálu praskl řad a hasiči museli čtrnáct dní čerpat vodu, střídali se po dvou hodinách. Prakticky odčerpávali nonstop. Stávalo se také, že když v nedaleké [Anonymizováno], kde byla zkušebna motorů a pohonných hmot, rozlili nějaký materiál, zareagovala čidla a hasiči museli s technikou přijet zjistit příčinu. Měli také různé výjezdy, třeba hořely kabely. S plošinou pomáhali i státním hasičům, např. odstraňovat spadlé stromy, případně takové, kde hrozil pád na budovu. Na obědy jezdili do závodní jídelny, která byla od jejich pracoviště vzdálena půl kilometru. Museli se prostřídat po dvou a vždy jeden musel mít vysílačku, aby se případně vrátili. Reakční doba pro zásah je dvě minuty. Někdy se ani na oběd nedostali. Na výjezdy je posílal velitel, každé auto mělo svoji evidenci a velitel výjezdy evidoval do počítače, do knihy výjezdů. Nebylo myslitelné opustit areál během oběda, museli být pořád v dosahu, aby stihli včas výjezd. Areál opouštěli jenom jako jednotka k nějakému zásahu nebo k práci s plošinou. S žalobcem mluvil až před jednáním soudu na chodbě.

22. Dle strážní knihy ze dne [datum] proběhla výpomoc podnikového HZS žalované při požáru v kovošrotu. Dle strážní knihy ze dne [datum] proběhlo solení pozemních komunikací v areálu žalované a příjezdové cesty. Dle záznamu ve strážní knize ze dne [datum] proběhl úklid chodníků a pozemních komunikací v areálu žalované a příjezdových cest. Podle záznamu strážní knihy ze dne [datum] proběhlo zkrápění vodní mlhou, jelikož došlo k úniku NH3 z přetlakového ventilu při odstavu RP. Podle strážní knihy ze dne [datum] došlo k technické pomoci při úniku kontaminované vody z mezikruží [IBAN] na HK, kdy jednotka umístila ucpávkový vak a zajistila odčerpání vody z čeření do ČOV. Žalovaná navrhla k důkazu provést strážní knihy z ostatních dnů, kdy žalobce držel pracovní pohotovost, při jednání soudu dne [datum] však připustila, že ucelenou dokumentaci se nepodařilo dohledat, neboť jednotka byla zrušena.

23. Z přehledu činnosti požární ochrany v roce 2020 u žalované společnosti bylo zjištěno, že se průběžně zajištovaly asistence při požárně nebezpečných činnostech, při kterých bylo odpracováno 545 hodin. Při pochůzkové činnosti mimo běžnou pracovní dobu prováděli zaměstnanci HZS kontrolu provozů na požární bezpečnost a pracovišť na dodržování stanovených podmínek pro práci s otevřeným ohněm. V rámci opatření Covidu - 19 byla denně prováděna desinfekce určených prostor v areálu podniku, dále se tito zaměstnanci podíleli na úklidu a zimní údržbě komunikací, zajišťovali sekání travních porostů a výřez dřevin a na svěřených úsecích prováděli drobné hospodářské práce podle potřeb vnitřní správy a při této činnosti odpracovali 1 060 hodin, zajišťovali pohotovost při čerpání splašků o víkendech a svátcích, trvale pečovali o svěřenou techniku prováděnou údržbou. Součástí uzavřené součinnostní dohody mezi HZS Středočeského kraje a HZS žalované společnosti byla vzájemná výpomoc, při které jednotka žalované v případě potřeby vyjížděla na žádost krajského operačního střediska k požárům mimo areál [právnická osoba]. Podle přehledu výjezdů došlo v roce 2020 k řešení dne [datum] úniku petroleje, dne [datum] k likvidaci skvrny vyteklé barvy z nákladního automobilu, dne [datum] k likvidaci vyteklého oleje, dne [datum] k proplachu potrubí na RP, dne [datum] k likvidaci olejové skvrny, dne [datum] k odvozu zaměstnance na vyšetření z důvodu nevolnosti, dne [datum] k řešení úniku hydrogenátu a k likvidaci roje včel, dne [datum] k úniku rozpustidla do kanalizace a instalaci kanálové ucpávky, dne [datum] k odstranění nežádoucího hmyzu, dne [datum] k dezinfekci prostor generátorem ozónu, dne [datum] k řešení požáru chemikálií ve spalovně [Anonymizováno], dne [datum] k likvidaci nežádoucího hmyzu v elektrorozvaděči, dne [datum] k likvidaci olejové skvrny, dne [datum] k desinfekci kuchyně generátorem ozónu, dne [datum] k vyproštění kamionu z kolejiště, dne [datum] k desinfekci šaten generátorem ozónu, dne [datum] k řešení požáru elektrického kabelu na technologickém mostě u HK, dne [datum] k dezinfekci generátorem ozónu šaten nakládky, dne [datum] k přečerpání ŽC s olejem, ve dnech 5. 12 a [datum] byl řešen únik rozpustidla do kanalizace s instalací kanálové ucpávky a čerpáním a [datum] proběhla desinfekce generátorem ozónu.

24. Z přehledu činnosti požární ochrany v roce 2021 u žalované společnosti bylo zjištěno, že se průběžně zajištovaly asistence při požárních nebezpečných činnostech, při kterých bylo odpracováno 545 hodin. Při pochůzkové činnosti mimo běžnou pracovní dobu prováděli zaměstnanci HZS kontrolu provozů na požární bezpečnost a pracovišť na dodržování stanovených podmínek pro práci s otevřeným ohněm. V rámci opatření Covidu - 19 byla denně prováděna desinfekce určených prostor v areálu podniku, dále se tito zaměstnanci podíleli na úklidu a zimní údržbě komunikací, zajišťovali sekání travních porostů a výřez dřevin a na svěřených úsecích prováděli drobné hospodářské práce podle potřeb vnitřní správy a při této činnosti odpracovali 1 060 hodin, zajišťovali pohotovost při čerpání splašků o víkendech a svátcích, trvale pečovali o svěřenou techniku prováděnou údržbou. Součástí uzavřené součinnostní dohody mezi HZS Středočeského kraje a HZS žalované společnosti byla vzájemná výpomoc, při které jednotka žalované v případě potřeby vyjížděla na žádost krajského operačního střediska k požárům mimo areál [právnická osoba]. Podle přehledu výjezdů za rok 2021 probíhala desinfekce prostor generátorem provozu v období od 7. 1. do [datum] celkem 21x. Dne [datum] došlo k odvozu zaměstnance do nemocnice, dne [datum] byl řešen požár kanálu. V období od 1. 5. do [datum] došlo 11x k desinfekci prostor generátorem ozónu. Dne [datum] bylo řešeno přetečení cisterny. Dne [datum] byl řešen planý poplach a dne [datum] došlo k úklidu vozovky.

