27 Co 129/2024 - 329

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Marcely Vítkové a soudkyň Mgr. Zory Komancové a Mgr. Dany Daňkové ve věci žalobce: [Jméno žalobce]., IČO [IČO žalobce], sídlem [Adresa žalobce], zastoupený advokátem [Jméno advokáta A], sídlem [Adresa advokáta A], proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený dne [Datum narození žalovaného], podnikatel, IČO [IČO žalovaného], sídlem [Adresa žalovaného], zastoupený advokátem [Jméno advokáta B], sídlem [Adresa advokáta B], o zaplacení 197 103,98 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 25. 3. 2024, č. j. 262 C 10/2022-225, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 2. 8. 2024, č. j. 262 C 10/2022-274, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v I. a IV. výroku potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve III. výroku mění tak, že žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 30 150,90 Kč k rukám jeho zástupce [Jméno advokáta A], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 24 409,18 Kč k rukám jeho zástupce [Jméno advokáta A], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. V řízení zahájeném 17. 5. 2022 domáhal se žalobce po žalovaném zaplacení částky 197 103,98 Kč 8,5% úroky z prodlení od 24. 8. 2021 do zaplacení. K tomu uvedl, že jeho předmětem podnikání je mimo jiné distribuce plynu na základě licence udělené Energetickým regulačním úřadem. Dne 14. 4. 2021 při kontrole ochranných prvků měřícího zařízení č. 11288460 (dále jen „plynoměr“) v odběrném místě spotřeby č. 9300036679, EIC: 27ZG600Z0005246G, na adrese [adresa] (nemovitost ve vlastnictví žalovaného ) pojal podezření, že odběr plynu byl odebírán plynoměrem, který prokazatelně zaznamenal odběr nesprávně ke škodě provozovatele distribuční soustavy, a to v důsledku neoprávněného zásahu do plynoměru v podobě zjištěných vrypů u plomby číselníků a chybějící holografické přelepky, která byla umístěna při instalaci plynoměru 12. 7. 2018. Plynoměr byl proto po demontáži zabalen a převezen do autorizovaného metrologického střediska k ověření tlakovou zkouškou. Z osvědčení o přezkoušení měřidla č. 166/2021/M ze dne 11. 5. 2021 vyplývá, že plynoměr splňuje veškeré požadavky. Následně byl proto zkoumán soudním znalcem z odboru kriminalistika, specializace mechanoskopie, [tituly před jménem] [jméno FO], který 24. 6. 2021 vyhotovil znalecký posudek č. 37/2021, z jehož závěrů plyne, že zjistil porušení, zajištění proti neoprávněné manipulaci na plynoměru a současně i neoprávněný zásah do plynoměru, který změnil údaj o skutečné spotřebě. Zkoumáním bylo zjištěno, že úřední značka zajišťující číselník měřidla je falešná (nepravá) a kryt číselníku není shodný s tím, který na přístroj umístil výrobce, jedná se o kryt z jiného přístroje. Mikroskopickým zkoumáním dále znalec zjistil vrypy na ozubení třetího kotouče číselníku zleva u čísla devět a vrypy na ozubeních převodových kol mezi třetím a druhým kotoučem zleva číselníku a mezi čtvrtým a třetím kotoučem zleva číselníku. Na kotoučích číselníků navíc ulpěla různobarevná látka pocházející patrně z nějaké textilie. Na základě zjištěných skutečností bylo podle vyhlášky č. 108/2011 Sb. stanoveno období neoprávněného odběru plynu od 28. 2. 2020 (den následující po poslední kontrole odběrného místa) do 13. 4. 2021 (den předcházející zjištění neoprávněného zásahu do plynoměru). Odběrem v tomto období způsobil žalovaný škodu v celkové výši 197 103,98 Kč. K tomu žalobce dodal, že 23. 2. 2021 k fyzické kontrole odběrného místa a odečtu plynoměru nedošlo, neboť žalovaný provedl samoodečet a stav plynoměru nahlásil telefonicky. Zdůraznil, že žalovaný byl po celou dobu neoprávněného odběru a distribuce plynu uživatelem odběrného místa a současně je vlastníkem nemovitosti na adrese odběrného místa. Při stanovení výše škody žalobce postupoval podle § 9 odst. 3 vyhlášky č. 108/2011 [právnická osoba] výpočet škody byly použity plynové spotřebiče skutečně zjištěné v místě spotřeby, konkrétně plynový kotel s příkonem 25 kWh a technický spotřebič (pekárenská pec) s příkonem 95 kWh. Celkové množství neoprávněně odebraného plynu bylo stanoveno na 359 277,25 kWh, z něhož bylo odečteno skutečně zjištěné množství plynu 252 982,23 kWh, které bylo předmětem řádného vyúčtování, tzn. po odpočtu tak zbývá k vyúčtování neoprávněně odebraný plyn v množství 106 295,02 kWh. Fakturou č. 110001943821 ze dne 9. 8. 2021 splatnou 23. 8. 2021 žalobce vyúčtoval žalovanému celkem částku 197 103,98 Kč zahrnující cenu za neoprávněně odebrané množství plynu, další poplatky a rovněž částku 6 082 Kč, kterou uhradil znalci za vypracovaný znalecký posudek.

2. Žalovaný ve vyjádření k žalobě zdůraznil, že plombu na měřicím zařízení nijak nepoškodil. Nadto žalobci žádná škoda nevznikla, neboť na jaře 2021 podstoupil operaci a následně rehabilitační pobyt a v době jeho nepřítomnosti pekárna prokazatelně nepracovala. Uvedenou skutečnost je schopen doložit jednak lékařskými zprávami, potvrzením o pobytu v nemocnici a lázních, jakož i účetnictvím, z něhož vyplývá, že v rozhodném období neměl tržby z prodeje. Vyzdvihl, že byl desítky let bezproblémovým klientem žalobce a nyní má nést důsledky toho, že venkovní plynoměr měl být údajně poškozen, což však nemohl ovlivnit. K plynoměru je volný přístup z ulice a sám ho zabezpečit nemůže (podle regulí žalobce musí být přístupný a zabezpečený pouze jednoduchým univerzálním klíčem). Nárok žalobce proto v žádném případě neuznává.

