27 CO 121/2021 - 154

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Marcely Vítkové a soudkyň Mgr. Zory Komancové a Mgr. Evy Mildeové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] sídlem [adresa], zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení], [příjmení], sídlem [adresa], proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] sídlem [adresa], zastoupený advokátem JUDr. [jméno] [příjmení], sídlem [adresa], o zrušení závazků ze smlouvy, o odvolání žalobce a žalovaného proti rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 7. 5. 2021, č. j. 46 C 332/2020-113, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v I. výroku potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve II. výroku mění tak, že žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 21 840,50 Kč k rukám jeho zástupce JUDr. [jméno] [příjmení], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 11 121,33 Kč k rukám jeho zástupce JUDr. [jméno] [příjmení], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. V řízení zahájeném 2. 11. 2020 domáhal se žalobce vydání rozhodnutí, kterým by byly zrušeny veškeré závazky vzniklé mezi žalobcem a žalovaným na základě smlouvy o spolupráci při zajištění služeb a poradenské činnosti uzavřené mezi účastníky 18. 11. 2018, a to dnem právní moci rozsudku. Dále se domáhal určení, že výpověď smlouvy o spolupráci při zajištění služeb a poradenské činnosti uzavřené mezi žalobcem a žalovaným 18. 11. 2018, kterou žalovaný učinil 29. 9. 2020, je neplatná (smlouva uzavřena 12. 11. 2018 – pozn. odvol. soudu). Podáním ze dne 23. 11. 2020 žalobce upřesnil žalobní petit tak, že závazky vzniklé mezi účastníky na základě smlouvy o spolupráci se ruší ke dni 15. 9. 2020 (změna připuštěna při jednání 7. 5. 2021) a dále vzal žalobu zpět co do požadavku na určení neplatnosti výpovědi (usnesením ze dne 30. 11. 2020, č. j. 46 Co 332/2020-23, soud prvního stupně řízení v tomto rozsahu zastavil a rozhodl o vrácení poměrné části zaplaceného soudního poplatku).

2. Žalobce uvedl, že 12. 11. 2018 uzavřel se žalovaným smlouvu o spolupráci při zajištění služeb a poradenské činnosti, v níž se žalovaný (poskytovatel) zavázal poskytovat žalobci (objednateli) poradenské služby ve vztahu ke koncipování projektového záměru vyhlášeného v rámci projektu z Operačního programu Zaměstnanost s názvem Podnikové vzdělávání zaměstnanců II, číslo výzvy: 03_19_097. Naproti tomu se žalobce zavázal poskytovat žalovanému součinnost pro splnění závazku a uhradit odměnu sjednanou v čl. 4 odst. 1 smlouvy s tím, že bude žalovaným fakturována a žalobcem hrazena po částech. Žalobce zaplatil žalovanému v březnu 2019 vyúčtovanou odměnu 45 000 Kč + DPH (čl. 4 odst. 1 písm. a) smlouvy). V září 2019 žalobce obdržel zprávu žalovaného, že z důvodu velkého počtu žadatelů a nesplnění dostačeného počtu bodování, byl zařazen do pořadníku uchazečů jako 439. v pořadí. Následně však došlo k výraznému zasažení podnikatelské činnosti žalobce postupným šířením nemoci Covid-19, které nabylo pandemického rozsahu a přineslo s sebou mimo jiné i výrazná omezení vládními nařízeními. V důsledku toho žalobci někteří odběratelé přestali hradit své závazky, jiní je hradili se zpožděním, v důsledku čehož žalobce taktéž začal hradit s velkým zpožděním, dále žalobce využil možnost nehradit druhou čtvrtletní zálohu daně z příjmů právnických osob na rok 2020, využil možnosti odkladu splátek jistiny a úvěrů a u některých TPH pracovníků byla nařízena práce z domova, což žalobci přineslo zvýšené náklady. V období od ledna do března 2020 se žalobce potýkal s nedostatkem pracovních sil, v době od dubna do června 2020 následovala karanténa celého oddělení ruční úpravy a následovaly absence z důvodu hlídání dětí atd. V období od července do září 2020 žalobce intenzivně snižoval vysoké počty dnů dovolených u všech zaměstnanců a angažoval brigádníky, což však situaci nevyřešilo. Dne 3. 9. 2020 žalovaný sdělil žalobci, že projekt, který pro žalobce zpracoval, byl schválen. Za situace nastalé v důsledku druhé vlny pandemie Covid-19 však žalobce neměl zájem projekt realizovat, což žalovanému 7. 9. 2020 sdělil emailem a požádal žalovaného o provedení kroků spojených s oznámením o nerealizování projektu. Žalovaný přislíbil odmítnutí projektu ohlásit poskytovateli dotace. Žalobce je přesvědčen, že u něho nastala změna okolností natolik podstatná, která založila v právech a povinnostech stran smlouvy zvlášť hrubý nepoměr jeho znevýhodněním neúměrným snížením hodnoty předmětu plnění, a proto využil svého práva domáhat se vůči žalovanému obnovení jednání o smlouvě. Žalovaný namísto toho, aby oznámil poskytovateli dotace rozhodnutí žalobce projekt nerealizovat, jak dříve přislíbil, a aby vyjednal se žalobcem podmínky změny, resp. ukončení smlouvy, zaslal 14. 9. 2020 žalobci emailovou zprávu s požadavkem na doložení dokladů k realizaci projektu. Žalobce je přesvědčen, že si tímto způsobem účelově„ připravoval půdu“ k výpovědi smlouvy z důvodu neposkytnutí součinnosti. Následná výpověď žalovaného datovaná 29. 9. 2020 je tak zjevně účelová a nereflektuje snahy žalobce o obnovení jednání o smlouvě. Ani další snaha žalobce a dopis jeho právního zástupce z 30. 9. 2020 nevedly k vyřešení věci smírnou cestou ani k obnově jednání o smlouvě. Žalobce proto s odkazem na § 1765 odst. 1 a § 1766 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přistoupil k podání žaloby.