25. Z přehledu činnosti požární ochrany v roce 2022 (za období od 1. 1. do [datum]) u žalované společnosti bylo zjištěno, že se průběžně zajištovaly asistence při požárních nebezpečných činnostech, při kterých bylo odpracováno 189 hodin. Při pochůzkové činnosti mimo běžnou pracovní dobu prováděli zaměstnanci HZS kontrolu provozů na požární bezpečnost a pracovišť na dodržování stanovených podmínek pro práci s otevřeným ohněm. V rámci opatření Covidu -19 byla denně prováděna desinfekce určených prostor v areálu podniku, dále se tito zaměstnanci podíleli na úklidu a zimní údržbě komunikací, zajišťovali sekání travních porostů a výřez dřevin a na svěřených úsecích prováděli drobné hospodářské práce podle potřeb vnitřní správy a při této činnosti odpracovali 522 hodin, zajišťovali pohotovost při čerpání splašků o víkendech a svátcích, trvale pečovali o svěřenou techniku prováděnou údržbou. Součástí uzavřené součinnostní dohody mezi HZS Středočeského kraje a HZS žalované společnosti je vzájemná výpomoc, při které jednotka žalované v případě potřeby vyjíždí na žádost krajského operačního střediska k požárům mimo areál [právnická osoba]. Podle přehledu výjezdů byl řešen dne [datum] únik oleje do jímky, v období od 1. 1. do [datum] docházelo opakovaně k desinfekci budovy HZS a vrátnic. Dne [datum] byl instalován ucpávkový vak na HK, dne [datum] byl instalován zachytávač pádu, dne [datum] byly odstraňovány následky větru na plechové garáži, dne [datum] proběhlo cvičení na únik chlornanu železitého, dne [datum] proběhla výpomoc IZS – pro padlé stromy po větru a dne [datum] byl řešen planý poplach.

26. Ze mzdových listů, přehledu docházky a tabulek výpočtů zpracovaných žalobcem i žalovanou bylo zjištěno, že žalobce měl za měsíc leden 2020 hrubou mzdu [částka] při odpracovaných 145 hodinách, tedy [částka] za hodinu. V tomto měsíci odpracoval 62 hodin pracovní pohotovosti, za což mu byla vyplacena odměna [částka]. V tomto měsíci měl 10 hodin neplacených přestávek v práci. V měsíci únoru 2020 měl žalobce hrubou mzdu [částka] za 112 odpracovaných hodin, tedy průměrnou hodinovou mzdu [částka]. Měl 49 hodin pracovní pohotovosti, za což mu byla vyplacena odměna [částka], a 7 hodin neplacených přestávek v práci. Za měsíc březen 2020 byla vyplacena hrubá mzda [částka], a kromě toho roční odměna v hrubé výši [částka]. Žalobce držel 70 hodin pracovní pohotovost, za což mu byla vyplacena odměna [částka]. V tomto měsíci měl 10 hodin přestávek v práci. Za měsíc duben 2020 měl žalobce hrubou mzdu [částka] při 144 odpracovaných hodinách, tj. průměrně [částka] za hodinu, držel 63 hodin pracovní pohotovosti, za což mu bylo vyplaceno [částka] a měl 9 hodin neplacených přestávek v práci. V srpnu 2020 měl žalobce hrubou mzdu [částka]. Při 166,5 odpracovaných hodinách činil hodinový průměr [částka]. Žalobce odpracoval 74 hodin pracovní pohotovosti za což mu vyplaceno [částka] a měl 8 hodin neplacených přestávek v práci. V měsíci září 2020 činila hrubá mzda žalobce [částka] při 160 odpracovaných hodinách, tj. průměrně [částka] za hodinu. Žalobce měl 67 hodin pracovní pohotovosti, za což mu byla vyplacena odměna [částka] a měl 8 hodin neplacených přestávek v práci. V měsíci říjnu 2020 měl žalobce hrubou mzdu [částka] při 183 odpracovaných hodinách, průměrně [částka] za hodinu. Držel 77 hodin pracovní pohotovost, za což mu byla vyplacena odměna [částka] a měl 8 hodin neplacených přestávek v práci. V měsíci listopadu 2020 měl žalobce hrubou mzdu [částka] a mimo to roční odměny ve výši [částka]. Držel 67 hodin pracovní pohotovosti, za což mu byla vyplacena odměna [částka] a měl 9 hodin neplacených přestávek v práci. V měsíci prosinci 2020 byla žalobci vyplacena hrubá mzda [částka] mimo mimořádné odměny [částka]. Držel 67 hodin pracovní pohotovosti, za což mu byla vyplacena odměna [částka] a měl 7 hodin neplacených přestávek v práci.