3. Žalobce v replice na vyjádření žalovaného uvedl, že nikdy netvrdil, že by neoprávněný zásah do plynoměru provedl přímo sám žalovaný. Upozornil, že samotný neoprávněný odběr nespočívá v neoprávněném zásahu do zařízení, ale v neoprávněné spotřebě zemního plynu, k níž došlo v důsledku takového zásahu. Přitom za neoprávněnou spotřebu je vždy odpovědný ten subjekt, který energii obsaženou v zemním plynu spotřeboval, což je v tomto případě bezpochyby žalovaný. Pro naplnění podmínek vzniku neoprávněného odběru plynu není podstatné, kdo konkrétně zásah provedl, ale to, že došlo ke zkreslení údajů o skutečné spotřebě plynu. Jedná se o zvláštní typ odpovědnosti, na kterou se vztahují ustanovení zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon. Skutečnost, že se jedná o zvláštní typ odpovědnosti, byla opakovaně judikována v rozhodnutích Nejvyššího soudu, včetně závěru, že se jedná o odpovědnost objektivní. Dále žalobce poznamenal, že pokud žalovaný prokáže přerušení provozu pekárny na jaře 2021, tedy v období března a dubna 2021, bude se jednat pouze o 1,5 měsíce z celkových cca 14 měsíců, za které se žalobce náhrady škody domáhá, což může vést ke korekci žalobou uplatněné částky maximálně v rozsahu 10 %. V této souvislosti připomenul, že v odběrném místě se nenachází pouze technický spotřebič užívaný k provozu pekárny (pec), ale rovněž otopový spotřebič napojený na soustavu otopných těles a vytápění nemovitosti bezpochyby probíhalo i na jaře 2021.

4. Při jednání žalovaný zpochybnil závěry znaleckého posudku. Znovu zdůraznil, že plynoměr je volně přístupný z ulice a on sám byl poučen, že není oprávněn plynoměr zabezpečit, že ho musí nechat volně přístupný. Přitom žalobci musí být zřejmé, že on sám do plynoměru nezasáhl, když ho nepodezíral ze spáchaní trestného činu. Nicméně na druhou stranu se nezabýval ani tím, kdo skutečně do plynoměru zasáhl. Dále žalovaný poukázal na to, že v září 2021 reklamoval žalobcem vyčíslený neoprávněný odběr s ohledem na historickou spotřebu s tím, že žalobcem vyúčtovaná spotřeba je naprosto excesivní a neodpovídá spotřebě za předchozí období. Upřesnil své tvrzení v tom smyslu, že pec nejela v době od 5. 3. do 27. 4. 2020, kdy byl na operaci a následně v rehabilitačním ústavu a dále nejela v lednu a únoru 2021 z důvodů její opravy.

5. Žalobce při jednání soudu doplnil, že odkaz žalovaného na historickou spotřebu není relevantní, neboť v odběrném místě docházelo k manipulaci s plynoměrem opakovaně, jak bylo zjištěno v roce 2011, 2013, 2018 a dvakrát v roce 2021. Po zjištění neoprávněného odběru, jehož náhrada je předmětem nyní probíhajícího řízení, byl do odběrného místa osazen nový plynoměr, u kterého byla v listopadu 2021 opětovně zjištěna neoprávněná manipulace. Žalobce podotkl, že judikatura Ústavního soudu sice ukládá povinnost zohlednit historickou spotřebu, avšak pouze jako jeden z mnoha faktorů.

6. Soud prvního stupně ve věci provedl podrobné dokazování předloženými listinnými důkazy, fotografiemi, znaleckým posudkem č. 37/2021 vypracovaným znalcem [tituly před jménem] [jméno FO], kterého v řízení rovněž vyslechl a dále vyslechl žalovaným navržené svědky [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO].

7. Odvoláním napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 139 310,05 Kč s 8,5% úroky z prodlení od 24. 8. 2021 do zaplacení (I. výrok) a žalobu zamítl co do částky 57 793,93 Kč s 8,5% úroky z prodlení od 24. 8. 2021 do zaplacení (II. výrok). Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (III. výrok) a žalobci uložil povinnost nahradit České republice na účet Městského soudu v Brně náklady státu, a to poměrnou část (29,33 %) ve výši 2 619 Kč z celkového znalečného 8 929 Kč vyplaceného znalci (IV. výrok ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 2. 8. 2024, č. j. 262 C 10/2022-274).