3. Žalovaný v prvním vyjádření k žalobě uvedl, že nárok uplatněný žalobou neuznává ani zčásti, a to primárně z důvodu, že žalobcem tvrzené skutečnosti jsou lživé a nepravdivé. Potvrdil uzavření smlouvy mezi účastníky s tím, že on sám splnil veškeré závazky ze smlouvy plynoucí. Za dané situace bylo povinností žalobce uhradit odměnu za provedené služby. Odměna byla složena z několika částí a žalobce dosud uhradil (po podání žádosti o schválení dotace) pouze částku 45 000 Kč. Podle smlouvy však v případě, kdy žalovaný splní veškeré své povinnosti ze smlouvy, vznikne mu okamžikem schválení finanční podpory od dotačního orgánu nárok na odměnu ve výši 11 % schválené podpory. Vzhledem k tomu, že žalobce i přes opakované urgence odmítl učinit závěrečný krok pro získání dotace, nemohl ani žalovaný v plnění dle smlouvy pokračovat. Žalobce sám stáhl úspěšně schválenou žádost o poskytnutí dotace. Žalovaný proto v souladu s čl. 6 odst. 2 smlouvy zaslal žalobci výpověď. Pro tento případ bylo ve smlouvě dohodnuto, že žalovaný má nárok na odměnu dle čl. 4 odst. 1 písm. a) až c) smlouvy v plné výši. Zpochybnil tvrzení žalobce, že již v období od ledna do března 2020 měl nedostatek zaměstnanců, neboť první případ nákazy onemocněním Covid-19 se objevil v České republice až 8. 3. 2020 a ve Zlínském kraji až 16. 3. 2020. Pokud se žalobce již v měsících lednu až březnu 2020 potýkal s nedostatkem zaměstnanců, nebylo to z důvodu pandemie. Navíc i na konci měsíce března 2020 se u žalobce nadále školili zaměstnanci, konkrétně 25. 3. 2020 proběhlo školení odpovědnosti manažerů. Dále 19. 8. 2020 se jednatel žalobce dotazoval, zda je možné požádat o dotaci z dotačního programu Povez II, aby mohl realizovat školení 3D tisku. Byť žalobce tvrdil, že v létě 2020 měl nedostatek zaměstnanců, přesto se zajímal o možnost dalšího školení. Nadto v průběhu roku 2020 u žalobce probíhalo i jazykové školení. Podle názoru žalovaného tak žalobce neunesl břemeno tvrzení ani důkazní ve vztahu k důvodnosti jím podané žaloby. Podotkl, že poté, kdy 7. 9. 2020 od žalobce obdržel informaci, že s ohledem na situaci žádá o stažení projektu, žalobce upozornil, že i při stažení žádosti bude nucen uhradit odměnu sjednanou ve smlouvě. Následně žalovaný doplnil, že v žádosti podané na základě uzavřené smlouvy byly pouze předdefinovány oblasti školení (měkké a manažerské dovednosti, obecné IT, jazykové vzdělávání, technické a jiné odborné vzdělávání, účetní a právní kurzy, interní lektor), nikoliv konkrétní vzdělávací kurzy, tyto je možné nastavit, plánovat a měnit podle potřeb příjemce dotace jak před zahájením, tak v průběhu čerpání dotace. Čerpání dotace je tedy velmi variabilní a lze je přizpůsobovat dle aktuální situace a potřeb klienta. Termín realizace bylo možno zvolit od 1. 2. 2021, od 1. 3. 2021 nebo od 1. 4. 2021 a doba trvání projektu byla 24 měsíců. Maximální celkové způsobilé výdaje projektu byly stanoveny na částku 1 375 394 Kč, z toho 85 % dotace (1 169 084,90 Kč) a 15 % vlastní financování žalobce jako žadatele (206 309,11 Kč). Dále žalovaný podotkl, že online kurzy jsou běžnou součástí takovýchto projektů. Uvedl, že na základě žádosti o změnu projektu je možno požádat o posunutí realizaci projektu, jedná se o běžnou praxi.