27. V měsíci lednu 2021 měl žalobce hrubou mzdu [částka] mimo odměny BP [částka] při 175 odpracovaných hodinách. Držel 78 hodin pracovní pohotovosti, za což mu bylo vyplaceno [částka], a měl 10 hodin neplacených přestávek v práci. V měsíci únoru 2021 měl žalobce hrubou mzdu [částka] při 165 odpracovaných hodinách, tj. průměrně [částka] za hodinu. Držel 62 hodin pracovní pohotovosti, za což mu byla vyplacena odměna [částka], a měl 9 hodin neplacených přestávek v práci. V měsíci březnu 2021 měl žalobce hrubou mzdu [částka] při 191 odpracovaných hodinách, tj. průměrně [částka] za hodinu. Měl 81 hodin pracovní pohotovosti, za což mu byla vyplacena odměna [částka], a 10 hodin neplacených přestávek v práci. V měsíci dubnu 2021 měl žalobce hrubou mzdu [částka] a dále dlouhodobou odměnu [částka] a roční odměny [částka]. Měl dále 80 hodin pracovní pohotovosti, za což mu byla vyplacena odměna [částka] a 10 hodin neplacených přestávek v práci. V měsíci květnu 2021 činila hrubá mzda žalobce [částka] při 160 odpracovaných hodinách, tj. průměrně [částka] za hodinu, pracovní pohotovost byla v rozsahu 70 hodin s vyplacenou odměnou [částka]. Žalobce pak měl 10 hodin neplacených přestávek v práci. V měsíci červnu 2021 činila hrubá mzda žalobce [částka] při 177 odpracovaných hodinách, průměrně [částka] za hodinu. Za 75 hodin pracovní pohotovosti žalobce obdržel odměnu [částka], dále měl 10 hodin neplacených přestávek v práci. V měsíci červenci 2021 dosáhla hrubá mzda žalobce částky [částka] při 147 odpracovaných hodinách, tj. průměrně [částka] za hodinu. Za 63 hodin pracovní pohotovosti bylo žalobci vyplaceno [částka], dále měl 7 hodin neplacených přestávek v práci. V měsíci srpnu 2021 činila hrubá mzda žalobce [částka] při 131 odpracovaných hodinách, tj. průměrně [částka] za hodinu, za 60 hodin pracovní pohotovosti žalobce obdržel [částka] a měl 6 hodin neplacených přestávek v práci. V měsíci září 2021 představovala hrubá mzda žalobce částku [částka] při 188 odpracovaných hodinách, tj. průměrně [částka] za hodinu. Za 88 hodin pracovní pohotovosti byla žalobci vyplacena odměna [částka], měl 9 hodin neplacených přestávek v práci. V měsíci říjnu 2021 měl žalobce hrubou mzdu [částka] mimo vyplacené odměny BP [částka] při 200 odpracovaných hodinách. Za 104 hodin pracovní pohotovosti bylo vyplaceno [částka], dále měl 10 hodin neplacených přestávek v práci. V měsíci listopadu 2021 byla žalobci vyplacena hrubá mzda [částka] mimo vyplacených ročních odměn [částka]. Žalobce odpracoval 165 hodin, za 68 hodin pracovní pohotovosti mu byla vyplacena odměna [částka] a měl 8 hodin neplacených přestávek v práci. V měsíci prosinci 2021 měl žalobce hrubou mzdu [částka] při 141 odpracovaných hodinách, tj. průměrně [částka], za 66 hodin pracovní pohotovosti bylo vyplaceno [částka], měl 7 hodin neplacených přestávek v práci.

28. Za měsíc leden 2022 měl žalobce hrubou mzdu [částka] při 166 odpracovaných hodinách, tj. průměrně [částka] za hodinu a za 72 hodin pracovní pohotovosti [částka]. Měl 10 hodin neplacených přestávek v práci. V měsíci únoru 2022 měl žalobce hrubou mzdu [částka] při 158 odpracovaných hodinách, tj. průměrně [částka] za hodinu, za 65 hodin pracovní pohotovosti [částka] a 8 hodin neplacených přestávek v práci. V měsíci březnu 2022 měl žalobce hrubou mzdu [částka] se započtením dlouhodobých odměn [částka] při 165 odpracovaných hodinách, tj. průměrně [částka] za hodinu, za 73 hodin pracovní pohotovosti [částka] a 9 hodin neplacených přestávek v práci. V měsíci dubnu 2022 měl žalobce hrubou mzdu [částka], včetně roční odměny [částka], při 165 odpracovaných hodinách, průměrně [částka] za hodinu, za 80 hodin pracovní pohotovosti [částka] a měl 9 hodin neplacených přestávek v práci. V měsíci květnu 2022 měl žalobce hrubou mzdu [částka] při 172 odpracovaných hodinách, tj. průměrně [částka] za hodinu a za 74 hodin pracovní pohotovosti [částka]. Měl 9 hodin neplacených přestávek v práci. V měsíci červnu 2022 činila hrubá mzda žalobce [částka] při 175 odpracovaných hodinách, průměrně [částka], za 73 hodin pracovní pohotovosti [částka], žalobce měl 9 hodin neplacených přestávek v práci. V měsíci červenci 2022 měl žalobce hrubou mzdu [částka] při 147 odpracovaných hodinách, tj. průměrně [částka] za hodinu, za 54 hodin pracovní pohotovosti [částka] a měl 7 hodin neplacených přestávek v práci.

29. Dle § 78 odst. 1 zákoníku práce pro účely úpravy pracovní doby a doby odpočinku je ad a) pracovní dobou doba, v níž je zaměstnanec povinen vykonávat pro zaměstnavatele práci a doba, v níž je zaměstnanec na pracovišti připraven k výkonu práce podle pokynů zaměstnavatele, ad b) dobou odpočinku doba, která není pracovní dobou, ad h) pracovní pohotovostí doba, v níž je zaměstnanec připraven k případnému výkonu práce podle pracovní smlouvy, která musí být v případě naléhavé potřeby vykonána nad rámec jeho rozvrhu pracovních směn. Pracovní pohotovost může být jen na jiném místě dohodnutém se zaměstnancem, odlišném od pracovišť zaměstnavatele.

30. Dle § 88 odst. 1 zákoníku práce zaměstnavatel je povinen poskytnout zaměstnanci nejdéle po 6 hodinách nepřetržité práce přestávku na jídlo a oddech v trvání nejméně 30 minut; mladistvému zaměstnanci musí být tato přestávka poskytnuta nejdéle po 4,5 hodinách nepřetržité práce. Jde-li o práce, které nemohou být přerušeny, musí být zaměstnanci i bez přerušení provozu, nebo práce, zajištěna přiměřená doba na oddych a jídlo; tato doba se započítává do pracovní doby. Mladistvému zaměstnanci musí vždy být poskytnuta přestávka na jídlo a oddech podle věty první. Dle odstavce 4 téhož ustanovení zákona se poskytnuté přestávky v práci na jídlo a oddech nezapočítávají do pracovní doby.