8. V odůvodnění zrekapituloval tvrzení účastníků a uvedl podrobná skutková zjištění z provedených důkazů. Vzal za prokázané, že 14. 4. 2021 byl zjištěn neoprávněný zásah do měřícího zařízení (plynoměru) č. 11288460, a to tím způsobem, že bylo porušeno zajištění proti neoprávněné manipulaci a byl proveden zásah, který změnil údaj o skutečné spotřebě plynu (viz znalecký posudek a výslech znalce). V odběrném místě žalovaného se nacházely dva plynové spotřebiče, pekárenská pec o štítkovém příkonu 95 kWh a otopový spotřebič o štítkovém příkonu 25 kWh. Žalobce výši náhrady za neoprávněný odběr stanovil podle vyhlášky č. 108/2011Sb., a to za dobu od 28. 2. 2020 do 13. 4. 2021 (411 dnů). Počátek období je den následující po dni, kdy byl naposledy proveden odečet plynu pověřeným pracovníkem (nikoliv samoodečtem zákazníka) a konec období je den předcházející dni, ve kterém byl zjištěn neoprávněný zásah do plynoměru. Soud uvedl, že znalecký posudek nevykazoval žádné logické nedostatky, znalec přesvědčivě vysvětlil, jakým způsobem dospěl ke svému závěru a jakým způsobem plynoměr zkoumal. Stav plynoměru v době, kdy byl zjištěn neoprávněný zásah, nadto shodně popsal svědek [jméno FO] (pracovník žalobce). S jeho výpovědí koresponduje i protokol ze dne 14. 4. 2021, v němž svědek uvedl, že při kontrole uvedeného dne zjistil u plynoměru chybějící holografickou přelepku a dále, že u úřední značky se vyskytují vrypy či škrábance. V této souvislosti soud konstatoval, že nemá důvod nevěřit znalci, že plynoměr mu byl doručen ve stavu popsaném ve znaleckém posudku, tj. obalen smršťovací fólií opatřenou přelepkami; takto je plynoměr zachycen i na fotografiích pořízených 14. 4. 2021. Byť žalovaný opakovaně naznačoval, že s plynoměrem mohlo být po jeho demontáži manipulováno, neuvedl žádné relevantní tvrzení ani neoznačil důkazy na podporu svých tvrzení či spíše náznaků. Žalovaný sám byl u demontáže plynoměru přítomen, potvrdil pravost svého podpisu na protokolu o demontáži. Rovněž svědek [jméno FO] potvrdil, že žalovaný byl při demontáži přítomen a že mu sdělil, že pekárenská pec nebyla po dobu jeho hospitalizace ve zdravotnickém zařízení v provozu, což svědek zachytil do protokolu. Plynoměr č. 11288460 byl v místě odběru namontován 12. 7. 2018, kdy došlo k výměně předchozího plynoměru z důvodu podezření z neoprávněného zásahu (viz protokol o výměně plynoměru z 12. 7. 2018 a výpověď svědka [jméno FO], pracovníka žalobce). Na základě provedeného dokazování soud ve vztahu k obraně žalovaného uzavřel, že pekárenská pec nebyla do provozu po dobu hospitalizace žalovaného ve zdravotnických zařízeních od 5. 3. 2020 do 27. 4. 2020 (viz propouštěcí zpráva [právnická osoba], propouštěcí zpráva Odborného léčebného ústavu v [adresa] a výpověď svědkyně [jméno FO], pracovnice žalovaného, která uvedla, že po dobu nepřítomnosti žalovaného nebyla pekárenská pec v provozu). Naproti tomu žalovaný neprokázal, že by pekárenská pec nebyla v provozu v době od ledna do února 2021 z důvodu její opravy. Žalovaný ani přes výzvu soudu nebyl schopen sdělit žádné identifikační údaje osoby, která údajně měla opravu provádět. Nadto z peněžního deníku žalovaného z roku 2021 vyplynulo, že žalovaný i v lednu a únoru 2021 vykazoval tržbu a nakupoval materiál. Soud citoval § 74 odst. 1 písm. a) a odst. 7 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (dále jen „energetický zákon“). Dále odkázal na § 9 vyhlášky č. 108/2011 Sb., o měření plynu a o způsobu stanovení náhrady škody při neoprávněném odběru, neoprávněné dodávce, neoprávněném uskladňování, neoprávněné přepravě nebo neoprávněné distribuci plynu (dále jen „vyhláška č.108/2011 Sb.“). Zdůraznil, že pro naplnění podmínek vzniku neoprávněného odběru plynu žalovaným není podstatné, kdo provedl zásah do měřícího zařízení, ale to, že došlo ke spotřebě plynu ve prospěch žalovaného, který byl v předmětné době odběratelem plynu na odběrném místě. Jde o zvláštní typ odpovědnosti, na kterou se vztahuje zvláštní právní předpis – energetický zákon ve spojení s vyhláškou, jak je opakovaně rozhodováno soudní praxí a jak vyplývá z judikatury Nejvyššího soudu. Jedná se tedy o typ odpovědnosti objektivní, bez ohledu na to, zda odběratel do měřidla energie zasáhl (zavinil zásah do měřidla). K založení odpovědnosti za zakázané jednání podle energetického zákona je třeba (vedle splnění ostatních podmínek) i dostatečně podložený závěr o osobě škůdce. Vzhledem ke specifickým poměrům při dodávkách energií nemusí být vždy jednoznačné, kdo neoprávněně elektřinu odebral, proto může být za povinnou považována i osoba, kterou s odběrným místem či prostorami, v níž došlo k zásahu do rozvodné sítě umožňujícímu neoprávněný odběr, pojí určitý relevantní vztah. V prvé řadě půjde o vlastníka nemovitosti, případně nájemce či osobu, která je i z jiného důvodu odběratelem (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2017, sp. zn. 25 Cdo 1803/2017). Dále soud poukázal na Nejvyšším soudem opakovaně vyslovený závěr, že nárok na náhradu škody za neoprávněný odběr elektřiny se řídí energetickým zákonem, který je ve vztahu k občanskému zákoníku normou speciální a obsahuje i úpravu výše náhrady za neoprávněný odběr elektřiny (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2005, sp. zn. 25 Cdo 916/2005 či ze dne 28. 3. 2006, sp. zn. 25 Cdo 2768/2004). K otázce výpočtu náhrady škody soud dále odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2013 sp. zn. 25 Cdo 3606/2012, či ze dne 16. 5. 2018, sp. zn. 25 Cdo 3517/2017, v němž Nejvyšší soud připustil, že soud nemusí nutně paušálně akceptovat způsob výpočtu na základě vyhlášky, ale pro svůj závěr o výši škody může vzít v úvahu i předchozí spotřebu energie. Soud uvedl, že byť se citované závěry vztahují k neoprávněnému odběru elektřiny, jsou použitelné i pro případy neoprávněného odběru plynu upravené rovněž energetickým zákonem. Soud znovu zdůraznil, že odpovědnost za neoprávněný odběr plynu je objektivní odpovědností odběratele. V projednávané věci není sporu o tom, že odběratelem, tedy osobou, kterou s odběrným místem pojí právně relevantní vztah, je žalovaný, který je jednak vlastníkem dotčené nemovitosti (odběrného místa), v odběrném místě fakticky bydlí a v době, kdy došlo k neoprávněnému odběru, zde provozoval pekárnu. Námitky žalovaného, že on sám do plynoměru nezasáhl, tedy neobstojí. Stejně tak není důvodná námitka žalovaného, že nebylo prokázáno, jakým způsobem bylo s plynoměrem manipulováno, kterým směrem bylo pootočeno s číselníkem, neboť pro naplnění skutkové podstaty neoprávněného odběru je rozhodné pouze to, že do plynoměru bylo zasaženo, což v projednávané věci prokázáno jednoznačně bylo. V souvislosti s určením výše náhrady za neoprávněný odběr soud přisvědčil žalobci, že stanovení výše náhrady podle historické spotřeby není v projednávané věci namístě, neboť v odběrném místě docházelo k zásahům do plynoměru opakovaně. Uvedené skutečnosti byly prokázány protokoly o zjištění neoprávněného odběru plynu ze dne 25. 10. 2011 a ze dne 12. 7. 2018, které byly opatřeny podpisem žalovaného, resp. žalovaný žádnou z těchto listin nezpochybňoval. Soud tedy vycházel z množství plynu 106 295,02 kWh vyúčtovaného žalobcem žalovanému (jako neoprávněný odběr) fakturou č. 110001943821 ze dne 9. 8. 2021 na celkovou částku 197 103,98 Kč (zahrnující cenu za neoprávněně odebrané množství plynu, další poplatky a částku 6 082 Kč za znalecký posudek – pozn. odvol. soudu) splatnou 23. 8. 2021. Dále však uvedl, že v řízení bylo prokázáno, že žalovaný neprovozoval pekárenskou pec v období od 5. 3. 2020 do 27. 4. 2020, tedy po dobu 54 dnů a tuto skutečnost při posuzování nároku žalobce zohlednil. Odečetl 41 040 kWh, tedy spotřebu pekárenské pece za 54 dnů v roce 2020, a uzavřel, že cena za neoprávněnou spotřebu plynu činí 113 135,47 Kč namísto částky 159 643,23 Kč; zohlednil i související žalobcem vyúčtované položky. Důvodný shledal i požadavek na zaplacení částky 6 082 Kč. Žalobě proto vyhověl co do částky 139 310,05 Kč spolu s úroky z prodlení (§ 1970 o. z.). Ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl. Soud uvedl, že podle § 142 odst. 2 o. s. ř. by žalobci, který byl v řízení úspěšný v rozsahu 70,67 %, náležela náhrada poměrné části nákladů řízení, nicméně v projednávané věci shledal okolnosti odůvodňující aplikaci § 150 o. s. ř. K tomu uvedl, že žalovaný je po operaci kyčelního kloubu pohybově omezený a z důvodu nepříznivého zdravotního stavu byl nucen ukončit podnikání v oblasti pekárenství. Jeho starobní důchod činí 18 000 Kč. Dům, v němž žije a podniká, je jeho vlastnictvím, dále vlastní osobní auto stáří cca 15 let. Tento automobil žalovaný dle svého tvrzení zastavil, aby si půjčil prostředky na pokrytí pravidelných měsíčních nákladů. Žije ve společné domácnosti s manželkou a dcerou, která studuje. Rovněž manželka není výdělečně činná, dříve pracovala v pekárně. Žalovaný nadto hradí pravidelné měsíční zálohy na plyn ve výši cca 100 000 Kč. Soud proto po porovnání příjmů a výdajů žalovaného dospěl k závěru, že jsou zde předpoklady pro mimořádné odepření náhrady nákladů řízení úspěšnějšímu žalobci. Konstatoval, že byť lze předpokládat, že po vyúčtování skutečné spotřeby plynu bude žalovanému vrácen přeplatek (když pekárnu již neprovozuje), představuje pro něho momentálně placení záloh vysoké finanční zatížení a placení nákladů řízení by pro něho bylo nepřiměřeným finančním zatížením. Naproti tomu pro žalobce jako právnickou osobu nepředstavuje nepřiznání náhrady nákladů řízení významnou finanční zátěž. O náhradě nákladů řízení státu soud rozhodl podle § 148 odst. 1 o. s. ř. Žalovanému však povinnost k náhradě poměrné části těchto nákladů neuložil s tím, jsou u něho předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. K této povinnosti zavázal pouze (v rozsahu jeho neúspěchu) žalobce.