4. V reakci na výzvu soudu žalobce uvedl, že školení (měkké a manažerské dovednosti, obecné IT, jazykové vzdělávání, technické a jiné odborné vzdělávání, účetní a právní kurzy, interní lektor) měla být realizována v době od 1. 1. 2020 do 31. 12. 2021 a potvrdil údaje žalovaného týkající se financování. Zdůraznil, že v roce 2020 se z důvodu ochrany zdraví zaměstnanců nekonalo žádné školení. Proběhla pouze výuka anglického jazyka (mimo dotační program), a to jen šesti zaměstnanců rozdělených do dvou skupin. Zdůraznil, že jeho ostatní zaměstnanci se výslovně odmítali jakékoliv hromadné výuky a školení účastnit. Potvrdil, že poptával i školení pro dva zaměstnance týkající se obsluhy linky 3D tisku. Nicméně ani toto školení, s ohledem na pandemickou situaci, neproběhlo.

5. Soud prvního stupně ve věci rozhodl odvoláním napadeným rozsudkem, kterým žalobu v plném rozsahu zamítl (I. výrok) a žalobci uložil povinnost nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 23 716 Kč (II. výrok). V odůvodnění stručně zrekapituloval tvrzení žalobce i obranu žalovaného a uvedl podrobná skutková zjištění z provedených listinných důkazů a svědecké výpovědi [jméno] [příjmení], zaměstnance žalobce. Vyjmenoval důkazy, z nichž nezjistil žádné skutečnosti rozhodné pro posouzení věci a důkazy, které z důvodu nadbytečnosti neprováděl. Uzavřel, že mezi žalobcem jako objednatelem a žalovaným jako poskytovatelem byla za účelem zajištění školení středního a vyššího managementu žalobce v oblasti měkkých dovedností z Operačního programu Zaměstnanost uzavřena 12. 11. 2018 smlouva o spolupráci při zajištění služeb a poradenské činnosti, kterou posoudil jako smlouvu inominátní (§ 1746 odst. 2 o. z.). Na jejím základě vznikla žalovanému povinnost poskytovat žalobci poradenské služby ve vztahu k projektu a žalobci povinnost poskytovat žalovanému nezbytnou součinnost a následně uhradit sjednanou odměnu. V souladu se smlouvou žalovaný připravil a podal žádost o schválení projektu, která však byla zařazena do zásobníku projektů jako 439. v pořadí, a žalobce uhradil první část odměny. Zařazením projektu do zásobníku projektů nedošlo k ukončení vztahu mezi účastníky, tento trval nejméně do 14. 11. 2020, kdy mohlo být na projekt nejpozději vydáno rozhodnutí o poskytnutí podpory. V září 2020 byl žalobce informován žalovaným o dodatečném schválení projektu a vyzván k dodání potřebných podkladů pro další postup. Žalobce však žalovanému sdělil, že o realizaci projektu již nemá zájem a se žalovaným se snažil – byť neúspěšně – dohodnout na zániku právního vztahu založeného smlouvou. Protože jeho snaha nebyla úspěšná, přistoupil k podání žaloby. Soud prvního stupně zdůraznil, že zásadně každá smlouva je mlčky uzavřena s obecnou klauzulí změny poměrů upravenou v § 1764 až 1766 o. z., která tvoří výjimku ze zásady, že smlouvy zavazují. Při změně okolností je zásadním východiskem § 1764 o. z., podle něhož změna okolností, která nastala po uzavření smlouvy a v jejímž důsledku se stane plnění podle smlouvy pro některou ze stran obtížnější, nemění nic na povinnosti této strany své povinnosti splnit; jinými slovy řečeno, prostá změna okolností nedává smluvní straně možnost (záminku k tomu) si právní vztah rozmyslet a dále v něm nepokračovat. Až za situace, kdy dojde ke změně okolností tak podstatné, že založí v právech v povinnostech stran zvlášť hrubý nepoměr znevýhodněním jedné z nich, buď