31. Výše uvedená skutková zjištění jsou závěrem pro následující právní závěr soudu:

32. Pokud se týče posouzení doby pracovní pohotovosti, vycházel soud z judikatury Soudního dvora Evropské unie, a to nejen z té, kterou citoval žalobce, tj. C 151/02, Jaeger nebo C-437/05, Vorel, v níž je považován za pracovní dobu i čas, kdy je zaměstnanci umožněno odpočinout si přímo na pracovišti v době, kdy výkon práce není požadován, a pracovní pohotovost na pracovišti tak lze držet i ve spánku zaměstnance, a C-518/15, Matzak, kdy byla za pracovní dobu považována i doba tzv. pracovní pohotovosti, kterou pracovník musí trávit doma s povinností reagovat na povolání zaměstnavatelem do osmi minut, neboť taková povinnost velmi významně omezuje možnosti pracovníka (i v tomto případě hasiče) věnovat se jiným činnostem. Za podstatné soud má i rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie C-344/19 a C-580/19, v němž se opět jednalo o hasiče, přičemž byl vysloven závěr, že doba pracovní pohotovosti musí být automaticky kvalifikována jako „pracovní doba“, pokud má pracovník povinnost během této doby zůstat na pracovišti, které je odlišné od jeho bydliště, a být tam k dispozici zaměstnavateli. Doby pracovní pohotovosti včetně dob v režimu pracovní pohotovosti na zavolání spadají v plném rozsahu rovněž pod pojem „pracovní doba“, pokud omezení uložená pracovníkovi během těchto dob objektivně a velmi významně ovlivňují jeho možnost volně nakládat s časem, během něhož nejsou vyžadovány jeho profesní služby, a věnovat se vlastním zájmům.

33. Při posouzení otázky přestávek v práci žalobce pak soud vycházel z rozhodnutí Ústavního soudu – nálezu z [datum] sp. zn. II. ÚS 1854/20, v němž byl vysloven závěr, že to, zda byly přestávky čerpané zaměstnancem, neplacenými přestávkami, dle prvé věty § 88 odst. 1) zákoníku práce nebo placenou přiměřenou dobou na oddych a jídlo dle druhé věty § 88 odst. 1) zákoníku práce závisí na tom, zda zaměstnanec ve svém zaměstnání vykonával práce, které nemohou být přerušeny. To, zda práci zaměstnance lze či nelze během přestávky na jídlo přerušit, není dáno charakterem případného zásahu, nýbrž charakterem pracovní povinnosti (pohotovosti) uložené zaměstnanci. Do pracovní doby spadají i všechny doby pracovní pohotovosti, během nichž jsou zaměstnanci uložena omezení, která významně ovlivňují jeho možnost volně nakládat se svým časem a věnovat se vlastním zájmům. A contrario, pokud by přestávka na jídlo a oddech byla dobou odpočinku, za kterou zaměstnanci nenáležela odměna, pak by si během této doby mohl odpočinout i od povinnosti být zaměstnavateli k dispozici, což pojmově vylučuje povinnost pohotovosti. Pro posouzení nároku stěžovatele je zcela irelevantní, zda během přestávek došlo či nedošlo k potřebě zásahu.

34. Soud dále vycházel z rozsudku Městského soudu v Praze č. j. [spisová značka] ze dne [datum], který uzavřel, že z judikatury Nejvyššího soudu ČR lze dovodit, že po dobu přestávky v práci na jídlo a oddech dochází k tzv. suspenzi pracovního závazku a k přerušení výkonu práce, což znamená, že zaměstnanec po tuto dobu má volný čas, s nímž může libovolně nakládat podle své úvahy, a zaměstnavatel není oprávněn jakkoliv kontrolovat či mu určovat, jak zaměstnanec tuto dobu tráví (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka]). Dále Městský soud v Praze vycházel ze závěru, že zákoník práce ukládá zaměstnavateli povinnost i v případě prací, které ze své povahy nemohou být přerušeny, zajistit zaměstnanci přiměřenou dobu na oddych a jídlo, přičemž tato doba se započítává do pracovní doby. Za takovéto práce považuje judikatura Nejvyššího soudu ČR činnosti, které nelze v průběhu směny objektivně přerušit z důvodu daných technologií výroby, pracovním procesem či výkonem práce, jež vyžadují průběžnou kontrolu nebo jinou aktivitu zaměstnance (rozsudek Nejvyššího soudu ČR [datum] sp. zn. [spisová značka], který sice byl zrušen na základě ústavní stížnosti nálezem Ústavního soudu ČR ze dne [datum] sp. zn. II. ÚS 1854/20, nicméně judikaturní závěr v něm uvedený ohledně charakteru prací, při kterých zaměstnanci nelze poskytnout přestávku v práci na jídlo a oddech, ale toliko přiměřenou dobu na oddych a jídlo, pokud jde o vymezení takovýchto prací, zůstává v platnosti). V neposlední řadě soud odkázal na rozsudek Soudního dvora Evropské unie z [datum] ve věci C-107/19 v řízení žalobce [jméno FO] proti žalovanému Dopravnímu podniku hl. m. Prahy, a. s., v němž Soudní dvůr Evropské unie zodpověděl předběžné otázky položené mu Obvodním soudem pro [adresa], a to ad 1 je třeba dobu přestávky, během které zaměstnanec musí být zaměstnavateli k dispozici pro případ nenadálého výjezdu během dvou minut považovat za pracovní dobu ve smyslu článku 2 směrnice 2003/88 a ad 2 má na posouzení této otázky vliv skutečnost, že k přerušení v případě nenadálého výjezdu dochází pouze nahodile a nepředvídatelně, případně jak často k takovému přerušení dochází. Uvedené předběžné otázky Soudní dvůr Evropské unie zodpověděl tak, že článek 2 směrnice 2003/88 je třeba vykládat v tom smyslu, že doba přestávky, která je poskytnuta pracovníku v průběhu jeho denní pracovní doby a během které musí být v případě potřeby připraven do dvou minut k výjezdu je pracovní dobou ve smyslu uvedeného ustanovení, pokud z celkového posouzení všech okolností vyplývá, že omezení uložená tomuto pracovníku během uvedené doby přestávky jsou takové povahy, že objektivně a velmi významně ovlivňují možnost pracovníka nakládat volně s časem, během něhož jeho profesní služby nejsou vyžadovány a věnovat se v tomto čase vlastním zájmům.