9. Proti rozsudku podal odvolání žalovaný s tím, aby byl v I. výroku změněn a žaloba i v tomto rozsahu zamítnuta a bylo mu přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. Zdůraznil, že již v řízení před soudem prvního stupně namítal, že není oprávněn plynoměr zabezpečit před útokem, plynoměr je na volně přístupném místě, bez plotu. Byl informován o tom, že na skříň plynoměru není oprávněn dát ani zámek a plynoměr je zabezpečen toliko univerzálním klíčem. Není tedy v jeho silách plynoměr uhlídat před útokem a právní posouzení věci ze strany soudu je tedy nesprávné, neboť na něho nespravedlivě přenáší odpovědnost. Zdůraznil, že marně opakoval, že nic nespáchal, a proto se dovolává námitky porušení dobrých mravů. Dále soudu důrazně vytkl, že při svém výpočtu údajné škody nevyšel ze skutečné spotřeby v odběrném místě v letech minulých, byť opakovaně namítal, že výše škody nebyla správně vypočtena. K tomu odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3517/2017 a nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 668/15. Podotkl, že žalobce rovněž v řízení navrhoval, že provede nový výpočet se zohledněním doby, kdy pec nejela, nicméně soud provedl propočet sám. Dále žalovaný soudu vytkl, že nezohlednil odstávku pece po dobu její opravy v lednu a únoru 2021, což potvrdila i svědkyně paní [jméno FO]. Soud rovněž pochybil, když nevyslechl všechny zaměstnance žalobce. Při jednání odvolacího soudu žalovaný zopakoval, že pro případ jeho neúspěchu ve věci se dovolává aplikace § 150 o. s. ř. při rozhodování o náhradě nákladů řízení. K tomu zopakoval, že pobírá pouze starobní důchod; předložil ústřižek o výplatě starobního důchodu za dobu od 10. 8. 2025 do 9. 9. 2025, podle něhož důchod brutto činí 19 033 Kč a netto 18 955 Kč. Uvedl, že jeho manželka je nezaměstnaná.

10. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně v odvoláním napadené části a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení. Zopakoval svoji argumentaci s tím, že samotný neoprávněný odběr nespočívá v neoprávněném zásahu do zařízení, ale v neoprávněné spotřebě zemního plynu, ke které došlo v důsledku takového zásahu. Vyzdvihl, že v daném případě byl zásah proveden natolik odborným a sofistikovaným způsobem, že je zcela vyloučeno, aby jej zasahující osoba provedla ve snaze žalovanému uškodit. To si lze představit v situaci, kdy byla k neoprávněnému zásahu do plynoměru použita destruktivní metoda. V daném případě však došlo k opatrnému odstranění olověné úřední značky bránící otevření plynoměru, následnému „stočení“ kotoučů číselníků, opětovnému uzavření plynoměru a vložení nové falešné olověné úřední značky, která byla následně opatřena falešnou matricí v podobě důlku imitujících pravou úřední značku. Podle přesvědčení žalobce takto sofistikovaný způsob zásahu nemohl směřovat k poškození žalovaného, ale naopak k co nejvýraznějšímu zakrytí stop po zásahu do plynoměru, eliminaci zjištění takového zásahu a čerpání výhod ze zásahu plynoucích po co nejdelší dobu. K námitce žalovaného, že soud nezohlednil odstávku pece v lednu a únoru 2021, žalobce poznamenal, že žalovaný v řízení netvrdil, v jakém konkrétním časovém úseku nebyla pekárenská pec z důvodu opravy v provozu a tuto skutečnost nijak neprokázal. Žalovaný ani přes příslib nedodal soudu adresu, na kterou by soud mohl zaslat předvolání osobě provádějící opravu. K námitce žalovaného, že výše škody byla nesprávně vypočtena, když nebylo přihlédnuto ke skutečné spotřebě plynu (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3517/2017 a nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 668/15), žalobce uvedl, že tato rozhodnutí zavádí princip obráceného důkazního břemene, kdy je na žalovaném, aby nejen tvrdil, ale rovněž prokázal, že žalobcem vypočtená škoda neplní funkci kompenzační, ale sankční. Žalovaný žádný důkaz k prokázání skutečné výše škody nenavrhoval. Historie spotřeby v odběrném místě pak může být pouze jedním z vodítek pro spravedlivé určení výše škody způsobené neoprávněným odběrem plynu. O to méně však z ní lze vycházet, pokud v odběrném místě docházelo k manipulaci s plynoměrem opakovaně. Nadto ve zmiňovaném rozhodnutí Ústavní soud uvedl, že provozovatel distribuční soustavy se domáhal náhrady škody ve výši osmi až jedenáctinásobku částek, které stěžovatel uhradil za elektřinu v obdobích před neoprávněným odběrem. V nyní projednávané věci se však žalobce domáhá náhrady škody ve výši necelého dvojnásobku spotřeby plynu v období před neoprávněným odběrem.