neúměrným zvýšením nákladů plnění anebo neúměrným snížením hodnoty předmětu plnění, má dotčená strana právo domáhat se vůči druhé straně obnovení jednání o smlouvě, prokáže-li, že změnu nemohla rozumně předpokládat ani ovlivnit a že nastala až po uzavření smlouvy, anebo se dotčené straně stala až po uzavření smlouvy známou a že na sebe nepřevzala nebezpečí změny okolností. V případě, že se strany v přiměřené době nedohodnou, mohou dle § 1766 o. z. podat k soudu návrh na změnu či zrušení závazku ze smlouvy. Právní nauka i judikatura dovozují, že ke změně právního vztahu či ke zrušení závazku v důsledku změny poměrů může soud přistoupit až při současném splnění podmínek, a to: 1) existence změny okolností, 2) nepředvídatelnost této změny, 3) neovlivnitelnost změny, 4) nepřevzetí rizika změny na sebe, 5) vznik zvlášť hrubého nepoměru v právech a povinnostech, 6) příčinná souvislost mezi změnou a vznikem zvlášť hrubého nepoměru. V projednávané věci soud uzavřel, že nemá pochybnost o naplnění prvních čtyř podmínek; zároveň žádná ze stran na sebe nepřevzala riziko změny poměrů. Proto se dále zabýval posouzením„ zvlášť hrubého nepoměru“ (§ 1765 o. z.), který může spočívat buď v neúměrném zvýšení nákladů plnění (na straně dlužníka) nebo v neúměrném snížení hodnoty předmětu plnění (na straně věřitele). Žalobce v řízení tvrdil pouze druhou variantu, tzn. snížení hodnoty předmětu plnění. K tomu soud uvedl, že na základě smlouvy měl žalobce získat hodnotu v podobě zajištění vzdělávání za celkovou cenu 1 375 394 Kč, dotace měla činit 1 169 084,89 Kč a žalobce měl hradit 206 309,11 Kč. Soud dospěl k závěru, že je nepochybné, že vzdělávání zaměstnanců si svou hodnotu objektivně ponechalo i po propuknutí pandemie Covid-19, což je patrné z toho, že v mnoha společnostech toto školení (byť online formou) nadále probíhá. Tuto hodnotu má podle přesvědčení soudu i pro žalobce, který sám do budoucna uvažuje o vzdělávání svých zaměstnanců včetně školení managementu s tím, že si to vyžaduje trh práce, žalobci pouze nevyhovovala doba (září 2020), kdy školení mělo proběhnout. Samotný předmět plnění (zajištění vzdělávání) má z objektivního hlediska pro žalobce nepochybně nadále význam. Dále soud podotkl, že management žalobce, který měl školení reálně absolvovat, disponoval (pro případ, že by probíhalo online formou) již potřebným technickým vybavením, které používal pro plnění běžných pracovních povinností a případné dokoupení některých doplňků (například sluchátek a mikrofonů) by nepochybně netvořilo natolik významnou položku, která by měla být na překážku provádění školení. K zajištění dalších hygienických opatření by byl žalobce povinen za všech okolností při trvajících opatřeních v důsledku pandemie Covid-19. V neposlední řadě soud poukázal na to, že počátek čerpání projektu mohl být až od 1. 4. 2021 a měl trvat po dobu 24 měsíců. Žalobu proto soud neshledal za důvodnou. Připustil, že byť na počátku září 2020 byla epidemická situace ještě stále relativně příznivá, žalobce přirozeně nemohl předvídat, jak se situace v dalších měsících vyvine a proto postupoval spíše zdrženlivě a opatrně a jeho postupu lze rozumět. S odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. soud přiznal ve sporu úspěšnému žalovanému právo na náhradu nákladů řízení v plné výši; při určení tarifní hodnoty vycházel z § 9 odst. 3 písm. b) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif.