35. Dále soud vycházel i z rozsudku Krajského soudu v [adresa] - pobočky v [adresa], č.j. [spisová značka] ze dne [datum], jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v [adresa] č.j. [spisová značka] ze dne [datum]. Odvolací soud zde shodně s citovanou judikaturou zdůraznil, že přiměřená doba na jídlo a oddech, kterou je zaměstnavatel povinen zajistit zaměstnanci i v rámci provozu, který nemůže být přerušen, je upravena v § 88 odst. 1 věta druhá zákoníku práce a přestavuje výjimku z obecné povinnosti zaměstnavatele poskytovat přestávky a jde o pracovní dobu za kterou zaměstnanci náleží mzda (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR [spisová značka]). Protože je to zaměstnavatel, který zaměstnanci organizuje pracovní dobu, je jeho věcí, aby vnitřním předpisem či organizačním pokynem sám vymezil charakter vykonávané práce. Pokud má zaměstnanec povinnost být v případě potřeby k dispozici zaměstnavateli a začít konat práci v řádu minut, pak se nejedná o přestávku v práci, ale o pracovní dobu s právem na mzdu (srov. nález Ústavního soud sp. zn. II. ÚS 1854/20). Podle zmíněného nálezu Ústavního soudu může být neplacenou dobou odpočinku naopak pouze taková doba, se kterou může zaměstnanec nakládat dle své volné úvahy, tedy věnovat se oddechu a nebýt během této doby zaměstnavateli k dispozici. Současně se soud odvolací věnoval výpočtu dlužné mzdy a jako správný posoudil postup okresního soudu, který z předložených mzdových listů a výplatních pásek zjistil za jednotlivé měsíce hrubou mzdu bez náhrad za dovolenou, kterou následně vydělil počtem skutečně odpracovaných hodin v daném kalendářním měsíci. Výslednou průměrnou hodinovou mzdu za každý kalendářní měsíc předmětného období pak vynásobil počtem neproplacených přestávek na jídlo a oddech, které zjistil z přehledu docházky žalobce. Za správný měl také výpočet, který vycházel z hrubé mzdy se všemi příplatky (např. paušální příplatek, individuální prémie), ale bez náhrad. Dále dovodil, že není možné postupovat dle § 351 a násl. zákoníku práce, kde je upraven průměrný výdělek, neboť tento způsob se použije pouze tam, kde to zákoník práce stanoví.

36. Pokud se týče pracovní pohotovosti, soud dále vycházel i z rozsudku Krajského soudu v [adresa], pobočka v [adresa], č.j. [spisová značka] ze dne [datum], jímž byl z části zrušen a zčásti změněn rozsudek Okresního soudu v [adresa] č.j. [spisová značka] tak, že nárok žalobce je co do základu opodstatněný. Odvolací soud zde poukázal na směrnici 2003/88/ES, o některých aspektech úpravy pracovní doby, která rozlišuje pracovní dobu a dobu odpočinku (článek 2). Dospěl k závěru, že kdyby měl být žalovaný na pracovišti připraven k výkonu práce podle pokynu zaměstnavatele, nejednalo by se o pracovní pohotovost s odměnou stanovenou vnitřním předpisem zaměstnavatele ve výši nejméně 10 % průměrného výdělku (§ 140 zákoníku práce), nýbrž o pracovní dobu s nárokem na mzdu nebo plat. Proto je např. pohotovost lékaře na lékařském pokoji pracovní dobou (rozs. SDEU, C-437/05 Vorel) nebo je pohotovost pracovníka na odlehlém místě pracovní dobou (rozsudek SDEU ze dne [datum], C-344/19 Radiotelevizija Slovenia) a nebo je přestávka na jídlo a oddech hasiče s povinností být připraven k zásahu v řádu dvou minut rovněž pracovní dobou (rozsudek SDEU ze dne [datum], C-107/19 [právnická osoba], viz též nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1854/20 ve věci [právnická osoba]. proti letišti [adresa] a.s.) dokonce by se jednalo o pracovní dobu (nikoliv o pracovní pohotovost v době odpočinku), i kdyby měl být zaměstnanec připraven doma s povinností dostavit se k zaměstnavateli do osmi minut (rozs. SDEU ze dne [datum], C-518/15, Matzak). Odvolací soud rovněž uzavřel, že je nevýznamné kolikrát byl v daném případě plán vyrozumění a svozu v předmětném období zaměstnavatelem realizován. I kdyby nedošlo k realizaci ani jednoho ničeho by to neměnilo na pohotovosti žalobce v době odpočinku. V daném případě také dovodil, že pohotovost se vyhlášením krizového stavu a svoláním vedoucích zaměstnanců na pracoviště měnila ve výkon práce přesčas.