11. Proti III. výroku rozsudku, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, podal odvolání žalobce s tím, aby byl odvolacím soudem změněn a byla mu přiznána náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 48 250,14 Kč. Ohradil se proti aplikaci § 150 o. s. ř. při rozhodování o náhradě nákladů řízení s tím, že v daném případě majetkové poměry žalovaného neodůvodňují výjimečné odepření náhrady nákladů řízení úspěšnějšímu žalobci. Soudu vytkl, že žádným způsobem neodůvodnil, proč nepřistoupil pouze k částečnému nepřiznání náhrady. Nadto o úmyslu aplikovat uvedené ustanovení žalobce předem neinformoval a zcela rezignoval na zjištění jeho majetkových poměrů. Vyzdvihl, že hlavní zásadou, která ovládá rozhodování o nákladech řízení, je zásada úspěchu ve věci a k odepření náhrady nákladů řízení převážně úspěšnějšímu účastníkovi lze přistoupit pouze zcela výjimečně. K tomu odkázal na judikaturu Ústavního soudu. Uvedl, že žalovaný při jednání soudu 15. 3. 2024 uvedl, že je vlastníkem nemovitosti (rodinného domu) na adrese odběrného místa, ve kterém docházelo k neoprávněnému odběru plynu. Z výpisu z katastru nemovitostí však vyplývá, že uvedenou nemovitost žalovaný již nevlastní, vlastníkem je [jméno FO], což podle názoru žalobce osvědčuje, že žalovaný aktivně činí kroky směřující ke zbavení se majetku, a to jeho převodem na rodinné příslušníky. Je otázkou, zda tak činí za účelem vyhnout se úhradě svých dluhů. Dále žalobce podotkl, že žalovaný je vlastníkem pekárenské technologie v nemalé hodnotě a pokud s ohledem na svůj věk a zdravotní stav přerušil samostatně výdělečnou činnost spočívající v provozu pekárny, pak jistě tuto technologii může zpeněžit, popřípadě provoz pekárny pronajmout za úplatu jinému subjektu. Dále žalobce poukázal na to, že se soud vůbec nezabýval jeho majetkovými poměry. Přitom z účetní závěrky žalobce za rok 2023, která je založena ve sbírce listin obchodního rejstříku je zřejmé, že v roce 2023 vykázal účetní ztrátu po zdanění ve výši 304 000 000 Kč. Navrhl proto, aby mu byla přiznána poměrná část (41,34 %) z již dříve vyúčtovaných nákladů řízení ve výši 116 737,17 Kč.

12. Žalovaný ve vyjádření k odvolání žalobce uvedl, že je mu 73 let, je důchodce, emeritní pekař, který řadu let úspěšně podnikal a odebíral plyn pro pekárnu pečiva od roku 1992. Nicméně v posledních letech se potýká s vážnými zdravotními problémy, zejména pohybového aparátu, jak v průběhu řízení rovněž doložil. Od roku 2023 nevykazuje žádné příjmy z podnikatelské činnosti, živnost má přerušenou. Nepodniká ze zdravotních důvodů, neboť chodí o berlích. Je tedy odkázán pouze na starobní důchod a zaplacení nákladů řízení by pro něj mohlo být likvidační. Dále poukázal na ekonomickou situaci žalobce, a to skutečnosti uvedené samotným žalobcem, dohledatelné i na webových stránkách www.gasnet.cz s tím, že v roce 2024 dosáhly celkové investice společnosti 4 965 mil. Kč. K tomu doložil výroční zprávu žalobce za rok 2024. Vyslovil přesvědčení, že jsou zde důvody pro aplikaci § 150 o. s. ř. při rozhodování o náhradě nákladů řízení.

13. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a že bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a odst. 6 o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu, jakož i řízení mu předcházející, a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné a odvolání žalobce je důvodné pouze zčásti.

14. Odvolací soud pro stručnost odkazuje na skutková zjištění soudu prvního stupně, jakož i jeho právní hodnocení věci, s nimiž se ztotožňuje.

15. Námitku žalovaného, že rozhodnutím v jeho neprospěch došlo k porušení dobrých mravů, neshledal odvolací soud důvodnou.

16. Soud prvního stupně ve svém rozhodnutí správně odkázal na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu s tím, že otázkou předpokladů náhrady škody za neoprávněný odběr elektrické energie a její výše se dovolací soud opakovaně zabýval v řadě svých rozhodnutí. K tomu uvedl, že byť se uvedená rozhodnutí vztahují k neoprávněnému odběru elektřiny, jsou použitelná i pro případy neoprávněného odběru plynu upravené rovněž energetickým zákonem. Z judikatury Nejvyššího soudu se podává, že v takových případech je odpovědnost dovolacím soudem pojímána jako objektivní s tím, že základ nároku dodavatele proti jeho odběrateli na náhradu škody za neoprávněný odběr elektřiny (podle názoru odvolacího soudu tedy i plynu – pozn. odvol. soudu) i jeho výše se neřídí obecnými ustanoveními občanského zákoníku o náhradě škody, nýbrž podle zvláštního právního předpisu – zákonem č. 458/2000 Sb., který je ve vztahu k občanskému zákoníku normou speciální a který obsahuje i úpravu náhrady škody za neoprávněný odběr elektřiny (a rovněž i plynu – pozn. odvol. soudu); proto nepřichází v úvahu aplikace ustanovení občanského zákoníku o odpovědnosti za škodu, případně za bezdůvodné obohacení. V projednávané věci bylo prokázáno, že k poškození plynoměru v odběrném místě prokazatelně došlo (a to i dříve) a soud prvního stupně rovněž učinil správný závěr o osobě škůdce s ohledem na skutečnost, že odběrné místo se nacházelo v nemovitosti v (tehdy) vlastnictví žalovaného, kde žalovaný se svojí rodinou bydlel a rovněž měl provozovnu (pekařství). Současně byly dodávky plynu žalovanému založeny na smluvním vztahu a zároveň v řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by plyn v předmětném období neodebral sám žalovaný. Odvolací soud proto právní posouzení věci soudem prvního stupně nepovažuje za rozporné s dobrými mravy.