6. Proti rozsudku podal žalobce odvolání s tím, aby byl odvolacím soudem změněn, žalobě vyhověno a žalobci přiznáno právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. V jeho doplnění soudu prvního stupně vytkl, že neúplně zjistil skutkový stav věci, když neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností a na základě důkazů, které provedl, dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a následně i věc nesprávně právně posoudil. Byť soud prvního stupně neměl pochybnosti o naplnění prvních čtyř podmínek vyplývajících z § 1765 a 1766 o. z., nesprávně dovodil, že nedošlo k naplnění páté a šesté podmínky. Žalobci není zřejmé, jak soud dospěl k závěru, že vzdělávání zaměstnanců si svou hodnotu objektivně ponechalo i po propuknutí pandemie Covid-19 a že školení online formou v jiných společnostech probíhalo, když ohledně této skutečností neproběhlo žádné dokazování a nejedná se ani o skutečnost obecně známou. Soud pak zamítl návrh žalobce na provedení dokazování dotazy na MPSV ČR a dotazem všem uchazečům projektu a nezjistil tedy, jaké skutečnosti vedly uchazeče o dotaci, kteří byli původně zařazeni před žalobce, k tomu, aby svou účast v programu ukončili stejně jako žalobce. Vyslovil přesvědčení, že provedením těchto důkazů by bylo zjištěno, že žalobce se z 439. místa dostal právě díky tomu, že účastníci zařazeni před ním projekt zrušili z důvodu probíhající pandemie. Na základě těchto důkazů by soud rovněž zjistil, že hodnota školení byla v dané době rovna nule i z objektivního hlediska. Za chybný označil i závěr soudu, že pokud žalobce do budoucna uvažuje o vzdělávání svých zaměstnanců, pak si školení svou hodnotu objektivně ponechalo i po propuknutí pandemie Covid-19. Tento závěr je zcela mylný, neboť pro posouzení hodnoty je otázka časová naprosto klíčová; hodnotu je vždy potřeba posuzovat i z pohledu místa a času. Dále žalobce soudu vytkl, že neprovedl důkazy k prokázání skutečnosti, že jeho zaměstnanci odmítli účast na jakémkoliv školení, a to účastnický výslech jeho jednatele a výslechy zaměstnanců. Závěrem zdůraznil, že v případě, že by se rozhodl školení realizovat, například i online formou, musel by schválený projekt doznat výrazných změn a s ohledem na ujednání smlouvy by za každou případnou změnu musel žalovanému hradit další náklady, které by mohly dosáhnout i značné výše. Otázka zvýšených nákladů je však podružná za situace, kdy zaměstnanci účast na školení odmítali a školení tak pro žalobce nemělo žádnou hodnotu. Vyzdvihl, že rozhodnutí o čerpání dotace či zrušení smlouvy musel učinit v době, kdy nevěděl, jak se bude situace ohledně koronavirové pandemie dále vyvíjet.

7. Žalovaný ve vyjádření k odvolání žalobce navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně. Uvedl, že k prokázání vzniku zvlášť hrubého nepoměru v právech a povinnostech navrhoval žalobce důkaz výslechem svých zaměstnanců a jednatele, jakož i dotazem na všechny uchazeče projektu. Těmito důkazy mělo být prokázáno, že zaměstnanci žalobce školení odmítali a že dotace byla žalobci přiznána pouze z toho důvodu, že ostatní účastníci od projektu odstoupili. Podle názoru žalovaného by prokázání těchto tvrzení nemělo žádný vliv na posouzení naplnění podmínky zvlášť hrubého nepoměru. Nadto žalovaný při jednání soudu 7. 5. 2021 navrhl jako důkaz informace z webových stránek operačního programu, z něhož měla být dotace získána. Na těchto webových stránkách byla mimo jiné informace ze dne 14. 1. 2020 o tom, že došlo k navýšení alokace výzvy projektu a do projektu tak byli zařazeni i uchazeči s menším počtem bodů, tedy i žalobce. Svědeckou výpovědí bylo potvrzeno, že žalobce má i nadále zájem školit střední a vyšší management, neboť si to trh vyžaduje a stejně tak bylo prokázáno, že zaměstnanci žalobce spadající do středního a vyššího managementu mají k dispozici výpočetní techniku, notebooky atd. a školení tak může probíhat online formou. V řízení navíc bylo prokázáno, že vzdělávání zaměstnanců mohlo započít až od 1. 4. 2021 a celé mohlo být realizováno online formou, která byla zavedena přímo poskytovatelem dotace v reakci na aktuální situaci. Namítl, že tvrzení o neúměrném zvýšení nákladů v případě realizace školení online formou žalobce nově uplatnil až v podaném odvolání.