37. Po provedeném řízení soud i s ohledem na citovanou judikaturu neměl důvod odchýlit se od závěrů, které vyslovil již v mezitímním rozsudku, navíc za situace, kdy po jeho vydání nebyly tvrzeny ani prokazovány žádné nové skutečnosti, které by založily důvod tyto závěry korigovat. Na základě shodných tvrzení bylo nadále mezi účastníky nesporné a bylo prokázáno i uzavřenou pracovní smlouvou a dohodou o pracovní pohotovosti účinnou ode dne [datum], že v rozhodném období let 2020 až 2022 žalobce pracoval u žalované na pracovní pozici hasič - strojník a jeho pracovní poměr skončil dohodou ke dni [datum]. Žalobce byl, jak vyplývá z jeho výpovědi i z přehledu směn, zařazen do směny [právnická osoba] s [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO]. Práce byla pravidelně vykonávána ve směně dlouhé 24 hodin, pak byl dva dny odpočinek. Práce ve smyslu ustanovení § 78 odst. 1 písmeno a) zákoníku práce byla vykonávána v době od 6:00 do 22:00 hodin, v době od 22:00 do 5:00 hodin byla držena tzv. „pracovní pohotovost“, během níž byly zaměstnanci přítomni v budově, v níž bylo i denní pracoviště, přičemž velitel směny a ústřednář tuto pracovní pohotovost vykonávali přímo na pracovišti (ústředna a kancelář velitele). Žádný ze směny nemohl dobu pracovní pohotovosti trávit mimo tuto budovu. Z výpovědí žalobce i svědků [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] i [jméno FO] a také z listinných důkazů předložených samotnou žalovanou, tj. ze strážních knih i přehledu činnosti požární ochrany, vyplývá, že v průběhu této pohotovosti mohlo docházet a také docházelo, k výkonu práce, ať již spočívala v údržbě komunikací, dohledu na provozy z hlediska požární bezpečnosti či technických, nebo požárních zásazích. Žalobce tedy byl povinen, stejně tak, jako ostatní ze směny, být přítomen na určeném místě mimo své bydliště a být okamžitě připraven k výkonu práce. Nemohlo se tak jednat ve smyslu § 78 odst. 1 písm. h) zákoníku práce o pracovní pohotovost, ale o pracovní dobu. Je bez právního významu, že k událostem vyžadujícím činnost zaměstnanců HZS docházelo nepravidelně a v některých obdobích i zřídka, neboť to nic nemění na povinnosti zaměstnanců být připraven k okamžitému zásahu, když povinnost výjezdu jednotky je do 2 minut od vyhlášení poplachu. Soud má za to, že rozhodné skutečnosti vyplývají již z tvrzení sporných stran, která se shodují, i z listinných důkazů výše citovaných, má ale za to, že není možné ani bez dalšího odmítnout výpovědi slyšených svědků, kteří se sice netajili tím, že o věci samé před svojí výpovědí s žalobcem hovořili a prakticky všichni jsou účastníky obdobných řízení u zdejšího soudu, jejich výpovědi ale odpovídají listinám předloženým žalovanou, které dokládají, že k zásahům, či práci v době „pracovní pohotovosti“ docházelo a že pohotovost probíhala mimo bydliště pracovníků HZS. Obdobně nelze považovat za nadbytečnou výpověď žalobce jako účastníka řízení, který ji sám navrhl za situace, kdy žalovaná nedisponuje kompletními podklady k doložení činnosti pracovníků HZS.

38. Stejně tak soud dospěl k závěru, že žalobce jako hasič - strojník, vykonával pro žalovanou společnost práci, která ze své povahy nemůže být přerušena, a tedy čerpané přestávky představovaly pracovní dobu ve smyslu ustanovení § 78 odst. 1, písm. a) zákoníku práce a tyto přestávky posoudil jako tzv. přiměřenou dobu na jídlo a oddech dle § 88 odst. 1 věta druhá zákoníku práce, která se započítává do pracovní doby a náleží za ně mzda, neboť má za rozhodující charakter práce žalobcem vykonávané. Pokud by totiž žalobce opustil areál žalované za účelem přestávky na jídlo a oddech, došlo by tím k porušení právního předpisu, a to § 11 odst. 2, písmeno a) a § 18 vyhlášky ministerstva vnitra č. 247/2001 Sb., o organizaci a činnosti jednotek požární ochrany, neboť by ohrozil splnění podmínek pro akceschopnost jednotky za situace, kdy její povinností je výjezd do 2 minut od vyhlášení poplachu. Za této situace přestávka na jídlo a oddech neumožnovala, aby během ní žalobce zcela volně nakládal se svým časem a věnoval se vlastním zájmům (opuštění areálu, jak bylo potvrzeno výpověďmi svědků, by bylo něčím výjimečným, vyžadujícím zajištění přítomnosti zastupujícího pracovníka). Hasič – strojník si během této doby nemohl odpočinout od povinnosti být zaměstnavateli k dispozici, a dle citované judikatury Ústavního soudu i judikatury Evropského soudního dvora se proto muselo jednat o pracovní dobu ve smyslu § 78 odst. 1 zákoníku práce. Pro posouzení nároku žalobce pak je zcela irelevantní, zda během přestávek došlo, či nedošlo k potřebě zásahu (viz II. ÚS 1854/20).

39. Ohledně výše uplatněného nároku soud postupoval v souladu s citovaným rozsudkem Městského soudu v Praze č.j. [spisová značka] ze dne [datum] i rozsudkem Krajského soudu v [adresa] - pobočky v [adresa] č.j. [spisová značka] ze dne [datum], tedy tak, že výslednou průměrnou hodinovou mzdu za každý kalendářní měsíc z předmětného období vynásobil počtem hodin pracovní pohotovosti a přestávek na jídlo o oddech, které byly zjištěny z přehledu docházky žalobce a z mzdových listů. Soud má za to, že je třeba vycházet z hrubé mzdy se všemi příplatky, včetně všech druhů odměn, tak jak tvrdil žalobce a jak postupovala při výpočtu i žalovaná za rok 2022.