17. Pokud žalovaný namítal, že soud prvního stupně nezohlednil odstávku pece po dobu její opravy, je třeba v prvé řadě zdůraznit, že žalovaného v tomto směru stíhá břemeno tvrzení a břemeno důkazní, které žalovaný neunesl. Ani přes poučení dané soudem prvního stupně neupřesnil (počet dnů), kdy měla být pec opravována (obecně uváděl leden a únor 2021) a především nebyl schopen předložit ke svému (obecnému) tvrzení ani žádné důkazy, byť jako podnikatel by měl mít bezpochyby ve svém účetnictví založeny doklady týkající se provedení opravy a zejména úhrady její ceny. Navíc, jak se podává z odůvodnění rozsudku, z peněžního deníku žalovaného z roku 2021 vyplynulo, že i v lednu a únoru 2021 vykazoval tržbu a nakupoval materiál.

18. V souvislosti s námitkou o nesprávně stanovené výši škody žalovaný odkazoval na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2018 sp. zn. 25 Cdo 3517/2017 a nález Ústavního soudu ze dne 11. 8. 2015 sp. zn. I. ÚS 668/15.

19. Nejvyšší soud v citovaném rozhodnutí shledal správný právní názor odvolacího soudu na způsob výpočtu náhrady za neoprávněný odběr elektrické energie na základě znaleckého posudku a nikoliv dle vyhlášky s tím, že je v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu, podle které v případě nevysvětleného nepoměru mezi předchozím legálním odběrem a vyhláškovou výší náhrady za odběr neoprávněný (dosahující až desetinásobku) jde o nepřiměřené a nadměrné břemeno, a nikoliv o spravedlivou rovnováhu mezi zájmem na ochraně majetku distributora a neoprávněného odběratele. Uzavřel tedy, že soud nemusí nutně paušálně akceptovat způsob výpočtu na základě vyhlášky, ale pro svůj závěr o výši škody může vzít v úvahu i předchozí historii spotřeby energie nebo i výši škody, která byla určena prostřednictvím znaleckých posudků a prováděcí právní předpis k energetickému zákonu neaplikovat.

20. Ústavní soud ve shora uvedeném nálezu rovněž rozhodoval v situaci, kdy se skutečnou výši škody nepodařilo zjistit. Konstatoval, že se jedná obecně o problém typově obdobných případů, neboť u neoprávněného odběru elektřiny zpravidla nelze zjistit přesné množství odebrané elektřiny, která není měřena, což je právě pojmovým znakem většiny druhů neoprávněného odběru. Pro tyto účely zákonodárce určil, že nelze-li vzniknou škodu určit, je náhrada škody vypočtena způsobem stanoveným prováděcím právním předpisem. Ústavní soud konstatoval, že soudy uložená povinnost uhradit takto stanovenou fiktivní výši škody, která je zcela založena na právní úpravě a nemá vztah ke skutečně způsobené škodě, představuje zásah do práva na ochranu majetku. Zásah do tohoto základního práva je obecně dovolený, pokud sleduje legitimní cíl a je ve vztahu k tomuto cíli přiměřený (princip proporcionality). Dále Ústavní soud konstatoval, že jako obiter dictum v usnesení sp. zn. PL. ÚS 2913 ze dne 1. 4. 2014 uvedl, že soudy v odůvodněných případech nemusí nutně paušálně akceptovat způsob výpočtu na základě vyhlášky. Obecné soudy mohou pro svůj závěr o výši škody vzít v úvahu například předchozí historii spotřeby energie neoprávněného odběratele elektřiny, pokud je tato k dispozici, nebo i výši škody, která byla určena prostřednictvím znaleckých posudků. Ústavní soud dále uvedl, že v jím posuzovaném případě zásadní otázka spočívá v tom, zda výše fiktivní škody vypočítaná podle právních předpisů nevychyluje v tomto konkrétním případě spravedlivou rovnováhu mezi legitimním zájmem distributora elektřiny na náhradě skutečné škody a zásahem do majetkových práv neoprávněného odběratele již natolik v neprospěch odběratele, že i přes velkou váhu sledovaného legitimního cíle jde o nepřiměřený zásah do jeho majetkových práv, jinými slovy, zásadní je, zda nedochází k nepřijatelnému zásahu do práva na ochranu majetku tím, že odběratel je nucen nést nepřiměřené a nadměrné břemeno. Ústavní soud uzavřel, že prováděcí předpis nelze aplikovat, či lze aplikovat pouze částečně, v případě, že by výpočet náhrady škody podle vyhlášky nezajišťoval pouze naplnění kompenzačního principu, nýbrž by jím mělo dojít k jakési nadkompenzaci poškozeného či k určité formě sankce neoprávněného odběratele. V takovém případě nelze výpočet výše škody provést výlučně podle prováděcích předpisů, ale je povinností soudu výši škody stanovit způsobem co nejvíce blížícím se škodě skutečné. Pro tento účel je jedním z relevantních údajů historie předchozí spotřeby. Nicméně ani z této nelze mechanicky vycházet, neboť reálná spotřeba v jiném období mohla být samozřejmě vyšší, když lze legitimně předpokládat, že v době neoprávněného odběru škůdce spotřebovával více elektřiny než v minulosti. Rozhodnutí Ústavního soudu se týkalo situace, kdy předchozí spotřeba byla zhruba čtyřikrát nižší než spotřeba vypočtená podle vyhlášky, k čemuž Ústavní soud poznamenal, že takové výrazné skokové zvýšení odebrané elektřiny, byť je samozřejmě teoreticky možné, si již vyžaduje vysvětlení. Dále Ústavní soud uvedl, že lze rovněž vycházet z částek dříve hrazených za elektrickou energii s tím, že v poměrech jím posuzované věci se jednalo o osminásobek až jedenáctinásobek dříve účtovaných cen.