8. Žalovaný podal odvolání proti II. výroku rozsudku, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, a navrhl, aby byl odvolacím soudem změněn a bylo mu přiznáno právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 79 957 Kč. Pochybení soudu prvního stupně spatřuje ve skutečnosti, že výši tarifní hodnoty určil dle § 7 bod 5 ve spojení s § 9 odst. 3 písm. b) advokátního tarifu. Žalovaný přitom již v písemném vyčíslení nákladů řízení uvedl výpočet vycházející ze skutečné hodnoty plnění, tedy hodnoty závazků, jejichž zrušení se žalobce domáhal. Je zřejmé, že se jedná o částku 207 264,53 Kč, kterou je žalobce povinen na základě smlouvy uhradit. V projednávané věci byla hodnota závazků zjistitelná ze smlouvy i podání žalovaného. Ostatně i sám žalobce si této částky musí být vědom, když obdržel fakturu a k úhradě byl následně vyzván i předžalobní výzvou. Žalovaný je tak přesvědčen, že mu vznikl nárok na náhradu nákladů řízení sestávajících mimo jiné z odměny za sedm úkonů právní služby po 9 140 Kč.

9. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání byla podána k tomu oprávněnými subjekty (§ 201 o. s. ř.), že směřují proti rozhodnutí, proti němuž jsou přípustná (§ 201, § 202 o. s. ř.) a že byla podána včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení mu předcházející, a dospěl k závěru, že odvolání žalobce ani odvolání žalovaného není důvodné.

10. Podle § 1765 odst. 1 o. z., dojde-li ke změně okolností tak podstatné, že změna založí v právech a povinnostech stran zvlášť hrubý nepoměr znevýhodněním jedné z nich buď neúměrným zvýšením nákladů plnění, anebo neúměrným snížením hodnoty předmětu plnění, má dotčená strana právo domáhat se vůči druhé straně obnovení jednání o smlouvě, prokáže-li, že změnu nemohla rozumně předpokládat ani ovlivnit a že skutečnost nastala až po uzavření smlouvy, anebo se dotčené straně stala až po uzavření smlouvy známou. Uplatnění tohoto práva neopravňuje dotčenou stranu, aby odložila plnění.

11. Podle § 1766 odst. 1 o. z., nedohodnou-li se strany v přiměřené lhůtě, může soud k návrhu kterékoli z nich rozhodnout, že závazek ze smlouvy změní obnovením rovnováhy práv a povinností stran, anebo že jej zruší ke dni a za podmínek určených v rozhodnutí. Návrhem stran soud není vázán.

12. V projednávané věci odvolací soud souhlasí se skutkovými zjištěními i právními závěry soudu prvního stupně a pro stručnost odkazuje na podrobné odůvodnění jeho rozhodnutí. Nebylo prokázáno, že by došlo ke znevýhodnění žalobce neúměrným snížením hodnoty plnění. V daném případě mělo být předmětem plnění školení tzv. měkkých dovedností středního a vyššího managementu žalobce, termín realizace si žalobce mohl zvolit až od 1. 2. 2021, od 1. 3. 2021 nebo od 1. 4. 2021 a doba trvání projektu byla 24 měsíců. Nejedná se tedy o situaci, kdy plnění, které měl žalobce obdržet, by nebylo možno v důsledku změny poměrů (v důsledku pandemie Covid-19) využít k zamýšlenému účelu, v důsledku čehož by došlo k podstatnému snížení jeho hodnoty. S ohledem na charakter školení nelze dospět k závěru o podstatném snížení hodnoty plnění ani v případě, že by (zčásti) probíhalo online formou. Ani skutečnost, že zaměstnanci se dle tvrzení žalobce odmítali školení v době pandemie Covid-19 osobně účastnit, sama o sobě nezpůsobuje neúměrné snížení jeho hodnoty.