40. Za měsíc leden 2020 tak náleží žalobci při průměrné hodinové mzdě [částka] za 62 hodin pracovní pohotovosti [částka], přičemž vyplaceno bylo pouze [částka]. K úhradě tak zbývá částka [částka] a za 10 hodin doby na jídlo a oddech [částka], tj. doplatek celkem [částka]. Za měsíc únor 2020 při 112 odpracovaných hodinách a průměrné hrubé hodinové mzdě [částka], když za 49 hodin pracovní pohotovosti byla vyplacena částka [částka], ale žalobci náleží celkem [částka], činí rozdíl [částka] a za 7 hodin doby na jídlo a oddech žalobci náleží [částka], doplatek tak činí [částka]. Za měsíc březen 2020 při odpracovaných 161,5 hodinách a průměrné hrubé hodinové mzdě, se započtením odměny ve výši [částka], měla být za 70 hodin pracovní pohotovosti vyplacena celkem částka [částka], vyplaceno bylo pouze [částka]. S připočtením mzdy za 10 hodin doby na jídlo a oddech v částce [částka] činí doplatek celkem [částka]. Za měsíc duben 2020 při 144 odpracovaných hodinách a průměrné hrubé hodinové mzdě [částka] mělo být za 63 hodin pracovní pohotovosti vyplaceno [částka], došlo však k úhradě pouze částky [částka], rozdíl tak činí [částka]. Spolu se mzdou za 9 hodin doby na jídlo a oddech ve výši [částka] činí doplatek [částka]. Za měsíc srpen 2020 při průměrné hrubé hodinové mzdě [částka] mělo být za 74 hodin pracovní pohotovosti vyplaceno [částka], vyplaceno bylo [částka], rozdíl tak činí [částka], mzda za 8 hodin doby na jídlo a oddech činí [částka], doplatek tedy představuje [částka]. V měsíci září 2020 při průměrné hrubé hodinové mzdě [částka] mělo být za 67 hodin pracovní pohotovosti vyplaceno [částka], vyplaceno bylo pouze [částka], rozdíl tak činí [částka]. Za 8 hodin doby na jídlo a oddech vznikl nárok ve výši [částka], doplatek mzdy tak činí celkem [částka]. Za měsíc říjen 2020 při průměrné hrubé hodinové mzdě [částka] mělo být za 77 hodin pracovní pohotovosti vyplaceno [částka], vyplaceno bylo [částka], rozdíl tak činí [částka]. Za 8 hodin doby na jídlo a oddech vznikl nárok ve výši [částka], doplatek tak představuje částku [částka]. Za měsíc listopad 2020 při průměrné hrubé hodinové mzdě, se započtením odměn, ve výši [částka] mělo být vyplaceno za 67 hodin pracovní pohotovosti [částka], vyplaceno bylo [částka], rozdíl činí [částka]. Mzda za 9 hodin doby na jídlo a oddech měla být [částka], doplatek tedy představuje částku [částka]. V měsíci prosinci 2020 při průměrné hrubé hodinové mzdě se započtením odměn ve výši [částka] mělo být za 67 hodin pracovní pohotovosti vyplaceno [částka], vyplaceno bylo [částka], rozdíl tak činí [částka]. Za 7 hodin doby na jídlo a oddech náleží žalobci mzda [částka], doplatek tak představuje částku [částka].

41. Za leden 2021 při průměrné hrubé hodinové mzdě, se započtením odměn, ve výši [částka] mělo být za 78 hodin pracovní pohotovosti vyplaceno [částka], vyplaceno bylo [částka], rozdíl tak představuje [částka]. Se mzdou za 10 hodin doby na jídlo a oddech ve výši [částka] činí nedoplatek [částka]. Za měsíc únor 2021 při průměrné hrubé hodinové mzdě [částka] mělo být za 62 hodin pracovní pohotovosti vyplaceno [částka], vyplaceno bylo [částka], rozdíl činí [částka]. Za 9 hodin doby na jídlo a oddech náleží žalobci nárok ve výši [částka], doplatek tak představuje částku [částka]. V měsíci březnu 2021 při průměrné hrubé hodinové mzdě [částka] za 81 hodin pracovní pohotovosti mělo být vyplaceno [částka], vyplaceno bylo [částka], rozdíl tak představuje částku [částka]. Za 10 hodin doby na jídlo a oddech vznikl nárok ve výši [částka], doplatek tak představuje částku [částka]. V měsíci dubnu 2021 při průměrné hrubé hodinové mzdě, se započtením všech odměn, ve výši [částka] za 80 hodin pracovní pohotovosti vznikl nárok ve výši [částka], vyplaceno však bylo [částka], rozdíl tak představuje částku [částka]. Za 10 hodin doby na jídlo a oddech vznikl nárok ve výši [částka], doplatek tak představuje částku [částka]. Za měsíc květen 2021 při průměrné hrubé hodinové mzdě [částka] za 70 hodin pracovní pohotovosti vznikl nárok ve výši [částka], vyplaceno bylo [částka], rozdíl tak činí [částka]. Za 10 hodin doby na jídlo a oddech vznikl nárok ve výši [částka], doplatek tak představuje částku [částka]. Za měsíc červen 2021 při průměrné hrubé hodinové mzdě [částka] za 75 hodin pracovní pohotovosti vznikl nárok ve výši [částka], vyplaceno bylo [částka], rozdíl tak představuje částku [částka]. Za 10 hodin doby na jídlo a oddech vznikl nárok [částka], doplatek tak představuje částka [částka]. Za měsíc červenec 2021 při průměrné hrubé hodinové mzdě [částka] za 63 hodin vznikl nárok ve výši [částka], vyplaceno bylo [částka], rozdíl tak činí [částka]. Za 7 hodin doby na jídlo a oddech vznikl nárok ve výši [částka], k úhradě tak zbývá [částka]. V měsíci srpnu 2021 při průměrné hrubé hodinové mzdě [částka] za 60 hodin pracovní pohotovosti vznikl nárok ve výši [částka], vyplaceno bylo [částka], rozdíl představuje [částka]. Za 6 hodin doby na jídlo a oddech vznikl nárok ve výši [částka], doplatek představuje částka [částka]. V měsíci září 2021 při průměrné hrubé hodinové mzdě [částka] za 88 hodin pracovní pohotovosti vznikl nárok ve výši [částka], vyplaceno bylo [částka], rozdíl tak představuje částka [částka]. Za 9 hodin doby na jídlo a oddech vznikl nárok ve výši [částka], doplatek tak činí [částka]. Za měsíc říjen 2021 při průměrné hrubé hodinové mzdě, se započtením odměn, ve výši [částka] za 104 hodin pracovní pohotovosti mělo být vyplaceno [částka], vyplaceno bylo [částka], k úhradě zbývá [částka]. Za 10 hodin doby na jídlo a oddech vznikl nárok ve výši [částka], doplatek tak přestavuje částka [částka]. Za měsíc listopad 2021 při průměrné hrubé hodinové mzdě [částka] za 68 hodin pracovní pohotovosti vznikl nárok ve výši [částka], vyplaceno bylo [částka], k úhradě tak zbývá [částka]. Za 8 hodin doby na jídlo a oddech vznikl nárok ve výši [částka], doplatek tak představuje částka [částka]. Za měsíc prosinec 2021 při hrubé hodinové mzdě ve výši [částka] za 66 hodin pracovní pohotovosti mělo být vyplaceno [částka], vyplaceno bylo [částka], rozdíl představuje částka [částka]. Za 7 hodin doby na jídlo a oddech vznikl nárok na [částka], doplatek tak představuje částka [částka].