21. V nyní projednávané věci soud prvního stupně zdůvodnil, proč při výpočtu výše škody nezohlednil předchozí historickou spotřebu, k čemuž uvedl, že v řízení bylo prokázáno, že k neoprávněným zásahům do plynoměru v odběrném místě docházelo opakovaně. Odvolací soud s tímto závěrem soudu prvního stupně souhlasí, neboť za takové situace nemůže být historická spotřeba relevantní, když i tyto údaje mohou být zkreslené (dlouhou) dobou neodhaleného neoprávněného odběru. Nadto v nyní projednávané věci nedošlo k žádnému excesivnímu nárůstu vypočtené spotřeby, ani vyúčtované částky a podle názoru odvolacího soudu tedy nebyl dán důvod ani pro případné stanovení výše škody znaleckým posudkem. Současně soud prvního stupně zohlednil dobu, kdy žalovaný prokázal, že pobýval v nemocnici a v rehabilitačním zařízení a svědeckou výpovědí ([jméno FO]) bylo prokázáno, že v této době pekárna nepracovala. Odvolací soud provedl propočet za uvedené období (54 dnů) a dospěl ke shodnému výsledku jako soud prvního stupně.

22. Odvolací soud neshledal důvodnou ani námitku žalovaného, že soud prvního stupně opomenul vyslechnout jím navržené svědky – zaměstnance žalobce. V této souvislosti odvolací soud podotýká, že neoprávněný zásah do plynoměru v předchozích obdobích byl nejméně ve dvou případech prokázán, a proto prokazování dalších případných neoprávněných zásahů do měřícího zařízení je nadbytečné.

23. S ohledem na shora uvedené odvolací soud potvrdil I. výrok rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správný.

24. Dále se odvolací soud zabýval odvoláním žalobce proti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení a aplikaci § 150 o. s. ř. V této souvislosti odvolací soud v prvé řadě zdůrazňuje, že moderační právo podle § 150 o. s. ř. je mimořádný procesní institut a takto je třeba s ním v praxi zacházet. Lze se totiž často setkat s tendencemi, které lze nazvat nadužíváním tohoto ustanovení, jež opakovaně vedou k úvahám o jeho zrušení a které spočívají v tom, že soudu je „líto“ neúspěšné strany sporu, jíž je uložena hlavním výrokem přísná povinnost a další povinnost k náhradě nákladů řízení, často v řádech několika desítek tisíc korun, která se mu jeví jako příliš tvrdá. Takto však nelze moderační právo soudu chápat. Jde o vzácnou výjimku z pravidla, kterou nesmí soud nadužívat nebo dokonce zneužívat (viz Občanský soudní řád, 2. část. Soudcovský komentář, Jirsa J., Beran V., Havlíček K. a kol., Nakladatelství Wolters Kluwer).

25. Základní zásadou, která ovládá rozhodování o náhradě nákladů civilního sporného procesu, je zásada úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). V této zásadě se promítá myšlenka, že ten, kdo důvodně bránil své subjektivní právo nebo právem chráněný zájem, by měl mít právo na náhradu nákladů, jež při této procesní činnosti účelně vynaložil proti účastníku, jenž do jeho právní sféry bezdůvodně zasahoval. S vědomím faktu, že zásada úspěchu ve věci má hlubší souvislost se strukturou a funkcí civilního sporného procesu, by měl soud vždy přistupovat k interpretaci a aplikaci § 150 o. s. ř., jež tuto zásadu umožňuje v konkrétním výjimečném případě prolomit. Ustanovení § 150 o. s. ř. slouží k řešení situace, v níž je nespravedlivé, aby ten, kdo důvodně hájil svá porušená nebo ohrožená práva nebo právem chráněné zájmy, obdržel náhradu nákladů, které při této činnosti účelně vynaložil. Přitom zejména v procesním právu je nutno každou výjimku z obecného pravidla vykládat restriktivně (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2438/13 uveřejněné pod č. 2/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nález Ústavního soudu ze dne 5. 11. 2008. sp. zn. I. ÚS 2862/07 či rozhodnutí sp. zn. I. ÚS 1030/08).

26. Při zkoumání, zda tu jsou důvody zvláštního zřetele, soud přihlíží v prvé řadě k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům účastníka řízení, a to nejen účastníka, který by měl náklady řízení hradit, ale také oprávněného účastníka. Významné jsou rovněž okolnosti, které vedly k uplatnění nároku u soudu prvního stupně nebo podání odvolání, postoj účastníků v průběhu řízení a podobně.

27. Odvolací soud v rámci posazování možné aplikaci § 150 o. s. ř. při rozhodování o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně vzal na straně jedné v úvahu nepříznivý zdravotní stav žalovaného, včetně jeho vyššího věku s tím, že tyto okolnosti zapříčinily zhoršení sociální situace žalovaného, který tak bez svého zavinění byl nucen ukončit podnikatelskou činnost a s ohledem na přetrvávající zdravotní obtíže nelze očekávat její obnovení. Jeho jediným příjmem je tak nyní pouze starobní důchod. V této souvislosti však odvolací soud poznamenává, že sama skutečnost, že žalovaný je příjemcem starobního důchodu, není důvodem pro aplikaci § 150 o. s. ř. S ohledem na nutnost restriktivního výkladu při uplatnění výjimky upravené v uvedeném ustanovení, však současně však odvolací soud přihlédl i k okolnostem celého případu, tedy ke skutečnosti, že v řízení bylo prokázáno, že do plynoměru v odběrném místě žalovaného bylo zasahováno opakovaně a že v posledním případě se jednalo o zásah velmi sofistikovaný (přitom z údajů dostupných na internetu je zjevné, že skříň s plynoměrem není umístěna přímo v uliční části, ale ve vjezdu k nemovitosti žalovaného). Z tohoto důvodu shledal za opodstatněnou aplikaci § 150 o. s. ř. pouze ve vztahu k nákladům za právní zastoupení (tj. ponížení odměny a náhrady za promeškaný čas na polovinu), nikoliv pokud jde o žalobcem skutečně vynaložené náklady řízení. Za dané situace odvolací soud podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. nově rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně, když současně zohlednil poměr úspěchu a neúspěchu účastníků s tím, že žalobci vznikl nárok na náhradu 41,34 % z celkových nákladů řízení. Náklady žalobce za řízení před soudem prvního stupně sestávají z: - soudního poplatku ve výši 9 856 Kč, - odměny za osm úkonů právní služby (v rozsahu jedné poloviny) po 4 510 Kč (tarifní hodnota 197 103,98 Kč), a to za převzetí věci, předžalobní výzvu, podání žaloby, písemné podání ze dne 22. 7. 2022 a účast u dvou soudních jednání přesahujících dvě hodiny dne 12. 1. a 15. 3. 2024, dle § 7 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění platném do 31. 12. 2024 (dále jen „advokátní tarif I“), - náhrady za osm režijních paušálů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu I, - náhrady za ztrátu času ve výši jedné poloviny odměny, tj. ve výši 4 510 Kč, za účast při jednání 8. 11. 2023, které bylo odročeno bez projednání věci, dle § 14 odst. 2 advokátního tarifu I, - náhrady za ztrátu času na cestě v rozsahu 12 půlhodin po 100 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu I, - cestovného ve výši 2 x 3 423,66 Kč za cesty k jednání soudu 12. 1. 2024 a 15. 3. 2024 vozidlem reg. zn. [SPZ] na trase [adresa] a zpět v rozsahu 410 km (zpáteční cesta) při průměrné spotřebě 7,2 l benzínu Natural 95 na 100 km, ceně 38,20 Kč/1 l PHM a sazbě základní náhrady 5,60 Kč/1 km podle vyhlášky č. 398/2023 Sb., - cestovného ve výši 3 348,22 Kč za cestu k jednání soudu 8. 11. 2023 totožným vozidlem na stejné trase při ceně 41,20 Kč/1 l PHM a sazbě základní náhrady ve výši 5,20 Kč/1 km podle vyhlášky č. 191/2023 Sb., platné od 1. 7. do 31. 12. 2023, - vše s výjimkou soudního poplatku navýšeno o DPH (21 %) ve výši 10 947,41 Kč (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.). Celkové náklady žalobce za řízení před soudem prvního stupně činí 72 933,95 Kč, z nichž bylo přiznáno 41,34 %, tj. 30 150,90 Kč.