13. K tvrzení žalobce, uplatněnému až v podaném odvolání, že by na jeho straně mohlo dojít k neúměrnému zvýšení nákladů v případě realizace školení online formou, odvolací soud nepřihlédl, neboť se jedná o tzv. novoty, které jsou v odvolacím řízení (vedeném v systému neúplné apelace) nepřípustné (§ 205a o. s. ř.).

14. Odvolací soud proto podle § 219 o. s. ř. potvrdil I. výrok rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správný. S ohledem na výsledek sporu se již dále nezabýval posouzením, zda žalobce dostatečně určitě (a správně) vymezil závazky, jejichž zrušení se žalobou domáhal.

15. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud prvního stupně správně vycházel z § 142 odst. 1 o. s. ř. a ve sporu zcela úspěšnému žalovanému přiznal právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. Soud prvního stupně nepochybil ani při stanovení tarifní hodnoty s odkazem na § 9 odst. 3 písm. b) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „advokátní tarif“), neboť žalobce v průběhu celého řízení nespecifikoval výši (rozsah) závazků, jejichž zrušení se žalobou domáhal. Žalovanému tak za řízení před soudem prvního stupně vznikl nárok na náhradu nákladů sestávajících z: -) odměny za šest úkonů právní služby po 2 500 Kč, a to za převzetí věci, dvě písemná vyjádření ve věci, poradu s klientem 6. 5. 2021 a účast při jednání soudu 7. 5. 2021, jehož délka přesáhla 2 hodiny, dle § 7 ve spojení s § 9 odst. 3 písm. b) a § 11 odst. 1 písm. a), c), d) a g) advokátního tarifu, -) náhrady za ztrátu času ve výši jedné poloviny mimosmluvní odměny, tj. 1 250 Kč, za účast při jednání 16. 3. 2021, které bylo bez zahájení jednání odročeno, dle § 7 ve spojení s § 9 odst. 3 písm. b) a § 14 odst. 2 advokátního tarifu, -) náhrady za šest režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, -) vše navýšeno o DPH (21 %) ve výši 3 790,50 Kč (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.). Celkové náklady žalovaného za řízení před soudem prvního stupně činí 21 840,50 Kč.

16. Odvolací soud podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil II. výrok rozsudku soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, a žalobci uložil povinnost nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 21 840,50 Kč.

17. O náhradě nákladů odvolacího řízení soud rozhodl podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 3 o. s. ř. Žalobce byl s odvoláním ve věci samé zcela neúspěšný, žalovaný byl neúspěšný pouze s odvoláním směřujícím proti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, a proto odvolací soud přiznal žalovanému právo na náhradu nákladů odvolacího řízení v plné výši. Náklady žalovaného sestávají z: -) odměny ve výši 1 000 Kč za podané odvolání proti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, podle § 14 odst. 3 zrušené vyhl. č. 484/2000 Sb. (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 8. 2. 2017, sp. zn. 21 Cdo 3210/2016, obdobně i nález Ústavního soudu ze dne 7. 6. 2016 sp. zn. IV. ÚS 3559/15), -) odměny za dva úkony právní služby po 2 500 Kč, a to za vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu, dle § 7 ve spojení s § 9 odst. 3 písm. b) a § 11 odst. 1 písm. d) a g) advokátního tarifu, -) náhrady za tři režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, -) náhrady za ztrátu času ve výši 600 Kč (6 půlhodin po 100 Kč) dle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu, -) cestovného ve výši 1 691,18 Kč za cestu k jednání odvolacího soudu 26. 5. 2022 vozidlem [registrační značka] na trase Zlín – Brno a zpět v rozsahu 196 km (zpáteční cesta) při průměrné spotřebě 9,7 l benzínu Natural 98 na 100 km, ceně 40,50 Kč l PHM a sazbě základní náhrady 4,70 Kč km dle vyhl. č. 116/2020 Sb., platné od 11. 5. 2022, -) náhrady za DPH (21 %) ve výši 1 930,15 Kč (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.). Celkové náklady žalovaného za odvolací řízení činí 11 121,33 Kč.

18. Všechny shora uvedené náklady shledal odvolací soud účelnými pro uplatňování či bránění práva v řízení před soudy obou stupňů (ve věci samé) úspěšným žalovaným a z tohoto pohledu i co do výše úměrnými k žalobou vymáhané částce. Současně neshledal žádné podmínky, pro které by bylo možno přistoupit k aplikaci § 150 o. s. ř.

Poučení