42. Za měsíc leden 2022 při hrubé hodinové mzdě [částka] mělo být za 72 hodin pracovní pohotovosti vyplaceno [částka], vyplaceno bylo [částka], rozdíl představuje částka [částka]. Za 10 hodin doby na jídlo a oddech vznikl nárok ve výši [částka], doplatek tak představuje částka [částka]. Za měsíc únor 2022 při průměrné hrubé hodinové mzdě [částka] za 65 hodin vznikl nárok ve výši [částka], vyplaceno bylo [částka], k úhradě tak zbývá [částka]. Za 8 doby na jídlo a oddech vznikl nárok ve výši [částka], doplatek tak představuje částka [částka]. Za měsíc březen 2022 při průměrné hrubé hodinové mzdě [částka] mělo být za 73 hodin pracovní pohotovosti vyplaceno [částka], vyplaceno bylo [částka], rozdíl tak přestavuje částka [částka]. Za 9 hodin doby na jídlo a oddech vznikl nárok ve výši [částka], doplatek tak představuje částka [částka]. Za měsíc duben 2022 při průměrné hrubé hodinové mzdě [částka] za 80 hodin mělo být vyplaceno [částka], vyplaceno bylo [částka], k úhradě tak zbývá [částka]. Za 9 hodin doby na jídlo a oddech vznikl nárok ve výši [částka], doplatek tak představuje částka [částka]. Za měsíc květen 2022 při průměrné hrubé hodinové mzdě [částka] za 74 hodin mělo být vyplaceno [částka], vyplaceno bylo [částka], k úhradě zbývá [částka]. Za 9 hodin doby na jídlo a oddech vznikl nárok ve výši [částka], doplatek tak představuje částka [částka]. Za měsíc červen 2022 při průměrné hrubé hodinové mzdě [částka] za 73 hodin pracovní pohotovosti vznikl nárok ve výši [částka], vyplaceno bylo [částka], k úhradě tak zbývá [částka]. Za 9 hodin doby na jídlo a oddech vznikl nárok ve výši [částka], doplatek tak představuje částka [částka]. Za měsíc červenec 2022 při průměrné hrubé hodinové mzdě ve výši [částka] za 54 hodin pracovní pohotovosti vznikl nárok ve výši [částka], vyplaceno bylo [částka], k úhradě tak zbývá [částka], za 7 hodin doby na jídlo a oddech vznikl nárok ve výši [částka], doplatek tak představuje částka [částka].

43. Žalované tak bylo uloženo uhradit žalobci celkem částku [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení, jehož výše vyplývá z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a který počíná běžet vždy ode dne následujícího po dni splatnosti mzdy za ten který odpracovaný měsíc.

44. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce měl v řízení úspěch co do 63,9 % vzhledem k celku, úspěch žalované pak představoval 36,1 % vzhledem k celku. Při odečtení podílu úspěchu a neúspěchu ve věci bylo žalobci přiznáno právo na náhradu 27,8 % nákladů řízení. Tyto náklady jsou představovány soudním poplatkem [částka], odměnou advokáta vypočtenou dle § 7 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, a to za 12,5 úkonů z punkta [částka] po [částka] za jeden úkon, a to za převzetí zastoupení a poradu s klientem, právní rozbor ze dne [datum], předžalobní výzvu k úhradě z [datum], podanou žalobu, vyjádření ve věci samé z [datum], účast na jednání soudu dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum], přičemž jednání trvalo 3 hodiny, tedy účtovány jsou dva úkony, vyjádření ve věci samé z [datum], účast na vyhlášení rozsudku dne [datum], kdy je účtován poloviční úkon, porada s klientem týkající se odvolání a vyjádření k odvolání žalovaného dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum], a dva úkony z punkta [částka] po [částka] za jeden úkon, tj. porada s klientem, provedení nového výpočtu žalované částky a částečné zpětvzetí žaloby ze dne [datum], vyjádření ve věci samé ze dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum]. Dále tyto náklady tvoří paušální náhrada hotových výdajů advokáta za 11 úkonů po [částka] dle § 13 odst. 3 citované vyhlášky ve znění účinném do [datum] a třikrát paušální náhrada těchto výdajů dle § 13 odst. 3 citované vyhlášky ve znění účinném od [datum] po [částka] za jeden úkon. Náklady řízení jsou také představovány náhradami hotových výdajů advokáta za cestu na trase [adresa] a zpět k jednání soudu, a to za rok 2023 za dvě cesty po 246 km, tj. 492 km se sazbou opotřebení po [částka] za 1 km dle vyhlášky č. 467/2023 Sb. celkem [částka] a náhradou za spotřebovaný benzín v ceně [částka] za 1 l, tj. [částka]. Za rok 2024 je přiznáno cestovné za dvakrát cestu [adresa] a zpět po 246 km, tj. 492 km se sazbou opotřebení [částka]/1 km, dle vyhlášky č. 398/2024 Sb. celkem [částka], při ceně benzínu [částka] za 1 l, tj. [částka] a za rok 2025 jedenkrát cestovným na trase [adresa] a zpět v délce 246 km, při sazbě opotřebení [částka] za 1 km, dle vyhlášky č. 475/2024 Sb. celkem [částka] a náhradou za spotřebovaný benzín při ceně [částka] za 1 l v částce [částka], přičemž cesta byla ve všech případech provedena s vozidlem s průměrnou spotřebou benzínu 5,9 l na 100 km. Žalobci vznikly i náklady představované náhradou za promeškaný čas advokáta za 24 půlhodin po [částka], při cestách advokáta na trase [adresa] a zpět v letech 2023 a 2024, dle § 14 citované vyhlášky, ve znění účinném do [datum] a za 12 půlhodin, při cestách za rok 2025 po [částka] dle § 14 citované vyhlášky, ve znění účinném od [datum]. Náklady řízení jsou navýšeny, vyjma soudního poplatku, o 21 % DPH, neboť zástupkyně žalobce je plátkyní této daně. Náklady řízení žalobce tak celkem představují částku [částka] z níž 27,8 % činí [částka]. Lhůta k plnění byla žalované stanovena jako obvyklá patnáctidenní s přihlédnutím k výši částky, která má být plněna, postupem dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

Poučení