28. Odvolací soud proto podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil III. výrok rozsudku soudu prvního stupně a žalovanému uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 30 150,90 Kč.

29. O náhradě nákladů odvolacího řízení soud rozhodl podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl v odvolacím řízení zcela úspěšný a vznikl mu tak nárok na náhradu nákladů odvolacího řízení v plné výši. Náklady žalobce za odvolací řízení sestávají z: - odměny za dva úkony právní služby po 5 600 Kč (tarifní hodnota 139 310,05 Kč), a to za podané odvolání a účast u jednání odvolacího soudu, dle § 7 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. d) a g) advokátního tarifu I a dále vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále jen „advokátní tarif II“), - odměny za jeden úkon právní služby ve výši 1 000 Kč, a to za podané odvolání pouze proti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, - náhrady za dva režijní paušály po 300 Kč (podané odvolání a vyjádření k odvolání žalovaného) dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu I, - náhrady za jeden režijní paušál ve výši 450 Kč (účast u jednání) dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu II, - náhrady za ztrátu času na cestě za 8 půlhodin po 150 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu II, - cestovného za cestu k jednání soudu 11. 9. 2025 osobním vozidlem reg. zn. [SPZ] na trase [adresa] a zpět v celkovém rozsahu 410 km (zpáteční cesta) při průměrné spotřebě 7,8 l benzínu Natural 95 na 100 km, ceně 35,80 Kč/1 l PHM a sazbě základní náhrady 5,80 Kč/1 km podle vyhlášky č. 475/2024 Sb., - náhrady za DPH (21 %) ve výši 4 236,30 Kč (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.). Celkové náklady žalobce za odvolací řízení činí 24 409,18 Kč.

30. V projednávané věci odvolací soud přistoupil ke stanovení odměny za úkon právní služby spočívající v podaném odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení analogicky dle § 14 odst. 3 zrušené vyhlášky č. 484/2000 Sb., který v případě odvolání podaného pouze proti výroku o náhradě nákladů řízení stanovil odměnu ve výši 1 000 Kč (k takovému postupu srov. závěry vyplývající z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 8. 2. 2017, sp. zn. 21 Cdo 3210/2016, obdobně i nález Ústavního soudu ze dne 7. 6. 2016, sp. zn. IV. ÚS 3559/15).

31. Odvolací soud neshledal důvody pro aplikaci § 150 o. s. ř. ve vztahu k nákladům odvolacího řízení. V této souvislosti odvolací soud zdůrazňuje, že předpoklady pro nepřiznání náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně a před soudem odvolacím se posuzují samostatně. Ani skutečnost, že jsou tyto předpoklady dány v řízení u soudu prvního stupně, neznamená, že musí být shledány i v řízení odvolacím. Z povahy odvolacího řízení, v němž je přezkoumáváno rozhodnutí soudu prvního stupně z hlediska jeho věcné správnosti a bezvadnosti řízení, které předcházelo jeho vydání, naopak vyplývá, že nepřiznání náhrady nákladů odvolacího řízení za přiměřeného použití § 150 o. s. ř. má být – ve srovnání s náhradou nákladů řízení před soudem prvního stupně – jen zcela výjimečným a ojedinělým opatřením (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. 21 Cdo 2811/2013 uveřejněný pod č. 24/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

32. V daném případě je třeba ve vztahu k aplikaci § 150 o. s. ř. při rozhodování o náhradě nákladů odvolacího řízení zdůraznit, že žalovaný měl zvážit důvody podání odvolání a že k podání odvolání přistoupil přesto, že již v řízení před soudem prvního stupně neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní ve vztahu ke své obraně spočívající v tvrzení, že po dobu, kdy byla pec opravována, provozovna nejela, a tudíž za dané období žalobci nemohla vzniknout žádná škoda. Jak již bylo shora uvedeno, žalovaný neupřesnil (počet dnů), kdy měla být pec opravována a nebyl schopen předložit ke svému tvrzení ani žádné důkazy, byť jako podnikatel by měl mít bezpochyby ve svém účetnictví založeny doklady týkající se provedení opravy a zejména úhrady její ceny. V takové situaci pak nelze dospět k závěru, že samotné zdravotní důvody a nepříznivá sociální situace žalovaného opodstatňují aplikaci § 150 o. s. ř. v odvolacím řízení, a proto žalobci přiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 24 409,18 Kč.

33. Dále odvolací soud podle § 219 o. s. ř. potvrdil IV. výrok rozsudku soudu prvního stupně, kterým byla žalobci uložena povinnost k náhradě poměrné části nákladů státu spočívajících ve vyplaceném znalečném (v rozsahu odpovídajícím jeho neúspěchu ve věci). Odvolací soud současně souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že nepříznivý zdravotní stav, věk a nepříznivá sociální situace na straně žalovaného jsou okolnostmi, které by případně odůvodňovaly přiznání osvobození od soudních poplatků, a proto v projednávané věci nejsou podmínky pro uložení povinnosti žalovanému k náhradě poměrné části nákladů řízení státu (v rozsahu odpovídajícím jeho neúspěchu ve věci).